Archiv pro štítek: technokracie

Odhalení agendy pro implementaci globální totalitní diktatury založené na technokratických a transhumanistických ideologiích

Ačkoliv teď budou opět ti současní ověřovatelé faktů jistě hlasitě řvát cosi o šíření dezinformací, můžete si být stoprocentně jisti tím, že kráčíme mílovými kroky směrem k celosvětové totalitní diktatuře nazývané jako NWO neboli nový světový řád, nebo k události pojmenované jako Velký reset, což je ovšem zcela totéž jen za jinými slovy- A právě proto se právě dnes stalo naprosto zásadní pochopit, proti čemu tu vlastně dnes všichni a to navíc ještě k tomu globálně stojíme a kdo je tedy vlastně zodpovědný za nastupující totalitu, která je bohužel skutečně jejich konečný záměr.

Pandemie COVID tak byla jen jakýmsi pokusem o takový globální státní převrat světové technokratické „kabaly“ tedy elitního zločineckého uskupení neskutečně bohaté oligarchie ovládající vlády, digitálně-finanční a vojensko-průmyslové komplexy, která stojí za onou globální agendou převzetí světovlády, označovanou někdy také jako The Great Reset . Napsáno podle zásadního článku z webu HumansAreFree z června tohoto roku: Exposing the Agenda to Implement Global Totalitarianism Based on Technocratic & Transhumanist Ideologies, přeloženo, upraveno a doplněno Myšpulí

Pojem Velký reset zavedlo Světové ekonomické fórum, které je ale přitom velice úzce propojeno s OSN a s WHO – Světovou zdravotnickou organizací. Jejich hlavní společnou agendou je implementace globálního typu totalitarismu založeného na technokratických a transhumanistických ideologiích. Součástí tohoto psychopatického a veskrze zločineckého plánu je ovšem také jakýsi „reengineering“ a pokus o ovládnutí všech forem života, a to včetně lidí.

Zatímco vnější projev technokracie se vždy bude jevit jako totalita, tak její ústřední řídící centrum vůbec není nějaký člověk, jednotlivec. Spíše než jedna osoba vládnoucí nějakým dekretem se dnes ta skutečná technokracie spoléhá na kontrolu společnosti prostřednictvím technologií a algoritmů. Což je ovšem velmi důležitý, podstatný a zásadní rozdíl.

Stručně řečeno, nikdo nebude z ničeho nikoho vinit nebo nést odpovědnost za špatná rozhodnutí. „Diktátorem“ bude totiž „pouhý“ algoritmus

Technokracie je vlastně jen zcela vymyšlená a naprosto nepřirozená forma ekonomiky, která se projevuje jako totalitarismus a ke svému fungování vyžaduje precizná sociální inženýrství. Technokraté v minulosti dokonce přímo definovali technokracii jako vědu o sociálním inženýrství. Kontrola populace je proto pro fungování celého systému naprosto zásadní.

Jistý američan jménem Patrick Wood strávil celá desetiletí studiem technokracie – uměle vynalezeného ekonomického systému, který se globální kabala v současnosti snaží globálně zavést po celém světě. Nedávno s ním udělal rozhovor list The Defender, zpravodaj Children’s Health Defense. Ten rozhovor najdete níže. Vlastně bych vám doporučila, abyste se na něj podívali jako první, protože nám poskytuje opravdu dobré pozadí dnešního článku.

Tento rozhovor také přímo souvisí s dalším rozhovorem, který HAF nedávno poskytl profesor Mattias Desmet, autor knihy „Psychologie totalitarismu“, Zatímco technokracie a totalitarismus mají mnoho vzájemných podobností, tak ale zde existují určité rozdíly v perspektivě, které bych ráda odhalila.

„Přál bych si, aby se dalo mluvit spíš o něčem jiném, ale bohužel tohle je to ono,“ říká Wood. „Toto jeprostě hlavní téma dne. To je totiž to zcela zásadní, co dnes všichni lidé (obzvláště ti žijící na bývalém západě) potřebují hlavně vědět a pochopit.

„Pokud se máme bránit tomuto našemu nepříteli, který byl dosud téměř neviditelný, tak musíme hlavně rozpoznat, s kým máme co do činění.“ Nemůžeme totiž získat žádnou možnost obrany nebo sami zaútočit , abychom to nějak potlačili, pokud nevíme, kdo že to náš nepřítel skutečně je a hlavně co si myslí, co má ve své hlavě.“

COVID byl vlastně prvním pokusem o převrat směrem k technokracii

Zatímco krize COVID většinu lidí uvrhla do stavu zmatku, tak Wood nebyl vůbec překvapen tím řetězem událostí, které se nakonec odehrály. Sledoval totiž falešný klimatický alarmismus apodobně falešnou agendu tzv.“trvale udržitelného rozvoje“ již poměrně dlouhou dobu, a jakmile titíž lidé, kteří propagovali klimatický alarmismus, naskočili do vlaku jménem COVID, tak již zcela jistě věděl, že to spolu velice úzce souvisí a že COVID bude použit právě k propagaci této jejich technokratické agendy.

Stejné chybné počítačové modely, které by nás klidně přesvědčily, že změna klimatu nás všechny zabije, byly také použity k vyvolání paniky ohledně smrtelnosti smyšlené „nemoci“ COVID.ať už to bylo cokoliv. Tyto počítačové modely jsou totiž ve své podstatě pokaždé zmanipulované tak, aby říkaly jen to, co se chceí, aby říkaly. Podle alarmistů klimatických změn mělo být totiž celé lidstvo vymazáno z povrchu Země již minimálně před 10 lety. Přesto jsme pořád tady. Modely COVID také tak selhaly a mílili se ve všem podstatném.

„V té době [myšleno začátkem roku 2020] jsem řekl, že jde vlastně o státní převrat technokracie. Konečně pouze udělali ten svůj hlavní globální krok k něčemu, o čem však říkali, že to budou dělat, a to již po poměrně dlouhou dobu. Teď to vlastně jen skutečně dělají takže jsem to hned od začátku nazval slovy státní převrat,“ říká dále Wood.

Bohužel, abych citovalal Woodova spoluautora jeho předchozích knih, Anthonyho Suttona, tak pouze 2 % lidí má dnes skutečné schopnosti kritického myšlení, 8 % lidí si myslí, že si mohou myslet co chtějí, a těch zbývajících 90 % by raději zemřelo, než aby vůbec a to jakkoliv myslelo. Tato svévolná nevědomost ztaké vysvětluje, proč v průměru pouze 10 % každé populace neupadá do Desmettem popsané hypnózy masové formace .Termín „masová formace“ naleznete podrobně vysvětlen na tomto webu již v mnoha starších článcích

Wood spolu s Dr. Judy Mikovitsovou a Dr. Reinerem Fuellmichem, mezinárodním právníkem, který spoluzaložil ten dnes již poměrně známý německý vyšetřovací výbor Corona, vytvořili společně pracovní skupinu pro zločiny proti lidskosti. První akce se bude konat v Tampě na Floridě s dalším hostujícím řečníkem, tentokrát z Big-pharma, panem Michaelem Yeadonem, Ph.D. .

„Věříme, že je třeba předložit velký případ, že zločiny proti lidskosti byly skutečně spáchány ve stejném kontextu a smyslu, v jakém byly již jednou kdysi odhaleny v rámci tzv. Norimberských procesů z nichž později vznikl Norimberský zákoník, který je nyní zakotven v právním systému každého národa na zemi, a to pochopitelně včetně naší země a také každého existujíicího státu.

Lékařské experimenty jsou tiímto Norimberským zákoníkem zkrátka zcela zakázány, tečka, a přesto k nim stejně došlo, a to dokonce bez informovaného souhlasu lidí. Lidé jsou z toho ale velmi nemocní a dokonce mnozí umírají. Co se tady pokazilo? Tento případ představujeme americké veřejnosti osobně a řeknu vám, že ta dnešní dynamika rozhovoru s živým publikem je pro mě osobně závanem svěžího a čerstvého vzduchu. Myslím, že všichni ostatní tady by mohli říci totéž.“

Vytvoření nového normálu podle našich vlastních podmínek

Zatímco mnozí se tomuto postoji brání, já a Wood souhlasíme s tím, že ta krize vůbec neskončila a hlavně se sama rozhodně nenapraví. . Bude to naopak stále horší a věci se už rozhodně nikdy nevrátí do starých kolejí. Je důležité si uvědomit, že bychom však neměli chtít, aby se věci vrátily do starých kolejí. Protože starý normál je přesně to, co jen ještě více urychlilo mnoho krizí, kterým v současnosti čelíme.

Můžeme plně očekávat, že ten jejich tolik prosazovaný a naštěstí částečně neúspěšný mezinárodní očkovací „covid-pas“ bude stejně nahrazen digitální identitou, která se spojí s digitální měnou centrální banky (to je to CBDC o němž jsem psala nedávno zde). Většina centrálních bank na světě totiž na sto procent zavede CBDC během příštích tří až pěti let.

Digitální identita a CBDC jsou ale naprostou katastrofou, která se na nás řítí jako nákladní vlak, a bude potom již skutečně extrémně těžké se z toho dostat. Poslední dva roky „plandemie“ pak budou vypadat jen jako piknik ve srovnání s tím, co potom přijde.

„Pokud je moje hypotéza pravdivá, tak právě leden 2020 byl tím globálním státním převratem, který tuto válku páté generace vážně odstartoval, tuto již horkou válkou, chcete-li, proti té, která k ní dosud vedla. Od 11. září do roku 2020 se stalo mnoho špatných věcí, na které bychom mohli poukázat a říci k tomu, že to vypadá, jako by to snad někdo pečlivě organizoval, ale v lednu 2020 to přešlo do skutečně horké války, a to doslova a hlavně navíc k tomu globálně. Žádná skutečná revoluce totiž nikdy nekončí pouze jedním útokem . To je naprosto jasné. Jsem si jistý, že to tak skutečně je.“

Podle jejich slov a činů poznáte je

Kdo tedy vlastně podnítil tuto globální revoluci? Kdo tady tahá za nitky? Kdo je náš skutečný nepřítel? To není celá populace. Není to ani jeden konkrétní národ. Je to jakýsi konglomerát nesmírně bohatých a velice vlivných lidí po celém světě. Ale oni k tomu mají navíc i společnou filozofii, ideologii a hlavně program. Wood to vysvětluje takto:

„To, co se tady dnes děje, se nazývá Velký reset planety.“ The Great Reset se stal dnes známým sloganem. Většina lidí ale stejně bohužel ještě nemá vůbec žádné ponětí o tom, co to skutečně znamená, ale když to propaguje právě Světové ekonomické fórum (WEF), které je úzce propojeno a v mnoha místech spojeno s Organizací spojených národů.

Tato elitní skupina nejvlivnějších lidí planety totiž zastupuje všechny ty mocné a vlivné lidi, kteří byli původně třeba v Trilaterální komisi v 70. letech 20. století. Je to stejný druh lidí, stejný program transformace celého světa do jejich vize, tak, jak si tito psychopaté myslí, že by věci měly vypadat. To jsou přesně ti lidé, kteří to celé zorganizovali, a jsou to také vesměs oni, kdo to celé právě teď politicky, ale i silou, globálně prosazuje.

Je totiž nakonec docela snadné identifikovat většinu lidí, kteří se na tom totalitním svinstvu podílejí. Můžete se podívat na Klause Schwaba a nebo na Billy Boyese, a nebo na tisíce společností, které všechny patří do Světového ekonomického fóra. Všechny mají své generální ředitele, členy představenstva atd., kteří jsou součástí Světového ekonomického fóra. Dnes je proto velmi snadné je identifikovat.

Myšlenka pojmenovaná jako The Great Reset je o kompletní transformaci celé společnosti a všech jednotlivců, kteří v této společnosti žijí. Světové ekonomické fórum dnes poměrně směle mluví o obojím. Mluví se o tomto technokratickém převzetí na jedné straně, o reformě společnosti, to jsou struktury společnosti, instituce, ale také se mluví o restrukturalizaci celého lidstva jako takového.

To znamená, že sloučení technologie s lidským stavem, s masem, plus změna genetického kódu, dá vzniknout lidstvu 2.0, H+ což je jen jiný termín pro totéž. Tohle je založeno typem zcela šílených vědců. Průměrný chlap na ulici by tomu dosud nikdy nebyl vystaven.

Je pro většinu obyčejných lidí skutečně velice těžké pochopit, jak je to celé zlé, a to vše se dějě doslova „bez pozvání“. Nikdo je o to nikdy nežádal, prostě to sami udělali. To je další věc, kterou je opravdu důležité pochopit: Tohle celé totiž nepřišlo jen tak, jako blesk z čistého nebe, ani to nespadlo z nebe, nebo třeba z vesmíru. Na tom se totiž pracuje už velmi, velmi dlouho.“

Agenda 21 tomu jen položila základy

V roce 1992 vznikla v rámci OSN takzvaná Agenda 21. To ještě byla jakási geneze trvale udržitelného rozvoje. Tam byla tato současná doktrína poprvé naprosto otevřeně popsána. Agenda 21 a také tzv. Úmluva o biologické rozmanitosti, které proběhly ve stejnou dobu, byly totiž již agendou pro 21. století.

Jak talé vysvětlil Wood, Agenda 21 byla základní v tom smyslu, že stanovila všechny ty události, které se dnes zavádějí, a všechny ty změny, které se dnes globálně implementují. Prostě jen nikdo nevěnoval pozornost tomu, kam veškeré ty věci vlastně směřují, ani jakýmkoliv konečným důsledkům toho všeho. Samozřejmě, že ti, kteří to hned viděli jasně jako nápis na zdi, tak byli okamžitě v očích veřejnosti zdiskreditováni jako „šílení konspirační teoretici“.

„V roce 1994 vyšla skvělá kniha s názvem ‚The Earth Brokers‘. Oba její autoři byli učenci. Byli také těmi původními ekologickými alarmisty. Nebyli proto ještě nutně na naší straně, ale šli tehdy na konferenci Agendy 21 v dobré víře a domnívali se nejspíš, že na ní nakonec dojde k nějakému vyjednávání, které by zastavilo neblahý vývoj, který si podmaňoval třetí svět, a pokusili se tak dát naši planetu opět trochu dohromady.

Šli tam a doufali, že se některé věci nakonec obrátí, ale z konference Agenda 21 odcházeli zcela rozčarovaní… V té knize pak velice kritizovali celý ten proces známý jako Agenda 21. Začali tím, že řekli něco přibližně takového: „Tvrdíme, že USAID – konference OSN o hospodářském rozvoji – podpořila právě ten typ průmyslového rozvoje, který je naprosto destruktivní pro naše životní prostředí,pro celou planetu a její obyvatele.

Vidíme, jak v důsledku USAID bohatí ještě více bohatnou, chudí se stávají ještě více chudší, zatímco čím dál tím větší část planety je naprosto zničena.“ Co je to jediné co k tomu můžeme říci, ale ‚amen‘ s tím vším. A přesně tady jsme se ocitli právě dnes. To je přesně to, co se dnes doopravdy stalo.“

Plán vlastnit a ovládat veškerý život

Tito brokeři země, „The Earth Brokers“ také zhodnotili, co se ještě naučili z konference a z ní vzniklé Úmluvy o biologické rozmanitosti, která probíhala souběžně s konferencí o Agendě 21. Obě měli také úplně stejné účastníky, jen šlo vlastně o dva různé myšlenkové okruhy v rámci stejné konference.

„Psali o úmluvě o biologické rozmanitosti, která se dnes pro OSN stala tak neuvěřitelně důležitou. Řekli, že tato konvence implicitně přirovnává rozmanitost života, tedy zvířat a rostlin, k rozmanitosti genetických kódů. Díky tomu se druhová rozmanitost ovšem stává něčím, s čím může moderní věda manipulovat. Propaguje biotechnologii jako zcela zásadní pro zachování a udržitelné využívání přirozené biologické druhové rozmanitosti.

Za prvé znovu tam definovali termín biologická rozmanitost, ale také uvedli, že tou hlavní otázkou, kterou úmluva o biologické rozmanitosti vyvolává, je vlastně jen otázka vlastnictví a kontroly biologické rozmanitosti. Hlavním zájmem byla totiž ve skutečnosti pouze ochrana farmaceutického a překotně se rozvíjejícího se biotechnologického průmyslu. To bylo jejich celé hodnocení.

Na což dnes můžeme říct: ‚Bingo!‘ To je totiž skutečně přesně to, co se tehdy stalo, a přesně toto stojí dnes za procesy všude okolo nás, kdy vlastně jen vidíme genetické převzetí života na planetě Zemi. Získali tak semena, získali rostliny, a získali také zvířata.“

Dnes se technokraté ale také pokoušejí nebezpečně manipulovat s lidským genetickým kódem. Hlavní lékař společnosti Moderna Tal Zaks například prohlásil, že Moderna, hlavní vývojář těch mRNA COVID „vakcín“, „hackuje software života“. Popsal lidský genetický kód jako operační systém, a pokud můžeme tento operační systém změnit zavedením nového řádku do stávajícího kódu nebo změnit řádku kódu, můžeme tím také změnit celé fungování operačního systému.

Od roku 1992 byla záměrně vytvořena legislativa pro ochranu Big Pharma. Dalo by se říci, že Agenda 21 z roku 1992 byla jakýmsi „předpřevratem“. Tehdy položili základy k ochraně farmaceutického a rozvíjejícího se biotechnologického průmyslu, o kterém dobře věděli, že přichází. A dnes je k mání dokonce samotná genetická výbava lidstva.

Původ technokracie

Vznik toho, čemu říkáme technokracie se však datuje ještě dále než do 90. let minulého století. Ručně psané dopisy z 30. let 20. století odhalují, že někteří z původců technokratického hnutí se dostali do sporu s Hearstovým novinovým impériem, a kvůli tomu již tehdy zakázali novinářům jakkoliv o nich diskutovat, nebo psát o technokratické ideologii. Technokracie se tedy stáhla do jakési ilegality a na několik desetiletí se tak trochu dobrovolně pohřbila. Wood to vysvětluje:

„Stalo se to, že Howard Scott, jeden ze spoluzakladatelů Technocracy Inc., byl také vedoucím skupiny na Kolumbijské univerzitě, když tam v roce 1932 sídlila. Propagoval se jako certifikovaný inženýr a jeden z intelektuálů, který by se vysloveně hodil na Kolumbijskou univerzitu. Nebyl z Kolumbie, ale vedl tam již tenkrát technokratické hnutí.

Když tam byl, zjistilo se nakonec, že to byl ve skutečnosti úplný podvodník. Neměl totiž vůbec žádný inženýrský titul. Byl to prostě nářez. Byl pouze jakýmsi promotérem – v podstatě podvodníkem – a Nicholas Murray Butler, prezident Kolumbie proto tehdy vykopl Scotta z celé Kolumbie…

Ze stejného důvodu Howard Scott pracoval v médiích jako blázen a pracoval takév Hearstově impériu, a to jen proto, aby po celé zemi publikoval články o technokracii.

Když pak Randolph Hearst zjistil, stejně jako kdysi Butler, že ho jen vzali na projížďku a že jeho mediální impérium bylo totálně zmanipulováno, vyděsil se a rozeslal tehdy zprávu typu telegram do všech novin v zemi se slovy: „Pokud někdo někde někdy znovu zmíní technokracii, tak má okamžitě padáka.“

Historické knihy mívají obvykle zpoždění okolo 25 let. Historici se nevracejí a neanalyzují věci z minulého roku, aby je zapisovali do svých historických knih. Vracejí se o 25 let zpět a rozhlížejí se kolem sebe a čtou články v novinách a cokoli, a snaží se přijít na to, co se tehdy vlastně stalo. Tak se totiž píšou dějiny.

No, v hnutí technokracie je proto obrovská historická díra, protože právě tohle tehdy vypadlo. Najednou tu nejsou vůbec žádné novinové články. Jako by zmizeli ve vzduchu. Velcí, vysoce uznávaní vědci a inženýři z Kolumbie, kteří pouhý rok předtím tolik křičeli o technokracii, by se teď najednou neodvážili to slovo ani zmínit.“

Wood tak nakonec objevil hlavní univerzitní archiv na University of Edmonton v Albertě, kam šichni vůdci kanadského technokratického hnutí v 90. letech psali své články.

Dokumenty byly umístěny ve skladu, kde ležely celé roky, dokud nebyl na internetu konečně zveřejněn jejich katalog. Byl to skutečný jackpot. Wood a jeho žena jeli do Edmontonu a strávili týden prohledáváním a kopírováním těchto materiálů. Poté už nebylo zas tak těžké rozebrat, jak moc se technokratická agenda posunula kupředu a do jaké míry byla již skutečně realizována.

Totalita versus technokracie

Zatímco vnější projev technokracie se bude vždy jevit jako totalita, její řídící centrum není nějaký diktátor. Spíše než jedna osoba vládnoucí na základě nějakého dekretu se technokracie spoléhá na kontrolu prostřednictvím technologií a algoritmů. To je ovšem velmi podstatný rozdíl. Za oponou tady zkrátka nejsou žádní lidé, kteří by tahali za nitky. Neexistuje žádný jednotlivec, kterého by tak bylo možné vinit nebo dokonce dohnat k odpovědnosti.

„Diktátor“ je pouhý algoritmus. Když se podíváme na Google za posledních několik let, můžeme to celéjiž dokonce vidět v akci. Můžeme to také vidět v dnešní cenzuře sociálních médií a nebo v tom systému sociálních kreditů v Číně. Což jsou dnes záležitosti skutečně fakticky existující a ovlivňující celý náš život

„Takzvaný boom umělé inteligence vytvořil možnost ovládat lidi pomocí algoritmu, spíše než politickým diktátem,“ říká Wood. „Od té doby, co technokracie začala, probíhala bitva mezi technokraty a vládami. Tenkrát vlády skutečně nenáviděli. Chtěli se zbavit veškeré vlády. Tento sklon ale pochopitelně existuje až dodnes.

Vidíte to na Světovém ekonomickém fóru, vidíte to v Organizaci spojených národů. Chtějí rozpustit národní vlády všech zemí světa. Historicky byly fašismus a komunismustotiž zavedeny právě těmito národními vládami. Tyto entity jsou na seznamu hitů technokracie. Viděli jsme to, mimochodem, nedávno. V Dubaji se konala konference s názvem World Government Summit 1 [skutečně proběhla 29.–30. března 2022].

Částečně to nasadila Organizace spojených národů a byla tam ale i spousta špinavých peněz z finančních kruhů. Byla tam konkrétně jedna osoba, paní Pippa Malmgren – pochází z Ameriky, ale žije ve Velké Británii – a poskytuje služby správy finančního majetku pro ty ultrabohaté.

A právě ona tam mluvila o zničení systému fiat měn a řekla, že až se to stane, prostě přirozeně dojde také ke změně. Všechny fiat měny odejdou a pak dojde na implementaci digitální měny. Ale také poukázala na to, že veškeré národní státní struktury světa nyní rychle upadají. Myslím, že dobře věděla, že národní státy jsou dnes tím hlavním cílem a terčem jejcih globálního ničení. Musí totiž být.“

Na tom se už taky nějakou dobu intenzivně pracuje. Podívejte se například na Evropskou unii. Zatímco Evropa má své státní hranice, tak jednotlivé členské státy EU už nemají prakticky vůbec žádnou pravomoc cokoli udělat. Podřizují se pouze přáním EU. „To je důvod, proč mnoho lidí v Evropě nazývá EU technokracií, je to totiž jen parta technokratických elit – nejsou ale nikým voleni, nejsou proto ani nikomu odpovědní,“ říká dále Wood.

Nikdo se k nim nemůže dostat ale oni přitom rozhodují za všechny ostatní. Takže, zatímco národní státy jsou tam stále alespoň jménem, ​​zbavily se již naprosto své vlastní suverenity. Světová zdravotnická organizace je nyní také v procesu dalšího zbavování národů jejich vlastní suverenity a to právě prostřednictvím té takzvané pandemické smlouvy, která poskytne WHO naprosto bezprecedentní moc a vliv na to vládnout světu schována za závojem „globální biologické bezpečnosti“.

Vládu technokracie vidíme dnes také v korporacích, třeba ve společnostech, jako je Google, která se vměšuje do záležitostí národů a často má nad lidmi větší moc než má samotný stát. Je tedy důležité si uvědomit, že naším nepřítelem již není národní stát.

Dnešního nepřítele nelze srovnávat s ničím, co vyprodukovaly národní státy v minulosti, jako byl právě fašismus, komunismus nebo socialismus. Jedná se tedy o zcela novou politickou entitu. Takže zatímco technokracie se pociťuje jako totalita, tak ta dnešní totalita je vlastně výplodem technokracie a nelze ji srovnávat vůbec s žádným předchozím totalitním režimem.

„Pokud se na to podíváte v kontextu převzetí genetického materiálu na Zemi, je to velmi nebezpečná situace, které tady dnes čelíme.“ Není to jen jeho část správy věcí veřejných. Nejde jen o tu část vědecké diktatury, kdy mohou být lidé nyní manipulováni do dělání věcí, které ale ve skutečnosti vůbec dělat nechtějí. Mluvíme tady o přímém převzetí celého lidského genomu.

To je ale naprosto neuvěřitelná věc, protože to potenciálně znamená, že by se celý náš genom lidstva mohl již navždy změnit,“ varuje Wood.

Nezamýšlené důsledky jsou velmi pravděpodobné

Nyní je docela možné a skutečně pravděpodobné, že orchestrátoři tohoto technokratického převzetí globální moci toho všeho mají přes hlavu a celé to nakonec skončí sebezničením. Hrají tady hru, která se ještě vůbec nikdy nehrála, takže se naprosto nedá říct, jaké všechny nezamýšlené důsledky by to nakonec mohlo mít.

Jedním z takových nezamýšlených důsledků by mohla být třeba další světová válka, a pokud k tomu dojde, genové úpravy lidského genomu se stanou irelevantními, protože životní úroveň celého světa tím bude posunuta možná až o stovky let nazpět, komentuje to Wood.:

„O tom již vůbec není pochyb – bude tím spuštěna třetí světová válka nebo další světová válka.“ Není v jejich nejlepším zájmu, aby například Světové ekonomické fórum mělo světovou válku. To ale také vůbec neznamená, že se to skutečně nestane. Zatím si myslím, že ukrajinská válka je v mnoha ohledech pěkně zorganizovaná a napsaná na míru této technokratické agendě Světového ekonomického fóra. Ale to neznamená, že nad tím nemůže naprosto ztratit kontrolu a že se to samo prostě nezblázní.

Pokud se to ale skutečně stane, tak vlastně ani nevím, kam bych to dal na hodiny soudného dne. Nejsem si jistý, ale určitě je to jeden z možných výsledků. Pokud se to stane, zkazí nám to všem všechno a to na velmi dlouhou dobu. Jak říká Bible, bude to trvat sedm let, než projdete krajinou a pohřbíte všechny ty stále radioaktivní kosti. To by bylo skutečně velmi ošklivé.

Nemusí to nakonec být jaderná válka. Ale může to tak být. Mají na to technologii. Chci tím říct, jen se podívejte, co vše mohou udělat spuštěním těchto pandemií a vypuštěním těchto biologických zbraní… Další věc, která se může stát – a znovu mluvíme o vlnách útoků, o věcech, které by nás mohly srazit na kolena a nakonec způsobit tento Velký reset – je to třeba nějaký typ kybernetického útoku.

To je v poslední době také hodně ve zprávách. Kybernetický útok může být ale typicky jen operace pod falešnou vlajkou, ale ve skutečnosti nezáleží na tom, co to je, zda to je nebo není falešná vlajka, ale na nějaké související velké věci, jako je třeba zničení celé rozvodné elektrické sítě nebo třeba jen zničení JPMorgan. Chase a nikdo proto nemůže dostat své peníze po dobu jednoho týdne.

Něco takového by opět vložilo do každého z nás něco jako strach z Boha. Vrátíme se ke svému strachu a panice; a uděláme vše, co nám řeknou, jen abychom zajistili svoji bezpečnost a tak dále. Bude to vše ale jen dále udržovat jejich převzetí moci, tedy ten globální převrat, na který se právě nyní díváme. To jsou dvě možnosti scénářů velmi blízké budoucnosti, které jsou ovšem také velice velmi reálné. Právě teď máme ještě dva různé scénáře, ale přesto už s naprostou jistotou víme, kam skutečně tato skupina technokratů míří.

Chápeme tedy jejich myšlení, jejich filozofii, chcete-li. Nerad tomu tak říkám, ale co dalšího ještě mají v hlavě? Není tu ani vášeň, není tu ani soucit, není tu žádná láska, neznají slitování, neznají milost, nic takového u nich neexistuje. Je to naprosto nelidské úsilí o to zajmout celé lidstvo do takové vědecké technokratické diktatury, jakou svět ještě neviděl.“

Příprava vám pomůže zmírnit úzkost

Skautským heslem je „Buď0me připraveni“ bych právě v tuto chvíli ráda každého trochu povzbudila. Dalším heslem, které je asi třeba přijmout za své, by mohlo být to známé: „Doufat v nejlepší a připravovat se na nejhorší“. Připravte se co nejlépe na každou možnou událost. Pokud tedy můžete, tak raději rychle vypadněte z velkých měst a z velkých městských oblastí. Venkovské oblasti, kde ještě stále můžeme tak nějak budovat svoji komunitu, jsou nyní tou naší nejbezpečnější možností.

Připravte se na trvalý nedostatek potravin dlouhodobým skladováním potravin. Zajistěte si nějaký zdroj pitné vody. Zásobte se léčebnými prostředky. Připravte se na selhání dodavatelských řetězců všeho druhu a podle toho se zásobte. Přechod z fiat měny do bezhotovostního finančního systému s centrální digitální měnou, přežijete nejlépe buď utrácením svých peněz za věci, které budete v budoucnu potřebovat, nebo třeba nákupem fyzického zlata a stříbra.

Připravte se také na obrovský nedostatek energie, na postupné výpadky proudu a na úplné odstavení elektrické sítě. Důležité je, nespoléhejte se jen na high-tech řešení. Zahrňte do svých příprav třeba i nějaké to nenáročné ruční zálohování. Pokud vás myšlenka na tohle všechno děsí, pamatujte si, že tím vůbec nejlepším lékem na strach je začít jednat. Vědomí toho, že jsme připraveni, totiž zmírní spoustu naší úzkostí.

Proč má dnes svoboda slova hlavu na špalku?

Svoboda slova je poměrně dost univerzální pojem. Každý a to, všude, má nějaké myšlení a chce se nějak vyjádřit, a to pochopitelně aniž by byl cenzurován nebo dokonce v komunikačním protoru zcela zrušen pouze za své názory. Svoboda projevu je nyní celosvětově pod obrovským útokem a tento skutečně masivní útok na svobodu slova začal přesně ve stejnou dobu, kdy začal celý ten globální státní převrat. Je to proto, že k úplnému převzetí moci je nutné umlčet jakýkoliv nesouhlas.

„Tito technokratičtí transhumanističtí revolucionáři musí úplně zničit naši svobodu slova a to přesně ve stejnou dobu, kdy ovládnou svět, protože musí plně ovládat své vyprávění,“ vysvětluje Wood. „Útoky na svobodu slova jsou právě teď naprosto legendární, mimo jakékoliv známě žebříčky, a to naprosto všude na naší planetě.

Pokud má Mattias Desmet pravdu, a jsem si vlastně naprosto jistý, že ji má, protože mohu číst historickou knihu tak snadno jako málokdoi jiný, když je svoboda slova tak účinně umlčena, tak právě tehdy začíná zabíjení obětního beránka. Vždy je to obětní beránek, který je zabit jako první. Mohou existovat také další skupiny, které se do toho přimíchají, ale ti lidé, kteří jsou tím obětním beránkem, jsou přesně těmi, na které zaútočí dav pod vlivem masové formované psychózy.“

Totalitní režim se ale nakonec sežere sám. Zabije své vlastní vůdce ve jménu nějakého ještě většího dobra. Ale předtím to začne vybíjením různých obětních beránků, jedné skupiny po druhé.

„Původní technokracie z 30. let byla definována pouze v jejich vlastním časopise, který se jmenoval ‚The Technocrat Magazine‘. V roce 1938 se už ale definovali jako „věda sociálního inženýrství“. To o sobě již tehdy říkali.

Technokracie je skutečně vědou sociálního inženýrství a v jejich literatuře se neustále mluví o Pavlovovi a BF Skinnerovi a o tom, jak by mohli ovládat lidi a formovat lidi na ekonomiku, na utopii, kterou tak moc chtěli vybudovat.

Od roku 1938 museli přinejmenším přemýšlet o tom, jak rozvinout právě tu vědu sociálního inženýrství, která by byla použitelná proti celému lidstvu. Myslím, že nad tím asi ani nemusíme dále přemýšlet.

Můžeme to cítit na vlastní kůži právě dnes. Máme to přímo před oibličejem, a to každý den. Používají tyto techniky proti lidem na světě, aby s nimi manipulovali, aby je hypnotizovali, aby je tlačili do masové formované psychózy. Někdo nahoře totiž naprosto přesně ví, co tím vším způsobuje a dělá. To je ta moje pointa.“

A opět, technologické společnosti jakojsou Google a Facebook hrají v tomto úsilí naprosto zásadní ústřední roli. Na Google se proto dívám jako na Skynet ze série Terminátor. Jsou pravděpodobně tou vůbec nejhorší ze všech technologických společností, které to celé ještě více zrychlují. Jsou doslova šampióny sociálního inženýrství. Vlastní DeepMind, to vůbec nejsofistikovanější zařízení s umělou inteligencí na planetě, a zjevně ji využívají k nekalým účelům. To znamená, že v tom také rozhodně nejsou sami.

Akční plán vpřed

Na závěr musíme pečlivě zvážit, jak bychom to mohli aspoň trochu zpomalit, zablokovat nebo alespoň omezit všechnu tu devastaci, která je pro nás plánována. Na samém vrcholu tohoto seznamu, kromě toho, že sebe a svou rodinu připravíme na to nejnutnější pro život, je podkopávání toho jejich vylhaného vyprávění.

„Kdykoli budete mít pocit, že vám byla dána role, kterou musíte hrát, prostě tuto roli odmítněte,“ říká Wood. „Je to jedno, co to je, prostě to nedělejte.“ Když řeknou: ‚Musíš nosit masku, protože bla, bla, bla – tak tu masku nenoste. Jen prostě nehrajte tu roli, kterou vám dávají.“

A to je přesně to, co tvrdím již nějakou dobu jak ve svých článcích tak ve videích, které mi fašistické YouTube patřící právě pod Google již dva roky neustále maže. Jedinou cestou jak z tohoto totalitního technošílenství ven, je zkrátka tu hru s nimaza žádných okolností nehrát. Přišel čas na na neposlušnost, nejsme povinni je poslouchat. Jsme povinni se řídit pouze obecně platnými zákony vesmírné morálky, tedy tím, čemu naši předci říkali Kony. Protože Zákony psané na míru korporacím a vládám jsou až ZA Kony. Proto jsou to ZÁkony Já vím, že je v tom také hodně osobního rozhodnutí. Musíme se vždy my sami osobně rozhodnout, co pro nás ještě stojí za to udělat. Ale dnes je třeba při tom rozhodování se vzít také v potaz maličkost, aledost zásadní, že jsme v situaci, kdy už skutečně nemáme co ztratit. Třeba já osobně jsem hadr na hubě, onu symbolickou masku poslušného otroka NWO, vůbec nikde nenosila. A ani nosit nebudu a to si mohou řvát jak chtějí- Vyhazovali mě z obchodů, nenechali zaplatit, nadávali mi a uráželi mě. Vyhodili mě z jednohoobchodu tak jsem šla do jiného. V Tesco v Černošicích jsem po ukrajinské pokladní, která mě bez hadru na hubě nechtěla obsloužit jsem vzteky bez sebe hodila celý nákupní košík i s nákupem. Pak jsem si v pohodě nakoupila naproti u Vietnamce. Stálo mě to ale za to. Rozbila jsem jich jejich falešný příběh, neztratila svoji hrdost ani čest a nakonec ani tu tvář. Neponížila jsem se před nimi. Dlouho jsem kvůli tomu nejela třeba vlakem, autobusem ani neletěla letadlem. Protože jsem se nechtěla ani ponižovat, ani být účastna dobrovolného ponížení se druhých, nemluvě o zoufalcích zaseklých na vyprávění o netopýrovi. Bohužel se mezi ně dostali i někteří mí dnes již většinou bývalí přátelé, tedy lidé, do kterých bych to předtím rozhodně nikdy neřekla.

Dnes je totiž více než důležité mít ústa otevřená, a ne zavřená. Musíme znovu mezi sebou navázat lidské spojení. To nám bylo odepřeno se vším tím sociálním distancováním a lockdowny a mediální hysterií a vším tím ostatním. Spojme se s dalšími lidmi. Uvědomuji si, že tohle dnes pálí mnoho lidí, protože leckdy i vztahy mezi dětmi a rodiči nebo mezi bratry a sestrami byly zničeny. a to vlastně pouhou propagandou a ideologií, nepochopením. Překonejme to, vypořádejme se s tím. Naučme se naslouchat a odpouštět. A poslouchejme svědomí, které vždy naprosto přesně rozezná dobré od špatného, správné od nesprávného To naše svědomí nás spojuje se Stvořitelem, kterého nám technokraté chtějí zakázat

Musíme se všichni dostat někam ven a znovu se spojit s ostatními lidmi, protože jen a právě v těchto spojeních spočívá budoucnost lidstva.

Jen se s nimi nedohadujte.Prostě si trvejte hrdě na svém nedbaje následků, buďte konečně neposlušní. Neposlušní neznamená zlí, či neslušní, znamená to jen svobodnou volbu a ukazuje nesmyslnost porušovaného, což je v pořádku.A je také důležité dostat se do kontaktu s nějakými podobně smýšlejícími lidmi a věnovat čas rozvíjení hlubších vztahů s takovými lidmi. Neztratit magickou schopnost mít nejlepší přátele, klidně téměř všude po celé zemi, nebo jen doma, to už je na každém.

Máme dnes už celou spoustu jasných odpovědí a spoustu hmatatelných věcí, se kterými můžeme dalším lidem pomoci. Musíme to udělat, být na to připraveni. Dejme jim alespoň nějakou naději, protože právě teď náš nepřítel chce, abychom neměli žádnou naději. Chtějí nás zbavit veškeré naděje, abychom se obrátili s žádostí o pomoc na vládu nebo na tyto psychotechnokraty.

Potřebujeme pomáhat lidem s tím, co mohou právě teď udělat, aby se postavili na obranu vlastního těla, na obranu své zdravé mysli. nebo co to může být…

A jsme v tom všichni. To je ta nejdůležitější civilizační, existenciální věc, kterou kdy v životě budeme řešit.

Je to ta vůbec největší existenční hrozba, jaká kdy v historii lidstva byla, které právě teď čelíme.

Musíme totiž náš boj za naši svobodu a lidskost brát smrtelně vážně. Ale je tu naděje, řekla bych. A dokud to neskončí, tak prostě není konec. Můžeme ještě stále něco změnit a musíme to také zkusit. Prostě nesmíme jen tak rozhodit rukama a říct, že to ani nemá cenu zkoušet, a jít domů a ožrat se tamse. Klaus Schwab nám zcela jasně řekl, že do roku 2030 nebudeme vlastnit nic a že prý budeme šťastní. A snaží se to doopravdy uskutečnit. Protože oni nejsou bohužel nějaká konspirace, oni skutečně existují..

Mimochodem, jedním z důvodů, proč se Světové ekonomické fórum sešlo s Organizací spojených národů, aby urychlilo agendu 21, blíže k roku 2030, je právě ten stále více rostoucí odpor vůči této agendě a to po celém světě. Jsem o tom pevně přesvědčena, protože to sleduji již delší doibu

Obrovské demonstrace po celém světě tomu nasvědčují. To, že mainstreamová média o tom neinformují, nebo to překrucují totiž ještě neznamená, že to není. A oni majíí strach, protože hněv prostého lidu, kterého jsou ovšem v uklicích miliony je to jediné co je skutwečně děsí, protože dobře vědí, že nemají šanci. Myslím, že to je jeden z těch hlavních důvodů, proč se právě teď snaží celý ten program urychlit

Pro mě je to také trochu znamení toho, že odpor stále ještě funguje, a je jen potřeba ještě více přitvrdit, a to ať už děláte cokoli. Dělejte dvakrát tolik než minulý týden nebo minulý měsíc a nadále na to vyvíjejte tlak. A nedejte se lidi, hrajeme tu vabank!

Jsem s Vámi.

S využitím článku kolektivu autorů HAF vypotila Myšpule

Líbil se Vám dnešní článek? Zvažte prosím podporu Myšpule Světa! Bez Vaší podpory by byl tento projekt dlouhodobě neudržitelný!

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů a z Vašich darů.. Přispějete-li na jejich provoz a udržení, tak přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100 do zprávy pro příjemce pouze napište prosím: „dar Myšpuli“

Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule

Spojení mezi transhumanismem a metavesmírem

Vzhledem k překotně pádícímu času, který se svojí rychlostí nejspíše snaží dohnat tempo technologického pokroku my přijde jako vhodné seznámit čtenáře Myšpule Světa s článkem výše uvedeného názvu, který vyšel na webu technokracy.news, jehož neumětelý překlad Vám nabízím k zamyšlení, abychom si v tom všem pádění nakonec i tak trochu nenaběhli…

Článek od Charlese Eissensteina přeložila Myšpule

Realita 3D plus čas je již sama o sobě natolik pohlcující, tak proč potřebujeme ještě její levnou napodobeninu od korporace Facebook zvanou Metaverse? Odpověď na tuto otázku spočívá v transhumanismu a v jeho snaze uniknout všem našim smrtelným hranicím a vstoupit tak do nesmrtelnosti, vševědoucnosti a transcendence, což vše je možné pouze v Metavesmíru, ale ne ve skutečném životě. Výzva pro rodiče: Držte své děti co nejdál od Metaverse.

1. Evangelium pokroku

Od doby archaické divergence lidstva od ostatních hominidů se naše systémy nástrojů a symbolů vyvíjely neustále se zrychlujícím se tempem. Stále méně jsme tak závislí na fyzických možnostech našeho těla. Stále více se také ale pohybujeme v oblasti informací: dat, slov, čísel a bitů.

Zcela přirozeně jsme proto tedy pojali myšlenku pokroku, který oslavuje tento vývoj, a příběh o našem osudu, který předvídá možnost jeho nekonečné pokračování. Jeho budoucnost je ovšem ta, ve které budeme muset stále více technologie integrovat do našich těl, dokud se nestaneme něčím víc než jen tím tělem (my ale jsme mnohem více, než jen to fyzické tělo. Poznámka Myšpule). Je to ta, kde se tak plně ponoříme do sebereprezentace, až se pro nás virtuální realita stává dokonce mnohem přesvědčivější než je skutečná hmotná realita. První příběh se nazývá transhumanismus, ten druhý je Metaverse.

Zde je typický příklad této vize, s laskavým svolením The Guardian :

Stárnutí je vyléčeno. Smrt zvítězila. Práce skončila. Lidský mozek reverzně navržený AI. Děti narozené mimo dělohu. Virtuální děti, nelidští partneři. Budoucnost lidstva by mohla být do konce 21. století prakticky neodhadnutelná

Titulek onoho článku zní: „Za našimi ‚pytli masa s opičím mozkem‘: může transhumanismus zachránit náš druh?“ Je v něm vidět až jakýsi antimaterialismus, ambice překročit naši vlastní biologii, snaha překročit naše vlastní já, což je vlastně jen, jak nám tento článek jasně naznačuje, jen o něco málo víc než pytel masa s mozkem uvnitř. Jsme předurčeni k nečemu více, k něčemu mnohem lepšímu. Tento antimaterialistický předsudek se také projevuje v aspiraci ukončit veškerou práci – tedy ukončit požadavek, abychom používali naše fyzická těla k pohybu ve hmotě – a také v naší nejvyšší ambici zvítězit nad samotnou smrtí. Potom však skutečně překročíme celou naší biologii s jejími cykly, překročíme hmotu i s její nestálostí.

Tento cíl byl vždy implicitní v ideologii známé jako pokrok . Přirovnává pokrok lidského druhu třeba ke zlepšení naší schopnosti ovládat přírodu a přivlastňovat si její funkce. Když vyměníme lopatu za buldozer, už je to pokrok. Toužíme po až božském panování nad přírodou. Descartes, pravděpodobně nejvýznamnější učitel období moderny, to tak skvěle vyjádřil ve svém prohlášení o lidském osudu: stát se prostřednictvím vědy a techniky dokonce „pány a vlastníky přírody“. Následující pasáž předznamenává ambice The Guardian z výše již citovaného článku kdy nám Descartes říká:

A to je výsledek, který je třeba si přát, nejen k vynalezení nekonečna umění, díky kterému bychom mohli bez problémů užívat plodů země a veškerého jejího pohodlí, ale také a zvláště pro zachování zdraví…. a že se můžeme osvobodit od nekonečna neduhů těla i mysli a možná i od slabosti věku…

Transhumanismus ale vůbec není něco až tak nového. Pouze pokračuje v prehistorickém trendu směrem k rostoucí závislosti na technologii a v postupné integraci s ní. Když jsme se kdysi dávno stali závislými na ohni, naše čelistní svaly se zmenšily a změnily se také naše trávicí enzymy. Následně, o stovky tisíc let později, vývoj reprezentačního jazyka přetransformoval naše mozky. Materiální technologie domestifikace zvířat, hrnčířství, hutnictví a nakonec průmysl vytvořily společnost, která je na nich zcela závislá. Vize hybridů křemíku a mozku provozujících digitální řídicí centra, fyzicky ve všech ohledech obsluhovaných roboty, žijícími zcela v umělé realitě, představují totiž pouze vyvrcholení tohoto pradávného trendu, nikoli jakoukoli změnu směru jeho trendu. Lidé totiž a to již po poměrně dlouhou dobu do určité míry žili v jakési virtuální realitě – žili totiž v realitě svých konceptů, příběhů a symbolů. Metaverse nás jen do toho všeho jen ponoří ještě hlouběji.

Protože transhumanismus představuje pokrok , není proto divu, že ho progresivisté spíše podporují. Klíčovým principem progresivismu je přinášet výhody pokroku všem, rozdělovat je spravedlivěji a univerzálněji. Progresivismus nezpochybňuje své vlastní základy. Rozvoj je jeho náboženstvím. To je důvod, proč Gatesova nadace věnuje tolik svých zdrojů a energie na rozvoj průmyslového zemědělství, vakcín a počítačů ve třetím světě. To je pokrok. Pokrokem je také přesun života do sféry online (práce, schůzky, zábava, vzdělávání, randění atd.) Možná to je důvod, proč se politika blokování Covid setkala s tak malým odporem ze strany progresivistů. Stejně tak dává okamžitá akceptace vakcín smysl, pokud i ony představují pokrok: je to integrace technologie do těla, jde o inženýrství imunitního systému pro zlepšení možností přírody.

Zdá se, že levičáci si ani nevšimnou, že tyto verze pokroku ale také umožňují pronikání kapitalismu do stále intimnějších území člověka. Myslíte si, že zcela pohlcující AR/VR zážitek z Metaverse bude bez reklamy, možná jen až tak jemně zacílené, že bude neviditelná? Čím těsnější je naše integrace s technologií ve všech aspektech života, tím více se náš život sám může stát spotřebním produktem.

Opět to není nic nového. Marxistická krize kapitálu (klesající ziskové marže, klesající reálné mzdy, vypařování se střední třídy, proletářské zbídačení – zní vám to povědomě?) byla zabráněna pouze neustálou expanzí tržních ekonomik prostřednictvím dvou hlavních nástrojů: kolonialismu a technologií. Technologie otevírá nové, vysoce ziskové oblasti ekonomické činnosti, aby udržely kapitalismus v chodu. Umožňuje totiž přeměnit více přírody a lidských vztahů na peníze. Když jsme závislí na technologii pro takové záležitosti, jako je třeba jen čistá pitná voda, odolnost vůči nemocem nebo vzájemné sociální interakce, pak tyto věci také rozšiřují oblast monetizovaného zboží a služeb. Ekonomika roste, návratnost finančních investic zůstává nad nulou a kapitalismus funguje dál. Moji drazí levičáci – pokud skutečně zůstáváte levičáky (a nikoli autoritářskými korporatisty, to znamená kryptofašisty) – mohli byste prosím přehodnotit své politické spojenectví s ideologií pokroku a rozvoje?

Propagátoři transhumanistického Metaverse to popisují nejen jako že je to dobré, ale také jako zcela nevyhnutelné. Může se to tak skutečně jevit, vzhledem k tomu, že jde pouze o ještě větší rozšíření letitého trendu. Doufám však, že tímto zviditelněním jejích základních mýtů a domněnek se můžeme vědomě rozhodnout, zda to vše přijmout nebo odmítnout. Nemusíme pokračovat touto cestou. Před námi se totiž rozvětvují další cesty. Možná nejsou tak dobře osvětlené nebo zřejmé jako globalistická osmiproudá superdálnice směrem k transhumanistické technoutopii, ale jsou také k dispozici. Alespoň část lidstva se tedy ještě může rozhodnout opustit tuto konkrétní osu vývoje a obrátit se ke zcela jinému druhu pokroku, k úplně jinému druhu technologie.

2. Příchutě Spoil the Palate

Barvy oslepují oči lidí; zvuky ohlušují jejich uši; chutě jim kazí jejich patra.
– Tao Te Ťing

Před lety jsem vzal svého syna Philipa s jeho kamarádem na film. Nasadili jsme si 3D brýle a byli jsme zaplaveni nejrůznějšími předměty, které zdánlivě vylétly z obrazovky. „Nebylo by úžasné, kdyby skutečný svět byl také takto ve 3D, stejně jako filmy?“ zeptal jsem se v žertu.

Kluci si mysleli, že to myslím vážně. „To jo!“ říkali. Nebyl jsem jim tehdy schopen vysvětlit svou ironii. Realita na obrazovce byla tak živá, stimulující a intenzivní, že ve srovnání s ní vypadal skutečný svět prostě nudně.

No, zdá se, že moje jedenáctileté dítě bylo v dobré společnosti. Zamyslete se nad těmito slovy Julie Goldinové, hlavní produktové a marketingové ředitelky LEGO:

Pro nás je prioritou pomoci hračky vytvořit svět, ve kterém již nyní můžeme dětem poskytnout všechny výhody metaverze – tedy svět se zcela pohlcujícími zážitky, kreativitou a sebevyjádřením v jeho jádru – a to navíc způsobem, který je také bezpečný, chrání jejich práva a podporuje jejich pohodu.

Páni, „pohlcující zážitek“. Zní to skvěle, že? Ale vydržte – nejsme již teď ve zcela pohlcujícím zážitku zvaném 3D realita? Proč se tedy tak urputně snažíme znovu vytvořit to, co už dávno vlastně máme?

Myšlenka je samozřejmě ta, že umělá realita, kterou vytvoříme, bude mnohem lepší než originál: bude zajímavější, méně omezená, ale také bezpečnější. Může se ale pouhá simulace reality někdy zcela vyrovnat originálu? Tato naše ambice spočívá na dalším předpokladu, totiž že dokážeme převést všechny naše zkušenosti na data. Vychází z výpočetního modelu mozku. Předpokládá, že vše je kvantifikovatelné – že kvalita je pouhá iluze, že cokoliv skutečného lze měřit. Nedávná událost o zaměstnanci společnosti Google Blake Lemoine, kterému unikly přepisy konverzací, které měl s chatbotem AI, který prosazuje svou vlastní vnímavost, zasahuje do výpočetní teorie mozku a vědomí. Jestliže i samo naše vědomí povstává pouze z dispozice nul a jedniček, co potom znamená, že je něco doopravdy „skutečné“?

Vespertina. Obraz od Grega Spálenka.

Zdá se nám, že AI neuronové sítě jsou modelovány podle mozku, ale může to úplně klidně být celé spíše naopak: totiž že model neuronové sítě vnucujeme mozku. 1 Mozek má zajisté jisté povrchní podobnosti s umělou neuronovou sítí, ale existují také velmi hluboké rozdíly, které naše komputacionalistické předsudky naprosto ignorují. Katalog pouze nervových stavů je tak mnohem menší než je stav plného mozku, který by v sobě také zahrnoval ještě všechny druhy hormonů, peptidů a dalších chemikálií, které se všechny dotýkají stavu celého těla a také všech jeho orgánů. Poznání a vědomí se neděje pouze v mozku. Jsme totiž bytosti v těle.

Není mým cílem zde nabízet podrobnou kritiku komputacionalismu. Jde mi jen o to ukázat, jak ochotně to přijímáme, a proto věříme, že člověk by jen mohl manipulovat s příslušnými neurony a vytvořit tím jakoukoli subjektivní zkušenost.

I když se to ještě ani zdaleka nemůže vyrovnat realitě, tak její simulace je obvykle mnohem hlasitější, jasnější a rychlejší. Když pak vstoupíme do intenzivního „pohlcujícího zážitku“ virtuální reality (VR), rozšířené reality (AR) a rozšířené reality (XR), staneme se podmíněni její intenzitou a trpíme stažením, když je omezena na (obvykle) pomalou předvídatelnost hmotného světa. A naopak, je to odstranění intenzity zkušeností z reálného světa v našich bezpečných, klimaticky řízených, izolovaných bublinkách, které pro nás činí AR/VR/XR atraktivní především. Něco jiného, ​​co se děje s naším přivykáním na intenzivní podněty, je to, že tím ztrácíme naši přirozenou schopnost cvičit také jiné smysly a jiné způsoby vnímání. Orientujeme se stále více na to, co na nás křičí nejhlasitěji, už se nedokažeme naladit na tišší hlasy. Přivyklí na křiklavé barvy už nedokážeme vnímat jejich jemné odstíny.

Naštěstí vše, co je ztraceno, lze stále ještě získat zpět. Když půl hodiny mlčky stojíme v lese, tak vše pomalé a tiché se vrací do naší reality. Skryté bytosti se nám najednouz ukazují. Na povrch vyplouvají jemné myšlenky a tajné pocity. Považujeme to za samozřejmost. Co se to vlastně skrývá pod hlasitým duněním a řevem dnešních všudypřítomných motorů? Jaké neměřitelné a nepojmenovatelné věci ještě neodhaleny leží mezi čísly a nálepkami moderní vědy? Jaké barvy nám chybí, když nazýváme barvu sněhu bílou a vránu černou? Co vše leží mezi a mimo exaktní data? Vynechají naše pokusy o simulaci reality věci, které již nevidíme, a tím se jen zesílí naše současné nedostatky a předsudky? Předvídám tu jedno nebezpečí: že při budování transhumanistického Metaverse si nevybudujeme ráj, ale peklo. Uvězníme se dobrovolně v kontrolované a ohraničené datové konečnosti a budeme si namlouvat, že když těchto dat jen nashromáždíme dost, tak že se naše bity a bajty, naše nuly a jedničky jednoho dne posčítají až do nekonečna.

3. Honba za Mirage

Transhumanismus je prostě proti-přirozený právě v tom, že neuznává vrozenou inteligenci v přírodě, v těle nebo ve vesmíru, ale snaží se naopak spíše vnutit lidskou inteligenci světu, o kterém se domnívá, že žádnou nemá. Vše lze přece trochu vylepšit pomocí lidského designu (a nakonec i designu umělé inteligence vytvořeného lidmi). Přesto je trochu matoucí, že mnoho transhumanistů používá ve svých futuristických vizích ekologické argumenty. Snížíme svůj počet a opustíme přírodu a necháme planetu, aby se znovu trochu rozdivočela, když se stáhneme do bublinových měst a do Metaverse, budeme se živit robotizovanými vertikálními farmami, továrnami na precizní fermentaci, masem z živočišných buněk a umělým mlékem („Mylk“). .

Někteří konspirační teoretici poukazují také na to, že někteří prominentní zastánci transhumanistických technologií také obhajují eugeniku nebo politiku kontroly populace. Spojení je to však celkem logické a nemusí ještě nutně implikovat nějaké monstrózní zlo. Pokud roboti a umělá inteligence dokážou nahradit lidskou práci ve stále více a více oblastech, pak skutečně potřebujeme stále méně lidí. Věříme, že to bude mít další výhodu ve snížení zátěže naší planety lidstvem. Stejné inženýrské myšlení, které „zlepšuje“ tělo a mozek, se přirozeně promítá do optimalizace společnosti, genomu a celé Země.

To, že lidstvo je v zásadě zátěží pro planetu, je předpokladem stejné výjimečnosti, která motivuje naše transcendentní ambice. Snad kdybychom pojali lidský úděl jinak, nebyli bychom až takovou zátěží. Pokud by naší ambicí nebylo překročit hmotu a maso, ale spíše se podílet na nekonečném odhalování dalšího a dalšího života a krásy na Zemi, byli bychom jako ostatní druhy: byly bychom nedílnou součástí vyvíjejícího se celku.

Transhumanismus má ovšem zcela jiný ideál. Když přinášíme do lidské říše stále těsnější a přesnější kontrolu, oddělujeme se tím od všeho přirozeného. Transhumanismus je výrazem mnohem starší myšlenky transcendentalismu, podle níž celý lidský osud spočívá v transcendenci hmotné říše. Metaverse je moderní verze Nebe, jakési duchovní domény. Je to říše čisté mysli, čistého symbolu, naprosté svobody od přirozených limitů. V Metaverse se žádné zásadní omezení netýká toho, kolik virtuálních pozemků tam můžete vlastnit, kolik virtuálních oděvů může nosit váš avatar nebo kolik virtuálních peněz tam můžete mít. Ať už existují jakékoli limity, jsou vždy jen umělé, zavedené a vytvořené softwarovými inženýry, aby byla ta hra zajímavá – a tím i zisková. Dnes je v Metaverse již docela velký trh s virtuálními nemovitostmi, ale jejich nedostatek, a tedy i jejich „hodnota“, je zcela umělá. Přesto je tato umělá hodnota dost podstatná. Bloomberg odhaduje , že roční výnosy z Metaverse budou do roku 2024 činit až okolo 800 miliard dolarů. Podle Vogue ( paywall v online hře Fortnite ročně prodá virtuální kosmetika více než 3 miliardy dolarů, což ji řadí mezi ty vůbec největší světové módní společnosti.

Zajímalo by mě ovšem, co si o tom všem myslí rodiče těch 200 milionů zakrnělých a ztracených dětí na světě.

Tato poslední poznámka ukazuje na jedno špinavé tajemství pod veškerým tímto techno-transcendentalistickým úsilím lidstva. Vždy velmi škodí těm, které činí neviditelnými. Když člověk vstoupí do Metavesmíru, zdá se to jako realita sama o sobě. Jeho hmotný substrát je téměř neviditelný; proto snadno uvěříme, že nemá žádný dopad na hmotný svět mimo jeho okrsky. Čím více nás to pohltí, tím snadněji bychom mohli zapomenout, že vůbec něco existuje také mimo něj.

Totéž se může stát kdykoli, když se ponoříme do symbolů a abstrakcí a zapomeneme na jejich materiální substrát. Ekonomové, hypnotizovaní čísly ekonomického růstu, tedy nevidí dislokaci, bídu a ekologickou zkázu, která je při tom doprovází. Tvůrci klimatické politiky, kteří jsou uchváceni uhlíkovou matematikou, tedy právě proto nevidí všechnu tu devastaci způsobenou lithiovými a kobaltovými doly. Je to tedy tak, že epidemiologové, posedlí úmrtností případů, jen zřídka zvažují skutečnosti hladu, osamělosti a deprese, které prostě jen nespadají do jejich metrik.

Dlouho tomu tak bylo s jakoukoli realitou, kterou si pro sebe vytváříme – zapomínáme na to, co leží mimo ni. Dokonce zapomínáme, že něco leží mimo něj. Tak tomu bylo i v metropolích 20. století. Ponořeni do městského života bylo snadné zapomenout na cokoli jiného, ​​co existovalo nebo bylo relevantní, a bylo snadné ignorovat sociální a ekologické škody spojené s jejich udržováním. Vzor se opakuje v každém měřítku. Vstupte do světa superbohatých a opět to má stejnou logiku. Náklady na materiální a sociální svět, který ho udržuje, je těžké vidět zevnitř sídel a jachet, kde všechno vypadá tak krásně.

Pojďme se na chvíli oddat nějaké metafyzické logice. Pohoda je v odloučení nemožná, protože bytí je zásadně vztahové. Rozdělením reality do dvou říší totiž obě dvě onemocní – jak ta lidská, tak i ta přirozená.

Proto věřím, že technologický program ve svém novém extrému transhumanismu a Metaverse bude navždy pronásledovat přelud. Přelud je Utopie, dokonalá společnost, ve které bylo utrpení zlikvidováno a život je každým dnem stále úžasnější. Stačí se podívat na záznam technologického programu. Udělali jsme obrovské pokroky v naší schopnosti ovládat hmotu a řídit společnost. Můžeme změnit geny a chemii mozku – neměli bychom tedy už depresi konečně porazit? Můžeme neustále sledovat téměř každou lidskou bytost – neměli bychom tedy již nyní odstranit zločin? Ekonomická produktivita na hlavu se za půl století zvýšila 20krát – neměli bychom tedy už teď odstranit chudobu? My ale nemůžeme. Pravděpodobně jsme totiž neudělali vůbec žádný pokrok. Technokratické vysvětlení je takové, že jsme ještě nedokončili celou práci, že i když je naše kontrola úplná, když internet věcí dnes spojuje každý objekt do jedné datové sady, když je každý fyziologický marker pod monitorováním a kontrolou v reálném čase, když každá transakce a pohyb je pod dohledem, pak už ve skutečnosti nebude prostor pro nic, co nechceme. Vše bude pod kontrolou. To by bylo naplnění programu domestikace, který začal před desítkami tisíc let. Celý hmotný svět bude domestifikovaný. Konečně dorazíme do té oázy na pouštním horizontu. Konečně najdeme ten bájný hrnec zlata na konci duhy.

Co když toho ale nikdy nedosáhneme? Co když bída a utrpení nejsou pouze chybou programu odloučení? Co když fata morgána před námi bude ustupovat stejně rychle, jako se k ní my řítíme?

Tak to totiž skutečně vypadá. Nemůžeme si být vůbec jisti, že se lidský stav nezhoršil od dob Dickensových, od středověkých dob nebo dokonce od lovců a sběračů. Zdá se, že nějaká verze všech našich dramat a utrpení dnesprostupuje každou lidskou společnost. Jsme si však zcela jisit, že ani náš lidský stav se moc nezlepšil. Náš zdánlivý pokrok směrem k překonání hmoty a utrpení těla nás nepřiblížilo k našemu cíli. V nejlepším případě to utrpení pouze změnilo formu, pokud se ovšem skutečně ještě více nezhoršilo. Například díky klimatizaci již nemusíme tak trpět extrémními horky. Díky automobilům se již nemusíme tolik unavovat, jen abychom cestovali několik kilometrů. Díky bagrům už nemusíme trpět bolavými svaly při kopání základů domu. Díky všemožným farmaceutickým lékům již nepotřebujeme pociťovat bolesti různých zdravotních stavů. Přesto jsme nějak nezahnali bolest, únavu, utrpení nebo stres, a to ani v těch nejbohatších částech naší společnosti. Budete-li dávat pozor, když jste na veřejných místech, uvědomíte si to obrovské, všudypřítomné utrpení. Naši hrdinní bratři a sestry to však nesou dobře. Skrývají to. Snáší to. Snaží se být zdvořilí, laskaví, veselí, s každým vycházet. Ale dávejte pozor a všimnete si mnoha tajných muk. Zaznamenáte fyzickou bolest, emoční bolest, úzkost, únavu a stres. Každý člověk, kterého vidíte, je vtěleným božstvím, dělá to nejlepší za takových podmínek, které jen velmi málo slouží jeho rozkvětu. Přesto je tu stále ještě krása, božství se neúnavně snaží vyjádřit se, život se snaží žít. Při těchto příležitostech, kdy jsme takto požehnáni, že to dokonce vidíme, se vnímáme jako Přátelé.

4. Virtuální děti virtuálního světa

Možná je lidským údělem navždy se honit za fata morgánou naprosté kontroly, dobývání utrpení, dobývání smrti. A navzdory marnosti tohoto pronásledování se může stát, že netrpíme o nic víc, než kdy jindy, i když ne méně. Není mým cílem zde zastavit transhumanistickou agendu, i když to považuji za odporné. Tuto esej píšu ze dvou souvisejících důvodů. Nejprve je třeba osvětlit základní charakter této agendy, její původ a ambice, a zejména její konečnou marnost, abychom si ji mohli vybrat nebo nevolit s otevřenýma očima. Druhým je popsat alternativu, která je životaschopná bez ohledu na volbu, kterou většina lidstva udělá. Třetím je vytvořit scénář mírumilovných a přátelských vztahů mezi dvěma světy, které se liší od tohoto bodu volby v Zahradě rozvětvených stezek, s výhledem na eony v budoucnosti, kdy se všechny rozdělené duše lidstva znovu spojí.

Dobře, to byly tři důvody, ne dva. Třetí se objevil až poté, co jsem si zapsal první dva. Mohl bych se vrátit a změnit to a smazat celý tento odstavec, který nyní začíná být komicky odkazující na sebe. Doh! Ale někdy se rád podělím o proces své myšlenky.

Připadá mi, že hovorové používání termínu „meta“ k odkazování na sebe sama je také aspektem disociace od hmoty, která nás vrhá do říše symbolů. Odříznuti od nekonečného pramene živého, materiálního a kvalitativního světa kanibalizujeme symbolický svět, který z něj původně vyrostl. Tvoříme příběhy o příbězích o příbězích. Natáčíme filmy o hračkách podle filmů podle komiksů. Symboly začínají symbolizovat jiné symboly a přecházejí v nekonečně zaujaté sebevztahování. Pod jeho rozmarnou hravostí, vtipnou slovní hříčkou a nesčetnými úrovněmi abstrakce se skrývá strašná pravda: Je nám to jedno. Postmoderní společnost prostupuje plíživý cynismus, otupělost, která vybičovala nadšení pro medializovaný Metaverse, může rozptýlit jen dočasně.

Vezměte si například úžasnou novou inovaci virtuálních dětí. Ano, čtete správně. Také známé jako „děti Tamagotchi“ jsou autonomní softwaroví roboti AI naprogramovaní tak, aby vzkvétali, pokud se jim dostane dostatečné digitální péče a pozornosti (a pravděpodobně i zakoupeného příslušenství). Mainstreamová média je nabízejí jako řešení osamělosti, přelidnění a klimatických změn. Nedávný Daily Mail zní: Rise of the ‚Tamagotchi children‘: Virtuální děti, které si s vámi hrají, mazlí se a dokonce vypadají, jako byste vy, budou za 50 let samozřejmostí – a mohly by pomoci v boji proti přelidnění, předpovídá expert na AI. Tyto články jsou kupodivu bez výhrad k takovému softwaru (viz zde a zde ). nechápu to. Žijeme již ve dvou samostatných bublinách reality? Opravdu si lidé myslí, že je to v pořádku? Pro mě nejznepokojivější a nejúžasnější věcí na dětech Tamagoči je jejich bezproblémová normalizace. I když musím přiznat, že stejná myšlenka mě napadla s každým krokem výstupu do virtuality. Například reality TV. „Mohou to lidé skutečně přijmout jako náhradu za zapojení se do příběhů toho druhého v komunitě?“

I přes všechen ten humbuk, přes všechno bezstarostné přijetí pod tím stále nacházím zmíněný cynismus, odpoutanost a zoufalství. Jsou lidé skutečně nadšení z předvádění svých avatarů prostřednictvím online her, setkání a orgií v Metaverse? Nebo je to jen nejlepší dostupná náhrada toho, co v postmoderní společnosti chybí?

Termín „postmoderna“ zde používám záměrně. Postmodernismus jako intelektuální hnutí zapadá do ponoření do světa symbolů odtržených od hmoty. Metaverse ztělesňuje postmoderní doktrínu, že vše je text, že realita je sociální konstrukt, že člověk je čím se prohlašuje, že je, protože bytí je pouhý diskurs. Tak je to i ve světě online avatarů: Vzhled a realita jsou jedno a totéž. Realita je nekonečně tvárná, libovolná, konstrukt. Zdá se tedy každému, kdo je ponořen do oblasti reprezentace. Symbol, který zapomněl, že kdysi něco symbolizoval, se sám o sobě stává skutečným. Komerční značky totiž předpokládají hodnotu oddělenou od materiálového substrátu, který jim hodnotu dával především. (Říkejme tomu Gucci a kabelka se stává hodnotnou bez ohledu na její kvalitu.) Nakonec se může stát, že produkt zcela zmizí ve virtuální realitě a zůstane pouze značka.

V politice se děje téměř to samé. Je to všechno o optice, vjemech, obrazu, signálu, sdělení. Je to, jako bychom hlasovali pro digitální avatary politiků, nikoli pro skutečné. Nikdo nebere předvolební sliby politiků jako nominální hodnotu, ale slyší je jako signifikanty. Proto nikoho nepřekvapí, když žádný ze slibů není vykoupen. Pamatujete si vůbec na nějaké předvolební sliby Joea Bidena? Já určitě ne. Možná něco o zrušení studentského dluhu? Nikoho to nevzrušovalo, protože slovům politiků nevěříme jako samozřejmost. Bohužel jim to umožňuje uzákonit hrozné politiky, pro které by hlasovalo jen málo lidí – pokud by hlasovali pro politiku samotnou a ne pro obrázky, které ji zatemňují. Čím více symbolů pohltí naši pozornost, tím snadněji mohou ti, kdo ovládají informace, manipulovat s veřejností.

A nakonec neignorujme krále všech symbolů: peníze. I to je skutečné pouze na základě konvence, zcela oddělené od všeho hmotného. Už to nesymbolizuje míru zlata nebo dar pšenice do chrámové sýpky. Nesymbolizuje nic jiného než sebe. Tak to naznačuje, že bohatství nemusí mít žádný vztah k hmotě, k materiální produktivitě; ani nemusí podléhat žádným materiálním nebo ekologickým omezením. (Mluvím zde nejen o takzvaných „fiat měnách“, jako je americký dolar, ale také o kryptoměnách.) Stejně jako u jiných systémů symbolů se na základech peněz tyčí věže abstrakce: finanční indexy, deriváty a deriváty deriváty.

V současnosti to vypadá, jako by se celá věž abstrakce měla zřítit, když osiřelý hmotný svět narušuje předstíranou realitu peněz a protestuje proti jejich zanedbávání. Vzhledem k tomu, že osiřelý hmotný svět zahrnuje všechny, kterým se současný systém zbavil jejich iluzí spolu s jejich materiálním zabezpečením, budeme nepochybně čelit sociálním zmatkům. A nebude to jen finanční systém, který se zhroutí. Ve věži abstrakce je mnoho dalších místností. Pohodlné bydlení v nich najde stále méně lidí. V tuto chvíli budou elity – kdokoli zůstane v několika nepoškozených bunkrech starého normálu – čelit volbě. Buď se schovají dále do svých bunkrů a posílí svou kontrolu nad rostoucími řadami vyvlastněných, nebo také utečou z věže a připojí se k nám ostatním ve skutečném světě. Prakticky to znamená opustit celý globální finanční systém; znamená zrušení dluhu; znamená konec dolarové hegemonie a koloniální těžby.

Elity čelily podobné volbě v roce 2008. Rozhodly se rozšířit a zintenzivnit svou kontrolu a pokračovat v hromadění bohatství vyprázdněním střední třídy, globálního Jihu a přírodního světa. Finanční kolaps nás sám o sobě do nového světa nedopraví. Můžeme se rozhodnout pokračovat v transcendentálním programu. Každý její aspekt podporuje zbytek. Dislokace financí z hmoty je svého druhu s dematerializací zkušeností Metaversem a transhumanismem oddělujícím lidi od jejich těl. Všechny přispívají ke stejnému vyhloubení hmoty. Není proto divu, že jejich ideologové spolubydlí s finanční a politickou elitou v institucích, jako je Světové ekonomické fórum. Mají budoucnost, ve které pokračujeme v cestě Separace. Ale není to jediná budoucnost.

5. Separace a vzájemné bytí

Vraťme se na chvíli k široké otázce, zda simulovaná realita může někdy skutečně nahradit hmotnou realitu. Na jedné úrovni je to technická otázka, závislá na výpočetních kapacitách a tak dále. Na jiné úrovni je to metafyzická otázka: Lze vesmír zredukovat na data? Je to diskrétní nebo spojité? Platí základní doktrína vědecké revoluce, že vše skutečné lze změřit? Někteří filozofové a fyzici říkají ano, protože věří, že naše hmotná realita je sama o sobě simulací, programem běžícím v nějakém nepředstavitelně mocném počítači. Osobně o tom pochybuji. Kdykoli aplikujeme zařízení naší doby metaforicky na tělo a vesmír. V době strojů bylo tělo komplikovaným mechanismem a vesmír deterministický stroj složený z oddělených částí. Ve věku počítačů jsme se rozhodli, že mozek je digitální počítač s mokrým softwarem s CPU a paměťovými bankami a vesmír je softwarový program.

Pokud je pravda, že simulace bude vždy zaostávat za realitou, že kvalita vždy unikne kvantitě, že AI dítě naprogramované tak, aby napodobovalo vývojovou trajektorii dítěte, se nikdy nevyrovná skutečnému člověku, pak prázdnota pod digitálním Metaversem, cynismus a zoufalství nikdy nezmizí. Ale upřímně, moje ostražitost vůči Metavesmíru nezávisí na metafyzických doktrínách.

Mohu být spravedlivý a říci, že možná není nic špatného na zvýšení integrace stroje a člověka, mozku a počítače; že možná není nic špatného na tom, když lidé žijí v bublinách a zcela interagují v digitálním herním světě s virtuálními přáteli. Ale ve skutečnosti si nemyslím, že je to vůbec v pořádku, nebo bych možná měl říct, že to není v pořádku . Když vidím dnešní děti ponořené do fyzicky bezpečného digitálního světa, prožívající virtuální dobrodružství, aniž by opouštěly své ložnice, neschopné házet míčem nebo švihadlo, nikdy neprožívat nápaditou skupinovou hru bez dozoru, tečou mi slzy z úzkosti. Neobviňuji z jejich utrpení děti závislé na obrazovce, ani jejich rodiče. Když byli moji dospělí synové mladší, pamatuji si, že jsem je posílal hrát si ven. Nechtěli zůstat dlouho venku, protože tam nebyl nikdo, s kým by si mohly hrát. Už jako kultura jsme zapomínali, jak si hrát, alespoň se svými těly, v materialitě.

Vzpomínám si na jednoho souseda, který své děti nepouštěl ven, protože se ve státě vyskytl případ viru Zika. Je zřejmé, že tento strach byl zástupcem nevědomého strachu z něčeho jiného. Jen málo z nás se v moderní kultuře cítí skutečně bezpečně, protože trpíme existenční nejistotou, která pochází z moderního vytěsnění z hmotného světa. Cítíme se špatně, ne doma. Svět se stal jiným, nepřátelským, něčím, od čeho se lze izolovat. Pro takového člověka je digitální svět – uzavřený a bezpečný, plně domácí – neodolatelně přitažlivý. Když sedím před obrazovkou, uvnitř, moje dítě je v bezpečí.

Nebo to tak vypadá. Nakonec se oddělení od světa projeví jako fyzická a emocionální nemoc. Je příznačné, že skutečnou pandemií naší doby jsou autoimunita, alergie a další imunitní dysfunkce – neduhy, které nelze porazit ovládáním něčeho vnějšího vůči sobě. Není co zabíjet nebo co držet mimo. Tak se nám zrcadlí zapomenutá pravda: že Příroda, kterou tak kavalírsky ničíme, je také součástí nás samých. Jsme více než na sobě závislí na zbytku života, jsme interexistující. Co uděláme přírodě, děláme sobě. To je pravda zvaná vzájemné bytí . Této pravdě nikdy neunikneme, bez ohledu na to, jak hluboko se stáhneme do svých virtuálních bublin.

Je to právě naopak. Čím více se stahujeme do svých virtuálních bublin, tím větší je náš pocit přemístění, tím více se v nich cítíme špatně a tím dále se cítíme být od našeho domova. Bez tělesných vztahů se člověk cítí být ve světě cizincem. Základní krizí naší doby je totiž krize sounáležitosti. Pochází z atrofie našich ekologických a komunitních vztahů. Kdo jsem? Každý můj vztah mi říká, kdo jsem. Když někdo nezná příběhy skryté za tvářemi, které vidí každý den, nebo jména a použití rostlin nebo historii určitého místa a jeho lidí; když je venku tolik scenérií obydlených většinou naprosto cizími lidmi; když člověk nemá žádné intimní společníky mimo svoji nukleární rodinu; když někdo toto dobře neví a není ani dobře znám, pak sotva může existovat, protože existence je vztah. Nejistý, izolovaný jedinec, který tak zůstává, je vždy úzkostlivý, náchylný k manipulaci a je snadným cílem pro obchodníky prodávající tokeny jeho identity. On nebo ona dychtivě převezme jakoukoli politicky generovanou identitu, která bude k dispozici, v souladu s námi proti nim, jen aby získali křehký pocit sounáležitosti. A pohodlí digitálního světa pak velice snadno svede tohoto člověka k nahrazení jeho ztracených hmotných vztahů těmi digitálními.

Právě jsem řekl, že nikdy nemůžeme uniknout pravdě o vzájemném bytí bez ohledu na to, jak hluboko se stáhneme do našich virtuálních bublin. Nemůžeme tomu uniknout, ale můžeme to trochu odložit. Možná, paradoxně, tak můžeme navždy odložit jinak nevyhnutelné. Kolaps nás nezachrání před našimi vlastními volbami. Každá nová dysfunkce, každá nová fyzická, mentální nebo sociální nemoc může být ještě více zmírněna technologiemi. Děti tamagoči možná nedokážou utišit osamělost svého života v bublině, ale naštěstí moderní neurověda odhalila přesné uspořádání neurotransmiterů a receptorů, které vytvářejí pocit osamělosti. Můžeme je tedy modulovat – problém je vyřešen! A pokud to způsobí nějaký další deficit, proč ne, můžeme to přece také napravit. Jednoho dne, až bude naše kontrola nad geny a chemií mozku a fyziologií těla naprosto dokonalá, tak konečně dosáhneme nebe. Síla jedné technologie opravit nedostatky druhé technologie neexistuje, stejně jako neexistuje žádná hranice pro zmíněnou věž finanční abstrakce, která používá dluh k financování plateb předchozího dluhu. Přesto se stejně nikdy nedostaneme do nebe.

Ve všech těchto případech tato věž není nic jiného než Babylonská věž: jako metafora pro pokus o dosažení nekonečna konečnými prostředky. Popisuje snahu o vytvoření dokonalé virtuální reality, vytváření vylepšených verzí všeho přírodního (například syntetický mylk nebo geneticky modifikované jahody nebo umělé dělohy nebo online dobrodružství). Věnujeme obrovské úsilí tomuto projektu stavby věží, ale stejně se nikdy nepřiblížíme k obloze. Je ale také pravda, že ani my nejsme stále dále od oblohy. Opravdu jsme vystoupali už dost vysoko a před sebou máme ještě dlouhou cestu k pádu. Nejistí, bez kořenů, mnozí začnou zpochybňovat projekt a nesmírně komplikovanou stavbu, která se najednou rozprostírá po ruinách původních kultur a ekosystémů.

Jak by vypadala naše civilizace, kdybychom vše stavěli pouze pro krásu a ne tolik do výšky? Proč bychom nemohli použít pozemské věci k pokusu opustit Zemi?

Strašení virem zika bylo samozřejmě jen předzvěstí přicházející sociální pohromy, která měla následovat v roce 2020. Celé rodiny se na týdny a měsíce sotva kdy odvažovaly byť by jen vycházet ze svých domovů. Život tím jen urychlil svůj let do digitální říše. Práce, schůzky, škola, volný čas, zábava, randění, lekce jógy, konference a další věci se přesunuly do sféry online – říkalo se, že je to jen malá nepříjemnost a že zachraňuje miliony životů. Zda tím bylo skutečně zachráněno mnoho životů, je skutečně předmětem sporu; můj bod zájmu se však zaměřuje na tu druhou část: na to „malé nepohodlí“. Bylo opravdu tak malé? Byla to skutečně jen pouhá nepříjemnost? Může být digitální život téměř adekvátní náhradou za osobní život? (Bude to brzy adekvátní, protože technologie postupuje?) To závisí do značné míry na oněch metafyzických otázkách, které tu byly nastoleny již dříve.

I zde by však bylo dobré apelovat nikoli na mysl, ale i na tělo, aby i ono odpovědělo na otázku, zda digitální život může být skutečně tou adekvátní náhradou skutečného života. Během blokování jsme cítili, jak chřadnem. Jistě, počáteční období ústupu bylo nejprve pro mnoho lidí vítané, byla to přestávka v jinak běžné rutině. Postupem času však mnozí z nás začali vykazovat cosi jako známky emocionální a sociální podvýživy. Dokonce i politici, kteří na nás uvalili ty nejdrakoničtější mandáty, je pak mnohdy sami porušili. Proč? Protože to uzamčení bylo naprosto nelidské. Bylo to zcela proti životu.

Nyní ale předpokládám, že někteří lidé byli s uzamčením a sociální izolací úplně v pohodě a byli by nejraději, kdybychom se již nikdy nevrátili k normálu. Mohli by říct, že je to kvůli bezpečnosti, ale já mám podezření, že tady funguje ještě něco jiného. Během Covidu jsem si zvykli na své malé klece a vyvinuli jsme si jistý druh agorafobie. Nebáli jsme se, že onemocníme; Byli jsme spíše vyděšeni z lékařských rituálů maskování a distancování, které dohnali celou společnost. Takže, i když z jiných důvodů než ti covid-ortodoxní, tak my všichni jsme se částečně stáhl do digitálního světa. Když jsme se z něj pak opět vynořili, bylo to jen s mírným strachem, člověk má skoro pocit, že vstupuje na cizí území. Představte si, jaké to musí být pro lidi, kteří se ještě před Covidem cítili ve světě jako cizí nebo v nebezpečí. Mohou váhat ještě mnohem více než my ostatní, zda se sem znovu vydat, a přivítat ono obohacení izolační bubliny, kterou nám Metaverse nabízí.

Popsal jsem staletí trvající trendy a hluboké nevědomé příběhy, které přispívají k transhumanistické agendě. Pokud se to však celé pokusíme chápat jen jako prostě podlý plán Klause Schwaba & Co. na převzetí světa, unikne nám 99 % obrázku. Chybí nám ty síly, které produkují Billa Gatese, Klause Schwaba a technokratickou elitu. Chybí nám ideologie, které jim dávají moc a tou pak disponují veřejnost, aby přijala jejich plány. Tyto ideologie jsou daleko za intelektuálními schopnostmi lidí jako Gates a Schwab něco vynalézt. Ve skutečnosti jsou ještě mnohem hlubší, než nám ideologie naznačuje Jsou to pouze aspekty toho, co lze nazvat mytologií.

6. Paralelní společnosti

Jakákoli alternativa k transhumánní budoucnosti musí čerpat z jiné mytologie. Ale mytologie, alespoň ta její část obsahující vyprávění a víru, je druhořadá. Alternativou k transhumanismu a transcendentalismu obecně by bylo znovu se zamilovat do hmoty. Znamenalo by to přijmout své místo jako účastník zbytku života v onom nepředstavitelném procesu stvoření. Místo abychom se snažili překročit svou lidskost, snažíme se být plněji lidmi. Už se snažíme uniknout hmotě – ne digitálními prostředky Metavesmíru, ani jeho zduchovněnou verzí.

Tady o tom píšu. Tady jsem, vkládám do konceptů výzvu k obrácení letu do konceptů. Doufám, že za těmi slovy slyšíte hlas a za hlasem cítíte maso.

Ti, kteří se znovu zamilují do hmoty, zjistí, že milovaný nese nepředvídatelné dary. Když například obrátíme pátrání po izolaci a přijmeme vztah s mikrobiálním světem, sociálním světem a větrem, vodou, slunečním zářením a půdou přírodního světa, když uznáváme jemné dimenze hmoty – frekvence, energie a informace – pak se otevírají nové perspektivy léčení, které nezávisí na zabití patogenu, vyříznutí části těla nebo řízení tělesného procesu. Pokrok nemusí přijít skrze vnucování řádu světu. Může to přijít spojením ve větších a větších, jemnějších a jemnějších úrovních již existujícího a neprojeveného řádu.

Slogan Světové výstavy v Chicagu z roku 1933 může být také heslem moderní doby: „Věda nachází, průmysl platí, člověk se přizpůsobuje“. Doktrína nevyhnutelnosti je již dlouho hlavní nití ve vyprávění o technologickém pokroku. Věda a technika se budou neustále vyvíjet a je na nás, abychom se tomu přizpůsobili. Ale jsme opravdu tak bezmocní? Jsme jen nástroje technologie? Nemělo by to být naopak? Historie nabízí signální příklady, i když mohou být skrovné, vědomého odmítání technologického pokroku: na mysl přicházejí luddisté ​​z počátku 19. století a současní amišové. Počkej chvilku, musím si vyměnit pásku na psacím stroji. OK. Říci, že rozhraní mozek-počítač, nositelné počítače, geneticky upravení lidé, Metaverse nebo internet věcí jsou nevyhnutelné, v podstatě prohlašuje, že v této věci nemáte na výběr, že veřejnost nemá na výběr. No, kdo říká? Ti, kteří se brání možnosti volby, to je kdo. Logika je kruhová, když nevolená elitní organizace jako WEF prohlašuje, že určité budoucnosti jsou nevyhnutelné. Možná by nebyli v plně informované, suverénní demokratické společnosti. Buďme podezřívaví k centralizovaným institucím hlásajícím nevyhnutelnost technologií, které posilují moc centralizovaných institucí.

Možná je nevyhnutelné, že alespoň část lidstva bude pokračovat ve zkoumání vzestupu lidstva pryč od hmoty. Navzdory marnosti svých utopických ambicí tento průzkum nepochybně odhalí nové oblasti kreativity a krásy. Koneckonců, symfonický orchestr, kino a jazzový kvartet, to vše závisí na dřívějších technologiích, které byly součástí oddělení lidstva od přírody. Krása, láska a život jsou nepotlačitelné. Vybuchly všude, bez ohledu na to, jak těsná nebo dusivá matrice kontroly. Nicméně vím, že nejsem zdaleka sám, kdo říká: „To není moje budoucnost.“ Nejsem sám, kdo chce být více vtělený, blíže k půdě, méně ve virtuálním světě a více v materiálu, více ve fyzickém vztahu, blíže ke svým zdrojům potravy a léků, více zasazený do místa a komunity. Možná někdy navštívím Matrix, ale žít tam nechci.

Dostatek lidí sdílí tyto hodnoty, takže možnost paralelní společnosti přichází v úvahu. Jsme v pořádku s tím, že se někteří lidé rozhodnou prozkoumat lidskou bytost v Metavesmíru, pokud nejsme nuceni tam také žít. Tyto dvě společnosti se mohou dokonce vzájemně doplňovat. Nakonec se mohou rozdělit na dva samostatné, symbiotické druhy.

Říkejme jim Transhumani a pokud mi dovolíte, Hippies. Od té doby, co jsem je poprvé spatřil ve volné přírodě, mám pro hippies slabost. Bylo to v parku Ann Arbor v roce 1972. „Kdo jsou?“ zeptal jsem se své matky a ukázal na nějaké lidi s dlouhými vlasy a korálky. „Ach, to jsou hippies,“ řekla moje matka věcným tónem. Moje čtyřleté já bylo s vysvětlením plně spokojeno.

V té době hippies zpochybňovali ideologii pokroku. Zkoumali další cesty lidského rozvoje (meditace, jóga, psychedelika). Vrátili se do země. Plkali si vlastní košíky, stavěli si vlastní chatrče, vyráběli si vlastní oblečení.

Transhumani se vyznačují progresivním spojením s technologií. Jsou na ní závislé pro přežití a další a další funkce života. Jejich imunita závisí na neustálých aktualizacích. Nemohou rodit bez pomoci – císařské řezy se stávají rutinou (to už se děje). Nakonec inkubují plody v umělých lůnech, krmí je umělým Mylkem a starají se o ně pomocí AI chův. Žijí na plný úvazek v prostředí VR/AR a vzájemně na sebe reagují na dálku ze samostatných bublin. Jejich materiální životy v průběhu generací ubývají. Zpočátku pravidelně vycházejí ze svých izolovaných chytrých měst, chytrých domů a osobních ochranných bublin v závislosti na tom, jaké viry nebo jiná nebezpečí kolují. Postupem času opouštějí domov méně a méně často. Vše, co potřebují, dorazí doručovacím dronem. Většinu času tráví uvnitř, protože jak se stále více přizpůsobují přesně kontrolovanému prostředí, venkovní prostředí bez klimatizace se stává nehostinným. (To se již stalo, když se lidé stali závislými na klimatizaci. Američané tráví v průměru 95 % svého času uvnitř budov.)

Také tráví stále více času online, v digitálních a virtuálních prostorech. Aby to bylo možné, technologie je integrována přímo do jejich mozků a těl. Sofistikované fyziologické senzory a pumpy neustále upravují chemii těla, aby je udržely zdravé, a brzy bez nich nemohou zůstat naživu. V mozku jim rozhraní počítač-neuron umožňuje přístup k internetu rychlostí myšlenky a telepatickou komunikaci mezi sebou. Obrázky a videa jsou dodávány přímo do jejich zrakového nervu. Oficiální oznámení mohou být také doručována přímo do jejich mozku a inzerenti jim platí za minutu, aby umožnili zasílání komerčních sdělení. Nakonec již nemohou rozlišovat mezi endogenními obrázky a obrázky zvenčí. Kontrola dezinformací může být rozšířena na neurologickou úroveň. Postupem času se jejich schopnost poznávání také stává závislou na technologii, protože mozek splyne s AI a internetem. (Opět je to jen pokračování prastarého trendu, který začal snad psaním. Gramotní lidé exportují část své kapacity paměti do písemných záznamů. Není neobvyklé, že předgramotní lidé jsou schopni zopakovat tisíciřádkovou báseň poté, co jsem to jednou slyšel.)

V této společnosti základní fyzické fungování, sociální interakce, imunita, reprodukce, představivost, poznání a zdraví, to vše vstupuje do oblasti zboží a služeb. Nové zboží a služby znamenají obrovské nové trhy, nové oblasti pro ekonomický růst. Ekonomický růst je nezbytný pro fungování měnového systému založeného na dluhu. Transhumánní ekonomika tedy umožňuje pokračování současného ekonomického řádu.

Hippies odmítají jít touto cestou a ve skutečnosti zvrátit část technologické závislosti, která je již normální v roce 2022. I to se již děje. Moje děti se narodily s menšími technologickými zásahy než já. Hippies se odvykají od farmaceutických rekvizit ke zdraví, v některých případech akceptují vyšší rizika a dřívější úmrtí, ale z dlouhodobého hlediska se těší větší vitalitě. Vracejí se – už se vracejí – k přirozenému porodu. 2 Do určité míry obracejí znamenitou dělbu práce, která charakterizuje moderní společnost, pěstují více vlastních potravin, staví více vlastních domů a přímo se zabývají uspokojováním svých materiálních potřeb na úrovni jednotlivce i komunity. Jejich životy se stávají méně globálními, méně závislými na technologiích a více místními. Znovu rozvíjejí atrofované kapacity lidské mysli a těla a objevují nové. Protože běžně nepoužívají technologie, aby se izolovali od všech hrozeb a výzev, zůstávají silní.

Protože Hippies získávají zpět rozsáhlé oblasti života z říše zboží a služeb, jejich společnost převrací známý ekonomický řád. Role peněz v životě klesá. Úročený dluh již není základem jejich ekonomiky. Spolu se zmenšující se finanční sférou vzkvétají v rostoucí ekonomice darů nové způsoby sdílení, spolupráce a výměny.

Hippies vidí práci jako něco, co je třeba přijmout ve správné míře, ne minimalizovat. Efektivita ustupuje estetice jako primárnímu průvodci při vytváření materiálů a estetika integruje celý proces pořizování, používání a vyřazování materiálů. Jako jednotlivci, ve svých komunitách a jako globální kultura věnují své tvůrčí schopnosti kráse nad měřítko, zábavě nad bezpečností a léčení nad růstem.

7. Velké dílo

Dnes vidíme první známky toho, že se celé lidstvo rozděluje na dvě společnosti. Co když si navzájem požehnáme ve své volbě a budeme se snažit udělat pro ni místo? Klidně se může stát, že Transhumani a Hippies se navzájem potřebují a mohou si navzájem obohatit život. Za prvé, protože ráj kontroly je fata morgána, hmotný svět bude navždy zasahovat do Metaverse způsobem, který roboti a AI nebudou schopni řešit. Někdo bude muset opravit děravou střechu na farmách počítačových serverů. Transhumani nikdy plně nerealizují cíl nahradit lidskou práci prací strojovou. Budou však vyvíjet technologie založené na abstrakci, výpočtech a kvantitě v mimořádné míře, které mohou být za určitých okolností použity pro Hippies, když budou čelit výzvě vyžadující tyto technologie. A mohou sdílet zázraky umění a vědy, které vytvářejí na své transhumánní cestě.

Obě společnosti sdílejí určité výzvy a žijí na společné planetě. Pokud má jedna z nich vzkvétat, budou muset spolupracovat. Snad nejvýznamnějším společným problémem je řízení a sociální organizace. Zatímco transhumanistický Metaverse má dnes podtext totalitní centrální kontroly, nemusí tomu tak být. Lze si snadno představit decentralizovanou digitální společnost, stejně jako si lze představit centralizovanou společnost s nízkými technologiemi. Mnoho starověkých společností bylo přesně takové. Žádná cesta, Transhuman ani Hippie, nejsou důkazem proti odvěkým metlám tyranie, občanského násilí a útlaku.

Vlastně ani tomu, co bylo právě napsáno, tak úplně nevěřím. Stále rostoucí kontrola nad hmotou, kterou transhumanismus vyžaduje, jde ruku v ruce se sociální kontrolou. Vycházejí ze stejného pohledu na svět: pokrok se rovná vnucování našeho řádu chaosu. Vzhledem k tomu, že všech 60 „stakeholderů“ nové iniciativy WEF Metaverse jsou velké korporace, které touží po podílu na odvětví ve výši 800 miliard dolarů, lze bezpečně předpokládat, že technologie Metaverse bude komplexně použita k rozšíření a konsolidaci moci korporátní vlády.

Není to tak, jak někteří lidé říkají: „Technologie je neutrální, záleží na tom, jak ji používáme.“ Technologie má v sobě zabudované hodnoty a přesvědčení svých vynálezců. Objevuje se v sociálním kontextu, naplňuje potřeby společnosti, naplňuje její ambice a ztělesňuje její hodnoty. Vynálezy, které se nehodí, jsou marginalizovány nebo potlačovány. Některým takovým technologiím, jako jsou ty v holistickém zdraví, se daří na blízkých předměstích oficiální reality. Jiná, jako jsou zařízení s volnou energií, chřadnou v dalekých končinách neskutečnosti, takže násilně odporují tomu, co autority se znalostmi věří, že je skutečné. Není to ani hodnotově, ani systémově neutrální. Oba se demokratizují. První, vyžadující mnohem méně odborných znalostí a high-tech infrastruktury, vrací medicínu lidem. Ta doslova decentralizuje a demokratizuje moc .

Naproti tomu většina lékařské technologie transhumanismu staví obyčejné lidi pouze do jakési spotřebitelské role. Spolkněte tuto pilulku. Přijměte tuto injekci. Implantujte si toto zařízení.

Nicméně ve výše uvedených slovech-já-ne-zcela-věřím je pravda. Bez ohledu na hodnoty zakotvené v technologii stojíme před zásadnější volbou, než jakou technologii použít nebo odmítnout. Představte si, co by technologie sledování dokázala, kdyby byla řízena lidmi ve vládě, spíše než korporacemi a pro vládu lidem. Představte si, že by každé vládní rozhodnutí a výdaje byly plně transparentní. Tato myšlenka vychází z jednoho z principů, které jsou hlubší než technologie: tím je transparentnost. Lži, pomluvy, utajování a kontrola informací mohou proměnit jakoukoli společnost, a to jak dobu kamennou nebo digitální, v peklo. Dehumanizace může totiž proměnit jakoukoli společnost v naprostá jatka. Příběhy dobro versus zlo mohou totiž proměnit jakoukoli společnost ve válečnou zónu.

To znamená, že my, kteří bijeme na transhumanistický poplach, máme více práce než jen oponovat určitým technologiím a politickým mocnostem, dokonce více než budovat paralelní instituce. My Hippies můžeme trochu nebo hodně vrátit technologii. Můžeme dál používat internet, auta, bagry, řetězové pily a lovecké pušky. Nebo se jich možná po generace vzdáváme. Možná zase kopeme základy domu krumpáčem a lopatami. Možná se vrátíme ke kolu nebo oslu. Necítím však žádné vzrušení z budoucnosti, která je pouze návratem do minulosti. Jsem si jistý, že zázračné technologie, které umožnila lidská cesta Separace, jsou zde z nějakého důvodu. Čistá melodie osamělé pastýřské píšťaly nesnižuje hodnotu symfonického orchestru. Oba vyjadřují milostný vztah k hmotě.

Otázkou tedy je, co je před námi za ono Velké dílo, které je společné pro jakýkoli technologický kontext? Co je tou pravou revolucí, revolucí vědomí, která nikoho nenechá chřadnout v totalitním lékařsko-digitálním vězení?

Na takové otázky vám v tuto chvíli nenabídnu stručné nebo pěkné odpovědi. Samotné otázky totiž mají větší sílu než mají odpovědi na ně. Nabízí nám soucit se všemi lidskými bytostmi. Vracejí nás k pravdě naší vzájemné existence. Připomínají nám, že stejně jako my jsme se nevzdali svých bližních, tak Bůh se nikdy nevzdá nás. Nalaďují nás na vědomí, že kdyby byla naše situace beznadějná, nebyli bychom tu, abychom se s ní setkali. Žádají nás, abychom zvážili, kdo jsme a proč jsme tady; co a proč je lidská bytost . Ať už bude revoluce jakákoli, určitě dojde až do těchto hlubin.

Znovu se tedy ptám, co je to před námi za Velké dílo? Odmítněte, a to klidně zuřivě jakoukoli odpověď, o které vaše duše ví, že je nepravdivá, jakkoli lichotivě může znít vaší spravedlnosti. Buďte mírní ve svých úsudcích, aby jasnost záměru měla nějaký prostor pro svůj růst. Buďte vděční, když objevíte radost, lehkost a humor, které nám toto Velké dílo zpřístupňuje. Buďte si jisti skutečným vědomím, že jsme připraveni to vše uskutečnit. Radujte se z obnovení našeho milostného vztahu se světem z hmoty a z masa.

Zdroj: https://www.technocracy.news/the-link-between-transhumanism-and-the-metaverse/

Líbil se Vám dnešní článek? Zvažte prosím podporu Myšpule Světa! Bez Vaší podpory by byl tento projekt dlouhodobě neudržitelný!

PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů a z Vašich darů.. Přispějete-li na jejich provoz a udržení, tak přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100 do zprávy pro příjemce pouze napište prosím: „dar Myšpuli“

Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule

Připravte se na budoucnost:

DRONOVÉ VÁLKY

Děsivé video ukazuje čínské high-tech drony, jak loví lidi ve skupinách. A mohou také zabíjet…

6.května 2022 přinesl TheSun článek Adriana Zorzuta naznačující naši poněkud dystopickou budoucnost. Takto vypadá současná čínská technokracie, vlhký to sen všech globalistů a poměrně jasně to naznačuje i naši budoucnost. Před zabijáckými inteligentními drony neutečete, neschováte se, neubráníte se, nemáte žádnou šanci.

Na internetu se nedávno objevily dost děsivé záběry ukazující čínské high-tech superdrony, které loví lidi dokonce ve smečkách, což vyvolává poměrně oprávněné obavy, že by již brzy mohli být připraveni k tomu zabíjet.

Tento zatím průlomový úspěch v oboru létajících strojů vyvolal u mnoha odborníků obavy, že by se velice snadno daly zneužít.

Foto AFP

Falešným krycím příběhem pro testování technicky velice pokročilých dronů, které mohou létat a „lovit“ koordinovaně, spolu a ve skupinách, je typicky v samé pravdě a moři lásky „obava“ o bezpečnost lidí, tedy to, že mohou být použity například při různých záchranných operacích. V dnešní technokratické Číně však neexistuje vůbec žádná technologie, která by nakonec nebyla zneužita k válčení nebo k potlačování práv a svobod vlastních občanů. Tyto drony lze pochopitelně velice snadno vybavit třeba nějakými výbušninami, nebo různými jinými zbraněmi, schopnými zneškodnit a zabít jejich případný cíl. A před těmito high-tech létajícími zabijáky neutečete, ani se nikam neschováte, najdou si vás a zabijí kdekoli…

Na YouTube se nedávno objevily tyto poněkud mrazivě děsivé záběry ukazující čínské high-end superdrony, které koordinovaně a ve skupinách vyhledávají lidi v jakémkoliv terénu, což samozřejmě vyvolává obavy, že by mohli být brzy připraveni lidi také zabíjet.

Tento průlomový úspěch techniků ze Zhejiang University vyvolal nejspíše oprávněné obavy, že by je snadno mohli zneužít.

Tým z Zhejiang University v Číně zveřejnil neuvěřitelné záběry 10 lehkých dronů natočených na video, jak se rychle pohybují mezi kmeny, v nerovném terénu, mezi vysokým ​​plevelem a spletenými větvemi.

Tento vskutku impozantní kousek špičkového hardwaru běží podle dokonalého algoritmu a mapuje své okolí dokonce v reálném čase, což znamená, že může během okamžiku upravit svoji dráhu letu a vyhnout se jakékoliv, i pohybující se překážce, uvádí The Telegraph .

Podle expertů se tyto high-tech drony automaticky aktualizují každých několik milisekund, což znamená, že se mohou zcela vyhnout kolizi s jakýmikoliv jinými objekty a mohou se sami koordinovaně a rychle přeskupit společně s ostatními stroji a připravit se k letu se super efektivitou.

A protože dokonce ani nepotřebují signál GPS, lze je tak snadno nasadit i v oblastech se špatným satelitním pokrytím.

Odborníci tvrdí, že tato technologie nám výrazně usnadní průzkum divoké vzdálené zvěře, nebo hledání přeživších osob v oblastech katastrofy.

Ale v mrazivém obratu událostí posádka na Zhejiang University také vyzkoušela tyto své inteligentní autonomní drony na muži, který se prodíral shlukem stromů.

Roboti měli za úkol neustále na muži udržet svoji pozornost, a to i když se muž před nimi schovával za předměty, aby se chránil před jejich vševidoucími kamerami.

Na adresu tohoto průlomu v oboru současné kybernetiky v časopise Science Robotics čínští vědci uvedli: „Navigační a koordinační schopnost rojů strojů v těchto filmech přilákala a inspirovala řadu výzkumníků. Zde jsm udělali krok vpřed právě k takové budoucnosti.“

Dr Jonathan Aitken ze Sheffield University také uvítal současný kybernetický vývoj a řekl New Scientist, že to byl „vynikající úspěch“ v tomto oboru.

„Dosáhnout kvalitní mapy sestavené z distribuované kolekce robotů s předvedenými detaily je vynikající ukázkou možností současného čínského inženýrství v oblasti autonomních kybernetických systémů.

„Spojit to ještě navíc i s další úspěšně fungující navigací a vyhýbání se překážkám, ale i dalším členům kybernetického droního roje je skutečně mimořádný a vynikající úspěch.“

Není to ale zdaleka poprvé, co současný překotný čínský technologický vývoj vyvolává obavy .

Totiž již v loňském roce Peking odhalil svůj zcela nový děsivý válečný stroj, který dokáže vyslat celé roje takových autonomních „sebevražedných“ dronů na vojáky a tanky nepřítele.

Klip ukázal, že desítky smrtících zařízení jsou vypouštěny ze zbraňového systému namontovaného na korbě nákladního auta a nebo také mohou být shazovány z vrtulníků.

Video Čínské akademie elektroniky a informačních technologií ukázalo, že 48 takových autonomních útočných zbraní bylo vypuštěno stlačeným vzduchem před použitím elektrické vrtule k letu směrem k cíli a jeho následnému přemožení.

Každý z nich nesl vysoce výbušné nálože určené k proražení pancéřovaného pláště tanků a ke úplnému zničení obrněných vozidel.

Paul Scharre, bývalý vysoký důstojník Pentagonu a vojenský expert na válčení s drony, řekl, že tento videoklip ukazuje, jak dobře čínský program výzkumu technologie autonomních dronů dnes postupuje.

Pro Times řekl: „Z čínského videa ovšem nevidíme, zda drony spolu vzájemně komunikují a koordinují se.

„Mohlo by to být jen takové podobné vypuštění dronů, jako je vypuštění raket z nějakého víceodpalovacího raketového systému.

„Test však jasně ukazuje, že Čína skutečně velice intenzivně vyvíjí systémy autonomních a kooperujících rojových dronů a ty by tedy mohly být plně funkční již za několik málo let.“

Drony se dokázaly proplétat stromy, nerovným povrchem a dalšími překážkami v reálném čase.

Zdroj: https://www.the-sun.com/news/5278366/video-shows-chinese-super-drones-hunting-humans/

Líbil se Vám dnešní článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM ZA TO BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou zcela soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

Stejně tak děkuji všem dosavadním dárcům, bez vás by to nešlo!

Morálka kolektivismu

Kolektivismus – základ socialismu: Amorální, ne-lidský, morbidní, destruktivní

Důležitou součástí komplexu kvalit živočišného druhu „člověk“, které nazýváme lidství, jsou třeba morálka, svědomí, soucit a mnoho dalších. Jistě jste si všimli, že přesně na tyto kvality, či hodnoty je v dnešní době často útočeno a leckdy i značně nevybíravým způsobem. Proč tomu tak je, je jasné. Je to nedílnou součástí globální politiky s cílem zavedení tzv.nového světového řádu, tedy globálního společenského uspořádání pod totalitní jednosvětovou vládou, jehož podstatou bude cosi jako celosvětový socialismus. Ovšem skutečně se to bude nejvíce ze všeho blížit fašistické diktatuře, kdy neomezená politická, ekonomicka, ale hlavně biologická moc velice malé, elitní skupinky osob bude celosvětově uplatňována na naprosto zotročený „zbytek“ lidstva, uzavřený z těchto důvodů do jakéhosi digitálního koncentráku, z něhož však již nikdy nebude úniku, protože prostě nebude kam. (Kromě směru pod zem, nebo do vesmíru, ale to pro dnes ponechme stranou).

Tomuto vysoce technologicky vyspělému otrokářskému totalitnímu společenskému systému se také někdy říká technokracie. Je založen na davo-elitářském způsobu řízení společnosti, kdy malá skupinka vědců, politiků a „odborníků“ disponuje naprosto neomezenou mocí nad všemi aspekty lidského života, k jehož totální kontrole vy\užívá nejvyspělejší technologie. Takže se můžeme začít těšit na život v technologickém pekle. A jedním z výrazných charakteristických rysů tohoto právě všude okolo nás vznikajícího nového světového řádu je kolektivismus. Zpracováno podle článku na mém oblíbeném webu sciencefiles.org.

To, co se na nás chystá, alespoň dle představ psychopatických „lídrů“ současného světa, kteří vychováni pod přísným dohledem Světového ekonomického fóra, které je však podobně jako třeba WHO, OSN a další organizace globálního významu, jen dalším nástrojem pro získání stále větší moci do rukou „globalistů“, je jakási forma totalitního celosvětového socialismu pod jednou, světovou vládou. Vmanipulování většinové masy současné populace do tohoto „Brave New World“, ve kterém bychom podle jeho tvůrců a psychopatických vizionářů neměli nic vlastnit (protože vše budou vlastnit oni), za to bychom však měli být (pod vlivem vakcíny Moderna) naprosto šťastni. Tedy v případě, že se podřídíme, budeme poslušní, a vzdáme se veškeré naší svobody, občanských práv i individuality ve prospěch vyššího, kolektivního dobra celé společnosti. Toto vyšší „kolektivní“ dobro bylo již několikrát v historii v lidské společnosti zaváděno, obzvláště v bývalém východním bloku, kde bylo obyvatelstvo podrobeno experimentu z oblasti sociálního inženýrství při budování společenského uspořádání nazývaného „rozvinutý socialismus“. Podstatou socialismu je pak tzv.kolektivismus, kdy je zájem celku vždy nadřazen jakýmkoliv individuálním zájmům jednotlivce. Takové uspořádání společnosti je pak nazýváno „kolektivismus“.

Kolektivismus je

forma vztahu mezi jedincem a společností, jehož hlavním znakem je relativní podřízení osobních zájmů zájmům společenským. Do jisté míry přirozený způsob existence člověka ve společnosti; na základě principu dobrovolnosti se utvářejí skupiny společně kooperujících jednotlivců, spojených společnými zájmy a úkoly. Nebezpečí přílišného kolektivismu vyplývá zejm. ze ztráty individuální odpovědnosti člena kolektivu.Kolektivismus se tak stává součástí sociálních utopií usilujících vytvořit nový, spravedlivý sociální řád na základě kolektivistických principů a potlačení individuality. Za určitých podmínek (při absenci demokracie) může kolektivismus přerůst v totalitní unifikaci postojů a chování vnucovaných jednotlivcům ze strany politicky nebo vojensky silné autority; proto je také někdy mylně ztotožňován s totalitarismem.

Následující text byl publikován již v roce 1944. Z dnešního úhlu pohledu to zní jako anticipace všeho, co charakterizuje současné, bohužel pouze domněle demokratické (reálně ovšem fašistické) tzv.západní společnosti současnosti:

  • partikularismus,
  • skupinová totalita [vzpomeňte si na všechny ty domněle znevýhodněné skupiny vyznačující se především závistí a nenávistí k většinové kultuře],
  • patologické zařazování jednotlivců do skupin,
  • přijetí skupinových cílů jako vlastních cílů,
  • nenávist k těm, kteří jsou mimo vlastní skupinu a neusilují o skupinové cíle,
  • usilování o moc kvůli moci samé, abychom ji mohli uplatňovat nad ostatními,
  • podřízení morálky, svědomí a svobody skupinovému cíli, „dobru celku“,
  • brutalizace lidské pospolitosti a existence a konečně
  • Zasahování státu a jeho nohsledů do osobní svobody, donucení k tomu „chovat se slušně“,
  • etapa k totalitě byla přijata.

Autor, z jehož knihy z roku 1944 citujeme, děsivě jasným způsobem předvídal tento současný vývoj jako výsledek „pokusu žít reálný socialismus“, jako výsledku kolektivistické ne-moci.

Alexandr Solženicyn – Souostroví Gulag:

„Jedním z neřešitelných rozporů kolektivistické filozofie je, že kolektivismus, i když je založen na humanistické etice rozvinuté individualismem, je v praxi možný pouze v relativně malých skupinách. Protože socialismus, ačkoliv je teoreticky internacionalistický, přechází v nacionalismus, jakmile se jednou zavede do praxe, jako se to stalo v Rusku nebo v Německu, „liberální socialismus“ je podle představ většiny západních zemí pouze čistě teoretický, zatímco praxe socialismu je všude, kde byla zavedena, vždy totalitní. V kolektivismu není místo pro široký ideál humanity liberalismu, pouze pro úzký partikularismus totalitního státu.

Pokud „komunita“ nebo stát předchází jednotlivce a mají své vlastní, nezávislé cíle, kterým se jednotlivci musí podřídit, pak lze za skutečné a právoplatné členy takové komunity považovat pouze ty, kteří o tyto cíle také usilují. Z toho nutně vyplývá, že člověk požívá úcty pouze jako člen skupiny, tedy pouze tehdy pokud pracuje pro všeobecně uznávané kolektivní cíle, a že jeho plná lidská důstojnost se v takovém případě vlastně odvíjí pouze od tohoto členství a nikoli od jeho individuální kvality jako lidské bytosti. . Pouhé pojmy lidskosti, a tedy i internacionalismu v jakékoliv formě, jsou veskrze produkty filozofie individualistického pojetí člověka, jsou to pojmy, pro něž v kolektivistickém světonázoru již není místo.

Kromě základního faktu, že kolektivistická komunita může sahat pouze tak daleko, jak existuje nebo může být vytvořena cílová komunita jednotlivců, existuje několik dalších faktorů, které posilují tendenci kolektivismu stát se partikularisticky uzavřeným. Především to zahrnuje nutkání jedince identifikovat se se skupinou, které ovšem velmi často pramení z pocitu vlastní méněcennosti, jde o puzení, které lze tedy uspokojit pouze tehdy, když příslušnost ke skupině poskytuje jednotlivci určitou nadřazenost nad těmi, kteří nejsou její součástí. Skutečnost, že všechny ty agresivní pudy, které jednotlivec, jak dobře ví, musí ve skupině potlačovat, mohou dostat svobodný průchod v kolektivním jednání skupiny proti cizím osobám, je často posilujícím faktorem touhy stát se také součástí skupiny. V názvu knihy amerického teologa R. Niebuhra Moral Man and Immoral Society je ukryta jedna hluboká pravda, jakkoli málo se můžeme řídit autorovými závěry. Jak sám říká, „moderní muži mají rostoucí tendenci cítit se morálně tím, že přenechali své neřesti stále větším a větším skupinám“. Když totiž lidé jednají jménem větší skupiny, tak se zdá, že se zbavují mnoha morálních omezení, která jinak řídí jejich chování coby jednotlivců. Zkrátka a dobře, všichni jsme si již někdy v životě vyzkoušeli, hlavně v dětství a ve škole, že v partě jsme silnější.

[…]

Zatímco velcí sociální filozofové individualismu v 19. století, od Lorda Actona nebo Jacoba Burckhardta až po dnešní socialisty, jako byl Bernard Russell, kterým byla tato liberální tradice zděděna, tak získání moci jako takové se vždy jevilo jako to nejvyšší zlo, tak pro doktrinářského kolektivistu je to cíl sám o sobě. Nejen, jak Russell tak trefně zdůraznil, každá touha organizovat společenský život podle nějakého jednotného plánu, tak jako taková vždy pramení z velké části z touhy po moci, ale je ještě navíc také způsobena tím, že kolektivisté si uvědomují, že jejich úspěch bude záviset především na tom, do jaké míry jsou schopni takové moci dosáhnout.

[…]

Je poměrně jasné, že oddělení ekonomických cílů od těch politických, je nezbytnou zárukou individuální osobní svobody, a je tak proto logicky napadáno všemi kolektivisty. K tomu je třeba ještě dodat, že „přeměna ekonomické moci v moc politickou“ čehož jsme nyní svědky takřka neustále tak je jednou z neklamných známek fašistického režimu. Tato přeměna je dnes tak často požadována, protože znamená přeměnu úrovně moci, která je vždy omezena, až na takovou úroveň, ze které již není úniku. A to je hlavním principem a zároveň důvodem globálního procesu pokusu o nastolení onoho diskutovaného nového světového řádu. Takzvaná ekonomická moc, jakkoli se může stát (jak vidíme na příkladu brutálního očkovacího nátlaku v rámci falešné krona-plandemie) mocí donucovací, není nikdy v rukou soukromých osob neomezená nebo dokonalá, a hlavně nikdy není nad úplně celým životem člověka, nad všemi jeho aspekty. Ale když je centralizována současně jako nástroj politické moci, tak vytváří takový stupeň závislosti člověka na systému, který tuto moc uplatňuje, že je téměř k nerozeznání od otroctví.

Dvěma ústředními body každého kolektivistického systému je potřeba vzniku obecně přijímaného souboru společných (kolektivních) cílů dominantní skupinou a převládající touha ovládnout a využít s co nevětší možnou silou tuto skupinu k dosažení svých cílů Nezamýšleným vedlejším důsledkem toho pak je, že vlastně vzniká jakýsi nový mravní systém, který se sice v některých ohledech s tím naším dosavadním shoduje, ale v mnoha jiných mu až nehorázně odporuje. Navíc v jedné věci se již od něj až natolik odchyluje, že skoro lze pochybovat, zda to ještě vůbec můžeme považovat za nějaký morální systém, totiž v tom, že vůbec neponechává, a to absolutně žádný, prostor pro svědomí jednotlivce a jeho přirozenou svobodu spočívající v tom, že se může při rozhodování držet svých vlastních morálních norem. Kolektivismus totiž nezná ani žádné jiné obecně platné morální zásady, (to jsou ony KONY, obecně platné zákony univerzální vesmírné morálky, které každý jedinec obdařený svědomím přirozeně zná a chápe) které každý jednotlivec musí nebo může za všech okolností dodržovat. A právě tato okolnost tolik odlišuje kolektivistickou morálku od všeho toho, co jsme dosud pod pojmem morálka chápali a znali.

Princip, ve kterém se tato kolektivistická morálka liší od té naší předchozí (nazývejme ji třeba přirozená), spočívá také v tom, že stejně jako formální právo jsou i normy individualistické etiky, byť v některých ohledech nepřesné, obecné a absolutní: tedy, že vyžadují nebo zakazují obecné typické chování bez ohledu na to, zda je konečný cíl v tom konkrétním, jednotlivém případě dobrý nebo špatný. Podvod, krádež, hrubost nebo zneužití důvěry jsou vždy považovány za špatné, a to bez ohledu na to, zda v tom konkrétním případě došlo k újmě nebo ne. Takové jednání zůstává špatné, i když v konkrétním případě není nikomu ublíženo nebo je to spácháno za jakýmsi „vyšším“ účelem. I když jsme někdy nuceni zvolit si to menší ze dvou zel, zlo stále zůstává zlem. Zásada, že účel světí prostředky, se v individualistické etice jeví jako vysloveně špatná, doslova jako negace veškeré morálky, ale v kolektivistické etice se nutně stává tou nejvyšší normou. Ona totiž neexistuje žádná akce, kterou by důsledný kolektivista neměl být ochoten učinit, pokud to poslouží „dobru celku“, protože „dobro celku“ je pro něj jediným kritériem toho, co by mělo být vykonáno. Raison d’etat, ve kterém kolektivistická etika nalezla své nejjasnější vyjádření, nezná žádnou jinou hranici než svoji vlastní účelnost, která se měří tím, zda je či není tento konkrétní akt vhodný k dosažení požadovaného cíle […] Nesmí totiž existovat žádné omezení toho, co je takový systémový (korporátní či státní) poddaný (pro dobro celku) ještě ochoten udělat, ani žádný čin, v jehož vykonání by mu jeho svědomí mohlo bránit ve snaze dosažení nějakého cíle, který si společenství stanovilo, nebo který mu nařídili jeho nadřízení, aby jej dosáhl.“

Možná právě proto je ještě i dnes fašismus obecně společensky přijímán a akceptován, protože to mnohým lidem vyhovuje. Jsou zbaveni psychického nepohodlí pramenícího z obavy z vlastního špatného rozhodnutí, protože kolektiv rozhoduje za ně. Jsou zbaveni nepříjemných pocitů z „výčitek“ svědomí. Jinými slovy se dobrovolně vzdávají toho nejpodstatnějšího, co je obsahem pojmu „lidství“.

Zdroj: https://sciencefiles.org/2022/04/03/kollektivismus-basis-von-sozialismus-a-moralisch-modern-krankhaft-zerstoererisch/

Čínský režim dnes není komunismus, ale technokracie

Současná Čína, podobně jako třeba Austrálie, Nový Zéland, nebo nám mnohem bližší země, tedy třeba náš bezprostřední soused Slovensko, jsou jakýmisi „laboratořemi“ globalismu, kde si globalisté snící si svůj vlhký sen o jednosvětové vládě a totální kontrole společnosti, zkouší svoje různé politické a sociální experimenty přímo v reálu na lidech, na veřejnosti, aby je následovně, jsou-li tedy považovány za úspěšné, tím nám všem již dobře známým a zdokumentovaným překopírováváním těchto sociálních a politiuckých procesů z jedné země do druhé rozšířili postupně globálně na celý svět. Jak funguje tato metoda překopírovávání politických a sociálních procesů z jedné země do druhé, to nám globalisté jasně a krásně předvedli na té své netopýří „Wuhanské“ plandemii. Kdo má oči k vidění, tak musel vidět, jak všechny země světa, respektive jejich vlády, postupují všechny naprosto stejně, jako přes kopírák, jako by byly řízeny z jednoho centra, což také skutečně jsou. A to si mohou současní hlídači demokracie a stateční bojovníci proti dezinformacím a hoaxům pravdoláskařsky tvrdit naprosto co chtějí, ale takhle to prostě je.

Málokdo to dnes ví, ale ono dnešní objevení se Číny na světové scéně, její naprosto neskutečńý technologický pokrok a naroubovaná kapitalistická ekonomika na jakousi jakoby komunistickou diktaturu, se událo díky politické práci úplně prvních členů známé Trilaterální komise. Díky právě těmto prvním členům Trilaterální komise byla nakonec Čína vyvedena ze svých temných časů Maovi komunistické diktatury . Kromě toho právě Trilaterální komise zorganizovala, zařídila a následně i fakticky umožnila masivní transfer různých vyspělých západních technologií do Číny, a to za účelem vybudování její, do té doby skoro neexistující, infrastruktury.

Profesor Antony C. Sutton , autor knihy Trilaterals Over Washington, Volume I and II napsané v letech 1978 až 1979 , v těchto svých dvou knihách důkladně zdokumentoval celý tento takzvaný „čínský obchod“:

Trilaterální komise totiž navrhla vybudovat moderní komunistickou Čínu. Její politika byla jasná. Západ zkrátka musí pomáhat při budování nové, moderní, přesto komunistické Číny: což je také poměrně jasně vyjádřeno v tzv. Přehledu vztahů mezi Východem a Západem (Triangle Paper č. 15, 1978, str. 57, vydává Trilaterální komise) a to takto:

„(Je potřeba) zajistit Číně příznivé podmínky ve vzájemných ekonomických vztazích, což je rozhodně v politickém zájmu Západu,“ a nebo „Zdá se, že existují dostatečně funkční způsoby jak fakticky pomoci Číně přijatelnými formami spolupráce a také poskytnutím vyspělé civilní technologiie

Spisek Triangle paper 15 také dále uvádí:

„Situace je ovšem jiná… pokud jde o dodávky zbraní nebo pokročilé vojenské technologie, s výjimkou takového typu vybavení, které ze své podstaty slouží čistě k obranným účelům.“ (str. 58)

Ale ve skutečnosti, jak se později ukázalo, tak firmy řízené právě Trilaterální komisí, nakonec vyvezly do komunistické Číny nejen civilní, ale i velice pokročilé vojenské technologie. Což je ta záležitost, o které jsem se již mnohokrát zmiňovala v různbých souvislostech, jako že třeba současná Bidenova administrativa v USA jede jednoznačně pro čínskou politiku, skoro by se zdálo a nejspíš to tak i doopravdy je, že jsou mnozí vrcholní politici ve Spojených státech placeni přímo čínskou komunistickou stranou. Nebo další příklad jsou experimenty financované Dr.Faucim v čínských laboratořích ve Wuhanu. Ostatně i kapitálové napojení syna Bidena na největší těžební čínské korporace a energetické giganty hovoří poměrně jasně o skutečných vztazích mezi USA a Čínou. Pro širokou světovou veřejnost se ovšem stále budou prezentovat oficiálně jako nepřátelští rivalové. Problém je v tom, že čína drží americké státní dluhopisy ve výši stovek, či dokonce tisíců miliard dolarů.

Dále, jako součást plánu vybudování budoucího jednoho světa, a hlavně pochopitelně té jejich vysněné jednosvětové globální vlády o kterou jim jde především, tak vidí členové Trilaterální komise také jako jeden z potřebných kroků i konečné sloučení svobodného podnikání na Tchaj-wanu s tvrdě komunistickou pevninou. Ještě pozoruhodnější je, že jejich dokument předpokládá, že se komunistická Čína dokonce časem vrátí k expanzivní agresivní politice, tedy pouze za splnění těchto dvou nezbytných podmínek:

  1. s tím, jak komunistická Čína postupně technologicky a ekonomicky „sílí“ oproti zbytku světa i západu,
  2. pouze pokud se čínské vztahy se Sovětským svazem, nebo dnes s Ruskou federací časem „znormalizují“.

Spisek Triangle paper dále dodává: „Již nyní dlouhodobě trvá značná aktivita komunistických partyzánů přítomných v Thajsku a Malajsii, kteří jsou vzájemně propojení a společně hledí na Čínu jako na svůj vzor, a dokonce se nyní skutečně zdá, že jsou značně na vzestupu. (strana 59.)

Pokud jde o komunistickou Čínu, můžeme dojít k závěru, že politikou Trilaterální komise ohledně Číny je:

  • potřeba a snaha přebudovat komunistickou Čínu ve světovou vojenskou supervelmoc, což se mimochodem velice úspěšně daří
  • přeji si to udělat s plným a jasným pochopením toho, že Čína v tom případě velice pravděpodobně obnoví svůj expanzivní směr hlavně na Dálný východ, a
  • že číňané budou ochotni dotovat svoje guerillové aktivity v Thajsku a Malajsii (velká část rádoby „civilních technologií“, které jsou sem v současné době přenášeny z číny, jsou velmi užitečné právě pro vedení guerillové války.)

Při zpětném pohledu na historii moderní číny je tak jasné, že čínský problém tak globalisté naprosto vyřešili. Nebylo to tak, že by byli tak chytří, ale tak, že si vlastně jen přečetli, co sami napsali, a pak se toho jednoduše také i skutečně drželi.

Mnohokrát bylo již všude možně řečeno, že Čínu jako první přivedl do hlavního proudu světového globálního obchodu právě jeden ze spoluzakladatelů Trilaterální komise pan Zbigniew Brzezinski. Jako další neúspěšná komunistická diktatura byla Čína vlastně nepopsaným archem papíru s více než 1,2 miliardami občanů pod svojí totalitní kontrolou. Čínské vedení ČKS však nevědělo vůbec nic o principech fungování kapitalismu a už tuplem vůbec nic o svobodném podnikání. Ale ani Brzezinski se je vlastně nijak nesnažil o čemkoli takovém poučit. Místo toho ovšem v Číně zasel semínka právě toho politicko-sociálního uspořádání společnosti, kterému se říká technokracie.

Jakmile byly diplomatické vztahy USA s Čínouopět normalizovány, tak se všechny globální korporace napojené na Trilaterální komisi vrhly do Číny za účelem budování její základní infrastruktury, továren, vzdělávacích zařízení, finančních center atd. V období pouhých 20 let, tedy přesně od roku 1980 do roku 2000 došlo k tak neskutečné společensko-ekonomické transformaci Číny, která by se dala považovat za naprostý ekonomický zázrak; ale nebylo to vůbec vlastní zásluhou Číny. Spíše lze tento zázrak plně připsat „mistrům technokracie“ v řadách členů Trilaterální komise. O tom, jakou roli vlastně hraje Trilaterální komise společně s CFR a s British Council of Foreigne Affairs právě v globalistické politice, jsem také již mnohkrát psala i hovořila.

V roce 2001 vyšel na toto téma zajímavý článek v časopise Time. Editor Time, Hedley Donovan, byl mimo jiné právě i zakládajícím členem Trilaterální komise a jeho časopisová publikace byla jedním z několika hlavních světových médií, které spolupracují právě s jejich iniciativami . Článek se jmenoval Made in China: The Revenge of the Nerds a přesně a zcela jasně odhalil, co se v Číně stalo během posledních 20 let:

Nerds vedou současnou techno-show v dnešní Číně. V posledních dvaceti letech od Deng Xiaoping čínské reformy nakopli, proto se způsob čínského vedení společnosti posunul výrazně ve prospěch tech-noc-rats . … Jde totiž zcela bez jakékoliv nadsázky popsat současný čínský politický režim jako tech-NOC-jadrný .

(Nerds – angl. dle wikipedie znamená „pitomec“ což je člověk vnímaný jako příliš intelektuální , až obsesivní , introvertní nebo mu chybí základní sociální dovednosti . Taková osoba může trávit nepřiměřeně mnoho času nepopulárními, málo známými nebo nemainstreamovými aktivitami, které jsou obecně buď vysoce technické, abstraktní, nebo se často týkají témat sci-fi nebo fantasy , s vyloučením veškerých více běžných aktivit. Mnoho takzvaných pitomců je popisováno jako plachý , nepředvídatelný , pedantský a neatraktivní člověk. Původně hanlivý termín „nerd“ byl sice stereotyp, ale stejně jako u jiných pejorativ byl postupně kultivován a předefinován spíše jako termín označující hrdost a skupinovou identitu.

Během osmdesátých let se o technokracii jako o politickém nebo společenském konceptu uspořádání společnosti poměrně hodně a často mluvilo, zejména v souvislosti s takzvaným „ neoautoritářstvím“ coby základním principem fungování a řízení společnosti a to přímo v srdci „asijského ekonomického modelu rozvoje tzv.asijských tygrů“ , o který se usilovaly hlavně Jižní Korea, Singapur a Tchaj-wan se zdánlivým úspěchem. Základní přesvědčení a předpoklady technokratů byly již vyloženy zcela jasně: Sociální a ekonomické problémy jsou velmi podobné problémům klasického inženýrství a mohly by tedy být i jako takové pochopeny, řešeny a hlavně nakonec vyřešeny.

Až viditelně otevřené nepřátelství Číny vůči jakémukoliv světovému náboženství, které Peking občas projevuje – a to především a zejména ve své až obsedantní snaze za každou cenu vymýtit ten „zlý náboženský kult“ Falun Gongu – s dnešní technokracií ale vůbec nesouvisí, má totiž své hluboké předmarxistické kořeny.

Všichni dnešní politologové, tedy hlavně všichni skeptici a kritici, by již konečně měli přestat trvat na svém vlastním hlubokém omylu, že Čína je komunistická diktatura, což prostě není a měli by začít naopak konečně trvat na skutečnosti mnohem více se blížící pravdě, tedy, že dnešní čína již je první skutečná technokracie. A právě čínský model řízení společnosti a právě technokracie je v očích globalistů tím nejvhodnějším způsobem řízení globálního světa pod jednosvětovou vládou. Přesně to by mělo být i hlavní politikou onoho stále více diskutovaného zavedení Nového světového řádu. A taky hlavním principem totalitního řízení „total control“ budoucí globální světové společnosti.

Čínská technokracie v plném rozkvětu

Dnešní Čína je ale totalitní noční můrou a nejlepší ukázkou tzv. vědecké diktatury, nebo-li právě technokracie. Se současnými 600 miliony kamer pro rozpoznávání obličeje na svém území, které mají být nainstalovány a plně funkční od roku 2020, tak má dnes Čína jednu monitorovací kameru na každých sedm občanů a k tomu také technologicky vyspělý software umělé inteligence pro rozpoznávání obličeje, který každého člověka okamžitě lokalizuje, identifikuje a hlavně neustále sleduje. Čína je zkrátka naprosto posedlá absolutním dohledem a absolutní kontrolou nad celou svou populací a to pomocí těch nejmodernějších technologií. To by mohlo být doslova definicí toho, co přesně znamená slovo technokracie.

Wikipedie technokracii definuje takto: Pojem technokracie (z řec. techné – umění/řemeslo a kratein – vládnout) a znamená „vládu techniků“. Klíčovou roli zde hraje vrstva vysoce postavených specialistů (vědců, technologů a inženýrů). Vznik takového způsobu vlády a řízení společnosti, vychází z reakcí na rozpory kapitalistické ekonomiky, tedy že kapitalistické hospodářství nebylo již způsobilé zvládnout větší opakující se hospodářské krize a také tomu, že po druhé světové válce nastal prudký technologický rozmach. Cílem technokratického systému v politickém smyslu je co nejefektivnější forma státní správy. (zdroj) V dalším smyslu jde o jakési zbožštění vědy a technologií, kdy odborníci různých vědních oborů hlavně v oboru inženýrství, biotechnologie a IT jsou stavěni na roveň jakýchsi kněží, šamanů, nebo žreců.

Zde je několik příkladů současné technokracie již zavedených a fungujících v Číně:

Čínský systém sociálních kreditů, tzv. Social Credit Scoring registruje úplně všechny občany, veškeré jejich aktivity, ale například i jejich chování a to za účelem odepřít jim nebo naopak jim udělit občanská privilegia. Občané si třeba v číně nemohou dnes koupit nový mobilní telefon, aniž by nejprve neposkytli sken svého obličeje a také mnohé další identifikační údaje. Ze své cesty do číny vím, že se v číně například vůbec nikde nedostatnete k počítači připojenému na internet, aniž by jste předtím nemuseli ukázat pas, nebo nějaké vaše platné ID

Společnosti podnikající v Číně, a to zcela bez ohledu na jejich národní původ, mají také přiděleno své vlastní skóre sociálního kreditu, aby bylo možné kontrolovat jejich veřejné chování. Všechny čínské společnosti jsou dnes povinny instalovat si vládní kamery ve svých vlastních soukromých kancelářích a továrnách.

Čína také velice podporuje všechny formy genetického inženýrství jak u rostlin, tak u zvířat, ale hlavně u lidí.

Čína má zcela prokazatelně v úmyslu ovládnout nejen blízký vesmír, ale hlavně cestování vesmírem, což celému světu jasně ukázala, když nedávno přistála se svým vlastním průzkumným vozidlem na odvrácené straně Měsíce. Již se reálně testuje čínský přistávací modul na Mars a čína se zavázala k tomu, kolonizovat rudou planetu.

Čína v současnosti vede nad celým světem v oblasti technologie 5G, umělé inteligence, internetu věcí, kvantové výpočetní techniky a má v úmyslu ovládnout postupně naprosto všechny oblasti současné vědy a techniky.

Čína dnes také velice agresivně vyváží své sledovací technologie do všech zemí po celém světě, ve snaze prosadit svou technokracii v co nejširším světovém, globálním měřítku.

Seznam čínských technologických úspoěchů by moghl pokračovat skoro do nekonečna, ale tyto faktické důkazy pouze podporují tuto moji analýzu: Čína je dnes první světová plně rozvinutá technokracie a je také první svého druhu vůbec na planetě Zemi, a to zejména díky chytrým manipulacím ze strany globalistů a podpoře západních elit, jako jsou třeba právě členové Trilaterální komise. Kromě toho se její záměrná technokracie šíří v dnešní době jako rakovina i do dalších zemí a národů, a to včetně Indie, Asie, Evropy, Afriky a Jižní Ameriky. Populace Číny a Indie dnes společně představuje více než 36 procent veškeré světové populace; pro srovnání, počet lidí žijících pod nějakou totalitní vládou v čistě komunistickém nebo marxistickém stylu je oproti tomu dnes skutečně velmi malý, až by se dalo říci, že zcela zanedbatelný.

Závěrem, jasným a současným nebezpečím pro společnost v případě dosažení světovlády vůbec není žádný druh nějakého neo-marxistického derivátu, ale spíše je to neoautoritářská technokracie čínského typu. Žít v takovém totalitním společenském autoritatvním systému bude však bohužel pro všechny ještě mnohem více tísnivější a bolestnější než by byli socialismus, komunismus a fašismus dohromady. Čeká nás globální totalitní technokratická diktatura ve vysloveně Orwelovském stylu, možná dokonce ještě mnohem horší. A tom přesně jsou všechny současné politické procesy globalistů vedoucí nenápadně k dosažení takzvaného stavu total control, což zanamená absolutní kontrolu nad každým jednotlivcem ve společnosti a to již od genetické úrovně. K tomu je zneužito zdravotnictví a hlavně ona bio-power, biologická moc, kdy se režim stává absolutním pánem nad každým člověkem a to kontrolou jak jeho těla, tak ale také vědomí i myšlení. Současný nebývalý technologický pokrok hlavně systémů umělé inteligence a tzv.kvantového computingu naznačují, že „kospirační“ teorie o našem celosvětovém směřování do globální technokratické diktatury je správná, a že je to realita, ve které jsme bohužel pro nás stále více nuceni žít. Technokratický trend je také dnes podporován všemi vládami řízenými globalisty.

Na základě informací z webu technokracy.news napsala Myšpule

Nová auta v EU budou nyní obsahovat „černou skříňku“ pro sledování a zaznamenávání chování řidičů

Zveřejnil web technokracy.news, přeložila Myšpule. Technokraté trpí obsedantně-kompulzivní poruchou při jejich touze po shromažďování dat ze senzorů ze všeho, co se kde hýbe, zpracovává nebo funguje. Osobní automobily jsou tedy jejich naprosto dokonalým cílem pro všudypřítomné shromažďování dat a policie bude samozřejmě první, kdo bude mít přístup k této nové pokladnici. Návrh, že data budou anonymizována a dostupná i jiným subjektům, jako jsou pojišťovny, je směšný. ⁃ Editor Technokracy.News

Od letošního léta budou muset všechna nová auta prodávaná v EU ze zákona obsahovat jakousi svoji „černou skříňku“, která bude přístupná úřadům a která zaznamenává veškeré údaje o jízdě.

Od 6. července 2022 totiž budou muset všichni výrobci automobilů určených k prodeji v rámci EU nuceni vybavovat své nové modely systémem, který sleduje jejich technická data.

Zaznamenaná data budou například zahrnovat „rychlost vozidla, brzdění, úhel natočení volantu, jeho sklon na vozovce a zda byly v provozu různé bezpečnostní systémy vozidla, počínaje samozřejmě bezpečnostními pásy“.

„Nový systém se bude shodovat i se zavedením systémů Intelligent Speed ​​Assistance (ISA), které budou varovat řidiče, když překročí rychlostní limit,“ uvádí Reclaim the Net . „Systémy ISA by však neměly řidiči bránit ve skutečném, reálném překročení rychlostního limitu.“

Systém, který by měl být přístupný orgánům činným v trestním řízení, ale zatím nikoli pojišťovnám, bude také schopen katalogizovat přesný typ vozidla a po jejich nehodě ihned odeslat informace výrobcům.

Úřady tvrdí, že všechna získaná data budou „anonymizovaná“, což znamená, že informace by nemělo jít použít k identifikaci vlastníka vozidla, i když tomu by věřili dnes jen ti neuvěřitelně naivní.

Po desetiletí vlády prosazují, aby všechna auta byla vybavena černými skříňkami, které sledují jejich údaje o poloze.

Konečný dystopický scénář naší budoucnosti totiž zahrnuje poskytnutí pravomoci policii využít podobnou technologii k možnosti úplné deaktivace fungování vozidla, pokud se má třeba za to, že se jeho řidič dopustil nějakého přestupku.

Nemusí se jednat pouze o trestné činy, ale pokud bude sledování údajů ze systémů sociálního kreditního skóre stále invazivnější, bude nakonec zneužito jako forma trestu úplně za vše od nezaplacených účtů za energie až například po urážlivé komentáře zveřejněné na sociálních sítích.

Zdroj. Přeložila Myšpule

‚Digitální biologie‘: Pohled na biologii jako na zdroj politické moci

Mateřská společnost Googlu, Alphabet, je již dlouho a hluboce zakořeněna v mnoha odvětvích zdravotního průmyslu, ale nyní navíc dále expanduje s novou dceřinou společností Isomorphic Labs. Tato nová společnost se pokusí objevit „společnou základní strukturu mezi biologií a informační vědou“ údajně ve snaze urychlit objevování nových léků. Bude partnerem farmaceutických a biomedicínských společností. ⁃ Editor TN

Pan VK ve své knize o základech konceptuální gramotnosti „Total control – velký reset globalismu“ na straně 68 přichází s pojmem „biopower“ když říká: Proto jsem přesvědčen, že v době tohoto Velkého resetu budeme svědky nově definovaných a všudypřítomně využívaných forem biologické moci. Francouzskému filozofovi a sociálnímu teoretikovi Michelu Foucaltovi (1926 – 1984) je připisováno, že zavedl termín biopower, Foucault vysledoval vývoj a uplatňování moci až ke vzniku disciplinárních opatření a institucí řízených vládami za účelem regulace obyvatelstva v 18.,19.a 20.století. Napříč sociální oblastí se začala šířit celá řada „nápravných institucí“ – od azylových domů, přes věznice a továrny až po školy, nemocnice a univerzity. Každá z nich sloužila k vštěpování určitého způsobu lidského chování a vědomí. Nad těmito socializačními institucemi stál panovník (monarcha), který se později stal státem. Podle Foucaulta je klasickým privilegiem suverénní moci „právo vzít život, nebo nechat žít“. Byl to model kodifikovaný v klasické politice a zůstal v podstatě nezměněn během přechodu od klasické suverénní moci k moderní státní moci. Biopower je technologií moci pro řízení lidí ve velkých skupinách, ccharakteristickou vlastností této politické technologie je, že umožňuje ovládat celé populace.

Americký alternativní web technocracy.news uveřejnil následující článek, který úvahy pana VK o současné politické biomoci jejiž globální implementaci pod rouškou falešné pandemie COVID zcela potvrzuje a v jistém smyslu ještě více rozvíjí. V rámci tohoto procesu politizování biologie pak dochází i ke zvěrstvům jako je řízená vakcinační genocida. Článek od Hemisse Harabisse volně přeložila a upravila Myšpule.

Zdá se, že dnes vstupujeme do neuvěřitelné nové éry biologického a lékařského výzkumu. Minulý rok byl průlomový, protože systém umělé inteligence AlphaFold2 společnosti DeepMind byl konečně uznán jako řešení té již 50 let staré velké výzvy ve skládání proteinů. AI je nyní schopná předpovídat 3D strukturu proteinu přímo od jeho aminokyselinové sekvence a to s přesností na atomární úrovni. To byl zlomový okamžik pro zavedení nových výpočetních metod a využití umělé inteligence v současné biologii.

Na základě tohoto pokroku byla dnes nadšeně vytvořena nová společnost mateřského Alphabetu – Isomorphic Labs – komerční podnik s posláním přetvořit celý proces objevování léků od prvních principů s přístupem na prvním místě AI a nakonec dojít až k modelování a porozumění některých ze základních mechanismů života.

Již více než deset let je firma DeepMind průkopníkem pokroku v oblasti umělé inteligence a často používá hry jako zkušební půdu pro vývoj všeobecných výukových systémů, jako je AlphaGo , jediný počítačový program, který porazil světového šampióna ve hře Go. Nyní se nacházíme ve vzrušujícím okamžiku historie, kdy se tyto nové technologie a metody stávají dostatečně výkonnými a sofistikovanými, aby je bylo možné aplikovat na problémy reálného světa, včetně samotných vědeckých objevů. Jedna z nejdůležitějších aplikací umělé inteligence, která mě napadá, je v oblasti biologického a lékařského výzkumu a je to oblast, které se s nadšením věnuji již mnoho let. Nyní je ten správný čas posouvat to vpřed rychlým tempem as vyhrazeným zaměřením a zdroji, které Isomorphic Labs přinese.

AI-first přístup k objevování drog a biologii

Pandemie vynesla do popředí tu pro lidstvo životně důležitou práci, kterou současní brilantní vědci a lékařim vykonávají každý den, aby pochopili a bojovali s nemocemi. Zdá se, že základní využití nejmodernějších výpočetních metod a metod umělé inteligence může dnes vědcům pomoci posunout jejich práci na ještě vyšší úroveň a výrazně tím urychlit proces objevování léků. Metody umělé inteligence se budou stále více používat nejen k analýze dat, ale také k vytváření výkonných prediktivních a generativních modelů komplexních biologických jevů. AlphaFold2 je toho důležitým prvním důkazem, ale čeká nás toho ještě mnohem více.

Myslím si, že celou biologii lze na její nejzákladnější úrovni chápat jako komplexní systém zpracování informací, i když mimořádně složitý a dynamický. Z této perspektivy vyplývá, že mezi biologií a informační vědou může existovat jedna společná základní struktura – izomorfní mapování mezi těmito dvěma vědami – odtud název nové společnosti Alphabetu. Biologie je pravděpodobně příliš složitá a chaotická na to, aby mohla být jednoduše zapouzdřena jako pouhý soubor přehledných matematických rovnic. Ale stejně jako se matematika nakonec ukázala být tím správným jazykem pro popis fyziky, biologie se může ukázat jako dokonalým typem režimu pro aplikaci AI do procesu poznání. Přímo na webu Isimorphic Labs se dozvídáme následující:

Co bude dál s Isomorphic Labs

„Toto je jen začátek toho, co se, jak doufáme, stane radikálním a zcela novým přístupem k objevování léků, a já jsem neuvěřitelně nadšený, že se tento nový ambiciózní komerční podnik rozjede a že budeme spolupracovat s farmaceutickými a biomedicínskými společnostmi. Budu sloužit jako generální ředitel pro počáteční fázi Isomorphic, zatímco zůstanu generálním ředitelem DeepMind, částečně proto, abych pomohl usnadnit spolupráci mezi dvěma společnostmi tam, kde je to relevantní, a stanovit strategii, vizi a kulturu nové společnosti. To bude samozřejmě zahrnovat vybudování prvotřídního multidisciplinárního týmu s hlubokými odbornými znalostmi v oblastech, jako je umělá inteligence, biologie, medicinální chemie, biofyzika a inženýrství, shromážděných ve vysoce spolupracujícím a inovativním prostředí.“

Jako průkopníci ve vznikající oblasti „digitální biologie“ se těšíme, že pomůžeme zahájit průlom do úžasně produktivního nového věku biomedicíny. Poslání Isomorphic Labs nemůže být důležitější: pomocí naší umělé inteligence urychlit objevování léků a nakonec najít léky i na některé ze současných nejničivějších nemocí lidstva.“

uvádí na webu společnosti Demis Hassabis, generální ředitel Deep Mind a Isomorphic Labs. Propojení digitálních technologií, umělé inteligence a biologie opět posouvá hranici toho, co VK definuje jako biopower – politická biomoc, když ve své knize Total control – velký reset globalismu tvrdí, že biomoc vykonává kontrolu nad správou života. Biomoc nad lidským tělem znamená, že stát má zákonné právo podrobovat jednotlivce dohledu a trestat jej uvězněním nebo jinými sankcemi, a že občan má sloužit státu, nikoliv obráceně jako tomu bylo (nebo mělo být) dosud, tedy že stát by měl sloužit občanovi.Začínáme žít (pokud tedy již dávno nežijeme) v biopower totalitě, kde musíme režimu a státu sloužit, nebo přijdou sankce.

Technokracie nastupuje: Digitální ID je nastaveno na ovládání celého vašeho života!

„Indie se dnes stala globálním testovacím prostorem pro mnoho technologií nastupující politické biomoci, bylo zde jako v první zemi na světě zavedeno všudypřítomné digitální ID, které bude v blízké budoucnosti naším stálým společníkem během dne a poskytne nám přístup ke každé službě, budově a aktivitě v našem životě. Pokud nás od něj kdokoliv „odřízne“, tak skutečně nebudeme mít vůbec nic ale v přímém rozporu se slovy Klause Schwaba nebudeme z toho mít vůbec radost. Technokraté usilují o úplnou kontrolu nejen nad námi, ale úplně nad vším ve společnosti, ať již se to „hýbe“ nebo ne“ uvádí editor TechnocracyNews v úvodu článku o zavádění Gatesova digitálního ID do běžného života občanů v Indii (ID2020)

Neustálé lokální lockdowny, nařizování sledování a trasování, neustálý dohled, ztráta práva na protest a mnohá další totalitní opatření se nyní stávají součástí „nového normálu“ režimu biologické moci, který uplatňují pod tatktovkou globalistů státy po celém světě. Biomoc se projevuje v regulaci všech aspektů našeho života, uvádí k tomu VK v knize Total control. V současnosti se propojení digitálních technologií, kvantového computingu a hlavně zavádění technologií AI s biologií stalo tím hlavním výkonným nástrojem prosazování politické biomoci a absolutní kontroly ve společnosti. Vzniká bezprecedentní „lékařská“ biototalita 21.století, ve které se státní orgány snaží podřídit celý lidský život režimu totální biopolitické moci a učinit jej vědomým. Nový obor biopolitiky spojuje individuální a kolektivní do posilujícího mixu technologickýxh, politických, právních a finančních aspektů ve kterých se váže na globální restrukturalizaci moci v podobě nových totalitních režimů vznikajících v reakci na mimořádnou (uměle vytvořenou) „pandemickou situaci“. Není proto asi žádným velkým překvapením, že ty nejprogresivnější společnosti podnikající v oboru propojení digitálních technologií a biologie, jako je například i zmiňovaná Isomorphic Labs na začátku tohoto článku jsou všechny v rukou globalistů, kteří se snaží podřídit veškerý lidský život na celé planetě své totální biologické moci. A jak vidíme na příkladu v současnosti probíhající vakcinační genocidy, uzurpují si právo rozhodování jak nad naším životem, tak nad naší smrtí!

Indický příběh

Indická databáze Aadhaar dnes obsahuje digitální identifikaci více než 1 miliardy obyvatel, což z ní činí ten dosud největší biometrický digitální identifikační systém, jaký byl kdy na světě zkonstruován. Podobné systémy jsou nyní tlačeny k implementaci všude na Západě, počínaje pochopitelně diskutovanými „COVID passy“ digitálními očkovacími pasy.

> Aadhaar je de facto systémem sociálních kreditů. I když je prodáván veřejnosti jako klíčový přístupový „bod“ (něco jako Czechpoint, ale propracovanější) k vládním službám, navíc ještě sleduje také geolokaci uživatelů, jaké mají zaměstnání a jejich nákupní návyky. Závady v systému ale vedly k nevýslovnému počtu úmrtí mez těmi nejchudšími, protože jim byly díky chybám v systému například odepřeny nezbytné příděly jídla

> Nastupující biologicko-digitální diktatura dneška silně spoléhá na zbrojení a kontrolu informací. Očkovací pasy jsou vstupem do digitálních ID, které umožňují těm, kdo ovládají tento systém, ovládat také prakticky všechny aspekty našeho života a zároveň vydělávat třeba na prodeji našich biometrických údajů. Bez jakékoliv možnosti se tomu bránit.

> Vedoucí postavou v tomto schématu nastupující globální lékařské diktatury je kdo jiný, než-li pan Bill Gates, který má dominantní vliv jak na Big Tech, tak na globální zdravotní politiku, ale i na zemědělskou a potravinovou politiku (včetně biopirátství a padělání potravin), na technologii modifikace počasí a další klimatické technologie, na dohled, na vzdělávání a pochopitelně i na média. (Odtud pramení ona big-tech cenzura se kterou se dnes bohužel setkáváme den co den, obzvláště na mediální alternativě)

> Snaha USA o zavedení očkovacího pasu se celá točí kolem partnerství veřejného a soukromého sektoru s názvem Vaccine Credential Initiative (VCI). Ústřední roli v tomto partnerství má vojensko-zpravodajský think-tank s názvem MITRE, který se specializuje na skryté sledování a sběr dat o amerických občanech.

Zatímco se média nadále posmívají všem varováním odpůrců biopower totality, že očkovací pasy jsou jen součástí dozorčí struktury, která se pravděpodobně stane trvalou součástí našich životů, pokud dovolíme jejich zavedení, stále nic nenasvědčuje tomu, že tomu tak nebude, že by se tomu ještě podařilo jakkoliv zabránit. Nastupující politická biomoc je skutečně silná a ze svého cíle biologicko-digitání total control neuhne ani o píď!

V „The Jimmy Dore Show“ pan Dore zdůrazňuje a vede rozhovor s Maxem Blumenthalem o jeho článku „Veřejné zdraví nebo soukromé bohatství? Jak digitální očkovací pasy dláždí cestu pro novodobý digitální dohledový biokapitalismus,“ tedy naprosto bezprecedentní dozorový systém v rozhovoru s investigativním reportérem Jeremym Loffredem.

Článek s tímto interview shrnuje některé z tragických důsledků, které lze očekávat v případě úspěchu celosvětového zavedení digitálních očkovacích pasů. Loffredo a Blumenthal ve své diskuzi poukazují právě na již zmíněnou na Indii, kde již byl zaveden systém digitálních ID.

Databáze nazvaná Aadhaar obsahuje digitální identifikace více než 1 miliardy obyvatel, což z ní dělá největší biometrický digitální ID systém, jaký byl kdy na světě zkonstruován.

Indický systém ilustruje nebezpečí digitálních ID

Ačkoli to není tak oficiálně prezentováno, tak tento systém je „de facto systémem čínských „sociálních kreditů“, trvdí autoři. Je sice prodáván veřejnosti jako klíčový přístupový bod k vládním službám, ale ve skutečnosti navíc také sleduje geolokaci, zaměstnání a nákupní zvyklosti všech jeho uživatelů.

Indové nemají jinou možnost, než se podřídit tomuto invazivnímu sledování, aby měli přístup k vládním službám ale hlavně k vládním asistenčním programům, jako jsou příděly potravin. Jak asi lze očekávat od takové monstrózní databáze, existují v ní závady a v Indii se takové závady ukázaly nakonec dokonce jako smrtící. Loffredo a Blumenthal to vysvětlují:

„Smrt hladem Etwariya Devi, 67leté vdovy z venkovského indického státu Džhárkhand, by nejspíš nakonec mohla projít úplně bez povšimnutí, kdyby ovšem nebyla součástí rozšířenějšího trendu.

Stejně jako 1,3 miliardy obyvatel Indie i Devi byla donucena se zapsat do státního Indického biometrického digitálního identifikačního systému zvaného Aadhaar, aby měla i nadále přístup k důležitým veřejným službám, včetně získávání svého měsíčního přídělu 25 kg rýže.

Když se její otisk prstu nezaregistroval v ještě poněkud chatrném digitálním systému (což si po svých dvou návštěvách Indie dokážu poměrně živě představit), byl Devi odepřen její příděl jídla. V průběhu následujících tří měsíců roku 2017 jí bylo opakovaně odmítáno jídlo, dokud sama doma nezemřela hladem.

Premani Kumar, 64letá žena rovněž z Jharkhandu, potkal stejný osud jako Devi, zemřela hlady a vyčerpáním téhož roku poté, co systém Aadhaar převedl automaticky omylem výplaty jejího důchodu na jinou osobu a to bez jejího vědomí či svolení, zatímco jí k tomu navíc i odřízl měsíční příděly jídla.

Podobně krutý osud doběhl i další oběť digitalizace v Indii, Santoshi Kumari, 11letou dívku, rovněž z Jharkhandu, která údajně zemřela při žebrání o rýži poté, co byl její rodině zrušen přídělový lístek, protože chybou v systému nebyl propojen s jejich digitálním ID v Aadhaaru.

Tyto tři srdceryvné oběti patřily k celé dlouhé řadě úmrtí na indickém venkově v roce 2017, která byla přímým důsledkem zavádění digitálního ID systému Aadhaar.

Vládněte prostřednictvím medicíny

Jak poznamenali dále autoři článku v TechnocarcyNews, všichni současní „titáni globálního kapitalismu“ dnes využívají pandemii COVID-19 k implementaci tohoto druhu systémů digitálních ID ve stylu čínského sociálního kreditu a to všude, po celém západním světě:

„Všem těm, kteří touží po ukončení omezení souvisejících s pandemií, byly jako klíč k znovuotevření ekonomiky a obnovení jejich osobní svobody nabízeny digitální programy potvrzující jejich očkování proti COVID-19. Ale implementace těchto imunitních pasů také urychluje vytvoření kýžené globální infrastruktury pro zavedení digitální identity.“ Tedy digitálního ID, přesně jak tvrdil Bill Gates o projektu ID2020

Tento plán je ovšem stejně tak ďábelský jako geniální. Zatímco vzestup diktatur historicky dosud pokaždé zahrnoval použití ozbrojených sil k podmanění si neukázněné veřejnosti, dnešní začínající diktatura se silně spoléhá na vyzbrojení systémů AI a na kontrolu informací.

Pokud jste si udělali alespoň trochu času na to, abyste se podrobněji seznámili s konceptem nastupující totalitní technokracie v podobě nového světového řádu vzývaného politiky posledních zhruba sedmdesát let, který má v sobě také poměrně výraznou transhumanistickou složku, tak byste měli chápat, proč to celé náhle dává dokonalý smysl a bylo to vlastně ve skutečnosti docela předvídatelné. Spojením problematiky zdravotní péče s digitálním sledovacím aparátem získáte velmi robustní platformu pro automatizované hromadné řízení společnosti technologiemi AI

Použití strachu v tomto scénáři implementace totalitní biomoci také funguje dobře, protože většina z nás chce zůstat naživu a nechceme, abychom jak my, tak naši milovaní zemřeli. Takže snadno propadáme mediálním lžím jako je ta, že „musíme zavřít svět a izolovat se uvnitř na celé měsíce, jinak všichni zemřeme“. O čemž se nás snaží propagandou přesvědčit veškerá mainstreamová média, podobně jako o tom, že pro obnovení našeho „normálního“ života je nutné podstoupit ruskou ruletu v podobě sebevražedné vakcinace jakýmsi utrejchem v podobě nevyzkoušené genové terapie.

Bill Gates mění veřejné zdraví na zdroj svého soukromého bohatství

Vedoucí postavou v tomto schématu celosvětově nastupující lékařské diktatury je Bill Gates, který má nyní dominantní vliv nejen na Big Tech, ale také na globální zdravotní politiku, zemědělství a potravinovou politiku (včetně biopirátství a padělaných potravin), modifikaci počasí a další klimatické technologie,ale také na dohled , vzdělávání a média. Jak uvedli Loffredo a Michele Greenstein v článku GrayZone z 8. července 2020:

„Za bonancí public relations o Gatesovi leží znepokojivá historie, která by měla vzbudit obavy, zda plány jeho nadace na vyřešení pandemie budou tím skutečným přínosem pro globální veřejnost, stejně jako to, že si tím opět jen značně rozšíří a navíc upevní svou moc nad mnoha mezinárodními institucemi.

Gatesova nadace již účinně privatizovala mezinárodní orgán pověřený vytvářením globální zdravotní politiky (WHO) a přeměnila jej na pouhý prostředek pro získání politické dominance své biomoci ve společnosti.

Usnadnila vypouštění toxických produktů mezi obyvatele globalizovaného Jihu a dokonce využívala chudé lidi celého světa jako pokusné králíky pro experimenty s léčivy. Vliv Gatesovy nadace na politiku veřejného zdraví je prakticky závislý na zajištění toho, aby veškeré dosud platné bezpečnostní předpisy a další vládní funkce v rámci jednotlivých států se staly příliš slabé na to, aby je nebylo možné jednoduše obejít…

Silné důkazy naznačují, že Gates Foundation funguje jako trojský kůň pro západní korporace, které si samozřejmě nekladou jiný cíl než je zvýšení jejich zisku.“

Gates skutečně daruje miliardy soukromým společnostem a silně investuje právě do produktů a podniků, kterým daruje peníze a které potom propaguje jako jediné možné řešení veškerých palčivých světových problémů, ať už jsou to hlad, nemoci, pandemie a nebo mainstreamem dnes neustále omílaná změna klimatu.

Jak naznačuje The GrayZone, Gatesovo globální zdravotnické impérium je spíše o budování impéria pro něj samého a jeho technokraty, než o skutečné podpoře veřejného zdraví. Asi proto není divu, že Gates označil tvůrce indického Aadhaaru za „hrdinu“ a mnoho Gatesových iniciativ se snažilo implementovat podobný systém digitálního ID na Západě.

Jde totiž vždy jen o kontrolu a zisk

Jak v jednom videu vysvětlil Blumenthal, všechny tyto novodobé biometrické identifikační systémy umožňují soukromým společnostem profitovat z našich osobních (soukromých) údajů. Dělají to už léta, samozřejmě, vysávají naše osobní údaje online a pak je prodávají komukoli, kdo je ochotný za ně zaplatit, ať už to jsou podvodníci a nebo renomované společnosti.

Ale biometrický identifikační systém jim umožní prodávat a profitovat z vašich otisků prstů, duhovky a vašeho obličeje společně se všemi dalšími údaji, které jsou s námi svázány, od našich lékařských a pracovních údajů až po sociální a finanční služby. Soukromí se v blízké budoucnosti stane privilegiem velice bohatých, ostatní na něj nebudou mít vůbec žádný nárok

Abychom to shrnuli, očkovací pas/digitální ID systém umožní těm, kteří ovládají tento systém, doslova neomezeně těžit z naší identity a soukromí, ale zároveň nás naprosto zotročit v tomto novém systému. Je to vlastně jen modernizovaný otrokářský systém, digitální, čistý a jednoduchý, a hlavně bez možnosti z něj jakkoliv vystoupit. Biopolitická agenda nového světového řádu v podobě total control právě přichází. A já opět uznávám, že největší současný český žijící konceptuální analytik, anonymní pan VK, autor knihy Total control a zároveň šéfredaktor kontroverzního webu Aeronet, který je pravdoláskařsky bigtech korporacemi a mainstreamem označován jako „proruský desinformační server“ má opět a naprosto ve všem svatou pravdu. Takže vám všem, kteří jste dosud nepochopili co se to odehrává všude okolo nás pod rouškou netopýří pandemie, bych opět doporučila vyhodit televizi z okna, chcete-li přežít a místo ní začít číst právě Aeronet!

Zdroje: VK – Total control – velký reset globalismu, knihy ABB 2020, https://www.technocracy.news/digital-id-is-set-to-control-your-life/

https://www.isomorphiclabs.com/blog