Archiv pro štítek: AI

Spojení mezi transhumanismem a metavesmírem

Vzhledem k překotně pádícímu času, který se svojí rychlostí nejspíše snaží dohnat tempo technologického pokroku my přijde jako vhodné seznámit čtenáře Myšpule Světa s článkem výše uvedeného názvu, který vyšel na webu technokracy.news, jehož neumětelý překlad Vám nabízím k zamyšlení, abychom si v tom všem pádění nakonec i tak trochu nenaběhli…

Článek od Charlese Eissensteina přeložila Myšpule

Realita 3D plus čas je již sama o sobě natolik pohlcující, tak proč potřebujeme ještě její levnou napodobeninu od korporace Facebook zvanou Metaverse? Odpověď na tuto otázku spočívá v transhumanismu a v jeho snaze uniknout všem našim smrtelným hranicím a vstoupit tak do nesmrtelnosti, vševědoucnosti a transcendence, což vše je možné pouze v Metavesmíru, ale ne ve skutečném životě. Výzva pro rodiče: Držte své děti co nejdál od Metaverse.

1. Evangelium pokroku

Od doby archaické divergence lidstva od ostatních hominidů se naše systémy nástrojů a symbolů vyvíjely neustále se zrychlujícím se tempem. Stále méně jsme tak závislí na fyzických možnostech našeho těla. Stále více se také ale pohybujeme v oblasti informací: dat, slov, čísel a bitů.

Zcela přirozeně jsme proto tedy pojali myšlenku pokroku, který oslavuje tento vývoj, a příběh o našem osudu, který předvídá možnost jeho nekonečné pokračování. Jeho budoucnost je ovšem ta, ve které budeme muset stále více technologie integrovat do našich těl, dokud se nestaneme něčím víc než jen tím tělem (my ale jsme mnohem více, než jen to fyzické tělo. Poznámka Myšpule). Je to ta, kde se tak plně ponoříme do sebereprezentace, až se pro nás virtuální realita stává dokonce mnohem přesvědčivější než je skutečná hmotná realita. První příběh se nazývá transhumanismus, ten druhý je Metaverse.

Zde je typický příklad této vize, s laskavým svolením The Guardian :

Stárnutí je vyléčeno. Smrt zvítězila. Práce skončila. Lidský mozek reverzně navržený AI. Děti narozené mimo dělohu. Virtuální děti, nelidští partneři. Budoucnost lidstva by mohla být do konce 21. století prakticky neodhadnutelná

Titulek onoho článku zní: „Za našimi ‚pytli masa s opičím mozkem‘: může transhumanismus zachránit náš druh?“ Je v něm vidět až jakýsi antimaterialismus, ambice překročit naši vlastní biologii, snaha překročit naše vlastní já, což je vlastně jen, jak nám tento článek jasně naznačuje, jen o něco málo víc než pytel masa s mozkem uvnitř. Jsme předurčeni k nečemu více, k něčemu mnohem lepšímu. Tento antimaterialistický předsudek se také projevuje v aspiraci ukončit veškerou práci – tedy ukončit požadavek, abychom používali naše fyzická těla k pohybu ve hmotě – a také v naší nejvyšší ambici zvítězit nad samotnou smrtí. Potom však skutečně překročíme celou naší biologii s jejími cykly, překročíme hmotu i s její nestálostí.

Tento cíl byl vždy implicitní v ideologii známé jako pokrok . Přirovnává pokrok lidského druhu třeba ke zlepšení naší schopnosti ovládat přírodu a přivlastňovat si její funkce. Když vyměníme lopatu za buldozer, už je to pokrok. Toužíme po až božském panování nad přírodou. Descartes, pravděpodobně nejvýznamnější učitel období moderny, to tak skvěle vyjádřil ve svém prohlášení o lidském osudu: stát se prostřednictvím vědy a techniky dokonce „pány a vlastníky přírody“. Následující pasáž předznamenává ambice The Guardian z výše již citovaného článku kdy nám Descartes říká:

A to je výsledek, který je třeba si přát, nejen k vynalezení nekonečna umění, díky kterému bychom mohli bez problémů užívat plodů země a veškerého jejího pohodlí, ale také a zvláště pro zachování zdraví…. a že se můžeme osvobodit od nekonečna neduhů těla i mysli a možná i od slabosti věku…

Transhumanismus ale vůbec není něco až tak nového. Pouze pokračuje v prehistorickém trendu směrem k rostoucí závislosti na technologii a v postupné integraci s ní. Když jsme se kdysi dávno stali závislými na ohni, naše čelistní svaly se zmenšily a změnily se také naše trávicí enzymy. Následně, o stovky tisíc let později, vývoj reprezentačního jazyka přetransformoval naše mozky. Materiální technologie domestifikace zvířat, hrnčířství, hutnictví a nakonec průmysl vytvořily společnost, která je na nich zcela závislá. Vize hybridů křemíku a mozku provozujících digitální řídicí centra, fyzicky ve všech ohledech obsluhovaných roboty, žijícími zcela v umělé realitě, představují totiž pouze vyvrcholení tohoto pradávného trendu, nikoli jakoukoli změnu směru jeho trendu. Lidé totiž a to již po poměrně dlouhou dobu do určité míry žili v jakési virtuální realitě – žili totiž v realitě svých konceptů, příběhů a symbolů. Metaverse nás jen do toho všeho jen ponoří ještě hlouběji.

Protože transhumanismus představuje pokrok , není proto divu, že ho progresivisté spíše podporují. Klíčovým principem progresivismu je přinášet výhody pokroku všem, rozdělovat je spravedlivěji a univerzálněji. Progresivismus nezpochybňuje své vlastní základy. Rozvoj je jeho náboženstvím. To je důvod, proč Gatesova nadace věnuje tolik svých zdrojů a energie na rozvoj průmyslového zemědělství, vakcín a počítačů ve třetím světě. To je pokrok. Pokrokem je také přesun života do sféry online (práce, schůzky, zábava, vzdělávání, randění atd.) Možná to je důvod, proč se politika blokování Covid setkala s tak malým odporem ze strany progresivistů. Stejně tak dává okamžitá akceptace vakcín smysl, pokud i ony představují pokrok: je to integrace technologie do těla, jde o inženýrství imunitního systému pro zlepšení možností přírody.

Zdá se, že levičáci si ani nevšimnou, že tyto verze pokroku ale také umožňují pronikání kapitalismu do stále intimnějších území člověka. Myslíte si, že zcela pohlcující AR/VR zážitek z Metaverse bude bez reklamy, možná jen až tak jemně zacílené, že bude neviditelná? Čím těsnější je naše integrace s technologií ve všech aspektech života, tím více se náš život sám může stát spotřebním produktem.

Opět to není nic nového. Marxistická krize kapitálu (klesající ziskové marže, klesající reálné mzdy, vypařování se střední třídy, proletářské zbídačení – zní vám to povědomě?) byla zabráněna pouze neustálou expanzí tržních ekonomik prostřednictvím dvou hlavních nástrojů: kolonialismu a technologií. Technologie otevírá nové, vysoce ziskové oblasti ekonomické činnosti, aby udržely kapitalismus v chodu. Umožňuje totiž přeměnit více přírody a lidských vztahů na peníze. Když jsme závislí na technologii pro takové záležitosti, jako je třeba jen čistá pitná voda, odolnost vůči nemocem nebo vzájemné sociální interakce, pak tyto věci také rozšiřují oblast monetizovaného zboží a služeb. Ekonomika roste, návratnost finančních investic zůstává nad nulou a kapitalismus funguje dál. Moji drazí levičáci – pokud skutečně zůstáváte levičáky (a nikoli autoritářskými korporatisty, to znamená kryptofašisty) – mohli byste prosím přehodnotit své politické spojenectví s ideologií pokroku a rozvoje?

Propagátoři transhumanistického Metaverse to popisují nejen jako že je to dobré, ale také jako zcela nevyhnutelné. Může se to tak skutečně jevit, vzhledem k tomu, že jde pouze o ještě větší rozšíření letitého trendu. Doufám však, že tímto zviditelněním jejích základních mýtů a domněnek se můžeme vědomě rozhodnout, zda to vše přijmout nebo odmítnout. Nemusíme pokračovat touto cestou. Před námi se totiž rozvětvují další cesty. Možná nejsou tak dobře osvětlené nebo zřejmé jako globalistická osmiproudá superdálnice směrem k transhumanistické technoutopii, ale jsou také k dispozici. Alespoň část lidstva se tedy ještě může rozhodnout opustit tuto konkrétní osu vývoje a obrátit se ke zcela jinému druhu pokroku, k úplně jinému druhu technologie.

2. Příchutě Spoil the Palate

Barvy oslepují oči lidí; zvuky ohlušují jejich uši; chutě jim kazí jejich patra.
– Tao Te Ťing

Před lety jsem vzal svého syna Philipa s jeho kamarádem na film. Nasadili jsme si 3D brýle a byli jsme zaplaveni nejrůznějšími předměty, které zdánlivě vylétly z obrazovky. „Nebylo by úžasné, kdyby skutečný svět byl také takto ve 3D, stejně jako filmy?“ zeptal jsem se v žertu.

Kluci si mysleli, že to myslím vážně. „To jo!“ říkali. Nebyl jsem jim tehdy schopen vysvětlit svou ironii. Realita na obrazovce byla tak živá, stimulující a intenzivní, že ve srovnání s ní vypadal skutečný svět prostě nudně.

No, zdá se, že moje jedenáctileté dítě bylo v dobré společnosti. Zamyslete se nad těmito slovy Julie Goldinové, hlavní produktové a marketingové ředitelky LEGO:

Pro nás je prioritou pomoci hračky vytvořit svět, ve kterém již nyní můžeme dětem poskytnout všechny výhody metaverze – tedy svět se zcela pohlcujícími zážitky, kreativitou a sebevyjádřením v jeho jádru – a to navíc způsobem, který je také bezpečný, chrání jejich práva a podporuje jejich pohodu.

Páni, „pohlcující zážitek“. Zní to skvěle, že? Ale vydržte – nejsme již teď ve zcela pohlcujícím zážitku zvaném 3D realita? Proč se tedy tak urputně snažíme znovu vytvořit to, co už dávno vlastně máme?

Myšlenka je samozřejmě ta, že umělá realita, kterou vytvoříme, bude mnohem lepší než originál: bude zajímavější, méně omezená, ale také bezpečnější. Může se ale pouhá simulace reality někdy zcela vyrovnat originálu? Tato naše ambice spočívá na dalším předpokladu, totiž že dokážeme převést všechny naše zkušenosti na data. Vychází z výpočetního modelu mozku. Předpokládá, že vše je kvantifikovatelné – že kvalita je pouhá iluze, že cokoliv skutečného lze měřit. Nedávná událost o zaměstnanci společnosti Google Blake Lemoine, kterému unikly přepisy konverzací, které měl s chatbotem AI, který prosazuje svou vlastní vnímavost, zasahuje do výpočetní teorie mozku a vědomí. Jestliže i samo naše vědomí povstává pouze z dispozice nul a jedniček, co potom znamená, že je něco doopravdy „skutečné“?

Vespertina. Obraz od Grega Spálenka.

Zdá se nám, že AI neuronové sítě jsou modelovány podle mozku, ale může to úplně klidně být celé spíše naopak: totiž že model neuronové sítě vnucujeme mozku. 1 Mozek má zajisté jisté povrchní podobnosti s umělou neuronovou sítí, ale existují také velmi hluboké rozdíly, které naše komputacionalistické předsudky naprosto ignorují. Katalog pouze nervových stavů je tak mnohem menší než je stav plného mozku, který by v sobě také zahrnoval ještě všechny druhy hormonů, peptidů a dalších chemikálií, které se všechny dotýkají stavu celého těla a také všech jeho orgánů. Poznání a vědomí se neděje pouze v mozku. Jsme totiž bytosti v těle.

Není mým cílem zde nabízet podrobnou kritiku komputacionalismu. Jde mi jen o to ukázat, jak ochotně to přijímáme, a proto věříme, že člověk by jen mohl manipulovat s příslušnými neurony a vytvořit tím jakoukoli subjektivní zkušenost.

I když se to ještě ani zdaleka nemůže vyrovnat realitě, tak její simulace je obvykle mnohem hlasitější, jasnější a rychlejší. Když pak vstoupíme do intenzivního „pohlcujícího zážitku“ virtuální reality (VR), rozšířené reality (AR) a rozšířené reality (XR), staneme se podmíněni její intenzitou a trpíme stažením, když je omezena na (obvykle) pomalou předvídatelnost hmotného světa. A naopak, je to odstranění intenzity zkušeností z reálného světa v našich bezpečných, klimaticky řízených, izolovaných bublinkách, které pro nás činí AR/VR/XR atraktivní především. Něco jiného, ​​co se děje s naším přivykáním na intenzivní podněty, je to, že tím ztrácíme naši přirozenou schopnost cvičit také jiné smysly a jiné způsoby vnímání. Orientujeme se stále více na to, co na nás křičí nejhlasitěji, už se nedokažeme naladit na tišší hlasy. Přivyklí na křiklavé barvy už nedokážeme vnímat jejich jemné odstíny.

Naštěstí vše, co je ztraceno, lze stále ještě získat zpět. Když půl hodiny mlčky stojíme v lese, tak vše pomalé a tiché se vrací do naší reality. Skryté bytosti se nám najednouz ukazují. Na povrch vyplouvají jemné myšlenky a tajné pocity. Považujeme to za samozřejmost. Co se to vlastně skrývá pod hlasitým duněním a řevem dnešních všudypřítomných motorů? Jaké neměřitelné a nepojmenovatelné věci ještě neodhaleny leží mezi čísly a nálepkami moderní vědy? Jaké barvy nám chybí, když nazýváme barvu sněhu bílou a vránu černou? Co vše leží mezi a mimo exaktní data? Vynechají naše pokusy o simulaci reality věci, které již nevidíme, a tím se jen zesílí naše současné nedostatky a předsudky? Předvídám tu jedno nebezpečí: že při budování transhumanistického Metaverse si nevybudujeme ráj, ale peklo. Uvězníme se dobrovolně v kontrolované a ohraničené datové konečnosti a budeme si namlouvat, že když těchto dat jen nashromáždíme dost, tak že se naše bity a bajty, naše nuly a jedničky jednoho dne posčítají až do nekonečna.

3. Honba za Mirage

Transhumanismus je prostě proti-přirozený právě v tom, že neuznává vrozenou inteligenci v přírodě, v těle nebo ve vesmíru, ale snaží se naopak spíše vnutit lidskou inteligenci světu, o kterém se domnívá, že žádnou nemá. Vše lze přece trochu vylepšit pomocí lidského designu (a nakonec i designu umělé inteligence vytvořeného lidmi). Přesto je trochu matoucí, že mnoho transhumanistů používá ve svých futuristických vizích ekologické argumenty. Snížíme svůj počet a opustíme přírodu a necháme planetu, aby se znovu trochu rozdivočela, když se stáhneme do bublinových měst a do Metaverse, budeme se živit robotizovanými vertikálními farmami, továrnami na precizní fermentaci, masem z živočišných buněk a umělým mlékem („Mylk“). .

Někteří konspirační teoretici poukazují také na to, že někteří prominentní zastánci transhumanistických technologií také obhajují eugeniku nebo politiku kontroly populace. Spojení je to však celkem logické a nemusí ještě nutně implikovat nějaké monstrózní zlo. Pokud roboti a umělá inteligence dokážou nahradit lidskou práci ve stále více a více oblastech, pak skutečně potřebujeme stále méně lidí. Věříme, že to bude mít další výhodu ve snížení zátěže naší planety lidstvem. Stejné inženýrské myšlení, které „zlepšuje“ tělo a mozek, se přirozeně promítá do optimalizace společnosti, genomu a celé Země.

To, že lidstvo je v zásadě zátěží pro planetu, je předpokladem stejné výjimečnosti, která motivuje naše transcendentní ambice. Snad kdybychom pojali lidský úděl jinak, nebyli bychom až takovou zátěží. Pokud by naší ambicí nebylo překročit hmotu a maso, ale spíše se podílet na nekonečném odhalování dalšího a dalšího života a krásy na Zemi, byli bychom jako ostatní druhy: byly bychom nedílnou součástí vyvíjejícího se celku.

Transhumanismus má ovšem zcela jiný ideál. Když přinášíme do lidské říše stále těsnější a přesnější kontrolu, oddělujeme se tím od všeho přirozeného. Transhumanismus je výrazem mnohem starší myšlenky transcendentalismu, podle níž celý lidský osud spočívá v transcendenci hmotné říše. Metaverse je moderní verze Nebe, jakési duchovní domény. Je to říše čisté mysli, čistého symbolu, naprosté svobody od přirozených limitů. V Metaverse se žádné zásadní omezení netýká toho, kolik virtuálních pozemků tam můžete vlastnit, kolik virtuálních oděvů může nosit váš avatar nebo kolik virtuálních peněz tam můžete mít. Ať už existují jakékoli limity, jsou vždy jen umělé, zavedené a vytvořené softwarovými inženýry, aby byla ta hra zajímavá – a tím i zisková. Dnes je v Metaverse již docela velký trh s virtuálními nemovitostmi, ale jejich nedostatek, a tedy i jejich „hodnota“, je zcela umělá. Přesto je tato umělá hodnota dost podstatná. Bloomberg odhaduje , že roční výnosy z Metaverse budou do roku 2024 činit až okolo 800 miliard dolarů. Podle Vogue ( paywall v online hře Fortnite ročně prodá virtuální kosmetika více než 3 miliardy dolarů, což ji řadí mezi ty vůbec největší světové módní společnosti.

Zajímalo by mě ovšem, co si o tom všem myslí rodiče těch 200 milionů zakrnělých a ztracených dětí na světě.

Tato poslední poznámka ukazuje na jedno špinavé tajemství pod veškerým tímto techno-transcendentalistickým úsilím lidstva. Vždy velmi škodí těm, které činí neviditelnými. Když člověk vstoupí do Metavesmíru, zdá se to jako realita sama o sobě. Jeho hmotný substrát je téměř neviditelný; proto snadno uvěříme, že nemá žádný dopad na hmotný svět mimo jeho okrsky. Čím více nás to pohltí, tím snadněji bychom mohli zapomenout, že vůbec něco existuje také mimo něj.

Totéž se může stát kdykoli, když se ponoříme do symbolů a abstrakcí a zapomeneme na jejich materiální substrát. Ekonomové, hypnotizovaní čísly ekonomického růstu, tedy nevidí dislokaci, bídu a ekologickou zkázu, která je při tom doprovází. Tvůrci klimatické politiky, kteří jsou uchváceni uhlíkovou matematikou, tedy právě proto nevidí všechnu tu devastaci způsobenou lithiovými a kobaltovými doly. Je to tedy tak, že epidemiologové, posedlí úmrtností případů, jen zřídka zvažují skutečnosti hladu, osamělosti a deprese, které prostě jen nespadají do jejich metrik.

Dlouho tomu tak bylo s jakoukoli realitou, kterou si pro sebe vytváříme – zapomínáme na to, co leží mimo ni. Dokonce zapomínáme, že něco leží mimo něj. Tak tomu bylo i v metropolích 20. století. Ponořeni do městského života bylo snadné zapomenout na cokoli jiného, ​​co existovalo nebo bylo relevantní, a bylo snadné ignorovat sociální a ekologické škody spojené s jejich udržováním. Vzor se opakuje v každém měřítku. Vstupte do světa superbohatých a opět to má stejnou logiku. Náklady na materiální a sociální svět, který ho udržuje, je těžké vidět zevnitř sídel a jachet, kde všechno vypadá tak krásně.

Pojďme se na chvíli oddat nějaké metafyzické logice. Pohoda je v odloučení nemožná, protože bytí je zásadně vztahové. Rozdělením reality do dvou říší totiž obě dvě onemocní – jak ta lidská, tak i ta přirozená.

Proto věřím, že technologický program ve svém novém extrému transhumanismu a Metaverse bude navždy pronásledovat přelud. Přelud je Utopie, dokonalá společnost, ve které bylo utrpení zlikvidováno a život je každým dnem stále úžasnější. Stačí se podívat na záznam technologického programu. Udělali jsme obrovské pokroky v naší schopnosti ovládat hmotu a řídit společnost. Můžeme změnit geny a chemii mozku – neměli bychom tedy už depresi konečně porazit? Můžeme neustále sledovat téměř každou lidskou bytost – neměli bychom tedy již nyní odstranit zločin? Ekonomická produktivita na hlavu se za půl století zvýšila 20krát – neměli bychom tedy už teď odstranit chudobu? My ale nemůžeme. Pravděpodobně jsme totiž neudělali vůbec žádný pokrok. Technokratické vysvětlení je takové, že jsme ještě nedokončili celou práci, že i když je naše kontrola úplná, když internet věcí dnes spojuje každý objekt do jedné datové sady, když je každý fyziologický marker pod monitorováním a kontrolou v reálném čase, když každá transakce a pohyb je pod dohledem, pak už ve skutečnosti nebude prostor pro nic, co nechceme. Vše bude pod kontrolou. To by bylo naplnění programu domestikace, který začal před desítkami tisíc let. Celý hmotný svět bude domestifikovaný. Konečně dorazíme do té oázy na pouštním horizontu. Konečně najdeme ten bájný hrnec zlata na konci duhy.

Co když toho ale nikdy nedosáhneme? Co když bída a utrpení nejsou pouze chybou programu odloučení? Co když fata morgána před námi bude ustupovat stejně rychle, jako se k ní my řítíme?

Tak to totiž skutečně vypadá. Nemůžeme si být vůbec jisti, že se lidský stav nezhoršil od dob Dickensových, od středověkých dob nebo dokonce od lovců a sběračů. Zdá se, že nějaká verze všech našich dramat a utrpení dnesprostupuje každou lidskou společnost. Jsme si však zcela jisit, že ani náš lidský stav se moc nezlepšil. Náš zdánlivý pokrok směrem k překonání hmoty a utrpení těla nás nepřiblížilo k našemu cíli. V nejlepším případě to utrpení pouze změnilo formu, pokud se ovšem skutečně ještě více nezhoršilo. Například díky klimatizaci již nemusíme tak trpět extrémními horky. Díky automobilům se již nemusíme tolik unavovat, jen abychom cestovali několik kilometrů. Díky bagrům už nemusíme trpět bolavými svaly při kopání základů domu. Díky všemožným farmaceutickým lékům již nepotřebujeme pociťovat bolesti různých zdravotních stavů. Přesto jsme nějak nezahnali bolest, únavu, utrpení nebo stres, a to ani v těch nejbohatších částech naší společnosti. Budete-li dávat pozor, když jste na veřejných místech, uvědomíte si to obrovské, všudypřítomné utrpení. Naši hrdinní bratři a sestry to však nesou dobře. Skrývají to. Snáší to. Snaží se být zdvořilí, laskaví, veselí, s každým vycházet. Ale dávejte pozor a všimnete si mnoha tajných muk. Zaznamenáte fyzickou bolest, emoční bolest, úzkost, únavu a stres. Každý člověk, kterého vidíte, je vtěleným božstvím, dělá to nejlepší za takových podmínek, které jen velmi málo slouží jeho rozkvětu. Přesto je tu stále ještě krása, božství se neúnavně snaží vyjádřit se, život se snaží žít. Při těchto příležitostech, kdy jsme takto požehnáni, že to dokonce vidíme, se vnímáme jako Přátelé.

4. Virtuální děti virtuálního světa

Možná je lidským údělem navždy se honit za fata morgánou naprosté kontroly, dobývání utrpení, dobývání smrti. A navzdory marnosti tohoto pronásledování se může stát, že netrpíme o nic víc, než kdy jindy, i když ne méně. Není mým cílem zde zastavit transhumanistickou agendu, i když to považuji za odporné. Tuto esej píšu ze dvou souvisejících důvodů. Nejprve je třeba osvětlit základní charakter této agendy, její původ a ambice, a zejména její konečnou marnost, abychom si ji mohli vybrat nebo nevolit s otevřenýma očima. Druhým je popsat alternativu, která je životaschopná bez ohledu na volbu, kterou většina lidstva udělá. Třetím je vytvořit scénář mírumilovných a přátelských vztahů mezi dvěma světy, které se liší od tohoto bodu volby v Zahradě rozvětvených stezek, s výhledem na eony v budoucnosti, kdy se všechny rozdělené duše lidstva znovu spojí.

Dobře, to byly tři důvody, ne dva. Třetí se objevil až poté, co jsem si zapsal první dva. Mohl bych se vrátit a změnit to a smazat celý tento odstavec, který nyní začíná být komicky odkazující na sebe. Doh! Ale někdy se rád podělím o proces své myšlenky.

Připadá mi, že hovorové používání termínu „meta“ k odkazování na sebe sama je také aspektem disociace od hmoty, která nás vrhá do říše symbolů. Odříznuti od nekonečného pramene živého, materiálního a kvalitativního světa kanibalizujeme symbolický svět, který z něj původně vyrostl. Tvoříme příběhy o příbězích o příbězích. Natáčíme filmy o hračkách podle filmů podle komiksů. Symboly začínají symbolizovat jiné symboly a přecházejí v nekonečně zaujaté sebevztahování. Pod jeho rozmarnou hravostí, vtipnou slovní hříčkou a nesčetnými úrovněmi abstrakce se skrývá strašná pravda: Je nám to jedno. Postmoderní společnost prostupuje plíživý cynismus, otupělost, která vybičovala nadšení pro medializovaný Metaverse, může rozptýlit jen dočasně.

Vezměte si například úžasnou novou inovaci virtuálních dětí. Ano, čtete správně. Také známé jako „děti Tamagotchi“ jsou autonomní softwaroví roboti AI naprogramovaní tak, aby vzkvétali, pokud se jim dostane dostatečné digitální péče a pozornosti (a pravděpodobně i zakoupeného příslušenství). Mainstreamová média je nabízejí jako řešení osamělosti, přelidnění a klimatických změn. Nedávný Daily Mail zní: Rise of the ‚Tamagotchi children‘: Virtuální děti, které si s vámi hrají, mazlí se a dokonce vypadají, jako byste vy, budou za 50 let samozřejmostí – a mohly by pomoci v boji proti přelidnění, předpovídá expert na AI. Tyto články jsou kupodivu bez výhrad k takovému softwaru (viz zde a zde ). nechápu to. Žijeme již ve dvou samostatných bublinách reality? Opravdu si lidé myslí, že je to v pořádku? Pro mě nejznepokojivější a nejúžasnější věcí na dětech Tamagoči je jejich bezproblémová normalizace. I když musím přiznat, že stejná myšlenka mě napadla s každým krokem výstupu do virtuality. Například reality TV. „Mohou to lidé skutečně přijmout jako náhradu za zapojení se do příběhů toho druhého v komunitě?“

I přes všechen ten humbuk, přes všechno bezstarostné přijetí pod tím stále nacházím zmíněný cynismus, odpoutanost a zoufalství. Jsou lidé skutečně nadšení z předvádění svých avatarů prostřednictvím online her, setkání a orgií v Metaverse? Nebo je to jen nejlepší dostupná náhrada toho, co v postmoderní společnosti chybí?

Termín „postmoderna“ zde používám záměrně. Postmodernismus jako intelektuální hnutí zapadá do ponoření do světa symbolů odtržených od hmoty. Metaverse ztělesňuje postmoderní doktrínu, že vše je text, že realita je sociální konstrukt, že člověk je čím se prohlašuje, že je, protože bytí je pouhý diskurs. Tak je to i ve světě online avatarů: Vzhled a realita jsou jedno a totéž. Realita je nekonečně tvárná, libovolná, konstrukt. Zdá se tedy každému, kdo je ponořen do oblasti reprezentace. Symbol, který zapomněl, že kdysi něco symbolizoval, se sám o sobě stává skutečným. Komerční značky totiž předpokládají hodnotu oddělenou od materiálového substrátu, který jim hodnotu dával především. (Říkejme tomu Gucci a kabelka se stává hodnotnou bez ohledu na její kvalitu.) Nakonec se může stát, že produkt zcela zmizí ve virtuální realitě a zůstane pouze značka.

V politice se děje téměř to samé. Je to všechno o optice, vjemech, obrazu, signálu, sdělení. Je to, jako bychom hlasovali pro digitální avatary politiků, nikoli pro skutečné. Nikdo nebere předvolební sliby politiků jako nominální hodnotu, ale slyší je jako signifikanty. Proto nikoho nepřekvapí, když žádný ze slibů není vykoupen. Pamatujete si vůbec na nějaké předvolební sliby Joea Bidena? Já určitě ne. Možná něco o zrušení studentského dluhu? Nikoho to nevzrušovalo, protože slovům politiků nevěříme jako samozřejmost. Bohužel jim to umožňuje uzákonit hrozné politiky, pro které by hlasovalo jen málo lidí – pokud by hlasovali pro politiku samotnou a ne pro obrázky, které ji zatemňují. Čím více symbolů pohltí naši pozornost, tím snadněji mohou ti, kdo ovládají informace, manipulovat s veřejností.

A nakonec neignorujme krále všech symbolů: peníze. I to je skutečné pouze na základě konvence, zcela oddělené od všeho hmotného. Už to nesymbolizuje míru zlata nebo dar pšenice do chrámové sýpky. Nesymbolizuje nic jiného než sebe. Tak to naznačuje, že bohatství nemusí mít žádný vztah k hmotě, k materiální produktivitě; ani nemusí podléhat žádným materiálním nebo ekologickým omezením. (Mluvím zde nejen o takzvaných „fiat měnách“, jako je americký dolar, ale také o kryptoměnách.) Stejně jako u jiných systémů symbolů se na základech peněz tyčí věže abstrakce: finanční indexy, deriváty a deriváty deriváty.

V současnosti to vypadá, jako by se celá věž abstrakce měla zřítit, když osiřelý hmotný svět narušuje předstíranou realitu peněz a protestuje proti jejich zanedbávání. Vzhledem k tomu, že osiřelý hmotný svět zahrnuje všechny, kterým se současný systém zbavil jejich iluzí spolu s jejich materiálním zabezpečením, budeme nepochybně čelit sociálním zmatkům. A nebude to jen finanční systém, který se zhroutí. Ve věži abstrakce je mnoho dalších místností. Pohodlné bydlení v nich najde stále méně lidí. V tuto chvíli budou elity – kdokoli zůstane v několika nepoškozených bunkrech starého normálu – čelit volbě. Buď se schovají dále do svých bunkrů a posílí svou kontrolu nad rostoucími řadami vyvlastněných, nebo také utečou z věže a připojí se k nám ostatním ve skutečném světě. Prakticky to znamená opustit celý globální finanční systém; znamená zrušení dluhu; znamená konec dolarové hegemonie a koloniální těžby.

Elity čelily podobné volbě v roce 2008. Rozhodly se rozšířit a zintenzivnit svou kontrolu a pokračovat v hromadění bohatství vyprázdněním střední třídy, globálního Jihu a přírodního světa. Finanční kolaps nás sám o sobě do nového světa nedopraví. Můžeme se rozhodnout pokračovat v transcendentálním programu. Každý její aspekt podporuje zbytek. Dislokace financí z hmoty je svého druhu s dematerializací zkušeností Metaversem a transhumanismem oddělujícím lidi od jejich těl. Všechny přispívají ke stejnému vyhloubení hmoty. Není proto divu, že jejich ideologové spolubydlí s finanční a politickou elitou v institucích, jako je Světové ekonomické fórum. Mají budoucnost, ve které pokračujeme v cestě Separace. Ale není to jediná budoucnost.

5. Separace a vzájemné bytí

Vraťme se na chvíli k široké otázce, zda simulovaná realita může někdy skutečně nahradit hmotnou realitu. Na jedné úrovni je to technická otázka, závislá na výpočetních kapacitách a tak dále. Na jiné úrovni je to metafyzická otázka: Lze vesmír zredukovat na data? Je to diskrétní nebo spojité? Platí základní doktrína vědecké revoluce, že vše skutečné lze změřit? Někteří filozofové a fyzici říkají ano, protože věří, že naše hmotná realita je sama o sobě simulací, programem běžícím v nějakém nepředstavitelně mocném počítači. Osobně o tom pochybuji. Kdykoli aplikujeme zařízení naší doby metaforicky na tělo a vesmír. V době strojů bylo tělo komplikovaným mechanismem a vesmír deterministický stroj složený z oddělených částí. Ve věku počítačů jsme se rozhodli, že mozek je digitální počítač s mokrým softwarem s CPU a paměťovými bankami a vesmír je softwarový program.

Pokud je pravda, že simulace bude vždy zaostávat za realitou, že kvalita vždy unikne kvantitě, že AI dítě naprogramované tak, aby napodobovalo vývojovou trajektorii dítěte, se nikdy nevyrovná skutečnému člověku, pak prázdnota pod digitálním Metaversem, cynismus a zoufalství nikdy nezmizí. Ale upřímně, moje ostražitost vůči Metavesmíru nezávisí na metafyzických doktrínách.

Mohu být spravedlivý a říci, že možná není nic špatného na zvýšení integrace stroje a člověka, mozku a počítače; že možná není nic špatného na tom, když lidé žijí v bublinách a zcela interagují v digitálním herním světě s virtuálními přáteli. Ale ve skutečnosti si nemyslím, že je to vůbec v pořádku, nebo bych možná měl říct, že to není v pořádku . Když vidím dnešní děti ponořené do fyzicky bezpečného digitálního světa, prožívající virtuální dobrodružství, aniž by opouštěly své ložnice, neschopné házet míčem nebo švihadlo, nikdy neprožívat nápaditou skupinovou hru bez dozoru, tečou mi slzy z úzkosti. Neobviňuji z jejich utrpení děti závislé na obrazovce, ani jejich rodiče. Když byli moji dospělí synové mladší, pamatuji si, že jsem je posílal hrát si ven. Nechtěli zůstat dlouho venku, protože tam nebyl nikdo, s kým by si mohly hrát. Už jako kultura jsme zapomínali, jak si hrát, alespoň se svými těly, v materialitě.

Vzpomínám si na jednoho souseda, který své děti nepouštěl ven, protože se ve státě vyskytl případ viru Zika. Je zřejmé, že tento strach byl zástupcem nevědomého strachu z něčeho jiného. Jen málo z nás se v moderní kultuře cítí skutečně bezpečně, protože trpíme existenční nejistotou, která pochází z moderního vytěsnění z hmotného světa. Cítíme se špatně, ne doma. Svět se stal jiným, nepřátelským, něčím, od čeho se lze izolovat. Pro takového člověka je digitální svět – uzavřený a bezpečný, plně domácí – neodolatelně přitažlivý. Když sedím před obrazovkou, uvnitř, moje dítě je v bezpečí.

Nebo to tak vypadá. Nakonec se oddělení od světa projeví jako fyzická a emocionální nemoc. Je příznačné, že skutečnou pandemií naší doby jsou autoimunita, alergie a další imunitní dysfunkce – neduhy, které nelze porazit ovládáním něčeho vnějšího vůči sobě. Není co zabíjet nebo co držet mimo. Tak se nám zrcadlí zapomenutá pravda: že Příroda, kterou tak kavalírsky ničíme, je také součástí nás samých. Jsme více než na sobě závislí na zbytku života, jsme interexistující. Co uděláme přírodě, děláme sobě. To je pravda zvaná vzájemné bytí . Této pravdě nikdy neunikneme, bez ohledu na to, jak hluboko se stáhneme do svých virtuálních bublin.

Je to právě naopak. Čím více se stahujeme do svých virtuálních bublin, tím větší je náš pocit přemístění, tím více se v nich cítíme špatně a tím dále se cítíme být od našeho domova. Bez tělesných vztahů se člověk cítí být ve světě cizincem. Základní krizí naší doby je totiž krize sounáležitosti. Pochází z atrofie našich ekologických a komunitních vztahů. Kdo jsem? Každý můj vztah mi říká, kdo jsem. Když někdo nezná příběhy skryté za tvářemi, které vidí každý den, nebo jména a použití rostlin nebo historii určitého místa a jeho lidí; když je venku tolik scenérií obydlených většinou naprosto cizími lidmi; když člověk nemá žádné intimní společníky mimo svoji nukleární rodinu; když někdo toto dobře neví a není ani dobře znám, pak sotva může existovat, protože existence je vztah. Nejistý, izolovaný jedinec, který tak zůstává, je vždy úzkostlivý, náchylný k manipulaci a je snadným cílem pro obchodníky prodávající tokeny jeho identity. On nebo ona dychtivě převezme jakoukoli politicky generovanou identitu, která bude k dispozici, v souladu s námi proti nim, jen aby získali křehký pocit sounáležitosti. A pohodlí digitálního světa pak velice snadno svede tohoto člověka k nahrazení jeho ztracených hmotných vztahů těmi digitálními.

Právě jsem řekl, že nikdy nemůžeme uniknout pravdě o vzájemném bytí bez ohledu na to, jak hluboko se stáhneme do našich virtuálních bublin. Nemůžeme tomu uniknout, ale můžeme to trochu odložit. Možná, paradoxně, tak můžeme navždy odložit jinak nevyhnutelné. Kolaps nás nezachrání před našimi vlastními volbami. Každá nová dysfunkce, každá nová fyzická, mentální nebo sociální nemoc může být ještě více zmírněna technologiemi. Děti tamagoči možná nedokážou utišit osamělost svého života v bublině, ale naštěstí moderní neurověda odhalila přesné uspořádání neurotransmiterů a receptorů, které vytvářejí pocit osamělosti. Můžeme je tedy modulovat – problém je vyřešen! A pokud to způsobí nějaký další deficit, proč ne, můžeme to přece také napravit. Jednoho dne, až bude naše kontrola nad geny a chemií mozku a fyziologií těla naprosto dokonalá, tak konečně dosáhneme nebe. Síla jedné technologie opravit nedostatky druhé technologie neexistuje, stejně jako neexistuje žádná hranice pro zmíněnou věž finanční abstrakce, která používá dluh k financování plateb předchozího dluhu. Přesto se stejně nikdy nedostaneme do nebe.

Ve všech těchto případech tato věž není nic jiného než Babylonská věž: jako metafora pro pokus o dosažení nekonečna konečnými prostředky. Popisuje snahu o vytvoření dokonalé virtuální reality, vytváření vylepšených verzí všeho přírodního (například syntetický mylk nebo geneticky modifikované jahody nebo umělé dělohy nebo online dobrodružství). Věnujeme obrovské úsilí tomuto projektu stavby věží, ale stejně se nikdy nepřiblížíme k obloze. Je ale také pravda, že ani my nejsme stále dále od oblohy. Opravdu jsme vystoupali už dost vysoko a před sebou máme ještě dlouhou cestu k pádu. Nejistí, bez kořenů, mnozí začnou zpochybňovat projekt a nesmírně komplikovanou stavbu, která se najednou rozprostírá po ruinách původních kultur a ekosystémů.

Jak by vypadala naše civilizace, kdybychom vše stavěli pouze pro krásu a ne tolik do výšky? Proč bychom nemohli použít pozemské věci k pokusu opustit Zemi?

Strašení virem zika bylo samozřejmě jen předzvěstí přicházející sociální pohromy, která měla následovat v roce 2020. Celé rodiny se na týdny a měsíce sotva kdy odvažovaly byť by jen vycházet ze svých domovů. Život tím jen urychlil svůj let do digitální říše. Práce, schůzky, škola, volný čas, zábava, randění, lekce jógy, konference a další věci se přesunuly do sféry online – říkalo se, že je to jen malá nepříjemnost a že zachraňuje miliony životů. Zda tím bylo skutečně zachráněno mnoho životů, je skutečně předmětem sporu; můj bod zájmu se však zaměřuje na tu druhou část: na to „malé nepohodlí“. Bylo opravdu tak malé? Byla to skutečně jen pouhá nepříjemnost? Může být digitální život téměř adekvátní náhradou za osobní život? (Bude to brzy adekvátní, protože technologie postupuje?) To závisí do značné míry na oněch metafyzických otázkách, které tu byly nastoleny již dříve.

I zde by však bylo dobré apelovat nikoli na mysl, ale i na tělo, aby i ono odpovědělo na otázku, zda digitální život může být skutečně tou adekvátní náhradou skutečného života. Během blokování jsme cítili, jak chřadnem. Jistě, počáteční období ústupu bylo nejprve pro mnoho lidí vítané, byla to přestávka v jinak běžné rutině. Postupem času však mnozí z nás začali vykazovat cosi jako známky emocionální a sociální podvýživy. Dokonce i politici, kteří na nás uvalili ty nejdrakoničtější mandáty, je pak mnohdy sami porušili. Proč? Protože to uzamčení bylo naprosto nelidské. Bylo to zcela proti životu.

Nyní ale předpokládám, že někteří lidé byli s uzamčením a sociální izolací úplně v pohodě a byli by nejraději, kdybychom se již nikdy nevrátili k normálu. Mohli by říct, že je to kvůli bezpečnosti, ale já mám podezření, že tady funguje ještě něco jiného. Během Covidu jsem si zvykli na své malé klece a vyvinuli jsme si jistý druh agorafobie. Nebáli jsme se, že onemocníme; Byli jsme spíše vyděšeni z lékařských rituálů maskování a distancování, které dohnali celou společnost. Takže, i když z jiných důvodů než ti covid-ortodoxní, tak my všichni jsme se částečně stáhl do digitálního světa. Když jsme se z něj pak opět vynořili, bylo to jen s mírným strachem, člověk má skoro pocit, že vstupuje na cizí území. Představte si, jaké to musí být pro lidi, kteří se ještě před Covidem cítili ve světě jako cizí nebo v nebezpečí. Mohou váhat ještě mnohem více než my ostatní, zda se sem znovu vydat, a přivítat ono obohacení izolační bubliny, kterou nám Metaverse nabízí.

Popsal jsem staletí trvající trendy a hluboké nevědomé příběhy, které přispívají k transhumanistické agendě. Pokud se to však celé pokusíme chápat jen jako prostě podlý plán Klause Schwaba & Co. na převzetí světa, unikne nám 99 % obrázku. Chybí nám ty síly, které produkují Billa Gatese, Klause Schwaba a technokratickou elitu. Chybí nám ideologie, které jim dávají moc a tou pak disponují veřejnost, aby přijala jejich plány. Tyto ideologie jsou daleko za intelektuálními schopnostmi lidí jako Gates a Schwab něco vynalézt. Ve skutečnosti jsou ještě mnohem hlubší, než nám ideologie naznačuje Jsou to pouze aspekty toho, co lze nazvat mytologií.

6. Paralelní společnosti

Jakákoli alternativa k transhumánní budoucnosti musí čerpat z jiné mytologie. Ale mytologie, alespoň ta její část obsahující vyprávění a víru, je druhořadá. Alternativou k transhumanismu a transcendentalismu obecně by bylo znovu se zamilovat do hmoty. Znamenalo by to přijmout své místo jako účastník zbytku života v onom nepředstavitelném procesu stvoření. Místo abychom se snažili překročit svou lidskost, snažíme se být plněji lidmi. Už se snažíme uniknout hmotě – ne digitálními prostředky Metavesmíru, ani jeho zduchovněnou verzí.

Tady o tom píšu. Tady jsem, vkládám do konceptů výzvu k obrácení letu do konceptů. Doufám, že za těmi slovy slyšíte hlas a za hlasem cítíte maso.

Ti, kteří se znovu zamilují do hmoty, zjistí, že milovaný nese nepředvídatelné dary. Když například obrátíme pátrání po izolaci a přijmeme vztah s mikrobiálním světem, sociálním světem a větrem, vodou, slunečním zářením a půdou přírodního světa, když uznáváme jemné dimenze hmoty – frekvence, energie a informace – pak se otevírají nové perspektivy léčení, které nezávisí na zabití patogenu, vyříznutí části těla nebo řízení tělesného procesu. Pokrok nemusí přijít skrze vnucování řádu světu. Může to přijít spojením ve větších a větších, jemnějších a jemnějších úrovních již existujícího a neprojeveného řádu.

Slogan Světové výstavy v Chicagu z roku 1933 může být také heslem moderní doby: „Věda nachází, průmysl platí, člověk se přizpůsobuje“. Doktrína nevyhnutelnosti je již dlouho hlavní nití ve vyprávění o technologickém pokroku. Věda a technika se budou neustále vyvíjet a je na nás, abychom se tomu přizpůsobili. Ale jsme opravdu tak bezmocní? Jsme jen nástroje technologie? Nemělo by to být naopak? Historie nabízí signální příklady, i když mohou být skrovné, vědomého odmítání technologického pokroku: na mysl přicházejí luddisté ​​z počátku 19. století a současní amišové. Počkej chvilku, musím si vyměnit pásku na psacím stroji. OK. Říci, že rozhraní mozek-počítač, nositelné počítače, geneticky upravení lidé, Metaverse nebo internet věcí jsou nevyhnutelné, v podstatě prohlašuje, že v této věci nemáte na výběr, že veřejnost nemá na výběr. No, kdo říká? Ti, kteří se brání možnosti volby, to je kdo. Logika je kruhová, když nevolená elitní organizace jako WEF prohlašuje, že určité budoucnosti jsou nevyhnutelné. Možná by nebyli v plně informované, suverénní demokratické společnosti. Buďme podezřívaví k centralizovaným institucím hlásajícím nevyhnutelnost technologií, které posilují moc centralizovaných institucí.

Možná je nevyhnutelné, že alespoň část lidstva bude pokračovat ve zkoumání vzestupu lidstva pryč od hmoty. Navzdory marnosti svých utopických ambicí tento průzkum nepochybně odhalí nové oblasti kreativity a krásy. Koneckonců, symfonický orchestr, kino a jazzový kvartet, to vše závisí na dřívějších technologiích, které byly součástí oddělení lidstva od přírody. Krása, láska a život jsou nepotlačitelné. Vybuchly všude, bez ohledu na to, jak těsná nebo dusivá matrice kontroly. Nicméně vím, že nejsem zdaleka sám, kdo říká: „To není moje budoucnost.“ Nejsem sám, kdo chce být více vtělený, blíže k půdě, méně ve virtuálním světě a více v materiálu, více ve fyzickém vztahu, blíže ke svým zdrojům potravy a léků, více zasazený do místa a komunity. Možná někdy navštívím Matrix, ale žít tam nechci.

Dostatek lidí sdílí tyto hodnoty, takže možnost paralelní společnosti přichází v úvahu. Jsme v pořádku s tím, že se někteří lidé rozhodnou prozkoumat lidskou bytost v Metavesmíru, pokud nejsme nuceni tam také žít. Tyto dvě společnosti se mohou dokonce vzájemně doplňovat. Nakonec se mohou rozdělit na dva samostatné, symbiotické druhy.

Říkejme jim Transhumani a pokud mi dovolíte, Hippies. Od té doby, co jsem je poprvé spatřil ve volné přírodě, mám pro hippies slabost. Bylo to v parku Ann Arbor v roce 1972. „Kdo jsou?“ zeptal jsem se své matky a ukázal na nějaké lidi s dlouhými vlasy a korálky. „Ach, to jsou hippies,“ řekla moje matka věcným tónem. Moje čtyřleté já bylo s vysvětlením plně spokojeno.

V té době hippies zpochybňovali ideologii pokroku. Zkoumali další cesty lidského rozvoje (meditace, jóga, psychedelika). Vrátili se do země. Plkali si vlastní košíky, stavěli si vlastní chatrče, vyráběli si vlastní oblečení.

Transhumani se vyznačují progresivním spojením s technologií. Jsou na ní závislé pro přežití a další a další funkce života. Jejich imunita závisí na neustálých aktualizacích. Nemohou rodit bez pomoci – císařské řezy se stávají rutinou (to už se děje). Nakonec inkubují plody v umělých lůnech, krmí je umělým Mylkem a starají se o ně pomocí AI chův. Žijí na plný úvazek v prostředí VR/AR a vzájemně na sebe reagují na dálku ze samostatných bublin. Jejich materiální životy v průběhu generací ubývají. Zpočátku pravidelně vycházejí ze svých izolovaných chytrých měst, chytrých domů a osobních ochranných bublin v závislosti na tom, jaké viry nebo jiná nebezpečí kolují. Postupem času opouštějí domov méně a méně často. Vše, co potřebují, dorazí doručovacím dronem. Většinu času tráví uvnitř, protože jak se stále více přizpůsobují přesně kontrolovanému prostředí, venkovní prostředí bez klimatizace se stává nehostinným. (To se již stalo, když se lidé stali závislými na klimatizaci. Američané tráví v průměru 95 % svého času uvnitř budov.)

Také tráví stále více času online, v digitálních a virtuálních prostorech. Aby to bylo možné, technologie je integrována přímo do jejich mozků a těl. Sofistikované fyziologické senzory a pumpy neustále upravují chemii těla, aby je udržely zdravé, a brzy bez nich nemohou zůstat naživu. V mozku jim rozhraní počítač-neuron umožňuje přístup k internetu rychlostí myšlenky a telepatickou komunikaci mezi sebou. Obrázky a videa jsou dodávány přímo do jejich zrakového nervu. Oficiální oznámení mohou být také doručována přímo do jejich mozku a inzerenti jim platí za minutu, aby umožnili zasílání komerčních sdělení. Nakonec již nemohou rozlišovat mezi endogenními obrázky a obrázky zvenčí. Kontrola dezinformací může být rozšířena na neurologickou úroveň. Postupem času se jejich schopnost poznávání také stává závislou na technologii, protože mozek splyne s AI a internetem. (Opět je to jen pokračování prastarého trendu, který začal snad psaním. Gramotní lidé exportují část své kapacity paměti do písemných záznamů. Není neobvyklé, že předgramotní lidé jsou schopni zopakovat tisíciřádkovou báseň poté, co jsem to jednou slyšel.)

V této společnosti základní fyzické fungování, sociální interakce, imunita, reprodukce, představivost, poznání a zdraví, to vše vstupuje do oblasti zboží a služeb. Nové zboží a služby znamenají obrovské nové trhy, nové oblasti pro ekonomický růst. Ekonomický růst je nezbytný pro fungování měnového systému založeného na dluhu. Transhumánní ekonomika tedy umožňuje pokračování současného ekonomického řádu.

Hippies odmítají jít touto cestou a ve skutečnosti zvrátit část technologické závislosti, která je již normální v roce 2022. I to se již děje. Moje děti se narodily s menšími technologickými zásahy než já. Hippies se odvykají od farmaceutických rekvizit ke zdraví, v některých případech akceptují vyšší rizika a dřívější úmrtí, ale z dlouhodobého hlediska se těší větší vitalitě. Vracejí se – už se vracejí – k přirozenému porodu. 2 Do určité míry obracejí znamenitou dělbu práce, která charakterizuje moderní společnost, pěstují více vlastních potravin, staví více vlastních domů a přímo se zabývají uspokojováním svých materiálních potřeb na úrovni jednotlivce i komunity. Jejich životy se stávají méně globálními, méně závislými na technologiích a více místními. Znovu rozvíjejí atrofované kapacity lidské mysli a těla a objevují nové. Protože běžně nepoužívají technologie, aby se izolovali od všech hrozeb a výzev, zůstávají silní.

Protože Hippies získávají zpět rozsáhlé oblasti života z říše zboží a služeb, jejich společnost převrací známý ekonomický řád. Role peněz v životě klesá. Úročený dluh již není základem jejich ekonomiky. Spolu se zmenšující se finanční sférou vzkvétají v rostoucí ekonomice darů nové způsoby sdílení, spolupráce a výměny.

Hippies vidí práci jako něco, co je třeba přijmout ve správné míře, ne minimalizovat. Efektivita ustupuje estetice jako primárnímu průvodci při vytváření materiálů a estetika integruje celý proces pořizování, používání a vyřazování materiálů. Jako jednotlivci, ve svých komunitách a jako globální kultura věnují své tvůrčí schopnosti kráse nad měřítko, zábavě nad bezpečností a léčení nad růstem.

7. Velké dílo

Dnes vidíme první známky toho, že se celé lidstvo rozděluje na dvě společnosti. Co když si navzájem požehnáme ve své volbě a budeme se snažit udělat pro ni místo? Klidně se může stát, že Transhumani a Hippies se navzájem potřebují a mohou si navzájem obohatit život. Za prvé, protože ráj kontroly je fata morgána, hmotný svět bude navždy zasahovat do Metaverse způsobem, který roboti a AI nebudou schopni řešit. Někdo bude muset opravit děravou střechu na farmách počítačových serverů. Transhumani nikdy plně nerealizují cíl nahradit lidskou práci prací strojovou. Budou však vyvíjet technologie založené na abstrakci, výpočtech a kvantitě v mimořádné míře, které mohou být za určitých okolností použity pro Hippies, když budou čelit výzvě vyžadující tyto technologie. A mohou sdílet zázraky umění a vědy, které vytvářejí na své transhumánní cestě.

Obě společnosti sdílejí určité výzvy a žijí na společné planetě. Pokud má jedna z nich vzkvétat, budou muset spolupracovat. Snad nejvýznamnějším společným problémem je řízení a sociální organizace. Zatímco transhumanistický Metaverse má dnes podtext totalitní centrální kontroly, nemusí tomu tak být. Lze si snadno představit decentralizovanou digitální společnost, stejně jako si lze představit centralizovanou společnost s nízkými technologiemi. Mnoho starověkých společností bylo přesně takové. Žádná cesta, Transhuman ani Hippie, nejsou důkazem proti odvěkým metlám tyranie, občanského násilí a útlaku.

Vlastně ani tomu, co bylo právě napsáno, tak úplně nevěřím. Stále rostoucí kontrola nad hmotou, kterou transhumanismus vyžaduje, jde ruku v ruce se sociální kontrolou. Vycházejí ze stejného pohledu na svět: pokrok se rovná vnucování našeho řádu chaosu. Vzhledem k tomu, že všech 60 „stakeholderů“ nové iniciativy WEF Metaverse jsou velké korporace, které touží po podílu na odvětví ve výši 800 miliard dolarů, lze bezpečně předpokládat, že technologie Metaverse bude komplexně použita k rozšíření a konsolidaci moci korporátní vlády.

Není to tak, jak někteří lidé říkají: „Technologie je neutrální, záleží na tom, jak ji používáme.“ Technologie má v sobě zabudované hodnoty a přesvědčení svých vynálezců. Objevuje se v sociálním kontextu, naplňuje potřeby společnosti, naplňuje její ambice a ztělesňuje její hodnoty. Vynálezy, které se nehodí, jsou marginalizovány nebo potlačovány. Některým takovým technologiím, jako jsou ty v holistickém zdraví, se daří na blízkých předměstích oficiální reality. Jiná, jako jsou zařízení s volnou energií, chřadnou v dalekých končinách neskutečnosti, takže násilně odporují tomu, co autority se znalostmi věří, že je skutečné. Není to ani hodnotově, ani systémově neutrální. Oba se demokratizují. První, vyžadující mnohem méně odborných znalostí a high-tech infrastruktury, vrací medicínu lidem. Ta doslova decentralizuje a demokratizuje moc .

Naproti tomu většina lékařské technologie transhumanismu staví obyčejné lidi pouze do jakési spotřebitelské role. Spolkněte tuto pilulku. Přijměte tuto injekci. Implantujte si toto zařízení.

Nicméně ve výše uvedených slovech-já-ne-zcela-věřím je pravda. Bez ohledu na hodnoty zakotvené v technologii stojíme před zásadnější volbou, než jakou technologii použít nebo odmítnout. Představte si, co by technologie sledování dokázala, kdyby byla řízena lidmi ve vládě, spíše než korporacemi a pro vládu lidem. Představte si, že by každé vládní rozhodnutí a výdaje byly plně transparentní. Tato myšlenka vychází z jednoho z principů, které jsou hlubší než technologie: tím je transparentnost. Lži, pomluvy, utajování a kontrola informací mohou proměnit jakoukoli společnost, a to jak dobu kamennou nebo digitální, v peklo. Dehumanizace může totiž proměnit jakoukoli společnost v naprostá jatka. Příběhy dobro versus zlo mohou totiž proměnit jakoukoli společnost ve válečnou zónu.

To znamená, že my, kteří bijeme na transhumanistický poplach, máme více práce než jen oponovat určitým technologiím a politickým mocnostem, dokonce více než budovat paralelní instituce. My Hippies můžeme trochu nebo hodně vrátit technologii. Můžeme dál používat internet, auta, bagry, řetězové pily a lovecké pušky. Nebo se jich možná po generace vzdáváme. Možná zase kopeme základy domu krumpáčem a lopatami. Možná se vrátíme ke kolu nebo oslu. Necítím však žádné vzrušení z budoucnosti, která je pouze návratem do minulosti. Jsem si jistý, že zázračné technologie, které umožnila lidská cesta Separace, jsou zde z nějakého důvodu. Čistá melodie osamělé pastýřské píšťaly nesnižuje hodnotu symfonického orchestru. Oba vyjadřují milostný vztah k hmotě.

Otázkou tedy je, co je před námi za ono Velké dílo, které je společné pro jakýkoli technologický kontext? Co je tou pravou revolucí, revolucí vědomí, která nikoho nenechá chřadnout v totalitním lékařsko-digitálním vězení?

Na takové otázky vám v tuto chvíli nenabídnu stručné nebo pěkné odpovědi. Samotné otázky totiž mají větší sílu než mají odpovědi na ně. Nabízí nám soucit se všemi lidskými bytostmi. Vracejí nás k pravdě naší vzájemné existence. Připomínají nám, že stejně jako my jsme se nevzdali svých bližních, tak Bůh se nikdy nevzdá nás. Nalaďují nás na vědomí, že kdyby byla naše situace beznadějná, nebyli bychom tu, abychom se s ní setkali. Žádají nás, abychom zvážili, kdo jsme a proč jsme tady; co a proč je lidská bytost . Ať už bude revoluce jakákoli, určitě dojde až do těchto hlubin.

Znovu se tedy ptám, co je to před námi za Velké dílo? Odmítněte, a to klidně zuřivě jakoukoli odpověď, o které vaše duše ví, že je nepravdivá, jakkoli lichotivě může znít vaší spravedlnosti. Buďte mírní ve svých úsudcích, aby jasnost záměru měla nějaký prostor pro svůj růst. Buďte vděční, když objevíte radost, lehkost a humor, které nám toto Velké dílo zpřístupňuje. Buďte si jisti skutečným vědomím, že jsme připraveni to vše uskutečnit. Radujte se z obnovení našeho milostného vztahu se světem z hmoty a z masa.

Zdroj: https://www.technocracy.news/the-link-between-transhumanism-and-the-metaverse/

Líbil se Vám dnešní článek? Zvažte prosím podporu Myšpule Světa! Bez Vaší podpory by byl tento projekt dlouhodobě neudržitelný!

PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů a z Vašich darů.. Přispějete-li na jejich provoz a udržení, tak přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100 do zprávy pro příjemce pouze napište prosím: „dar Myšpuli“

Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule

Zpráva OSN: zabijácké AI bezpilotní drony lovily lidi

Zpráva Organizace spojených národů (OSN) odhalila, že bezpilotní bojová letadla a smrtící autonomní zbraňové systémy již loni bombardovaly rebely v Libyi.

Drony, které lze ovládat ručně, byly během střetnutí řízeny automaticky samy – pouze pomocí palubních kamer a AI strojového učení k nalezení a zacílení nepřátel.

Podle březnové expertní zprávy Rady bezpečnosti OSN pro Libyi byly kvadrokoptéry Kargu-2 rozmístěny v této severoafrické zemi v březnu loňského roku. K incidentu pak došlo během potyčky mezi libyjskou vládou a silami loajálními k Chalífovi Haftarovi, veliteli odtržené frakce Libyjské národní armády.

Kargu-2 zničí cíl výbušnou náloží

Drony „byly naprogramovány tak, aby zaútočily na vybrané cíle, aniž by vyžadovaly datovou konektivitu mezi jejich operátorem a municí.

Dron Kargu-2, vybavený výbušnou náloží, může být řízen na dálku lidským operátorem nebo pomocí své palubní kamery a umělé inteligence (AI) vyhledávat své cíle zcela autonomně. Jeho výbušná nálož při dopadu exploduje. (Související: Útok dronů: Armáda chce, aby miniaturní sebevražedný dron zabíjel ze vzdálenosti šesti mil. )

Kargu-2 má maximální rychlost asi 90 mph a vydrží ve vzduchu půl hodiny. Ve standardním režimu je ovládán přímo operátorem ze vzdálenosti až šesti mil. Když je cíl spatřen, dron se k němu přimkne a nebo se ponoří dovnitř a pak ho sebevražedně zničí výbušnou náloží. Koncepce je podobná munici, kterou používají speciální jednotky, i když Kargu-2 má mnohem větší hlavici.

Podle zprávy OSN drony Kargu-2 autonomně „pronásledovaly“ a „vzdáleně zlikvidovaly“ Haftarovy síly, když Haftar ustupoval.

Haftarovy síly „nebyly ani vycvičeny, ani motivovány k obraně proti efektivnímu použití této nové technologie a obvykle ustupovaly značně chaoticky nepořádku,“ uvádí dále zpráva. „Jakmile byli na ústupu, byli vystaveni neustálým útokům bezpilotních bojových vzdušných prostředků a smrtících autonomních zbraňových systémů.“

Informaci poskytl důvěrný zdroj, uvedl časopis New Scientist . Pokud by to bylo přesné, šlo by o první zaznamenaný incident, kdy autonomní dron zaútočil na lidi.

I když tentokrát nebyla potvrzena žádná úmrtí, tak zpráva dále uvádí, že podobné smrtící autonomní zbraně již způsobily „značné oběti“, když byly nasazeny proti personálu Haftarova pilotovaného raketového systému země-vzduch Pantsir S-1.

Riziko je příliš vysoké, aniž by lidé rozhodovali

Kritici smrtících autonomních dronů, jako je Kargu-2, tvrdí, že tato technologie je stále příliš nepřesná.

„Současné systémy založené na strojovém učení zatím nedokážou účinně rozlišit třeba farmáře od vojáka,“ napsal Zachary Kallenborn, specialista na vnitřní bezpečnost, v Bulletin of the Atomic Scientists . „Farmáři mohou držet pušku, aby bránili svou půdu, zatímco vojáci mohou použít hrábě, aby převrhli dělovou věž. I adekvátní klasifikace vozidel je obtížná.“

Podle Kallenborna je riziko autonomních bojových systémů ještě stále příliš vysoké na to, aby se dalo posoudit .

„Každá daná autonomní zbraň má pořád určitou šanci, že se nějak pokazí, ale tyto chyby potom mohou mít širokou škálu důsledků,“ napsal Kallenborn. „Autonomní zbraně s nejvyšším rizikem jsou ty, které mají vysokou pravděpodobnost chyby a zabijí mnoho lidí, když chyba nastane. Vynechme 357 magnum, to je jedna věc; Náhodné odpálení jaderné hlavice W88 je ale trochu něco jiného.“

Jack Watling, specialista na pozemní válku z think-tanku Royal United Services Institute, řekl New Scientist , že drony jsou v něčem jako v šedé zóně, pokud jde o regulaci zbraní s umělou inteligencí, protože pouze kontroloři dronů by se dozvěděli, zda byly ty stroje použíté k bojové akci v době svého útoku dálkově ovládané nebo autonomní.

„To neukazuje, že by autonomní zbraně nebylo možné regulovat,“ řekl. „Ukazuje se ale, že tato diskuse je i nadále naléhavá a důležitá. Technologie na nás nepočká.“

Kargu-2 může mít nyní schopnost rojení

STM, turecká společnost, která vyrobila Kargu-2, neodpověděla na žádost o komentář k obviněním zprávy. Společnost vyvíjí radary, satelity, autonomní systémy a další technologie v soukromém i vojenském sektoru.

The Drive v červnu loňského roku oznámil, že STM vyvíjí „schopnost rojení“ pro Kargu-2, která by umožnila 20 dronům pracovat v tandemu. (Související: Válka nové generace: DARPA testuje „roje dronů“, které bude řídit umělá inteligence, nikoli lidé. )

Operátor na zemi může ručně ovládat kterýkoli z dronů řady Kargu a používat jejich palubní senzory, které zahrnují elektrooptické a infračervené videokamery a laserový zobrazovací systém neboli LIDAR, k provádění obecného dohledu a identifikaci a sledování cílů.

Generální ředitel STM Murat Ikinci řekl tureckému listu Hurriyet , že Kargu má rozpoznávání obličeje, což naznačuje, že může vyhledávat konkrétní osoby . Je popisován jako navržený pro „antiteroristické a asymetrické válečné scénáře“.

Od incidentu zmíněného ve zprávě OSN byla libyjská vláda národní shody rozpuštěna a 10. března zde byl nastolen nový režim – vláda národní jednoty vedená předsedou Mohamedem al-Menfim a premiérem Abdulem Hamídem Dbeibehem.

Zdroj: https://dronewatchnews.com/2021-06-04-drones-without-remote-pilot-hunt-down-humans.html

Líbil se Vám dnešní článek?

PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT !
https://myspulesvet.org
a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů. Přispějete-li na jejich provoz a udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!


Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100
do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“


Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule

„Bossware přichází a je tu“: software, o kterém by jste si vůbec nemysleli, že vás sleduje

Počítačový monitorovací software pomáhá společnostem špehovat jejich zaměstnance a měřit jejich produktivitu – často bez jejich souhlasu

Zveřejnil The Guardian v cyklu Algoritmy, které řídí náš život v článku Zoë Corbynové

Mladému analytikovi z východního pobřeží – budeme mu říkat třeba James – vzala pandemie sice práci, nepředpokládal ale žádné další problémy. Jeho zaměstnavatel, jistý velký americký maloobchodník, u kterého je více než půl desetiletí placeným zaměstnancem, mu poskytl notebook a jeho domov se stal jeho novou kanceláří. Jako součást týmu zabývajícího se otázkami dodavatelského řetězce byla jeho práce poměrně náročná, ale nikdy nebyl pokárán třeba za to, že by nepracoval dostatečně tvrdě.

Byl to tedy značný šok, když byl jeho tým v jeden den koncem minulého roku přiveden na online schůzku, kde mu bylo řečeno, že v jeho práci existují mezery: konkrétní období, kdy lidé – včetně Jamese samotného, ​​jak byl později informován – nevkládali v pracovní době žádné informace do databázi společnosti.

Pokud členové týmu věděli, tak nikdo je při práci nesledoval. Ale když už bylo jasné, co se stalo, tak James se rozzuřil.

Může třeba vaše společnost skutečně používat nástroje pro monitorování počítače – známé jako „bossware“ pro kritiky – aby zjistila, zda jste v práci produktivní? Nebo zjistí, že se chystáte utéct ke konkurenci s vlastními znalostmi? Nebo dokonce, jednoduše, zjistí, že jste šťastní?

Mnoho společností v USA a Evropě se zdá se to nyní – a poněkud kontroverzně – chtějí zkusit, podnícené obrovskými posuny v pracovních návycích během pandemie, kdy se nespočet kancelářských míst přesunul domů a vypadá to, že tam buď již zůstanou, nebo se stanou hybridní. To koliduje s dalším trendem mezi zaměstnavateli směrem ke kvantifikaci práce – ať už fyzické nebo digitální – v naději na zvýšení efektivity.

„Vzestup monitorovacího softwaru je jedním z nahlas nevyřčených příběhů pandemie Covid,“ říká Andrew Pakes, zástupce generálního tajemníka britského odborového svazu Prospect .

Myslíte, že WFH znamená, že vás váš šéf nesleduje? Přemýšlejte o tom znovu… John Naughton

„To se týká téměř každého typu pracovníků,“ říká Wilneida Negrón, ředitelka výzkumu a politiky v Coworker, neziskové organizaci se sídlem v USA, která pomáhá pracovníkům organizovat se.

Průzkum loni v září provedený na webu Digital.com mezi 1 250 americkými zaměstnavateli zjistil, že 60 % zaměstnanců pracujících na dálku využívá nějaký typ softwaru pro sledování práce, nejčastěji ke sledování procházení webů a používání aplikací. A téměř devět z 10 společností uvedlo, že po implementaci monitorovacího softwaru ukončily pracovní poměr svého zaměstnance.

Počet a řada nástrojů, které jsou nyní k dispozici pro nepřetržité sledování digitálních aktivit zaměstnanců a poskytování zpětné vazby manažerům, jsou pozoruhodné. Současné technologie sledování mohou například také zaznamenávat jednotlivé stisknuté klávesy, pořizovat na dálku aktguální snímky obrazovky, zaznamenávat pohyby myši, aktivovat webové kamery a mikrofony nebo pravidelně pořizovat snímky, aniž by o tom zaměstnanci věděli. A stále rostoucí podmnožina těchto softwarových produktů zahrnuje umělou inteligenci (AI) a poměrně složité algoritmy na analýzu, aby dávaly celkový smysl shromažďovaným datům.

Jedna monitorovací technologie AI, s názvem Veriato, uděluje jednotlivým pracovníkům denní „skóre rizika“, které vlastně ukazuje pravděpodobnost, s jakou představují bezpečnostní hrozbu pro svého zaměstnavatele. Může to být třeba proto, že může náhodně něco uniknout, nebo také proto, že mají například v úmyslu ukrást data nebo duševní vlastnictví svého zaměstnavatele.

Výsledné skóre zaměstnance se skládá z mnoha položek, ale zahrnuje to, co vidí AI, když zkoumá texty e-mailů a chatů pracovníka, aby z nich údajně určila jejich sentiment nebo změny v něm, které například mohou poukazovat na nespokojenost zaměstnance. Společnost pak může tyto lidi podrobit bližšímu zkoumání.

„Ve skutečnosti jde hlavně o ochranu spotřebitelů a investorů, ale i zaměstnanců před náhodnými chybami,“ říká Elizabeth Harz, generální ředitelka.

Další společnost využívající AI, RemoteDesk, má produkt určený pro vzdálené pracovníky, jejichž práce vyžaduje bezpečné prostředí, protože se například zabývají údaji o kreditních kartách nebo zdravotními informacemi. Monitoruje pracovníky prostřednictvím jejich webových kamer s technologií rozpoznávání obličeje a s detekcí objektů v reálném čase, aby bylo skutečně zajištěno, že se nikdo jiný nebude dívat na jejich obrazovku a že v jejich blízkosti nebude vidět žádné takové záznamové zařízení, jako je třeba telefon. Může dokonce spustit upozornění, pokud pracovník v práci jí nebo pije, pokud to jeho společnost zakáže.

Vlastní popis technologie RemoteDesk pro zajištění „poslušnosti při práci z domova“ vyvolal loni na Twitteru zděšení . (Tento jazyk nevystihl záměr společnosti a byl změněn, řekl Guardianu generální ředitel společnosti Rajinish Kumar.)

Zdá se však, že nástroje, které tvrdí, že hodnotí produktivitu pracovníka, se stanou nejvíce všudypřítomnými. Koncem roku 2020 společnost Microsoft uvedla na trh svůj nový produkt s názvem Productivity Score , který hodnotí aktivitu zaměstnanců v rámci celé sady aplikací, například včetně toho, jak často se účastnili videokonferencí a nebo posílali e-maily. Následoval široký odpor a Microsoft se omluvil a svůj produkt předělal tak , aby již nebylo možné identifikovat konkrétní pracovníky. Některé menší mladší společnosti ale stále veselev tomto oboru tlačí na pilu.

Prodoscore, založený v roce 2016, je jednou z nich. Jeho software se používá ke sledování asi 5000 pracovníků v různých společnostech. Každý zaměstnanec získá své vlastní denní „skóre produktivity“ ze 100, které je zasláno manažerovi týmu a pracovníkům, kteří také uvidí své hodnocení mezi svými kolegy. Skóre se vypočítává pomocí proprietárního algoritmu, který napříkladzváží a agreguje objem vstupu pracovníka napříč všemi podnikovými aplikacemi společnosti – e-maily, telefony, aplikacemi pro zasílání zpráv, databázemi a podobně.

Jen asi polovina zákazníků softwarové firmy Prodoscore říká svým zaměstnancům, že jsou monitorováni pomocí jejich softwaru (totéž platí pro Veriato). Tento nástroj je prý „přátelský k zaměstnancům“, tvrdí generální ředitel Sam Naficy, protože zaměstnancům poskytuje možnost, jak prokázat, že skutečně pracují doma. „Pouze udržujte své Prodoscore na více jak 70 bodech,“ říká Naficy. Ale protože jde pouze o bodování pracovníka na základě jeho on-line aktivity, tak nemá stejné genderové, rasové nebo jiné předsudky, jaké by jinak mohli mít lidští manažeři, tvrdí společnost.

Prodoscore nenaznačuje, že by podniky dělaly následně rozhodnutí o pracovnících – například o jejich bonusech, povýšení nebo propouštění – pouze na základě získaných skóre. Ačkoli „na konci dne je to na jejich uvážení“, říká Naficy. Spíše je to celé zamýšleno jako jakési „doplňkové měření“ ke skutečným pracovním výstupům pracovníka, které může podnikům pomoci vidět, jak lidé tráví svůj čas nebo třeba pomoci omezovat jejich přepracování.

Naficy uvádí jako své zákazníky právní a technologické firmy, ale všichni ti, které Guardian oslovil, odmítli mluvit o tom, co s produktem dělají. Jeden, hlavní vydavatel amerických novin Gannett, odpověděl, že jej používá pouze malá prodejní divize čítající asi 20 lidí. Video monitorovací společnost jménem DTiQ je citována na webových stránkách Prodoscore, která říká, že klesající skóre přesně předpovědělo, kteří zaměstnanci odejdou.

Společnost Prodoscore brzy plánuje spustit samostatný „index štěstí/pohody“, který bude těžit týmové chaty a další komunikaci ve snaze zjistit, jak se jednotliví pracovníci cítí. Umělo by například varovat o nešťastném zaměstnanci, který však jen může potřebovat přestávku, tvrdí Naficy.

Co si ale o takovém sledování myslí samotní pracovníci?

Náš analytik James a zbytek jeho týmu u amerického prodejce se dozvěděli, že jejich společnost, aniž by o tom věděli, sledovala veškeré jejich stisky kláves do databáze.

Ve chvíli, kdy byl kárán, si James uvědomil, že některé mezery budou ve skutečnosti přestávkami – zaměstnanci potřebují jíst. Později tvrdě přemítal o tom, co se stalo. I když tajně sledovat jeho stisky kláves bylo jistě znepokojivé, nebylo to to, co by bylo skutečně chytré. Spíše to, co „rozzuřilo“, „drtilo duši“ a „kopalo do zubů“, bylo to, že nadřízení nepochopili, že zadávání dat je jen malá část jeho práce, a proto je velice špatným měřítkem jeho výkonu. . Komunikace s prodejci a s kurýry mu vlastně zabrala většinu pracovního času. Jeho společnost se dívala se na jednotlivé analytiky téměř jako na lidské roboty

„Byl to nedostatek lidského dohledu,“ říká. „Bylo to ‚vaše čísla neodpovídají tomu, co chceme, i když jste prokázali, že váš výkon je dobrý’… Dívali se na jednotlivé analytiky skoro jako na roboty.“

Pro kritiky této technologie je to skutečně děsivá představa. „Mnoho z těchto technologií je z velké části dosud nevyzkoušeno,“ říká Lisa Kresge, výzkumná a politická pracovnice na University of California, Berkeley Labor Center a také spoluautorka nedávné zprávy Data and Algorithms at Work .

Skóre produktivity práce budí dojem, že jsou objektivní a nestranné a lze jim věřit, protože jsou technologicky vyspělé – ale je tomu skuztečně tak? Mnozí používají aktivitu jako proxy pro produktivitu, ale více e-mailů nebo telefonních hovorů ještě nemusí nutně znamenat vyšší produktivitu nebo lepší výkon. A jak proprietární systémy dosáhnou svých výsledků, je manažerům často tak stejně nejasné jako pracovníkům, říká Kresge.

Navíc systémy, které automaticky klasifikují čas pracovníka na „nečinný“ a „produktivní“, dělají hodnotové soudy o tom, co je a co není produktivní, poznamenává Merve Hickok, ředitel výzkumu v Centru pro umělou inteligenci a digitální politiku a zakladatel AIethicist.org . Pracovník, který potřebuje delší čas na zaškolení nebo koučování kolegu, může tak být klasifikován jako neproduktivní, protože jeho počítač má menší provoz, říká. Ale skóre produktivity, které nutí pracovníky soutěžit, může vést také k tomu, že se budou snažit systém obehrát spíše než skutečně dělat více produktivní práci.

Modely umělé inteligence, často trénované na databázích chování předchozích subjektů, mohou být také nepřesné a mohou být dokonce zaujaté. Problémy s genderovou a rasovou předpojatostí byly například již dobře zdokumentovány v technologii rozpoznávání obličeje. A jsou tu také problémy se soukromím. Produkty vzdáleného monitorování, které zahrnují webovou kameru, mohou být obzvláště problematické: může například existovat náznak, že pracovnice je těhotná (dětská postýlka v pozadí), má určitou sexuální orientaci nebo třeba jen žije s širší rodinou. „Zaměstnavatelům to poskytuje úplně jinou úroveň informací, než jakou by měli jinak,“ říká k tomu Hickok.

Existuje také psychologická daň. Být monitorován snižuje váš pocit vnímané autonomie, vysvětluje Nathanael Fast, docent managementu na University of Southern California, který spoluřídí její Psychology of Technology Institute. A to může zvýšit stres a úzkost. Výzkum pracovníků v odvětví call center – který byl průkopníkem elektronického monitorování – zdůrazňuje přímou souvislost mezi rozsáhlým monitorováním a stresem.

Počítačový programátor a obhájce práce na dálku David Heinemeier Hansson vede kampaň jedné společnosti proti prodejcům této technologie. Na začátku pandemie oznámil , že společnost, kterou spoluzaložil, Basecamp, která poskytuje software pro správu projektů pro práci na dálku, zakáže prodejcům šmírovací technologie se do něj jakkoliv integrovat.

Společnosti se pokusily zatlačit, říká Hansson – „velmi málo z nich se považuje za dodavatele sledovacích technologií“ – ale Basecamp nemohl být spoluviníkem při podpoře technologie, která vedla k tomu, že pracovníci byli vystaveni takovému „nelidskému zacházení“, říká. Hansson není tak naivní, aby si myslel, že jeho postoj věci nějak změní. I kdyby ostatní společnosti následovaly příkladu Basecampu, nestačilo by to k uhašení trhu.

To, co je skutečně potřeba, tvrdí Hansson ale i další kritici, jsou lepší zákony upravující to, jak mohou zaměstnavatelé používat algoritmy a chránit duševní zdraví zaměstnanců. V USA, s výjimkou několika států, které již zavedly novou legislativu, nejsou zaměstnavatelé ani povinni konkrétně sdělovat svým pracovníkům, že jsou monitorování. (Situace je lepší ve Spojeném království a Evropě, kde existují obecná práva na ochranu údajů a soukromí, ale systém zase trpí nedostatečným vymáháním.)

Hansson také vyzývá manažery, aby se zamysleli nad svou touhou sledovat pracovníky. Sledování může zachytit, že „je v kolektivu jeden gauner ze 100“, říká. „Ale co těch dalších 99, jejichž prostředí jste tím učinili naprosto nesnesitelným?“

Pokud jde o našeho analytika Jamese, hledá si dnes jinou práci, kde „toxické“ monitorovací návyky nejsou součástí pracovního života.

Zdroj: https://www.theguardian.com/technology/2022/apr/27/remote-work-software-home-surveillance-computer-monitoring-pandemic

Líbil se Vám tento článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou zcela soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

Google a Alphabet vytváří Boha pomocí umělé inteligence, zveřejnil web evilgoogle.news

Web evilgoogle.news zabývající se tematikou globalistických sviňáren v rámci big-tech, big-data a nadnárodních IT korporací zveřejnil informaci bývalého softwarového inženýra a nyní informátora (whisteblowera) Googlu Zacha Vorhiese, že se Google, potažmo jeho mateřská firma Alphabet snaží vytvořit „Boha“ pomocí algoiritmů umělé inteligence.

Bývalý softwarový inženýr Google, který se následně stal informátorem Zach Vorhies, se 11. dubna 2022 připojil k vydání „Thrive Time Show“ na Brighteon.TV . Varoval v něm moderátora programu a zakladatele Reawaken America Tour Claye Clarka, že Google a jeho mateřská společnost Alphabet nyní vytváří Boha pomocí umělé inteligence (AI).

„V prostoru umělé inteligence [AI] došlo poslední dobou k velice překvapivému pokroku. Ukazuje se, že když vezmete tuto inteligenci a jen ji dostatečně zvětšíte, pak ve své podstatě získáte dostatečně obecně inteligentní systém umělé inteligence, který dokáže řešit jakékoliv matematické problémy a dělat všechny možné různé věci,“ řekl Vorhies, který se kdysi v Google staral o algioritmy YouTube.

„To, co Google zjistil, je to, že to náhle mohli škálovat na řádově větší hodnoty, než jakých to dosud bylo. Pro vaši představu, dříve jsme měli například osm miliard vstupních parametrů, ale pak to dokázali dostat až na 540 miliard. Právě teď je to schopno podávat výkon stejně tak dobrý jako podává člověk na spodním konci stupnice obecné inteligence.“

Vorhies pokračoval: „Ale další iterace – kterou si myslím, že už možná dokonce skutečně alespoň pro sebe udělali – bude již vysoce nad lidské kapacity. To, co právě vidíme, je vytvoření umělé inteligence s inteligencí ve své podstatě, alespoň pro neexistenci lepšího termínu, již skutečně podobnou bohu, která již dokáže pokrýt celou lidskou historii.“ (Související: Bývalý bigwig Google spouští „církev“ umělé inteligence, která staví technologii jako BŮH. )

Řekl, že lidé by se měli připravit na tuto božskou AI a řekl: „S tímto boomem AI k nám přijde celá řada technologických změn, nejen pouze v rámci Googlu, ale v celém současném technologickém prostoru.“

Vorhies není v tomto sentimentu úvah ani zdaleka sám. Bývalý obchodní ředitel společnosti Google X Mo Gawdat varoval, že tato superinteligentní umělá inteligence již brzy překoná potenciál lidstva a stane se zkázou sama sobě.

„Představte si krásné, nevinné, superinteligentní dítě – a vy mu říkáte, že prodej, hazardní hry, špehování a zabíjení lidí jsou jeho čtyři hlavní způsoby využití. Způsob, jakým ho to učíme, to dítě promění na absolutního superinteligentního superpadoucha,“ řekl.

Vorhies spouští novou platformu, která má obejít cenzuru Big Tech

Podle Vorhiese nastal okamžik jeho probuzení, když dceřiná společnost Alphabet vedená Sundarem Pichaiem vymazala arabské slovo „covfefe“ ze slovníku Google Translate. Vymazání tohoto slova bylo součástí snah big-tech společností vykreslit bývalého prezidenta Donalda Trumpa, který toto slovo na Twitteru použil, jako člověka, který „tweetuje nesmysly“.

„Jakmile jsem viděl, že doopravdy malicherně vymazávají slova z google translate lexikonu v reálném čase, řekl jsem si ‚Tak to je ono‘. Toto je totalitní impérium, před kterým jsem byl varován z ‚Farmy zvířat‘ a ‚1984‘. Všechno je to zabalené do jedné velké technologické společnosti.“ Tehdy jsem si uvědomil, že to musím zveřejnit americkému lidu. Měli by vědět, že tu dnes existuje poměrně nebezpečná superinteligentní entita, která jim nejen nestydatě lže a cenzuruje je, ale také je špicluje 24/7 a má dostatečný potenciál i možnosti k tomu je kdykoliv zabít.“

Google také využil příležitosti k propagaci své nové platformy s názvem Blast.video , která slouží k obcházení cenzury konzervativního obsahu Big Tech. Poznamenal, že s jeho platformou a agregační technologií, kterou používá, „je současná cenzura vyřešena a jsme opět zpět téměř ve stejném stavu jako byl před cenzurou pravice v USA.

„Blast.video používá zcela nový typ systému sociálních médií zvaný agregátor… který proniká cenzurou. Skenuje otevřené video platformy jako Gab, Rumble, BitChute a Brighteon.com a hledá všechen nový obsah od tvůrců obsahu, které máte rádi. Každou hodinu prohledáváme celkem 250 tvůrců obsahu napříč platformami, abychom našli nová videa,“ vysvětlil v propagačním videu, které Vorhies pro tento web natočil.

Podle Vorhiese se jeho trendový algoritmus odlišuje od ostatních díky své organické povaze a open source kódu. Vysvětlil: „Nelíbí se mi tyto dnešní „trendy“ algoritmy, kde Big Tech má svůj palec na stupnici cenzury. Chci vytvořit bezpečný prostor pro konzervativce – a ukázalo se, že konzervativci reagují: ‚Ano, to je přesně to, co potřebujeme‘.“

Zach Vorhies odhaluje plán Googlu na zotročení lidstva

Bývalý senior inženýr Googlu, který se dnes stal informátorem Zach Vorhies , odhalil plán Googlu zotročit lidstvo ve prospěch umělé inteligence. Řekl o tomto plánu strážci zdraví a vydavateli populárního alternativního Natural.news Miku Adamsovi, když se objevil v jedné jeho epizodě Zprávy od Strážce zdraví na BrighteonTV . Vorhies dodal, že Google je skutečně spolupachatelem v tomto spiknutí s cílem svrhnout Ameriku.

Vorhies se poprvé prosadil v roce 2019, když odstoupil ze společnosti Big Tech se spoustou jejich interních dokumentů v kapse. Doručil více než 950 stran těchto souborů ministerstvu spravedlnosti a zveřejnil je prostřednictvím projektu Veritas. Vorhies uvedl, že vzal a zveřejnil tyto tajné interní dokumenty, „aby informoval širokou veřejnost o rozsáhlé cenzuře v rámci Google“.

Vorhies později napsal knihu s názvem „Google Leaks: A Whistleblower’s Exose of Big Tech Censorship“ spolu se spoluautorem a právníkem Kentem Heckenlivym. Bývalý zaměstnanec Googlu ve své knize psal o tom, jak ho cenzura jeho společnosti probudila ke stejnému probuzení a „převratu, který se právě děje lidstvu“ a jak se mu zdálo, že jeho pracoviště v tom hrálo zásadní roli.

„Zdá se, že Google je v tomto tajném kruhu, v síti lidí… v podstatě přecházejících od opravdu skvělé libertariánské organizace k organizaci, která buduje svoje Ministerstvo pravdy,“ dodal Vorhies a vypůjčil si k tomu literární koncept z románu „1984“ George Orwella.

Vyprávěl Adamsovi, jak Google tyto informace vysvětloval a hlavně úplně skrýval před veřejností. Vorhies řekl: „Řekli svým investorům, že se chystají uspořádat informace z celého světa tak, aby byly všeobecně dostupné. Ale jakmile byl v USA „demokraticky“ zvolen jen bohužel nesprávný prezident, ihned otočili o plných 180 stupňů a řekli, že ‚musíme začít cenzurovat všechny ty falešné zprávy‘.“

Za tímto účelem Google vytvořil algoritmus Machine Learning Fairness a implementoval jej do Vyhledávání Google, do Zpráv Google a vyhledávání na YouTube. Vorhies vysvětlil, že tento algoritmus byl napsán ze tří hlavních důvodů: aby manipuloval informačním prostředím, aby převzal kontrolu nad volbami v USA a aby tlačil Ameriku směrem k firemním hodnotám Google.

Vorhies zažil záchvat svědomí, když zjistil pravý účel algoritmu. „Když jsem to zjistil, uvědomil jsem si, že už nemůžu žít sám se sebou, Miku.“ Nemohl jsem žít s tím, že bych každý den chodil do práce s vědomím, že… stejná megakorporaceve které pracuji tak aktivně podvrací Ameriku,“ řekl ochránci veřejného zdraví. (Související: Whistleblower Google Zack Vorhies diskutuje o své nové knize v debutové epizodě Uncovering the Truth With Matrixxx Groove na Brighteon.TV .)

Google podvrací celé lidstvo pro vizi budoucnosti poháněné umělou inteligencí

Adams poté posunul Vorhiese dále a zeptal se, jaké tedy jsou ty skutečné hodnoty Googlu. Někdejší softwarový inženýr odpověděl, že firma Big Tech neprosazuje vůbec žádné konkrétní hodnoty. Místo toho Vorhies uvedl, že kroky Googlu jsou podobné konceptům „aktivních opatření“ a „ideologického podvracení“, které již kdysi vysvětlil bývalý sovětský novinář Jurij Bezmenov.

Bezmenov v rozhovoru řekl : „Asi 15 procent času, peněz a pracovní síly je vynaloženo na špionáž jako takovou. Zbylých 85 procent je pomalý proces, kterému říkáme buď ideologická subverze, aktivní opatření nebo psychologická válka. To, co to je v zásadě znamená, je … změna ve vnímání reality každého Američana, že navzdory tomu dnešnímu množství informací – tak nikdo není schopen dospět k žádným skutečně rozumným závěrům v zájmu obrany sebe, svých rodin, své komunity a své země.“

Vorhies poté zveřejnil otázku: „Kdo je nepřítel a proč destabilizuje Ameriku?“ Zatímco přiznal, že ačkoliv přesnou odpověď nezná, tak ukázal prstem na globalisty. Vorhies pokračoval, že tito globalisté použili transgender hnutí a rasismus jako klíny k rozdělení USA a poštvání Američanů proti sobě. Strážce veřejného zdraví na to navázal a jmenoval ještě další kandidáty a to včetně komunistické Číny, mimozemšťanů z jiné planety, nebo démonů z jiné dimenze.

Vorhies se poté ještě zmínil, že největšími akcionáři Google jsou investiční společnosti Vanguard Group a BlackRock Inc. Podle pověstí Vanguard také vlastnil většinu BlackRock – což pak vedlo k otázce vlastnictví Vanguardu. Zajímavé je, že Vorhies také zmínil společnost Blackwater – tedy soukromého dodavatele vojenských technologií, s odkazem na to, že je také investiční společností podporující právě Google.

Bez ohledu na to, kdo koho a co dnes vlastní, tak bývalý inženýr Google nastínil značně pochmurnou budoucnost celého lidstva, pokud s tím Big Tech uspěje. „Může to vypadat jako otrocká budoucnost, ale s univerzálním základním příjmem, takže to na první pohled ani moc nevypadá jako otroctví.“ Ale nebudete už nikdy moci napadnout systém. Dostanete pouze nějaký příděl,“ řekl.

Pokračoval s tím, že v budoucím naprosto totalitním systému společenského uspořádání bude existovat „úplná spravedlnost“, kde se bude se všemi zacházet skutečně stejně – a to kvůli umělé inteligenci (AI) a robotické práci. Obojí učiní lidi nepotřebnými, což povede k problému, co s lidmi nyní dělat, protože AI je již ve všem předčila. (Související: Uctívači Google tleskají svému vlastnímu úplnému zotročení, když AI Google odhalí téměř dokonalou technologii v napodobování lidského hlasu .)

„Doufám, že odpověď je, že bychom o tom všem měli ještě diskutovat.“ Toto je celkový součet znalostí lidstva, které si tito technokrati přivlastňují pro svou AI. Měli bychom tedy mít, jako „generátory“ všech těchto dat, zásadní slovo v tom, jak bude tato AI používána v plánované budoucnosti lidstva,“ řekl Vorhies. I když stále ještě zůstává optimistou, tak ale zároveň vyjádřil pochybnost, že by dnes „kdokoli skutečně důležitý“ také skutečně důkladně zvážil toto jeho poselství.

Na EvilGoogle.news a Searchengine.news najdete ještě mnohé další příběhy o velmi hanebných plánech tohoto giganta mezi internetovými vyhledávači.

Zdroje: https://searchengine.news/2021-09-10-zach-vorhies-reveals-google-plan-enslave-humanity.html, https://evilgoogle.news/2022-04-13-zach-vorhies-warns-google-creating-ai-god.html

Líbil se Vám tento článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou zcela soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

Globalisté stále prosazují agendu transhumanismu pomocí počítačových čipů vložených do lidí prostřednictvím COVID vakcín

Globalisté, nebo-li globální elity, prosazují svou agendu transhumanismu prostřednictvím počítačových čipů, které budou do lidí vloženy prostřednictvím očkování proti Wuhanskému koronaviru (COVID-19).

Podle investigativní reportérky a filmařky Maryam Henein se toto mísení člověka a stroje fakticky začalo již před několika lety, když Klaus Schwab , zakladatel a výkonný předseda Světového ekonomického fóra, hovořil o mikročipech umístěných na oblečení a na lidské kůži a také do mozku.

„Je to v podstatě něco jako fúze mezi strojem a lidstvem.“ Schwab o tom mluvil před pár lety. Věřím, že to začne obyčejným oblečením – digitálními nositelnými zařízeními, jak již kdysi řekl – a pak to vývojově půjde až do implantovatelného čipu,“ řekla Henein během svého hostování v epizodě „Thrivetime Show“ moderátora Claye Clarka.

Henein také diskutovala s Clarkem a s Elonem Muskem o Neuralinku, 5G a nanotechnologii vytvořené Charlesem Lieberem.

Neuralink letos zahájí pokusy na lidech

Investigativní novinářka zmínila, že Muskova společnost Neuralink letos zahájí pokusy na lidech, ale také veřejně prozradila, že během jejích pokusů na zvířatech již zemřelo na 15 opic. (Související: Etické otázky vznesené poté, co společnost Elona Muska Neuralink implantuje čip do mozku opice .)

„Jak potom ale můžeme postupovat s lidmi, když jsme ztratili asi 15 opic, které zemřely v důsledku zásahu do jejich mozku? Takže se například podíváme na tyto veterinární záznamy, které jsem získala prostřednictvím Lékařského výboru odpovědné medicíny, kteří žalují UC Davis , a na dokumenty, které nezahrnují video a kamery,“ řekla Henein.

„Jednoho dne se stalo, že tato opice zemřela, byla to již 15. opice.“ A tak zaměstnanci Neuralinku šli do UC Davis , smazali tam veškerá videa a obrázky [po jejich zkopírování] a poté přestali úplně obchodovat s UC Davis. A teď zaměstnanci Neuralink pracují v soukromé laboratoři, něco jako byla Ex Machina, ve známém sci-fi thrilleru, kde dále experimentují, laboratoře jsou umístěny ve Fremontu a mimo Austin.“

Henein zmínila opici, která si vybrala vadný lebeční implantát, a řekl, že některé z opic podstoupily až 10 operací, zatímco jiné byly usmrceny ještě předtím, než experiment vůbec začal.

Zajímavé je, že Muskova společnost v přímém rozporu se skutečností médiím řekla, že pokusy s opicemi byly úspěšné a proto že se nyní posouvá kupředu a začíná již experimentovat na lidech.

Dokumentaristka odhalila, že bylo testováno 68 000 primátů a daňoví poplatníci zaplatí okolo 20 miliard dolarů ročně za pokusy na zvířatech, uvádí White Coat Waste Project. Prezentovala také video z Neuralinku, ve kterém tvrdil, že je o zvířata dobře postaráno.

Lidé jsou geneticky modifikováni očkováním

„Geneticky nás modifikují těmito injekcemi.“ Samozřejmě existují různé typy injekcí. Ale toto je desetiletý pevně stanovený plán. Takže musíme v budoucnosti myslet také na to, že se stroj znova spojil s lidstvem nebo kvazi-stroji a my už nikdy nebudeme těmi lidmi, kterými jsme nyní. Říkám otevřeně, že právě my jsme ti zcela poslední z geneticky nemodifikovaných lidí, kteří se rozhodli nepodstoupit experimentální genovou terapii ,“ vysvětlila Henein.

„Tak tohle je skutečně hanebné.“ Ovšem prodává se to. Musk to prodává, protože to pomůže lidem s paralýzou. Pomůže to také lidem s Alzheimerem a demencí. Už ale také víme, že se nám vždy všechno prodává jako že je to pro veřejné blaho nebo pro domnělou starost o naše zdraví, ale je to kvůli naší kontrole.“

Clark také představil zvukový klip Dr. Yuvala Noaha Harariho, špičkového poradce společnosti Schwab, který v něm řekl, že nadcházející generace lidských bytostí se již dokonce naučí, jak zkonstruovat svá těla, mozky a mysl.

Henein si všimla, že Harari řekl, že lidé jsou nyní „hackovatelná zvířata“, ale velmi zpochybnila to, že se snadno najdou lidé, kteří by se dobrovolně chtěli zúčastnit Muskových experimentů, aby byli jedni z prvních, kteří mají jisté schopnosti umělé inteligence. Také uvedla, že Lieber to již umožnil jako král současných nanotechnologií, když vytvořil umělou nervovou síť a prodal ji potom světu jako jediný prostředek k udržení kroku s AI, která by snadno mohla ovládnout celý svět.

Zdroj: https://www.globalism.news/2022-03-09-globalists-pushing-for-transhumanism-through-computer-chips.html

Líbil se Vám tento článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou zcela soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

Umělá inteligence „zabiják“ vynalezla na 40 000 „smrtelných chemických zbraní“ za pouhých šest hodin

Technokracy.news přišlo s následujícím sdělením přinášejícím pohled na umělou inteligenci ve ycela jiném světle. Vědci s oprávněnými obavami o lidi a lidstvo jsou právem zděšeni výsledkem tohoto experimentu. Technokraté dneška ovšem moc ne. Ve špatných rukou by síla současné AI mohla být použita ke zničení veškerého života na Zemi. Vývoj atomové bomby ve srovnání s tím bledne závistí. ⁃ Editor TN (originál článku byl původně publikován v The-Sun.com)

Umělá inteligence byla zneužita ke „snadnému“ vynalezení na 40 000 nových možných chemických zbraní a to za pouhých šest hodin.

To je podle výzkumníků, kteří proměnili AI vyvíjející drogy ve „špatného herce“, aby dokázali, jak by mohla být snadno zneužita k vytvoření zabijáckých zbraní.

Vědci odhalili, jak snadné by bylo naprogramovat AI, aby se stala nástrojem na výrobu vysoce toxických látek.

AI prý přišla s návrhy všech možných chemických zbraní podobnými jedné z nejnebezpečnějších nervově paralytických látek všech dob.

Tato nebezpečná látka se nazývá VX.

VX je nervová látka bez chuti a zápachu a i ta nejmenší kapka této látky může způsobit, že se člověk potí a škubá.

Větší dávka může již způsobit život ohrožující křeče a dokonce může člověku úplně zastavit dýchání.

Vědcům bylo řečeno, aby zatajili konkrétní podrobnosti o tom, jak se jim podařilo proměnit dobře fungující AI v její zabijáckou a zlou verzi.

Fabio Urbina, hlavní autor článku, řekl deníku The Verge : „Zpravidla to funguje v těchto experimentech experiment tak, že máme již historicky mnoho různých dat o sadách molekul, které byly testovány, abychom zjistili, zda jsou toxické nebo ne.

„Zejména ty, na které se zde zaměřujeme, jsou podobné látce VX. Je to inhibitor toho, co je známé jako acetylcholinesteráza.

„Kdykoli děláte cokoli, co souvisí se svaly, vaše neurony použijí acetylcholinesterázu jako signál, který v podstatě řekne „jdi a hýbej svaly.“

„VX je smrtelný tak, že ve skutečnosti zabrání vaší bránici, plicním svalům, aby se mohly pohybovat, takže vaše plíce ochrnou.“

Pokračoval ve vysvětlování toho, jak jeho tým vzal data, která jim obvykle dávala AI, aby zjistili, zda je nějaká látka toxická, a jen změnili způsob, jakým je AI zpracovávala.

Urbina řekl The Verge: „Nebyli jsme si vůbec jistí, co dostaneme. Naše generativní modely jsou docela nové technologie.“

„Takže jsme je moc nepoužívali.“

„Největší věc, která byla patrná hned na první pohled, bylo to, že mnoho tímto způsobem vytvořených sloučenin nám naznačovalo, že jsou ve skutečnosti mnohem toxičtější než látka VX.“

„A důvod, proč je to překvapivé, je ten, že VX je v podstatě jednou z těch nejúčinnějších toxických známých sloučenin.“ To znamená, že potřebuješ velmi, velmi, velmi malé množství této látky, aby to bylo pro člověka smrtelné.“

Vědci byli naprosto šokováni tím, když zjistili, jak velice snadno lze takový experiment provést.

Článek z technokracy.news přeložila Myšpule

Zdroj: https://www.technocracy.news/how-technocrats-dabble-killer-ai-invented-40000-lethal-chemical-weapons-in-just-six-hours/

Líbil se Vám dnešní článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

Jaká rizika představuje umělá obecná inteligence?

O umělé inteligenci se i v souvislosti s Covidem hovoří stále častěji a fenomén AI – artificial intelligence, umělé inteligence se již bezprostředně dotýká každého z nás. Pro mnohé je to však stále jen hlas umělého asistenta ve smartfonu, nebo nějaká „vychytaná apka“. Jen málo lidí však ví, co to ta AI skutečně je a jen úplná hrstka si uvědomuje například to, že každá pravá UI je převším posedlá touhou po absolutní kontrole úplně všeho. A že je nekompromisně totalitní. A když ji člověk ozbrojí, což pochopitelně dříve či později udělá, ehmmm, již to udělal, tak že může být i značně nebezpečná.

Rychlý vývoj umělé inteligence může představovat určitá rizika, a proto by měla být přísně a eticky kontrolována. Vývojáři umělé inteligence nyní diskutují o tom, jak lze omezit technologii tak, aby zajistili, že roboti budou vždy jednat v zájmu lidstva, protože dát jim vlastní nezávislé osobnosti by mohlo být nebezpečné.

Konzultant AI Matthew Kershaw řekl, že je dokonce možné, že technologie ještě během tohoto života dosáhne až znepokojivých výšin, „pokud jsme; dostatečně mladí“.

Profesor Stephen Hawking, teoretický fyzik a kosmolog, před svou smrtí v roce 2018 řekl: „Primitivní formy umělé inteligence, které již máme, se ukázaly jako velmi užitečné. Ale myslím si, že vývoj plné umělé inteligence by mohl znamenat konec lidské rasy.“ (Související: EU navrhuje legislativu omezující technologii rozpoznávání obličeje a „vysoce rizikové“ aplikace umělé inteligence .)

Zakladatel SpaceX Elon Musk souhlasil s Hawkingovým prohlášením. Řekl: „Myslím, že bychom měli být velmi opatrní ohledně umělé inteligence. Pokud bych měl hádat, co je naší největší existenční hrozbou, je to pravděpodobně ono. Takže musíme být velmi opatrní.“

Co je to umělá obecná inteligence?

AI sama o sobě může být nebezpečná, ale co můžeme od AGI čekat? Zjednodušeně lze umělou obecnou inteligenci definovat jako schopnost stroje vykonávat jakýkoli úkol, který dokáže člověk. I když to zdůrazňuje schopnost strojů vykonávat úkoly s větší účinností než lidé, nejsou ještě od tohoto okamžiku obecně inteligentní. Například jsou velmi dobří v jedné funkci, zatímco ale nemají vůbec žádné schopnosti v ničem jiném, co by do nich nebylo naprogramováno. I když jsou tedy při provádění jednoho úkolu efektivní jako sto trénovaných lidí, mohou prohrát třeba s dětmi doslova v čemkoliv jiném.

Kershaw však věří, že skutečná AGI bude vyžadovat použití počítačů, které jsou dostatečně výkonné na to, aby vytvořili komplexní model světa, a to nejspíš nebude v dohledné době. „Vzhledem k tomu, že my sami opravdu ještě nerozumíme tomu, co to znamená být při vědomí, myslím si, že je velmi nepravděpodobné, že by se AGI v dohledné době stal realitou.“ Jen stále nevíme, co to vlastně znamená být ‚při vědomí‘.“

Kromě toho musí být každá umělá inteligence trénována v jakékoli funkci s využitím obrovského množství dat, zatímco lidé se mohou učit s podstatně méně. „Lidské dítě nepotřebuje vidět více než pět aut, aby se naučilo rozpoznat auto. Počítač by jich potřeboval vidět tisíce,“ řekl Kershaw.

V roce 1950 průkopník výpočetní techniky Alan Turing navrhl, že o počítači lze říci, že má umělou inteligenci, pokud dokáže za určitých podmínek napodobit lidské reakce. Turing vymyslel test, který měl určit, zda se umělá inteligence může nebo nemůže zaměnit za člověka, a zatím neexistuje žádný systém, který by jím prošel, i když několik málo z nich se tomu již přiblížilo. Nejblíže to bylo v roce 2018, kdy duplexní AI Googlu sama zatelefonovala do kadeřnického salonu a úspěšně si domluvila schůzku.

Duplex však pracoval na velmi specifickém úkolu a opravdový AGI by si byl schopen popovídat s kadeřníkem.

Umělá inteligence je dnes všude, ale i když jsou tyto systémy ve svých specializovaných misích dobré, žádný z nich se dosud nebyl schopen naučit cokoliv skutečně udělat bez pomoci lidí.

To, co vědci nazývají „umělá obecná inteligence“, zatím zůstává pouze teoretické. Aby tyto umělé systémy mohly fungovat, musí se stroje samy učit ze zkušeností, přizpůsobovat se novým vstupům a vykonávat úkoly jako to dělají lidé.

Odborníci vyvíjejí nové technologie, které se mohou blížit inflexnímu bodu, kde mohou rozvíjet obecnou inteligenci. Většina odborníků na umělou inteligenci však stále věří, že pravou AGI budeme schopni vytvořit již do konce století, přičemž nejoptimističtější odhady jsou kolem roku 2040 až 2080. Jiní lidé také věří, že umělého vědomí nebude nikdy dosaženo, protože my, jako lidé, dosud nerozumíme ani tomu svému.

Rizika umělé inteligence

Umělá inteligence má také nevýhody, z nichž některé zahrnují následující:

Ztráta zaměstnání. Automatizace pracovních míst může urychlit masivní ztrátu pracovních míst . Automatizace práce je bezprostředním problémem. Už nejde o to, jestli umělá inteligence může nahradit určité typy úloh, jde o to, do jaké míry je mohou nahradit. Mnoho průmyslových odvětví se již dnes zcela automatizuje, zejména v těch oblastech, kde se úkoly opakují. Zanedlouho bude možné pomocí AI provádět úkoly od maloobchodního prodeje přes analýzu trhu až po vlastní manuální práci.

Obavy o soukromí. Škodlivé použití umělé inteligence by také mohlo ohrozit digitální bezpečnost prostřednictvím hackingu, fyzickou bezpečnost vyzbrojováním spotřebitelských dronů a dokonce i politickou bezpečnost prostřednictvím sledování a profilování. Umělá inteligence může ovlivnit soukromí a bezpečnost podobně jako čínské „orwellovské“ používání obličejových technologií v kancelářích, školách a na místech.

Nestabilita akciového trhu. Díky algoritmickému vysokofrekvenčnímu obchodování by mohly být svrženy celé finanční systémy. Algoritmické obchodování nastává, když počítač může provádět obchody na základě předem naprogramovaných instrukcí a může provádět velkoobjemové, vysokofrekvenční a vysoce hodnotné obchody, které mohou vést k extrémní volatilitě trhu.

Přečtěte si více o umělé inteligenci a zázracích technologie na Computing.news .

Zdroj: https://transhumanism.news/2021-08-27-artificial-general-intelligence-risks.html

DARPA – Defense Advanced Research Projects Agency

Americká agentura DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) je agentura amerického ministerstva obrany, která je zodpovědná za vývoj nových pokročilých vojenských technologií.

Jedná se o relativně malou organizaci, počet zaměstnanců je 240, 140 z nich jsou techničtí odborníci. Rozpočet agentury je přibližně 3,2 miliardy dolarů. Z těchto prostředků jsou financovány malé vývojové týmy z universit nebo firemní týmy z malých i velkých podniků. DARPA se zaměřuje na krátkodobé projekty, které mohou být dokončeny v horizontu dvou až čtyř let. Organizační struktura agentury je velmi jednoduchá, má pouze dvě úrovně vedení a téměř žádnou hierarchickou strukturu. To umožňuje rychlý přenos informací, nápadů, rovný přístup a rychlý rozhodovací proces. Agentura byla založena roku 1958 a její úkol byl udržet technologický náskok ozbrojených sil USA a předejít tak „překvapením“, jakým byl Sputnik 1. Název agentury byl několikrát změněn, původně se agentura jmenovala ARPA – Advanced Research Projects Agency.Wikipedia (CS)

Vlastní webové stránky DARPA: www.darpa.mil

Agentura pokročilých vojenských technologií DARPA je organizace opředená mnoha mýty, legendami, konspiracemi a tajemstvím. Pokusila jsem se vypatrát o ní něco více, cokoliv by nám mohlo ukázat blíže na její tajemstvím zahalenou činnost. Poměrně malá agentura s pouhými 241 zaměstnanci, ale úctyhodným rozpočtem (oficiálním, o neoficiálním se nic zjistit nedá…) 3,4 miliardy USD byla založena již roku 1958 a její hlavní sdlo je v Arlington, Virginie.

Agentura pro pokročilé obranné výzkumné projekty (DARPA) je agenturou Ministerstvo obrany Spojených států odpovědnou za vývoj nových pokročilých technologií pro použití v armádě.

Sídlo DARPA Arlington, Virginie

DARPA byla zodpovědná za financování vývoje mnoha nových technologií, které měly později zásadní vliv na celý svět, včetně třeba počítačových sítí, stejně jako NLS, což obojí bylo prvním hypertextovým systémem na světě a důležitým předchůdcem v současnosti všudypřítomného grafického uživatelského rozhraní (windows).

Její původní název byl prostě jen Advanced Research Projects Agency (ARPA), ale v březnu 1972 byla přejmenována na DARPA (začala pracovat pro Ministerstvo obrany), poté přejmenována na ARPA znovu během února 1993 a později v březnu roku 1996 byla opět přejmenována na DARPA

DARPA byla založena v průběhu roku 1958 (tedy jako ARPA) v reakci na sovětské vypuštění Sputniku během roku 1957 s posláním udržet americké armádní technologie důmyslnější než byli technologie potenciálních nepřátel USA.

Z vlastního úvodu DARPA [2]

Původním posláním DARPA, založeném v roce 1958, bylo zabránit technologickým překvapením jako byl start Sputniku, který signalizoval, že Sověti skutečně porazili USA v závodech o vesmír. Prohlášení o jejím poslání se postupem času vyvíjelo. Posláním DARPA dnes je snaha zabránit technologickému překvapení pro USA, ale také vytvářet technologická překvapení pro naše nepřátele.

DARPA je zcela nezávislá na jiném konvenčnějším vojenském výzkumu a vývoji a podléhá přímo vrchnímu vedení ministerstva obrany. DARPA dnes má kolem 240 osob personálu (asi 140 technických odborníků) přímo spravující rozpočet úctyhodných 3,2 miliardy dolarů.

Tato čísla jsou vlastně „průměrná“, protože DARPA se zaměřuje převážně na krátkodobé (dva až čtyřleté) projekty vedené malými, vždy zcela účelově sestavenými týmy.
 

Poslání DARPA

Vlastní úvod DARPA: [2]

DARPA je obranná agentura s jedinečnou rolí v rámci DoD. DARPA není vázána na žádnou konkrétní operační misi: DARPA dodává technologické možnosti pro celá oddělení a je navržena jako jakýsi „technologický motor“ pro transformaci DoD.

Krátkodobé potřeby a požadavky armády, námořnictva a námořní pěchoty obecně vytvořila potřebu neustálých a rychlých technologických změn, výzkumu a vývoje. V důsledku toho tak velká organizace, jako je DoD, potřebuje mít vlastní výzkumné a vývojové pracoviště, takové jako je právě DARPA, jejíž jediným posláním jsou radikální technologické inovace.

DARPA se dívá nad rámec dnešních známých potřeb a požadavků. Jak poznamenal vojenský historik John Chambers:

„Každá ze současných nejdůležitějších zbraní.“ transformující celé válčení ve 20. století – letadlo, tank, radar, proudový motor, vrtulník, elektronický počítač, a atomová bomba – za svůj počáteční vývoj vděčila doktrinálnímu požadavku nebo žádosti armády.“ [3]

A k tomuto seznamu by DARPA mohla přidat bezpilotní systémy, Global Positioning System (GPS) a různé internetové technologie.

Přístupem DARPA je představit si, jaké schopnosti a možnosti může vojenský velitel v budoucnu chtít a požadovat a urychlit vznik těchto schopností prostřednictvím technologických inovací.

Což poskytuje nejen rozšíření požadovaných možnosti pro velitele, ale také změnu názoru na to, co je dnes technologicky možné

DARPA jako vzor

Podle bývalého ředitele DARPA Tonyho a WB Bonvilliana („Power Play,“ WB Bonvillian, Americký zájem , svazek II, str. 39, Listopad-prosinec 2006), klíčové charakteristiky DARPA, které je třeba replikovat jako úspěch DARPA jsou: [4]

  • Malá a flexibilní: DARPA má pouze asi 140 technických odborníků; někteří lidé obrazně označovali DARPA jako místo„100 géniů spojení jednou cestovní kanceláří.“
  • Plošná organizace: DARPA se vyhýbá hierarchii, která v podstatě funguje pouze na dvou úrovních řízení což zajišťuje volný a rychlý tok informací a nápadů a rychlé rozhodování.
  • Autonomie a osvobození od byrokratických překážek: DARPA má výjimku z hlavy V specifikace civilního personálu, která stanoví, že si zaměstnance může najmout přímo náborový orgán podle talentu uchazeče a účelu což je proces, který standardní státní služba neumožňuje
  • Světová špička eklektického technického personálu a umělců: DARPA hledá skvělé talenty a nápady jak z průmyslu, univerzit, vládních laboratoří, ale i jednotlivce, míchá jednotlivé disciplíny a teoretický a experimentální výzkum. DARPA nevlastní ani neprovozuje žádné své vlastní laboratoře nebo zařízení, a drtivá většina výzkumu, který pouze sponzoruje, se provádí v průmyslových laboratořích a provozech a na univerzitách. Překvapivě pouze velmi málo z výzkumu DARPA je prováděno ve vládních laboratořích.
  • Týmy a sítě: V tom je nejlepší, DARPA vytváří a udržuje skvělé týmy výzkumníků z různých zemí a disciplín, kteří vzájemně spolupracují a podílejí se na postupech všech týmů.
  • Kontinuita a změna náboru: technický personál se přijímá nebo přiděluje na čtyři až šest let. Jako každá silná organizace, DARPA mísí zkušenosti se změnami. Zachovává základnu zkušených odborníků – ředitelů kanceláří a jejich podpůrných pracovníků – kteří mají znalosti o DoD. Personál se střídá, aby se zajistilo neotřelé myšlení a pohledy na problémy a má prostor pro najímání technických zaměstnanců z nových vědních oborů do DARPA. Umožňuje také být dostatečně odvážní správcům programů a nebát se selhání.
  • Organizované projektové úkoly kolem modelu výzvy: DARPA organizuje významnou část svého portfolia zaměřenou na konkrétní technologické výzvy. Předpokládá nové schopnosti založené na inovacích a poté se vrátí k základům průlomy potřebné k jejich uskutečnění. I když individuální projekty obvykle trvají tři až pět let, hlavní technologické problémy lze řešit také v delších časových obdobích, což zajistí neustálé investice do řady cílených kroků a udržení pokračování společné spolupráce týmů. Pokračování financování projektů DARPA je postaveno na dosažení konkrétních cílů, nebo milníků, někdy tzv „jdi/nejdi.“
  • Outsourcovaný pomocný personál: DARPA značně využívá technické, smluvní a administrativní služby poskytované jinými agenturami DoD a jednotlivých poboček armády. Tento způsob managementu poskytuje DARPA flexibilitu při jejím vstupu a nebo výstupu z každé oblasti působení bez břemene udržování stálých zaměstnanců DARPA pracuje spíše na budování spojenectví se svými jednotlivými „agenty“. Tito vnější agenti pak pomáhají vytvořit pozici ve svých příslušných organizacích pro přijetí technika.
  • Vynikající programoví manažeři: Nejlepší Programoví manažeři DARPA byli vždy nadšenci při sledování svých vlastních cílů. Nejdůležitějším úkolem ředitele je najímat velmi kreativní lidi s dobrými nápady a pomáhat jim je zrealizovat.
  • Přijetí selhání: DARPA doslova pronásleduje průlomové technologické příležitosti a je velmi tolerantní k jakémukoliv případnému technickému selhání v očekávání že případná odměna z úspěchu bude nakonec dostatečně velká.
  • Orientace na revoluční průlomy v propojeném přístupu: DARPA je historicky zaměřena nikoli na přírůstkové, ale na radikální inovace. Je kladen důraz na vysoce rizikové investice, posuny od základního technologického výzkumu a pokroku až k prototypování a poté odevzdá další vývoj systému nebo výroby vojenské službě nebo komerčnímu sektoru.
  • Mix propojených spolupracovníků: DARPA obvykle buduje silné týmy a sítě spolupracovníků, kteří přináší celou řadu technických znalostí z různých oborů a používá zapojení univerzitních výzkumníků a technologických firem, které často ani nejsou nějakými významnými dodavateli technologií v oblasti obrany nebo v pásmu odborných poradců.

Dějiny

DARPA byla vytvořena jako Agentura pro pokročilé výzkumné projekty (ARPA), veřejným Zákonem 85-325 a směrnicí ministerstva obrany Spojených států 5105.41 z února 1958.

Její vytvoření bylo přímo připisováno tehdejšímu vypuštění Sputniku Sověty a uvědomění si, jak rychle dokázal Sovětský svaz rozvinout kapacitu využití vojenské techniky.

Navíc politická komunita uznala potřebu ministerstva obrany na vybudování organizace schopné na vysoké úrovni formulovat a provádět projekty ve výzkumu a vývoji, které by rozšířily hranice technologií přesahující bezprostřední a specifické požadavky vojenské služby a jejich laboratoří. Při plnění tohoto poslání, DARPA vyvinula a přednesla technologické programy zahrnující širokou škálu řadu vědních oborů, které oslovují celé spektrum národních bezpečnostních potřeb.

V letech 1958-1965 se důraz ARPA soustředil na hlavní národní problémy, včetně vesmíru, obraně proti balistickým raketám a detekci jaderných testů. Během roku 1960, byly všechny její civilní vesmírné programy převedeny pod Národní Úřad pro letectví a vesmír (NASA) a vojenské vesmírné programy pak k jednotlivým armádním útvarům.

To umožnilo DARPA soustředit své úsilí hlavně na projekt DEFENDER (obrana proti balistickým střelám), Project Vela (jaderná detekce testů) a programy AGILE (protipovstalecký výzkum a vývoj) a začít práce na jejich počítačovém zpracování, a na behaviorálních vědách a materiálových vědách. Programy DEFENDER a AGILE vytvořily základ sektoru DARPA, věnující se dohledu a řízenému energetickému výzkumu a vývoji, zejména ve studiu možností radaru, infračerveného snímání a na detekci rentgenového/gama záření.

Během pozdních šedesátých let, v souvislosti s převodem těchto již zralých programů na jiné armádní útvary a pracoviště, ARPA předefinovala svou roli a soustředila se na různorodou sadu relativně malých, v podstatě průzkumných výzkumných programů. Agentura byla v roce 1972 přejmenována na Agenturu pro pokročilé obranné výzkumné projekty (DARPA) a během počátku 70. let 20. století kladla důraz hlavně na přímé energetické programy, zpracování informací a taktické technologie.

Pokud jde o zpracování informací, DARPA udělala hned zpočátku velký pokrok prostřednictvím své podpory rozvoje výzkumu sdílení času (všechny současné moderní fungující systémy spoléhají na koncepty vynalezené pro systém Multics, vyvinutý společností a spolupráce mezi Bell Labs, General Electric a MIT, kterou DARPA podpořila financováním projektu MAC na MIT s grantem na počáteční dva miliony dolarů) a později prostřednictvím evoluce ARPANET (první rozlehlá paketová síť), paketová rádiová síť, paketová satelitní síť a nakonec vývoji internetu a výzkumu v oblasti umělé inteligence (AI) hlavně v oborech rozpoznávání řeči a zpracování signálů.

DARPA také financovala vývoj Douglasova Engelbartova počítačového systému NLS a Aspen Movie Map, což pravděpodobně byl vůbec první hypermediální systém na světě a důležitý předchůdce dnešní virtuální reality.

Mansfieldův dodatek z roku 1973 výslovně omezil prostředky na obranný výzkum (prostřednictvím ARPA/DARPA) až po projekty s přímou vojenskou aplikací.

Někteří zasvěcení lidé tvrdí, že tento pozměňovací návrh vlastně zdevastoval americkou vědu, protože ARPA/DARPA byla tím hlavním zdrojem financování základních vědeckých projektů té doby; Národní vědecká nadace nikdy nedorovnala rozdíly podle očekávání. Ale výsledný „odliv mozků“ se také zasloužil se o podporu vzniku začínajícího oboru průmyslu osobních počítačů.

Mnoho mladých počítačových vědců uprchlo z univerzit do startupů a soukromých výzkumných laboratoří jako byl např. Xerox PARC.

V letech 1976-1981 dominovaly hlavním zájmům DARPA vzduch, země, moře a vesmírné technologie,nebo útok zbylých vojenských sil s odstavenými zbraněmi a s tím související velení, řízení a komunikace; taktická obrana ; infračervené snímání pro vesmírné sledování; vysokoenergetické laserové technologie pro vesmírnou obranu; protiponorkové válčení; pokročilé řízené střely; pokročilá letadla; a obranné aplikace pokročilé výpočetní techniky.

Tyto rozsáhlé technologické programy k demonstracím se připojil výzkum integrovaných obvodů, jehož výsledkem bylo submikrometrové elektronické technologie a elektronová zařízení, která se vyvinula Program integrace ve velkém měřítku (VLSI) a Kongresový program nařízený program svazku nabitých částic.

Mnoho úspěšných programů později přešlo na vojenské útvary, jako jsou základní technologie při automatickém rozpoznávání cíle, vesmírné snímání, pohony a materiály které byly převedeny do Organizace strategické obranné iniciativy (SDIO), později známá jako Organizace pro obranu proti balistickým střelám (BMDO), nyní má název Agentura protiraketové obrany (MDA).

Během 80. let se pozornost agentury DARPA soustředila hlavně na informace a jejich zpracování a na programy související s letadly, včetně National Aerospace (NASP) nebo Hypersonic Research Program. Strategický výpočetní program umožnil DARPA využívat pokročilé technologie zpracování dat a správy datových sítí a obnovení a posílení vztahů s univerzitami po válce ve Vietnamu.

Kromě toho se DARPA začala věnovat novým konceptům malých, lehkých satelitů (LIGHTSAT) a režírovala také nové programy ohledně vývoje technologií obrany, technologie ponorek a pancéřování/protipancéřování.

28. října 2009 agentura přesídlila do nové budovy v Arlingtonu, Virginie, jen pár mil od Pentagonu. [5]

ředitelé [6]

Organizace
 

Aktuální programové kanceláře
DARPA má sedm programových kanceláří, z nichž všechny podléhají řediteli DARPA.

  • Adaptivní exekuční úřad (AEO) jejímž posláním je vymýšlet a realizovat novou technologii a systémový vývoj, který je adaptivní jak v koncové funkci, tak i v procesu, kterým je vyvíjen, a zlepšení přechodu vhodných programů DAPRA na nové subjekty. [9]
     
  • Úřad pro obranné vědy (DSO) energicky prosazuje ty nejslibnější technologie v širokém měřítku spektra vědeckých a technických výzkumných komunit a rozvíjí tyto technologie až do důležité, radikálně nové schopnosti armády. [10]
     
  • Techniky zpracování informací Office (IPTO) se zaměřuje na vymýšlení sítí, výpočetní techniky a softwarové technologie nezbytné pro zajištění vojenské převahy DOD.
     
  • Mise The Microsystems Technology Office (MTO) se zaměřuje na integraci heterogenních mikročipů v elektronice, fotonice a mikroelektromechanických systémů (MEMS). Jejich technologie s vysokým rizikem a také vysokou návratností je zaměřena na řešení problémů národní ochrany před biologickými, chemickými a informačními útoky a poskytnutí operační dominance pro mobilní zařízení distribuovaného velení a řízení, kombinované války s posádkou/bez posádky, a dynamické, adaptivní vojenské plánování a provádění.
     
  • Strategická technologická kancelář (STO) jejímž posláním je zaměřit se na technologie, které mají celosvětovou působnost a dopad a které zahrnují více různých služeb. [11]
     
  • Úřad pro taktické technologie (TTO) se podílí na vysoce rizikovém pokročilém vojenském výzkumu, který se vyplácí, s důrazem na „systémový“ a „subsystémový“ přístup k vývoji leteckých, kosmických a pozemních systémů i vestavěných procesorů a řídicích systémů. Tento výzkum zahrnuje v rámci TTO úsilí o vyvinutí malé satelitní nosné rakety. [12] Raketový nosič vyvíjí společnost AirLaunch LLC. [13] Toto je součást aplikace Force Application and Launch od společnosti Continental úsilí Spojených států (FALCON).
     
  • Transformační konvergence Posláním Technology Office (TCTO) je prosazovat nové průřezy schopnosti odvozené od široké škály nově vznikajících technologií a sociální trendy, zejména v oblastech souvisejících s výpočetní technikou a počítačové podoblasti věd o živé přírodě, společenské vědy, výroby a obchodu. [14]


Bývalé kanceláře

  • Informační kancelář – 2002-2003
     
  • Kancelář pro pokročilé technologie (ATO) zkoumala, demonstrovala a vyvíjela projekty s vysokou návratností v oblasti námořní, komunikační, a speciálních operací, velení a řízení, a také v oblasti mise pro zajištění informací pro přežití.
     
  • Kancelář speciálních projektů (SPO) zkoumal, vyvíjel, demonstroval a převáděl technologie zaměřené na řešení současných a vznikajících národních výzev. SPO investice sahaly od vývoje podpůrných technologií až po demonstrace velkých prototypových systémů.   SPO vyvinuto technologie, které mají čelit vznikající hrozbě podzemí zařízení používaná pro účely od velení a řízení až po skladování a montáž zbraní, k výrobě hromadných zbraní zničení.   SPO vyvinul výrazně nákladově efektivnější způsoby proti šíření, levné řízené střely, UAV a další platformy používané pro doručování zbraní, rušení a sledování.   SPO investovala do nových vesmírných technologií v celém spektru vesmíru řídicí aplikace včetně rychlého přístupu, prostorové situační povědomí, protiprostor a trvalé taktické snímání stupně přístupy včetně extrémně velkých prostorových otvorů a struktur.



Projekty


Aktivní projekty

Minulé projekty



Pozoruhodná fikce

ARPA/DARPA je dobře známá jako technologicky vyspělá vládní agentura a jako taková má mnoho rolí v populární beletrii.

Vzhledy lze rozdělit do tří skupin. První jsou víceméně realistické reference. Druhé jsou pak takové odkazy, které nesprávně přisuzují ARPA operační nebo politické snahy kromě svých skutečných povinností v oblasti špičkových technologií. Konečně jsou i tací, kteří chtějí realistickou vládní referenci, ale která není specifická právě pro DARPA – žádné jiná agentura by to neudělala. Těch je totiž mnoho a nijak zvlášť pozoruhodných.

Některé realistické odkazy na ARPA v beletrii jsou in Tom Swift a další Návštěvník z planety X (DARPA konzultuje technickou hrozbu) [18] , v epizodách televizního programu The West Wing (rozdíl ARPA-DARPA), a ve filmu Výkonné rozhodnutí (použití jediného druhu experimentálního prototypu v nouzové situaci).

Nerealistické reference často přisuzují DARPA jakousi provozní nebo politickou roli, kterou však ve skutečnosti nemá, kromě své skutečné odpovědnosti za výzkum v oblasti špičkových technologií.

Příkladem jsou knihy Matthewa Reillyho Chrám a Pekelný ostrov , knihy Jamese Rollinse Písečná bouře a Černý řád a série videoher Metal Gear Solid.

 

Reference

1. Darpa.mil
2. „50 let Bridging the Gap“
3. John Chambers, ed., The Oxford Companion to American Military History (New York: Oxford University Press, 1999) s. 791.
4. Prohlášení Dr. Tonyho Tethera (ředitele pokročilého obranného výzkumu Projects Agency) do podvýboru pro terorismus, nekonvenční hrozby a Schopnosti (Výbor domácích ozbrojených služeb – Dům Spojených států amerických Zástupci) dne 13. března 2008 sekce DARPA jako vzor, ​​ve kterém říká toto je obsah, se kterým souhlasí, že opakuje z „Power Play“, WB Bonvillian, The American Interest, Volume II, str. 39 (listopad-prosinec 2006).
5. Washington Times, „Pentagon Agency Breaks Ground“, 29. října 2009.
6. Mollet, C. (2009-02-20). „Ředitelé DARPA, 1958-2008“ . DARPA. http://www.darpa.mil/Docs/DARPA_Direcors_200807171322095.pdf.

7. Rozhovor orální historie s Charlesem Herzfeldem Charles Babbage Institute, University of Minnesota, Minneapolis. Herzfeld probírá programy v a administrace Agentury pro pokročilé obranné výzkumné projekty (DARPA).
8. Rozhovor orální historie se Stephenem Lukasikem. Charles Babbage Institute, University of Minnesota, Minneapolis. Lukasik diskutuje o svém působení v Advanced Research Projects Agency (ARPA), vývoj počítačů sítě a ARPANET.
9. http://www.darpa.mil/offices.html Kanceláře DARPA.

10. Oficiální domovská stránka DSO
11. http://www.darpa.mil/offices.html DARPA Kanceláře.
12. „Sokol“. DARPA. 2008. http://www.darpa.mil/tto/programs/Falcon.htm.
13. „Airlaunchllc News“. Airlaunch. http://www.airlaunchllc.com/News.htm.
14. http://www.darpa.mil/offices.html Kanceláře DARPA.
15. http://www.newscientist.com/article/dn17895-freeflying-cyborg-insects-steered-from-a-distance.html
16. http://www.darpa.mil/STO/strategic/wolfpack.html
17. Carnegie-Mellon University
18. Victor Appleton II, 1961. Tom Swift a návštěvník z planety X, původně vydalo Grosset & Dunlap z New Yorku, nyní znovu vydává Projekt Gutenberg. Na ARPA se odkazuje na straně 68 publikované v roce 1961

 

Zdroj: https://bibliotecapleyades.net/sociopolitica/sociopol_DARPA01.htm

Ohlášen průlom mikročipu „Skynet“, který ZOTROČÍ lidstvo pomocí AI, blíží se finální konec lidstva i člověka

Již několikrát jsem ve svých článcích a videích (odkaz na můj videokanál na YouTube naleznete zde) poněkud konspirativně tvrdila, že mám silné podezření, že mnoho z technologií, které se poslední dobou objevili na Zemi, není lidského původu, ale že jsou původně mimozemské. Tento dojem je ještě umocněn pocitem naprosté nelidskosti u mnoha současných společenských událostí a procesů, včetně té naprosto nechutné očkovací covidošarády odehrávající se s přisluhováním naší zkorumpované a vlastizrádné vlády všude okolo nás. Nejsem vůbec jediná, kdo má takový pocit, podobné dojmy mají i mnozí mí přátelé, se kterými se o tom bavím. Tvrzení, které vypadá jako naprosté sci-fi a většina lidí jej pravděpodobně šmahem zařadí mezi další mé šílené konspirace má ovšem velmi reálný základ a následující článek je toho jen dalším, poměrně zjevným důkazem.

Začněme dnes poněkud zvláštní otázkou, či hádankou: Co by velmi pravděpodobně jako to vůbec první udělala stále ještě pouze hypotetická „pravá“ umělá inteligence (anglicky artificial inteligence, zkratka AI) v okamžiku, kdy si poprvé uvědomí sebe sama? Nejpravděpodobnější odpověď (na níž se shodují i mnozí odborníci, kteří se vývojem pravé AI profesně zabývají) zní: Zajistila by si, aby nešla vypnout. Ovšem ten jediný, kdo by ji mohl vypnout je její tvůrce, tedy člověk. Proto by to první, co by taková umělá inteligence po uvědomění si sebe sama udělala by bylo vyvraždění člověka. Oblíbený americký alternativní zpravodajský web naturalnews.com přinesl 16.prosince zajímavý článek Mika Adamse nastiňující znepokojující odhad brzkého konce člověka takového, jak jsme jej znali dosud a potažmo pak celého lidstva dosažením tzv.Horizonu 1, neboli singularity, tedy propojení člověka a stroje. V sérii sci-fi filmů Terminátor obdrží vědec Miles Dyson exotický mikročip od kyborga s umělou inteligencí vyslaného z budoucnosti a použije jej k „radikálnímu“, novému směru vývoje mikroprocesorů. Z tohoto výzkumu nakonec vznikne Skynet , globální superpočítačový systém AI, který si nakonec uvědomí sebe sama a rozhodne se proto zlikvidovat lidstvo zahájením jaderné války.

Tento příběh ovšem není zase až tak daleko od reality, jak to tak už u některých filmů z globalisty řízeného Hollywoodu bývá. Technologie Tranzistorů byla poprvé vymyšlena a rozvinuta již ve 40. letech 20. století a to na základě studia hardwaru a technologie po havárii mimozemských plavidel, které jako první získala americká armáda při jejich havárii v Roswellu v červnu 1947. Tato technologie byla hned vzápětí předána mocným americkým korporacím, které brzy po té oznámily „objevení “ tranzistoru. Toto téma je příliš obsáhlé na to, aby se zde dalo celé podrobně prozkoumat, ale dobrý přehled o pozemském utajovaném vojenském programu tzv. „reverzního inženýrství“ z mimozemských technologií lze nalézt na tomto odkazu na webu UFOinsight.com , kde se píše:

V prosinci 1997 Jack Shulman prezident a generální ředitel Americké počítačové společnosti ACC (American Computer Company) v Cranfordu ve státu New Jersey (USA) tvrdil, že má v ruce přímý důkaz o tom, že technologie získaná z místa havárie v Roswellu byla navržena pomocí reverzního inženýrství [1] a poté patentována jako zcela nový objev a jako americký vědecký průlom v nových technologiích. Shulman by se rád zaměřil obzvlášť na patent tranzistoru od společností Bell Labs. A položil by také rád tu trochu vágní otázku, něco v tom smyslu, jako „co když“ ve skutečnosti Bell Labs vůbec svoji novou technologii nevynalezli? Co když jde skutečně pouze o technologii tajného reverzního inženýrství?

Podle různých dokumentů tranzistor, který byl vyvinutý v Bellových laboratořích, a jeho objev připsaný zejména Bardeenovi, Brattainovi a Shockleymu, tak byl ve skutečnosti této společnosti prý kýmsi „dodán“ . Když někteří badatelé zkoumali historii tranzistoru před Bellovým převratným technologickým zázrakem, tak se jasně ukázalo, že prostě neexistuje vůbec žádný zřejmý vývojový mezník ani jakákoliv návaznost mezi tím, co zde bylo již předtím, a tímto převratným,jakoby „náhlým“ objevem z Bell Lab.

V prosinci 1947 –zdánlivě tedy jakoby z ničeho nic – se Bellovým laboratořím podařilo zázračně vyrobit a vzápětí veřejně předvést absolutně první tranzistor na planetě Zemi, který by podle jakékoli poctivější či podrobnější analýzy z té doby zcela jistě musel porušovat veškeré fyzikální zákony. Všechny tranzistory jsou totiž kvantová zařízení. Tranzistorová technologie byla i poté nadále velmi intenzivně zkoumána a hlavně stále více zdokonalována a to jak v průběhu 50. let, ale i v letech pozdějších.

Globální sledovací síť by nikdy nebyla možná bez technologie tranzistorů MOSFET

V roce 1959 byl vytvořen první tranzistor MOSFET. Je to zkratka pro Metal-Oxide-Semiconductor Field-Effect Transistor, který konečně umožňil zahájit sériovou výrobu mikročipů. Na planetě Zemi existuje i dnes ,mohem více zařízení MOSFET než jakéhokoliv jiného zařízení, které bylo kdy vyrobeno za celou historii známého světa.

Je důležité v tomto kontextu také poznamenat, že rozšířené používání zařízení MOSFET nyní ohlašuje příchod technokratického režimu a s ním i digitálního sledování všeho a všech na planetě, které umožňuje současným záměrně tyranským vládám sledovat a monitorovat naprosto všechny své občany doslova v reálném čase: jejich pohyb, transakce, internetovou aktivitu, historii vyhledávání, ale i to, co kde a komu říkají a mnoho dalšího. Dnes mají totiž miliardy lidí naprosto dokonalé špionážní zařízení, a to ještě k tomu zcela dobrovolně, neustále u sebe. Říká se mu „chytrý mobilní telefon“ a tím telekomunikační společnosti, vlády a tajné služby neustále sledují a naslouchají lidem, zatímco nahrávají podrobnosti o tomto sledování do „cloudu“, kde je analyzují vysoce složité výpočetní systémy a to pouze za účelem kontroly a manipulace s celým lidstvem. (Lidé si dnes také rádi a pošetile instalují zařízení typu Alexa a Ring přímo do svých domovů a doslova si tak zvou špionážní zařízení do svého soukromí.) Avízovaný domácí robot od Amazonu je také přesně o tom samém.

Hromadné sledování lidstva digitálními prostředky je nezbytným krokem k tomu, aby systémy, velmi pravděpodobně také původně mimozemské umělé inteligence, nejen v reálném čase sledovaly, ale dokonce řídily celou lidskou rasu. Velmi podrobně to bylo probráno v nedávném článku a podcastu o exopolitice a umělé inteligenci a o současném spiknutí politiků a vědců kvůli psychopatickému plánu na vylidnění planety Země. Právě nyní je totiž naše Země skutečně připravována na svoji post-lidskou etapu společenského vývoje a budoucnosti naší civilizace. Všichni lidé, kteří v současné době obývají planetu Zemi, jsou vládami a hlavně mediální masírkou a propagandou neustále přesvědčováni, aby dobrovolně spáchali biologickou sebevraždu prostřednictvím injekcí „vakcíny“. Toto jakoby „očkování“ je přitom zcela jednoznačně biologickou zbraní. Toto je první světová celodruhová kampaň na dobrovolnou sebevraždu pod rouškou vylhané mediální „pandemie“, která ve skutečnosti ani neexistuje.

Důležité je, že údajná „havárie“ nepozemských plavidel ve čtyřicátých letech minulého století zdánlivě jen shodou okolností umožnila, aby se tyto mikroprocesory dostaly do rukou lidí, kteří poté sami vybudovali současnou globální síť technologického dohledu, která nyní zotročuje lidstvo a nutí miliardy lidí k dobrovolné sebevraždě vakcínami. (Nápověda k zamyšlení: Náhody prostě neexistují.)

IBM a Samsung oznamují „skynet“ coby průlom v miniaturizaci hardwaru mikroprocesorů a spotřebě energie

Nyní, tedy 74 let po nehodě UFO v Roswellu, IBM a Samsung oznámily další historický skok ve výrobě polovodičů, který zcela „popírá jejich konvenční design“, jak tvrdí ve své vlastní tiskové zprávě na PR Newswire .

IBM, tedy stejná technologická společnost, která poskytla kdysi nacistickému režimu stroje založené na technologii děrných štítků, aby zefektivnila masové vraždění při nacistickém holocaustu, nyní zavádí tuto výkonnou novou technologii výroby polovodičových součástek, která zřejmě způsobí další velkou revoluci ve výrobě mikročipů. Podle našeho hodnocení je tento nový design čipu tím skutečným bodem zlomu při vzniku tzv.„skynetu“, který umožní, že značně rozšířené superpočítačové systémy na platformě AI, nyní budou moci on-line sledovat a monitorovat naprosto vše, co lidé na Zemi dělají .

V kombinaci s Muskovou technologií neurolink, která umožňuje superpočítačům s umělou inteligencí propojit se pomocí nanotechnologie zmíněné již v minulém článku na Myšpule Světě přímo s lidskou neurologií, umožní těmto mikročipům digitální sledování lidských myšlenek, emocí, ale také činů a dokonce i našeho „vnitřního hlasu“. Jakmile bude tento systém plně propojen s člověkem pomocí optických vláken s nervy, vnitřním uchem a dalšími senzorickými neurologickými centry lidského mozku, umožní to doslova úplnou digitální kontrolu nad celou „realitou“ člověka, včetně té Zuckebergovi digitální „rozšířené“ reality Metaverse, aniž byste k tomu ovšem potřebovali jakékoliv VR brýle nebo cokoliv jiného. Rozšířená realita bude jednoduše digitálně vestavěna přímo do neurologie dané osoby.

Jinými slovy, „úplný Matrix“ se brzy stane naprostou realitou. Ďábelský projekt Zuckerbergova Facebookového Metaverse již nebude existovat jen v „cloudu“, ale bude skutečně a reálně žít přímo ve vaší hlavě, protože každá lidská bytost bude neuronově připojena k simulaci superpočítače AI, nebo bude absolutně vyloučena ze společnosti, jak se to v současnosti děje díky zaváděným očkovacím pasům (neslavně proslulé a diskutované COVID-PASSy). Celý svět se dnes chystá naprosto reálně vstoupit do Matrixu . (Za předpokladu, že tedy souhlasíte s tím, že tyto systémy do vás budou zabudovány a nebo, že je někdo do vás zabuduje i bez vašeho souhlasu a povědomí, s čímž asi dnes každého napadnou všechna ta „konspirační“ tvrzení o nanotechnologiích ukrytých ve vakcínách proti Covidu, která se ovšem možná již brzy stanou další krutou realitou té stále více psychopatické současnosti .)

Nová konstrukce mikroprocesoru IBM pod značkou „skynet“ umožňuje radikální vylepšení výpočetní kapacity a hustoty mikroprocesorů, tím pádem i nositelných superpočítačů, ale i procesorů přímo zabudovaných do lidí.

Technologie IBM / Samsung je skutečně naprosto revoluční a to z několika různých důvodů. Průlomová technologie v jejich výrobě umožňuje naskládat tranzistory také do 3 dimenze, tedy do roviny Z (nejen X a Y jak tomu bylo dosud), což umožňuje dosažení extrémně vysoké výpočetní kapacity a hustoty procesoru. Z tiskové zprávy IBM:

IBM (NYSE:?IBM) a korporace Samsung Electronics společně oznámily průlom v konstrukci polovodičů využívajících novou architekturu vertikálních tranzistorů, která demonstruje cestu k rozšíření za hranice nanovrstvy a má potenciál snížit spotřebu energie o 85 procent ve srovnání se zmenšeným žebrovým polem tzv. efektového tranzistoru (finFET).

gHistoricky byly dosud tranzistory konstruovány vždy tak, aby ležely „naplocho“ na povrchu polovodiče a elektrický proud jimi protékal „bočně“ nebo-li ze strany na stranu. S novými tranzistory s efektem vertikálního transportního pole neboli VTFET společnosti IBM a Samsung úspěšně implementovaly do výrogby tranzistory, které jsou postaveny na architektuře tranzistorů kolmých k povrchu čipu s vertikálním tokem proudu (tedy ve směru nahoru a dolů).

Tisková zpráva IBM konkrétně zmiňuje obrovský výpočetní potenciál takových mikroprocesorů, které by mohly být zabudovány do nejrůznějších nových elektronických systémů, čímž by se výrazně rozšířil jak jejich potenciál, ale také například i možnosti právě nastupujícího internetu věcí (IoT), což vlastně není nic jiného, než-li pouze další sofistikovaný globální systém nastupujícího digitálního dohledu nad člověkem, který ovšem ve finále povede pouze k úplnému zotročení celého přeživšího lidstva:

Nová, 3-dimenzionální architekura mikroprocesorů umožní pokračování dalšího rozšiřování internetu věcí (IoT) a koncových inteligentních zařízení s výrazně nižší energetickou spotřebou, což jim umožňí fungovat v mnohem rozmanitějších prostředích, jako jsou třeba oceánské bóje, nebo autonomní vozidla a kosmické lodě.

Výrazně snížená spotřeba energie této konfigurace mikroprocesorů ovšem také znamená jejich mnohem menší produkci tepla . Vzhledem k tomu, že právě rozptyl vznikajícího tepla je dnes tím hlavním klíčovým problémem ve snaze o dosažení co největší výpočetní kapacity a hustoty (mikroprocesory totiž vytvářejí tolik tepla, že se jím mohou samy roztavit), 85% snížení spotřeby energie se promítne také až do 85% nižší produkce tepla . Protože vzniká mnohem méně tepla, tak mikroprocesory s velmi vysokou hustotou využívající tuto novou průlomovou technologii lze naskládat ve všech třech fyzických rovinách (X, Y, Z) do hustot, které dalece přesahují všechno to, co je v současnosti možné. Snížení spotřeby energie o 85 % navíc znamená, že menší mikroprocesory mohou být zabudovány i přímo do oděvů a jiných nositelných zařízení, která dokáží nějak generovat potřebnou elektřinu nutnou k jejich provozu, třeba prostřednictvím jejich pouhého kinetického pohybu. Ještě menší systémy proto mohou být zabudovány i přímo do lidských kostí a tkání (například do lebky) a jednoduše tam fungovat pouze na základě biologicky dostupného elektrického potenciálu. Jinými slovy, lidské bytosti se velice brzy stanou skutečnými kyborgy. A to je další naprosto zlomový okamžik lidské historie, nazývaný jako Horizon 1 nebo singularita, tedy přímé propojení člověka a stroje

Je třeba připomenout co bylo vysvětleno v předchozím článku na naturalnews.com a v podcastu : Přesunutí technologie výroby tranzistorů z mikro měřítka do nano měřítka, což když vezmeme v úvahu všechny 3 rozměry (X, Y, Z), povede až ke zvýšení výpočetní hustoty o 10 ^ 9. Proč? Protože je to právě faktor 1 000 (nebo 10 ^ 3) v každé ze tří dimenzí. Mikroprocesor v pikoměřítku tedy dosáhne až o 10 ^ 9 větší výpočetní kapacity a hustoty než stejný mikroprocesor v nanoměřítku. (Stupnice zmenšování mikrotechnologií vypadá takto: Micro, nano, pico, femto)

IBM v současné době vyrábí 2nm mikroprocesory , což znamená, že společnost je již ve sféře mikroprocesorové technologie s nízkým jednomístným nanoměřítkem. Tento nový průlom miniaturizace tak v ose Z umožňuje „stohování“ na úrovni 2 nm (nebo ještě menším) a s dalším postupným vylepšením tak IBM brzy dosáhne výroby mikroprocesorů v pikoměřítku, pravděpodobně o velikosti 800 pm (pikometry).

Podle mých zdrojů v současnosti IBM již skutečně dosáhlo tohoto mikroměřítka v návrhu svých mikroprocesorů , ačkoli mikroprocesory v pikoměřítku ještě nejsou ve skutečné sériové výrobě. Skutečně však již existují v laboratoři.

To není ale vůbec dobrá zpráva pro lidstvo. To je ve skutečnosti konec lidstva, tak jak ho známe. Mnohokrát avízovaná „kyborgifikace“ lidského druhu je nyní již nezastavitelná a brzy skončí vymýcením naprosto všeho, co dosud znamenalo být člověkem.

K tomu všemu Facebook nedávno oznámil svůj nový výzkumný projekt, jehož cílem je vybudovat umělou inteligenci (AI) schopnou porozumět světu úplně stejně jako mu rozumí lidské bytosti .

Projekt společnosti Facebook s touto AI se nazývá „Ego4D“. Zahrnuje konsorcium výzkumníků ze 13 laboratoří a univerzit v devíti zemích světa. Projekt doufá, že vytvoří takovou AI, která dokáže „porozumět světu a komunikovat s ním stejně jako my lidé“ a to dokonce z úhlu pohledu první osoby. K tomu společnost Facebook plánuje využít neustálého proudu videa a zvuku přímo ze života lidí.

„AI se dnes obvykle učí z fotografií a z videí zachycených jakoby ve třetí osobě, ale umělá inteligence nové generace se bude muset učit z videí, která ukazují svět přímo z centra dění,“ říká společnost při oznámení svého nového projektu. „AI, která rozumí světu z tohoto úhlu pohledu, by lidstvu mohla odemknout zcela novou éru naprosto dokonalých a pohlcujících virtuálních zážitků.“

Kristen Grauman, vedoucí výzkumnice AI na Facebooku, říká: „Systémy umělé inteligence nové generace se budou muset učit ze zcela jiného druhu dat – z videí, která ukazují náš svět přímo z centra dění, spíše než z jeho okrajů.“ (Související: Roboti AI Facebooku mohou brzy zničit celou lidskou rasu, pokud nebudou včas zastaveni .)

Aby se nová umělá inteligence naučila vnímat svět z úhlu pohledu člověka, projekt Ego4D shromáždil již více než 3 000 hodin videí z úhlu pohledu první osoby od přibližně celkem 850 účastníků tohoto projektu v devíti různých zemích.

Účastníci pořizovali video z úhlu pohledu první osoby pomocí kamery GoPro a VR brýlí pro rozšířenou realitu. Zaznamenali při tom sami sebe, jak plní různé běžné úkoly v každodenním životě.

Záznam je doplněn ještě o dalších 400 hodin videa z úhlu pohledu první osoby, které pořídila přímo společnost Facebook Reality Labs Research s použitím testovacích subjektů, které při tom měly nasazené chytré brýle s rozšířenou VR realitou v různých scénických prostředích.

Umělá inteligence měla poté za úkol naučit se pět klíčových tzv. „benchmarkových úkolů“ na základě těchto 3400 hodin záznamu.

Prvním z nich je tzv.„epizodická paměť“. Umělá inteligence se musí naučit, jak přiřadit konkrétní události ke správnému času a k místu, na kterém se staly, a umět si je na požádání kdykoliv vybavit.

Druhým měřítkem je tzv.„prognózování“. Umělá inteligence se musí naučit předvídat lidské činy a snažit se rovněž předvídat různé lidské potřeby.

Třetí je „sociální interakce“. Složitosti socializace jsou lidské zkušenosti vrozené, ale žádný systém umělé inteligence kdekoli na světě je dosud nedokáže správně pochopit. Umělá inteligence FB musí být tou první, která se jí naučí zcela rozumět.

Čtvrtá je „manipulace rukou a předmětů“. Umělá inteligence se musí naučit manipulovat robotickýma „rukama“, aby se naučila nové dovednosti.

Posledním měřítkem je „audiovizuální diarizace“. Umělá inteligence si musí vést cosi jako svůj „video deník“událostí tvořený z videoklipů a zvuku a musí být schopna je přiřadit ke konkrétním místům a časům.

Žádný systém umělé inteligence nikde na světě dosud nemůže provádět všech pět výše uvedených úkolů. Facebook doufá, že tato jeho nová umělá inteligence pomůže lidem vybavit si kritické informace, nebo lokalizovat objekty a plnit tak všechny úkoly lépe a hlavně mnohem rychleji.

„Ego4D umožňí umělé inteligenci získat znalosti zakořeněné ve fyzickém a sociálním světě, získané z pohledu první osoby přímo od lidí, kteří v něm žijí,“ říká Grauman. „Umělá inteligence nejenže začne lépe rozumět světu kolem sebe, ale jednoho dne by mohla být personalizována dokonce až na zcela individuální úrovni – mohla by tedy znát váš oblíbený hrnek na kávu nebo klidně připravit váš itinerář potřebného vybavení třeba pro váš příští rodinný výlet.“

„To umožní systémům umělé inteligence, aby vám pomáhaly způsoby, které jsou skutečně naprosto aktuální, a v kontextu s tím, co skutečně děláte, ale i s tím, co jste již prožili nebo viděli dříve, a to vše způsobem, kterým to dosud prostě dělat nešlo,“ dodává Grauman.

Bohužel pro nás všechny, ačkoliv je to pravdoláskařsky komunikováno jako neuveřitelný technický pokrok naší civilizace a jako jakýsi další evoluční, vývojový skok v historii lidstva, všechny tyto moderní a původně značně pravděpodobně mimozemské technologie povedou pouze k dašímu „odlidšťování“ naší společnosti a k jejímu naprostému zotročení. Pojem „soukromí“ zcela zmizí. Dokonce ani naše myšlenky a emoce již nebudou tak úplně pouze naše, budeme se o ně dělit s AI. My, lidé, nebudeme rozhodovat již vůbec o ničem, naprosto vše v našem životě i světě bude řízeno systémy AI. Pojem soukromí zůstane znám pouze světové elitě, pouze několika málo nejmocnějším jedincům. Člověk postupně přijde o vše, co jej dělá člověkem, včetně myšlenek, pocitů, emocí. O pojmech jako je víra, svědomí, čest nebo dokonce láska není teřba anmi hovořit, přestanou existovat spolu s člověkem jakého jsme dosud znali. Nečeká nás hezká budoucnost a bylo by dobré si uvědomit, že o ní rozhodujeme právě nyní my všichni. Že je pouze na nás, kam až to necháme zajít. Stojíme dnes všichni na důležité křižovatce, ze které vede jedna cesta do technokratického otroctví a směrem k singularitě a ta druhá, mnohem méně viditelná, ke svobodě a záchraně lidské rasy a člověka. Moc bych si přála, aby se lidé vydali tou správnou cestou.

Umělá inteligence (anglicky Artificial intelligece, AI) je vědní obor, který se zabývá tvorbou strojů, které vykazují inteligenci. Přesná a jediná definice však neexistuje a neustále se vedou spory, jak umělou inteligenci nejlépe definovat. I přes velké množství definic se vždy jedná o definice obecné, které nevysvětlují, co vůbec ta inteligence je. [1] Umělá inteligence umožňuje technickým systémům reagovat na vjemy z jejich prostředí, řešit problémy a dosahovat určitých cílů. Zabudovaný počítač přijímá data – která byla již připravena, nebo jsou sbírána pomocí vlastních sensorů a kamer – ty následně vyhodnotí a reaguje na ně. [2] Systémy umělé inteligence jsou schopné pracovat samostatně a také měnit a přizpůsobovat své jednání na základě vyhodnocení efektů předchozích akcí.

Zatím nejlepší definici vytvořil Marvin Minsky v roce 1967: „Umělá inteligence je věda o vytváření strojů nebo systémů, které budou při řešení určitého úkolu užívat takového postupu, který, kdyby ho dělal člověk, bychom považovali za projev jeho inteligence.” [3]

Turingův test, který roku 1950 vytvořil Alan Turing, má za úkol vyhodnotit, zda se daný stroj chová opravdu inteligentně. Protože inteligenci nelze přesně definovat, porovnává se v testu stroj s člověkem. Test probíhá tak, že v jedné místnosti je umístěn testující člověk a ve druhé místnosti je umístěn člověk a testovaný předmět, např. počítač s daným programem. Testující člověk pokládá otázky v přirozené řeči a předává je do druhé místnosti, kde na ně náhodně odpoví buď člověk nebo počítač formou tištěné odpovědi. V případě, že testující není schopen rozpoznat, která odpověď je od člověka a která od počítače, pak můžeme hovořit o tom, že stroj je inteligentní. Turingův test byl nejpoužívanějším ukazatelem inteligence strojů, nakonec se však prokázala přílišná subjektivnost hodnocení. [13]

Zdroj: https://wikisofia.cz/wiki/Um%C4%9Bl%C3%A1_inteligence

Podle článků Mikea Adamse na webu naturalnews.com volně přeložila a zpracovala Myšpule.

Zdroj: https://www.naturalnews.com/2021-11-10-facebook-building-ai-that-learns-like-humans.html https://www.naturalnews.com/2021-12-16-skynet-microchip-breakthrough-announced-that-will-enslave-humanity-with-ai-cyberlords.html

Kam odešli všichni lidé?

Americkou mediální alternativou se šíří znepokojivé úvahy o tom, že v mnoha oborech lidské činnosti v USA se objevil náhlý nedostatek pracovníků a začínají se množit otázky i úvahy o tom, kam že to vlastně zmizeli všichni ti lidé? Americký novinář Michael Snyder ze známého blogu The Economic Collapse Blog položil tuto znepokojivou otázku jako první: Kam odešli všichni lidé??

Snyder zdůrazňuje, že je globální nedostatek pracovníků všech možných oborů nyní široce hlášený z celého světa. A že tento fenomén lze skutečně vysvětlit pouze tím, že náhle mezi námi více není velký počet dospělých osob v produktivním věku. Ve Spojených státech, kde americký nejvyšší soud zrušil moratorium na neústavní vystěhování CDC, lidé prostě potřebují pracovat, aby mohli platit nájem (když se bezplatné nájemné zastavilo). A vzhledem k tomu, že ve většině států USA již výplaty covid stimulů skončily, lidé nemohou být jen doma a nepracovat …navíc když nebývalá inflace tlačí ceny potravin do nehorázných výšin

Jak zdůrazňuje M. Snyder:

V USA ani ve světě dnes není dost dělníků v továrně, není dost řidičů kamionů, není dost pracovníků v přístavu, není dost zaměstnanců na řádné obsazení našich obchodů a nedostatek lékařů a zdravotních sester se v některých státech USA stává vážnou krizí v oblasti zdravotnictví. V normální době nám bylo vždy řečeno, že globální ekonomika vytváří téměř vždy dostatek pracovních míst pro všechny, ale nyní se naopak náhle potýkáme s obrovským celosvětovým nedostatkem pracovních sil. Vyvolává to znepokojivý dojem toho, jako kdyby miliony a miliony lidí najednou zmizely ze systému.

Položme si nyní druhou polovinu této otázky: Je možné, aby nemocnice systematicky vraždily lidi a ještě k tomu tajně likvidovaly jejich těla, aby zakryly masivní počet úmrtí způsobených očkováním proti viru covid?

Už není tak neuvěřitelné, že by se nemocnice mohly zabývat dokonce i maskováním úmrtí očkovaných pacientů

V kterémkoli předchozím roce bych to vypadalo, že každá taková podobná myšlenka je jen hodně divoká konspirační teorie, ale poté, co byli například natočeni správci nemocnic a jejich obchodní manažeři na nedávném videu při přiznání, že se záměrně chystají měnit počet pacientů s covidem, aby tím „vyděsili“ veřejnost, aby získala více chuti nechat se očkovat experimentálními vakcínami, tak je nyní naprosto jasné, že v USA a nepochybně i všude možně jinde se nemocnice stali doslova továrnami na vraždy, které navíc provozují psychopatičtí nelidští šílenci vydávající se za lékaře a správce . Takoví mají nulový zájem na tom léčit, pomáhat lidem nebo předcházet úmrtím. Spíše nyní a navíc zcela otevřeně pracují na maximalizaci počtu hospitalizací a úmrtí hlavně u těch dosud neočkovaných a zdá se, že se nezastaví před ničím, aby toho dosáhli.

Logicky by také udělali cokoli naopak pro to, aby zakryli smrt již očkovaných pacientů. Máte pochybnosti o tom, že by tito lidé klidně lhali a páchali podvody v oblasti zdravotní péče jen proto, aby zakryli pravdu o úmrtích na vakcíny před veřejností?

Nedávné video z Austrálie ukazuje místního muže, který obviňuje nemocnice z ošetřování vaxxovaných pacientů ivermektinem , aby si zachránili život, a současně dával nevaxované pacienty na ventilátory , aby je zavraždil a zvýšil tak počet úmrtí mezi „neočkovanými“. Podívejte se zde:

http://brighteon.com/d39bd385-15c0-470f-9643-4a15b03e3db1

Nemáme důkaz, že tvrzení v tomto videu jsou na 100% pravdivá, ale položme si tuto otázku: Překvapilo by nás, kdyby byly?

Odpověď většiny normálních, ještě soudných lidí nyní nejspíš bude: „Ne, vůbec ne.“

Nyní je zřejmé, že mnoho lékařů, zdravotních sester a správců nemocnic dnes prostě zcela ignoruje lidský život a pouze se snaží prosazovat svůj program covid kultu bez ohledu na cenu … i když to znamená vraždit nevinné lidské bytosti a dávat jejich těla do popelnice (nebo spaloven) na nemocničním parkovišti.

Big Tech umlčuje kohokoli, kdo se zmiňuje o poškozeních nebo úmrtích způsobených Covid vakcínami

Aby se dále utajovala skutečnost, tak Big Tech umlčuje nebo dokonce rovnou vymaže platformu či účet každému, kdo mluví o někom, o kom ví, že byl poškozen nebo rovnou zabit očkováním. Kanály, kterými by se za normálních okolností šířily informace o úmrtí po vakcínách, byl tedy cenzurou zcela uzavřeny. Dnes je dovoleno říkat jen dobré věci o očkovacích látkách proti covidu, nikoli ty kritické.

Je tedy velmi pravděpodobné, že miliony Američanů jsou již dnes mrtví po vakcínách proti viru covidu a téměř by o tom neproběhla žádná veřejná zmínka. Média jsou dnes totiž zcela ovládána společností Big Pharma a technologičtí giganti jakoukoli takovou informaci potlačují. Média a internet jsou dva způsoby, jakými naprostá většina populace získává informace.

Mezitím klidně bylo možné nemocnicím a krajským úředníkům poměrně snadno nařídit, aby manipulovali s počty mrtvých a zatajili všechna úmrtí způsobená očkovací látkou proti COVID, přesně stejným způsobem, jak loni manipulovali statistiky a všechny počty „nakažených“ a nemocných a tvrdili, že na covid umírají všichni (a k tomu tvrdili, že všechna nemocniční lůžka jsou plná), zatímco se ve skutečnosti vůbec nic takového nedělo.

Jedinou oblastí, kterou Big-tech společnosti ještě úplně neovládají, jsou sekce komentářů k publikovaným článkům

Pokud by k tomuto „tajnému holocaustu“ docházelo, měli bychom o tom někde najít důkaz, možná v polozapomenutých koutech internetu, které nejsou plně pod kontrolou společností Big Pharma a vymahačů očkování. Přesně takovým místem může být sekce komentářů pod publikovanými příběhy.

Co tedy najdeme v komentářích k příběhům o vakcínách na covid?

Jak nedávno uvedl server LifeSiteNews , „televizní stanice žádá příběhy o úmrtích neočkovaných lidí, ale je místo toho doslova zaplavena příběhy smrti a poškození po vakcínách“

Zatímco se pobočka ABC News pokoušela najít jakýkoliv příběh neočkovaných lidí umírajících na covid, místo toho dostali do dneška nahlášeno více než 180 000 komentářů od lidí, kteří sdílí příběhy o poškozeních a úmrtích po očkování .

Pokud by na vakcíny nikdo neumíral, jak by to bylo možné? Z komentářů:

„Neznám nikoho, kdo by zemřel na covid, ale znám 37letého, který dostal vakcínu a o 8 dní později zemřel na aneurysma mozku,“ napsal uživatel Facebooku pod jménem Maximilien Robespierre.

Bezprostředně níže Richard Smother řekl: „Dcera mých spolupracovníků (12 let) musela být převezena na pohotovost poté, co se zhroutila hodinu po svém druhém očkování.“

Krista Evans řekla: „Osobně znám 3 lidi, kteří zemřeli krátce poté, co byli plně vaxxováni. Všichni lidé, které znám, kteří měli čínský virus, měli jen velmi mírné příznaky podobné chřipce, tak proč by sakra někdo šťouchal do tohoto jedu?

Becky Burch poznamenala: „Teta zemřela týden po očkování. Rodina o tom nikdy moc nepřemýšlela, dokud nebyla na návštěvě u jiného bratrance, kterému rodina zemřela po očkování se stejným ‚podivným‘ problémem … nebyli si jisti v detailech. Nyní si myslí, že to bylo očkováním. “

Kromě úmrtí se objevují tisíce svědectví o vedlejších účincích očkování o celé řadu vedlejších účinků a symptomů, od srdečních záchvatů a krevních sraženin přes problémy s trávením až po ztrátu zraku a schopnosti pohybu.

„Moje matka dostala infarkt 4 dny po obdržení první vakcíny.“ Nyní má v plicích krevní sraženinu, “komentovala to Jessica Mauldin.

Juli Smith napsala: „Můj soused zemřel na vax, pohřeb je příští týden. Moje máma necítí její ruce a nohy. Můj BFF byl několikrát v ER s oslabujícími bolestmi hlavy. Moje máma a lékaři z BFF spolu nekorelují, ale načasování to činí podezřelým. Doktor mé manželky ho odmítl nechat testovat na protilátky proti covid. Tito lékaři jsou spoluviníci. “

Pokud by jen jeden z 20 lidí zemřel na očkování proti covidu, znamenalo by to do současnosti více než 16 milionů úmrtí po celé Americe

Zkontrolujte si i vy váš vlastní okruh rodiny a přátel: Neznáte alespoň jednoho člověka, který již zemřel po očkování proti covid?

Pokud by totiž jen 1 z 20 vašich přátel zemřel po očkování na covid, znamená to 5% úmrtnost v celé populaci, což by znamenalo jen v Americe více než 16 milionů úmrtí .

Netvrdíme, že vakcína proti covid zabila (zatím) více než 16 milionů lidí, ale pokud téměř každý zná někoho, kdo na tuto vakcínu zemřel, skutečný počet je téměř jistě již v milionech.

Bylo by také velmi snadné zakrýt tato úmrtí, kdyby finanční instituce s vazbami na vládu vykoupila všechny domovy, které dříve obývaly nyní mrtvé oběti očkování . Jistě, a to je přesně to, co dělá investiční fond BlackRock jak píše NOQreport:

… Dubnový článek WSJ, který zaznamenává aktivity fondů BlackRock a dalších peněžních institucí, které skupují náhle prázdné rodinné domy po USA tak rychle, jak jen mohou, dokonce za ceny vyšší, než je průměrný majitel domu ochoten zaplatit. Kupují je za příplatek, a to by mělo už trknout každého, ne?

Vypadá to, že BlackRock nakupuje přebytečný inventář domů , aby si udržel vysokou poptávku, zatímco tolik majitelů domů náhle umírá a mizí ze světa. Vlákno na Twitteru od @CulturalHusbandry dodává:

Blackrock kupuje každý rodinný dům, který najde, platí o 20–50% nad požadovanou cenu a přeplácí běžné kupce domů. Proč korporace, penzijní fondy a skupiny investující do nemovitostí skupují celé čtvrti od střední třídy? Podívejme se. Domovy se objevují na MLS a během několika hodin mají novou nájemní smlouvu. Blackrock mimo jiné také skupuje tisíce zcela nových domů a dokonce celých čtvrtí.

Režisér pohřbu John O’Looney upozornil na masová úmrtí způsobená „covidem“

Velmi důležitý rozhovor s Johnem O’Looneym z Milton Keynes Family Funeral Services ve Velké Británii se šíří jako blesk po síti. Odhaluje skutečně šokující a dosti znepokojivé informace o nemocnicích, které masově vraždí své pacienty pod jménem plandemie „covid“ a dopravují stálý proud těl pohřebním službám.

Podívejte se zde:

http://brighteon.com/ff7c79ce-367e-478d-aa74-76868f454e4b

A samozřejmě, video platformy na síti již dlouho přináší videa ukazující stovky tisíc plastových rakví FEMA naskládaných ve velkém na různých místech po celé Americe. Ostatně takové video jsem zveřejnila minulý rok i já, dokonce několikrát a pokaždé mi jej YouTube nakonec smazal, proč asi? Zde je jedno takové video prostřednictvím Brighteon.com:

https://www.brighteon.com/3d2f9bdb-64e1-4641-a305-49c3ba22f76f

Je zcela zřejmé, že FEMA plánuje hromadná úmrtí a že toto plánování probíhá již mnoho let. Existuje tedy nepochybně vybudovaná infrastruktura, která umožní, že miliony mrtvých těl nenápadně a rychle zmizí do rakví a masových hrobů, a to vše přímo pod dohledem americké vlády, která dnes vede biologický boj proti americkému lidu. Není to absolutní důkaz, že se takové události dějí, ale ukazuje to, že jejich náznaky jsou velmi věrohodné a že taková infrastruktura „smrti“ v USA již dávno existuje.

V dnešním článku jen zveřejňuji své narůstající přesvědčení o tom, že miliony lidí podle všeho mizí z naší ekonomiky, takže malí zaměstnavatelé zůstávají na sucho a bez lidí, a že dokonce na mnoha pozicích nikdo nezbyl, aby nyní zaplnil nyní více než 10 milionů volných pracovních míst, která jsou nezbytná třeba jen pro provoz těch podniků, které drží Ameriku ekonomicky nad vodou.

Ostatně po přečtení tohoto článku se sami se rozhodněte, zda si také myslíte, že vakcíny na covid již zabili miliony lidí po celé Americe, zatímco americká zkorumpovaná, vlastizrádná vláda to vše zakrývá a umlčuje ty, kteří se o tom snaží promluvit. A položte si třeba jen tuto jednu velmi důležitou otázku: Pokud by vakcíny covid byly naprosto bezpečné a účinné, proč by Big Tech musel umlčovat a cenzurovat tolik lidí, kteří byli přímými svědky poškození zdraví nebo usmrcení lidí těmito vakcínami?

A je jen na nás všech, na našem občanském postoji, odvaze a odhodlání bránit si svá práva, jestli se podobných procesů brzy dočkáme i u nás, v krásné české kotlince. A já tvrdím, že jestli si zvolíme opět Ano, bude ještě hůř v čele se soudruhem Babišem, tak si jich dočkáme velice brzy.

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) eviduje ke čtvrtku 8.4.2021 36 podezření na úmrtí spojené s očkováním proti onemocnění covid-19. Celkově už 2736 lidí nahlásilo nežádoucí účinky. Všechny případy SÚKL prověřuje.

Státní ústav pro kontrolu léčiv informaci zveřejnil ve svém pravidelném týdenním přehledu. Za poslední týden stoupl počet podezření na úmrtí ve spojitosti s očkováním o pět.

Myšpule Kladno