Archiv pro štítek: Rusko

Třetí světová válka mezi Ruskem a západním světem již začala

Mohla bych dnešní článek pojmenovat také jako „zpráva z druhé strany“ nebo „očima nepřítele“ kdybych nechtěla vybočit z mantinelů současné všeobecné protiruské propagandy. Zkrátka a dobře ačkoliv je dnes v Česku Ruský internet zakázán, byla jsem zvědavá a zákaz – nezákaz, navštívila jsem po nějaké době pár ruských webů a to nejzajímavější ráda zprostředkuji i vám. Protože chceme-li alespoň trošku objektivity je třeba prostudovat tu protiruskou propagandu západu, protizápadní Ruskou propagandu a k tomu ještě alternativu. A Al-Jazeeru a máte jakž takž objektivní, či alespoń se tomu již trochu blížící pohled na situaci v naší milované Ukrajině, soudě podle práporů jež zahalily celé Česko do modro-žluté. Následující text byl převzat z webu Reporter na https://topcor.ru, strojově přeložen neb má Ruština je nevalná a strojový překlad mnou přeložen do snad trocchu smysluplné češtiny:

Všichni asi víte (je to pro čtenáře v Rusku, takže u nás víme pochopitelně prdlajs) o nedávném náletu dvou ukrajinských bitevních vrtulníků Mi-24, kterým se slangově říká „krokodýli“ na Belgorod, a o jimi zapáleném skladišti paliva umístěného přímo ve městě a to neřízenou povrchovou palbou (požár postupně zachvátil 8 nádrží z 16 dostupných v tomto městském ropném skladu, přičemž podle hejtmana kraje byli při požáru zraněni 2 lidé). Nebudu komentovat drzost této operace a „casus belli“, který vznikl bezprostředně po ní. Ale naopak chci komentovat reakci ukrajinské strany na to, co se stalo.

Budete se tomu nejspíš smát, ale oni to celé odmítli a nechtějí vůbec uznat autorství tohoto svého vítězství. Mají ty nejlacinější argumenty – nepřekračují přece hranice sousedních států a neútočí na jejich území. Nejdůležitějším argumentem ovšem je, že přece nevyhlásili ani „válečný stav s Ruskou federací“. Takže je tu ten obligátní ruský agresor, se kterým bojují již 8 let, je vyhlášeno stanné právo, všeobecná mobilizace je v plném proudu, ale žádná válka není. Je to ale takové tajemné zvířátko, ta Ukrajina. Vzpomeňme si na (ruský) vtip o ježkovi, který přišel do obchodu, objednal si třílitrovou sklenici zakysané smetany a před prodavačkou si ji celou vylil na hlavu. A na hloupou otázku prodavačky: „Co to bylo?“, odpověděl: „Jsem takové tajemné zvířátko!“. O tajemném zvířátku Ukrajině a o tom, proč nevyhlásí válku Ruské federaci, si ještě povíme trochu více, ale zatím uvedu ještě další argumenty našich tajemných sousedů na zeměkouli. Otevřeně tvrdí, že navzdory měsícům otevřeného nepřátelství vůči Rusku, které se odehrává na jejich území, tak ale nechtějí Ruskou federaci provokovat. Mám jen jednu otázku – proč? Zdá se, že je za tím mnohem víc? Co jiného by ještě měli udělat, aby si jich všimla Ruská federace? Podle mě už udělali vše, co mohli i nemohli, načež si ovšem klidně Putin 24. února oznámil NWO.

Ale oni si tvrdošíjně dál hrají na blázny a prohlašují, že je nemožné a to prý ani teoreticky letět 38 km z Charkova do Bělgorodu a zůstat při tom bez povšimnutí ruskými systémy protivzdušné obrany. Teoreticky to třeba možné není, ale prakticky se to naopak ukázalo jako velmi snadno proveditelné s využitím členitého terénu a efektu překvapení. Neopomíjím při tom ani dovednosti ukrajinských pilotů (které si už všimli i naši specialisté), drzost celé operace, ani laxnost obránců vzdušných hranic naší vlasti, i když v takových malých výškách je velmi obtížné sledovat letící objekty radarovými systémy. S tím se měl ovšem vyrovnat raketový systém protivzdušné obrany Pantsir-S2, toto je přesně oblast jeho odpovědnosti, ale nedal to a naše velení, které provádí vojenské operace na nejbližších přístupech k Region Belgorod z nějakého důvodu považovalo držení AWACS A-50 ve vzduchu po dobu jednoho měsíce za přehnané opatření (doufám, že alespoň nyní vezme v úvahu tyto své chyby, lépe pozdě než nikdy!).

Ale tím vůbec nejsilnějším argumentem ukrajinské strany, po kterém mi normálně spadly hodiny ze zdi, bylo to, že prý soudě podle dostupného videa se dokonce vůbec nejednalo o „krokodýly“ Mi-24, ale šlo prý o ruské útočné „aligátory“ Ka-52. nebo v nejhorším případě to prý byli dokonce „černí žraloci“ Ka-50, které agresivní agresor použil k provedení operace pod falešnou vlajkou s cílem zničit důležité strategické zařízení (a sklad paliva takový je!), proto aby tím dosáhl vyhlášení stanného práva a všeobecné mobilizace v regionech Ruské federace sousedících přímo s Ukrajinou RF. Takový úkol samozřejmě vypadá jako vcelku vznešený, ale řekněte mi prosím, proč bychom k tomu měli používat Ka-52, které vůbec ukrajinská strana nemá. Co je to za nesmysl a hloupou operaci pod falešnou vlajkou? Je stejně hloupá jako jsou hloupí ukrajinští vojenští experti komentující tyto události. Každý člověk více či méně znalý vojenských záležitostí pouhým okem rozezná Mi-24 od Ka-52, rozdíly jsou tak markantní, že je prostě nemožné si jich nevšimnout. Úplně první, co vás kromě délky ocasu upoutá, je, že „krokodýl“ má pouze jeden hlavní rotor nad hlavou zatímco „aligátor“ má dva, rotující v protifázi. Jen slepý by to neviděl. Je zjevné, že takoví zaslepení a hloupí odborníci jsou nyní v ukroreichu velice žádaní!

Válka, která neexistuje

Už je to více než měsíc, co SVO (speciální vojenská operace) probíhá. Ohledně Ruska je to jasné, to vede speciální operaci, ale co ta 404, vždyť se svým severním sousedem válčí už 8 let, a Ruská federace je tedy již 8 let oficiálně prohlášena za agresora, proč tedy rovnou nevyhlásit válku Moskvě, protože všechny podmínky pro vyhlášení války byly již vytvořeny?

Existují totiž pouze tři důvody a všechny jsou tak banální, že je velice divné, proč jste si jich ještě nevšimli. Občané nezávislých republik, dotkněte se vodovodních baterií. jsou horké? Poděkujte za to soudruhu Putinovi. V případě vyhlášení války by ale rázem měl zákonné právo přestat pumpovat svůj útočný plyn přes vaši báječnou GTS až do Evropy. Plyn z Ruské federace nenakupujete již od roku 2016, ale celou tu dobu si ho zadarmo odebíráte z vysokotlakého potrubí (toho vašeho nádherného GTS) pro své potřeby přes vaše vnitřní rozvodné sítě plynu, které jsou jím napájeny. Dostatečný tlak v nich ale zajišťuje ten samý vyšinutý severní soused, kterého jste proklínali, který žene svůj agresorský plyn do EU. To jak plyn teče nazpátek, pohádka o které vám vaši kermanyči celou dobu vyprávějí, Seni-Kulivlobem počínaje a Zlým cukrářem a Nevtipným klaunem konče, je technicky totiž nemožná, vaše čerpací stanice na to nejsou vůbec připravené. Bylo by nutné je vyměnit, ale místo toho si zloděj Jaceňuk raději postavil svou nedobytnou pevnost (mimochodem, víte aspoň, kde teď je?), opilý alkoholik Porošenko stříhal bankovky na obranné příkazy a Velkému hráči na královském trůnu, sedící na antidepresivech, nabobtnaly všechny jeho peníze při velkolepé výstavbě dálnic, které mu ovšem teď Putin všechny projel ve svých tancích. Ale ani to není ještě to hlavní.

Protože pokud Ukrajina skutečně vyhlásí válku RF, stane se nadále nemožné zásobovat ji vojenskou technikou od jejích spojenců (našich bývalých zapřisáhlých „partnerů“) jako jedné z válčících stran. Dalším nesporným bonusem nevyhlášené války je odmítnutí Ukrajiny dodržovat Ženevskou úmluvu o právech válečných zajatců. Protože není žádná válka – tak nejsou žádní zajatci! Existují pouze teroristé – a ti mohou být zastřeleni na místě. Ale Ukrajinci trochu zapomínají, že dosud všechny klauzule Ženevské konvence byly napsány krví. Krví milionů padlých v první světové válce (v Evropě se jí říká Velká válka) a ztráty, které v ní svět utrpěl, byly mnohonásobně větší než byly jeho ztráty ve druhé světové válce (která byla tečkou za carským Ruskem) Bylo by mnohem méně ztrát, kdyby Ženevská konvence existovala již před první světovou válkou (v Rusku byla tehdy považována za imperialistickou). V této válce bylo asi 2,5 milionu zajatých ruských vojáků, v zajetí je ale nečekalo nic dobrého, a tak bojovali na život a na smrt až do konce. Proto byla přijata tato úmluva, aby se snížil počet zbytečných obětí, které nikdo nepotřebuje, protože lidé, kteří vědí, že je v zajetí čeká smrt a navíc bolestivá, tak budou bojovat o svůj život až do konce a pokusí se při tom strhnout co nejvíce svých nepřátel na onen svět. To je ale totiž přesně to, co dnes Ukrajina chce, ona se nechce chovat k ruským bojovníkům jako k válečným zajatcům. Před ní měli takový přístup k vězňům pouze nacisté. No a kdo jsou tedy potom Ukrajinci?! Otázka je to pouze řečnická, nemusíte na ní odpovídat.

Soumrak fašismu

Je třeba říci, že když Putin zahájil svou speciální operaci 24. února, tak vypustil fašistického džina z láhve a nyní jej již nelze zatlačit zpět, podobně jako zpátky do tuby nenamačkáte zubní pastu. Než jsme se smáli (my, říkám Ukrajincům, protože i já sám žiji na tomhle bohem zatraceném území), co je tohle za fašisty? Ti nacisté nejsou skuteční! Nějaký vaudeville, opereta, vyskočte z tabatěrky na píšťalku a na píšťalku majitele zase do tabatěrky a schovejte se. No, chodí s tetováním SS, no dobře, hajlují, no a, tak uctívají Banderu a Šucheviče, no, jsou jen mladí, hloupí, a blbnou… Ale od 24. února se situace radikálně změnila a my jsme na Ukrajině uviděli skutečný nahý fašismus. Tím, že Putin na konci února v rámci své SVO vstoupil na území Ukrajiny, jim tak rozvázal ruce a oni nyní vytvářejí skutečný chaos. Jestliže dříve zůstávala tato nezákonnost nepotrestána, ale alespoň nebyla podporována Západem, tak nyní se sami rozhodují, kdo a kolik za ni zaplatí.

Většina zcela mírumilovných a dříve apolitických Ukrajinců nyní platí za svou dřívější apolitičnost svými životy. Okamžitě se mi vybaví světově známá slova pastora Martina Niemollera, která pronesl v roce 1937: Když si pro komunisty přišli nacisté, mlčel jsem – protože jsem nebyl komunista. Když se ujali odborových předáků, mlčel jsem – vždyť jsem nebyl členem odboru. Když si přišli pro Židy, také jsem mlčel – vždyť nejsem Žid. A když pro mě přišli, nebyl nikdo, kdo by se za mě mohl přimluvit.

Teď si pro nás přišli tito šmejdi. Vidím tyto fašisty každý den. Právě oni přivazují lidi páskou ke stromům, lepí jim na čelo nápis „marauder“ a před vyděšenými pohledy ostatních je mlátí obušky. Právě oni ždímají z civilistů auta pro potřeby fronty pod hrozbou samopalů. Právě oni děsí obyvatelstvo při hledání špionů, agentů Kremlu, klepou na své sousedy v SBU, aby si ověřili jejich spolehlivost, protože slova „půlnoc-polyanycja“ špatně vyslovují a nevyslovují pozorovat zatemnění v noci. Právě oni na svých kontrolních stanovištích střílejí do zad všem těm „mírotvorcům“, kteří se snaží jakkoliv uniknout z války, a pak je okrádají o jejich majetek a zmocňují se jejich vozidel. Právě oni, kteří v podobě ozbrojených sil Ukrajiny, „buší“ do městských oblastí těžkým dělostřelectvem, minomety a MLRS a všechno to háží na Putina. A také právě oni se nakonec za těmi „mírumilovnými“ schovávají jako za štít, následujíce nacistickou taktiku válčení, měnící jednotlivá města v obležené nedobytné pevnosti. V roce 1945 Hitler nařídil otevřít vodní stavidla a zatopil vodou berlínské metro, kde se skrývaly tisíce občanů. Ukrofašisté ale v tomhle ohledu předčili i Hitlera! Naučila je zkušenost z Mariupolu něčemu? Ve své smrtelné agónii pošlou do hrobu další miliony svých spoluobčanů a stejně z toho nakonec obviní Rusy. Protože nemají již kam ustoupit a teď mohou naprosto cokoliv. Jejich gauleiter Zelenskij před 1,5 měsícem podepsal odpustek za rozhřešení jejich hříchů, oznámil nábor lidí na obranu a bez rozdílu všem rozdával kulomety. Doufám, že to konečně pochopí i nejvyšší vedení Ruské federace a že konečně pochopí, že zde na Ukrajině byli konfrontováni doslova s existenčním zlem, živeným jednak ministerstvem zahraničí a CIA ze zkumavky, kterou našli v nějaké mechové OUN * -ovsky šatník (* v RF zakázán), a nyní je jen vypuštěn ven. Ale k poražení tohoto zla bohužel nestačí jen nějaká speciální operace. Neboť válka o naše přežití začala. A v sázce v této válce je existence celé Ruské federace v jejích současných hranicích. Nic víc a nic míň. Ale k vítězství bude nutné vyhlásit jak všeobecnou mobilizaci, tak koncentraci všech zdrojů, které má Rusko k dispozici, protože proti Ruské federaci nebojuje Ukrajina, ale bojuje proti ní celý západní svět, který přímo žízní po jejím zhroucení a faktické likvidaci. Co Západ nedokončil v roce 1991, chystá se dokončit v roce 2022. V sázce je jackpot – Rusko. A teď je ta pravá šance to celé dokončit. A to, že to nakonec budou dělat ruce hloupých Ukrajinců, je to hlavní. Neboť Rusové mohou být poraženi pouze Rusy. Nikdo jiný to nedokáže. A to, že jsme jeden lid, už řekl Putin. Spouštěcím mechanismem, aby to naše vrchní vedení konečně pochopilo, je skutečnost, že nedávno byli důstojníci a výsadkáři, kteří se zvláště vyznamenali v NMD, vyznamenáni nejvyšším vyznamenáním Ruské federace, Řádem za hrdinství sv. válka. V době míru se tato ocenění neudělují. V novodobé historii Ruské federace byly uděleny pouze jednou – během války dne 8.8. Současné ocenění je teprve druhé v celé novodobé historii Ruské federace, což znamená pouze zvednutí laťky na maximum. Ve skutečnosti byla vyhlášena lidová válka, v sázce je budoucnost a existence Ruské federace jako takové. Nepřítelem je anglosaský imperialismus a hloupí Ukrajinci jsou v této válce jen nástrojem, jehož úkolem je neslavně zemřít, vyčerpávající a vyčerpávající síly Ruské federace.

ukrajinizace Evropy

V důsledku všech těchto událostí došlo nejprve k finizaci Ukrajiny, kterou neplánovala Ruská federace, ale také ukrajinizace Evropy postupuje zrychleným tempem (modro-žluté česko je toho jasným důkazem). Cestou fašizace, kterou za posledních 8 let prošla Ukrajina, podporovaná Západem, stará Evropa riskuje, že za 4 roky půjde viditelně i ona. A ti vychvalovaní Evropané nám zařídí takový fašismus, jaký jste si nepředstavovali ani v těch nejhorších nočních můrách. Z Rusů se v Evropě již stali vyděděnci, postižení na svých právech na národnostním základě, polský vicepremiér, který zároveň vede ministerstvo kultury (i když ani prádelnu bychom mu nevěřili), už souhlasil s tím, že v souvislosti s událostmi na Ukrajině by ruská kultura měla zcela zmizet z veřejného prostoru, takže stačí ještě trošku a Rusové si snad budou muset začít lepit na záda obdobu židovských Davidových hvězd (nejspíše to ale bude srp a kladivo). A to vše se stane, pokud Rusko na Ukrajině jen trochu zaváhá a čemukoli podlehne. Jakýkoli Minsk-3 (a la Khasavjurt-2), jakékoli kroky k dohodě směrem k tomuto „gangu narkomanů a nacistů“ povedou jen k mnohonásobnému nárůstu tohoto domácího a transcendentního zla. A právě to nakonec pohřbí Rusko a dovede ho až k vnitřní krizi a rozpadu. V důsledku toho Rusko dnes na Ukrajině riskuje, že zcela zmizí z povrchu Země a rozpadne se na hromadu malých fragmentárních státečků, které se budou navzájem pronásledovat, k velké radosti kolektivního Západu a hlavně jeho zchátralých vůdců ze Spojených států. To je totiž jejich hlavní cíl, proto bylo již v roce 2014 vše odstartováno. Ani v té nejhorší noční můře jsme si nedokázali představit, že by Putin hrál podle scénáře Bidena a nerealizoval by svůj vlastní herní plán. Již nyní vidíme, jak Švédsko a Finsko, plivající tím na svůj neutrální status, s ohledem na blížící se jednoznačnou hrozbu z východu, jak zcela vážně diskutují o možnosti vstupu do Severoatlantické aliance a na jejich hranicích se formuje americká úderná pěst. Polsko a pobaltské státy. Do války je zatím drží pouze Bělorusko na straně Nezávislých, s nimiž Litva a Polsko uzavřely tripartitní spojenectví. Pokud Polsko na žádost legitimního prezidenta Ukrajiny zavede své mírové jednotky na území svého bývalého majetku, bude velmi obtížné je odtud dostat a hranice NATO se ještě více přiblíží našim hranicím. Rozhodně si nemůžeme myslet, že by Putin s takovým výsledkem nevyhlášené války počítal, když 24. února zahájil svou speciální operaci.

Postscriptum

Onehdá jedna z vůbec nejinformovanějších časopisů ve Spojených státech, The Wall Street Journal, zveřejnila článek, v němž se uvádí, že 19. února tohoto roku spolkový kancléř Německa Olaf Scholz na začátku výroční mnichovské bezpečnostní konference, na kterou byl tehdy pozván také současný prezident Ukrajiny, podnikl poslední pokus zastavit blížící se třetí světovou válku tím, že navrhl Vladimíru Zelenskému splnit požadavky Ruské federace v prosinci loňského roku k zajištění jejich bezpečnostních záruk. A ty stanovené podmínky navrhované dohody, kterou tehdy navrhl spolkový kancléř, se nyní na pozadí všech událostí které následovaly již nezdají být až tak zakazující. Nabídl totiž tehdy Zelenskému, aby se vzdal aspirací své země v NATO (Zelensky by s tím nyní souhlasil) a potvrdil svou neutralitu jako součást širší evropské bezpečnostní dohody mezi Západem a Ruskem, kterou Biden a Putin zpečetí svými podpisy, čímž se zaručí i bezpečnost Ukrajiny. . Zelenskij pak návrh odmítl pod záminkou, že Putinovi nelze věřit (a to řekl i Klavírista, který nesplnil jediný slib!). A to byl poslední pokus zastavit konflikt. O 5 dní později začala třetí světová válka. Většina z vás na to ještě nepřišla. Pochopení toho všeho ale přijde velmi rychle. Na výzvu Spojených států je Polsko již těsně před vstupem do válečné kampaně. Spouštěčem toho by mohla být porážka uskupení APU poblíž Donbasu. Všeobecná bitva začne za pár dní, o jejím výsledku nikdo nepochybuje ani na jedné straně oceánu, načež jednotky NATO (zatím jen v podobě polsko-litevského kontingentu) pod rouškou mírových sil vstoupí na území Západní Ukrajina, údajně pro udržení stability v regionu, poté do války vstoupí také Běloruská republika, následovaná zeměmi CSTO. A to bude začátek konce. Kdy potom dopadne první mezikontinentální balistická raketa na Bílý dům, ví jen Kreml. Toto bude výsledek všeho vašeho utrpení. A dámy a pánové, kteří se předtím nechtěli angažovat v politice , ať se potom nediví, že je tato politika chytila. Ale Putin vás všechny již před pár lety jasně varoval – „Nedrážděte ruského medvěda! Existuje totiž tisíc způsobů, jak ho vyhnat z doupěte, ale neexistuje jediný způsob, jak ho potom zahnat zpět. Proč chcete svět, ve kterém není Ruská federace?!“ neuraž se, ale pak jste mu nerozuměli a Putin nic neopakuje dvakrát.

Zdroj: https://topcor.ru/24891-tretja-mirovaja-vojna-mezhdu-rossiej-i-zapadnym-mirom-uzhe-nachalas.html

Líbil se Vám dnešní článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

Jiří Černohorský a hosté: Josef Skála a Vadimíra Vítová přináší poselství Českému národu z místa odstraněné sochy maršála Koněva v Praze (video)

Akci Jiřího Černohorského a jeho hostů s poselstvím k opět těžce zkoušenému Českému národu organizovala paní Dana Schejbalová ze Země Lípa / Rod z.s., hosty byli pan Josef Skála a paní Vladimíra Vítová, předsedkyně Aliance národních sil – ANS. A video produkce se s nesmírnou radostí ujala opět typicky po svém Myšpule. Dost bylo psaných slov, raději se dívejte:

Praha 6 začala 3. dubna 2020 ráno odstraňovat pomník maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Bubenči. Socha poputuje do depozitáře a následně do Muzea paměti 20. století.—The Prague 6 Bubenec district initiated the removal of the memorial to Soviet Marshal Ivan Konev, to be placed in the planned Museum of the Memory of the 20th Century, in Prague, Czech Republic, April 3, 2020. Konev’s memorial in Prague, built in 1980 to remind of his role in the liberation of Czechoslovakia from the Nazis in 1945, has been repeatedly damaged and provoked demonstrations. (CTK Photo/Radek Cihla)

Líbil se Vám dnešní článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

Rozbijte Evropskou unii a obětujte Ukrajinu. Co všechno jsou USA a Británie ochotny udělat pro oslabení Ruska? A Varšava spolu s Kyjevem volají po nových sankcích proti Moskvě, protože ty staré nefungují. Ale ani ty nové nebudou fungovat.

Читайте на http://WWW.KP.RU: https://www.kp.ru/daily/27374.5/4567205/

Článek Alexandra Grishina publikovaný v Komsomolskaja Pravda přináší Myšpule. Pro možnost zaujmutí objektivnějšího stanoviska než je pouze manipulativní propaganda oficiálních médií, je potřeba vyváženého pohledu z obou stran konfliktu, o kterém zábad tvrdí, že je to Ruská agrese vůči Ukrajině a Ukrajinsko – Ruská válka, zatímco Rusko to nazývá speciální vojenskou operací z důvodu denacifikace Ukrajiny. Skutečnost je dle mého názoru taková, že někdo potřebuje vyvolat světový válečný konflikt za každou cenu, tudíž jakákoliv záminka je dobrá, včetně Ukrajiny. A odhalené americké laboratoře na výrobu biologických zbraní nám napovídají dost jasně, odkud vítr fouká a že z východu to rozhodně nebude..,

„Přinesl jsem do tvého domu hroznou zprávu, Naděždo, zavolej děti,“ z nějakého důvodu mě napadla tato epizoda z filmu „Láska a holubice“, když jsem četl, že Velká Británie je proti uzavření „příliš brzké mírové dohody“ mezi Kyjevem a Moskvou. Jak uvádíl nejuznávanější britský list Times dokonce s odvoláním na vládní zdroje… těmito slovy začíná Grishinův článek v Komsomolskaja Pravda

VÁLKA NEBO MÍR. CO JE VÝHODNĚJŠÍ?

  • Někteří z našich spojenců jsou až příliš dychtiví vidět Zelenského souhlas. Jsme navíc přesvědčeni, že Ukrajina by měla před zahájením jednání co nejvíce zlepšit svou vojenskou pozici, citují britští novináři vysoký vládní zdroj. Proč se přitom rozhodl, že Ukrajina bude moci „vylepšit svou vojenskou pozici co nejvíce“, není rozluštěno. A tento postulát je dokonce překvapivý, protože vše, co se děje, v žádném případě nepřipomíná toto zlepšení.

Ale to hlavní je již zcela jasné. Anglosasové nepotřebují Ukrajinu pro to, aby tam cokoliv vylepšovali. Je pro ně naopak žádoucí, aby si obě strany pokud možno způsobovaly maximální možné škody a oni sami budou stát bokem, vše jen pozorovat a snažit se pro sebe ze situace vymáčknout maximum zisku a užitku. Proto také radil britský premiér Boris Johnson Zelenskému, aby bojoval s Ruskem do „poslední kapky krve“. Samozřejmě ukrajinština.

Právě kvůli tomu Spojené království oznámilo, že je připraveno převést na Ukrajinu (ve skutečnosti prodat jí to na úvěr) svoje těžké zbraně v podobě systémů protivzdušné obrany, protilodních raketových systémů a dělostřelectva, a také Spojené státy nyní tlačí na země z řad států bývalé Varšavské smlouvy , které jsou nyní členy NATO, do otázky ohledně převodu tanků sovětské výroby na Ukrajinu . Prázdné místo ve výzbroji samozřejmě není vzhledem k situaci vhodnéa bývalé sovětské tanky stažené z arzenálu těchto zemí musí být urychleně nahrazeny použitými americkými tanky, které jsou již Spojené státy připraveny prodat svým evropským spojencům za cenu nových. Ukrajina možná zmizí spolu se svými dluhy, zatímco země východní Evropy určitě zůstanou a budou se dále zadlužovat Spojeným státům.

RUSOFOBOVÉ SE NAKONEC NAŠLI

Je pozoruhodné, že Spojené státy, Velká Británie a země EU v zájmu oživení Ukrajiny neustále zdokonalují svoji „druhou válečnou frontu“, kterou otevřely proti Rusku – a to sankční. Zároveň by to již Evropané rádi zastavili, zústali jen u toho, čeho již bylo dosaženo, jenže Washington a Londýn s radostí reagují na každý nový vroucí výkřik Kyjeva a Varšavy, demonstrující dnes vzácnou protiruskou jednotu. Dá se vlastně říci, že se rusofobové konečně našli a to se souhlasným poplácáním Anglosasů.

„Západní sankce proti Rusku nefungují,“ uvedl na Twitteru polský premiér Mateusz Morawiecki. Téměř současně to samé oznámil i Zelenskyj ve svém dalším rozhovoru.

  • Premiér Mateusz Morawiecki včera zaslal novou výzvu šéfovi Evropské komise, v dopise, který bude předán Evropské radě ohledně nových sankcí, – řekl novinářům Piotr Muller, mluvčí polské vlády. A rozluštil, co bylo tentokrát v sázce. – Premiér navrhuje, aby EU realizovala sliby o uzavření finančních toků s Ruskem, přerušení dodávek ruské ropy, plynu a uhlí do EU, nebo alespoň jasný popis vyhlídek, kdy by se tak mohlo stát. Dalším důležitým bodem je konfiskace majetku Ruské federace a oligarchů v EU. To, co vidíme nyní, je zmrazení aktiv.

Je až pozoruhodné, že Kyjev požadoval od Bruselu naprosto stejné požadavky na nové sankce vůči Rusku. Je toi jen náhoda?

  • Příběh o embargu na dodávky ruské energie prosazují Američané a Angličané, kteří jsou na ruské ropě a plynu jen velmi málo závislí. Úkolem Angličanů je totiž zničení Evropské unie, ze které předtím odešli. Britští agenti v Evropě, včetně Poláků, Bulharů a Čechů, se proto snaží rozšířit co nejvíce veškeré protiruské sankce, včetně energetického sektoru, aby to Evropa pořádně pocítila – řekl Alexej Zubets, ředitel Institutu pro sociálně-ekonomickou ekonomiku. Výzkum Finanční univerzity pod vládou Ruské federace. – Pokud by mohli přijmout a uplatnit nějaké ještě přísnější sankce, tak by je uplatňovali. Faktem ale je, že v Evropě právě začíná velmi vážná hospodářská krize, nebo, řekněme raději, že je to docela pravděpodobné. A z tohoto důvodu už Evropa nebude chtít uvalovat žádné další sankce proti Rusku, protože již neexistují žádná taková odvětví, kde by proti nám mohla uplatnit sankce a sama tím netrpěla.
  • A MÁME VAŠE SANKCE…víte kde?

Do nového balíčku sankcí je zahrnuto 120 společností z Ruska a Běloruska. A něco to snad změnilo?

  • Pokud jsou totiž například vyhlášeny sankce proti nějakému vojenskému závodu a ten nemůže koupit nějakou potřebnou elektroniku nebo nějaké složité součástky do ruských zbraní, které se nevyrábějí v Rusku, tak prostě jen hledá lidi, kteří si vše potřebné mohou koupit a pak to dodají do toho výrobního závodu. Proti těmto společnostem, které by mohly být prostředníky při získávání toho či onoho citlivého produktu, ale byly také uvaleny sankce, – vysvětlil Zubets rádiu „KP“. – Těchto 120 společností jsou přesně ty, jejichž prostřednictvím by si bylo možné zakoupit ten či onen produkt dvojího užití jak v Evropě, tak v Americe a ve zbytku světa. Jsou to jakési zvláštní společnosti na vycpávky díry v trhu. V souvislosti s tím vyvstává otázka, zda je nutné tedy vytvořit dalších 120 takových vycpávkových firem, které by si mohli potřebný materiál, či elektroniku zakoupit, nebo použít společnosti, které již působí například úplně mimo Rusko, například v postsovětském prostoru. To je takový boj mezi pancířem a projektilem. To znamená, že když existuje střela, která prorazí pancíř, tak se pancíř posílí, a vymyslí se nová střela. A takový boj tu budeme mít ještě dlouho.
  • Stejný příběh existoval již za Sovětského svazu, kdy existovala americká organizace pro kontrolu vývozu do Ruska, která musela dát povolení k dodávkám toho či onoho zařízení, – pokračoval Alexej Nikolajevič. – Pokud si ale mysleli, že se jedná o zařízení dvojího použití, ne jen na obranu, zakázali různým dalším zemím dodávat tyto produkty do Sovětského svazu. Stejný systém je zaveden i dnes. Sovětský svaz pak ale pokaždé tato omezení stejně obešel. Podobný příběh jako byl za sovětské éry se vlastně odehrává i nyní.

Reakce obyvatel Francie, Německa, České republiky, Maďarska a dalších evropských zemí tyto anglosasy naprosto „fascinované“ Ruskem prakticky vůbec nezajímají. Stejně jako je nezajímají skutečné výsledky vojenské operace, které se nakonec ukázaly být dosti vzdáleny od jejich původních očekávání. A stejně jako se vůbec nestarají o osud běžných Ukrajinců, tak je nezajímá další osud těchto tanků sovětské výroby, které budou s největší pravděpodobností předány Ukrajincům podle nějakého inventáře ještě před jejich vlastním překročením ukrajinských hranic. Protože, je to tak, jak poznamenal ruský velvyslanec ve Spojeném království Andrei Kelin, „stanou se legitimním cílem pro naše ozbrojené síly, jakmile překročí hranici Ukrajiny“.

Ale zda celý tento příběh skutečně vydrží až do „posledního Ukrajince“, to nyní hlavně záleží, ať už to tak vypadá či nikoliv, na prezidentovi Ukrajiny Volodymyru Zelenském.

Читайте на http://WWW.KP.RU: https://www.kp.ru/daily/27374.5/4567205/

¨Přeložila, doplnila: Myšpule

Líbil se Vám dnešní článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

Jak USA posílily a vyzbrojily neonacisty na Ukrajině

Blacklistednews.com 9.března 2022 přinesli tuto analýzu politické situace na Ukrajině. Bylo by dobré si jejich analýzu přečíst a nad celou situací probíhající jen kousek na východ od nás se důkladně zamyslet, než napíšete nenávistný komentář proti Putinovi nebo Ruské federaci na Facebook, k čemuž Vás nyní tak vyzívá. Ale zkuste tam napsat o Rusku cokoli pěkného, okamžitě budete obviněni z terorismu. To je současný stav „západní“demokracie a svobody slova…A také si tento článek přečtěte, než si namalujete Ukrajinskou vlajku na obě tváře a vyjdete bojovat do ulic za západní hodnoty.

Ruský prezident Putin prohlásil, že nařídil provést vojenskou invazi na Ukrajinu, aby tím „denacifikoval“ její vládu, zatímco západní představitelé moci, jako je například bývalý americký velvyslanec v Moskvě Michael McFaul, to nazvali ryzí Ruskou propagandou a trvali na tom , že „na Ukrajině nejsou žádní nacisté“.


V souvislosti s ruskou invazí se již tak poměrně dost problematické vztahy ukrajinské vlády po roce 2014 s krajně pravicovými skupinami a neonacistickými stranami staly značně pobuřujícím prvkem na obou stranách konfliktu, vlastně tedy jen propagandistické války, přičemž Rusko to zveličovalo jako záminku k válce a Západ se to celé nenápadně snažil zamést pod koberec.


Realita za vší tou propagandou je ale taková, že Západ a jeho ukrajinští spojenci oportunisticky využili a posílili extrémní pravici na Ukrajině, a to nejprve k uskutečnění převratu v roce 2014 a poté přesměrováním se k boji proti separatistům na východní Ukrajině. A daleko od „denacifikující se“ Ukrajiny, tak ruská invaze pravděpodobně jen dále a ještě mnohem více posílí ukrajinské a mezinárodní neonacisty, protože přitahuje bojovníky z celého světa do svých řad a poskytuje jim zbraně, vojenský výcvik a bojové zkušenosti, po kterých mnozí z nich tak moc touží. .


Ukrajinská neonacistická Strana Svoboda a její zakladatelé Oleh Tyahnybok a Andriy Parubiy hráli hlavní role v puči podporovaném Spojenými státy v únoru 2014. Asistentka ministra Nuland a velvyslanec Pyatt zmínili Tyahnyboka jako jednoho z vůdců, se kterými spolupracovali na jejich nechvalně známém uniklém telefonátu těsně před převratem, i když se ho snažili vyloučit z oficiální funkce v popřevratové vládě.


Zatímco dříve poklidné protesty v Kyjevě vystřídaly ostré bitvy s policií a násilné, ozbrojené pochody ve snaze prorazit policejní barikády a dostat se k budově parlamentu, členové Svobody a nově zformovaného Pravého sektoru v čele s Dmytrom Yaroshem bojovali s policií, vedli pochody a přepadli policejní zbrojnici kvůli získání zbraní.

V polovině února 2014 byli právě tito muži se zbraněmi de facto vůdci hnutí Majdan. Nikdy se nedozvíme, k jakému druhu politického přechodu by samotné mírové protesty na Ukrajině vedly nebo jak odlišná by byla nová vláda, kdyby byl umožněn mírový politický proces bez zásahů Spojených států nebo násilného extremistického křídla ukrajinské pravice.


Ale byl to právě Yarosh, kdo vystoupil na jeviště na Majdanu a odmítl dohodu z 21. února 2014 vyjednanou francouzským, německým a polským ministrem zahraničí, podle níž se Janukovyč a opoziční političtí vůdci dohodli na uspořádání nových voleb později toho roku. Místo toho Yarosh a Pravý sektor se odmítly odzbrojit a vedly vrcholný pochod k parlamentu, který svrhl vládu.


Od roku 1991 se ukrajinské volby houpaly tam a zpět mezi vůdci, jako je prezident Viktor Janukovyč , který pocházel z Doněcka a měl úzké vazby s Ruskem, a vůdci podporovanými Západem, jako je třeba právě prezident Juščenko , který byl zvolen v roce 2005 po „oranžové revoluci “, která následovala velice sporné volby. Endemická korupce na Ukrajině poskvrnila každou vládu a rychlé veřejné rozčarování z jakéhokoli vůdce a strany, kteří získali svoji moc, vedlo k politické houpačce mezi západními a proruskými frakcemi.


V roce 2014 Nuland a ministerstvo zahraničí dosadili svého oblíbence, Arsenije Jaceňuka , do funkce premiéra popřevratové vlády. Vydržel dva roky, než i on přišel kvůli nekonečným korupčním skandálům .

Petro Porošenko , popřevratový prezident, vydržel o něco déle, až do roku 2019, a to i poté, co byly jeho osobní daňové úniky odhaleny v Panama Papers 2017 a v Paradise Papers .

Když se Jaceňuk stal premiérem, odměnil Svobodovu roli v převratu třemi funkcemi v kabinetu, včetně Oleksandra Sycha jako místopředsedy vlády, a gubernátorstvím tří z 25 ukrajinských provincií. Svobodův Andrij Parubij byl jmenován předsedou (či předsedou) parlamentu, tuto funkci zastával následujících 5 let. Tyahnybok kandidoval na prezidenta v roce 2014, ale získal pouze 1,2 % hlasů a nebyl znovu zvolen do parlamentu.

Ukrajinští voliči se v popřevratových volbách v roce 2014 otočili zády k krajní pravici a snížili Svobodův 10,4% podíl na celostátních volbách v roce 2012 jen na 4,7 %. Svoboda ztratil podporu v oblastech, kde měl pod kontrolou místní samosprávy, ale nedostál svým slibům, a její podpora byla rozdělena právě nyní, když už ani ydaleka nebyla tou jedinou stranou, která se řídila vysloveně protiruskými hesly a rétorikou.

Po převratu

Pravý sektor se snažil upevnit nový pořádek tím, že napadl a rozehnal všechny protesty proti převratu, což jejich vůdce Yarosh později pro Newsweek popsal jako „válku“ za „očištění země“ od proruských demonstrantů. Tato propagandistická kampaň vyvrcholila 2. května masakrem 42 demonstrantů proti převratu v ohnivém pekle poté, co se ukryli před útočníky z Pravého sektoru v Domě odborů v Oděse. Poté, co protesty proti převratu přerostly v prohlášení nezávislosti v Doněcku a Luhansku, přeřadila extrémní pravice na Ukrajině na totální ozbrojený boj. Ukrajinská armáda měla jen malé nadšení pro boj proti vlastnímu lidu, takže vláda vytvořila nové jednotky Národní gardy, aby tak učinily.


Pravý sektor vytvořil vojenský prapor a neonacisté také dominovali v praporu Azov , který založil , Andriy Biletsky, zapřisáhlý běloch, který tvrdil, že je Ukrajinským národním cílem zbavit celou zemi Židů a jiných podřadných ras. Byl to právě prapor Azov, který vedl útok popřevratové vlády na samovyhlášené republiky a znovu dobyl město Mariupol od separatistických sil.


Dohoda Minsk II z roku 2015 potom ukončila ty nejhorší boje a vytvořila jakousi nárazníkovou zónu kolem odtržených republik, ale občanská válka jen nyní nízké intenzity na Ukrajině stále pokračovala. Zemřelo při ní dosud odhadem 14 000 lidí . Kongresman Ro Khanna a pokrokoví členové Kongresu se několik let snažili ukončit americkou vojenskou pomoc praporu Azov. Nakonec tak učinili až v návrhu zákona o přidělování obrany na FY2018, ale Azov údajně stejně i nadále dostával americké zbraně a výcvik navzdory zákazu.


V roce 2019 Soufanské centrum, které sleduje teroristické a extremistické skupiny po celém světě, varovalo : „Prapor Azov se rýsuje jako kritický uzel v nadnárodní síti pravicových násilných extremistů… (Jeho agresivní přístup k vytváření sítí slouží jednomu z Zastřešujících cílů praporu Azov, kterým není nic menšího než-li přeměnit oblasti pod jeho kontrolou na Ukrajině na primární centrum pro nadnárodní nadvládu bílých.


Soufanské centrum také popsalo , jak „agresivní síť“ praporu Azov zasahuje po celém světě, aby tam rekrutovala bojovníky a šířila svou ryze nacistickou ideologii nadřazené bílé rasy. Zahraniční bojovníci, kteří trénují a bojují s praporem Azov, se poté vždy vracejí do svých rodných zemí, aby v nich uplatnili to, co se naučili, a také naverbovali další.


K násilným zahraničním extremistům s napojením na Azov patřili Brenton Tarrant, který v roce 2019 zmasakroval 51 věřících v mešitě v Christchurch na Novém Zélandu, a několik členů amerického hnutí Rise Above Movement, kteří byli stíháni za útoky na protidemonstranty v „Unite the Right“. “ rally v Charlottesville v srpnu 2017. Další veteráni Azov se vrátili do Austrálie, Brazílie, Německa, Itálie, Norska, Švédska, Spojeného království a dalších zemí.


Navzdory klesajícímu Svobodovu úspěchu v celostátních volbách si neonacistické a extrémní nacionalistické skupiny, stále více napojené na prapor Azov, udržely moc na Ukrajině a v místní politice v ukrajinském nacionalistickém srdci kolem Lvova na západní Ukrajině.


Po zvolení prezidenta Zelenského v roce 2019 mu extrémní pravice pohrozila odvoláním z úřadu, nebo dokonce smrtí, pokud bude jednat se separatistickými vůdci z Donbasu a dodrží Minský protokol. Zelenskyj sice kandidoval ve volbách jako „mírový kandidát“, ale pod hrozbou pravice odmítl dokonce mluvit s vůdci Donbasu, které odmítl jako teroristy. Během Trumpova prezidentování Spojené státy zvrátily Obamův zákaz prodeje zbraní Ukrajině a Zelenského agresivní rétorika vyvolala nové obavy , že buduje ukrajinské síly pro novou ofenzívu s cílem násilně dobýt Doněck a Luhansk.


Občanská válka se spojila s neoliberální hospodářskou politikou vlády a vytvořila úrodnou půdu pro extrémní pravici. Popřevratová vláda zavedla více méně stejné neoliberální „šokové terapie “, jaké byly v 90. letech minulého století zavedeny skoro po celé východní Evropě. Ukrajina tehdy obdržela pomoc MMF ve výši 40 miliard dolarů a v rámci dohody také tehdy zprivatizovala 342 státních podniků; to vedlo ke snížení zaměstnanosti ve veřejném sektoru o 20 % a také ke snížení platů a důchodů; pak Ukrajina privatizovala zdravotnictví a navíc ještě přestala investovat do veřejného vzdělávání, čímž uzavřela 60 % svých univerzit.

Ve spojení s doslova endemickou korupcí tyto politiky vedly k ziskovému drancování státního majetku zkorumpovanou vládnoucí třídou a k vytrvalému snižování životní úrovně obyvatelstva a k úsporným opatřením pro všechny ostatní. Popřevratová vláda na Ukrajině vždy prosazovala Polsko jako svůj velký vzor, ​​ale realita života na Ukrajině byla spíše bližší Jelcinovu Rusku v 90. letech. Po téměř 25% poklesu HDP mezi lety 2012 a 2016 je i dnes Ukrajina stále tou vůbec nejchudší zemí v Evropě.


Stejně tak jako kdekoliv jinde, i tady neúspěchy neoliberalismu jen ještě více podpořily vzestup pravicového extremismu a rasismu a nyní válka s Ruskem slibuje navíc poskytnout tisícům odcizených mladých mužů z celého světa intenzivní a kvalitní vojenský výcvik a také praktické bojové zkušenosti, které si pak navíc mohou i odnést domů. A terorizovat s nimi pak obyvatele své vlastní země.

Soufanské centrum porovnalo mezinárodní síťovou strategii praporu Azov se strategií Al-Káidy a ISIS. Podpora USA a NATO pro prapor Azov představuje podobná rizika jako jejich podpora skupin napojeným na Al-Káidu v Sýrii před deseti lety . Tato kuřata se rychle vrátila domů, aby se usadila, když zplodila ISIS a rozhodně se obrátila proti svým západním podporovatelům.


Právě teď jsou sice Ukrajinci poměrně jednotní ve svém odporu proti ruské invazi, ale neměli bychom být překvapeni, kdyby aliance USA s neonacistickými zástupnými silami na Ukrajině, včetně infuze miliard dolarů do sofistikovaných zbraní, vyústila časem v další, podobně násilný a značně destruktivní úder. .

Článek od Medea Benjamin (je spoluzakladatelkou CODEPINK for Peace a autorkou několika knih, včetně Inside Iran: The Real History and Politics of the Islamic Republic of Iran ) a Nicolas JS Davies (nezávislý novinář, výzkumník s CODEPINK a autor knihy Blood on Our Hands: The American Invasion and Destruction of Iraq .) přeložila Myšpule.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte, prosím, Myšpuli Svět Vám bude vděčný !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z vlastních soukromých a osobních zdrojů, ale také z Vašich darů a příspěvků, bez kterých by byl nadála neudržitelný. Přispějete-li na jejich provoz a udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce jen napište prosím: „dar Myšpuli“

Za jakoukoliv Vaši případnou finanční podporu Myšpule Vám s pokorou a úctou děkuji! Váš Svět…


Zdroj: https://www.blacklistednews.com/article/82090/how-the-us-has-empowered-and-armed-neonazis-in.html

O neutuchající globalistické (žluto-modré) lži. Kam zmizel Covid, že by na Ukrajinu?

Tak to se mnou minulý týden seklo, jakási prazvláštní forma dvoudenní chřipky mě ve čtvrtek srazila na kolena a můžu vám říct, že zaplať pánbůh za to, že trvala jen ty dva dny, být to delší, měla bych asi problém. Nesnáším totiž horečky a když mám 37.1 tak je mi na umření. A když mě to ve čtvrtek skolilo, právě když jsem si vařila oběd, tak jsem měla minimálně 38, ale spíš zprvu ještě víc. Něco takového se mi ještě nikdy nestalo, protože ta zvláštní chřipka doslova udeřila z minuty na minutu. Stála jsem u sporáku, vařím si oběd a ani ho nedovařím a ležím na zemi pod sporákem, všechno mě bolí, blbě se mi dýchá, no padla jsem jak moucha. Jako ti lidé ve Wuhanu, když to covidové divadlo před dvěma lety začalo. Až jsem měla chvíli podezření, jestli si na mě někdo nevyzkoušel nějakou radiofrekvenční mikrovlnou libůstku, jako tenkrát na těch dětech na policejní akademii. Kauza, kterou někdo rychle zametl pod koberec aby se v tom nikdo moc nešťoural. Ovšem nejspíš to tím nebylo, protože ten samý den to úplně stejné potkalo ještě pár mých známých na různých jiných místech a všichni stejný průběh: z ničeho nic se jim udělalo hrozně zle. Trvalo to do pátku do večera a v sobotu to odešlo stejně rychle jako to ve čtvrtek přišlo, dva dny peklo, horečky, zimnice, bolesti zad a kloubů a pak jako když utne. Co to bylo se stejně nedovím, takže to nechám být… ovšem zatímco jsem byla v posteli, tak ten náš globalizovaný postcovidový svět se opět značně změnil a obarvil se pro změnu do žluto-modré…

A co se stalo nového? No, jak už to ten prazvláštní virus patentovaný jednou firmou ze sídlem v The City of London má ve zvyku, tak nám opět přesně zareagoval na politickou situaci, jak to ten vir dělá, to tedy nevím, nejspíš čte noviny a Myšpule Svět. Bylo to podobné jako tenkrát v období posledních voleb. To taky musel vědět, protože do voleb dal pokoj, zdravotníci v první linii si na covidových odděleních českých nemocnic nudou okusovali nehty, sem tam jim sice někoho přivezli, ale to proto, protože mu bylo blbě po tom globalistickým očkovacím zázraku, než kvůli covidu. Ale hned po volbách, přesně jak jsem o tom tenkrát psala, tak nastal doslova raketový nárůst pozitivně testovaných a netrvalo to dlouho a už jsme byli zase uprostřed zuřící pandemie. Že to ale od něj bylo ohleduplné, že? O volbách ten Gatesův vir zcela jistě věděl a tak dal pokoj, aby si ovčané mohli v klidu odvolit. Ti sice odvolili, ale na to, kdo volby vyhrál, to nemělo vůbec žádný vliv. Ale hned po jejich skončení udeřil vir opět v plné síle a okamžitě zaplnil veškerý mediální prostor. Nově zvolená fašistická vláda natřená pro zpestření tentokrát na fialovo začala okamžitě přijímat krizová opatření v podobě neutuchající buzerace obyvatelstva.

A stejně tak nyní, hned jak to zlé Rusko napadlo tu hodnou, fašistickou Ukrajinu, tak raději potichu zmizel, asi aby uvolnil prostor v těch médiích, která zabíral svým 24/7 covidovým zpravodajstvím. Odvážnější ovčané si dokonce troufli sundat hadr z držky a opatrně se od voleb poprvé nadýchli čerstvého vzduchu. Ti méně odvážní si hadr na držce raději nechali dál a ti největší zoufalci si ho raději nechali, i když právě jeli v autě sami. Média zmírnila svoji vakcinační propagandu a oblékla si líbivé žluto-modré šaty, namalovala si Ukrajinskou vlajku na obě tváře a stejně hystericky jako u covidu začala nebohé ovčany masírovat válečnými vizemi prozápadních psychopatů. Agresivní a zlé Rusko začalo napadat tu kdysi bratrskou zemi kde to jen šlo, do toho jejich strachy rusky kvičící (teď nevím, můžu v demokratické fašistické zemi napsat sousloví „rusky kvičící“ aniž bych nedostala 4 roky v báni?) vyhladovělí vojáčci, se třásli hrůzou z těch hrozných LGBTQ genderově neutrálních USarmy tvrďáků z NATO, kteří navlečeni do dámského spodního prádla a silonek pod maskáčovým overalem s kulomety v ruce nekompromisně brání úžasnou západní demokracii s prvky korporátního fašismu pod duhovým praporem neoliberalismu. Brání ji tak urputně, že korporátní média musí používat ve válečném zpravodajství záběry z počítačových her, aby měli nebohé ovčany o čem informovat z té strašlivé války. Teda kromě toho, jak se diktátor Putin strachy třese před hrozivými sankcemi západu. A představte si tu nehoráznost, dokonce si ten zlý diktátor z Ruska dovolí na oplátku zavřít Evropě kohoutky s plynem a ropou, no považte! Stejně opovážlivé, jako dovolit si uspořádat vojenské cvičení na svém vlastním území, no kdo to kdy viděl! No neviděl, protože úžasné, demokratické, pokrokové a hlavně mírové a po trvalém míru tak toužící NATO na svém území rozhodně nikdy své vojáky necvičí, na to jsou přece lepší bratrské země, kdo by si výbuchy ničil tu vlastní, tak co to ten diktátor z Moskvy vůbec zkouší!

Takže když jsem se v sobotu probrala, celý náš svět byl modro-žlutý. Ovčané hystericky vykoupili, zatím co jsem s horečkou spala v posteli, všechny jódové tabletky, to kdyby náhodou ten zlý Putin zmáčknul obávané červené tlačítko. A litr benzínu stál 45,- korun. A na Ostravsku prý už došel úplně. A člověk v tísni vybírá milióny a fialová fašistická vláda přijímá nouzový stav kvůli uprchlíkům z té hrozné války, jen je trošku divné, že Ukrajinští uprchlíci jsou většinou černí jako bota… no, nejeden očkovaný ovčan nad tím jistě přimhouří oči, válka je přece válka a řešit barvu pleti uprchlíků, když ten hroznej Putin vraždí neviňátka, by bylo neoliberálně nedemokratické. A vše bylo úplně jiné, než jaké to bylo ještě ve čtvrtek. Fašistická, právě teď zrovna fialová vláda raději zatnula tipec všem, kdo by nedej bože zkoušel tvrdit, že za tu válku to zlé Rusko třeba tak úplně nemůže. Že jen nechtělo mít atomovky těch mírumilovných Spojených států hned na svých hranicích. Že jen bere jako svoji přímou bezpečnostní hrozbu fašistickou Ukrajinskou vládu. Nebo, že ty uprchlíci před válkou z Ukrajiny jsou tak nějak podezřele černí, na to, že jsou také slovanský národ. Nebo, že na Ukrajině nevraždí Rusové Ukrajince, ale že tam Ukrajinci vraždí Ukrajince. A když jsem si sedla k počítači, můj oblíbený aeronet najednou nešel otevřít. Protiproud taky zmizel a prohlížeč oznámil chybovou hlášku. Sakryš, co se to tu stalo v kotlince české za ty dva prospané dny?

Naštěstí zahraniční alternativa zůstala na svém místě a dostupná, takže třeba na informationliberation.com se dočtu, že Česká republika, Slovensko a Lotyšsko vyhrožují uvězněním občanům, kteří vyjadřují podporu Rusku! CO??? Nevěřícně čtu informace na americkém webu: Česká republika, Slovensko a Lotyšsko oznámily, že začnou věznit občany za to, že vyjadřují podporu Rusku nebo ospravedlňují svou intervenci na Ukrajině.

Consortium News, „Vězení pro Čechy souhlasící s ruskou intervencí“:

Nejvyšší státní zástupce České republiky varoval své občany, že mohou skončit ve vězení, pokud vyjádří souhlas s ruskou vojenskou intervencí na Ukrajině.

„Nejvyšší státní zastupitelství považuje za nezbytné informovat občany, že současná situace spojená s útokem Ruské federace na Ukrajinu může mít důsledky pro jejich svobodu projevu,“ uvádí se v prohlášení úřadu z 26. února.

„Pokud by někdo veřejně (včetně demonstrací, internetu nebo sociálních sítí) souhlasil (akceptoval nebo podporoval útoky Ruské federace na Ukrajinu) nebo vyjádřil podporu nebo chválil vůdce Ruské federace v tomto ohledu, mohl by také za určitých podmínek čelit trestní odpovědnosti,“ uvádí se v prohlášení.

Zákony, které prohlášení cituje, zahrnují zákaz „schvalování trestného činu“ a „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy“. Česká republika je členem Evropské unie i NATO.

Posadilo mě to na židli, protože takovou změnu za dva dny jsem teda nečekala. Pouhé dva dny stačili na to, ocitnout se o 33 let nazpět. S tím rozdílem, že tenkrát se za názor, ačkoliv nežádoucí, snad ani nezavíralo. Že nešel zveřejnit je jasné, ale že by mě někdo zavřel za to, že řeknu, že Husák je vůl? No nevím, možná že za to zrovna třeba zavřeli, ale za to, že řeknu, že Rusko stojí za houby, ale Amerika je super, by mě tenkrát rozhodně nezavřeli. Po 33 letech mě ale úplně klidně zavřou na tři roky jen za to, že řeknu, že za tu Ukrajinu mohou Američani, nikoliv Rusové! A ještě tomu budou říkat demokracie. Ale to vlastně soudruzi tenkrát říkali také.

Ale protože fialoví demokraté neoliberálové – fašisté si mezitím odhlasovali nouzový stav, aby si mohli beztrestně umisťovat černé Ukrajince do českých domácností, a fotři od rodin drželi hubu, tak dostanu dvakrát tolik, tedy rovnou šest let natvrdo. Ale ten černý Ukrajinec, který na rohu bodne školáka, aby mu sebral aktovku ze svačinou a padesát korun od maminky, dostane podmínku, protože to měl chudák v té válce s Putinem přece tak těžké a tak je naše povinnost mu pomoci začít žít důstojný život. Přežil to ten školák? No přežil, tak jaký pak co pak… A že ho nechtěli ošetřit? A byl očkovaný? Nebyl. No tak měl být očkovaný, čemu se vlastně diví!

A třešničkou na dortu, který peče americká kočička a ukrajinský pejsek by mohlo být to, že Ukrajinský komik a prezident v jedné osobě, genderově neutrální Volodymyr Zelenskyj ve čtvrtek odpoledne nařídil všem ukrajinským mužům, kteří se cítí být muži a jsou ve věku od 18 až do 60 let, že mají zakázáno opustit zemi. A aby bylo jasné že to myslí skutečně vážně, tak vyhlásil stanné právo. Sám ovšem raději zemi opustil a schoval se na americké ambasádě v sousedním Polsku.

Samá pravda a k tomu moře modrožluté lásky….

Myšpule

The Chicago Council On Global Affairs – asi netřeba cokoliv dodávat (Ukrajina)

Dostala jsem od jedné čtenářky k dispozici následující video z akce v Chicago – The Chicago Council On Global Affairs. Je v něm perfektně vysvětlena politika Spojených států vůči zbytku světa se zvláštním důrazem na vztahy mezi USA a Německem, USA a Ruskem, USA a EU a také USA a Ukrajinou. Video zveřejňuji bez dalších komentářů, protože je v něm řečeno naprosto vše. Video je v původním znění (anglicky) s českými titulky.

Tento článek rozhodně nepodporuje žádnou stranu Rusko-Ukrajinského konfliktu, ani zapojení dalších zemí v tomto konfliktu.

Myšpule Svět

Oslovil Vás tento článek? Zvažte, prosím, podporu Myšpule Světa!

https://myspulesvet.org a video kanál Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky. Přispějete-li na jejich provoz a udržení, přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Všem dárcům s úctou a pokorou děkuji!

Fašistický paypall mi okamžitě zrušil účet, taková klasika nového světového řádu! Samá pravda a moře lásky. Podpora Myšpule Světa přes PayPall nadále není bohužel možná…

Zkáza Velké Tartarie. Zakázaná historie.

Slyšeli jste někdy o Velké Tartárii? Domnívám se, že možná někteří to někde zaslechli, ale také že spousta lidí o ní neslyšela vůbec, nebo jen značně okrajově, ale podrobnější historické souvislosti ztná skutečně málokdo. A že bychom se o Tartárii učili ve škole rozhodně nehrozí. Přesto že jde o naprosto největší státní útvar v historii lidstva, ležící dokonce na třech kontinentech, tak Tartárie zmizela z encyklopedií, naučných slovníků i z učebnic dějepisu. Někomu sakra záleží na tom, aby zmizela úplně. A to přes to, že kdybychom stále používali náš původní kalendář, který se používal právě v dobách existence Tartárie, tak bychom měli letos již rok 7530 (od uzavření míru v Hvězdném chrámu) takže i z historického hlediska byla existence Tartárie důležitá, protože existovala několik tisíc let. Přesto tato obrovská říše zanikla, byla záměrně vymazána jak z historie, tak i z všeobecného povědomí lidí. Její zánik přitom proběhl až při „záhadných“ událostech okolo roku 1815….

Blog funtime.cz zveřejnil zatím asi nejpodrobnější analýzu dějin a historických souvislotí ohledně Velké Tartárie na kterou lze na internetu narazit. Rozhodla jsem se ji zveřejnit i vám, v rámci Myšpule Světa . org:

15. ledna 2013 ruský prezident Vladimír Putin v Ruské geografické společnosti slavnostně otevřel nový archív, kde jsou veřejnosti zpřístupněny  mapy Tartárie. Asi se ptáte, co je na tom tak zajímavého. Je a hodně.Tímto aktem dal světu na srozuměnou, že Rusko se vydává na cestu odhalování své skutečné, nezfalšované historie, protože si je vědomo toho, že národ, který svoji historii nezná, nemůže mít ani budoucnost.

Současná oficiální historie, jak je učena v ruských školách, byla vytvořena v průběhu 18. – 19. století a byla sepsána v souladu s biblickou koncepcí historie na zakázku Romanovců. Už jen přechodem z původního kalendáře (počítaného od podepsání míru ve Hvězdném chrámu) na kalendář juliánský se historie říše zkrátila o více jak pět a půl tisíce let!

V Ruské federaci už proto pracují na zcela nové koncepci vzdělávání a přepisují se učebnice, které pro tuto většinově slovanskou zemi v posledních dvaceti letech tvořily ze zcela „nezištných“ důvodů západní vzdělávací instituce.
A myslím, že ani mnozí z vás nikdy neslyšeli o největším státním útvaru na Zemi za dobu nám známé historie. Učili jsme se sice o slavném Egyptu, Perské říši, říši Osmanské či Římské – ale to všechno byly drobečky proti obrovské slovanské říši, která v průběhu věků nesla názvy Rassénie, Skýtie a nakonec Tartárie.

Tím spíš je překvapující, že tato země nenalezla jediné zmínky v oficiální historii!
Abychom tuto mezeru trochu zaplnili, což bychom jako Slované určitě měli, nabízíme výtahy z obsáhlých statí Jeleny Ljubimové a Dmitrije Mylnikova.

Po nesmírně dlouhou dobu existoval na Zemi obrovský státní útvar, který se rozkládal na několika kontinentech. Miliony jeho obyvatel vytvořily svébytnou kulturu založenou na duchovních a mravních kvalitách člověka, na úctě k předkům a spravedlnosti, úctě k rodině a lásce k vlasti.
Tato země se objevuje na mnoha starých mapách.
Nazývala se Velká Tartárie.

Kdo ji vlastně obýval?

Původně v Tartárii žili převážně Tartaři. Vysocí, rusovlasí, bílé pleti, lidé s očima modré, zelené nebo šedé barvy. Slované-Árjové. Rusové. Přátelští a laskaví v dobách míru, stateční a nemilosrdní v bitvě, spravedliví a soucitní ve dnech vítězství a vytrvalí během protivenství. To proto, že chránili morální čistotu a víru svých Předků. Od Uralu po Aljašku. Od Nové Země k Tibetu.

Ještě na prahu novověku to byla podle prvního vydání Encyclopedie Britannica největší říše na světě:

mapa z Encyklopedie Britannica, rok vydání 1771

„Tartárie – ohromná země v severní části Asie ohraničená Sibiří na severu a západě se nazývá Velká Tartárie. Tartaři žijící jižně od Moskovie a Sibiře se nazývají Astracháni, Čerkezové; Dagestánci žijí na severozápad od Kaspického moře; Kalmyckými Tartary jmenují ty, co obývají území mezi Sibiří a Kaspickým mořem; Uzbečtí Tartaři a Mogulové obývají zemi severně od Persie a Indie; a nakonec Tibetští Tartaři žijí na severozápad od Číny.“ (Encyklopedie Britannica, první vydání, díl 3. Edinburgh, 1771, s. 887)

To platilo až do 18. století.
Pak jakoby mávnutím proutku zlého čaroděje – Tartárie zmizela.
Zmizela z map, z knih, vzpomínek. Zmizela i z dalších vydání Encyclopedie Britannica. Prostě – není.
Proč toto velké impérium po sobě nezanechalo několik méně významných států, jak je to obvykle v případě rozpadu jiných impérií?
A kam se poděly miliony jeho obyvatel?
Proč v učebnicích dějepisu nenajdeme o tomto úžasném územním celku ani zmínku?
A… co to bylo za „malou dobu ledovou“, která proběhla před 200 lety?

O Tartárii 200 let nikdo neslyšel. Dokud se neobjevila práce akademika Fomenka „Nová chronologie“, která navrátila do vědeckých kruhů množství svědectví o existenci tohoto státu. Největšího ze všech, které kdy na naší planetě existovaly.

Přirozenými hranicemi říše, kterou dnes známe jako Tartárii a která v dávných dobách zabírala téměř celou severní polokouli, byly břehy oceánů. Přitom tři z nich – Ledový, Tichý a Atlantský – byly ve skutečnosti jejími vnitrozemskými vodami.

Na evropsko-asijském území víme o několika provinciích této obrovské državy. Jmenujme alespoň některé z nich: Na západě to byla Moskevská Tartárie / Moskovie / Russie. Na jih od ní, na území dnešní jižní Ukrajiny a Krymu byla Malá Tartárie. Uprostřed asijského kontinentu na mapách nalezneme centrální Velkou Tartárii končící na severu až u břehů Tartarského moře (Severního ledového oceánu) a na východ od Kaspického moře zhruba na území dnešního Turkmenistánu Nezávislou Tartárii. Od Velké čínské zdi na sever se táhla Čínská Tartárie a tam, kde bychom dnes našli Mandžusko, byla dříve Tartárie Mogulská.

Tartárie v 16. století.

Mapa z roku 1754.

V roce 1703 založil Petr I. Sankt-Peterburg, který se o devět let později stal hlavním městem. Čeho? Vždyť až do roku 1721 ležel na území Švédska! Nicméně západní mocnosti jej plně podporovaly, a tak nově vzniklé „Ruské imperium“ začalo svůj útok na Moskovii.

Za následujících sto let Tartárie utrpěla řadu těžkých porážek a byla tak nucena přiznat ztrátu některých částí svého teritoria: na jižním Uralu, v severním Přikaspicku a jihozápadní Sibiři, v centrální a severo-východní Indii a na východním pobřeží Severní Ameriky. V současné době jsou rozličné epizody této války, v podstatě světové svým rozsahem a důsledky, známé jako potlačení Pugačevova povstání, přisvojení Sibiře, kolonizace Indie a válka za nezávislost britských kolonií v Americe.

Na počátku 19. století (to už na carském trůnu dvě stě let úřadovali Romanovci) tak prakticky mizí centrální Velká Tartárie a přes celou severní část Asie až na Kamčatku se táhne – Ruské impérium.
V průběhu těchto staletí obyvatelstvo evropské části Tartárie podlehlo zhoubnému vlivu monoteismu (judaismu, křesťanství, islámu) a ponořilo se do krvavých hrůz náboženských dobyvačných válek, politických intrik, povstání a revolucí. A oddělilo se od Asie. Nedokázalo odolat náporu nových světových náboženství a uchránit mravní čistotu a víru svých Předků. Hranice mezi původní zemí a novým Západem běžela od Severního ledového k břehům Indického oceánu, podél Uralu, břehů Kaspického moře a vrcholků Zagroza.

Tartárie tedy utrpěla vojenskou porážku a územní ztráty.
No a co? Takové ztráty nemohly způsobit zánik tak velké državy! I kdyby porážka dala vzniknout těžké vnitřní krizi, tak žádná vnitropolitická krize nemohla způsobit rozpad Tartárie, protože národ obývající Asii ještě před pár staletími byl soudržný a dokonale homogenní. I po stránce národnostní, i po jazyku a po vyznání.
Aby bylo možné zničit Tartárii, bylo nutné nejdříve zničit její lid. Všechen! Do posledního člověka! Ale k tomu nikdo neměl sílu. Ani Británie, ani noví „Moskoviové“. Ani jejich koalice. Dokonce ani kdyby do té koalice vstoupila celá Evropa.
Jen znamenitý vojevůdce Alexandr Suvorov, který se účastnil porážky Pugačeva a osobně ho eskortoval do Moskvy, mohl tartarským vojskům způsobit hlavní porážku. A zřejmě také způsobil. Za což byl i vyznamenán zlatým mečem s briliantovou rukojetí (cena takového meče se rovnala ročním nákladům na celý pluk). A získal i několik vysokých ocenění – i když oficiální historiografie o tom mlčí. Jak ryba. Přesněji – skrývá historii tartarských válek Moskovie za války s osmanskými Turky a dalšími krymskými chány.
Tartárie o svá území musela bojovat nejedno století. Ale nikdo ji nemohl s konečnou platností zničit. Například Osmanská říše, dokonce i v době svého rozkvětu desetkrát menší než Tartárie, mnohokrát utrpěla porážky v bitvách, prohrávala války a ztrácela území, ale z politické mapy světa nikdy nezmizela. Narozdíl od Tartárie, která byla vymazána nejen z mapy.
Tartárii vymazali i z povrchu zemského.
Spolu s lidmi, jejím obyvatelstvem.

Než budeme pokračovat v našem pátrání po příčinách konce Tartárie, zastavme se chvíli v čase někde kolem roku 1815. V tu dobu totiž na Zemi s největší pravděpodobností došlo k jakési obrovské katastrofě světového významu, o níž nám oficiální historie nic neříká. Nebo nás mystifikuje. Důsledky této katastrofy však známe velmi dobře – statisíce, ale pravděpodobně spíš miliony lidských životů.

Rok 1816 později dostal jméno „Rok bez slunce“.
Tehdy došlo ke klimatické anomálii, která postihla velkou část severní polokoule. Neobyčejné počasí trápilo celou západní Evropu, Turecko a východ Severní Ameriky.
V USA tento rok dosud nazývají „Eighteen hundred and frozen to death“, to znamená něco jako „Osmnáct set a nasmrt zamrzlý“. Oficiální věda ho pokládá za začátek „malé ledové periody“ trvající tři roky.

V březnu teploty v Severní Americe pokračovaly mrazy jako v zimě. V dubnu i květnu bylo nepřirozeně mnoho dešťů a krup, náhlé mrazy zničily většinu plodin, v červenci dvě obří sněhové bouře způsobily smrt řady lidí a v červenci a srpnu dokonce zamrzaly řeky. Každou noc byl mráz a v New Yorku a na severovýchodě USA napadalo metr sněhu.

I Německo trápily silné bouře. Mnohé řeky, včetně Rýna se rozvodnily. Ve Švýcarsku bylo počasí, jaké nikdo nepamatoval. A po všechny měsíce sněžilo a sněžilo.
Neobyčejné počasí způsobilo katastrofální neúrodu. Neurodilo se prakticky žádné obilí. Na jaře následujícího roku ceny zrna v Evropě stouply na desetinásobek a vypukl hladomor.
Na svět se spustila tma. V plném smyslu slova. Slunce se nemohlo skrze vrstvy mraků dostat a zahřát zemi. Lord Byron v roce 1816 začíná jednu svou báseň: „Pohaslo jasné slunce a ztemnělé / hvězdy se potácí v prostoru bez účelu, bez paprsků / ledová je zem, …
(Na obrázku je pro ilustraci přehled teplot toho roku v polské Wrocławi, která na tom nebyla ještě nejhůř. Všimněte si, že za celé léto teplota nevystoupila nad 20°C.)

Odpověď na tříletý chlad byla nalezena o sto let později. Americký výzkumník U. Hamfreys spojil změnu klimatu v letech 1816 – 1819 s výbuchem vulkánu Tambora na ostrově Sumbawa. Výbuch tehdy vyvrhl asi 150 km3 pyroklastických trachyandezitů. Kouř dosáhl výšky 44 km a sopečný materiál společně se sopečnými plyny se mohl dostat až do stratosféry. V současné době je tato hypotéza ve vědeckém světě všeobecně přijímaná.

Ale možná by někomu mohlo připadat zvláštní, že výbuch vulkánu na jih od rovníku tak ovlivnil klima severní polokoule a přitom nemáme zprávy o podobných problémech na polokouli jižní. A pokud by skutečně směs prachu a popele v atmosféře tak intenzívně bránila slunečnímu svitu, je těžko vysvětlitelné, proč by se tak dělo jen na jednom – i když rozsáhlém – území, a to dokonce po tři roky.

Když se podíváme na planetární schéma vzdušných proudů, vidíme, že vzdušné masy z jižní polokoule se prakticky nemísí se vzdušnými masami polokoule severní (na obrázku jsou převládající větry naznačeny šedými šipkami). Kdysi se v učebnicích civilní obrany psalo, že radioaktivní spad obvykle zůstává na té polokouli, kde došlo k výbuchu.  Dá se předpokládat, že popel a prach vyzdvižený do atmosféry při výbuchu sopky se bude chovat podobně.

Za povšimnutí stojí i to, že zatímco Evropa a Amerika zamrzaly a hladověly, v Rusku v letech 1816 – 1819 žádné podobné historické záznamy nejsou. Ani chlad, ani hlad. Buď to bylo tím, že jak tvrdí známý vtip – Rus si zapíná horní knoflík u košile až při mínus padesáti – anebo takové záznamy zmizely.
Anebo tam tomu mohlo být i naopak…

Pokud má správný badatel sebemenší pochybnost, měl by hledat další možná vysvětlení. I my tedy připusťme myšlenku, že na vině popsané lokální klimatické anomálie nebyla sopka.

Co by to mohlo být jiného?

(Novosibirská, Čeljabinská, Omská, Ťumenská a Kurganská oblast, sever Kazachstánu)

V předchozí části jsme se dozvěděli, že v letech 1816 – 1819 došlo k podivné klimatické anomálii, kdy v západní polovině Evropy a na východním pobřeží Severní Ameriky se sluneční paprsky po dlouhou dobu nedokázaly prodrat skrze silnou vrstvu čehosi, co naplnilo atmosféru.
Prachu?
Popele?
A čistě náhodou ve stejnou dobu patrně zanikla Tartárie…
Protože víme, že náhody neexistují, zkusíme mezi oběma událostmi najít spojitost. A protože taky víme, že indonéská sopka to patrně nebyla, zaměříme se na severní polokouli a nejlépe hned na Ásii.
Co na to pan Google?Jedním z nejdůležitějších argumentů zastánců oficiální verze historie, podle nichž je Tartarie mýtus, je absence jakýchkoli viditelných stop na Sibiři. Tvrdí, že pokud by se tu skutečně vyskytoval obrovský stát s mnoha miliony obyvatel, musely by tu zůstat stopy po městech, sídlech, komunikacích, zemědělské činnosti a podobně. A to podle nich na Sibiři nenacházíme.

Když si však zahrajeme na cestovatele „s kurzorem po monitoru“ a pozorně prozkoumáme satelitní snímky Sibiře, najdeme tam něco jiného: poněkud neobvyklé druhy stop (53.159947,81.141357 – vyberte si satelitní snímky ze sloupců „satellite“. Například v „cosmosnimky“ můžete využít i 3D) v oblasti mezi Altajem a jižním Uralem.

1. Sibiřské pásové lesy                                                 2. Zvětšený náhled na „deltu“ pásových lesů od jihozápadu

Na těchto snímcích a také na topografických mapách jsou jasně viditelné tzv. „Sibiřské pásové bory“. Je to několik úzkých pruhů borových lesů, průměrně 5 km širokých, které se táhnou od řeky Ob úhlopříčně od severovýchodu k jihozápadu až téměř k řece Irtyš. Délka toho nejdelšího činí 240 km. Profilová hloubka (zahloubení) je v rozmezí 20 – 200 m.

Podle oficiální legendy tyto příkopy vyhloubil před dávnou dobou ledovec a poté zarostly reliktovými lesy. Při bližším zkoumání topografie tohoto území však je jasné, že tyto stopy ledovec zanechat nemohl, a to z prostého důvodu – neumožnil by to reliéf terénu. Na základě jeho tvarování by se totiž hypotetický ledovec musel pohybovat jinak a jiným směrem. A kromě toho dané stopy protínají hřbet rozvodí oddělující povodí Obu a Irtyše.

Nemohly by to tedy být spíš… meteority?
Budeme-li vycházet z této možnosti, co by se dalo z těchto stop vyčíst?
První, co nás jistě napadne, je, že tu spadlo několik velkých těles, majících, soudě podle šířky drah, minimálně okolo 5 kilometrů v průměru. Jsou tu dobře rozeznatelné dvě dolní stopy dlouhé 240 a 220 km. Vzdálenost mezi nimi je zpočátku 30 km. Směrem na severozápad se o 40 km dál nachází další stopa, tentokrát dlouhá 145 km. A ještě jedna se táhne o 100 km dál k severozápadu, je nejširší ze všech (7 – 8 km) a její délka činí 110 km. Mezi posledními dvěma je patrné ještě větší množství menších stop, které však nejsou tak zřetelné a zanechaly je patrně menší fragmenty.

Ale to ještě není všechno. Budeme-li se pohybovat dále na severozápad, rozeznáme velké množství drobnějších rýh, které způsobily s největší pravděpodobností trosky. Velmi dobře jsou vidět u jezera Čany (54.765511, 78.213562). Podobné jsou pak v okolí města Omsk, rovněž u Tobolska a také na území severního Kazachstánu v okolí města Rudnyj.
Ani tyto fragmenty však nebyly malé, soudě podle rýh, které po sobě zanechaly.

Tatáž oblast (54.765511, 78.213562) ve zvětšení na jiné mapě (http://www.bing.com/maps/). Kapkovitý tvar rýh (tmavé plošky) jasně ukazuje na pád tělesa, nikoliv na stopy po ledovci.
Vzhledem k tomu, že všechny stopy – tedy ony velké i tyto drobnější – jsou ve stejném směru, lze předpokládat, že všechny objekty spadly v tutéž dobu. V počáteční fázi trajektorie jejich úhly odpovídají úhlu náklonu osy otáčení Země k ploše ekliptiky, ve které se pohybují téměř všechny planety a asteroidy sluneční soustavy. Můžeme tedy předpokládat i to, že se jednalo například o zbytky nějaké planety naší soustavy.
Ještě jeden důležitý detail je třeba prozkoumat, detail, který by mohl přispět k vysvětlení dříve zmíněné klimatické anomálie. Jak si jistě mnozí uvědomili, na konci „Sibiřských pásových borů“ nevidíme vyvýšeniny z nahrnutého půdního materiálu, který by tam rozhodně měl být. A mělo by ho být opravdu hodně. Místo toho se na konci dráhy stopa rozšiřuje a je podobná deltě řeky vlévající se do moře. Vysvětlení je jediné: tyto spadlé objekty byly tvořeny převážně ledem. O tom svědčí i boky koryt, které by v případě průchodu kamenného tělesa musely být ostré. Zde však svahy ostrý profil nemají. Spodní část ledového tělesa se intenzívním třením roztavila rychleji než horní a vytvořila vodní vrstvu, která působila jako mazivo a tak způsobila hladký průřez. Nicméně i tak bylo ze zemského povrchu strženo obrovské množství zeminy, která se následně s horkou párou zvedla do velkých výšek.Po prozkoumání celé řady dalších okolností, které však pro potřeby tohoto stručného článku vypouštíme, můžeme učinit tyto závěry:
1. Podle tvaru, směru a profilu stop se lze důvodně domnívat, že byly způsobeny velkými meteority, z nichž ty největší měly 5 a více kilometrů v průměru.
2. Poměrně mělké, ale dlouhé stopy naznačují, že objekty padaly velmi rychle a pod velmi malým úhlem.
3. Všechny tyto objekty spadly na zemský povrch najednou.
4. Nejsou to fragmenty jednoho tělesa, které se po srážce s atmosférou roztrhlo. V tom případě by totiž jednotlivé fragmenty letěly vějířovitě do různých směrů.
Podtrženo, sečteno: jedná se o srážku Země s rojem meteoritů.

Podobné stopy po pádu objektů z kosmu lze najít i na dalších místech, například v blízkosti města Tomsk (56.395664,84.547577) nebo ještě dále při řece Irtyš a také jižně od Tobolska (56.657736,70.36972). A připomeňme, že v prvním vydání encyklopedie „Britannica“ je právě toto sídlo jmenováno jako hlavní město Tartárie…

Je těžké si představit rozsah takové katastrofy, protože je očividné, že v tomto prostoru o šířce více než 500 km a délce přesahující 250 km bylo zničeno všechno, co bylo na povrchu. Vlna roztáté vody odnesla všechny stavby, veškeré rostlinstvo, zabila všechny živé organizmy. Při tom v době pádu se brzděním o atmosféru i zem povrch objektů rozehřál na vysokou teplotu a led se rychle měnil na páru. Vycházeje z toho, co vidíme na snímcích zejména u jezera Čany, hustota objektů byla dostatečně vysoká a to znamená, že v oblasti pádu byl vzduch plný přehřáté páry a možná i nějakými plyny. Když se to smíchalo s půdou na povrchu Země, celá tato masa se spolu s párou vznesla do atmosféry.
Zasažené oblasti nebyly pak vzhledem k chybějící ornici schopné poskytnout případným přeživším potravu, a tak v závěsu za katastrofou přírodní následovala katastrofa ekonomická, hlad a pravděpodobný zánik Tartárie.

Kruhová jezera

Na západě Kurganské a jihovýchodu Čeljabinské oblasti je nápadný ještě jiný druh stop: celý tento obrovský prostor je doslova poset oválnými až kruhovými krátery, které jsou nyní zaplněny vodou a vypadají jako jezera. Pokud i toto jsou stopy po meteoritech, pak jejich původci nepadaly po tangenciále k zemskému povrchu jako předchozí skupina, ale pod daleko větším úhlem, nebo v konečné fázi prakticky vertikálně.

Není jasné, zda oba druhy stop vznikly při jediné události. I kdyby však proběhla každá zvlášť, pád tak velkého množství objektů – soudě podle stop jich muselo být několik desítek tisíc – musel způsobit katastrofu planetárního charakteru. V samotné zóně pádu by se dalo přežít jedině v hlubokých podzemních krytech. Všechno, co bylo na povrchu, bylo prakticky v jednom okamžiku zničeno. Přitom byla zničena i vrchní vrstva půdy a rostlinstvo i na velkém okolním teritoriu přímo pádem nezasaženém.
Při průchodu těchto těles rovněž muselo dojít i ke značnému rozehřátí atmosféry. Je možné, že část objektů, které způsobily vznik kruhových jezer, explodovala v jejích horních vrstvách, stejně jako explodoval meteorit v roce 2013 (ať už příčina byla jakákoli). Pokud tyto objekty byly tvořené horninou, vzniklo velkého množství prachu. To pak mohlo být příčinou takzvané „jaderné zimy“, jejíž projevy byly zaznamenány v letech 1815 – 1819.

Takže na západní Sibiři je gigantická zóna, která byla pravděpodobně zničena masívním meteorickým bombardováním, oblast o rozloze více jak 1,5 milionu kilometrů čtverečních. Pokud na tomto území v době katastrofy existoval jakýkoliv stát, pak po ní o něm nemohlo být ani řeč…

No dobře, řeknou skeptici. To, že podobná gigantická katastrofa byla, je – soudě podle snímků – možné, ale na základě čeho lze tvrdit, že k ní došlo právě před 200 lety? Vždyť mohla proběhnout před tisíci let a možná i před miliony a pak se zmizením Tartárie – která možná byla, ale třeba ani nebyla – to nemá žádnou spojitost.
A o tom a také o některých velmi důležitých závěrech, které lze vyvodit i z již uvedených faktů, bude řeč v další části.

jižní Ural, Sverdlovská obl., foto B. Jarcov

Po obrovské katastrofě se Rusko – přesněji to, co zbylo z Tartárie – staly zdrojem klimatických problémů v Evropě a Americe. Nepřímo o tom svědčí místní lesní porosty, kterým vesměs není více než dvě stě let. Sibiřským, ruským i běloruským.

Tento fakt lze objasnit jedině tím, že před uvedenou dobou většina ruských lesů – zmizela. Sborem. Staré i mladé. Nynější lesy vyrostly na jejich místě. Na centrální ruské rovině byl les postupně obnoven v polovině 19. století cestou masové výsadby po čtverečních mílích. Ale sibiřská tajga vyrostla sama, protože tady stromy sázet neměl kdo.

Jeden z argumentů proti teorii obrovské katastrofy, která mohla proběhnout před 200 lety, je mýtus o „reliktových lesích“, které prý rostou na Uralu a v západní Sibiři.

Dmitrij Mylnikov říká: „K myšlence, že s našimi reliktovými lesy není něco v pořádku, jsem dospěl už před deseti lety, když jsem zjistil, že v „reliktním“ městském lese zaprvé nejsou stromy starší než 150 let a zadruhé tam je velmi tenká vrstva úrodné půdy v tloušťce 20 – 30 cm. Připadalo mi to zvláštní, protože jsem četl různé stati o ekologii a lesnictví, kde se opakovaně objevovala informace o tom, že za tisíc let se v lese vytvoří řádově jeden metr úrodné půdy, to znamená asi milimetr ročně. O něco později jsem se s podobnou situací setkával nejen v centrálním městském lese, ale také v ostatních borových lesích rozkládajících se na Čeljabinsku a okolí: staré stromy chybí a úrodná vrstva je tenká.

V „pásových borech“ je vrstva půdy jen několik centimetrů a pak už jen písek. Přitom ledovec roztál před minimálně tisíci lety. Jak je to možné?

Podobná situace – to je nepřítomnost starých stromů a velmi tenká vrstva úrodné půdy – se opakuje prakticky ve všech lesích Uralu a západní Sibiře. Když jsem se o to blíže zajímal, dozvěděl jsem se z oficiálních zdrojů, že na Uralu a Sibiři opravdu stromy starší než 150 let nejsou. A zdůvodnění? Déle prý prostě nežijí.“

Ale podíváme-li se na přehled délky života jednotlivých druhů stromů, dozvíme se, že:
sibiřské sosna cedrová žije 400 – 500 let;
smrk evropský 300 – 400 (někdy i 500) let;
smrk trnitý 400 – 600 let;
modřín sibiřský 500 let (za mimořádně příznivých podmínek až 900 let);
borovice žije 300 – 400 let, ve zvlášť příznivých podmínkách až 600 let;
jilm žije 300 let;
lípa – 400;
cedr – 1000 let;
dub 1500 let;

Není vám divné, že ačkoliv tyto stromy žijí vesměs déle než 300 let, na Sibiři a Uralu jen 150? Zatímco například v Kanadě, ve zcela srovnatelných podmínkách roste tohle:

Kanadští dřevorubci na přelomu 19. a 20. století. Tloušťka kmenů, 6 metrů a stáří stromů 1500 let!

Proč však na Sibiři takové sekvoje nerostou, když klima je prakticky stejné, nikdo ze specialistů nedokáže vysvětlit.

Teď sice nerostou, ale dříve ano. Studenti z Čeljabinské státní univerzity, kteří se účastnili na archeologických výzkumech v Arkaimu a na jihu Čeljabinské oblasti, vyprávěli, že tam, kde je dnes jen step, byly v době Arkaimu jehličnaté lesy a při svých výzkumech místy zde naráželi na pozůstatky gigantických stromů, jejichž kmeny měly průměr 4 – 6 metrů. Byly tedy stejné, jako ty v Kanadě. Oficiální teorie říká, že tyto stromy byly barbarsky vykáceny obyvateli Arkaimu a dalších sídel, a dokonce se tvrdí, že právě vykácení lesů způsobilo pozdější migraci Arkaimců. Jenže lesy, i když jsou vykáceny, vyrostou znova. Všimněte si neudržované mýtiny – za pět let tu je houští bříz a černého bezu, za deset už vykukují jehličnany a za dvacet let nepoznáte, kde mýtina byla. Proč se za těch pět a půl tisíce let, které uběhly od dob Arkaimu, neobnovily? Odborníci krčí rameny: Nevyrostly? Nu, tak nevyrostly. Stalo se!
Jenže co když vyrostly, ale pak byly rázem zničeny?

Jak vypadaly ruské lesy v průběhu uplynulých 150 let můžeme vidět na dobových fotografiích.

– oblast pádu tzv. „tunguzského meteoritu“ (1908): Všude mladý les, není tu jediného starého stromu. Pokud by tu k předchozí katastrofě došlo před sto lety, les by vypadal přesně takto.

– stavba Transsibiřské magistrály (přelom 19. a 20. století). Najdete tu nějaký starší strom? Další fotografie zde a zde.

– všimněte si úhledně srovnaného pořezaného dřeva na dobové fotografii z ruského venkova.

Takže množství faktů a pozorování svědčí o tom, že na velké části území Uralu a Sibiře fakticky chybí lesy starší 200 let. A rozhodně naprosto chybí v místech předpokládané katastrofy.

Shrneme-li uvedené údaje, dojdeme k závěru, že:

pokud by pásy vyryté do země způsobil v dávných dobách ledovec, dnes by byly pokryty běžnými vrstvami půdy v silné vrstvě. My zde však pozorujeme pouze velmi tenkou vrstvu půdy, která je zjišťována nejen v „pásových lesích“ Altaje. Pod ní bez jakéhokoli přechodu už následuje pouze základní materiál v podobě písku. Svědčí to o tom, že tyto lesy jsou velmi mladé a nerostou v místech předchozího zalesnění. Pokud tu byla vrstva půdy obvyklá v oblastech zarostlých vegetací, pak byla jednorázově a velmi razantně odstraněna.

Kdy?

Přece nedlouho předtím, než začaly růst tyhle mladé lesy!

Asi se ptáte, kam se poděla zemina, která údajně chybí reliktovým lesům v západní Sibiři. Třeba vás něco napadne, když si prohlédnete tyto fotografie:

Domů, které mají nepochopitelně přízemí zahrabané v zemi, je po celém Rusku – ale nejen tam – velké množství. Tento petrohradský dům (postavený v letech 1723 – 1730) má hlavní vchod pod úrovní silnice, což je v oblasti častých záplav přinejmenším poněkud zvláštní:

Tento dům najdete v Kazani. Postaven byl na přelomu 18. a 19. století:

A tohle stavení můžete vidět v Jaroslavli. Při rekonstrukci byla odstraněna zemina původně sahající téměř k oknům – jak je ostatně vidět. Vypovídající je i dodatečně přistavěné schodiště, které bylo v místě zastavěného původního vchodu pro jistotu přistavěno k vyššímu podlaží. Další fotografie zde:

Podobně nesmyslně zanořených domů byste našli obrovské množství. V Petrohradu vám průvodci řeknou, že tak se stavělo proto, že nikdo nesměl mít palác vyšší než car, a tak se přízemí začínalo už v suterénu. Nicméně si nemyslím, že by zrovna něco takového řešili stavitelé domů na těchto fotografiích.
Řeknete si, proč tedy jsou ty domy tak hluboko? A já ještě doplním: Proč se to týká jen staveb postavených do počátku 19. století? Takže další fotografie:

Tohle je výkop v komunikaci v centru současného Petrohradu. Pod vrchním asfaltem a jeho kamenným podložím je zřetelná tenká vrstva ornice s kamením. Následuje silný pruh hlinitopísčitého  materiálu. Potud je to jasné. Ale pod touto základovou vrstvou je opět ornice s kamením a znova vrstva hlíny a písku. Proč je to tu 2x?
Možná řeknete – kulturní vrstva. Ale to by pak znamenalo, že v centru hlavního města se snad i celá staletí neuklízelo. A to je myslím méně pravděpodobné než ten meteorit.

A zkusíme to jinde.

Stará Rusa – stratigrafický snímek

Horní tenkou vrstvu na této fotografii tvoří ornice. Pod ní je správně hlinitopísčitý podklad. Ale následně je tu zase ornice, tentokrát s kamením, a zase hlinitopísčitý pás. Teprve potom následuje silná, třičtvrtě metru tlustá vrstva úrodné ornice, patrně původní, která tu vznikala rozkladem organických látek po velmi dlouhou dobu. A pod ní teprve základový materiál. Co navíc k tomu ve své zprávě napsali zde zachycení geologové? Jednotlivé vrstvy nevznikly naplavením, ale spadem (!) A aby toho nebylo málo, pod vrstvami (geologové bohužel neupřesnili pod kterými) byla nalezena olověná pečeť s letopočtem 1820.

Uvedené obrázky chápejte jako malé ilustrace verze Dmitrije Mylnikova, který je přesvědčen, že obrovský spad hlíny byl důsledkem katastrofy, k níž došlo v západní Sibiři. Domy byly zasypány hlínou – jíž jsme postrádali v sibiřských lesích – vynesenou horkými parami do atmosféry, odkud pak v podobě blátivého „deště“ postupovala nad další území.
Problémem totiž nebyla jen samotná katastrofa, ale i její následky v době, kdy bylo zničeno veškeré rostlinstvo a odstraněna vrchní vrstva půdy na dostatečně velkém prostoru. Předpokládejme podle zanechaných stop, že oblast přímo zasažená pádem meteoritů byla kolem 1,5 milionů čtverečných kilometrů. Než se začne tvořit nová vrstva půdy, uběhne dlouhý čas, možná i desítky let. A po celou tu dobu působením slunce, vody a větru bude probíhat eroze, jejímž výsledkem bude tvorba obrovského množství prachu a písečných bouří. Prach a písek se bude zvedat až do vrchních vrstev atmosféry a přesouvat se tisíce kilometrů od místa samotné katastrofy.
A v Evropě se můžeme setkat se svědectvími o prachových bouřích s vypadáváním hlinitého bahna ještě v roce 1847…

….

Další podivnou záležitostí, která by se mohla vázat k námi sledovaným událostem a kterou lze pozorovat zhruba od počátku 19. století, je klimatický zlom v Rusku. Vyjděme zase z fotografií.

Tohle je satelitní snímek a vedle maketa již výše zmíněného Arkaimu (52.649247, 59.571416) – podivné budovy-města, které bylo postaveno před třemi a půl až pěti a půl tisíciletími a po němž nám zůstaly stopy základů na jihu Čeljabinské oblasti.

Tento obrovský komplex měl řadu unikátních vlastností, nás však zajímá jeho uzpůsobenost místnímu podnebí. Čeljabinská oblast má zhruba obdobné podnebí jako naše republika, to znamená, že v zimě tam chumelí, a to dost. A vás jistě napadlo, kam asi Arkaimci uklízeli metráky sněhu zatěžující obrovskou plochu rovných střech. No, nebudu to rozvádět – nikam. V době, kdy byl tento starověký komplex vybudován, bylo v této oblasti s největší pravděpodobností daleko teplejší podnebí, protože kdyby tam byly studené zimy, geniální architekt tohoto města by postupoval diametrálně odlišně.

A teď se podíváme do 18. století.
V roce 1756 – můžeme-li věřit oficiální dataci – byla dokončena monumentální stavba Jekatěrinského paláce (59.716448, 30.394292) v Carském Selu (dnes Puškinu). Město leží jen pár kilometrů jižně od Petrohradu, tedy oproti nám dost na severu. A přitom zmíněný palác je vystavěn vyloženě ve stylu jižních zemí. Nejen že většinu ploch vnějších stěn tvoří okna, ale v původní podobě v něm nebylo počítáno ani s topením! Obrovská kamna byla do jednotlivých místností instalována až dodatečně o sto let později.
Pokud snad namítnete, že Jekatěrinský palác měl být jen letním sídlem, pak vezměte v úvahu, že to není víkendová chata, kterou prostě zazimujete a vrátíte se za půl roku. Palác je vyzdoben unikátním a nesmírně drahým vybavením, obrazy, mozaikami, dřevěnými sochami, zlatem na nábytku i stěnách,… To všechno vyžaduje konstantní teplotu, jinak by veškeré obrovské částky, za něž toto všechno bylo pořízeno, přišly velmi rychle vniveč.

Ostatně „Zimní“ palác na tom je nejinak.

Na počátku 19. století bylo k Jekatěrinskému paláci přistavěno carské lyceum. Architekt se sice snažil udržet v duchu stavby, ale je evidentní, že cosi se změnilo. Okna jsou viditelně menší, v plánech stavby je už navíc počítáno s krbem do každé místnosti.

Začátkem 19. století se totiž budovy v Sankt-Petěrburku začínají stavět s ohledem na měnící se klimatické podmínky a ve 30. letech se už objevují paláce s centrálním vytápěním.

Jak to vysvětlit?
Existují svědectví, že do 19. století bylo klima na území Ruska zřetelně teplejší. V prvním vydání encyklopedie „Britannica“ z roku 1771 se dokonce píše, že hlavním dodavatelem ananasů do Evropy bylo Ruské impérium. Pravda, potvrdit tuto informaci je složité, protože získat přístup k originálu tohoto vydání je prakticky nemožné.
Ovšem pokud skutečně v této době došlo ke zničení obrovských prostor lesů, muselo se to nějak odrazit i v klimatu.
Na území Severní Ameriky a velké části střední a západní Evropy se klima postupně vrátilo k normálu. Avšak na území Ruska proběhl takzvaný klimatický zlom. Zničení rostlinstva a lesů na velké části západní Sibiře způsobilo narušení místní teplotní rovnováhy, protože lesy, hlavně jehličnaté, plní roli teplotního stabilizátoru, který nedovoluje půdě v zimě silně promrznout a v létě se přehřát a vysušit. V důsledku toho se hranice věčně zmrzlé půdy posunula na jih, což na teritoriu Euroasie přivodilo svéráznou malou dobu ledovou. V současné době už patrně můžeme pozorovat postupné obnovování původního klimatu, protože za posledních 20 let se hranice věčně zmrzlé půdy v západní Sibiři posunula zpět na sever o více než 200 km.

Pokud byste byli lovcem, který u Pokrovského jezera číhá na divokou kachnu, neviděli byste tu nic, než pár terénních nerovností.

Ale pokud byste se jako ta kachna vznesli vzhůru, uviděli byste tohle:

To není obrazec v obilí nakreslený zelenými mužíky do zrající pšenice, jak by se snad někdo mohl domnívat. To jsou stopy po pevnosti, která zde byla, ale která byla srovnána se zemí. Nebo přesněji – byla vymazána s povrchu zemského. Doslova tu nezůstal kámen na kameni.
Kde myslíte, že to je? Ve Francii? Německu, Španělsku? Ne, tam jsou tyto hvězdicové pevnosti obdivované a opečovávané. Ale tady jsou – rovněž s velkou péčí – zlikvidovány… Je to Omská oblast – Pokrovská pevnost
Prozkoumáte-li zem, uvidíte takovýto obraz:

Přesněji řečeno – neuvidíte nic. Ani jeden kámen, blok nebo cihlu. Všechno bylo rozebráno až na drn a nejspíš i odvezeno! Kolik na to padlo sil a prostředků? Byl důvod tak silný, že těch prostředků nelitovali?

—————–

Hvězdicové pevnosti se stavěly od druhé poloviny 17. stol. téměř do konce století 18. Na základě rozvoje dělostřelectví bylo třeba vytvořit zcela nový konstrukční typ, který by díky zešikmení stěn snížil destrukční účinek střel. Vybíhající „cípy hvězdy“ zároveň umožňovaly nerušený výhled obránců do všech směrů. Pevnosti obklopovaly hluboké a někdy i velmi široké vodní příkopy a nakupené valy zeminy.
Abychom si vůbec udělali představu o velikosti těchto pevností, nabízím dva obrázky. Nejdříve pro představu maketu hvězdicové pevnosti v dokončeném stavu:

A nyní si na základy jedné z bývalých pevností doplňte v duchu stěny a pak porovnejte s velikostí domů…

Středně velká pevnost měla stranu dlouhou kolem 120 metrů a připočítáme-li několikametrový vodní příkop a za ním ještě navršený hliněný val, zjistíme, že to rozhodně nebyl drobeček.
Pevnosti tvořily souvislé pásy opevnění. Výše zmíněná Pokrovská pevnost postavená v letech 1752 – 1755 byla součástí jednoho z nich – takzvané Tobolo-Išinské linie dlouhé 576 km. Na plánku je vyznačena červeně.

Z dalších pevností této linie byste dnes při troše snahy ještě nalezli třeba pevnost Nikolajevskou (55.023029, 71.618357) postavenou v roce 1761:

nebo Lebjažje (55.034962, 70.838870):

či Stanovoje (54.818519, 68.308950).

To jsou ty, po nichž zůstaly alespoň trochu viditelné stopy, viditelné především při pohledu zhora, takže místní obyvatelé o těchto starých stavbách často ani nemají tušení. Drtivou většinu ostatních byste však dnes už hledali marně, přestože takových pevností byly na teritoriu dnešního Ruska postaveny tisíce, a to za poměrně krátkou dobu. Byly to stavby nejen ohromujících rozměrů, ale samozřejmě i důkladné. Přesto drtivá většina z nich zmizela! Buď úplně, nebo se zachovaly jen hliněné valy a polozasypané příkopy.
I když největší hustota pevností je na velmi ohraničeném prostoru Omské a Ťjumenské oblasti, tedy opět v západní Sibiři, mnohé najdeme i na Ukrajině nebo v severním Kazachstánu, jak poznáte s uvedených souřadnic.

(49.135994 36.741956)

 (49.321608 36.446119)

(49.392203 36.263986)

(49.441858 36.064006)

49.441222 35.585778

Tato pevnost se už uprostřed rozrůstajícího se města pomalu ztrácí (49.368958 35.452961),

„duch“ téhle je vidět, jen když trochu proschne zorané pole (49.189950 35.169250),

a poslední stopy po této pevnosti už jen tušíme. Jak dlouho ještě? (49.164214 34.751892).

———————-
Pokud si chcete zahrát na letecké archeology, je tu malý výlet po ukrajinských pevnostech Charkovské oblasti.
Vyjděte od pevnosti mající tyto souřadnice 49.441290 35.585645. Z jejího jihovýchodního cípu vybíhají základy stěny (Velké závolžské stěny) směřující zhruba k východu. Každých 100 – 500 metrů je na ní patrný výběžek bývalé strážní věže (např. tady 49.441612 35.606287). Stěna není všude zachovaná, ale při troše snahy nás její směřování po několika kilometrech dovede k další pevnosti (49.472441 35.722619). A teď to bude napínavé: terén začíná být zvlněný a stěna to respektuje. Přesto Holmes neomylně dorazí k pevnosti se souřadnicemi 49.517620 35.868988. Dál už se lze o pokračování stěny jen dohadovat…
Podobnou stěnu (Velkou sibiřskou zeď) lze sledovat i na Sibiři. Tentokrát velmi dobře viditelnou na googlemaps zhruba od tohoto místa 54.187543, 51.272007 a to i s přilehlými pevnostmi – např. zde 54.302239, 51.334583 nebo tady 54.072805, 51.202929
———————-

V Evropě je každá pevnost postavená podle jedinečného plánu. Ale sibiřské pevnosti jsou typizované! Svědčí to o existenci standardizace v době jejich stavby. Specialista řekne, že to je z oblasti fantastiky a bude mít skoro pravdu; nemohou přece existovat standardy v neindustrializované zemi! Standardy se objevují tam, kde existuje sériová výroba a jednotný systém přípravy kádrů. Jednotný, chápete?
A pak můžeme učinit ještě jeden závažný závěr. Takové ohromné množství složitých opevnění (tisíce!) svědčí o tom, že jejich dělníci, inženýři a projektanti měli nejen vysokou kvalifikaci, ale také obrovské materiální i lidské rezervy, o čemž se jaksi nepíše v bajkách o primitivních knížectvích roztroušených na územích středověké Sibiře. To je jen v možnostech země s centralizovaným systémem vzdělávání a odborné přípravy, který je schopen mobilizovat velké množství zdrojů, peněz a pracovních sil. A také mající systém vojenského vzdělávání a přípravy vojáků.
Podobá se to učebnicové historii?
Tam se píše o nekonečných pustých prostorách, řídce obydlených polodivochy, klanícími se dřevěným idolům za zvuků šamanských bubnů…

A tak aby fungovala romanovská historka o „osvojení“ pusté a necivilizované Sibiře, bylo nutné tyto stavby zničit. Pokud se o to nepostaral meteorit, o kterém už byla řeč, musel to být někdo jiný. Kdo?
Protože – co musí udělat vítěz na uchváceném území, aby si je podržel? Správně, zničí historii dobyté země. Bez zničení národní paměti není možné ustanovit na okupovaném území nový stát.
V opačném případě ho čeká partyzánská válka a ta vždycky končí porážkou okupanta. Dokud si voják pamatuje, za co proléval krev, není možné ho změnit v otroka. Když však ztratí rodovou paměť – stává se lhostejným. Ztrácí chuť k životu, přestává tvořit, nechává se unášet proudem, cítí se být zajatcem okolností. Ztrácí smysl existence, vydává se na cestu sebezničení, alkoholismu, narkomanie a propadne všem druhům legálních drog – od televizních seriálů přes bitvy sportovních fanoušků a obdivování idolů k bezcílnému pobíhání po prázdnotě. Chce-li si vítěz podržet dobytá území, zničí jakoukoliv připomínku historie dobytých národů, spálí archívy a knihy, zakáže prapůvodní náboženství, zničí kulturu a umění. A tak bude muset srovnat se zemí i tyto pevnosti.
Kdo však byl poraženým v této válce? Kdo se bránil v těchto sibiřských pevnostech? Zatím to nevíme. Sami sebe nazývali Rasény, možná Skýty nebo Tartary. Možná dokonce Rusy. Díky monstrózní manipulaci s dějinami 18. a 19. století, kdy všechny dosažitelné historické dokumenty svědčící o slavné minulosti poražených byly na popud západem nasazeného klanu Romanovců zničeny a nahrazeny novými, dnes jen velmi těžko zjišťujeme, který z „historických“ pramenů je pravý, a který „upravený“.
Pokud však v Evropě hvězdicové pevnosti stojí dodnes, ale v Rusku se o nich začíná vědět především díky satelitním snímkům až nyní, jaký z toho lze udělat závěr? Dobyvatelé přišli z míst, kde pevnosti stojí dosud. I věda je v rukou okupantů stejně jako všechny obvyklé páky moci.
Pokud by kdysi okupanti věděli, že jednou budou rogala a fotoaparáty, určitě by „uklízeli“ pečlivěji. Člověka, který jen chodí po zemi, totiž vůbec nenapadne, jaký obraz se otevře z výšky.

A ještě poznámka na závěr:
Co vůbec víme o vládcích Tartárie?
Zatím velmi málo. Existují však důvody se domnívat, že posledním právoplatným potomkem vládnoucího rodu byl Stěnka Razin – „kozák, pirát a lidový hrdina“, jak jej oficiální historie tituluje. Ale ono by to ani nedávalo smysl, kdyby jednoduchý kozák se jen tak rozhodl usednout na carský trůn! Národ šel za ním zejména proto, že byl posledním zákonným potomkem jednoho z bývalých vládců Tartárie – Tamerlána. Ostatně jistá podoba by tu byla, co říkáte?

Že Tamerlánovi portrétista zapomněl namalovat šikmé oči?
Ale on byl – na rozdíl od přepisovačů dějin – očitým svědkem…

Občas se můžete setkat s názorem, že podivné krátery na celém území západní Sibiře – ale nejen tam – jsou stopami po atomovém bombardování. Což vám samozřejmě bude znít naprosto ulítle, ale dnes už mnozí nepochybují o tom, že tu existovaly technologie, které lidstvo neovládá dodnes. Jakou zbraní byla například tajemná Archa úmluvy, o níž se můžeme dočíst v Bibli? Byla to zbraň sonická, jaderná, biologická, bylo to komunikační zařízení nebo snad vesmírná encyklopedie?
I Tartárie má svá zbraňová tajemství. Například v artilerii.

Akademik Alexej Kungurov, který se dlouhodobě zkoumáním neobvyklých stop na povrchu celé oblasti západní Sibiře zabývá, tvrdí, že v rozvoji dělostřelectví existují jisté nesrovnalosti: všechno totiž ukazuje na to, že okupanti původní technologii degradovali, protože nepochopili základní princip. To potvrzují závěry i jiných badatelů, například Konstantina Raldugina. Ten přišel s velmi zajímavou myšlenkou, která řeší otázku položenou Kungurovem. A to: Proč raná dělostřelecká zařízení byla dokonalejší než pozdější, proč spolu se zvládnutím umění výroby měděných hlavní s ocelovým jádrem se pokračovalo v používání kamenných koulí atd. Jeho vysvětlení se zdá fantastické jen na první pohled:
Slyšeli jste o nadzvukových kinetických zbraních? Podstata je v tom, že pokud se podaří rozjet třeba jen nevelkou částečku do nadzvukové rychlosti, pak při její srážce s překážkou nebo při jejím zničení se uvolní velké množství energie. Zrnko velikosti rýže je pak schopno při dostatečné rychlosti zničit daleko větší objekt.
Má to jen jeden háček: jak takové rychlosti dosáhnout? Možné řešení tohoto problému by bylo pomocí použití čtvrtého fyzikálního stavu hmoty – plazmy. Pokud se kolem letícího předmětu vytvoří plazmový „kokon“, je možno ho urychlit do rychlosti několikanásobně vyšší, než je rychlost zvuku.
Vyzbrojeni tímto poznatkem se můžeme nově podívat na archaickou měděnou (bimetalovou) zbraň nabíjenou z hlavně „kamenným“ jádrem kulovitého tvaru.
Dělo – měděné s ocelovým jádrem, střela – kamenná. Jistě vás napadne, že pokud uměli odlévat děla, proč do něj neodlévali i koule? Kámen je křehký a na zhotovení velmi náročný, takové vlastnosti minimalizují jeho jinak jistě úžasné vlastnosti. Přitom odlít kouli z kovu není žádný problém. Ale oni ne… „Kamenné“ koule!
Jenže co když to není obyčejný kámen, ale kámen-piezoelektrický krystal. Koeficient piezoelektrické účinnosti leží mezi 60 a 90 % a to znamená, že libovolná kinetická energie působící na stlačení krystalu, se může přeměnit na elektrickou až z 90 %.
Pamatujete na piezoelektrické vlastnosti krystalických minerálů?
A víte, že měď je hned po zlatu výborný vodič?
Takže… Měď, elektřina, piezoelektrický jev, nejspíš ještě několik dalších neznámých, nebo prostě jen nepovšimnutých „ingrediencí“, a všechno přestane vypadat tak fantasticky. Kdo tohle znal, mohl používat bimetalovou „trubku“ na rozpohybování projektilu do nadzvukové rychlosti, a výrazně tak zvýšit účinnost svého dělostřelectva.
Okupanti nepochopili skutečný účel měděných děl. Pětruša I. dokonce přikázal přelít všechny církevní zvony na děla. Myslel si, že jeho děla pak budou pracovat také tak jako u „divochů“, které pokořil. Ale nějak mu to nevyšlo. Nevěděl totiž, že ne střelný prach je třeba nasypat do hlavně, ale něco jiného, něco, co vytvoří impulzy pro výstřel střely. Proto v průběhu času se od mědi ustoupilo, což je naprosto logické. A koule začali lít z oceli, což je také naprosto logické. A rozvoj dělostřelectva pokračoval po úplně jiné cestě.
Tohle celé chápejte jako verzi toho, jak vysvětlit pár zdánlivých nelogičností: zjevné zvládnutí vysoké technologie lití dělových hlavní a… kamenné koule.
Na základě zhora napsaného možná někoho napadne: Není tohle důvod, proč na teritoriu Ruska je tolik kráterů o průměru do kilometru, o jejichž původu si lámou hlavy všechny vědecké elity? Nemohly by to být následky střelby z „měděných trubek“? Nadzvukových kinetických zbraní?

Poznámka na okraj: Obyvatelé Tartárie odlévali sochy z litiny s tloušťkou stěny pouze 1 – 2 cm. Říká se, že v moderním slévárenském zařízení lze dosáhnout takových výsledků za podmínky odlévání pod vysokým tlakem, ale naši současníci prakticky nejsou schopni zopakovat něco z toho, co získali okupanti od podmaněného národa. Není to tak dávno, co kvůli rekonstrukci rozebírali Vítězný oblouk v Moskvě. Málem to skončilo neúspěchem. Naši vědci a technici nedokázali obnovit starověkou tenkostěnnou litinu, protože sami něco takového neumí.

….

Ale vraťme se k tomu, co bylo řečeno v úvodu: někteří badatelé přičítají rychlý a úplný zánik Tartárie a zároveň vznik bezpočtu kulatých jezer v oblasti západní Sibiře události, na níž se zúčastnilo vysoce výkonné dělostřelectvo, jiní to přičítají meteorickému roji a další se přiklánějí k možnosti masívního jaderného bombardování.

Nasvědčovala by tomu i ona „jaderná zima“, o níž jsme se zmiňovali v jedné z předchozích částí. I zmizení lesů na obrovském území by mohlo být důsledkem obrovské jaderné katastrofy. K novému osídlování Sibiře došlo až kolem poloviny 19. století, kdy případná radiace území byla na přijatelné úrovni. Přesto někteří badatelé připomínají epidemii nádorových onemocnění a také velké rozšíření cirkusového předvádění nejrůznějších zrůd, k čemuž došlo právě v druhé polovině onoho století.

Na území jihozápadní Sibiře najdeme i obrovské, přesně kruhové propadliny, které nezalila voda, ale jsou dnes už zarostlé vegetací. Jejich rozměry a nápadný tvar jsou zřejmé zase až při pohledu zhora. Alespoň dvě ukázky: (u města Jemanželinsk, 54.714860, 61.378501, průměr 13,5 km):

a (u města Sarapul, 56.456404, 53.924517, průměr 900 m).

V této souvislosti je však mimořádně zajímavá Čebarkulská pevnost (54.978713, 60.343679), která byla postavena v letech (1736 – 9). V sedmdesátých letech se stala baštou Pugačovových vojáků. Dnes už neexistuje a o jejím umístění si lze učinit představu pouze na základě nerovností v terénu a také podle původních plánů. Na snímku je naznačeno její pravděpodobné umístění.

Podle historických pramenů tu nejprve vznikla pevnost a kolem ní postupně rostlo osídlení. V takových případech vždy město vyrůstá podél hlavních komunikací vedoucích do pevnosti. I když později některé domy jsou nahrazeny novými, silnice zůstávají na stejném místě. Je to jasně patrné na uspořádání měst, která vznikala tímto způsobem: i když původní pevnost později zanikla, architektonické řešení zástavby v sobě její pečeť uchovalo. Samotné město Čebarkul však naprosto ignoruje fakt, že na daném místě někdy nějaká pevnost byla! Centrum města je úplně jinde, hlavní trasy vedou k současnému středu města a na starou pevnost neberou žádný ohled. A nejen to: k místu, kde kdysi stála, nevede vůbec žádná cesta! Zato v těsné blízkosti jasně rozeznáváme neobvyklou kruhovou proláklinu o průměru 430 metrů.
Závěr vidím jediný: pokud čebarkulská pevnost kdysi existovala, pak byla zničena spolu s okolním osídlením, které bylo v její bezprostřední blízkosti. Současné město Čebarkul bylo postaveno nově na tomto místě, ale stavělo se na čistém drnu až v 19. století, to je po odeznění katastrofy. Proto zničené stavby včetně pevnosti neměly žádný vliv na jeho plán, na položení jeho centra a směry jeho hlavních komunikací.
Jelikož u zatím známých zbytků pevností bylo patrné, že vždy byly postaveny na rovném terénu (už kvůli fungování vodních příkopů), je s podivem, proč v tomto případě tomu tak není, protože přinejmenším celá jedna strana by musela být budována ve svahu. A tak zbývá si odpovědět na otázku, co tu bylo dříve: kráter, nebo pevnost?A vyberme ještě jednu zajímavost, která se k tomuto tématu váže.
Na jižním Uralu je několik zvláštních míst. Nepočítám-li horu Jamantau, o níž tu byla řeč už dříve, pak zmiňme ještě Velký Šelom.

Velký Šelom – satelitní snímek a panoramatický pohled

Co je na něm zajímavého?
Jakoby mu nahoře něco chybělo, nezdá se vám?
Vrchol hory i její svahy – a podobně je tomu i u dalších hor v okolí – jsou jedno velké kamenné moře z žulových nezvětralých kamenů.

A mnohé z nich vypadají takto:

Část toho, co chybí vrcholu Velkého Šelomu, by mohlo být tady:

Jako obrovské projektily, které přiletěly od Velkého Šelomu a zabodly se do okolních svahů. Všechny ukazují jedním směrem – k jeho vrcholu…
A to nemluvím o tom, že zdejší oblast je neslavně proslulá podivnými nevolnostmi turistů, kteří se zde zdrží příliš dlouho…
No nic, půjdeme dál.

Napoleon

V celém tomto období, plném matoucích otazníků, existuje několik zásadních událostí, kolem nichž se všechno jakoby točí. Jednou z nich je Napoleonův vpád do Ruska. Nás zajímají především tyto otázky:
Proč se francouzský císař vydal na tak obrovskou a riskantní akci? Byla za tím jen touha získat ruské území?
Proč se Napoleon vydal k Moskvě, když sídlem impéria byl Petrohrad? Proč se oficiální historie postarala, aby tohoto geniálních stratéga příští pokolení vnímala jen jako „korsické monstrum“, přestože prostí Francouzi za ním očividně šli?
A především – proč, když po dlouhém pochodu jeho obrovské armády došel až k branám Moskvy, v jejíchž zdech čekali obránci pod velením Kutuzova, nedošlo k očekávané rozhodující bitvě a Kutuzov místo toho vydal naprosto absurdní příkaz město opustit? A to okamžitě?

Kutuzov

Den před osudným odevzdáním „carevny všech měst“ vrchní velitel ruských vojsk a domobrany, generál-polní maršál Ruské říše, rozkázal okamžitý ústup z Moskvy. Nehledě na prudký odpor některých svých generálů a přesto, že ještě včera v rozkazu z 31. srpna se zapřísahal zdrtit protivníka v poslední rozhodující bitvě pod hradbami Moskvy. Armáda dokonce odešla s takovým spěchem, že zde zanechala více než 30 tisíc svých zraněných a obrovské množství zbraní (156 děl, 27 tisíc kulí, 75 tisíc pušek a 40 tisíc šavlí, 600 praporů a 1000 standart).
Toto rozhodnutí polního maršála dosud nenašlo jednoznačného vysvětlení. Někdo to ospravedlňuje, vycházeje z konečného výsledku. Někdo ho pokládá za zrádce, který se zaprodal žido-zednářům v podobě Francouzů. Nebo Angličanů. Ale měl něco takového zapotřebí? Ve svém věku? Maje vše, čeho si člověk může přát – peníze, slávu, ocenění a tituly…

Ruská vojska poté, co úspěšně odrazila všechny útoky Francouzů, zachránila rezervy a měla k dispozici vynikající pozice a silný týl, nečekaně odešla. A ne prostě odešla, ale nechala nepříteli k vyplenění největší město země. Její historický střed.

Napoleon před branami opuštěné Moskvy zaváhal. Nebyl hloupý. On, známý svou rozhodností, seděl a čekal neznámo na co. Váhal vstoupit do Moskvy, přestože už věděl, že je prázdná. Cítil past? Možná mu něco říkalo, že takoví zkušení velitelé jako Kutuzov prostě nevydají tak významné místo, které je navíc dobře opevněné a zajištěné.
Nicméně nebylo na výběr. Do té doby Napoleon už ztratil početní převahu. A hlavně důvěru ve vítězství. „Ze všech mých bojů byl nejhorší ten před Moskvou. Francouzi ukázali, že si zaslouží vítězství, ale Rusové si ponechali právo být neporazitelní…“ – řekl po návratu.
Nešťastnému Buonapartovi nenapadlo, že nikdo s ním žádný boj nechystal. Nebylo proč. Všechno bylo už předurčeno. Kutuzov dostal rozkaz opustit Moskvu, protože jeho armáda splnila úkol – nalákala nepřítele do pasti. Pokud jde o Moskvany, všichni věděli, že město bude opuštěno a že je třeba vzít nohy na ramena, aby je nedostal Buonaparte, který nebude mít slitování. A bude krást, zabíjet a znásilňovat. Takže, jak se říká, kdo se neschoval… Nicméně nemnozí zůstali. Celkem 20 tisíc obyvatel města.
Napoleon nakonec pod tlakem vojska a své pýchy po několika dnech vydal rozkaz město obsadit. Do Moskvy vstoupil 2. září. Jeden z Napoleonových velitelů, markýz Armand de Caulaincourt později vzpomínal: „Město bez obyvatel bylo zahaleno v ponurém tichu. Po celou dobu své cesty jsme nepotkali jediného místního obyvatele…“.
Past zaklapla. Zvěř se chytila.
Tu noc v Moskvě vypukl požár. Brigádní generál hrabě Philippe de Ségur ve svých pamětech napsal:
„Dva naši důstojníci se usadili v jedné z budov Kremlu, odkud měli dobrý výhled na severní a východní část města. Okolo půlnoci uviděli neobyčejný jas a plameny zachvátily paláce: nejprve osvětlily krásné a ušlechtilé obrysy architektury – a pak se to všechno zhroutilo… Svědectví přinášená důstojníky, kteří se sbíhali ze všech stran, se mezi sebou shodují. V noci ze 14. na 15. ohnivá koule sestoupila nad palácem knížete Trubeckého a zapálila tuto budovu.“
Velmi podivný požár. Mimořádné (!) světlo. Ohnivá koule. Plameny vrhající se (!) na stavby. Ne na hliněné mazanice, ale na mnohaposchoďové kamenné paláce! Nezapalující, ale ozařující. Zpočátku. A potom se vrhající!

I. Ajvazovskij: Požár Moskvy

V. P. Ščepetněv ve své knize „Zpěvy pekla“ uveřejnil úryvky z deníku jiného francouzského důstojníka, Charlese Artoise, který se tažení rovněž zúčastnil:
„Stál jsem na nádvoří velké ruské usedlosti… Vtom se prudce rozhořelo světlo, žhavé, bílé, oslepující a svítilo ne déle než pět vteřin, přesto stihlo spálit tváře Paula Berge, který stál na balkóně. Stěny i krovy domu začaly doutnat. Přikázal jsem vojákům vylít na krovy několik desítek věder vody a jen díky tomu se podařilo usedlost zachránit. V dalších usedlostech bližších k zjevivšímu se světlu vypukly požáry. Právě tento záhadný nebeský záblesk byl příčinou strašlivého požáru, zničení Moskvy…
…Všude kolem zuřily požáry. Usedlost, kde jsme bytovali, vydržela, ale jak se ukázalo, naše řady porazila jiná hrůza. Vinou shnilé ruské vody, nestřídmosti v jídle či jiné příčiny všichni naši lidé nyní strádají silným krvavým průjmem. Slabost ve všech údech, závratě, nevolnost přecházející v neutuchající zvracení doprovázejí naše neštěstí. A nejsme sami, podobně na tom jsou všechny bataliony našeho pluku, všechny pluky v Moskvě. Lékaři mají podezření na dizenterii nebo choleru a doporučují co nejdříve opustit nehostinné město. Navečer přijel Pierre Duroy. Jeho oddíl stojí deset verst od města, všichni zdrávi a veselí, pravda, obtěžují je ruští partyzáni. Když viděl náš žalostný stav ujel, boje se nákazy…
…Mnoho koní je těžce nemocných, veterináři jsou bezradní…“
O týden později si poručík zapsal: „Začaly nám padat vlasy. Bojím se, že brzo budeme plukem plešatých…“
Jak známo, z vyhořelé Moskvy se zbytky francouzské armády vracely po zničené Smolenské cestě. Ti, co nezahynuli v Moskvě, umírali cestou. A nebyl to jen generál Mráz spolu s generálem Hladem, co bylo příčinou postupného zániku armády. Vojáci byli plní vředů a jizev, umírali lidé i koně. Charlesi Artoisovi se podařilo dostat domů. Už nikdy se však neuzdravil a zanedlouho zemřel ve věku 32 let.
Nálezce jeho deníku, shodou okolností kandidát fyzicko-matematických věd, s rukopisem seznámil specialisty, kteří se následně shodli na jediném vysvětlení: armáda, která okupovala v r. 1812 Moskvu, se stala obětí něčeho nápadně podobného vzdušnému jadernému výbuchu. Výbuch vyvolal požáry a pronikavá radiace nemoc z ozáření, která pak rozložila armádu.
Nejsilněji bylo zasaženo centrum města. Bez ohledu na to, zda tu byly stavby z kamene nebo z cihel. Dokonce i Kreml byl silně poškozen, i když byl od okolních budov oddělen širokými prostorami a příkopy, jako je třeba Alevizův příkop (34 metrů široký a 13 hluboký), který procházel od Arzenální věže k Beklemiševské. Tento ohromný příkop byl po požáru plný suti a trosek, proto bylo později jednodušší ho zarovnat než vyčistit.
Mimochodem, Napoleon, který bývá obviňován ze žhářství a bombardování Kremlu, sám sotva během tohoto požáru přežil. Hrabě de Segur napsal:
„Tehdy naši po dlouhém hledání našli vedle hromady kamení podzemní chodbu vedoucí k řece Moskvě. Touto úzkou chodbou se Napoleonovi a jeho důstojníkům a stráži podařilo dostat se ven z Kremlu.“
Všichni, kdo přežili, byli v šoku.
De Segur pokrčuje: „Ti z našich lidí, kteří předtím chodili po městě, nyní byli ohlušení bouří ohně, oslepeni popelem, nepoznávali krajinu a kromě toho i samotné ulice zmizely v dýmu a zhroutily se do hromad suti… Z veliké Moskvy zůstalo vcelku jen nemnoho domů roztroušených mezi rozvalinami. Tento rozdrcený a spálený kolos, podobný mrtvole vydával těžký zápach. Hromady popela a místy trosky rozvalin stěn a trosky trámů svědčily o tom, že zde kdysi byly ulice. V předměstích se objevili ruští muži a ženy oblečení do ohořelých šatů. Podobní přízrakům zmateně bloudili rozvalinami… Z francouzské armády, stejně jako z obyvatel Moskvy přežila pouze třetina.“
Po požáru přišly nemoci. Jeden z obyvatelů Moskvy vyprávěl: „Kasárna byla zavalena nemocnými vojáky bez jakékoliv péče a v nemocnici ranění umírali po stovkách kvůli nedostatku léků a také jídla… ulice i náměstí byly zavaleny mrtvými, zakrvácenými těly lidskými i koňskými… Sténali umírající ranění, které jiní vojáci procházející kolem ze soucitu zabíjeli s takovou zvláštní chladnokrevností, s jakou v létě zabíjejí mouchu… Celé město se změnilo ve hřbitov.“ Celkem zemřelo více jak osmdesát tisíc lidí (pro srovnání: po atomovém výbuchu v Hirošimě bylo zabito sedmdesát tisíc lidí, v Nagasaki šedesát). Z 9 158 budov bylo 6 532 zničeno.
A proč jsme si vzpomněli právě na tato města? Vždyť přece k požáru Moskvy došlo víc jak sto třicet let před Hirošimou. Tehdy o žádných jaderných zbraních, ani o nemoci z ozáření nikdo nikdy neslyšel. Protože ještě nebyly.
Anebo už byly?
Mimochodem, zvýšená hladina radiačního pozadí v centru Moskvy tvoří charakteristickou skvrnu s „plamenem“, rozšířeným směrem na jih.

Epicentrum skvrny je v tom místě, na které byl výhled z oken dvou důstojníků vzpomínaných v pamětech hraběte de Ségur. Těch, co viděli, že paláce byly zpočátku osvětleny a potom se zhroutily. Nacházely se v epicentru…

Oficiální věda přesně neví, kdo zapálil Moskvu. Francouzi se tehdy domnívali, že to udělali samotní Moskvané. A dokonce pak čtyři sta údajných „žhářů“ postříleli. Rusové zas předpokládali, že za vším je „korsické monstrum“, které s vrozenou krvežíznivostí zničilo obrovské město a desítky tisíc lidí, včetně třiceti tisíc vlastních vojáků a důstojníků.
Ale bylo to tak? Francouzi Moskvu zapálit nepotřebovali. V první řadě – blížila se zima. A z Moskvy do Paříže to je pěkný kus cesty. Krom toho Moskvu Napoleon potřeboval jako trumf k vyjednávání při předpokládaných mírových rozhovorech.
Moskvanům bylo zapálení také k ničemu. V první řadě – blížila se zima. A bez ohledu na okupaci se musí nějak přežít. Mimo třiceti tisíc zraněných, v plamenech zahynulo i dvacet tisíc obyvatel, kterým se nepodařilo opustit město včas.
Co se týče zájmů imerátora Alexandra I. – tady už jsou velmi vážné pochybnosti. O půl roku později, 5. března 1813 se přišel rozloučit s Kutuzovem, který umíral. Za zástěnou okolo postele knížete byl jeden z jeho úředníků, Krupenikov. Ten také zachoval pro potomky obsah posledního rozhovoru Kutuzova s Alexandrem I.:
„Odpusť mi, Michaile Ilarionoviči!“ – řekl car.
„Odpouštím ti, gosudare, ale Rusko vám to nikdy neodpustí,“ – odpověděl polní maršál.
Za co imperátor potřeboval odpuštění od Kutuzova? Že by za jeho přísně tajný příkaz k opuštění Moskvy? Nebo za to, co se s ní stalo po jeho odchodu?
Krátce před invazí Alexandr I. řekl rakouskému velvyslanci: „Předpokládám, že na začátku války nás čekají porážky, ale na to jsem připraven; až budu ustupovat, zanechám za sebou pustinu.“ Krvavá noční můra slavkovské porážky možná zanechala v duši imperátora strach a také přesvědčení o neporazitelnosti Buonaparta. Nebo o nemožnosti porazit ho obyčejnými prostředky. A mohlo ho to tlačit k hledání prostředků neobyčejných…
Nebo poslechl něčí rady? Či snad rozkazy?!
Ať tak či onak, minimálně imperátor o tom měl vědět. Proto také přikázal vydat Moskvu Francouzům. Ale veškerou odpovědnost za to svalil na Kutuzova. Pokud by totiž rozkaz na vydání Moskvy vyšel z úst cara, jeho vláda by pak už netrvala dlouho. Dokonce i ohromná autorita a sláva Kutuzova s obtížemi tíhu tohoto rozhodnutí vydržela.
Tak kdo vlastně organizoval tak hroznou past na Napoleona? V čí prospěch bylo toto všechno? Kdo byl zapřísáhlým nepřítelem tohoto uchvatitele?
Moderní historici se smějí hloupému Buonapartovi, který seděl před Moskvou a čekal, až mu bojaři přinesou klíče od města. Jenže tou dobou už v Ruském impériu žádní bojaři nebyli!
A ve Velké Tartárii?
Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Nebylo by tedy překvapující, kdyby Napoleon hledal spojení s velmocí bojující s Británií a Ruskem a počítal s její pomocí při rozdrcení jednoho i druhého. A při tom zároveň uskutečnil svůj veliký tajný sen – vyjmout z britské koruny její nejlepší klenot – Indii. Pokud by se vojenské spojenectví Francie a Tartárie uskutečnilo, vlastnictví Východoindické společnosti v Indii by velmi rychle změnilo vlastníky a Napoleon by jedním tažením rozdrtil oba své úhlavní nepřátele a navíc získal pohádkově bohatou Indii.
Takový plán by už vysvětloval obrovské úsilí a náklady na tažení největší armády té doby.

Na dodržování britských zájmů v Rusku tehdy dohlížel vyslanec Earl Cathcart, který se proslavil svou krutostí a nesmyslným ostřelováním Kodaně v roce 1807. Tehdy během tří nocí padesát anglických bitevních lodí vystřelilo čtyřicet tisíc palubních salv a srovnalo se zemí třetinu dánského hlavního města. Předtím Cathcart dokázal vyniknout ve válce s britskými koloniemi v Severní Americe, zabojoval si ve Španělsku a ve Flandrech a vypořádal se s antibritskými projevy v Irsku, za což byl povýšen na generála a pasován na rytíře Řádu bodláku.
V době napoleonské invaze byl lord Cathcart v doprovodu Alexandra I. a v září 1813 – v první výročí požáru Moskvy (!) – byl královským výnosem vyznamenán Andrejevskou stuhou. Polní maršál Rumjancev byl vyznamenán Řádem svatého Ondřeje za zadržení Kolberga v době Sedmileté války. Kníže Potěmkin za vítězství v rusko-turecké válce a Küçük-Kaynarcskou mírovou smlouvu. Suvorov za obranu Kinburna a za Focsani. Bylo by docela zajímavé vědět, za jaký naprosto výjimečný čin získal nejvyšší vyznamenání Ruského impéria britský velvyslanec…
Asi za v pravou chvíli poskytnutou radu. A také za zorganizování celé operace. Přesněji za zprostředkování v její organizaci. Protože hlavní roli v moskevské tragedii sehrály další síly…
Kromě Británie měl Napoleon ještě jednoho mocného nepřítele. Daleko mstivějšího a nebezpečnějšího. Bratři Rothschildové ruskými řády vyznamenáni nebyli. A nebyli zmíněni v souvislosti s Napoleonovým tažením na Moskvu ani nikde jinde. Ale jeho porážka se bez jejich účasti obejít nemohla (a taky neobešla).
Berme v úvahu prohnanost této rodiny a množství špiónů, které si vydržovala. A také autoritu Rothschildů v židovské diaspoře a blízkost k vládnoucím kruhům Evropy. A taky těch, kdo stáli ve stínu těchto kruhů a tahali za provázky. Dá se předpokládat, že rodina Rothschildů měla kontakt s nejvyšším vrcholem pyramidy. Myslím s těmi, kdo se nacházejí ještě výš a kontrolují dění na Zemi.
Čím Napoleon znepříjemňoval život rodině Rothschildů?
V podstatě ničím. Až na jeho razantní odvolání se ke Conseil d’Etat v roce 1806 v souvislosti se stížnostmi na lichvu Židů. Do té doby chování Buonaparta ničím svou antisemitskou podstatu nevykazovalo. Dokonce naopak! Ale dlouho to nevydrželo. Po alsaském provolání bylo o osudu troufalého korsického povýšence, který po nespočetných vítězstvích v Evropě ztratil intuici, rozhodnuto. Vítězství náhle skončila. Sláva spadla pod stůl. Neuplynuly tři roky a jeho imperium postihla velmi vážná ekonomická krize. Mezi obyvatelstvem propukaly nepokoje. Atentáty následovaly jeden za druhým. Ruský car, který se ještě nedávno v Tilzitě zapřísahal věčnou láskou, se najednou stal drzým. A odmítl za něj provdat svoji sestru. Nejdřív jednu, pak druhou. Bylo jasné, že se chystá skandál. Přesto Buonaroti dokázal dosáhnout svého – sebral obrovské vojsko, vydal se na Moskvu a sám vlezl do pro něj nachystané pasti.
Zbytek byl dílem techniky. Doslova.

V důsledku napoleonské invaze činily ztráty ruské armády asi 300 tisíc vojáků. Skutečné ztráty na obyvatelstvu však i přes existenci ohromného množství archivních dokumentů, memoárů a vědeckých prací o historii této války nejsou přesně známy. Objevují se pouze odhady – 850 tisíc životů. Je to obrovské číslo, a proto raději po svých zkušenostech nebudeme historikům slepě věřit a jednoduchými početními úkony si to ověříme.
Přesné statistické údaje o počtu obyvatel v té době je velmi těžké zjistit, a tím spíše si je ověřit, protože hranice území se stále měnily a pravidla pro sčítání nebyla vždy stejná. Z řady různých údajů vycházejme ze zjištění uznávaného historického demografa V. M. Kabuzana, který se zabýval revizemi obyvatel probíhajících v různých intervalech na území Ruského imperia od dob Petra I. Vybíráme pět položek zahrnujících inkriminované období, z nichž je na první pohled zřejmý výrazný pokles počtu obyvatel v období mezi roky 1811 a 1815:

sčítání v roce 1795 – 17,8 mil. mužů (původně byli evidováni pouze muži!)
sčítání v roce 1811 – 21,3 mil. mužů
sčítání v roce 1815 – 18,8 mil. mužů
sčítání v roce 1833 – 23,1 mil. mužů
sčítání v roce 1851 – 27,2 mil. mužů
Pokud by nárůst počtu obyvatel probíhal tak jako v letech invazi předcházejících, tedy asi 218 tisíc mužů ročně, v roce 1815 by země měla mít 22,1 milionů mužů. Podle sčítání jich však bylo pouze 18,8. Chybí nám tu tedy více jak 3,3 milionu mužů. Když navíc uvážíme, že se jedná pouze o mužskou polovinu národa, a číslo patřičně zvýšíme o ženy, dojdeme k hrozivé sumě. Oficiálně uváděná čísla jsou tedy několikanásobně podhodnocena! Proč?
Lze objasnit tak ohromné množství mrtvých jen vinou války, hladu, nemocí a zimou? „Korsické monstrum“ při vší své krvežíznivosti si civilního obyvatelstva nevšímalo. Ustupující ruská vojska podle příkazu cara za sebou nechávala po staré smolenské silnici spálenou zem, kdy vypálila stovky měst a obcí, ale obyvatele nestříleli. Přitom oficiální historická věda se jen poněkud nejasně zmiňuje o ukončení partyzánské války. Prý vyhnali protivníka, a tak byl konec. Kyje šly na topení a meče do radlic. Historici bez velkého počítání odepsali ztráty civilního obyvatelstva na účet války a kruté zimy 1812 – 1813. Ale možná lidová válka neztichla sama od sebe a deset procent obyvatel nezemřelo jen hladem a zimou. Co když rolníci, kteří se zbraní v ruce ubránili svoji vlast, se přitom upamatovali na svou dávnou příslušnost k Tartárii a zbraně obrátili proti okupantům? A pokud by tohle byl důvod tak vysokých ztrát na životech, je nepochybné, že romanovší přepisovači dějin by jej právě takto vyzmizíkovali. Nu což, berte to jen jako nápad…

„Rok bez léta“ si vyžádal desítky tisíc životů v Evropě a Severní Americe. V Rusku, jak jsme viděli, šel počet do milionů. Ať už to bylo z jakýchkoli důvodů.
Ale ještě víc životů tato doba odnesla z Tartárie…
Akademik Fomenko ve svých dílech předložil hypotézu, že Tartárie byla poražena a velká část jejího území byla rozdělena mezi Rusko a Spojené státy bezprostředně po porážce Pugačevova povstání v roce 1775. Vyjdeme-li z tohoto předpokladu, pak máme na stole řadu otázek:
Proč po zkáze Velké Tartárie na jejím území nevzniklo několik menších, třeba i polostátních útvarů, jak tomu  bývá v případě rozpadu velkých impérií (Římského, Osmanského, Rakousko-Uherského, Německého, Ruského, Britského) nebo při rozpadu velkých zemí (SSSR, Jugoslávie)?
Proč se poté, co utrpěli porážku, hrdí a svobodomilovní Tartaři, pokořili  dobyvatelům a nepovstali, jak to vždy dělali Slovano-Árijci v podobných situacích?
Proč skutečné osvojování nově nabytých území Ruským imperiem a Spojenými státy začalo až po půl století? Do té doby totiž tato území měla jen kartografický charakter, a to jak v Rusku, tak i v USA. Oběma uchvatitelům na to pravděpodobně chyběly prostředky – lidské i materiální.
A nakonec to nejdůležitější: Proč nekonečné prostory od Uralu k Aljašce zůstaly opuštěné? Kam se poděly miliony poražených Tartarů? Proč severní národnosti jsou tak málo početné? V Americe okupanti nemilosrdně zlikvidovali místní obyvatelstvo na západ od Apalačských hor, ale Ruské impérium z genocídy usvědčeno nebylo. Přesto všechny severské národnosti Ásie, které se zachránily po roce 1816, jsou od té doby na pokraji vyhynutí.
Přitom Fomenkova hypotéza nechává bez pozornosti řadu důležitých faktů, které jsme doplnili už dříve: „rok bez léta“, maximálně dvě stě let staré lesy, bezpočet kruhových jezer, zasypané domy, zmizelé pevnosti, podivné krátery a také epidemie rakovinných onemocnění.
Otázky, na které nám historie nedává odpovědi. Zkusíme si tedy odpovídat sami.

Cui prodest – hledej, komu je to prospěšné. Kdo nakonec získal vítězstvím nad Napoleonem a zničením Velké Tartárie i s jejím obyvatelstvem?
Není pochyb o tom, že Británie. A slovy klasika: „Když říkám Británie, mám na mysli Rothschildové. Když říkám Rothschildové, mám na mysli Británii!“
Tartárie představovala ohromné nebezpečí pro mocenské ambice britského impéria: Hanoverská dynastie se strachovala o svou indickou kolonii, protože chiméra francouzské revoluce vytvořila „korsické monstrum“, jež snilo o tom, jak odebrat Británii všechno obtížně nabyté území. Ale stejné nebezpečí číhalo i na impérium ruské, protože Romanovci se báli o uchvácený moskevský trůn.
Napoleon se už dlouho předtím domlouval s ruským carem Pavlem I. o společné indické válečné výpravě. K ní však nedošlo, protože ruský imperátor byl v roce 1801 zavražděn, o což se postaralo spiknutí organizované a zaplacené – kým jiným než – Británií.
Ale tento nezdar Korzičana nezastavil. Zklamaný novým ruským carem byl Buonaparte připraven uzavřít spojenectví s Velkou Tartárií a Ruskem se prostě probít. A tak podnikl pochod na Moskvu (nikoli na Petrohrad!), po jejímž dobytí by se jeho legiím otevřela přímá cesta do Indie. Ne proto byla totiž armáda Napoleona tak veliká, aby přemohla jen Rusko. Měla potom patrně ještě projít obrovský kus světa.
Představte si tu hroznou noční můru Hannoverské dynastie! Obrovská francouzsko-tartarská armáda pod vedením nejgeniálnějšího vojevůdce své doby, jejíž týly jsou navíc zabezpečeny celým vojensko-ekonomickým potenciálem Velké Tartárie a jejích sousedů – Nezávislou a Čínskou Tartárií! A volný pohyb Francouzů až k Indickému oceánu s jejich diplomatickou podporou!
Nicméně toto nebyl jediný důvod k tomu, co se stalo v roce 1816. Lidé z Velké Tartárie obstáli pod těžkým náporem nových světových náboženství (judaismu, křesťanství a islámu), ochránili si morální čistotu a vírů předků a nikdy nedovolili, aby „červi a kobylky“ lichvářské, korupce a vydírání okrádaly jejich sídla a zavedly v zemi otroctví. A tak se pro Británii zákonitě stali tím největším nebezpečí na cestě k získání světovlády.
Tomu všemu bylo třeba zabránit za každou cenu. Každou!
Zbraň nevídaných účinků se nad Moskvou osvědčila. Drzý Napoleon byl odstraněn. Nyní nastala chvíle jejího plného nasazení na jediného opravdového konkurenta Britského impéria.

Pokud ke zničení Tartárie byly skutečně použity jaderné zbraně, které vypálily velkou část ruských lesů a způsobily tříletou „jadernou zimu“ na severní polokouli, pak by celková jejich hmotnost podle propočtů klimatologů obnášela téměř 800 megatun! Jinak řečeno – čtyřicet tisíc Hirošim. Část kráterů, které výbuchy způsobily a které se časem změnily v ona „krasová“ jezera, svědčí o použití nejen jaderných, ale i termonukleárních zbraní v kapacitě od jedné do deseti megatun. Takové množství by mělo stačit ke zničení všech obydlených míst Velké Tartary. I velkých měst, i malých pousteven mnichů, všech vesnic i jednotlivých farem, významných hradů i malých pohraničních pevností.
To je důvod, proč po zániku Velké Tartárie na jejím území nevzniklo několik menších států, jak to obvykle bývá po zničení imperií nebo po rozpadu velkých zemí…
To je důvod, proč se Tartaři nepozvedli k obranné válce, jak to vždy dělali Slovano-Árijci v případě vojenské agrese…
To je důvod, proč nekonečný prostor od Uralu k Aljašce v polovině devatenáctého století, kdy začalo jejich osídlování, byl prakticky opuštěný. Obrovská kvetoucí země se přes noc změnila v radioaktivní prach. A zůstalo to tak po mnoho let.
Ty roky však plynuly. Na místě spálených lesů vyrostla tajga, krátery se změnily v jezera. Velká část radioaktivních izotopů se rozpadla. Radioaktivita v epicentru jaderného výbuchu nezůstává dlouho vysoká, protože hlavní izotopy se poměrně rychle rozpadají. Aktivita cezia-37 padá dvakrát za třicet let, stroncia-90 za dvacet let, kobaltu-60 za pět let, jódu-131 za 8 dní.
To je důvod, proč osídlování nekonečných prostor začalo až uprostřed devatenáctého století, když radioaktivita konečně klesla na bezpečnou úroveň. Ale ani po půlstoletí si noví osídlenci netroufali přiblížit se k podivným kulatým jezerům, neznámo proč vzniklým v místech nejvhodnějších k osídlení. A dávali těmto jezerům úplně nesmyslné názvy – Strašné jezero, Šajtan-jezero, Čertovo jezero, Mrtvé jezero,…Poté, co použili atomovou bombu proti Moskvě a ujistili se o její neobyčejné efektivitě, iniciátoři jejího použití dokázali přesvědčit ty, kdo je ovládali, k dalšímu použití, tentokrát ve velkém. Proti svému hlavnímu nepříteli – velké slovansko-árijské državě. Protože žádným jiným způsobem ji nebylo možné zničit.

Barevně jsou vyznačeny země, které patřily nebo patří Británii

Od této chvíle v průběhu téměř sta let Británie vládla mořím. A Británii vládli Rothschildové. A nikdo jim neměl co poroučet! Velká Tartárie byla vymazána z tváře Země a Francie poražena. Rusko se do konce devatenáctého století nevzpamatovalo z invaze a pravděpodobných následných událostí. A když se vzpamatovalo, Rothschildové připravili nové, neméně ničivé problémy.

Co se týče Napoleona, po požáru Moskvy žil ještě devět let a zemřel, sotva překročil padesátku. Poslední roky života se jeho zdraví silně zhoršilo. Oficiální věda nestanovila příčinu předčasné smrti císaře Francouzů. Někdo si myslí, že ho věznitelé otrávili. Někdo se domnívá, že zemřel na rakovinu. Někdo tvrdí, že na to i na to.
Ale může to být také tak, že Napoleona postihl osud hibakuse (lidé, kteří utrpěli účinky výbuchu) z Hirošimy a Nagasaky, kteří umírali v průběhu dalších let na nemoc z ozáření a dalších dlouhodobých účinků atomového bombardování.
Během požáru Moskvy a na následky toho, co po něm následovalo, tehdy celkově zemřelo více než čtvrt milionu lidí.Napoleonova posmrtná maska

Takže… Dali jsme dohromady různorodá fakta.
V roce 1816 – pokud použijeme oficiálně zavedenou dataci – na severní polokouli vypukla „nukleární zima“ trvající tři roky. Krátce předtím zmizel největší stát světa spolu s veškerým svým obyvatelstvem. Přitom shořela velká část ruských lesů. A objevilo se množství podivných kulatých prohlubní a „krasových“ jezer. Nové osídlování opuštěné země začalo až po půl století. A jakákoliv zmínka o Velké Tartárii a Tartarech byla zakázána.
Co se stalo?
Jednou z možných variant je, že země Tarcha a Tary byla podrobena masívnímu bombardování. Mohl to být roj meteoritů, mohly to být i nesmírně ničivé bomby. Anebo také něco úplně jiného.
V devatenáctém století ani Rusko, ani Británie ještě jaderné ani jiné podobné zbraně nevlastnily. A použít je tedy nemohly.
Tak kdo je použít mohl?
Na žádost těch, kteří jsou v kontaktu se samotným vrcholem pyramidy, byla Slovansko-Árijská říše zničena těmi, kdo se nacházejí výše a pozorují probíhající…
Co se týče roku 1812, tak na jeho paměť byla vytvořena stříbrná medaile. Stejná pro všechny: pro povstalce, pro vojáky i pro generály. Nejdříve chtěli na lícové straně umístit profil cara, jak bylo zvykem v takových případech, ale Alexandr I. přikázal udělat jiné vyobrazení a vytisknout slova z žalmu Davidova: „Ne nám, ne nám, ale jménu tvému“…

PS: Skeptický čtenář si může myslet, že autor zde předložil osnovu svého příštího románu v žánru alternativní historie. Musím ho zklamat.
Alternativní historie se nyní vyučuje ve školách a vysílají ji v zombi-bedně. Ale o tom, co se ve světě dělo a děje skutečně, se teprve začínáme učit.

Závěry, že Tartárie byla v minulosti zasažena meteorickým rojem či jaderným bombardováním, někteří možná nazvou nesmyslem, protože je pro ně obtížné takovou informaci přijmout. Příliš se nehodí do obrazu světa, který výchova a vzdělávání vytvořily v našem vnímání. Mnozí se pak brání a lpí na svém stereotypu vnímání, nehledě na to, že podobných informací se začíná objevovat víc a víc.
Přitom z historie známe řadu případů – a archeologické nálezy je potvrzují – že zbraně, svými účinky velmi připomínající jaderné, byly známy už před tisíciletími. Jejich použití barvitě líčí například indický epos Mahábharáta nebo biblická Apokalypsa, a to, co uviděla Lotova žena, asi také nebylo nic pěkného. Připomenout můžeme i archeologické nálezy z míst jako Mohendžo-daro nebo Harappa. Není nijak složité si k tomu dohledat informace (např. zde)
Stejně tak vysvětlení témata „bohů“ překračuje rámec tohoto seriálu a vyžádalo by si daleko obšírnější zpracování, aby měli šanci se s tím nějak popasovat všichni čtenáři. Takže možná někdy příště…

Hartmann Schedel: Sodoma a Gomora, 1493

Nás teď zajímá Tartárie.
Stále více historiků i badatelů se shoduje na tom, že před dvěma sty lety došlo na území dnešního Ruska a některých států v jeho okolí k obrovské katastrofě, která měla za následek nejen nesmírné škody na územích a změny klimatu, ale pochopitelně i nepředstavitelné ztráty na životech. Shoda už ale nepanuje v názoru, co bylo příčinou této katastrofy. Byl to přírodní úkaz, nebo úmyslná genocida Slovanů?
Z toho, co tu bylo popsáno, je jasné, že Tartárie skutečně existovala, ale kolem jejího zániku se vznáší cosi temného, co se patrně nemáme dozvědět. Právě tento fakt, že se někdo postaral – a to velmi – vymazat z paměti lidí a z celé historie upomínky na tuto katastrofu (ať už její příčinou bylo cokoli), sám o sobě o čemsi významném svědčí. Přitom se tak nemohlo stát bez účasti vládnoucí elity, protože právě ta kontrolovala a kontroluje šíření informací ve společnosti.
Po prozkoumání velkého množství materiálů, z nichž jsme v předchozích částech vybrali jen malou část, lze vyvodit různé závěry. K jakému scénáři událostí dospěl Dmitrij Mylnikov na základě stop, které se nám zachovaly na zemském povrchu a které konfrontoval s pravděpodobnými historickými daty?

„Náš příběh začíná založením/obsazením Sankt-Petěrburgu, což podle oficiální historie způsobil Petr I. v roce 1703 a za hlavní město Ruského impéria je prohlásil v roce 1712. (I kolem tohoto města a zde použitých neuvěřitelných technologiích existuje tolik záhad, že by to vydalo na další seriál!) Ale pojďme dál. Jistě vás napadne, že k řízení tak obrovského státu, jako bylo Ruské impérium, mělo toto město tu nejnevhodnější možnou polohu. Nachází se na samém okraji země, navíc stále ohrožené mořem. Při neexistenci rychlého transportu a předávání informací proto volba takového umístění hlavního města velmi snižuje efektivitu fungování systému řízení. Z tohoto pohledu by bylo daleko výhodnější zvolit Moskvu, protože ta je v centru a vzdálenosti do jednotlivých oblastí evropské části jsou zhruba stejné. A také z hlediska obrany je umístění „hlavního stanu“ v centru území nesrovnatelně výhodnější.

Jenže my už víme, že toto je jen oficiální verze, protože budoucí Ruské impérium bylo tou dobou jen malý plácek kolem Finského zálivu, který navíc až do roku 1721 patřil Švédsku. Takže na Moskvu se zatím pomýšlet nemohlo, protože ta ležela na území sousedního státu – Moskovie (Moskevské Tartárie).

Ale vzhledem k plánům na budoucí postupné obsazování území Tartárie bylo místo pro hlavní město vybráno naprosto skvěle. Sankt-Petěrburg je skrze moře v přímém kontaktu s evropskými státy, což mnohonásobně zjednodušuje logistiku při vedení budoucích vojenských operací.

A tím se nám rýsuje scénář budoucích událostí. Sankt-Petěrburg byl „založen“ (obsazen) Němci (Prusy) pravděpodobně za účasti skandinávských zemí. Vznikl tak nevelký stát pod vládou Romanovců-Holsteinů z klanu Oldenburgů, který – a teď pozor! – okamžitě uznaly všechny západní mocnosti. Všimněte si, že přestože byl Sankt-Petěrburg „založen“ a prohlášen za hlavní město na území, které podle oficiální verze patřilo Švédsku – všechny západní mocnosti tento fakt družně ignorovaly a ihned tam posílaly své diplomaty. Ti předávali pověřovací listiny Petru I., zabydlovali se, zařizovali zde svá vyslanectví a také, a to především, obchodní zastoupení.
Poté maličké „impérium“ Romanových-Holsteinů-Oldenburgů vyráží na zábory nejbližších území. Postupně se dostalo až k Volze a pak se poprvé pokusilo obsadit Moskvu a jí kontrolovaná území v roce 1773 ve válce s Moskevskou Tartárií.
Ale nevyšlo to. Do války se zapojila sibiřská Tartárie s hlavním městem Tobolskem, která moskevské sestře poslala na pomoc vojsko pod velením Jemeljana Pugačova. Moskvu osvobodili a Romanovce poslali zpátky do Sankt-Petěrburgu.
Pak následuje delší etapa příprav, pro kterou je příznačná výstavba mohutného systému kanálů na počátku 19. století, což měla s největší pravděpodobností být logistická příprava pro nové vojenské tažení. To bylo zahájeno v letech 1810 – 1811. Válku, která se pak protáhla až do roku 1815, vedla spojená mnohonárodnostní vojska Romanovců a dynastií západní Evropy.

Aby se tentokrát zabránilo armádě sibiřské Tartárie přijít Moskovii na pomoc tak, jak to už jednou udělala v letech 1773 – 1775, byl „bohy“, kterým slouží evropské elity, proveden jaderný útok na teritoriích Povolží a Uralu. Svědectvím je na tomto území velké množství dodnes viditelných kráterů, zachycených na satelitních snímcích.

V roce 1812 je nejprve obsazen Smolensk, za což Kutuzov dostal titul „kníže smolenský“ a o něco později i Moskva. Žádná Borodinská bitva v tomto roce nebyla, došlo k ní až později, v roce 1867.
Zvláštní je otázka bombardování Moskvy v roce 1812, na což odkazuje mnoho faktů. Podle mého názoru to lze vysvětlit tak, že tam došlo k nedorozumění mezi pozemními vojsky okupantů a „bohy“.
Obránci Moskvy se totiž vzdali dříve, než bylo očekáváno, načež vojska uchvatitele vešla do města, ale „bohům“ to už nestačili říci. Anebo sami už nedokázali proces zastavit. Tím by se vysvětlil zbrklý útěk ruské části vojska, k němuž dal příkaz Kutuzov, který byl nepochybně do plánu zasvěcen. V důsledku vzdušného jaderného výbuchu nad Moskvou, který způsobil známý požár a také ozáření těch, kdo se ve městě nacházeli, pronikavou radiací, se u vojáků projevily příznaky velmi podobné nemoci z ozáření, ale ti ji z neznalosti pokládali za mor. Je známo, že mezinárodní francouzská vojska v roce 1812 opustila Moskvu právě kvůli údajné epidemii moru, z níž obvinili obyvatele města, kteří prý otrávili všechny studny. Je však zajímavé, že ona epidemie se nerozšířila za hradby Moskvy, což pro mor není příznačné. Pokud by se skutečně jednalo o mor, pak by se musel šířit po celé cestě, kudy se ustupující vojsko pohybovalo.
V roce 1815 Romanovci obsadili Kazaň. Tehdy vypukl na kazaňském hradě silný požár, který zničil téměř všechny budovy, zejména pak dělostřelecký dvůr, kde se podle oficiální verze vyráběla děla pro války v roce 1812. Je jen otázka, na čí straně ona děla bojovala, zvláště když si uvědomíme, že po požáru Romanovci v Kazani výrobu děl neobnovili.
V příběhu tohoto požáru mě například velmi udivuje fakt, že „požár“ byl natolik silný, že byla zničena veškerá výzdoba ortodoxního chrámu Zvěstování, včetně nástěnných maleb, které pak byly „obnoveny“ po roce 1815 (co na nich asi bylo, že to muselo zmizet?). To je velmi zvláštní vzhledem k tomu, že chrám je mohutnou kamennou stavbou, na níž nemá opravdu co hořet. Jak se navíc mohl oheň dostat dovnitř a zničit vnitřek, zůstává záhadou.
Změnu klimatu, k níž došlo na tři roky v Evropě a části Severní Ameriky, způsobilo podle mého názoru masívní meteorické bombardování území západní Sibiře, které s konečnou platností zničilo Velkou Tartárii. Došlo k němu pravděpodobně na začátku roku 1815, nejspíš v dubnu. Několik let bylo toto území vyprahlou pouští s erozí ornice na velmi rozsáhlé ploše. V důsledku toho docházelo k prachovým bouřím, když vrchní vrstvy půdy vlivem vody, slunce a větru se proměňovaly v prach zvedající se do horních vrstev atmosféry, ten se přenášel do vzdálenosti tisíců kilometrů, kde následně vypadával v podobě blátivých dešťů. Podle zachovaných dokumentů podobné deště bláta se v Evropě objevovaly ještě v roce 1847.

Zasažené území bylo velmi rozsáhlé, o čemž svědčí i zásadní změny na východním pobřeží Kaspického moře. Zatímco podle mapy z 18. století tu bylo množství měst a do moře přitékalo několik velkých a řada menších řek (mapa je otočena kvůli orientaci na sever), dnes je tu vyprahlá, prázdná poušť a břehy navíc dost výrazně změnily tvar.

V průběhu 19. století, zhruba uprostřed třicátých let, Romanovci zahajují další etapu expanze s cílem obsadit Sibiř. Při tom se obnovují stará zničená města. Ve 40. letech začíná na Sibiři masívní výsadba lesů a i na území Altajského kraje dokonce působí lesní stráže.
Někdy ve 20. – 30. letech 19. století začal na obsazených územích proces záměny skutečného pravoslaví za jeho napodobeninu, která sice částečně napodobuje vnější atributy původního pravoslaví, ale ve své podstatě a ideologii je to žido-křesťanství, náboženství pro otroky. Tím se vysvětluje fakt, že už vytištěné vydání Nového zákona a Žalmů bylo zničeno a používání starých textů bylo zakázáno. Místo toho záhy vznikla nová, důkladně upravená verze, která je nyní známá jako „Bible krále Jakuba“ (pořízená z anglického překladu Bible). Slované, kteří přežili války, okupaci i katastrofu byli postupně přeprogramováni z bytostí uctívajících svobodu a vládu svědomí na pokorné sluhy. Měli zapomenout, že Slované spoluurčovali evropské dějiny už od jejich počátku a to nejen na východě, ale i na západě, kde rovněž zastávali vládnoucí pozice.

Tehdy patrně vrcholí i snahy o úpravu minulých událostí. Pokračuje se v přepisování dějin, které začalo už přechodem na juliánský kalendář. Události byly záměrně zkresleny, protože se jejich výklad nehodil nově vládnoucím dynastiím především v Rusku, ale i jinde.
Ovšem přepsat historii ani v době, kdy neexistovaly počítače a knihoven a archívů bylo velmi málo, nebylo jednoduché. A tak díky mnohým nedorazům dochází k podivnému čtyřicetiletému posunu, který si můžeme doložit dokumentem vlastnoručně napsaným Lermontovem, na němž jsou letopočty 1870 a 1872 opraveny na 1830 a 1832. A pokud se roky zapsané Lermontovem zvedají o 40 let, pak je třeba spolu s nimi zvednout i datování všech událostí. Týkalo by se to Puškina i Žukovského a možná také války s Napoleonem.

Přitom tato verze velmi dobře souhlasí s novým datováním Borodinské bitvy, která proběhla v roce 1867, a také s tím, že – jak je někdy uváděno – v prvním vydání Tolstého románu Vojna a mír stojí na titulním listu datum, kdy se odehrává děj knihy, 1865 – 1869, což je mylně vykládáno jako doba, kdy autor román psal.

V případě čtyřicetiletého posunu bychom mohli zvážit i druhou variantu událostí. To by znamenalo, že v roce 1812 Romanovci obsadili Smolensk a Moskvu. Tartárie vysílá vojska Pugačova a snaží se dobýt zpět Moskvu a osvobodit Moskevskou Tartárii. A právě na vojscích Pugačova z orbity zapracují „bohové“ zbraněmi, jejichž následky ve velkém množství nacházíme také na Urale i v Povolží. V této variantě vojska Pugačova skutečně utrpěla drtivou porážku, ale skutečnou její příčinou nebyla moc armády Romanovců, ale použití vysoce technické zbraně „bohů“.

Je tu ještě jeden moment, který je třeba zmínit. Je možné, aby onen roj meteoritů byl na Zemi někým poslán úmyslně? A odkud se vůbec takové množství zmrzlé vody, kamení a písku vzalo? Otázka tedy zní, zda tato vesmírná tělesa přilétla sama, nebo zda jim někdo speciálně pomohl.
V této souvislosti předkládám k zamyšlení:
– pokud civilizace běžně cestuje vesmírem, je pravděpodobné, že umí používat gravitaci;
– pokud je třeba vrhnout na povrch planety roj meteoritů složený z desítek tisíc objektů, v pásu širokém několik set kilometrů, jehož stopy můžeme pozorovat v západní Sibiři, ale zřejmě až ke Kaspickému moři, je rovněž nevyhnutelné umět ovládat gravitační pole;
– pás asteroidů v naší sluneční soustavě by mohl být pozůstatkem zaniklé planety, kterou pozemšťané nazývali Faeton a která se nacházela na orbitě mezi Marsem a Jupiterem, tedy právě tam, kde je dnes pás asteroidů.“
Ale to je jen tak, mimochodem…
Tolik Dmitrij Mylnikov.Co říci závěrem k příběhu o Tartárii?
Jeden ze základních principů vědecké metody výzkumu říká, že pokud existuje třebas jen jediný fakt, který je v rozporu s vypracovanou teorií, znamená to, že teorie je nesprávná nebo neúplná, a je třeba ji přepracovat. Zatím však bohužel platí, že pokud historikové narazí na skutečnost, která nevyhovuje vypracované teorii, prostě ji pominou a přidrží se zaběhlé praxe. Aby nenarazili.
Zkusme se tedy alespoň my podívat skrze mříže postulátů, do nichž nás uvěznilo naše vzdělání, a nekamenujme ty, co měli odvahu to udělat před námi a nyní nám referují o zcela jiném světě, který tam objevují.
Zjišťují, že podle množství shromážděných faktů v 18. století dynastie Romanovců-Oldenburgů za podpory evropských vládnoucích dynastií začala obsazování území cizího státu. V podstatě nepokládám za důležité, jak se onen stát jmenoval – Tartárie nebo jinak. Konečně, není vyloučeno, že se také nazýval Rasénie/Rassia a Romanovci-Oldenburgové prostě tento název převzali. Toto obsazování začalo po získání kontroly nad Sankt-Petěrburgem. A Sankt-Petěrburg má výhodné položení ne jako hlavní město Ruského impéria, ale jako hlavní město nového Římského impéria, které mělo v plánu v sobě sjednotit všechna území severní Evropy a Skandinávie. A jednou, možná….
V invazní politice Romanovců se zrcadlí lačnost Západu po těchto rozlehlých a nesmírně bohatých územích. A tisíciletá snaha o podmanění části světa stavící na jiných civilizačních hodnotách, je jasně patrná i dnes, právě v těchto dnech, kdy možná dokonce vrcholí. Kdy po plíživém narušování toho, co bylo dáno obyvatelům Tartárie už na genetické úrovni, je nejen pomocí invazního náboženství, ale také narušováním tradičních hodnot, finančním a ekonomickým rozvracením či ničením genetického fondu infekcí alkoholismu a dalších drog, dokonce na pořadu dne fyzická genocída; před pár měsíci totiž Julie Timošenková prohlásila, že je třeba Rusy (rozuměj Slovany) vybít atomovkami. My to známe i z našich dějin. Kolik úsilí bylo věnováno germanizaci našeho národa, na diskreditaci husitství a na potření takzvaných pohanských mýtů.
Všimli jste si, kolik paralel s naší současností bylo zjevných na příběhu Tartárie? Ona to totiž není minulost. Je to ta nejžhavější přítomnost.PS: A na rozloučenou přidávám tuhle krásnou mapu z roku 1575. Rozklikněte si ji zde, aby byly čitelné nápisy, a udělejte si malý výlet po světě. Možná vás cestou překvapí řeky, jezera a kvetoucí města uprostřed Sahary, zatímco jiná města, která by tou dobou měla patřit ke světovým metropolím, budete hledat marně. Ale místo nich třeba objevíte Tróju, co už prý i v době Homéra byla jen legendou…

ZDROJ: (©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com, http://www.funtime.cz/?p=589

Rusko a Čína oznamují nový světový řád na olympijských hrách v roce 2022

A je to tady, další „konspirace“ se právě nyní stává realitou a Nový světový řád je tu! Ale neoznamuje ho dle původmích očekávání Spojené státy v čele se senilním staříkem Bidenem, ale oznamuje ho Rusko společně s Čínou. A je to trochu rozdílý nový řád světa než je ten, do kterého se nás operací Covid19 snaží vmanipulovat globalisté. Ruský web rusonline.org přinesl článek s informací o tom, že 4. února bylo podepsáno společné prohlášení Ruské federace a Čínské lidové republiky o mezinárodních vztazích vstupujících do nové éry a globálním udržitelném rozvoji.

Řekněme hned na úvod, že 4. února 1945 začala Jaltská (krymská) konference spojeneckých mocností, věnovaná nastolení poválečného světového řádu. Všechna rozhodnutí konference v Jaltě se týkala vlastně pouze těchto dvou problémů:

* Jednak bylo požadováno vytyčit nové státní hranice a stanovit neoficiální, ale všemi stranami obecně uznávané demarkační čáry mezi sférami vlivu spojenců.

* Zadruhé si spojenci uvědomili, že po zmizení společného nepřítele by násilné sjednocení Západu a SSSR ztratilo jakýkoli smysl, a proto bylo nutné vytvořit postupy, které zaručí neměnnost dělících čar zakreslených na mapě světa. .

Společné prohlášení Ruska a Číny je zcela podobné, jen s tím rozdílem, že odráží současná specifika vytyčování demarkačních čar a rozdělování sfér vlivu. Názory na vyjádření některých komentátorů nevstřícných k ruskému vedení jsou již známé. To není až tak překvapivé, protože je pohodlnější rouhat se povrchnímu hodnocení a emocím. Obecný trend komentářů je následující: Problém Číny je z ruské strany podporován neobjektivně, ruský problém je buď opomíjen, nebo je podporován blahosklonně. Takto je podporováno uznání Tchaj-wanu jako součásti Číny a o Krymu se raději nemluví vůbec. Ruské problémy na jeho západní hranici se nezmiňují.

Nepsali o Ukrajině. Putinovi nepotřásli rukou, ale poplácali ho po tváři a na zahájení olympiády ho vyhnali, aby dřímal sám na pódiu. Odpovíme pouze na dvě tvrzení: Čína potřebuje uznání svých nároků na Tchaj-wan a „Krym je náš“ a v rámci obrysu země nejsou žádné neshody, takže ke „schválení“ je potřeba někdo zvenčí. A protože prohlášení bylo napsáno nezávisle dvěma stranami, pak souhlasem a spojením obou prohlášení je z rukopisu jasné, kde psali levou rukou, a kde pravou. Vraťme se k samotnému dokumentu, který jsme zredukovali na jednotlivé teze. Tam, kde jsou uvedeny rozšířené teze, to znamená, že jsou podle našeho názoru důležitější.

Aplikace je rozdělena do čtyř bloků.

1. Pochopení demokracie Abstrakta (citáty):

* Strany shodně chápou, že demokracie je univerzální hodnotou, a nikoli výsadou jednotlivých států, její prosazování a ochrana je společným úkolem celého světového společenství;

* Demokracie není postavena na šablonách;

* Rusko a Čína, jakožto světové mocnosti s bohatým kulturním a historickým dědictvím, mají hluboké tradice demokracie;

* demokratické principy se uplatňují nejen v domácí vládě, ale i na celosvětové úrovni. Pokusy jednotlivých států vnutit své „demokratické normy“ jiným zemím jsou příkladem pošlapávání demokracie a ústupu od jejího ducha a skutečných hodnot;

*Strany vystupují proti zneužívání demokratických hodnot, vměšování do vnitřních záležitostí suverénních států pod záminkou ochrany demokracie a lidských práv i proti pokusům vyvolat rozkol a konfrontaci ve světě;

* Smluvní strany berou na vědomí, že Charta OSN a Všeobecná deklarace lidských práv definují ušlechtilé cíle v oblasti všeobecných lidských práv, stanoví základní principy, které je třeba dodržovat, a které by měli všechny státy uplatňovat v praxi. Zároveň vzhledem k národním specifikům, rozdílům v historii a kultuře, sociálnímu systému a úrovni socioekonomického rozvoje států je nutné korelovat univerzalitu lidských práv s reálnou situací v konkrétní zemi, chránit lidská práva v souladu se stavem věcí v těchto státech a s jejich potřebami obyvatelstva .

Demokracie – neboli síla lidu – je totiž univerzální hodnotou, která se prakticky projevuje v procesu globalizace planety, jako procesu sjednocování lidské společnosti do jediného planetárního společenství. Globalizace je objektivní proces, už jen proto, že my jako druh biosféry jsme bisexuální a sociální bytosti. Máme tendenci se sjednocovat. Jedinou otázkou je, na jakém základě k tomuto spojení dochází. Na globální historický proces lze tedy nahlížet jako na proces rozšiřování společenství různého druhu (druhu – ve smyslu principů, na kterých je to či ono společenství sjednoceno).

Od starověkých kmenů s kmenovým principem sdružování až po větší korporátní spolky ve středověku a poté až po moderní státy a současné civilizační spolky. Navíc je vidět, že principy sjednocení jsou odlišné nejen v čase (kmenové, feudální, buržoazní, socialistické), ale také v rámci éry. Komunita pirátů se svým vnitřním životem liší od venkovské komunity, ale zároveň nepřestává být spolkem lidí. Je důležité pochopit, že tento proces rozšiřování komunit na planetě, který prošel principem „toto je moje a toto je vaše“, se všemi následujícími dobyvačnými válkami, dospěje k principu „toto je naše planeta“. “, tedy planetární komunitě. A když se podíváte na dokument Ruska a Číny tímto prizmatem, můžete vidět, že to přivádí globální politiku do nové fáze. Komunity planety se dostaly až do států a nyní jsou ve fázi civilizační interakce.

Rusko a Čína posouvají tuto interakci algoritmicky na další úroveň obnovení kontroly nad planetárním supersystémem jako celkem a pokládají pro to základy. Proto je potřeba „oddělit zrno od plev“ a naznačit, že naše (Rusko a Čína) principy jsou jiné než v minulé době, což úzce souvisí s euroatlantickým projektem řízení globalizačního procesu, který byl vyjádřeno poukazováním na jednotlivé státy, které porušují principy společenství. Ve skutečnosti se říká: pracujeme pro planetární projekt a vaše „standardy“ minulosti jen zasahují. Prochází celým dokumentem. Poslední odstavec, který jsme zdůraznili, je popisem paradigmatu řízení našeho projektu: jsme pro sjednocení světa při zachování kulturní identity spojujících se komunit.

2. Bilaterální spolupráce jako příklad multilaterální spolupráce – teze:

* Strany se domnívají, že mír, rozvoj a spolupráce jsou hlavními prvky moderního mezinárodního systému. Rozvoj je klíčovým faktorem pro dosažení blahobytu jednotlivých národů. Probíhající pandemie nové koronavirové infekce představuje vážnou výzvu pro provádění Agendy OSN 2030 pro udržitelný rozvoj. Je nezbytné zlepšit partnerství pro globální rozvoj, aby se zajistilo, že nová etapa globálního rozvoje bude charakterizována rovnováhou, harmonií a začleněním;

* Strany hodlají zintenzivnit práci na propojení rozvojových plánů Eurasijské hospodářské unie a iniciativy One Belt, One Road s cílem prohloubit praktickou spolupráci mezi EAEU a Čínou v různých oblastech a zvýšit míru provázanosti mezi asijskými – Tichomoří a euroasijskými oblastmi. Strany také potvrzují své zaměření na paralelní a koordinované vytvoření Velkého eurasijského partnerství a výstavbu Pásu a stezky;

* Strany se dohodly na důsledném prohlubování praktické spolupráce v oblasti udržitelného rozvoje Arktidy;

* Ruská strana potvrzuje svou připravenost pokračovat v práci na „Globální rozvojové iniciativě“ předložené čínskou stranou, včetně účasti na aktivitách „Skupiny přátel na podporu globální rozvojové iniciativy při OSN“;

* Smluvní strany vyzývají všechny země, aby posílily spolupráci v oblasti udržitelné dopravy, aktivně rozvíjely kontakty a vyměňovaly si znalosti v oblasti budování dopravních kapacit, včetně chytré dopravy, udržitelné dopravy, rozvoje a provozu arktických tras, rozvíjely další oblasti v zájmy globální obnovy po epidemii;

* Strany podnikají vážná opatření a významně přispívají k boji proti změně klimatu;

* Strany budou rozhodně podporovat rozvoj mezinárodní spolupráce a výměn v oblasti biologické rozmanitosti;

* hlavy států kladně hodnotí účinnou spolupráci mezi Ruskem a Čínou v bilaterálních i multilaterálních formátech v boji proti pandemii nové koronavirové infekce, ochraně života a zdraví obyvatel obou zemí a národů světa;

* Strany zdůrazňují, že problém původu nové koronavirové infekce leží ve vědecké rovině;

Zde je tedy důležité poznamenat, že Číňané vyčlenili asijsko-pacifický region (střední Asii, pobřežní Asii, Indonésii a tichomořské ostrovy, které jsou sférou zájmů Číny), ale tím, že jej zdůrazňovali, uvedli potenciální konflikt, což naznačuje že tento region bude interagovat s euroasijským regionem, čímž zjevně rozumí moderní euroasijské unii a možná i Evropě. Euroasijský region však jako pojem znamená celý kontinent Eurasie, který zahrnuje Asii od asijsko-pacifické oblasti. Euroasijská unie je potenciálně schopna zahrnout i samotnou Čínu a rozrůst se až k hranicím celého kontinentu (pokud se na tyto procesy podíváme z hlediska budoucnosti planetárního společenství).

Rusové proto zřejmě následně přidali návrh na vytvoření „Velkého eurasijského partnerství“ jako koncept odrážející integrační proces („Pás a stezka“ je kostrou této integrace) celého eurasijského kontinentu, čímž zmírňují potenciální konflikt mezi „asijsko-pacifickým regionem“ a „euroasijským regionem“, které jsou pravděpodobně v čínském chápání sfér vlivu na euroasijském kontinentu. Arktida byla naznačena jedním slovem, jednoduše prohlásit, že je v rámci našeho partnerství, ale na jakých principech ji budeme společně rozvíjet, dokud to nepopíšeme, to je na samostatnou velkou diskusi. Ale je potřeba to deklarovat v základní platformě.

Velmi zvláštní příloha o původu koronaviru, kterou lze chápat i takto: vědecká rovina problematiky původu znamená, že Rusko a Čína nevěří v přirozený původ viru, ale vidí jeho umělý, vědecký původ . To může být záložka do budoucna, kterou se budou Američané rýpat, zvláště když se podíváte na další část obsahující upřímné „kopy“ proti Američanům za jejich „vojenské biologické aktivity“.

3. Mezinárodní bezpečnost – hlavní teze:

* Strany jsou hluboce znepokojeny vážnými výzvami v oblasti mezinárodní bezpečnosti a vycházejí ze skutečnosti, že osudy národů všech zemí jsou vzájemně propojeny. Žádný stát nemůže a ani by neměl zajišťovat svou bezpečnost izolovaně od bezpečnosti celého světa a na úkor bezpečnosti ostatních států. Mezinárodní společenství se musí aktivně podílet na globálním řízení v zájmu zajištění všeobecné, komplexní, nedělitelné a udržitelné bezpečnosti;

* Smluvní strany znovu potvrzují svou pevnou vzájemnou podporu při ochraně svých základních zájmů, státní suverenity a územní celistvosti, jsou proti vměšování vnějších sil do jejich vnitřních záležitostí;

* Ruská strana znovu potvrzuje své dodržování zásady „jedné Číny“, potvrzuje, že Tchaj-wan je nedílnou součástí Číny, a staví se proti nezávislosti Tchaj-wanu v jakékoli formě;

* Rusko a Čína se staví proti akcím vnějších sil s cílem podkopat bezpečnost a stabilitu ve společných sousedních regionech, mají v úmyslu bránit se vměšování vnějších sil pod jakoukoli záminkou do vnitřních záležitostí suverénních zemí, staví se proti „barevným revolucím“ a posílí spolupráci v výše uvedené oblasti;

* Strany odsuzují terorismus ve všech jeho projevech, prosazují myšlenku vytvoření jednotné globální protiteroristické fronty s ústřední rolí OSN; Zde vysvětlíme v průběhu tezí sekce, protože jich je mnoho. „Osudy národů všech zemí jsou propojeny“ je přímým náznakem budoucí planetární komunity. Obecně řečeno, tato planetární komunita je sama o sobě Cestou a myšlenkou, která dává sílu jít touto cestou.

Takže ve Velké vlastenecké válce byla jen budoucnost, stále Vítězství bylo cestou i myšlenkou, která dává sílu neztratit odvahu, i když jsme se vyškrábali do Moskvy. Tady je to stejné. Pokud někdo někam ustoupí, pak nám sama budoucnost (a ta objektivně brzy přijde) dává sílu a energii jít právě do této budoucnosti.

Aby pomohly ostatním ve „společných souvislých regionech“, Rusko a Čína říkají, že jsou připraveny poskytnout svůj „deštník“ – „postavit se proti akcím vnějších sil“. Co je to za „deštník“? Jde o zajištění bezpečnosti zemí „pod deštníkem“ na jejich vnějším obrysu speciálními službami Ruska a Číny. A podívejte se, jaký systém se nabízí potenciálním „přilehlým regionům“: uvnitř si zachováváte suverenitu a na vnějším obrysu zajišťujeme vaši bezpečnost. Vy sami rozhodujete uvnitř a rozhodujete o tom, jak budovat spolupráci s partnery. To je velmi odlišné od „západního deštníku“, kdy pod písní o zajištění bezpečnosti dochází k vnitřní čistce všech „elit“ a Západ staví své loutky, aby zajistil snadnou ovladatelnost a jednotu procesů v celém konglomerátu Západních zemí.

My nabízíme něco jiného. Pokud jsou uvnitř skupiny, které chápou, že to tak bude lepší, pak samy zorganizují uvnitř vhodný politický proces, organický pro kulturu, tradice své země, ale my bijeme do rukou jen ty, kteří to zkoušejí zvenčí (např. Západ vždy dělá), aby se dostal do vnitropolitických procesů. Je o čem přemýšlet. Při čtení následujícího textu si prosím uvědomte, že „jednotlivé státy, odbory a koalice“ jsou v něm prezentovány jako menšinoví akcionáři (tedy jako menšina, která většinovým, většinovým akcionářům brání hrát hlavní projekt sjednocení planety).

* Smluvní strany se domnívají, že jednotlivé státy, vojensko-politické aliance nebo koalice sledují cíl získat přímo či nepřímo jednostranné vojenské výhody na úkor bezpečnosti ostatních, a to i prostřednictvím nekalé soutěže, zesilují geopolitickou rivalitu, navyšují antagonismus a konfrontaci, vážně podkopávají pořádek v mezinárodní bezpečnosti a globální strategickou stabilitu. Strany se staví proti dalšímu rozšiřování NATO, vyzývají Severoatlantickou alianci, aby opustila ideologické přístupy z dob studené války, respektovala suverenitu, bezpečnost a zájmy jiných zemí, rozmanitost jejich civilizačních a kulturně-historických způsobů, zacházela se mírový rozvoj jiných států objektivně a spravedlivě;

* Strany jsou proti vytváření struktur uzavřeného bloku a protichůdných táborů v asijsko-pacifickém regionu a zůstávají velmi ostražité, pokud jde o negativní dopad americké indicko-pacifické strategie na mír a stabilitu v tomto regionu. Rusko a Čína vyvíjejí soustavné úsilí o vybudování rovného, ​​otevřeného a inkluzivního bezpečnostního systému v asijsko-pacifické oblasti (APR), který není namířen proti třetím zemím a zajišťuje mír, stabilitu a prosperitu;

Zde si všímáme čínské alokace asijsko-pacifického regionu, která je jednou větou postavena do protikladu k americkému názvu tohoto regionu (Indo-pacifický) a americký koncept je redukován pouze na strategii v regionu. Tedy asijsko-pacifický region a jednotlivé země se tam snaží prosazovat nějakou strategii.

* Strany vítají přijaté společné prohlášení vedoucích představitelů pěti států disponujících jadernými zbraněmi o předcházení jaderné válce a závodům ve zbrojení a věří, že všechny státy vlastnící jaderné zbraně by měly opustit mentalitu studené války a hry s nulovým součtem, snížit role jaderných zbraní v její národní bezpečnostní politice, stažení jaderných zbraní rozmístěných v zahraničí, vyloučení neomezeného rozvoje globální protiraketové obrany (ABM);

* Smluvní strany potvrzují, že Smlouva o nešíření jaderných zbraní je základním kamenem systému mezinárodního odzbrojení a nešíření jaderných zbraní;

* Strany jsou vážně znepokojeny tím, že USA, Spojené království a Austrálie (AUKUS) vytvořily „trojústranné bezpečnostní partnerství“, které zajišťuje prohloubení spolupráce mezi jeho účastníky v oblastech ovlivňujících strategickou stabilitu, zejména jejich rozhodnutí začít spolupráce v oblasti jaderných ponorek;

* Strany jsou hluboce znepokojeny japonskými plány na vypuštění radioaktivní vody z jaderné elektrárny Fukušima do oceánu a potenciálním dopadem takových akcí na životní prostředí;

Na základě těchto obav a obav lze dojít k závěru, že do asijsko-pacifického regionu, Japonska a Austrálie, které jsou spoluvlastníky regionu, přitáhly emisary v podobě Spojených států a Velké Británie, což vzbuzuje skutečné obavy a znepokojení. Budou se ale ptát především „od svého“.

* Strany neakceptují odstoupení Spojených států od Smlouvy o jaderných silách středního doletu, urychlení výzkumu a vývoje pozemních raket středního a kratšího doletu a přání rozmístit je v Asii a Tichomoří. a evropské regiony a převést je na jejich spojence;

* Strany vyzývají Spojené státy, aby kladně reagovaly na ruskou iniciativu a vzdaly se plánů rozmístit pozemní rakety středního a kratšího doletu v asijsko-pacifické oblasti a v Evropě;

* Čínská strana jedná s porozuměním a podporuje návrhy předložené Ruskou federací na vytvoření dlouhodobých právně závazných bezpečnostních záruk v Evropě;

* Strany berou na vědomí, že vypovězení řady důležitých mezinárodních dohod o kontrole zbrojení USA má extrémně negativní dopad na mezinárodní a regionální bezpečnost a stabilitu;

* Strany zdůrazňují význam využívání vesmíru pro mírové účely; Všimněte si, že nepřijetí odstoupení USA od Smlouvy je podobné, jako když šéf nepřijme žádost svého zaměstnance o propuštění, a k tomu potřebujete donucovací prostředky.

* Smluvní strany znovu potvrzují své přesvědčení, že Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní ao jejich zničení (BTWC) je zásadní jako pilíř mezinárodního míru a bezpečnosti. Rusko a Čína zdůrazňují své odhodlání zachovat důvěryhodnost a účinnost úmluvy;

* Strany znovu potvrzují potřebu plného dodržování a dalšího posílení BTWC;

* Smluvní strany zdůrazňují, že domácí a zahraniční vojensko-biologické aktivity Spojených států a jejich spojenců vyvolávají v mezinárodním společenství vážné obavy a otázky týkající se jejich dodržování BTWC. Strany sdílejí názor, že takové aktivity představují vážnou hrozbu pro národní bezpečnost Ruské federace a Číny a poškozují bezpečnost příslušných regionů. Strany vyzývají Spojené státy a jejich spojence, aby jednali otevřeně, transparentně a odpovědně tím, že budou řádně podávat zprávy o svých biologických vojenských činnostech prováděných v zahraničí a na jejich území a budou podporovat obnovení jednání o právně závazném protokolu k BTWC s účinným ověřovacím mechanismem;

Ve světle slov o „vědeckém původu“ nové koronavirové infekce vypadají tyto teze jako přímá hrozba pro Američany – připojit se k novému světovému řádu, nebo budou jednoduše pohřbeni a obviňovat je z organizování globální pandemie.

* Smluvní strany znovu potvrzují svůj závazek dosáhnout cíle vybudovat svět bez chemických zbraní a vyzývají všechny strany Úmluvy o chemických zbraních, aby společně prosazovaly její důvěryhodnost a účinnost. Rusko a Čína jsou hluboce znepokojeny politizací Organizace pro zákaz chemických zbraní a vyzývají všechny její členy k posílení solidarity a spolupráce a ochraně tradice konsensuálního rozhodování. Rusko a Čína trvají na tom, aby Spojené státy jako jediný smluvní stát Úmluvy, který nedokončil proces ničení chemických zbraní, urychlily likvidaci svých zásob chemických zbraní. Strany zdůrazňují význam zachování rovnováhy mezi závazky států v oblasti nešíření a zájmy legitimní mezinárodní spolupráce při využívání pokročilých technologií a souvisejících materiálů a zařízení pro mírové účely; Znovu poukazují na menšinové postavení Spojených států, ve skutečnosti říkají světu: „Spojené státy jsou vyvrženci číslo jedna.“

* Strany přikládají velký význam otázkám správy v oblasti umělé inteligence;

* Smluvní strany znovu opakují svou připravenost prohloubit spolupráci v oblasti mezinárodní informační bezpečnosti a přispět k budování otevřeného, ​​bezpečného, ​​udržitelného a dostupného prostředí ICT (informační a komunikační technologie). Smluvní strany zdůrazňují, že pro informační prostor platí principy nepoužití síly, respektování státní suverenity a základních lidských práv a svobod a nevměšování do vnitřních záležitostí jiných států schválené Chartou OSN;

* Strany vítají implementaci globálního vyjednávacího procesu o IIS (Management Information Base (MIB) – virtuální databáze) v rámci jednotného mechanismu, v této souvislosti podporují činnost Otevřené pracovní skupiny OSN pro bezpečnost problematiky v oblasti informačních a komunikačních technologií a bezpečnosti samotných ICT a vyjadřují svou připravenost v něm vystupovat z jednotné pozice;

* Smluvní strany podporují práci příslušného ad hoc výboru vládních expertů, usnadňují jednání v rámci OSN o vypracování mezinárodní úmluvy o boji proti využívání ICT pro kriminální účely;

* Smluvní strany podporují kurz k internacionalizaci správy internetu, zastávají rovná práva na jeho správu, považují za nepřijatelné jakékoli pokusy o omezení jejich suverénního práva regulovat a zajišťovat bezpečnost národních segmentů internetu, zajímají se o více aktivní zapojení Mezinárodní telekomunikační unie do rozhodování o těchto úkolech;

* Strany hodlají prohloubit bilaterální spolupráci v oblasti zajišťování mezinárodní informační bezpečnosti. Práce o „internetu“ zmiňuje Mezinárodní telekomunikační institut. Tato formace, dřímající od devatenáctého století, se nachází ve Švýcarsku, ale od roku 2015 je v ní ředitelem Číňan.

Je čas, aby probudil švýcarské trpaslíky. Ve skutečnosti přenášejí principy zajištění suverenity do informačního prostoru, čímž se stává regulovaným na mezinárodní úrovni. To znamená, že dochází k vylodění internetu, jako byli kdysi přistáni stejní britští piráti, kteří vytvořili mezinárodní námořní pravidla. Švýcarští trpaslíci jsou dobrým výchozím přistávacím krytem pro kohokoli na internetu. „Země“ – zavázat společnost nebo stát k otevření právního zastoupení na území země, aby mohla reagovat na nároky a dodržovat zákony země.

A pak často korporace vymazaly … zanedbávaly jakékoli nároky států na jejich služby působící na území těchto států s argumentem, že jsou v jiné jurisdikci. A zde – obecná jurisdikce pro všechny standardně. Éra internetového pirátství skončila, nyní jsou všichni hackeři a piráti někým jiným, protože kdysi legitimizovali piráty a učinili z nich součást britské flotily.

4. Prioritní nástroje mezinárodní spolupráce – teze:

* Strany zdůrazňují, že Rusko a Čína jako světové mocnosti a stálí členové Rady bezpečnosti OSN hodlají přísně dodržovat morální zásady a odpovědnost, rozhodně prosazovat mezinárodní systém, v němž OSN hraje ústřední koordinační roli v mezinárodních záležitostech, podporovat světový řád založený na mezinárodním právu, včetně cílů a zásad Charty OSN;

* Ruská strana si všímá pozitivního významu konceptu čínské strany budování „společenství se společným osudem lidstva“ pro posílení solidarity světového společenství a sjednocení úsilí v reakci na společné výzvy. Čínská strana si všímá pozitivního významu snah ruské strany o vytvoření spravedlivého multipolárního systému mezinárodních vztahů;

* Strany hodlají pevně hájit nedotknutelnost výsledků druhé světové války a nastolený poválečný světový řád;

* aby se předešlo opakování tragédie světové války, strany rozhodně odsoudí akce směřující k vyrovnání odpovědnosti za zvěrstva fašistických agresorů;

* Strany stojí za vytvořením nového typu vztahů mezi světovými mocnostmi založeného na vzájemném respektu, mírovém soužití a vzájemně výhodné spolupráci. Potvrzují, že rusko-čínské mezistátní vztahy nového typu jsou lepší než vojensko-politické aliance z dob studené války. Přátelství mezi oběma státy nemá hranice, neexistují zakázané zóny ve spolupráci, posilování bilaterální strategické spolupráce není namířeno proti třetím zemím, není ovlivněno měnícím se mezinárodním prostředím a situačními změnami ve třetích zemích;

* Strany znovu zdůrazňují potřebu konsolidace, nikoli rozdělení mezinárodního společenství, potřebu spolupráce, nikoli konfrontace;

* Strany podporují a brání mnohostranný obchodní systém založený na ústřední úloze Světové obchodní organizace (WTO), aktivně se účastní reformy WTO, vystupují proti unilateralismu a protekcionismu;

* Strany podporují formát G20 jako důležitou platformu pro dialog pro projednávání otázek mezinárodní hospodářské spolupráce a protikrizových opatření a společně přispívají k posílení ducha solidarity a spolupráce v rámci G20;

* Strany podporují prohlubování strategického partnerství v rámci BRICS, prosazují rozšíření spolupráce ve třech hlavních oblastech: politika a bezpečnost, ekonomika a finance, humanitární výměny;

* Rusko a Čína mají za cíl komplexně posílit Šanghajskou organizaci spolupráce (SCO) a dále posílit její roli při utváření polycentrického světového řádu;

* Rusko a Čína budou pokračovat v práci na posílení role APEC jako vedoucí platformy pro mnohostranný dialog v asijsko-pacifickém regionu o ekonomických otázkách;

* Strany mají v úmyslu rozvíjet spolupráci v rámci formátu „Rusko-Indie-Čína“ a také posílit interakci na takových místech, jako je Východoasijský summit, Regionální fórum ASEAN o bezpečnosti, Setkání ministrů obrany Členské státy ASEAN a partneři v dialogu. Rusko a Čína podporují ústřední roli ASEAN v rozvoji spolupráce ve východní Asii. V tuto chvíli jdou stávající organizace, které jsou nyní v novém světovém řádu „košer“ a všechny ostatní, do odpadu. Ve skutečnosti uvádí nástroje, jejichž prostřednictvím bude nastolen nový světový řád. Sjednocení lidstva Ve skutečnosti již v 21. století vidíme proces, který zahrnuje interakci civilizací – to je obnova samosprávy supersystému lidstva jako celku.

Věnujte pozornost: NE ovládání supersystému, ale SEBE ovládání supersystému. Až do poloviny 20. století probíhal globální historický proces jako proces utváření různých regionálních civilizací, jejich vznik, rozkvět, život a úpadek, který popisovaly různé teorie přinejmenším – vášeň. V tomto procesu by některé mohly zaniknout, jiné se objevit, ale je třeba si uvědomit, že koncem 20. století se na planetě skutečně formovaly základní myšlenky lidského soužití heterogenních civilizací. „Základní“ v tom smyslu, že se jedná o myšlenky, které budou jakousi společnou základnou.

Základ pro co? Pro sjednocení lidstva. Co to znamená „asociace“? To znamená: rozvoj obecných principů samosprávy různými procesy v procesu globalizace. Globalizace vyvrcholí přijetím těchto obecných zásad. Takže budeme mít jednu „světovou vládu“? Vůbec ne. Budou ovšem zároveň existovat jednotné přístupy k řešení jak problémů, které se na planetě nahromadily, tak problémů nových.

K realizaci tohoto nejsou potřeba jednotné řídící struktury, i když pro některé úzkoprsé lidi může být takové centrum moci žádoucí. Dostáváme se do fáze, kdy dojde k přímému srovnání metod koncentrace řízení vyvinutých v různých civilizacích. Na příkladu téže koronakrize můžeme vidět, že právě nositelé určitého způsobu koncentrace kontroly, jako je Čína a Rusko, se s ní vyrovnávají mnohem lépe než ostatní.

Co znamená „vyrovnat se“? To znamená, že neztrácejí, ale naopak si v plném rozsahu budují vlastní samosprávu. Přispívají tak k procesu obnovy sebeřízení supersystému lidstva. Nyní je čas, aby se ostatní rozhodli, jak vstoupí do planetární komunity.

16.únor 2022 rusonline.org

Oslovil Vás tento článek? Zvažte, prosím, podporu Myšpule Světa!

https://myspulesvet.org a video kanál Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky. Přispějete-li na jejich provoz a udržení, přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Všem dárcům s úctou a pokorou děkuji!

Читать далее: https://rusonline.org/world/rossiya-i-kitay-obyavili-novyy-mirovoy-poryadok-na-olimpiade-2022

Zdroj: https://rusonline.org/world/rossiya-i-kitay-obyavili-novyy-mirovoy-poryadok-na-olimpiade-2022

USA ospravedlňují čerpání ukrajinské ambasády uprostřed napětí v Rusku: Živě. Aktualizace krize na Ukrajině

Blinken: Diplomatické řešení je stále možné, ale riziko bezprostřední ruské invaze na Ukrajinu je vysoké. Zveřejnila Al-Jazeera od Virginie Pietromarchi:

Ministr zahraničí Spojených států Antony Blinken říká, že riziko ruské vojenské akce na Ukrajině je dostatečně vysoké, aby ospravedlnilo odchod velké části personálu na americké ambasádě v Kyjevě, ale řekl, že diplomatické řešení krize je stále možné.

Diplomatická cesta zůstává otevřená. Způsob, jak může Moskva ukázat, že chce jít touto cestou, je jednoduchý. Mělo by to spíše deeskalovat než eskalovat,“ řekl v neděli Blinken.

Sobotní hodinový telefonát mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a americkým prezidentem Joem Bidenem skončil bez průlomu.

Bílý dům trvá na tom, že Moskva bude čelit „rychlým a vážným nákladům“, pokud bude prosazovat agresi, zatímco Kreml odsoudil „vrcholnou hysterii“ USA ohledně ukrajinského konfliktu a popřel, že by plánoval invazi.

Mezitím australská vláda v neděli dočasně pozastavila provoz na své kyjevské ambasádě, protože rostou obavy z ruské invaze.

před 59 minutami (08:01 GMT)

Američtí zaměstnanci OBSE se začínají stahovat z Doněcku: Reuters

Svědek agentury Reuters uvedl, že američtí zaměstnanci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě se začali stahovat autem z města Doněck na východě Ukrajiny ovládané rebely.


před 1 hodinou (07:36 GMT)

Austrálie pozastavila činnost na ukrajinské ambasádě

Australská vláda dočasně pozastavila provoz na své ambasádě v Kyjevě, protože rostou obavy z ruské invaze.

„Vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci způsobené hromaděním ruských jednotek na ukrajinské hranici vláda nařídila odchod personálu na australské ambasádě v Kyjevě a dočasně pozastavila činnost na naší ambasádě v Kyjevě,“ uvedla ministryně zahraničí Marise Payne nedělní prohlášení.

Payne uvedl, že operace ambasády budou dočasně přesunuty do ukrajinského města Lvov, které se nachází západněji, poblíž hranic s Polskem.

před 2 hodinami (07:22 GMT)

USA: „Diplomatická cesta zůstává otevřená“

Blinken zopakoval, že diplomatické řešení zůstává možné, Moskva deeskaluje.

Diplomatická cesta zůstává otevřená. Způsob, jak může Moskva ukázat, že chce jít touto cestou, je jednoduchý. Mělo by to spíše deeskalovat než eskalovat,“ řekl Blinken.


před 2 hodinami (07:15 GMT)

Blinken říká, že pdchod zaměstnanců ambasády je rozumný vzhledem k riziku ruské invaze

Americký ministr zahraničí uvedl, že riziko ruské vojenské akce na Ukrajině je dostatečně vysoké, aby ospravedlnilo odchod velké části personálu na americké ambasádě v Kyjevě, který ministerstvo zahraničí oznámilo v sobotu.

„Nařídili jsme odjezd většiny Američanů, kteří jsou stále na americké ambasádě v Kyjevě.“ Riziko ruské vojenské akce je dostatečně vysoké a hrozba je natolik bezprostřední, že je to prozíravé,“ řekl Blinken na tiskové konferenci v Honolulu.

Většině zaměstnanců ambasády bylo nařízeno okamžitě opustit Ukrajinu, přičemž ministerstvo uvedlo, že se zdá stále pravděpodobnější, že situace směřuje k „nějakému druhu aktivního konfliktu“.


Rusonline.org zveřejnil článek: Všechno je vážné, pro Ukrajinu nastaly rozhodující dny

Noc z 10. na 11. února je ve znamení událostí, které pro Ukrajinu nevěstí nic dobrého. Setkání v Berlíně ve formátu normandské čtyřky, které z naší strany zastupoval zástupce vedoucího prezidentské administrativy Dmitrij Kozak, po 8,5 hodinách jednání skončilo… v ničem. Nicméně jako předchozí lednové setkání v tomto formátu v Paříži. „Bohužel téměř devět hodin jednání skončilo bez jakýchkoli viditelných, hmatatelných výsledků vyjádřených v dokumentech.“ řekl Kozák. Ruská delegace se nyní vrátila do Moskvy. Druhou událostí je prohlášení prezidenta Spojených států v rozhovoru pro NBC, že občané USA musí okamžitě opustit Ukrajinu v souvislosti s možným zhoršením situace: „Američtí občané teď musí odejít.“ Není to totéž jako jednat s teroristickou organizací. Máme co do činění s jednou z největších armád na světě.“ řekl Joe Biden. Již dříve vydalo americké ministerstvo zahraničí prohlášení s podobnou výzvou k Američanům a zveřejnilo příslušný dokument.

A dnes Joe Biden vyhlašuje valnou hromadu – za den bude o otázce Ukrajiny hovořit s osmi vůdci zemí a mezinárodních organizací: Británie, Německo, Francie, Itálie, Polsko, Kanada, EU a NATO. Legrační je, že když se ho novináři zeptali, co ho mohlo přimět k vyslání vojáků na Ukrajinu, americký prezident odpověděl: „Nic. Tohle je světová válka – když po sobě Američané a Rusové začnou střílet <…> Jsme v úplně jiném světě než kdy jindy. A strýc, ač starý, není blázen, na rozdíl od svých evropských kolegů a ukrajinských úřadů. Zajímavé je, že se někdo zeptá samotných Ukrajinců, co si myslí o tom, že z nich chtějí udělat vyjednávací tahák ve velké geopolitické hře? Možná je čas, aby lidé dali slovo? Nechce Zelenskyj uspořádat celostátní referendum o tom, zda Ukrajina potřebuje takovou „podporu“ od západních „přátel“, kteří ženou zemi do propasti války?

Читать далее: https://rusonline.org/ukraine/vse-serezno-dlya-ukrainy-nastupili-reshayushchie-dni

Oslovil Vás tento článek? Zvažte, prosím, podporu Myšpule Světa !

https://myspulesvet.org a video kanál Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky. Přispějete-li na jejich provoz a udržení, přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Všem dárcům s úctou a pokorou děkuji!

Zdroj: https://rusonline.org/ukraine/vse-serezno-dlya-ukrainy-nastupili-reshayushchie-dni, https://www.aljazeera.com/news/2022/2/13/us-justifies-ukraine-embassy-drawdown-amid-russia-tensions-live

Aktualizace situace na Ukrajině.

Satanovskij předpověděl Rusku nepříjemné překvapení z Ukrajiny a NATO na 16. února

Читать далее: https://rusonline.org/opinions/satanovskiy-predskazal-na-16-fevralya-nepriyatnyy-syurpriz-dlya-rossii-ot-ukrainy-i-nato

Americký prezident Joe Biden by stanovením data ruské „invaze“ na Ukrajinu mohl poodhalit plány NATO pro Donbas. Uvedl to politolog Jevgenij Satanovskij. Zejména pro své čtenáře o situaci mluví PolitRussia. Americký prezident podle amerického Politico jednal s představiteli zemí EU a NATO. V důsledku summitu bylo oznámeno datum údajně plánované „invaze“ Ruska na Ukrajinu – 16. února. „Útok“ podle novinářů začne raketovými údery a kybernetickými útoky. Později tuto informaci Bílý dům potvrdil, přestože Kreml tato prohlášení opakovaně popíral. Podle známého politologa Jevgenije Satanovského mohl takové datum například stanovit tým meteorologů, které si již dříve najal Bílý dům, aby určili načasování ruské „invaze“ na Ukrajinu. Meteorologové museli přesně určit den, kdy bude země dostatečně studená, aby ruské tanky překročily hranici, aniž by uvízly v bahně. „Idiocie, která přesně odráží úroveň chápání základů vojenských záležitostí západními politiky… Na druhou stranu by Biden oznámením 16. února skutečně mohl poodhalit plány NATO. „… vypadá to, že Američané s Brity a kyjevská junta na tento den skutečně připravují nějaké překvapení. Zahájí například velký útok na Donbas s odkazem na to, že se snaží předběhnout ruský útok, o kterém bylo stanoveno a oznámeno konkrétní datum, kdy by k němu mělo dojít,“ dodal specialista. A takové vycpávání na pozadí západní informační kampaně o situaci na Ukrajině, je si Satanovský jistý, vyvolá odezvu tisku, politiků a dokonce i vysokých amerických generálů, kteří se řídí spíše médii a náladou kongresu než svými profesními zkušenostmi.

„Podle toho štěká pes, karavana jede dál, olympiáda v Pekingu pokračuje, záchvaty vzteku v Kyjevě, Washingtonu, Londýně, Bruselu i v jednotlivých evropských metropolích a datum naší invaze na Ukrajinu je naznačeno přesněji než přesně. jako by ti, kdo o tom mluví ve skutečnosti, měli alespoň nějaké informace o záměrech Moskvy. Nemají, ale to vůbec nevadí,“ zdůraznil politolog. A později, jak poznamenává expert, když se žádná „invaze“ nestane, západní představitelé řeknou, že „útoku“ bylo zabráněno díky zveřejnění těchto informací. „Tajemství bylo odhaleno, trumfy byly vyraženy z Putinových rukou, pojmenovaly datum ruského útoku, a tím ztratily smysl.“ Je to byznys!… Bylo by to vtipné, kdyby to nebylo tak smutné,“ shrnul Satanovský.

Читать далее: https://rusonline.org/opinions/satanovskiy-predskazal-na-16-fevralya-nepriyatnyy-syurpriz-dlya-rossii-ot-ukrainy-i-nato

Rostislav Ishchenko: Rusko chce mír, a proto je připraveno na válku

Nejnovější fakta a prohlášení amerických úřadů ukazují, že se skutečně připravují na válku na Ukrajině. Tato akce má však své pozadí a určité plány, o kterých je potřeba mluvit a které by měly být odhaleny, než vše začne. Někteří kolegové se v posledních týdnech snažili uhodnout osud potenciálního vojenského konfliktu na Ukrajině. Někdo hledá radu od vnitřního hlasu, někdo pečlivě studuje umístění hvězd, někdo studuje mimiku ruských vůdců a někdo si hází mincí. Rozsah „předvídavosti“ sahá od toho, že válka nikdy nezačne až po válku, která začne zítra. Existují také „přechodné“ návrhy: válka začne, ale ne hned, ale za šest měsíců, rok, dva, tři (kdo je víc)? V poslední době byl oblíbeným datem zahájení války den zahájení olympijských her v Pekingu. Nevyšlo to a titíž lidé nyní sebevědomě předpovídají vypuknutí války v závěrečný den olympijských her v Pekingu.

Přesvědčení, že jakákoli vážná mezinárodní událost je nutně načasována tak, aby se kryla s nějakými významnými daty, a stačí jen uhodnout, která, jak se vše hned vyjasní (všechna tajemství budou odhalena), je vlastní nejen marginálům, kteří věří v „světové vládě“, „reptiliánům“ a dalším konspiračním teoriím, ale také docela osvíceným novinářům, středním byrokratům a odborníkům. Blízkost posvátného vědění a nemožnost porozumět právě těmto posledním skupinám je činí nejzranitelnějšími vůči kouzlu významných dat.

Problém „odborníků“, kteří hledají skryté znalosti nebo loví „zasvěcené“, je ve skutečnosti v tom, že sami političtí představitelé zpravidla nevědí, jakým směrem se budou události vyvíjet, zda bude možné příští krizi vyřešit mírově nebo vojenský střet je nevyhnutelný, jaký bude rozsah této srážky, kdy začne a jak skončí. I Hitler, pokaždé jednoznačně usilující o válku, byl opakovaně z objektivních důvodů nucen odkládat začátek většiny svých vojenských tažení, včetně invaze do SSSR, která začala téměř o měsíc a půl později, než bylo původně plánované datum. . Většina politiků upřednostňuje řešení svých problémů mírovou cestou, válku považuje za možnou, ale nežádoucí metodu k dosažení cíle, používanou pouze jako poslední možnost („poslední možnost“).

Je také nutné vzít v úvahu omezení, která ukládají současná politická pravidla, která se formovala po první a druhé světové válce. Tato pravidla ostře omezují legitimitu války, pokrytecky definují prvního, kdo použije sílu jako agresora, i když byl k tomu donucen provokativním chováním nepřítele. I když je tedy politickým vůdcům nevyhnutelnost války jasná, stále pokračují v diplomatických manévrech, už ne proto, aby zrušili nevyhnutelné, ale aby přesunuli odpovědnost za „agresi“ na protivníka.

Jednoduchý příklad ze současné politiky. Když se SSSR zhroutil a Spojené státy začaly rozšiřovat NATO a stimulovaly expanzi EU, vysvětlovaly postup vojensko-politické a ekonomické infrastruktury Západu k ruským hranicím tím, že se jejich systém ukázal jako tzv. jediná hlavní cesta civilizace vedoucí lidstvo ke světlejší budoucnosti, a proto jako vlastníci posvátného vědění, které lidstvu přináší světlo pravdy, jsou prostě povinni spojit v jedné osobě roli globálního učitele, policisty, prokurátora. a soudit. Proto by prý měli být schopni „projektovat sílu“ kdekoli na světě, k čemuž je nasazena odpovídající infrastruktura.

Za poslední tři desetiletí se situace změnila, Spojené státy neplnily své deklarované závazky a rostoucí Rusko, na kterém je již celá (a nejen východní) Evropa ekonomicky závislá, zdvořile požádalo Spojené státy, aby omezily zbytečnou infrastrukturu. , jelikož už nemohou být ani učitelem, ani policistou, žádným soudcem, žádným žalobcem a jejich systém nefunguje, zatímco ruský vykazuje dobré výsledky. Neděláme si nárok na celé lidstvo, ale jsme připraveni některé vzít s sebou do světlejší budoucnosti. Spojené státy hrubě odmítly uznat nové skutečnosti a začaly demonstrovat připravenost k ozbrojené obraně svých „hodnot“ přímo na ruských hranicích. Bude možné v takové situaci považovat násilné svržení americké armády okupující Evropu a jimi podporovaných loutkových režimů do Atlantského oceánu za ruskou agresi?

Na základě litery mezinárodního práva to bude agrese, ale pokud budeme vycházet z ducha řídících dokumentů OSN a OBSE, bude to přinejmenším sporné. Ale Rusko, na rozdíl od snů militantních internetových křečků, kteří upřímně věří, že budou sledovat jadernou válku na internetu a že se jich to nedotkne, vojenské řešení nechce. Ne proto, že by se bál odsouzení „světového společenství“. Američtí gangsteři, kteří si přisvojili právo soudit ostatní, jim už dlouho nikdo nevěří, a když ztratili výhodu síly, ztratili jediný argument. Prostě válka, byť vítězná, je akce extrémně náročná na zdroje, která vyžaduje neproduktivní vynaložení obrovského množství vzácných zdrojů (lidských, materiálních a ekonomických, morálních a politických atd.)

Pro Rusko je mnohem výhodnější dosáhnout svých cílů mírovou cestou. To je poněkud delší, ale nevede to k nesmyslnému zničení zdroje. Naopak, vzhledem k dynamice moderních politických a ekonomických procesů každý den světa dělá Rusko silnějším a jeho odpůrce slabšími. Je tu samozřejmě problém klinických idiotů, kteří po zaslechnutí slova „kompromis“ okamžitě vykřiknou „souhlas“ a požadují „zásah raketami“ (jako by mírový, vzájemně prospěšný vývoj byl něco ostudného ve srovnání s „hrdinským“ postnukleární poušť, ve které přeživší závidí v čase mrtvý). Tento problém je ale řešitelný, protože ač mají lidé rádi sebevědomí idiotů, kteří si v dětství dostatečně nezahráli ve válce, každý jednotlivec rozhodně nerad bojuje.

Potenciální Bonapartové proto vyhrají volby, až když slíbí mír. Každý se rád pyšní našimi vlajkami nad svými poraženými hlavními městy, ale nikdo pro to nechce zemřít bez zvláštní potřeby. Jedna věc je zemřít při obraně své země a druhá věc je dát svůj život v boji za geopolitické ambice nepochopitelné pro většinu populace. Navíc, proč bojovat a plýtvat životy naší už tak malé populace, když totéž lze získat mírovou cestou. Někdy se však politický oponent chová tak, že pouze přímá hrozba války ho může přimět odmítnout bojovat. Spojené státy si dobře uvědomují, že prohrávají pokojnou konkurenci s Ruskem. Bylo by to jinak, nebyli by nervózní, nehrabali by se v sankcích a nevyvolávali by vojenský střet na Ukrajině. Mají samozřejmě své jestřáby, kteří si jsou jisti, že „aiguillette mizí z poklidného života, hedvábí praporů bledne a chátrá“ a také že „když ve dne v noci praskají granáty, brzy dávají hodnosti a rozkazy“ , ale velký byznys, který ovládá politiku, moc dobře ví, že vítězstvím bez války vyhrajete více.

Americký politický systém proto začíná usilovat o válku až tehdy, když si dříve dosaženou převahu nedokáže udržet mírovou cestou. Každý zná americkou tradici boje především v zastoupení. Není-li možné vyhnout se zatažení do války, vyhýbat se účasti na aktivních nepřátelských akcích tak dlouho, jak je to možné, přiznávat toto „čestné právo“ spojencům, kteří nejen trpí hlavními ztrátami, ale také obohacují americký byznys a stát, získávání zbraní, surovin, spotřebního materiálu – vše, co je pro válku potřeba. Spojené státy jsou připraveny vést takovou a jedinou válku po léta a dokonce desetiletí. A nyní se přeliv ukrajinské krize do vojenského konfliktu mezi Kyjevem a Moskvou zdá Američanům žádoucím, avšak nedostatečným rozvojem současné situace.

Washington si je vědom, že Ukrajina dlouho nevydrží. A i kdyby Evropa zpočátku podporovala USA, po vymazání Ukrajiny z politické mapy budou moci evropští spojenci říci Washingtonu, že nechtějí trpět kvůli chybějícímu státu, takže se s Ruskem úplně nerozejdou, ale bude vyjednávat. V důsledku toho Američané potřebují v první fázi, okamžitě, v prvních minutách nebo hodinách srážky, získat „důkazy“ o „ruských zvěrstvech“ a „zoufalém boji“ Ukrajinců „za svobodu“. Jedině tak lze donutit alespoň některé evropské země k vyslání vojáků, alespoň na ochranu Haliče, Volyně, Bukoviny, Zakarpatí. Nemyslím si, že se tento týden americká ambasáda a generální prokuratura Ukrajiny jen tak náhodně rozhodly odvézt své dokumenty (a ambasádu a zaměstnance) na západní Ukrajinu. Zřejmě mají důvod doufat, že důležité dokumenty tam budou relativně v bezpečí.

Ve druhé fázi se USA pokusí frontu stabilizovat pomocí kontingentů z východní Evropy a tlaku ze západní Evropy. Ideálním stavem pro ně není ani mír, ani válka, jako je tomu nyní na Donbasu. Demarkační čára někde podél Zbruchu, podél níž dochází k občasným excesům, dost ošklivým na to, aby udržely Rusko ve střehu, a dostatečně mělké, aby nebyly záminkou k narušení příměří. Hlavní myšlenkou otočení „Minského procesu“ o 180 stupňů je donutit Moskvu, aby držela armádu v poli po celá léta, pomocí Ukrajinců a Východoevropanů jako potravu pro děla, aby se mu postavila, posílená (k demonstraci západní solidarity) několika Americké a západoevropské prapory fungující na rotačním základě, stejně jako kryty americkými letadly a systémy protivzdušné obrany.

Spojené státy jsou připraveny vést takovou válku, dokud nebudou ruské zdroje zcela vyčerpány. Aby bylo možné rychle přesvědčit Rusko k míru za amerických podmínek, počítá se také se třetí fází, která zahrnuje rozmístění „hnutí odporu“ v části Ukrajiny okupované ruskými jednotkami – ve skutečnosti vytvoření teroristických buněk, úkol jehož bude podkopávání týlu ruských jednotek na Ukrajině a pokus o organizaci teroristické války v samotném Rusku.území. Odpovědnost převezme „ukrajinská vláda“, která uprchla z Kyjeva do Haliče, a skutečnou organizaci, financování, zásobování a řízení budou provádět Spojené státy.

Mimochodem, aby nebyly otázky, jak to všechno vím? To neustále vyprávějí sami Američané a Britové ve formě „předpokladu“ („jak Ukrajina odolá“), stejně jako jejich ukrajinské loutky. Ti poslední pošetile vyprávějí vše, co se dokázali naučit od Britů a Američanů, podrobně a podrobně. Ti stejní sice svým loutkám neposkytují úplné informace o plánech, ale na restaurování celé kresby z četných dostupných fragmentů to stačí.

Je jasné, že v Kremlu, na ministerstvu zahraničí, na ministerstvu obrany, FSB, SVR nesedí děti a všechny tyto americké plány jsou dobře známé a srozumitelné. Donedávna se Rusko pokoušelo vést vysvětlující dialog s evropskými spojenci Spojených států. Bylo jim řečeno samozřejmé – pokud se pokusí i nadále sedět na dvou židlích, pak je Američané nepustí z háku, slovy podporují Washington, ale ve skutečnosti sabotují zavádění zbytečných a nebezpečných protiruských sankcí pro Evropu.

Spojené státy dokážou vytvořit v zemích EU takové veřejné mínění, které donutí politiky, kteří legitimizovali americkou provokaci, plně a bezpodmínečně podporovat USA v jejich protiruských akcích. Evropa je ztrátová. Aby se představitelé EU (Francie a Německo) a všichni spojenci, které mohou mobilizovat, vyhnuli nátlaku a provokaci USA, musí prohlásit, že za žádných okolností nebudou podporovat Washington v jeho konfrontaci s Moskvou. To nezaručí proti americké provokaci na 100%, ale výrazně ji to znehodnotí.

Francie a Německo nebyly připraveny k tak radikálnímu kroku. Demonstrují svou oddanost předchozí politice, deklarují podporu Ukrajině („v případě ruské agrese“) a také „jednotu Západu“ (to znamená, že jsou připraveni pokračovat v následování po americkém zahraničním politika), ale zároveň se snaží dosáhnout stažení své obchodně-ekonomické spolupráce s Ruskem z případných amerických sankcí. Dosahují tím opaku svého zamýšleného cíle – ve skutečnosti přesvědčují Spojené státy o možné účinnosti připravované provokace. Washington může očekávat, že poté, co v první fázi získal částečnou a podmíněnou podporu od svých spojenců, rychle je dotlačí k úplné a bezpodmínečné dohodě se všemi americkými plány.

Читать далее: https://rusonline.org/opinions/rostislav-ishchenko-rossiya-hochet-mira-potomu-i-prigotovilas-k-voyne

Od Mariupolu po Krym a Oděsu: Rusko uzavírá Černé a Azovské moře

Ruské úřady vydaly oznámení NOTAM pro letce a námořníky, že od 13. února do 19. února ruské námořnictvo uzavírá určité oblasti Azovského a Černého moře a také vzdušný prostor nad těmito vodami pro rozsáhlá vojenská cvičení s střelba. Podle monitorovacích zdrojů, které sledují námořní a leteckou situaci, se téměř všechny neutrální vody přiléhající k námořním hranicím Ukrajiny, od Mariupolu po Krym a dále až po Oděsu a ústí Dunaje, dostaly do zóny manévrů ruské armády.

Upřesňuje se, že během manévrů budou zapojeny dělostřelecké a raketové zbraně včetně DBK. V oblasti Černého a Středozemního moře se již vytvořilo působivé sjednocené uskupení ruské flotily. Je třeba poznamenat, že se tak děje na pozadí krize mezi Ruskem a Západem a hysterie, která od října 2021 neutichá kolem „nevyhnutelné invaze“ Ruské federace na Ukrajinu.

Něco podobného bylo v regionu pozorováno v druhé polovině dubna 2021. V té době také ruská armáda uzavřela pro cvičení významné úseky Černého moře. Poté začala v zemích NATO a Kyjevě hysterie kvůli „porušování“ svobody plavby a byla vznesena obvinění proti Moskvě z pokusu „uškrtit“ ukrajinské přístavy v Azovském moři, do kterých je přístup přes Kerčský průliv. byl zablokován.

Читать далее: https://rusonline.org/ukraine/ot-mariupolya-do-kryma-i-odessy-rossiya-zakryvaet-akvatoriyu-chernogo-i-azovskogo-morey

Rusko připravilo pro ukrajinské neonacisty speciální překvapení

Několik dobře informovaných zdrojů ze západních zpravodajských agentur uvádí, že oddíly bojovníků z Čečenska, Abcházie a Jižní Osetie se zkušenostmi s bojovými operacemi na Kavkaze a na Blízkém východě jsou soustředěny v Bělorusku a poblíž rusko-ukrajinských hranic. Mezi nimi jsou podle Redditu vojáci a takzvané „Kadyrovovy oddíly“, které se dříve účastnily boje proti teroristům v Sýrii. Přesun bojovníků se provádí přes Minsk.

V případě válečného konfliktu bude jejich úkolem organizovat protisabotážní opatření proti nacionalistickým praporům na Ukrajině a speciálním silám Hlavního zpravodajského ředitelství ozbrojených sil Ukrajiny. Jak uvádí zdroj, ruské soukromé vojenské společnosti a speciální služby již řadu let shromažďují údaje o aktivních ukrajinských nacionalistech, vůdcích a členech nacionalistických stran a organizací. Patří mezi ně Pravý sektor*, Bílé kladivo*, OUN*, strana Svoboda (* zakázaná v Ruské federaci) a další. Rusové mají k dispozici kompletní seznam organizátorů a pachatelů zapálení Domu odborů v Oděse 2. května 2014. Prioritním cílem dobrovolníků jsou v tomto případě „aktivisté“, kteří se podíleli na válečných zločinech na území Ukrajiny. „Kadyrovtsy“ mají stovky dokumentů o těchto lidech.

Читать далее: https://rusonline.org/ukraine/rossiya-ugotovila-osobennyy-syurpriz-dlya-ukrainskih-neonacistov

Nestihnete ani mrknout: Putin varoval před ruským úderem na NATO kvůli Ukrajině

Ruský prezident Vladimir Putin již 8.2 varoval NATO před zasahováním do vojenského konfliktu o Krym na straně Ukrajiny.

„Pokud Ukrajina vstoupí do NATO a začne vracet Krym vojenskými prostředky, evropské země se automaticky stanou stranami konfliktu s Ruskem,“ řekl na tiskové konferenci po setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. „Vojenský potenciál zemí NATO a Ruska je nesrovnatelný, to chápeme. Ale my jsme přední jaderná velmoc. Nebudou žádní vítězové,“ řekl Putin. „Evropané nebudou mít čas mrknout, protože začali plnit pátou klauzuli římských dohod. Vítězové nebudou. Macron to nechce a já nechci toto,“ zdůraznil prezident.

Oslovil Vás tento článek? Zvažte, prosím, podporu Myšpule Světa !

https://myspulesvet.org a video kanál Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky. Přispějete-li na jejich provoz a udržení, přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Všem dárcům s úctou a pokorou děkuji!

Читать далее: https://rusonline.org/ukraine/morgnut-ne-uspeete-putin-predupredil-ob-rossiyskom-udare-po-nato-iz-za-ukrainy-video

Zdroj: https://rusonline.org/

Svět stojí na samém okraji propuknutí světové války, záminkou bude Ukrajina

Mediální web Al-Jazeera přinesla informace naznačující zjevně a prokazatelně možnost vypuknutí horké války

Al-jazeera před 12 hodinami (09:23 GMT)

Německý ministr označil situaci na Ukrajině za „nevypočitatelnou“, vyzývá k diplomacii

Je třeba vynaložit veškeré diplomatické úsilí k deeskalaci „extrémně komplikované“ situace kolem Ukrajiny, řekl německý ministr hospodářství.

Robert Habeck řekl novinářům ve Varšavě, že Rusko bude čelit tvrdým sankcím, pokud diplomacie selže.

„Říkám to, a jsem si vědom toho, že každá taková sankce má samozřejmě dopad na vlastní ekonomiku,“ dodal.

před 10 hodinami (10:43 GMT)

Berlínské rozhovory zatím nepřinesly „žádné výsledky“, říká Kreml

Kreml říká, že setkání vyjednavačů z Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie nepřineslo „žádné výsledky“ ve snaze vyřešit krizi ohledně Ukrajiny.

„Všichni jsme byli svědky toho, jak včerejší setkání politických poradců Normandské čtyřky skončilo absolutně bez výsledků,“ řekl v pátek novinářům mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov s odkazem na diskuse v Berlíně.

Peskov řekl, že někteří diplomaté „mají zjevně problémy se čtením velmi krátkého a extrémně jasného“ textu minské mírové dohody z roku 2015 mezi Kyjevem a Moskvou, jejímž cílem bylo ukončit válku na východní Ukrajině.

Před 6-8 hodinami několik států vyzvalo své občany k opuštění Ukrajiny, mimo jiné Velká Británie a USA, protože na Ukrajině hrozí bezprostřední nebezpečí vypuknutí horké války.

Spojené státy eskalovaly svá hrozivá varování před možnou ruskou invazí na Ukrajinu s tím, že by k ní mohlo dojít během několika dní.

V pátek poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivan nařídil všem Američanům na Ukrajině, aby do 48 hodin odešli.

před 11 hodinami (20:50 GMT)

Biden, američtí spojenci znepokojení hromaděním ruské armády poblíž Ukrajiny, naléhají na diplomacii

Prezident Joe Biden uspořádal telefonát s vůdci amerických spojenců, kde vyjádřili obavy z nahromadění ruských vojenských sil kolem Ukrajiny a vyjádřili svoje přání diplomatického řešení krize, uvedl Bílý dům.

Lídři „znovu potvrdili svou podporu suverenitě Ukrajiny“, uvedl Bílý dům po páteční výzvě.

Mezi účastníky výzvy byli mimo jiné kanadský premiér Justin Trudeau, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, předseda Evropské rady Charles Michel, francouzský prezident Emmanuel Macron, německý kancléř Olaf Scholz a premiér Spojeného království Boris Johnson.

před 11 hodinami (20:47 GMT)

Rusko tvrdí, že Západ šíří lži o svém plánu napadnout Ukrajinu

Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že západní země s pomocí médií šířily nepravdivé informace když naznačují, že Moskva možná plánuje invazi na Ukrajinu.

Ministerstvo v prohlášení na svém webu také uvedlo, že se západní země se tímto způsobem snaží odpoutat pozornost od vlastních agresivních akcí.

před 12 hodinami (20:12 GMT)

Estonsko radí svým občanům, aby se vrátili z Ukrajiny

Estonské ministerstvo zahraničí doporučilo občanům, aby se vrátili z Ukrajiny a vyhnuli se raději dokonce i všem nezbytně nutným cestám do země, přičemž v prohlášení cituje „zvýšené riziko vojenské akce ze strany Ruska“.

před 12 hodinami (20:11 GMT)

Ukrajina žádá Rusko, aby do 48 hodin vysvětlilo své vojenské aktivity

Ukrajina požádala Rusko, aby během následujících 48 hodin vysvětlilo své aktivity na hranicích Ukrajiny a „na dočasně okupovaném Krymu“, uvedl ukrajinský ministr zahraničí.

„Podle Vídeňského dokumentu musí Rusko poskytnout podrobné vysvětlení o cílech, přesném umístění a datech ukončení svých vojenských aktivit, jakož i o určení, podřízenosti, počtu a typech vojenských formací, jakož i o typech použitého vybavení,“ řekl Dmytro Kuleba.

„Rusko má 48 hodin na odpověď. V případě absence odpovědi nebo její nedostatečnosti/irelevantnosti se Ukrajina obrátí na Rusko a další zúčastněné státy Vídeňského dokumentu, aby svolaly mimořádnou schůzi, na které bude muset Rusko poskytnout vysvětlení.

před 12 hodinami (20:07 GMT)

Macron bude v sobotu mluvit s Putinem ohledně Ukrajiny: Paříž

Francouzský prezident Emmanuel Macron v sobotu promluví se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem, uvedlo francouzské předsednictví.

Západní vůdci včetně Macrona, amerického prezidenta Joe Bidena a německého kancléře Olafa Scholze během pátečních krizových rozhovorů „potvrdili svou podporu suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny“, uvedlo francouzské předsednictví v prohlášení.


před 12 hodinami (19:59 GMT)

USA pošlou do Polska dalších 3000 vojáků, říkají úředníci

USA v nadcházejících dnech pošlou do Polska 3000 dalších vojáků, aby se pokusili pomoci uklidnit spojence v NATO, řekli čtyři američtí představitelé agentuře Reuters.


před 12 hodinami (19:54 GMT)

Bílý dům uvedl, že Rusko má nyní dostatek vojenské síly k zahájení invaze na Ukrajinu

Rusko má nyní dostatek sil k provedení velké vojenské operace proti Ukrajině a tak útok zaměřený na obsazení velkých částí této země může začít „každým dnem“, řekl poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivan.

Sullivan na briefingu v Bílém domě řekl, že americké zpravodajské služby naznačují, že rychlý útok na ukrajinské hlavní město Kyjev je nyní skutečně možný.

Zůstává ovšem zatím nejasné, řekl Sullivan, zda již Putin definitivně vydal rozkaz k zahájení Ruské invaze.

„Nevidíme, že by k nám přišlo cokoli, co by nazančovalo, že bylo přijato konečné rozhodnutí, že byl vydán souhlas,“ řekl.


před 12 hodinami (19:48 GMT)

Bílý dům říká, že je „očekáván“ telefonát o Ukrajině mezi Putinem a Bidenem

Americký prezident Joe Biden by mohl brzy telefonicky hovořit se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem, uvedl Bílý dům.

„Očekával bych, že se prezident Biden telefonicky spojí s prezidentem Putinem, ale v tuto chvíli vám k tomu nemohu nic bližšího oznámit,“ řekl americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan.


před 13 hodinami (19:44 GMT)

Ruská invaze možná před koncem zimních olympijských her, prohlásil Bílý dům

Ruská invaze na Ukrajinu je možná již před koncem zimních olympijských her v Číně 20. února, varoval Bílý dům.

Poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan řekl, že to neznamená, že se ruský prezident Vladimir Putin již skutečně rozhodl k invazi, ale doporučuje opatrnost.

Řekl, že USA nyní vidí „velké riziko“ vojenské akce na Ukrajině a řekl, že USA naléhají na zachování klidu.


před 13 hodinami (19:41 GMT)

Bílý dům: Je čas odejít teď hned!

Podle poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivana v Bílém domě je riziko nyní „dostatečně vysoké“, a vyzývá, aby všichni Američané Ukrajinu okamžitě opustili.

„Riziko je nyní dostatečně vysoké a hrozba je natolik okamžitá, že obezřetnost vyžaduje, že nastal čas k tomu odejít hned,“ řekl Sullivan.

„Zatímco stále ještě existují komerční možnosti a komerční železniční a letecká doprava, dokud jsou silnice stále otevřené, tak prezident nebude ohrožovat životy našich mužů a žen v uniformách tím, že je pošle do válečné zóny, aby zachránili lidi, kteří mohli nyní odejít, ale rozhodli se, že neodejdou. Požádali jsme tedy své lidi, aby se zodpovědně rozhodli.

„Neříkáme, že bylo přijato rozhodnutí – že by konečné rozhodnutí přijal prezident Putin. Říkáme pouze, že máme dostatečně vysoké obavy na základě toho, co vidíme na místě,“ řekl Sullivan.

před 13 hodinami (19:33 GMT)

Ruský útok na Ukrajinu by pravděpodobně začal leteckým útokem, prohlásil Bílý dům

Ruský útok na Ukrajinu může začít každým dnem a pravděpodobně by začal leteckým útokem, řekl poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivan.

Sullivan na briefingu v Bílém domě řekl, že každý Američan, který je stále ještě na Ukrajině, by měl rozhodně během příštích 24-48 hodin odjet, protože případný ruský letecký útok by velice ztížil odlety civilních letadel z Ukrajiny


před 13 hodinami (19:32 GMT)

Bílý dům vyzývá Američany, aby rozhodně opustili Ukrajinu během příštích 24 až 48 hodin

Bílý dům vyzval Američany, aby v příštích „24 až 48 hodinách“ rozhodně opustili Ukrajinu, a varoval, že USA nemůže zachránit civilisty, pokud Rusko Ukrajinu skutečně napadne.


před 13 hodinami (19:09 GMT)

Spojené království doporučuje svým občanům, aby okamžitě opustili Ukrajinu

Spojené království doporučilo britským občanům, aby opustili Ukrajinu hned, dokud jsou dostupné komerční prostředky. Nedoporučovalo také jakékoli další cestování do země.

Shromažďování ruských sil na ukrajinských hranicích již od ledna tohoto roku velice zvýšilo hrozbu vojenské akce, uvedla britská vláda.

před 14 hodinami (18:19 GMT)

Lotyšsko vyzývá své občany, aby ihned opustili Ukrajinu

Lotyšsko naléhalo na své občany, aby opustili Ukrajinu, s odkazem na prohlášení ministerstva zahraničních věcí, které siutaci nazvalo jako „vážnou hrozbou pro mezinárodní bezpečnost, kterou Rusko svými aktivitami představuje v blízkosti ukrajinských hranic, a existenci věrohodné hrozby eskalace“.

Oficiálně: Rusko zvýšilo počet kybernetických útoků na Ukrajinu

Zástupce šéfa ukrajinské Rady pro národní bezpečnost a obranu řekl, že počet kybernetických útoků na jeho zemi z Ruska se od loňského listopadu „ztrojnásobil“.

““Nyní jsou útoky ještě nebezpečnější, protože se zaměřují na naši kritickou infrastrukturu, včetně finančního a energetického sektoru,“ řekl Ruslan Demchenko pro The Associated Press.

Řekl, že rada zjistila, že se Rusko snaží skrýt stopy po svých útocích ve spřátelených evropských zemích a v USA – možná ve snaze vrazit klíny mezi spojence.


před 14 hodinami (17:47 GMT)

Norsko žádá své občany, aby okamžitě opustili Ukrajinu a zdrželi se cestování

Norsko doporučilo všem svým občanům, aby opustili Ukrajinu a zdrželi se cest do blízkých regionů Ruska a Běloruska, s odkazem na napjatou bezpečnostní situaci a hromadění armády v regionu.

„Vzhledem k vážné a nepředvídatelné bezpečnostní situaci na Ukrajině ministerstvo zahraničí nedoporučuje žádné cesty na Ukrajinu a vyzývá norské občany, aby zemi opustili,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení.

Nedoporučuje také cestovat nebo zdržovat se do Ruska blíže než 250 km (155 mil) od ukrajinských hranic a všechny cesty do Běloruska s výjimkou hlavního města Minsku, dodala.


https://imasdk.googleapis.com/js/core/bridge3.498.1_en.html#goog_343469467

před 15 hodinami (17:27 GMT)

USA přesouvají letku F-16 z Německa do Rumunska

Americká armáda uvedla, že přesouvá letku bojových letounů F-16 z Německa do Rumunska, „aby tak posílila regionální bezpečnost“..

Aniž by upřesnilo, kolik F-16 bylo skutečně přesunuto, velení amerických vzdušných sil v Evropě uvedlo, že letadla dorazí v pátek na rumunskou leteckou základnu Fetesti, necelých 100 km (60 mil) od Černého moře, kde se připojí k Italským bojovým letounům, které jsou tam již nasazeny.

Letouny a posádky budou „úzce spolupracovat se spojenci v oblasti Černého moře, aby tak posílily regionální bezpečnost během současného napětí způsobeného hromaděním ruských ozbrojených sil u Ukrajiny,“ uvedlo v prohlášení americké velení, které sídlí v Německu.

https://imasdk.googleapis.com/js/core/bridge3.498.1_en.html#goog_876154655


před 15 hodinami (17:21 GMT)

Německo posílá do Litvy samohybné houfnice

Šest pokročilých dělostřeleckých systémů bude v pondělí odesláno do Litvy, aby posílily prapor NATO vedený Německem v zemi, uvedlo berlínské ministerstvo obrany

Samohybné houfnice, známé jako PzH 2000, budou naloženy na těžké transportéry a dopraveny do pobaltské země, uvedla ministryně obrany Christine Lambrechtová.

Německo také posílá do Litvy asi 350 dalších členů Bundeswehru a asi 100 vozidel v rámci přesunu svých vojsk

https://imasdk.googleapis.com/js/core/bridge3.498.1_en.html#goog_343469468


https://imasdk.googleapis.com/js/core/bridge3.498.1_en.html#goog_876154656


před 15 hodinami (16:53 GMT)

Izrael evakuuje příbuzné zaměstnanců své ambasády na Ukrajině

Izrael uvedl, že evakuuje příbuzné zaměstnanců své ambasády v Kyjevě, s odkazem na „vyhrocení situace“.

Ukrajina tvrdí, že lodní doprava přes Azovské moře je nyní opět otevřena

Rusko stáhlo svá dříve oznámená omezení pro lodě v Azovském moři spojená s námořními cvičeními v této oblasti, oznámil ukrajinský úřad pro námořní přístavy.

„Pohyb lodí doporučenými trasami do ukrajinských námořních přístavů v Azovském moři je otevřený,“ uvedla agentura ve zprávě.

Ukrajinští představitelé kritizovali ruská cvičení poblíž ukrajinského pobřeží a tvrdili, že přítomnost válečných lodí byla součástí „hybridní války“, která prakticky znemožnila plavbu v Černém a Azovském moři.

https://imasdk.googleapis.com/js/core/bridge3.498.1_en.html#goog_876154657


před 15 hodinami (16:49 GMT)

Šéfové amerických a ruských štábů spolu vedli telefonické rozhovory: oznámil Ifax

Náčelník generálního štábu Ruska Valerij Gerasimov a předseda Sboru náčelníků USA generál Mark Milley vedli telefonická jednání, uvedla agentura Interfax s odkazem na prohlášení ruského ministerstva obrany.

Agentura Ifax uvedla, že spolu jednali o mezinárodní bezpečnosti.


před 16 hodinami (16:40 GMT)


Britský ministr obrany řekl, že vojáci vyslaní na Ukrajinu na výcvik se brzy vrátí

Britský ministr obrany Ben Wallace řekl, že britští vojáci vyslaní na Ukrajinu za účelem výcviku se brzy vrátí a doufá, že jeho rozhovory s ruským ministrem obrany přispěly k deeskalaci patové situace.

V rozhovoru s novináři na britské ambasádě Wallace řekl, že ruská vláda mu řekla, že nemá v úmyslu napadnout Ukrajinu, a dal jasně najevo, že jakákoli invaze by měla tragické následky.

Řekl, že ruské síly rozmístěné poblíž Ukrajiny poskytly Moskvě řadu možností, včetně provedení invaze. Řekl, že je životně důležité nenechat prostor pro špatnou komunikaci nebo špatný výpočet.

https://imasdk.googleapis.com/js/core/bridge3.498.1_en.html#goog_876154660

Video Duration 02 minutes 21 seconds 02:21Ukraine crisis: Russia, Belarus begin major joint military drills


před 17 hodinami (15:34 GMT)

Japonsko vyzývá své občany na Ukrajině, aby okamžitě odešli

Japonské ministerstvo zahraničí vydalo doporučení vyzývající všechny státní příslušníky země, kteří se v současné době na Ukrajině nacházejí, aby okamžitě odešli.

Na Ukrajině je asi 150 japonských občanů, uvedl úředník ministerstva zahraničí.


před 17 hodinami (15:25 GMT)

Rusko je připraveno zahájit vojenské operace na Ukrajině, říká Norsko

Rusko je operačně připraveno provést širokou škálu vojenských operací na Ukrajině poté, co shromáždilo „více než 150 000 bojových jednotek“ poblíž svého souseda, říká šéf norské vojenské zpravodajské služby.

Rusové „mají vše, co potřebují, aby provedli vše, od menší invaze na východě po menší útoky tu a tam na Ukrajině nebo úplnou invazi, případně s okupací celé Ukrajiny nebo jejích částí“, viceadmirál Nils Řekl to Andreas Stensones při prezentaci výroční zprávy norských zpravodajských služeb o hodnocení hrozeb.

„Nyní je to jen na prezidentovi Vladimiru Putinovi, aby se rozhodl, zda chce ve vojenských aktivitách pokračovat, nebo ne,“ dodal.

Rozmístění Ruských jednotek u hranic s Ukrajinou

Americký prezident Joe Biden uspořádá v 16:00 SEČ telefonát s transatlantickými vůdci, aby projednali ruské shromažďování vojáků kolem Ukrajiny, uvedl Bílý dům v prohlášení.

K Bidenovi se k výzvě připojí vůdci Kanady, Evropské unie, Francie, Německa, Itálie, Polska, Rumunska, Spojeného království a NATO.


před 18 hodinami (14:07 GMT)

INTERACTIVE- NATO members in Europe expand eastwards

Je tedy z výše uvedených informací z Al-Jazeera.com zcela zjevné, že k rozpoutání válečného konfliktu na Ukrajině skutečně dojde v několika následujících dnech. Válka na Ukrajině bude, hledá se pouze záminka. Američané válku potřebují, proto jí rozpoutají. Bohužel však pro nás, ta válka bude v Evropě, nikoliv na Americkém území. A je značně pravděpodobné, že budou nasazeny i jaderné zbraně. Je proto mimořádně důležité neustále situaci sledovat a být na to připraveni!

Zdroj: https://www.aljazeera.com/news/2022/2/11/nato-and-russia-clash-over-reinforcements-in-eastern-europe-live

Oslovil Vás dnešní článek? Podpořte prosím Myšpule Svět !

Přispějete-li na provoz a udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Co se děje v Kazachstánu? CSTO pod Ruským velením souhlasí s vysláním svých vojsk

Český mainstream je zaplaven událostmi v Kazachstánu. Pro lepší a objektivnější představu o tom, co se děje v Kazachstánu doopravdy a o čem mainstream leckdy mlčí, dnes přináším jen několik hodin starý článek od Tylera Durdena, který publikoval známý americký web zerohedge.com: Před několika hodinami bojovně naladěný kazašský prezident Tokajev formálně požádal bezpečnostní alianci CSTO – tento vojenský koaliční blok zahrnuje 6 bývalých sovětských zemí včetně Ruska a Běloruska – o vojenskou pomoc k potlačení tamnějšího rozsáhlého povstání, které vzniklo údajně díky extrémně rychlému zvýšování cen pohoných hmot. , Kreml dnes oficiálně prohlásil, že do oblasti posílá ruské jednotky .

Ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách (místního času) Ruskem vedená bezpečnostní aliance CSTO schválila „mírovou“ misi do bývalého sovětského státu Kazachstánu ležícího podél jižní ruské hranice. Předseda aliance CSTO (Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti), Nikol Pashinyan, oznámil vyslání „omezené“ vojenské mise kolektivních mírových sil kvůli vznikající „hrozbě pro národní bezpečnost“ Kazachstánu. Stalo se tak poté, co prezident Tokajev obvinil „vnější agresory“ z nepokojů, při nichž byly zapalovány vládní budovy a rabovány banky.

„V reakci na výzvu prezidenta Kassym-Jomarta Tokajeva a s ohledem na možné ohrožení národní bezpečnosti a suverenity Kazachstánu způsobené mimo jiné vnějšími zásahy se Rada kolektivní bezpečnosti CSTO rozhodla vyslat Kolektivní mírové síly do Republiky Kazachstán v souladu s článkem 4 Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, “ uvedl arménský premiér Pašinjan ve svém prohlášení na Facebooku.

CSTO je vojenská aliance Ruska, Běloruska, Arménie, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu zaměřená právě na střední Asii. Ale logisticky by se mohlo ukázat jako významný problém přesunout jakoukoli úroveň velkých ruských sil, vzhledem k dalším faktorům…

Rusko bylo v loňském roce zaneprázdněno přesunem celé své armády od hranic s Kazachstánem na hranice s Ukrajinou.

A že není až tak snadné přesunout „sily rychlého nasazení“ https://t.co/wZZXFurCh9

Liveuamap (@Liveuamap) 5. ledna 2022

Ve velkých kazašských městech bylo mezitím nahlášeno ve čtvrtek v nočních a časných ranních hodinách rozsháhlé rabování, navíc přímo uprostřed pokračujících celostátních výpadků internetu – se stále divočejšími scénami, jako jsou následující…

Rabování v Almaty: banky krachování pic.twitter.com/W1jH7LBNLO — Ruský trh (@russian_market) 5. ledna 2022

V Kazachstánu pokračuje rabování pic.twitter.com/VTSJFWrY4K — Ruský trh (@russian_market) 5. ledna 2022

Zdá se, že nová mírová mise bude pravděpodobně více zaměřena na „boj s terorismem“. Washington zatím na rychle se měnící události v Kazachstánu nereagoval. Pravděpodobně ale opět velice brzy uslyšíme, jak americká mainstreamová média hystericky obviňují Rusko a Putina z „expanzionistických snah“ a další protiruskou propagandistickou rétoriku. (Česká média jejich propagandu budou pochopitelně v zápětí nadšeně opakovat.)

* * *

(update2:01eastern): Ruské státní zdroje hlásí, že kazašský prezident Kassym-Jomart Tokajev poslal alianci a zejména Rusku formální žádost o vyslání zahraniční vojenské jednotky, aby Kazachstánu pomohly potlačit pokračující nepokoje, protože v mnoha městech demonstranti zapalují státní budovy

KAZACHSKÝ PREZIDENT ŘÍKÁ, že PROTESTY JSOU VNĚJŠÍ AGRESÍ: uvedl TASS

⚡️Kazachský prezident posílá žádost o zahraniční vojáky alianci kolektivní bezpečnosti – zahrnující šest bývalých sovětských zemí včetně Ruska – aby mu pomohli zastavit nepokoje – hlásí pic.twitter.com/h8Nh1oyieR — RT (@RT_com) 5. ledna 2022

Stalo se tak ihned poté, co v celé zemi vyhlásil výjimečný stav a jak uvádějí externí zdroje, tak internet byl v celé zemi zablokován již po více než 24 hodin.

Ruská RT zveřejnila následující prohlášení :

Kazašský prezident požádal Ruskem vedenou Organizaci smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) o pomoc uprostřed násilných nepokojů svírajících jeho národ a tvrdil, že „teroristé“ po celé zemi právě obsazují strategická zařízení.

„Jsem přesvědčen o tom, že oslovit naše partnery v CSTO je nyní vhodné a v ten pravý čas,“ prohlásil v médiích ve středu pozdě večer prezident Kassym-Jomart Tokajev.

* * *

Netrvalo dlouho a Kreml se připojil k zuřivým a stále násilnějším protestům, které otřásly jeho jižním sousedem, bývalým sovětským satelitem Kazachstánu. Jak jsme již dříve zdůraznili , to, co před několika dny začalo jako rozzlobené masové protesty proti úřadům, které odstranily strop cen plynu pro občany, se nyní jeví jako skutečný pokus o státní převrat s tlakem na svržení současné vlády odehrávající se v ulicích kazašských měst. Kvůli požárům ve státních budovách a prudkým střetům demonstrantů s policií v mnoha různých městech kazašský prezident Kassym-Jomart Tokajev ve středu vyhlásil celonárodní nouzový stav.

V Kazachstánu se v regionálním tisku již ozývají hlasy upozorňující na možnou „zahraniční manipulaci“ – což ihned způsobí oficiální varování Ruska před jakýmkoli vnějším vměšováním do záležitostí Kazachstánu jak uvedla agentura Reuters s odkazem na tiskovou agenturu RIA .

V AlmaAtě demonstranti zaútočili na vládní budovy.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov se vyjádřil k rychle se vyvíjející situaci a přítomným novinářům zdůraznil, že je klíčové, aby nikdo nezasahoval zvenčí do vnitřních záležitostí Kazachtánu. Kvůli současným událostem kazašský prezident veřejně slíbil, že neopustí hlavní město „ať už se děje cokoliv“. Peskov novinářům dále řekl, že země je schopna „řešit své vlastní problémy sama“ .

Dále zpráva citovala Peskova: „Kazachstán zatím nepožádal o ruskou pomoc při řešení protestů vyvolaných zvýšením cen paliva, které vedlo ve středu k rezignaci jeho vlády.“

Ruské ministerstvo zahraničí samostatně potvrdilo, že nepokoje monitoruje: „Prosazujeme mírové řešení všech problémů v rámci ústavního a právního rámce a dialogu, spíše než prostřednictvím pouličních nepokojů a porušování zákonů,“ stojí v prohlášení.

Internet byl v celé zemi již minimálně jeden den zablokován a to ihned po té, co se objevily dosud oficiálně nepotvrzené zprávy, že největší mezinárodní letiště v Almatě bylo napadeno a obsazeno neznámými povstalciy, kvůli čemuž byly zrušeny všechny lety.

Západní dravci a analytici už spojují útlak kazašské vlády s kým jiným … než s Putinem pochopitelně.

Další země na hranicí s Ruskem se bouří: protože jejich Milovaný vůdce zůstává u moci již příliš dlouho. Pro Putina to není dobré znamení a zcela jistě zasáhne, pokud by ho Nursultan (vládnoucí již od léta 1989!) nyní zklamal. Ať žije svobodný Kazachstán! pic.twitter.com/TAjQHDsewf

Sergej Sumlenny (@sumlenny) January 4, 2022

Tvrzení o vnějším nebo cizím vměšování jsou na počátku nepokojů zatím pouze vysoce spekulativní, a to i vzhledem k tomu, že během nepokojů na místě skutečně nebylo přítomno příliš mnoho mezinárodních pozorovatelů, pokud tam vůbec nějací byli.

Podle virálně se šířících videích na sociálních sítích bylo dosud zapáleno několik veřejných budov, včetně minimálně jedné prezidentské rezidence

Demonstranti dnes zaútočili na hlavní vládní budovu v největším kazašském městě Almatě. pic.twitter.com/lemKcpILL8

Patrick Reevell (@Reevellp) 5. ledna 2022

Existují také důkazy o vzniku mnoha v současnosti „aktivních ohnisek nepokojů“ na různých místech země, ale žádné oficiální údaje například o počtu obětí nejsou zatím k dispozici.

Přeložila: Myšpule

Zdroj: https://www.zerohedge.com/geopolitical/russia-warns-against-any-foreign-interference-kazakhstan-unrest

Skalární zbraně, nové technologie a důvod, proč třetí světová válka bude naprosto jiná než války předchozí

Proč Teslovi technologie udělají třetí světovou válku úplně jinou než byli jakékoli války dosavadní:: Nové ruské zbraně totiž mohou způsobit zemětřesení, nebo dokonce řadu mohutných supertornád dlouhou leckdy až stovky mil

Přibližně před nějakými šesti a půl lety zveřejnil britský Daily Mail zajímavý článek, že Rusové vyvinuli mobilní tajnou superzbraň, která dokáže zničit elektroniku satelitů, ale i nepřátelských zbraní. „ Jeho ruští výrobci tvrdí, že jde o ‚zásadně a zcela nový systém elektronického boje‘, který lze namontovat jak na pozemní tak ale i na lodní nosiče, “ uvedli tehdy Rusové a poznamenali, že tento jejich nový systém vzdušné obrany Krasuha-4 by měl být schopen vyrušit všechny naváděcí systémy řízených střel jejich nepřátel, ale také naváděcí systémy jakýchkoliv jiných zbraní, nebo v případě potřeby i jakákoliv jiná elektronická zařízení a systémy, třeba družic a podobně. Tass tehdy oznámil, že „ Náměstek generálního ředitele společnosti KRET Jurij Mayevskij řekl ve čtvrtek agentuře TASS…“Nový systém elektronického boje se umí zaměřit na jakákoliv nepřátelská dopravní, taktická, dálková a strategická letadla, jejich palubní elektronické systémy a dokonce umí potlačit činnost radioelektronických zařízení zahraničních vojenských satelitů….Zástupce KRET , jeho generální ředitel Yuri Mayevsky sdělil agentuře TASS ve čtvrtek také informaci o tom, že ve skutečnosti tento nový systém doslova vypne veškerou elektroniku nepřátelských zbraní .

Výše uvedená fotografie vypadá jako UHF nebo vysokofrekvenční radar či anténa.

Zde uvedený článek od Daily Mail také přímo cituje ruského výrobce, který o systému tvrdí, že „ ‚Komplex ‚Krasuha-4‘ dokáže plně pokrýt veškeré objekty v oblasti radarovou detekcí na 150-300 kilometrů a také dokáže způsobit nevratná poškození všech nepřátelských elektronických, radarových, bojových a komunikačních systémů.

„Komplexní fungování tohoto systému je založeno na principu vytváření silného rušení na základních radarových frekvencích ale i všech dalších rádiových zdrojů .“

Vypadá to, jako že v tomto případě jde o něco mnohem zásadnějšího, než byli dosud obvyklé vojenské rušící systémy, které se poměrně běžně používali v minulosti, jako je například nechvalně známý systém „datel“ (datel je projekt typu HAARP) využívaný k rušení krátkovlnného vysílání ale i k dalším elektronickým útokům, nebo k rušení radarových frekvencí. Ačkoli má Rusko historicky pověst tvůrce vskutku velkolepých vojenských projektů, ovšem současně bez schopnosti tyto projekty skutečně realizovat, tak to bylo vždy myšleno Rusko ve svém starém hávu, tedy o SSSR, rozhodně se něco takového nedá tvrdit o dnešní Ruské federaci, o které zde mluvíme nyní. Tito lidé nám mnohokrát ukázali, že jsou skutečně schopni tato svá tvrzení velice dobře splnit. Pamatujete si, jak Reagan zahajoval Americkou Strategickou obrannou iniciativu, známou také jako „ Star Wars “? Sovětský svaz tehdy sebevědomě prohlásil , že jejich systémy mohou poměrně snadno neutralizovat , a to dokonce i v případě, aniž by s naprostou jistotou věděli , o jaký systém vlastně šlo. Jeho součástí měli být také protibalistické střely (ABM), které doprovázely ruské ICBM, navíc v horních částech balistického oblouku, který pomyslně vede od startu rakety k jejímu cíli, byly zapojeny navíc také jakési částicové vysokoenergetické „paprsky“ a lasery. Jestli to ovšem byla skutečná technologie nebo jen mediální humbuk, to nevíme, protože propagandistická válka v té době byla značně intenzivní. Zatímco my jsme Rusům tehdy tvrdili, že můžeme použít vysokoenergetické systémy k odstranění ruských raket, oni nám tvrdili, že mohou použít k neutralizaci našich obranných systémů vlastní vysokoenergetické systémy.

Nicola Tesla je skutečným „otcem“ těch dnes patentově nárokovaných amerických a ruských systémů, které jsou v současnosti spíše známé jako tzv. technologie skalárních vln. Dalo by se říci, že Nicola Tesla byl tedy tím skutečným otcem Hvězdných válek, protože to byl právě jeho geniální mozek, který jako první na světě vymyslel a rozvinul teorie skalárních vln a uskutečnil i počáteční testy, které dokázaly, že jeho teorie jsou správné.

Výstřižek z Chicago Tribune ze dne 10. srpna 1986

10. srpna 1986 výstřižek Chicago Tribune

Uvedu citaci z Chicago Tribune 10. srpna 1986 z článku o Teslovi a jeho myšlenkách, „ Grotz a další odborníci na Teslu spekulují, že nedávné značně záhadné zprávy o obrovských mračnech, které se během pouhých několika málo minut vytvoří nad sovětským arktickým územím, nám jasně naznačují, že Sovětský svaz právě testuje svá zařízení pro přenos energie na velké vzdálenosti, vyvinuté téměř před jedním stoletím právě Teslou.

Zvláštní pozornost výzkumníků okolo Tesly přitáhla, jak k tomu uvedl ještě Grotz, z mnoha různých míst nahlášená jistá podezřelá událost z 9. dubna 1984. Nejméně čtyři piloti různých aerolinií ten den oznámili, že viděli podivnou erupci poblíž Japonska, která vypadala jako hřibovitý mrak jaderného výbuchu, který se vzdouval až do výšky 60 000 stop a na šířku se roztáhl na 200 mil během pouhých dvou minut a úplně zahalil jejich letadla.

Na konci července Cox News Service oznámil, že všechny čtyři tyto letouny byly následně prozkoumány experty amerického letectva v Anchorage na Aljašce, a že bylo tenkrát zjištěno, že jsou zcela bez radiace, přestože proletěly přímo tím záhadným mrakem.

Grotz se k tomu vyjádřil, že takové mraky by se teoreticky mohly vytvořit, třeba v případě, pokud by se někdo pokoušel zrealizovat původní Teslovy plány na vysílání energie „vytvořením rezonancí uvnitř zemské ionosférické dutiny“ které byly vypočítány v Colorado Springs během experimentů tohoto génia přes elektriku dokonce již v roce 1899.

“ TE Beaden, inženýr, bývalý expert na válečné hry v Pentagonu a dnešní aktivní konzultant inženýr ministerstva obrany, k tomu řekl, že výsledkem takového přenosu energie je i jakási “studená exploze“, která ale může být také nesmírně destruktivní .“

„Mnoho lidí z Teslovy společnosti je dodnes skálopevně přesvědčeno o tom, že pošetilí američtí byrokraté tenkrát poslali tajemství potřebná k vybudování a technologie Hvězdných válek, které Tesla objevil, do komunisty kontrolované Jugoslávie a to hned krátce po druhé světové válce, čímž tehdy umožnili udělat Sovětům obrovský náskok v pátrání po zbrani využívající částicový paprsek, který je ovšem také považován za nezbytný pro stavbu jakéhokoli protiraketového štítu . “

Rozpočet na rok 2020 požadoval 304 milionů dolarů, což je jen kapka v moři z masivního celkového rozpočtu amerického vesmírného programu na protiraketové zbraně včetně laserů a zbraní s částicovými paprsky. Mám podezření, že je to jen špička ledovce z toho, co se ve skutečnosti děje v této oblasti výzkumu a mohou to být dokonce jen provozní náklady stávajících systémů. Loni 2. července ANP publikovala článek s názvem „ Tyto zprávy o počasí NEJSOU normální! Všichni víme o HAARP, ale dopředu varujeme před SATANEM a všemi dalšími podobně zlověstnými systémy pro modifikaci počasí, které existují! “, ve kterém byl diskutován „ předpoklad, že CERN používá anténu SATAN k vytváření kvantových experimentů pomocí vírových slunečních axionů “ a že „ potenciální letadla mohla přijímat proud o stovkách milionů voltů vytažených doslova pouze ze vzduchu a koncentrovat se na ně velmi rychle, okamžitě (dokonce i za sekundy nebo méně), pokud vlnový tok obou těchto zařízení dopadne na určený objekt ve stejnou dobu. Takový scénář by byl naprosto zničující jak pro palubní elektroniku tak pro všechny další elektrické systémy, i kdyby plášť letadla rovnou celý neexplodoval, nepraskl by,a nebo by se nerozpadl.“

Ačkoli se zmoiňovaný článek ANP soustředil na problematiku modifikace počasí nebo na válčení pomocí počasí , v tomto se zaměříme na trochu jiný aspekt toho, co je myšleno výše uvedeným citátem z toho článku, když jsou dva proudy energie soustředěny na jedno místo . To je základním principem vzniku skalárních vln neboli skalární elektromagnetické technologie a je to zároveň žhavý kandidát na to, o čem Rusové tvrdí, že jsou schopni použít na odstranění amerických satelitů a zbraňových systémů prostřednictví destrukce jejich elektroniky. Protože na této technologii američané také velmi tvrdě pracují, tak se můžeme klidně vsadit, že Čína tyto technologie má také, protože vše, co dnes mají, jim bylo buď dáno z Ruska nebo ukradeno američanům. Někteří vědci říkají, že tuto technologii může mít nyní až deset zemí.

Současná americká laserová technologie totiž NENÍ stejná jako skalární technologie. Americké laserové systémy nyní používají mnoho menších pevnolátkových laserů složených dohromady, aby vytvořily jeden paprsek o větším výkonu, a jsou proto mnohem účinnější a s výrazně nižšími náklady než pokusy vytvořit rovnou jeden velice výkonný paprsek, ať už pomocí krystalů nebo chemických reakcí. Ty, které jsou nyní instalovány na lodě amerického námořnictva a na americká letadla, mají přesně tuto technologii. Je oprávněné podezření, že i americké vesmírné lasery jsou také tohoto stejného principu a typu. Skalární zbraň vzniká při reakci, kdy se spolu setkají dvě skalární vlny a vytvoří se jakási energetická „lahev“ s interferenčním vzorem z obou dvou vln, které tak generují „podélnou“ vlnovou interferenci spíše než onu očekávanou „příčnou“ vlnovou interferenci, která je vidět běžně. Vezměme si normální vlnu, kteroun smícháme s nějakou jinou vlnou, čímž získáme jakési „aditivum“ a zaroveň také subtraktivní princip vytvářející své harmonické v závislosti na změnách frekvencí obou vln, stejný efekt pomocí zvukových vln vytváří to, co dělá hudební sluchátka s technologií potlačení okolního hluku tak účinnými a nebo co vytváří zajímavé vlnové vzory při setkání dvou vln ve vodě, za jejich značného burácení. Je to stejné jako když hodíte dva kameny do klidného jezera a jejich vlny se v jednom místě setkají a vzájemně překrývají; to jde pak o tzv. příčný typ. V případě dvou skalárních vln získáte energetickou láhev, kde probíhá ve skutečnosti cosi jako miniaturní atomová exploze ničící naprosto vše, co je v ní obsaženo, ale bez vzniku jakéhokoliv druhotného radioaktivního záření. Podívejte se na výše uvedený článek od Chicago Tribune kde uvidíte příklad skutečného světového testu pozorovatelných účinků při testování skalárních zbraní.

Thomas Bearden, inženýr a vysloužilý expert Pentagonu na válečné hry a aktivní konzultant ministerstva obrany USA, který napsal celou řadu knih o systémech skalárního vlnění a často přednáší na konferencích Alternative Energy právě o skalárních vlnách. Podle Beardena jsou Sověti v této technologii skalárních vln daleko před USA a už ji dokonce používají proti USA„, uvedl článek v Stillness In the Storm a který je také zdrojem následujících diagramů:

Díky těmto znalostem je mnohem snazší pochopit, jak se používá systém typu HAARP k modifikaci počasí a nebo k vytváření zemětřesení. V propracovanějším systému s mnohem přesnějšími energetickými body pak lze vyrábět výjimečně destruktivní zbraně, ale všimněte si, že k tomu jsou vždy zapotřebí dvě jednotky pracující v tandemu. Toto je základ mikrovlnných bodových meteorologických útoků uvedených v původním článku, protože „normální“ systémy HAARP využívají naopak energii velmi dlouhých vln, a nikoli energii mikrovlnných frekvencí.

„ Thomas Bearden, dále uvádí toto…..Technologie skalárních vln je zjevně velmi reálná a také smrtící…..také Pentagon dosud trval na tom, že navrhovaný systém „Hvězdných válek“ je pouze obranný, navržený hlavně k ochraně USA před jaderným útokem…. Když je aktivován systém „Stars Wars“ využívající technologii Scalar Wave, jeho použití je ovšem ve skutečnosti mnohem více „útočné“ než pouze „defenzivní“. Pokud jsou zbraně založené na skalárních vlnách skutečné, jsou to zbraně tak neuvěřitelné síly a všestrannosti, že by před nimi nebyl naprosto nikdo na naší planetě v bezpečí . Za předpokladu zadání správných souřadnic by takové vysílače skalárních vln umístěné na satelitech ve vesmíru mohly doslova naprosto rozložit jakýkoli cíl na planetě, ať už je to třeba raketa, nepřátelská základna, bouřící se městská čtvrť, farma nebo osoby shromažďující se v parku…“.

Zvažte i některá další vojenská využití takové technologie. Způsobíte, že výbuch sopky zničí vašeho nepřítele, nebo vyvoláte zemětřesení, aby udělalo totéž, nebo řadu nikdy předtím neviděných super tornád v jedné frontě dlouhé stovky mil, jak to bylo nedávno vidět v různých regionech Tennessee, nebo energetickou show v atmosféře, která by přiměla obyvatelstvo, aby si myslelo, že to nějaký bůh nebo kdokoliv jiný používá svou neskutečnoiu sílu přírody, aby na ně udělal dojem, nebo že na nás právě útočí nějaká mimozemská rasa, jak je již skoro jisté, že nějaké takové odhalení by mohlo být již velice brzy vidět. Nebo chcete jen zničit nějaký konkrétní raketový start, jednoduše tuto technologii využijete abyste zastavili úplně vše, co byste chtěli, nebo pomocí obdobných systémů jen s nižším výkonem, abyste tím trochu zmátli nepřátelský diplomatický personál cizí ambasády, což jim způsobí bolesti hlavy, zmatek a závratě, aniž byste někomu přímo cokoliv udělali, ostatně poodobně jak se to stalo v padesátých letech. na americké ambasádě v Moskvě, při události nazývané „moskevské záření“, kdy dva američtí velvyslanci dokonce zemřeli a další onemocněl a zjevně vůbec nikdo nemohl přijít na to, co se to s nimi náhle děje. Nebo možná trochu vyššího výkonu lze využít k vyřazení nepřátelských jednotek nebo k vyhlazení celé populace, aby se nepřítel před fyzickou invazí trochu zmírnil; sledujte, co se možná velice brzy stane na Tchaj-wanu, nebo na Ukrajině. Není potřeba, aby bylo takové zařízení hned někde vedle cíle, tento 3D systém je holografický a mohl by být například také schopen vygenerovat takřka jakékoliv vizuální efekty pomocí své energie použitelné například ke skrytí něčeho jiného, k ​​dosažení skvělého rozptýlení nebo k zamaskování vaší útočné jednotky. Hmmm, udivilo vás třeba někdy, proč mohou davy na demonstraci tak rychle přejít z uvolněné radosti do rozzuřeného šílenství? Neznamená to, že jsou tam zapojeni nějací podněcovatelé, alespoň ne přímo, může je dráždit i něco jiného než jen přímý Satanův vliv. Pak rovnou také zvažte, jaké účinky by mohl mít magnetický obsah v biologické zbrani, která je dnes masivně vnucována světu jako očkování v tomto kontextu zbraní využívající magnetickou energií.

Death Star – hvězda smrti

Zajímavé jsou i tyto útržky z pozadí vývoje skalárních zbraní ;

„Nepodezíral sovětské superzbraně, věděl jistě, že Chruščov blafuje – a přistoupil na to, že sověti blafují, čímž jen urychlil kubánskou raketovou krizi .“ Chruščov tak byl přistižen se staženými kalhotami. Jeho údajné superzbraně totiž ještě nebyly připraveny a USA tehdy mohly snadno zničit Sovětský svaz. Chruščov tehdy neochotně ustoupil a odstranil ruské rakety z Kuby, poté, co se nejprve dostatečně rozzuřil na to, aby dostal Kennedyho slib, že nebude útočit na Kubu.

V komunistickém světě to byla pro Chruščova vážná ztráta tváře. Věděl, že jeho dny jsou tím definitivně sečteny, pokud tedy neudělá něco velmi dramatického, aby tak získal zpět své postavení.


Jakmile byly však jeho nové superzbraně rozmístěny a konečně připraveny k použití, tak Chruščov udělal to ono „něco dramatického“. 10. dubna 1963 zničil americkou ponorku USS Thresher jednou ze svých nových zbraní. Skalární EM (elektrogravitační) paprsky byly zaostřené přes oceán, aby pak znovu vytvořily falešnou EM energii v řídících elektrických obvodech americké ponorky, vyrušily je až tak, že ponorka zcela ztratila kontrolu, kvůli tomu klesla do obrovské hloubky a tam implodovala.

Falešný elektromagnetický „smog“ obklopující bezprostřední okolí oblast cíle tam zanechal stopy po velice intenzivním elektromagnetickém rušení na více systémech a na více frekvencích radarů USS Skylark, povrchového společníka Thresheru na hladině oceánu. Toto abnormální elektromagnetické rušení bylo tak virulentní, že Skylarkovi trvalo více než jeden a půl hodiny, než dokázal vyslat nouzovou zprávu zpět na velitelství, že ponorka byla ztracena.

(Některé lodní elektronické systémy záhadně selhaly a později se spontánně zcela obnovily. To je opět naprosto zjevný podpis skalární EM zbraně.)

Smrt Thresheru byla Chruščovova první rána Spojeným státům.

Hned druhý den, tedy 11. dubna 1963, zasadil Chruščov američanům svou druhou ránu. Dvě tehdy nasazené sovětské skalární EM zbraně vypálily přes oceán masivní skalární EM pulsy. Dva masivní pulsy se setkaly a zasáhly cíl hluboko pod zemským povrchem, asi 100 mil severně od Portorika.

Výsledná obří podvodní elektromagnetická exploze vymrštila vodní houbu půl míle do vzduchu a tento abnormální výbuch byl pozorován (a později nahlášen FBI a pobřežní stráži) pilotem a posádkou amerického Jetlineru projíždějícího poblíž výbuchu, na své cestě z Portorika na Floridu.

Známe tedy zcela jistě rok – a velmi pravděpodobně i měsíc –, kdy byla poprvé nasazena Chruščovova nová „fantastická zbraň“: byl to duben 1963.

V 60. letech 20. století Curtis poprvé detekoval dříve neznámý, abnormální, nicméně pooměrně slabý elektromagnetický radiační vzor nad oceánem. Toto byln přesně ten typ vlnového vzoru konzistentního se zavedením skalárních signálů s velmi malou tzv.’nečistou“ normální EM složkou nebo jejím zbytkem. Taková hrubší implementace byla ale spíše očekávána spíše hned na začátku tohoto sovětského programu.

17. června 1966 ve vzduchu poblíž Teheránu několik pilotů Íránských aerolinek zahlédlo oslnivou světelnou kouli, jakoby „sedící na obzoru“, doslova jakoby někde hluboko na území Sovětského svazu. Intenzivně zářící koule se roztáhla do obrovských rozměrů, při svém rozpínání ztmavla a pokaždé zůstala jakoby „sedět na obzoru“.

Piloti uvedený jev tehdy pozorovali 4 až 5 minut. Zpráva CIA o tomto incidentu byla vydána podle platného zákona o svobodě informací.


V letech 1967-68 se v mracích nad USA objevily abnormální díry, pravděpodobně spojené s počátkem programu raného sovětského meteorologického inženýrství nad územím USA. Tato zima byla pak obzvláště krutá.

Nebylo prokázáno, že výše uvedené incidenty skutečně pocházeli od pooužití sovětských skalárních zbraní, ale velice pravděpodobná existence těchto skalárních zbraní je činí o to více zajímavějšími, a proto sem byly zahrnuty.

Destrukce hvězdy smrti . death star, jde ovšem pravděpodobně jen o skvělou počítačovou grafiku

 Během 2. světové války USA vyvinuly atomovou bombu, ačkoliv tehdy věděli, že Japonsko a Německo pracují na úplně stejné zbrani, proto jejich oznámení, že byla skutečně použita k tomu, aby Japonsku trochu zchladili hlavu po útocích na Pearl Harbor, tehdy doslova šokovalo celý svět. Stejně jako je Americká armáda dnes pochopitelně mnohem pokročilejší, než je veřejně známo, s mnoha tajnými „černými“ projekty ukrývanými tak dlouho, dokud není jejich krytí někým třba náhodou odhaleno, jako bylo například zveřejnění informací o F117, jaké druhy dalších zbraňových systémů mohou být mezi těmito „černými“ projekty, které se dost možná nikdy široká veřejnost nedozví?

Ale není třeba se přeci bát, ne, vůbec ne. Oficiálně nám „ oni “ říkají, že přece žádné takové super zbraně neexistují; hluk okolo nich dělají přeci jen někteří konspirační teoretici. Věřte ale dnes jejich vědě, stejně jako věřte jejich slibům, například těm, že dnes už neexistují žádní lední medvědi, protože arktický a antarktický led přece dočista zmizel a Florida je kvůli tomu celá úplně pod vodou i spolu s New Yorským ostrovem Manhattan a ještě s mnoha dalšími místy, a nebo jejich prohlášením, že vakcína na Covid je naprosto bezpečná, a nebo tomu, že bílí lidé jsou jediným druhem, který je ze své podstaty rasistický – věřte jim to a důvěřujte jejich vědě ! Žádný soudný člověk jim věřit již nemůže. Jak jsem již mnohokrát psala v různých článcích tak v našem dnešním světě není pravda vůbec, ale vůbec nic. Celý náš současný svět, a zcela jistě to stoprocentně platí pro ten mainstreamový mediální svět, je celý založený na lži a manipulaci. Lžou nám ve škole, lžou nám i doma, později v zaměstnání. Lže televize, lžou vlády, lžou tištěná periodika, lžou internetové vyhledávače i webové stránky. Lžou nám korporace, investiční fondy, lžou i odborníci, lékaři, právníci, soudci i obhájci, tedy je značně pravděpodobně, dokonce spíše naprosto jisté, že armády a ministerstva lžou také. Ostatně mám stále takové nepříjemné tušení, že pravdu brzy všichni pocítíme na vlastní kůži. A to nám pak skutečně pomáhej Bůh!

Americká přímá energetická zbraň:

Tesla a skalární zbraně

Tesla a skalární zbraně
Tesla a skalární vlny

Článek z webu AllNewsPipeLine od Alana Bartona z 18.prosince 2021 volně přeložila Myšpule

Zdroj: https://allnewspipeline.com/Tesla_And_Modern_Warfare.php

USA končí. Co bude dál? Globální žezlo moci přebírá Čína a Rusko, jestli to bude s válkou nebo bez je už vlastně jedno…

Většina dospělých v letech 20 až 35, kteří se zúčastnili průzkumu Červeného kříže, se domnívá, že je „pravděpodobnější“, že by v příštích deseti letech mohlo dojít k jadernému útoku, informuje zpravodajská služba ICRC.

Ačkoli 84 % z 16 tisíc mileniálů z 16 zemí uvedlo, že použití jaderných zbraní je nepřijatelné, 54 % uvedlo, že v příštích deseti letech by mohly být zbraně hromadného ničení ještě využity.

Asi 47 % dospělých osob, které se účastnily průzkumu, také uvedlo, že je „pravděpodobnější než ne“, že se během jejich života objeví světová válka, přičemž více než dvě třetiny také naznačují, že války jsou nevyhnutelné.

Pouze dva z pěti mileniálů ze zemí, které jsou v současnosti v míru, jsou přesvědčeni, že v blízké budoucnosti budou pravděpodobně zasaženi válkou nebo ozbrojeným konfliktem, přičemž respondenti z Velké Británie a Švýcarska jsou nejoptimističtější v tomto ohledu.

Jeden z největších odborníků na technologie při americkém ministerstvu obrany Nicolas Chaillan rezignoval. Čína podle jeho názoru v následujících letech ovládne naprosto veškeré aspekty technologie umělé inteligence a bioinženýrství. Ostatně že náš svatý COVID vznikl právě v Čínském Wuhanu není vůbec náhoda, byl to jednoznačně záměr.

Spojené státy už nemají šanci konkurovat východu, řekl listu Financial Times.

2021 10 15 01
Nicolas Chaillan, ředitel softwarového vývoje Pentagonu

„Za 15 až 20 let nemáme proti Číně žádnou šanci. Teď už je to hotová věc, podle mého názoru je konec”, řekl Chaillan. „Jestli k tomu bude potřeba válka, nebo ne, už je jedno”, dodal.

Sedmatřicetiletý Chaillan působil v Pentagonu jako ředitel softwarového vývoje. Pro ministerstvo začal pracovat v roce 2018, svou rezignaci oznámil na profesní sociální síti LinkedIn.

Spojené státy podle něj dnes absolutně nejsou připraveny na kybernetickou válku. Řada federálních úřadů funguje, co se týče kyberbezpečnosti, na „školácké úrovni”.

Pro tuto skutečnost má Chaillan i vysvětlení. Americké technologické giganty jako Google údajně odmítají spolupracovat s vládou v etických otázkách ohledně umělé inteligence.

Naopak čínské společnosti do umělé inteligence masově investují a etickou stránku věci vůbec neřeší, tvrdí Chaillan. Ovšem pozor, pokud se v oblasti vědy a techniky neřeší etika, pak nastává technokratická despocie, čili diktatura technologie, což v konečném stádiu povede k naprostému odlidštění společnosti přesně v duchu fašisty, eugenika a psychopatického transhumanisty Klause Schwaba z WEF.

Musíme okamžitě začít něco dělat, varuje

Na Twitteru poté doplnil, že si nemyslí, že Západ definitivně prohrál, ale že se musí okamžitě a střelhbitě probudit, pokud definitivně prohrát nechce. USA a spojenci mohou podle něj Čínu porazit už jen a pouze tím, že budou chytřejší, efektivnější a pokrokovější.

V následujících týdnech má Chaillan vypovídat před americkým Kongresem. Podle dostupných informací by se se zákonodárci měl podělit i o tajné dokumenty.

Proces přechodu od unilaterálního uspořádání světa k multipolárnímu totiž neustále pokračuje. USA se dnes dostává do situace, kdy již nemůže reálně uplatňovat svoji dosavadní vojensko-mocenskou hegemonii nad světem. Neoliberální a genderově neutrální armáda USA prostě končí a globalista řídící z Izraelského mrakodrapu v TelAvivu čínskými high-tech technologiemi svět zaplesal a zamnul si ruce, jak mu jeho ďábelský plán pěkně vychází.

V Rusku a Číně Americe vyvstali konkurenti, kteří posilují nejen v oblasti vojenské, ale také v politické a ekonomické sféře. Za nimi jsou vidět i další mocnosti, např. Indie, Brazílie, Mexiko, jejichž vliv stoupá.

V dřívější době takovéto geopolitické změny zpravidla ústily do válek, větších, menších či dokonce světových. Dnes pro USA, které odcházejí z pozice „světovládce“ a globálního policajta, válka nemůže být řešením. Především je oslabuje vnitřní rozvrat, ale také celkový úpadek, který v dějinách byl vždy předzvěstí zániku impéria. Z podobných důvodů i Evropská unie, za níž se zatím schovává Německo, oslabuje. Má před sebou vůbec ještě nějaký zítřek?

Pokud nebude schopná zásadní přestavby, přestane existovat. Důvody pro její zánik přinášejí i geopolitické změny, které se prodírají na svět. Ani Německo, jež s akcentem vstupuje do světové politiky s cílem vytvoření Velkého Německa, jejich tlak neunese. Je poznamenáno zásadně stejně jako státy Západní civilizace.

V Americe určité síly již myslí na Jaltu 2. Jejich představa o novém rozdělení světa je zajímavá. Navrhují přerozdělit svět s Ruskem a Čínou. „USA by zároveň měly dostat největší ze sfér vlivu – celou západní polokouli, západní Evropu, Japonsko, Austrálii a Nový Zéland.

Americký pozorovatel navrhuje dát Rusku bývalé země SSSR, Srbsko, Írán, Irák, Sýrii a Libyi.

A Číně Severní Koreu, Tchaiwan, Pákistán, Afghánistán, stejně jako „marxistické“ země jihovýchodní Asie a Afriky. Taková dohoda by pomohla vyřešit dlouhodobé spory a minimalizovat riziko globálního konfliktu, uvedl publicista. (Američtí novináři již také otevřeně uznávají, že USA už dnes nemohou být a ani nebudou hegemonem. Jak si představují přerozdělení světa. USA, 13. říjen 2021)

V Americe však ještě existují síly, které dominantní postavení USA ve světě nechtějí vzdát. Tedy hlavně „americké státní elity“ tedy oni „neoconi“ jimž leze do zadku celá česká vláda, že jim z jejich prdele nekoukají již ani podpadky. Ostatně Andrej a ďábel v rudém svetru by mohli vyprávět. Provokují Čínu svými vztahy s Tchaiwanem, který posilují vojensky a budí v něm uzdání, že USA Tchaiwan budou bránit proti Číně, v níž dozrává myšlenka o připojení Tchaiwanu. Mírová cesta k dosažení tohoto cíle v současnosti se zdá být málo pravděpobná. V USA se mluví už i nahlas o konfrontaci s Čínou. Nepřátelství USA vůči Rusku je ještě staršího data.

Není proto divu, že Rusko a Čína nalezly cestu k blízké spolupráci. V těchto dnech tyto státy podepsaly smlouvu o strategickém partnerství (projev ministra zahraničí RF Sergeje Lavrova). Co nám říká?

  • Mezi Čínou a Ruskem neexistují žádné územní spory a hranice je neměnná.
  • Čína a Rusko si poskytnou vojenskou pomoc v případě útoku NATO a USA, anebo ohrožení územní celistvosti země.
  • Čína uznává celistvost Ruska, podle ústavy RF, která zahrnuje i Krym, Čína uznává Krym jako součást Ruska, a Rusko uznává Tchaiwan jako součást Číny.
  • Mezi Čínou a Ruskem proběhne hospodářská integrace, zóna volného obchodu.

Jsme si vědomi, že předmětné geopolitické změny nemusí probíhat plynule, mohou být poznamenány různými zvraty. Ani jejich mírová cesta není zcela jistá. Do celého procesu mohou vstoupit konflikty, včetně jaderné války, to v nejhorším případě, který, jak doufáme, není pravděpodobný. Je zde celá řada faktorů, které mohou probíhající vývoj pozitivně či negativně ovlivnit. Výsledek geopolitických změn bude tím vším ovlivněn a dokonce může být jimi zčásti modifikován.

Přesto si dovolíme menší úvahu, která se tyká i nás, České republiky. Vezmeme-li v úvahu uvedené návrhy na dělení světa mezi USA, Rusko a Čínu, pak zpozorníme. USA má získat do svého vlivu Západní Evropu. Návrh nemluví o Evropě střední a východní. Co s ní bude?

Německo není světovou velmocí. Není hráčem o tento prostor, spíše se stává objektem velmocenských her. Střední a východní Evropa má z hlediska uvedeného návrhu nevyjasněný osud. Německo je zřejmě zahrnuté do Západní Evropy. Střední a východní část Evropy může tvořit nárazníkové pásmo, které nebude moci být nepřátelské vůči Rusku, ani USA a Číně. Když vezmeme v úvahu staré ruské úsilí o zabezpečení západních hranic, je pravděpodobné, že některé uvažované státy se dostanou pod určitý ruský vliv. Je možné, že mezi nimi bude i ČR.

Z hlediska uvedeného možného vývoje, je jásání protiruských koaličníků nad svým volebním vítězstvím pouhým zakvílením větru. Vývoj globální politiky zásadně ovlivní i dění u nás, ať už si to ctěné dámy a pánové z pěti-koalice přejí či nikoliv.

My naopak v tyto změny doufáme, jako zajištění naší další budoucnosti, zítřku českého národa i ČR, sociální spravedlnosti a míru.

Zdroj: https://cz.sputniknews.com/20200118/pruzkum-vetsina-milenialu-se-domniva-ze-v-pristim-desetileti-dojde-k-jadernemu-utoku–11267957.html

https://www.nasrestart.cz/signaly-nadeje/4173-o-co-se-bude-hrat-v-globalni-politice-v-blizke-budoucnosti