Nabízím překlad z populárního a bohužel také cenzurovaného blogu C0R0n@2inspect.blogspot.com, který ukazuje způsob vlastní dálkové neuromodulace člověka pomocí tzv.COVID vakcín a elektromagnetického záření telekomunikačních sítí. Další konspirace se stává ozdrojovanou, vědecky potvrzenou realitou. Včetně konspirací o parazitech ve vakcínách a pod.

Objevení se nových mikroskopických snímků vakcín c0r0n@v|rus vyvolává poplach a pochybnosti o nových neidentifikovaných objektech, vzorech a prvcích, z nichž Pátá kolona ve svém programu 147 (Delgado, R.; Sevillano, JL 2021) a Dr. Carrie Madej v programu ( Peters, S. 2021)  odrážela . Z C0r0n@2Inspect byly snímky analyzovány s cílem nalézt podobnosti ve vědecké literatuře, aby bylo možné nalézt již zaznamenané vzory a vysvětlení v kontextu právě prováděného výzkumu. Obrázky poskytnuté Dr. Carrie Madej na Stew Peters show jsou následující, viz obrázky 1, 2 a 3. 

Obrázky poskytnuté v programu 147 páté kolony jsou následující, viz obrázky 4, 5 a 6. Motivy a vzory podobné těm, které vystavila Dr. Carrie Madej v programu Stew Peters, budou oceněny.

grafenové chobotnice

Nejnápadnějším objektem ve vzorcích vakcíny c0r0n@v|rus je objekt pozorovaný na obrázcích 2 a 6, který se svými chapadly připomíná tvar polypu (jako je hydra attenuata nebo hydra vulgaris ). Ve skutečnosti se jedná o uhlíkovou chobotnici, jak bylo ověřeno v odkazech (Dasgupta, K.; Joshi, JB; Paul, B.; Sen, D.; Banerjee, S. 2013) a (Sharon, M. . Sharon, M. 2006) na obrázcích 7 a 9. Tvar chapadel je velmi podobný a jejich konformace je odvozena z uhlíkových nanotrubic.

Nemělo by se zapomínat, že jedno- a vícestěnné uhlíkové nanotrubice jsou v podstatě válce z grafenu nebo oxidu grafenu, jak je znázorněno na obrázku 8. Jednostěnné uhlíkové nanotrubice SWCNT nemá uvnitř jiné válce, což by byl případ vícestěnných uhlíkové nanotrubice (MWCNT). Tyto předměty jsou ve vědecké literatuře dobře zdokumentovány, a to jak svou charakterizací, funkcionalizací, ale především toxicitou a poškozením, viz (Bottini, M.; Bruckner, S.; Nika, K.; Bottini, N.; Bellucci, S., A. Magrini, T. Mustelin 2006 | J. Muller, I. Decordier, PH Hoet, N. Lombaert, L. Thomassen, F. Huaux, M. Kirsch-Volders 2008 | Pulskamp, ​​​​ ​​K.; Diabaté , S.; Krug, HF 2007 | Brown, DM; Kinloch, IA; Bangert, U.; Windle, AH; Walter, D.M.; Walker, G.S.; Kámen, VICKI 2007 | Tian, ​​F.; Cui, D.; Schwarz, H.; Estrada, G.G.; Kobayashi, H. 2006 | Shvedova, A. A.; Kisin, ER; Mercer, R.; Murray, AR; Johnson, VJ; Potapovič, AI; Baron, P. 2005 | Lam, CW; James, JT; McCluskey, R.; Hunter, R.L. 2004 | Davoren, M.; Herzog, E.; Casey, A.; Cottineau, B.; Chambers, G.; Byrne, H. J.; Lyng, FM 2007 | Zhu, L.; Chang, DW; Dai, L.; Hong, Y. 2007 | Manna, S.K.; Sarkar, S.; Barr, J.; Moudrý, K.; Bariéra, EV; Jejelowo, O.; Ramesh, GT 2005 | Jia, G.; Wang, H.; Yan, L.; Wang, X.; Pei, R.; Yan, T.; Guo, X. 2005 | Cui, D.; Tian, ​​F.; Ozkan, CS; Wang, M.; Gao, H. 2005 | Warheit, DB 2006 | Ghosh, M.; Chakraborty, A.; Bandyopadhyay, M.; Mukherjee, A. 2011). 2006 | Shvedova, A. A.; Kisin, ER; Mercer, R.; Murray, AR; Johnson, VJ; Potapovič, AI; Baron, P. 2005 | Lam, CW; James, JT; McCluskey, R.; Hunter, R.L. 2004 | Davoren, M.; Herzog, E.; Casey, A.; Cottineau, B.; Chambers, G.; Byrne, H. J.; Lyng, FM 2007 | Zhu, L.; Chang, DW; Dai, L.; Hong, Y. 2007 | Manna, S.K.; Sarkar, S.; Barr, J.; Moudrý, K.; Bariéra, EV; Jejelowo, O.; Ramesh, GT 2005 | Jia, G.; Wang, H.; Yan, L.; Wang, X.; Pei, R.; Yan, T.; Guo, X. 2005 | Cui, D.; Tian, ​​F.; Ozkan, CS; Wang, M.; Gao, H. 2005 | Warheit, DB 2006 | Ghosh, M.; Chakraborty, A.; Bandyopadhyay, M.; Mukherjee, A. 2011). 2006 | Shvedova, A. A.; Kisin, ER; Mercer, R.; Murray, AR; Johnson, VJ; Potapovič, AI; Baron, P. 2005 | Lam, CW; James, JT; McCluskey, R.; Hunter, R. L. 2004 | Davoren, M.; Herzog, E.; Casey, A.; Cottineau, B.; Chambers, G.; Byrne, H. J.; Lyng, FM 2007 | Zhu, L.; Chang, DW; Dai, L.; Hong, Y. 2007 | Manna, S.K.; Sarkar, S.; Barr, J.; Moudrý, K.; Bariéra, EV; Jejelowo, O.; Ramesh, GT 2005 | Jia, G.; Wang, H.; Yan, L.; Wang, X.; Pei, R.; Yan, T.; Guo, X. 2005 | Cui, D.; Tian, ​​F.; Ozkan, CS; Wang, M.; Gao, H. 2005 | Warheit, DB 2006 | Ghosh, M.; Chakraborty, A.; Bandyopadhyay, M.; Mukherjee, A. 2011). HJ; Lyng, FM 2007 | Zhu, L.; Chang, DW; Dai, L.; Hong, Y. 2007 | Manna, S.K.; Sarkar, S.; Barr, J.; Moudrý, K.; Bariéra, EV; Jejelowo, O.; Ramesh, GT 2005 | Jia, G.; Wang, H.; Yan, L.; Wang, X.; Pei, R.; Yan, T.; Guo, X. 2005 | Cui, D.; Tian, ​​F.; Ozkan, CS; Wang, M.; Gao, H. 2005 | Warheit, DB 2006 | Ghosh, M.; Chakraborty, A.; Bandyopadhyay, M.; Mukherjee, A. 2011). HJ; Lyng, FM 2007 | Zhu, L.; Chang, DW; Dai, L.; Hong, Y. 2007 | Manna, S.K.; Sarkar, S.; Barr, J.; Moudrý, K.; Bariéra, EV; Jejelowo, O.; Ramesh, GT 2005 | Jia, G.; Wang, H.; Yan, L.; Wang, X.; Pei, R.; Yan, T.; Guo, X. 2005 | Cui, D.; Tian, ​​F.; Ozkan, CS; Wang, M.; Gao, H. 2005 | Warheit, DB 2006 | Ghosh, M.; Chakraborty, A.; Bandyopadhyay, M.; Mukherjee, A. 2011).

Vrátíme-li se k analýze obrázku 7 a jeho srovnání s dílem (Dasgupta, K.; Joshi, JB; Paul, B.; Sen, D.; Banerjee, S. 2013), autoři vysvětlují, že při vývoji jejich výzkumy k dosažení ekonomické metody výroby CNT (uhlíkové nanotrubice) z uhlíku (v článku citované jako „černý uhlík“) zjistily, že při jeho syntéze ve „ fluidním loži “ (fenomén fluidizace – proces nanočástic a směs) grafen „ se změnil na struktury podobné uhlíkovým chobotnicím “. Jak potvrdili vědci, nanovlákna, která tvoří uhlíkovou chobotnici, by mohla být užitečná pro vytváření spojení nebo kontaktů superkondenzátorů. Tyto chobotnice mohou být vyrobeny“buď samostatně, nebo společně s nanotrubičkami vyrostlými z katalyzátoru Fe (organokovová sloučenina ferocenu) a acetylenu „. Musí být upřesněno, že uhlíkové nanotrubice uvedené v článku jsou pro zpracování těchto chobotnic vícestěnné (MWCNT), vyskytující se při teplotách mezi 700 a 1000 °C. V prvních dvou polích vlevo na obrázku 7 je vidět, jak se chobotnice vyvíjí po 15 minutách, s mírně proměnlivým průměrem a délkou nohou a drsným povrchem. , zvýrazněte následující „nohy chobotnice jsou uhlíková nanovlákna, která nejsou uspořádanými strukturami… pro přeměnu sazí na strukturu podobnou chobotnici byla nezbytná přítomnost acetylenu spolu s ferrocenem. Pokud nebyl přísun acetylenu, nedocházelo k přeměně “ a podobně při nepřítomnosti ferrocenu k přeměně nedocházelo. Podle názoru autorů vznikají při prasknutí uhlíkové nanotrubice chobotnice, ze kterých se shlukují primární nanočástice acetylenu a ferrocenu. , kde se molekuly uhlíku ukládají nebo vysrážejí, a tak tvoří chapadla chobotnice. Tvar chobotnice „Záleží na velikosti katalyzátoru. Když je velikost částic Fe menší než 50 nm, katalyzuje MWCNT. Když se nanočástice Fe sloučí do větší velikosti ve fluidním loži, vícenásobné nukleace z jediného katalyzátoru vedou ke struktuře podobné chobotnici .“ To znamená, že grafenové chobotnice jsou nedílnou součástí výroby uhlíkových nanotrubiček. Vícestěnné, jak dokládají Kromě toho odrážejí možnosti, které tato supravodivá struktura nabízí, z komerčního i aplikovaného technického hlediska, jak se odráží v jejich závěrech. 
Pokračujeme v přehledu a obr. 9 ukazuje další příklad uhlíkové chobotnice, tentokrát prezentovaný (Sharon, M.; Sharon, M. 2006). Ačkoli si článek klade za cíl vyvinout metodu výroby uhlíkových nanomateriálů, založených na uhlíku organického materiálu rostlin, aby se zabránilo používání fosilních paliv a podpořila se masová výroba, stojí za to zdůraznit obrázky získané při pyrolytickém experimentování uhlíku při 750ºC, kde se získávají uhlíkové větve, kvalifikované (Dasgupta, K.; Joshi, JB; Paul, B.; Sen, D.; Banerjee, S. 2013) jako chobotnice uhlíku, rovněž charakterizované v doktorském práce z (Saavedra, MS 2014). Tento typ chobotnice byl získán při „ pyrolýze kafru pomocí mědi pokovené niklem“, což nám umožňuje odvodit, že existuje mnoho způsobů a možných kombinací, jak získat uhlíkové chobotnice pozorované ve vzorcích vakcíny. 

Další reference, která se zabývá tvorbou uhlíkových chobotnic, je reference (Lobo, LS 2016), která potvrzuje vědecký pokrok ve výrobě uhlíkových nanotrubic a s tím i výrobě nano-chobotnic, protože „ nyní existuje dobrý základ využívající kinetiku, termodynamika, chemie v pevné fázi a geometrie dohromady, což vede k lepšímu pochopení alternativních cest pro růst uhlíku, které vedou k různým geometriím a strukturám Pochopení růstu uhlíku chobotnice poskytuje vynikající základ pro podrobnou analýzu role nanogeometrie v kinetice . . Konkrétně se jedná o katalýzu tvorby uhlíkové chobotnice, ve které se geometrie katalyzátoru stává jedním z klíčových prvků pro jeho konfiguraci, ve skutečnosti se uvádí, že „horní nanoplanární povrch sféroidní částice katalyzátoru má stejnou krystalovou orientaci jako základna (kontakt kov-substrát). Velikost tohoto horního nanopovrchu je základem průměru nanotrubice, která vyroste z původního planárního grafenu po otočení o 90 stupňů v důsledku vytvoření 6 uhlíkových pětiúhelníků. Růst uhlíku chobotnice je vynikající ukázkou procesu růstu a rolí kinetiky a geometrie v kombinaci pro získání snadné cesty pro nukleaci CNT a růst při nízkých teplotách (pod 1000 °C) “. 

Jedno a vícestěnná uhlíkovo-grafenová nanovlákna a nanotrubice

Dalším opakujícím se objektem na snímcích vzorků vakcíny c0r0n@v|rus jsou vlákna různé délky, tloušťky, hustoty a barvy, s určitou flexibilitou ve svých tvarech. Jak je vidět na obrázcích 1, 4 a 5. Tyto objekty byly identifikovány jako uhlíkové nanotrubice, což znamená, že jsou to vlastně grafenové trubice, jak je naznačeno na obrázku 8. Uhlíkové nanotrubice mohou být jednostěnné (jednostěnné uhlíkové nanotrubice SWCNTs ) nebo vícestěnné (vícevrstvé uhlíkové nanotrubice MWCNTs). Obrázky na obrázku 10 ukazují rozdíl a kontrastují s vědeckou literaturou. 

Je vidět, že jednostěnné uhlíkové nanotrubice mají větší průhlednost než vícestěnné uhlíkové nanotrubice, protože ty obsahují další soustředné nanotrubice vložené dovnitř, což vysvětluje větší průměr sekce a větší barvu.o něco tmavší. Pokud by byla k dispozici větší kapacita zvětšení, obrázky by označovaly různé trubicové čáry, pomocí kterých by se dal dokonce rozlišit počet nanotrubic, ze kterých se skládá. V prvním snímku vzorku vakcíny na obrázku 10 (růžové pozadí) je vidět jednostěnná uhlíková nanotrubice. V dalším rámečku vzorku, na stejném obrázku 10, je vidět vícestěnná uhlíková nanotrubice, také charakterizovaná tím, že má nexus nebo spojovací bod (rozlišuje se zeleným rámečkem).heteropřechody mezi kovy a uhlíkovými nanotrubičkami jako definitivní nanokontakty “ podle práce (Rodríguez-Manzo, JA; Banhart, F.; Terrones, M.; Terrones, H.; Grobert, N.; Ajayan, PM; Golberg, D. 2009). Heteropřechody fungují jako spojka ke spojení struktury nanotrubice, jiných nanotrubiček nebo je funkcionalizují s jinými prvky, které jsou sjednoceny. I když to není na obrázku vzorku jasně vidět, není to podstatný prvek pro propojení uhlíkových nanotrubic, protože stačí nanotrubičku obklopit kratší, nebo použít uhlíkové nanooktopy, které slouží jako spojka. 

Další z identifikovaných obrázků je ten, který je zobrazen na obrázku 11, na tom, co se zdá být vícestěnnou uhlíkovo-grafenovou nanotrubicí. V tomto případě se však jeví jako zcela neprůhledný, což je aspekt, který může být způsoben různými faktory nastavení mikroskopu, dopadem světla a dokonce i měřítkem fotografie (které není známo). To otevírá možnost spekulací, že pokud se nejedná o vícestěnnou uhlíkovou nanotrubici, jedná se ve skutečnosti o uhlíkové nanovlákno, na základě obrázků z odborné literatury (Zhang, ZJ; Chen, XY 2020), protože pozorovaná nanotrubice není dutá. Uhlíková nanovlákna jsou charakterizována jako pevné válce z uhlíku nebo grafenu, což by mohlo vysvětlit neprůhlednost vlákna. Konkrétně článek od (Zhang, ZJ; Chen, XY 2020) představuje metodu pro vytvoření supravodivých uhlíkových vláken, funkcionalizovaných s polydopaminový povrchem, vhodných pro zvýšení výkonu superkondenzátorů, v kontextu aplikace v bioelektronice a biomedicíně. Toho je dosaženo z „komerční bakteriální celulóza jako surovina “, což umožňuje její hromadnou výrobu.

Je třeba také poznamenat, že tmavě modré zbarvení vlákna se shoduje se schématem transformace vlákna v článku (Zhang, ZJ; Chen, XY 2020), viz pravý dolní rámeček na obrázku 11. Také lze uvést že nanovlákno má vzhledem ke své charakteristice supravodivé vlastnosti, velmi podobné uhlíkovým nanotrubičkám. 

Růst nanotrubiček 

Jak je patrné z analýzy vzorků vakcín a jejich srovnání s odbornou literaturou, lze konstatovat, že s vysokou pravděpodobností jsou objekty pozorované na posuzovaných snímcích jednostěnné, vícestěnné a vícestěnné uhlíkové nanotrubice uhlíkové chobotnice . Relevantní je však také proces růstu těchto objektů, zejména uhlíkových nanotrubic. Pro lepší pochopení tohoto procesu se doporučuje prohlédnout si práci (Lobo, LS 2017), která jej nastiňuje příkladným způsobem. Nejprve výzkumník objasňuje, že existují tři způsoby, jak zahájit výrobu uhlíkových nanotrubic (CNT). “ Cesta tvorby uhlíkových nanotrubiček (CNT) může být zahájena pyrolyticky nebo katalyticky“a také prostřednictvím hybridního procesu v  „plynné fázi pyrolýzy, která ovlivňuje povrch katalyzátoru, který rozpouští atomy uhlíku, nukleuje a nechá růst grafitu v jiných částech povrchu uvedeného katalyzátoru „. Obrázek 12a ukazuje proces “ katalýzy tvořící pětiúhelník „, který je nezbytný pro nukleaci uhlíkové nanotrubice. To vytváří základnu pětiúhelníku, ze které začíná vrstvený růst nanotrubice (jak je znázorněno na obrázku 12b). Toto se nazývá pravidlo pětiúhelníku a je vyvinuto ve 12 molekulách uhlíku, které jsou pozorovány v geometrii jádra karbidu niklu (jak je znázorněno na obrázku 12c). 

Výzkumník se také v samostatné části zabývá tvorbou uhlíkové chobotnice, přičemž uvádí, že nejvhodnější metoda pro její produkci je hybridní (katalytická a pyrolytická), přičemž vysvětluje, že „ když jsou experimentální podmínky takové, že k nukleaci grafenu dochází pouze v (111) tváře, je vysvětlena tendence k růstu nanotrubiček v přibližně 8 zónách s oktaedrickou symetrií… Zde se rozhodneme spojit tvar sféroidu s odkazem na imaginární krychli, abychom porozuměli počtu jeho faset a geometrii. S ohledem na tuto geometrii, když nukleace a růst probíhají na konkrétní sadě faset, lze pozorované chování lépe pochopit. Existuje preferenční růst na 6, 8 nebo 12 nohách? To bude klíč k potvrzení převládající preferované krystalové orientace pro nukleaci.“Tento jev lze pozorovat na následujícím obrázku 13, kde je katalyzátor karbidu niklu vidět ve formě sféroidní částice, která může být obsažena nebo obalena grafenem (například ve fullerenu). Jeho nukleační a pyrolytický proces způsobuje reakci katalyzátoru na uhlík a to podporuje růst ukládáním ramen chobotnice grafenové. 

V případě uhlíkových nanotrubic (CNT) může nukleace určovat způsob ukládání a růst materiálu. Autor ( Lobo, LS 2017 ) popisuje metodu „plochého bazálního kontaktu“ (obrázek 14a), ke které dochází, když  je kontaktní povrch mezi nanočásticí katalyzátoru a substrátem plochý. To způsobí, že nukleační částice stoupá a její růst pokračuje v postupných vrstvách. Metoda růstu “ na krystalické vnější ploše “ (obrázek 14b) je považována za nejjednodušší, protože nukleační nanočástice zůstává přichycena k povrchu, což znamená, že depozice následujících vrstev se provádí superpozicí. Metoda „ zapuštěného kónického vnitřního kontaktu„(obrázek 14c) se používá k vytvoření uhlíkových nanovláken (CNF nanouhlíková vlákna), k jeho růstu dochází, když je nukleační nanočástice zapuštěna do základny, čímž vzniká kuželovitá spirála (CNF kuželové nanovlákno), která je pod mikroskopem TEM téměř nepostřehnutelná, s výjimkou pohled shora (shora). 

Nervové rozhraní a neuromodulace: role nanotrubic

Jednou z nejčastěji se opakujících myšlenek ve vědecké literatuře o uhlíkových nanotrubičkách je vytvoření neurálního rozhraní, které upřednostňuje účely neuromodulace , bezdrátové komunikace nanosítí neuronů, biosenzorů, grafenových kvantových teček GQDa (subsidiárně) navrhnout terapie pro léčbu neurodegenerativních onemocnění a dokonce i opravu mozkových tkání, které mohou být poškozeny (Fabbro, A.; Prato, M.; Ballerini, L. 2013 | Gaillard, C.; Cellot, G ., S. Li, FM Toma, H. Dumortier, G. Spalluto, A. Bianco 2009, JA Roman, TL Niedzielko, RC Haddon, V. Parpura, CL Floyd 2011 | Cellot, G., Cilia, E., Cipollone , S., Rancic, V., Sucapane, A., Giordani, S., Ballerini, L. 2009). K dosažení těchto účelů se používají grafenové nanotrubice ke spojení neuronální tkáně, konkrétně gliových buněk (neuroglií) a neuronů, které okupují mozek a centrální nervový systém. To je možné díky inokulaci uhlíkových nanotrubiček do krevního řečiště,

Jednou z prvních zkušeností s neuronálními vazbami pomocí grafen-uhlíkových nanotrubic je práce ( Gabay, T.; Jakobs, E.; Ben-Jacob, E.; Hanein, Y. 2005 ), ve které vyvinul nový přístup k neuronálním geometrie síťového klastru pomocí klastrů uhlíkových nanotrubiček. V tomto modelu neurony migrují ze substrátu s nízkou afinitou na substrát s vysokou afinitou na litograficky definované šabloně uhlíkové nanotrubice. Po dosažení vysoce afinitních substrátů vytvoří neurony propojené sítě odesíláním zpráv z neuritů. Obrázek 15 ukazuje obrázky in-vivo experimentu s neurony, jejich autonomní propojení s uhlíkovými nanotrubicemi (označeno šipkami) a jejich úplné propojení v neuronové makrosíti. 

Podle práce (Voge, CM; Stegemann, JP 2011) mají uhlíkové nanotrubice mechanické, fyzikální a elektrické vlastnosti, které je činí vhodnými pro „ studování a řízení buněk nervového systému. To zahrnuje použití CNT (uhlíkové nanotrubice) jako substráty pro buněčné kultury, k vytváření vzorovaných povrchů a ke studiu interakcí mezi buňkami a matricí… S ohledem na neuronální aplikace je možná nejslibnější vlastností CNT (uhlíkové nanotrubice) vysoká elektrická vodivost, která nabízí potenciál k přímé interakci s funkčními neurony pro detekci a přenos signálů. CNT tak mohou fungovat jako pasivní a aktivní substráty pro použití v neurálním inženýrství .“ To nám umožňuje usuzovatKonečným cílem důležité části výzkumu uhlíkových nanotrubic a jejich derivátů je neurostimulace/neuromodulace, jak je vysvětleno v práci (Ménard-Moyon, C. 2018). Obrázek 16 opět ukazuje, jak uhlíkové nanotrubice spojují konce neuronových buněk s jinými neurony a mozkovými tkáněmi, což umožňuje vedení elektřiny a signálů ve více propojené neuronové síti. Tato konfigurace se nazývá “ neurální rozhraní „.„a díky vlastnostem uhlíkových nanotrubiček je možné překonat hematoencefalickou bariéru a ukládat se v orgánech s elektrickou aktivitou, včetně mozku a centrálního nervového systému. Zdá se zřejmé, že způsob, jak usadit, propojit a udržet uhlíkové nanotrubice na koncích neuronů a glií jsou výše zmíněné uhlíkové chobotnice. Chapadla uhlíkových chobotnic mají ohebnost, délku a supravodivé schopnosti, ideální pro navázání spojení s neuronovými buňkami, čímž se zlepší jejich integrace Tento názor sdílejí i další autoři, např. (Won, SM; Song, E.; Reeder, JT; Rogers, JA 2020), kde byl přístup k elektromagnetické neurostimulaci pomocí mikrovln,Vyrábí se za použití porézních grafenových vláken a dalších nanometrových forem uhlíku, jako jsou uhlíkové nanotrubice, kvůli jejich chemické stabilitě, mechanické pevnosti a vodivému povrchu.

Rovněž se poukazuje na to, že uhlíkové nanotrubice mohou přispívat k rozvoji a růstu neuronální tkáně (Oprych, KM; Whitby, RL; Mikhalovsky, SV; Tomlins, P.; Adu, J. 2016), protože „ fungují jako lešení pro neurologické tkáňové inženýrství “.

Závod o pochopení neuronových obvodů a jejich elektrochemického signalizačního systému byl konstantní od doby, kdy byly vyrobeny uhlíkové nanotrubice, jak se odráží v článku (Mazzatenta, A.; Giugliano, M.; Campidelli, S.; Gambazzi, L.; Businaro, L.; Markram, H.; Ballerini, L. 2007), ve kterých se experimentuje se zavedením jednostěnných uhlíkových nanotrubiček (SWCNT) pro stimulaci mozkových buněk a navrhuje model neuronového spojení, kterým se podařilo stimulovat jednotlivé a více synaptických cest sítě. Autoři uvedli, že „Kultivované mozkové okruhy poskytují jednoduchý in-vitro model neuronové sítě. Hipokampální neurony rostly a vyvíjely se funkční obvody na površích SWCNT, což ukazuje, jak je podrobně uvedeno výše, obecnou biokompatibilitu purifikovaných SWCNT (Hu, H.; Ni, Y.; Mandal, SK; Montana, V.; Zhao, B., Haddon, RC, Parpura, V. 2005). Ve srovnání s kontrolními abiotickými povrchy SWNT posílil aktivitu neuronové sítě za podmínek chronického růstu (Lovat, V.; Pantarotto, D.; Lagostena, L.; Cacciari, B.; Grandolfo, M.; Righi, M.; Ballerini, L. 2005). Tento účinek byl popsán dříve a nelze jej připsat rozdílům v přežití neuronů, morfologii nebo vlastnostech pasivní membrány, ale pravděpodobně představuje důsledek vlastností substrátu SWNT.Důkaz růstu z uhlíkových nanotrubic je skutečně vidět na obrázku 17. 

Ve skutečnosti lze mít za to, že polymerem funkcionalizované uhlíkové nanotrubice mohou podporovat růst dendritů neuronových buněk a tím zvyšovat jejich synaptickou kapacitu ( Hu, H.; Ni, Y.; Mandal, SK; Montana, V.; Zhao, B Haddon, RC; Parpura, V. 2005 ). Jako potvrzení všeho, co bylo dosud vysvětleno, stojí za to vyzdvihnout práci recenze (Rauti, R.; Musto, M.; Bosi, S.; Prato, M.; Ballerini, L. 2019), ve které jsou některé z nejdůležitějších pokroky v uhlíkových nanotrubičkách“díky svým zvláštním vlastnostem se zdají být vhodné pro interakci s elektricky aktivními tkáněmi, jako jsou neuronální a srdeční tkáně… Kromě toho jsou CNT atraktivní jako neuronové elektrody jak in-vitro, tak in-vivo díky velkému povrchu poměr elektrochemie vlastní geometrii nanotrubiček, což má za následek velkou kapacitu elektrického náboje. V kontextu nervové stimulace byly zjištěny schopnosti vstřikování náboje 1–1,6 μC/cm−2 s vertikálně uspořádanými nanotrubkovými elektrodami, za předpokladu vývoje neurálních rozhraní nanotrubice-nanovlákna. Tyto vlastnosti umožnily konstrukci elektrod na bázi CNT (uhlíkové nanotrubice) používaných při propojení neuronální aktivity in-vitro a in-vivo, které jsou shrnuty do následujících milníků: a) stimulace akčních/excitačních potenciálů Ca2+ v malém skupina kultivovaných neuronů prostřednictvím více elektrodových polí, b) stimulace a záznam neuronů v kultivovaných organotypických řezech hippocampu a také v celé sítnici u myší, c) stimulace a záznam mozkové kůry u potkanů ​​a opic, d) záznam lidských elektroencefalogram (EEG)„. Tato recenze shromažďuje množství dokumentárních důkazů o experimentování s uhlíkovými nanotrubičkami v mozkové tkáni, se zvláštním důrazem na jejich implementaci v lidském mozku. Proto jsou níže analyzovány ty nejrelevantnější:

• Práce (Lee, W.; Parpura, V. 2010) demonstruje, jak lze nanotrubice „ použít jako neurální rozhraní/elektrody díky jejich supravodivým vlastnostem s mozkem, zejména s neurony… nabízejí výhody oproti kovovým elektrodám, pokud jde o monitorování a stimulace nervové aktivity… Jednou z výzev pro propojení mozek-stroj je biokompatibilita materiálů používaných pro konstrukci elektrod. Přestože se CNT jeví jako biokompatibilní, dosud nebyly stanoveny expoziční limity. Vhodné mezinárodní normy/pravidla pro použití Před použitím elektrod/zařízení na bázi CNT u lidí je třeba vytvořit CNT .“
• „ Nervová stimulace pomocí uhlíkového nanotrubkového mikroelektrodového pole “ navržená (Wang, K.; Fishman, HA; Dai, H.; Harris, JS 2006) představuje experimentální neuronální rozhraní orientované na vývoj neuronových protéz, kde „ neuronální interconnection “ na základě vícestěnných uhlíkových nanotrubic (MWCNT), vertikálně uspořádaných jako mikroelektrody, je studováno, což potvrzuje, že mohou být použity pro tento účel. Jejich práce je relevantní, protože jde o první ukázku „ elektrické stimulace primárních neuronů “ odpovídající hipokampu, k čemuž dodávají, že „neurony mohou růst a diferencovat se na zařízení s nanotrubičkami (které fungují jako elektrody) a mohou být opakovaně excitovány i při stimulačních protokolech s nevyváženým nábojem. Ukazujeme také, že mikroelektrody CNT mají vynikající elektrochemické vlastnosti, které lze dále zlepšit úpravou povrchu. CNT elektrody pracují převážně s kapacitním proudem (ideální pro nervovou stimulaci), přičemž nabízejí vysokou kapacitu vstřikování náboje. Proto lze malé elektrody používat bez elektrochemických rizik .“
• Stimulace neuronálních buněk prostřednictvím laterálních elektrických proudů byla studována (Gheith, MK; Pappas, TC; Liopo, AV; Sinani, VA; Shim, BS; Motamedi, M.; Kotov, NA 2006). Experimentovali s vrstvou/filmem jednostěnných uhlíkových nanotrubic (SWCNT), do kterých byla začleněna kultura neuronových buněk. Následně byl aplikován elektrický proud, který procházel konci filmu uhlíkových nanotrubiček. Tento „nezměnil klíčové elektrofyziologické charakteristiky buněk NG108-15, což potvrzuje předchozí pozorování s jiným materiálem nanotrubice… Proud prochází buněčným povlakem, který je identický s tradičními prostředky neuronální excitace a může být spojen s otevřením napěťově řízeného kationtové kanály. Zásadní je, že jde o důležitý důkaz elektrického spojení mezi filmy neuronových kultur na bázi jednostěnných uhlíkových nanotrubic (SWCNT) a neuronovými buňkami podobnými NG108-15 v laterální elektrické konfiguraci .
• Výzkum (Vitale, F.; Summerson, SR; Aazhang, B.; Kemere, C.; Pasquali, M. 2015) je relevantní pro aplikaci uhlíkových nanotrubiček in-vivo v mozku krys, abychom zažili schopnosti neuromodulace . Mezi jeho závěry bude doslovně citováno: „Prezentujeme výrobu, charakterizaci a první hodnocení in vivo výkonu a biokompatibility mikroelektrod z vláken CNT (uhlíkové nanotrubice) pro neuronální stimulaci a záznam. Zjistili jsme, že vlákna CNT jsou ideálním kandidátním materiálem pro vývoj malých, bezpečných mikroelektrod s vysokou hustotou náboje, nízkou impedancí a flexibilních mikroelektrod schopných vytvořit stabilní rozhraní pro manipulaci s aktivitou neuronových souborů, aniž by bylo potřeba jakékoli další úpravy. povrch. Proto tyto elektrody v jediném zařízení dokonale kombinují vlastnosti tradičních elektrod velmi odlišných tvarů a materiálů optimalizovaných pro stimulaci nebo záznam a zároveň těží z výhody měkkosti materiálů CNT.„. 

Bezdrátové nanokomunikační sítě v uhlíkových nanotrubičkách

Přestože uhlíkové nanotrubice by v zásadě mohly přispět ke zlepšení synapsí a růstu neuronových buněk a také k lepšímu provázání jejich propojovací sítě, představují vedle toxikologického ( již známo). Vzhledem k tomu, že neuromodulace a neurostimulace je možná prostřednictvím uhlíkových nanotrubic (což je ve skutečnosti grafen trubicového tvaru), protože fungují jako elektrody aktivující specifické oblasti mozku, představují také de facto neuronové rozhraní schopné propojit se s naočkovanými bezdrátovými nanokomunikačními sítěmi . do lidského těla , ve kterém jsou grafenové kvantové tečky GQD, grafenové nanoantény adalší identifikované objekty jsou součástí hardwaru uvedené sítě. Síť, pro kterou existuje simulační software , směrovací a MAC protokoly a komplexní a  rozsáhlá specializovaná bibliografie dokumentující její implementaci v lidském těle . 
S těmito precedenty není překvapivé najít výzkumné práce, které se zabývají integrovanou molekulární komunikací s uhlíkovými nanotrubicemi schopnými interakce v bezdrátově spravovaných nanosítích neuronových senzorů, jak se odráží  (Abd-El-atty, SM; Lizos, KA; Gharsseldien, ZM; Tolba , A.; Makhadmeh, ZA 2018). To je potvrzeno v jeho úvodu prohlášením, že „molekulární komunikace (MC) je považována za slibný přístup k přenosu informací v intrakorporální nanosíti. V této souvislosti použití nanostrojů v nanosíti usnadňuje operace zpracování, ovládání, logiky a detekce. Kromě toho mají nanostroje schopnost vyměňovat si informace, když jsou propojeny prostřednictvím nanosítě. Jednoduché intrakorporální nanosítě lze dosáhnout propojením skupiny umělých/syntetických nebo biologických nanostrojů k provádění složitých úkolů a funkcí v lidském těle, jako je biomedicínská diagnostika a léčba, nebo transdukce nervových signálů a nervová kontrola… Uhlíkové nanotrubice (CNTs ) usnadnit molekulární interakci mezi živými buňkami, včetně neuronů,„. Vše výše uvedené je možné, protože neurony vyzařují napěťové špičky (elektrické), což jsou akční potenciály, které uvolňují molekuly neurotransmiterů, které se šíří axonem. Proto se stimulací neuronů dosáhne účinku. na segregaci neurotransmiterů a tím i neuromodulaci.To má důsledky na plasticitu,synapse a neuronální korelaci mozku.Umožňuje také měření neurotransmiterů,dopaminu,elektrofyziologické odezvy,synaptické aktivity,zpracování informací v nervové síti (z nervové soustavy).Navíc výzkumníci upozorňují na existenci „přenosové programovací protokoly a rozhraní mezi bio-nanostrojem a neurony pro usnadnění iniciace signalizace a snížení možnosti rušení elektrických signálů, které generují . To je metoda, jak jasně rozlišit vysílané signály a šířit je do komunikační nanosíť (Suzuki, J.; Budiman, H.; Carr, TA; DeBlois, JH 2013 | Balasubramaniam, S.; Boyle, NT; Della-Chiesa, A.; Walsh, F.; Mardinoglu, A., Botvich, D., Prina-Mello, A. 2011)
Ačkoli se ukázalo, že uhlíkové nanotrubice (CNT) jsou schopny být propojeny s nanosítí bezdrátové komunikace, podle vysvětlení (Akyildiz, IF; Jornet, JM 2010) jejich neuronální aplikace zahrnuje neurální komunikační protokoly, které se liší od elektromagnetická komunikace. Je také pravda, že “ pro nanostroje není nutné vkládat uhlíkové nanotrubice do neuronů k aktivaci signalizace. Nanostroje mohou využívat neurorozhraní na chemické bázi “ podle (Suzuki, J.; Budiman, H.; Carr, TA; DeBlois, JH 2013), to však představuje provozní a toxické potíže, které mají za následek větší nepříjemnosti. Aby se tento problém vyřešil, vědecká komunita navrhla „hybridní nanokomunikace “, která umožňuje elektromagnetickou a molekulární interakci, sjednocující řízení obou nanosítí, jak se odráží v přehledové práci  (Yang, K.; Bi, D.; Deng, Y.; Zhang, R.; Rahman, MMU; Ali , NA; Alomainy, A. 2020), ze kterého jsou shrnuty nejdůležitější body:

• Nejprve je třeba poznamenat, že již existuje rámcový protokol pro intra-extra tělesné nanosíťové komunikace pod názvem  IEEE P1906.1,  který představuje důležitou součást implementace nanotechnologických aplikací v lidském těle. Nicméně komunikace dat a parametrů mezi elektromagnetickými nanosítěmi a založená na molekulární komunikaci byla zásadní výzvou pro biomedicínské aplikace, jak je uvedeno v následujícím odstavci „Cílem standardu IEEE P1906.1 je však upozornit na minimální požadované komponenty a jim odpovídající funkce potřebné k nasazení nanomřížky. To vyžaduje hybridní komunikační paradigma, které je přijato v lidském těle i mimo lidi a slouží jako rozhraní pro přenos parametrů .“
• Autoři jsou si vědomi omezení elektromagnetické komunikace pro monitorování centrálního nervového systému a zejména neuronální tkáně, pro kterou je nutné propojit molekulární a elektromagnetickou komunikaci s hybridním přístupem, pokud bezdrátový přenos parametrů, požadavků, odpovědí a operací v architektura nanosítě. Jinými slovy, monitorování mozku a jeho oblastí závisí na přítomnosti nanosítí založených na elektromagnetické komunikaci, protože mají nanoantény, pomocí kterých jsou signály, příkazy, požadavky a data získaná prostřednictvím nanosenzorů a nanozařízení zpřístupněna v celém těle, včetně uhlíkových nanotrubic. které se nacházejí v nervové tkáni. Ale přesto, Získání registrace informací snímaných prostřednictvím nanotrubic vyžaduje metodu molekulární komunikace, která si vynucuje vývoj hybridních komunikačních modelů. Toto vnímání se odráží v následujícím odstavci: “ Všechna výše uvedená schémata mohou zjevně umožnit propojení mezi intra-body Network a Body-Area Network pomocí elektromagnetických paradigmat nebo molekulárních paradigmat, ale existují některé faktory, které je činí méně praktickými. Za prvé, nanouzly (jako je kvantový grafen tečky GQD, mimo jiné) a nanozařízení, nejsou biologická a mohou zasahovat do jiných fyziologických aktivit, protože nanouzly se musí vstřikovat do krevních cév nebo vstupovat do lidského těla vypitím roztoku, který je obsahuje …  Navíc vstřikování nebo vkládání mnoha nanonody do lidského těla nemusí být veřejností přijímány a některé země vydaly národní zákony, které přísně regulují výrobu a marketing takových zařízení.„. Z tohoto vysvětlení vyplývá a považuje za samozřejmé promyšlenost očkování a masivní očkování celé populace nanotechnologií nebo nanosíťovým hardwarem, u kterého vědci upozorňují na některé nedostatky. Zaměřuje se také na relevantní detail, a to, že nanonody sítě mohou být zavedeny do lidského těla nejen injekčně do krevních cév, ale také pomocí vodných roztoků, které lze pít. To je obzvláště závažné, protože to otevírá nové možnosti pro kontaminaci a intoxikaci lidí, což by pomohlo vysvětlit fenomén  c0r0n@v|rus, s dalším doplňkovým přístupem k těm již známým. 
• Výzkumníci (Yang, K.; Bi, D.; Deng, Y.; Zhang, R.; Rahman, MMU; Ali, NA; Alimainy, A. 2020) přikládají zvláštní význam roli uhlíkových nanotrubic při interpretaci neuronových signálů ve formě sekretovaných neurotransmiterů pro záznam a interpretaci pomocí protokolů molekulární komunikace. Ve skutečnosti se vysvětluje, že „ fyziologický proces, který se přirozeně vyskytuje, je přenos neurotransmiterů mezi presynaptickou částí a postsynaptickým terminálem.. V reakci na excitaci nervového vlákna se generovaný akční potenciál pohybuje po presynaptické části a spouští uvolňování neurotransmiterů (signálních částic) obsažených ve váčkách. Uvolněné informační molekuly difundují do okolí a mohou se vázat na iontový kanál umístěný na membráně postsynaptického zakončení. Vázaný iontový kanál se pak stává propustným pro některé ionty, jejichž příliv nakonec vede k depolarizaci buněčné membrány, která se následně šíří jako nový akční potenciál po celé buňce. Doručování neurotransmiterů nepochybně vytváří spojení molekulární komunikace (MC) a je mnohem více biologické,„Navzdory výhodám, které model molekulární komunikace představuje, autoři obcházejí, že není možné interagovat, modulovat nebo stimulovat oblasti mozku bez přítomnosti nanouzlů na bázi uhlíkových nanotrubic, které, jak již bylo ukázáno, fungují jako senzory, spojky a elektrody neuronů, glií a dendritů. Je faktem, že obsah pozorovaný ve vakcínách je naočkován a tento cíl jasně prezentuje, což opět vede k potřebě hybridního obousměrného komunikačního přístupu. 
• Řízený přenos informací nervovým systémem in-vivo (Abbasi, NA; Lafci, D.; Akan, OB 2018) dále demonstruje proveditelnost, že některé fyziologické procesy lze interpretovat jako systémy molekulární komunikace (MC). komunikačních modelů jsou informace obvykle modulovány koncentrací molekul, zatímco informace jsou obvykle přenášeny mimo lidské tělo prostřednictvím elektromagnetických vln, takže je zapotřebí převodník koncentrace nebo rozhraní chemické / elektromagnetické vlny. Naštěstí některé nanouzly s integrovanými chemickými nanosenzory v CNTs nebo GNRs mohou převzít tuto odpovědnost “, potvrzené následujícími studiemi a vědeckými pracemi:
  • (Roman, C.; Ciontu, F.; Courtois, B. 2004) pod názvem “ Snímání jedné molekuly a makromolekulární vážení pomocí nanoelektromechanického senzoru uhlíkových nanotrubic „. Všimněte si v tomto případě základní-nezbytné implikace uhlíkových nanotrubic. Jak uvádějí jeho autoři, „ navrhujeme a simulujeme vysoce citlivý senzor uhlíkových nanotrubiček, schopný přenášet vazbu protein-ligand nebo obecněji makromolekulární rozpoznávání ve frekvenční variaci elektrického proudu.Toto je základní kus, na kterém je postaven hybridní model molekulárně-elektromagnetické komunikace, ukazující, že je možná její interakce, transdukce nebo, pokud je to preferováno, translace molekulárních signálů na frekvence a impulsy elektrického proudu. 
  • (Georgakilas, V.; Otyepka, M.; Bourlinos, AB; Chandra, V.; Kim, N.; Kemp, KC; Kim, KS 2012), s příspěvkem s názvem „ Funkcionalizace grafenu: přístupy, deriváty a kovalentní aplikace a nekovalentní “, ve kterých je ukázáno, že grafenové nanodestičky mají schopnost působit jako biosenzory, včetně dopování jinými materiály (polymery, kovy…). Proto grafenové biosenzory fungují jako datové vstupy, které jsou potenciálně přenášeny přes nanosíť. 
  • (Lazar, P.; Karlický, F.; Jurecka, P.; Kocman, M.; Otyepková, E.; Šafářová, K.; Otyepka, M. 2013), jehož výzkum s názvem “ Adsorpce malých organických molekul na grafenu “ jasně vysvětluje účel použití tohoto nanomateriálu pro účely interpretace molekulární komunikace. Konkrétně se řeší „ kombinovaná experimentální a teoretická kvantifikace adsorpčních entalpií sedmi organických molekul (acetonu, acetonitrilu, dichlormethanu, ethanolu, ethylacetátu, hexanu a toluenu) v grafenu “, která nade vší pochybnost demonstruje schopnost grafenu být používá se pro účely molekulární komunikace a tedy elektromagnetické komunikace, protože je to materiál, ze kterého jsou vyrobeny nanouzly vnitrotělní nanosítě. 
• Ke všemu již vystavenému nutno dodat, že (Yang, K.; Bi, D.; Deng, Y.; Zhang, R.; Rahman, MMU; Ali, NA; Alomainy, A. 2020) rovněž navrhují model hybridní komunikace, která kombinuje molekulární paradigma a elektromagnetické paradigma pro systémy nanosítí znázorněné na obrázku 18, který objasňuje konečný cíl vakcinačních operací, tj. hardwarové očkování nanouzlů, nanorouterů, nanosenzorů a grafenových nanotrubic, aby bylo možné monitorovat veškeré biologické, vitální a neuronální činnost lidí, každého jednotlivce. 

• Autoři tohoto návrhu vysvětlují, že „lMolekulární komunikace se používá v lidském těle, protože vykazuje nadřazenost nad jinými komunikačními schématy, pokud jde o biokompatibilitu a neinvazivitu… Molekulární nanosítě se skládají z více MC vysílačů a receptorů nebo jednoho MC vysílače, MC receptoru a více transceiverů, které provádějí funkce relé. Biologický vysílač nejprve shromažďuje zdravotní parametry a poté moduluje a přenáší shromážděné informace mezi molekulárními nanosítěmi. Pro úspěšné odeslání informací mimo lidské tělo je do lidského těla implantováno nanozařízení na bázi grafenu. Toto zařízení se skládá hlavně z chemického nanosenzoru, transceiveru a baterie. Vestavěný chemický nanosenzor je schopen detekovat informace o koncentraci přicházející z molekulárních nanosítí a převést je na elektrický signál. Elektromagnetický signál THz je dále přenášen na nano-mikro rozhraní. Toto rozhraní může být zobrazovací zařízení nebo brána pro připojení k internetu. Nano-mikro rozhraní je obecně vybaveno dvěma typy antén: THz anténou a mikro/makro anténou. Navrhovaná hybridní komunikační architektura se nejen snaží vyhnout použití nebiologických nanouzlů uvnitř těla, ale také umožňuje snadno detekovat zdravé parametry těla venku. Toto rozhraní může být zobrazovací zařízení nebo brána pro připojení k internetu. Nano-mikro rozhraní je obecně vybaveno dvěma typy antén: THz anténou a mikro/makro anténou. Navrhovaná hybridní komunikační architektura se nejen snaží vyhnout použití nebiologických nanouzlů uvnitř těla, ale také umožňuje snadno detekovat zdravé parametry těla venku. Toto rozhraní může být zobrazovací zařízení nebo brána pro připojení k internetu. Nano-mikro rozhraní je obecně vybaveno dvěma typy antén: THz anténou a mikro/makro anténou. Navrhovaná hybridní komunikační architektura se nejen snaží vyhnout použití nebiologických nanouzlů uvnitř těla, ale také umožňuje snadno detekovat zdravé parametry těla venku.Burkovski, A.; Schober, R. 2015 | Wang, X.; Higgins, MD; Leeson, MS 2015 | Nakano, T.; Moore, MJ; Wei, F.; Vasilakos, AV; Shuai, J. 2012 | Abbasi, QH; El-Sallabi, H.; Chopra, N.; Yang, K.; Qaraque, K.A.; Alomainy, A. 2016 | Zhang, R.; Yang, K.; Abbasi, QH; Qaraque, K.A.; Alomainy, A. 2017). 

Bibliografie

1. Abbasi, NA; Lafci, D.; Akan, O. B. (2018). Řízený přenos informací prostřednictvím in vivo nervového systému. Vědecké zprávy, 8(1), s. 1-12. https://doi.org/10.1038/s41598-018-20725-2
2. Abbasi, QH; El-Sallabi, H.; Chopra, N.; Yang, K.; Qaraque, K.A.; Alomainy, A. (2016). Charakterizace terahertzových kanálů uvnitř lidské kůže pro sítě zaměřené na tělo v nanoměřítku. IEEE Transactions on Terahertz Science and Technology, 6(3), s. 427-434. https://doi.org/10.1109/TTHZ.2016.2542213
3. Abd-El-atty, SM; Lizos, K.A.; Gharsseldien, ZM; Tolba, A.; Makhadmeh, Z.A. (2018). Inženýrské molekulární komunikace integrované s uhlíkovými nanotrubicemi v nanosítích neurálních senzorů. IET Nanobiotechnology, 12(2), str. 201-210. https://ietresearch.onlinelibrary.wiley.com/doi/pdfdirect/10.1049/iet-nbt.2016.0150
4. Abbott, NJ (2013). Struktura a funkce hematoencefalické bariéry a výzvy pro podávání léků do CNS. Journal of heredited metabolic disease, 36(3), str. 437-449. https://doi.org/10.1007/s10545-013-9608-0
5. Ahmadzadeh, A.; Claus, A.; Schober, R. (2015). Analýza a návrh víceskokových difúzních molekulárních komunikačních sítí. IEEE Transactions on Molecular, Biological and Multi-Scale Communications, 1(2), str. 144-157. https://doi.org/10.1109/TMBMC.2015.2501741
6. Ahmadzadeh, A.; Claus, A.; Burkovski, A.; Schober, R. (2015). Amplify-and-forward relaying in two-hop difusion-based molekulární komunikační sítě. In: 2015 IEEE Global Communications Conference (GLOBECOM) (str. 1-7). IEEE.   https://doi.org/10.1109/GLOCOM.2015.7417069
7. Akyildiz, IF; Jornet, J. M. (2010). Electromagnetic wireless nanosensor networks = Electromagnetic wireless nanosensor networks. Nano komunikační sítě, 1(1), str. 3-19. https://doi.org/10.1016/j.nancom.2010.04.001
8. Balasubramaniam, S.; Boyle, N.T.; Della-Chiesa, A.; Walsh, F.; Mardinoglu, A.; Botvich, D.; Prina-Mello, A. (2011). Vývoj umělých neuronových sítí pro molekulární komunikaci = Vývoj umělých neuronových sítí pro molekulární komunikaci. NanoCommunication Networks, 2(2-3), str. 150-160. https://doi.org/10.1016/j.nancom.2011.05.004
9. Bottini, M.; Bruckner, S.; Nika, K.; Bottini, N.; Bellucci, S.; Magrini, A.; Mustelin, T. (2006). Vícestěnné uhlíkové nanotrubice indukují apoptózu T lymfocytů. Toxikologické listy, 160(2), s. 121-126. https://doi.org/10.1016/j.toxlet.2005.06.020
10. Brown, DM; Kinloch, IA; Bangert, U.; Windle, AH; Walter, D.M.; Walker, G.S.; Kámen, VICKI (2007). In vitro studie potenciálu uhlíkových nanotrubic a nanovláken indukovat zánětlivé mediátory a frustrovanou fagocytózu. Carbon, 45(9), str. 1743-1756. https://doi.org/10.1016/j.carbon.2007.05.011
11. Burblies, N.; Schulze, J.; Schwarz, HC.; Kranz, K.; Motz, D.; Vogt, C.; Behrens, P. (2016). Povlaky různých uhlíkových nanotrubic na platinové elektrody pro neuronová zařízení: Příprava, cytokompatibilita a interakce s buňkami spirálního ganglia. PlOS jedna, 11(7), e0158571. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0158571.g002
12. Cellot, G.; Cilia, E.; Cipollone, S.; Rančič, V.; Sucapane, A.; Giordani, S.; Ballerini, L. (2009). Uhlíkové nanotrubice mohou zlepšit výkon neuronů tím, že upřednostňují elektrické zkraty. Přírodní nanotechnologie, 4(2), str. 126-133. https://doi.org/10.1038/nnano.2008.374
13. Cui, D.; Tian, ​​F.; Ozkan, CS; Wang, M.; Gao, H. (2005). Vliv jednostěnných uhlíkových nanotrubiček na lidské buňky HEK293. Toxikologické listy, 155(1), s. 73-85.   https://doi.org/10.1016/j.toxlet.2004.08.015
14. Dasgupta, K.; Joshi, JB; Paul, B.; Sen, D.; Banerjee, S. (2013). Růst struktur podobných uhlíkovým chobotnicím ze sazí ve fluidní vrstvě. Materials Express, 3(1), str. 51-60. https://doi.org/10.1166/mex.2013.1093 | https://www.ingentaconnect.com/contentone/asp/me/2013/00000003/00000001/art00007
15. Davoren, M.; Herzog, E.; Casey, A.; Cottineau, B.; Chambers, G.; Byrne, H. J.; Lyng, FM (2007). In vitro hodnocení toxicity jednostěnných uhlíkových nanotrubic na lidských plicních buňkách A549. Toxikologie in vitro, 21(3), str. 438-448. https://doi.org/10.1016/j.tiv.2006.10.007
16. Slim, R.; Sevillano, J. L. (2021). Program 147: Obsah další z lahviček pod mikroskopem. Pátý sloupec. [zveřejněno 2021/10/02]    https://odysee.com/@laquintacolumna:8/DIRECTONOCTURNODELAQUINTACOLUMNA-PROGRAMA147-:6
17. Fabbro, A.; Prato, M.; Ballerini, L. (2013). Uhlíkové nanotrubice v neuroregeneraci a opravě = Uhlíkové nanotrubice v neuroregeneraci a opravě. Pokročilé recenze podávání léků, 65(15), s. 2034-2044.   https://doi.org/10.1016/j.addr.2013.07.002
18. Gabay, T.; Jakobs, E.; Ben-Jacob, E.; Hanein, Y. (2005). Navržená samoorganizace neuronových sítí pomocí shluků uhlíkových nanotrubiček. Physica A: Statistická mechanika a její aplikace, 350(2-4), pp. 611-621. https://doi.org/10.1016/j.physa.2004.11.007
19. Gaillard, C.; Cellot, G.; Li, S.; Take, FM; Dumortier, H.; Spalluto, G.; White, A. (2009). Uhlíkové nanotrubice nesoucí peptidy buněčné adheze neinterferují s neuronální funkcí. Advanced Materials, 21(28), str. 2903-2908.   https://doi.org/10.1002/adma.200900050
20. Gao, S.; Yu, Z.; Xu, K.; Peng, J.; Xing, Y.; Ren, Y.; Chen, M. (2016). Silsesquioxanový hvězdicový amfifilní polymer jako účinný disperzant pro vícestěnné uhlíkové nanotrubice. RSC zálohy, 6(36), str. 30401-30404. https://doi.org/10.1039/C6RA00130K
21. Georgakilas, V.; Otyepka, M.; Bourlinos, AB; Chandra, V.; Kim, N.; Kemp, KC; Kim, K. S. (2012). Funkcionalizace grafenu: kovalentní a nekovalentní přístupy, deriváty a aplikace. Chemical Reviews, 112(11), str. 6156-6214. https://doi.org/10.1021/cr3000412
22. Gheith, MK; Pappas, T. C.; Liopo, AV; Sinani, VA; Shim, B.S.; Motamedi, M.; Kotov, N. A. (2006). Stimulace nervových buněk laterálními proudy ve vodivých vrstvách jednostěnných uhlíkových nanotrubic. Advanced Materials, 18(22), str. 2975-2979.   https://doi.org/10.1002/adma.200600878
23. Ghosh, M.; Chakraborty, A.; Bandyopadhyay, M.; Mukherjee, A. (2011). Mnohostěnné uhlíkové nanotrubice (MWCNT): indukce poškození DNA v rostlinných a savčích buňkách. Věstník nebezpečných látek, 197, s. 327-336.   https://doi.org/10.1016/j.jhazmat.2011.09.090
24. Hu, H.; Nor, Y.; Mandal, S.K.; Montana, V.; Zhao, B.; Haddon, RC; Parpura, V. (2005). Jednostěnné uhlíkové nanotrubice funkcionalizované polyethyleniminem jako substrát pro růst neuronů. The Journal of Physical Chemistry B, 109(10), str. 4285-4289. https://doi.org/10.1021/jp0441137
25. Jia, G.; Wang, H.; Yan, L.; Wang, X.; Pei, R.; Yan, T.; Guo, X. (2005). Cytotoxicita uhlíkových nanomateriálů: jednostěnné nanotrubice, vícestěnné nanotrubice a fulleren. Environmental science & technology, 39(5), s. 1378-1383. https://doi.org/10.1021/es048729l
26. Kafa, H.; Wang, JTW; Rubio, N.; Venner, K.; Anderson, G.; Patch, E.; Al-Jamal, K. T. (2015). Interakce uhlíkových nanotrubiček s in vitro modelem hematoencefalické bariéry a myším mozkem in vivo. Biomateriály, 53, str. 437-452.   https://doi.org/10.1016/j.biomaterials.2015.02.083
27. Kumar, AS; Barathi, P.; Pillai, K. C. (2011). In situ precipitace nikl-hexakyanoželezitanu v mnohostěnné uhlíkové nanotrubičce modifikované elektrodě a její selektivní hydrazinová elektrokatalýza ve fyziologickém pH. Journal of electroanalytical chemistry, 654(1-2), str. 85-95. https://doi.org/10.1016/j.jelechem.2011.01.022
28. Lam, CW; James, JT; McCluskey, R.; Hunter, R. L. (2004). Plicní toxicita jednostěnných uhlíkových nanotrubiček u myší 7 a 90 dnů po intratracheální instilaci. Toxikologické vědy, 77(1), str. 126-134.   https://doi.org/10.1093/toxsci/kfg243
29. Lazar, P.; Karlický, F.; Jurečka, P.; Kocman, M.; Otyepková, E.; Šafářová, K.; Otyepka, M. (2013). Adsorpce malých organických molekul na grafen = Adsorpce malých organických molekul na grafenu. Journal of the American Chemical Society, 135(16), s. 6372-6377. https://doi.org/10.1021/ja403162r
30. Lee, W.; Parpura, V. (2010). Uhlíkové nanotrubice jako elektrická rozhraní s neurony = Uhlíkové nanotrubice jako elektrická rozhraní s neurony. In: Brain Protection in Schizofrenia, Mood and Cognitive Disorders (str. 325-340). Springer, Dordrecht. https://doi.org/10.1007/978-90-481-8553-5_11
31. Wolf, L. S. (2016). Tvorba katalytického uhlíku: Vyjasnění alternativních kinetických cest a definování kinetické linearity pro koncept trvalého růstu. Reakční kinetika, mechanismy a katalýza, 118(2), str. 393-414. https://doi.org/10.1007/s11144-016-0993-x
32. Wolf, L. S. (2017). Nukleace a růst uhlíkových nanotrubic a nanovláken: Řízení mechanismu a katalytické geometrie. Carbon, 114, str. 411-417.   https://doi.org/10.1016/j.carbon.2016.12.005
33. Lovat, V.; Pantarotto, D.; Lagostena, L.; Cacciari, B.; Grandolfo, M.; Righi, M.; Ballerini, L. (2005). Substráty uhlíkových nanotrubiček posilují neuronovou elektrickou signalizaci. Nano písmena, 5(6), str. 1107-1110. https://doi.org/10.1021/nl050637m
34. Maiolo, L.; Guarino, V.; Saracino, E.; Convertino, A.; Melucci, M.; Muccini, M.; Benfenati, V. (2021). Gliová rozhraní: pokročilé materiály a zařízení k odhalení role astrogliálních buněk ve funkci a dysfunkci mozku. Advanced Healthcare Materials, 10(1), 2001268. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.1002/adhm.202001268
35. Manna, S.K.; Sarkar, S.; Barr, J.; Moudrý, K.; Bariéra, EV; Jejelowo, O.; Ramesh, GT (2005). Jednostěnná uhlíková nanotrubice indukuje oxidační stres a aktivuje jaderný transkripční faktor-κB v lidských keratinocytech. Nano písmena, 5(9), str. 1676-1684. https://doi.org/10.1021/nl0507966
36. Mattson, poslanec; Haddon, RC; Rao, AM (2000). Molekulární funkcionalizace uhlíkových nanotrubic a použití jako substrátů pro růst neuronů. Journal of Molecular Neuroscience, 14(3), s. 175-182. https://doi.org/10.1385/JMN:14:3:175
37. Mazzatenta, A.; Giugliano, M.; Campidelli, S.; Gambazzi, L.; Businaro, L.; Markram, H.; Ballerini, L. (2007). Propojení neuronů s uhlíkovými nanotrubicemi: přenos elektrického signálu a synaptická stimulace v kultivovaných mozkových okruzích. Journal of Neuroscience, 27(26), s. 6931-6936. https://doi.org/10.1523/JNEUROSCI.1051-07.2007
38. Menard-Moyon, C. (2018). Aplikace uhlíkových nanotrubic v biomedicínské oblasti. In: Chytré nanočástice pro biomedicínu (str. 83-101). Elsevier. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-814156-4.00006-9
39. Muller, J.; Decordier, I.; Hoet, P.H.; Lombaert, N.; Thomassen, L.; Huaux, F.; Kirsch-Volders, M. (2008). Klastogenní a aneugenní účinky vícestěnných uhlíkových nanotrubic v epiteliálních buňkách. Karcinogeneze, 29(2), str. 427-433. https://doi.org/10.1093/carcin/bgm243
40. Nakano, T.; Moore, MJ; Wei, F.; Vasilakos, AV; Shuai, J. (2012). Molekulární komunikace a vytváření sítí: příležitosti a výzvy = Molekulární komunikace a vytváření sítí: příležitosti a výzvy. Transakce IEEE o nanobiovědách, 11(2), str. 135-148.   https://doi.org/10.1109/TNB.2012.2191570
41. Oprych, KM; Whitby, R. L.; Mikhalovskij, S.V.; Tomlins, P.; Adu, J. (2016). Oprava periferních nervů: hrají roli uhlíkové nanotrubice? = Oprava periferních nervů: mají uhlíkové nanotrubice nějakou roli?. Pokročilé zdravotnické materiály, 5(11), s. 1253-1271. https://doi.org/10.1002/adhm.201500864
42. Peters, S. (2021). [Televizní show]. Dr. Carrie Madej: První americká laboratoř zkoumá lahvičky s „vakcínou“, děsivé nálezy odhaleny = Dr. Carrie Madej: První americká laboratoř zkoumá lahvičky s „vakcínou“, HROZNÉ nálezy odhaleny. Stew Peters Show. [zveřejněno 29. 9. 2021] https://www.redvoicemedia.com/2021/09/dr-carrie-madej-first-us-lab-examines-vaccine-vials-horrific-findings-revealed/
43. Pulskamp, ​​​​K.; Diabate, S.; Krug, H. F. (2007). Uhlíkové nanotrubice nevykazují žádné známky akutní toxicity, ale indukují intracelulární reaktivní formy kyslíku v závislosti na kontaminantech. Toxikologické listy, 168(1), s. 58-74. https://doi.org/10.1016/j.toxlet.2006.11.001
44. Raimondo, M.; Naddeo, C.; Vertuccio, L.; Bonnaud, L.; Dubois, P.; Binder, W. H.; Guadagno, L. (2020). Multifunkčnost strukturních nanohybridů: Rozhodující role kovalentní a nekovalentní funkcionalizace uhlíkových nanotrubic pro umožnění vysokého tepelného, ​​mechanického a samoopravného výkonu = Multifunkčnost strukturních nanohybridů: Klíčová role kovalentní a nekovalentní funkcionalizace uhlíkových nanotrubic při umožnění vysoký tepelný, mechanický a samoléčivý výkon. Nanotechnology, 31(22), 225708.  https://doi.org/10.1088/1361-6528/ab7678
45. Rauti, R., Musto, M., Bosi, S., Prato, M., & Ballerini, L. (2019). Vlastnosti a chování uhlíkových nanomateriálů při interakci s neuronovými buňkami: Jak daleko jsme se dostali? = Vlastnosti a chování uhlíkových nanomateriálů při propojování neuronových buněk: Jak daleko jsme došli?. Carbon, 143, 430-446. https://doi.org/10.1016/j.carbon.2018.11.026
46. Rodriguez-Manzo, J.A.; Banhart, F.; Hrudky, M.; Hrudky, H.; Grobert, N.; Ajayan, PM; Goldberg, D. (2009). Heteropřechody mezi kovy a uhlíkovými nanotrubičkami jako konečné nanokontakty = Heteropřechody mezi kovy a uhlíkovými nanotrubičkami jako konečné nanokontakty. Proceedings of the National Academy of Sciences, 106(12), s. 4591-4595. https://doi.org/10.1073/pnas.0900960106
47. Roman, C.; Ciontu, F.; Courtois, B. (2004). Detekce jedné molekuly a makromolekulární vážení pomocí celouhlíkového nanotrubicového nanoelektromechanického senzoru. In: 4th IEEE Conference on Nanotechnology, 2004. (str. 263-266). IEEE. https://doi.org/10.1109/NANO.2004.1392318
48. Roman, J. A.; Niedzielko, TL; Haddon, RC; Parpura, V.; Floyd, C. L. (2011). Jednostěnné uhlíkové nanotrubice chemicky funkcionalizované polyethylenglykolem podporují opravu tkáně u potkaního modelu poranění míchy. Journal of Neurotrauma, 28(11), s. 2349-2362. https://doi.org/10.1089/neu.2010.1409
49. Sessler, CD; Huang, Z.; Wang, X.; Liu, J. (2021). Funkční syntetická biologie s nanomateriály = Functional Nanomaterial-Enabled Synthetic Biology. NanoFutures. https://doi.org/10.1088/2399-1984/abfd97
50. Sharon, M.; Sharon, M. (2006). Uhlíkové nanomateriály a jejich syntéza z rostlinných prekurzorů = Uhlíkové nanomateriály a jejich syntéza z rostlinných prekurzorů. Synthesis and Reactivity in Anorganic, Metal-Organic and Nano-Metal Chemistry, 36(3), pp. 265-279. https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/15533170600596048
51. Saavedra, MS (2014). [Doktorská práce]. Carbon nano-octopi: růst a charakterizace = Carbon Nano-Octopi: Growth and Characterisation. University of Surrey (Spojené království). https://www.proquest.com/openview/fd52e404bd09604147ca46b3a6e50f60/1
52. Shityakov, S.; Salvador, E.; Pastorin, G.; Forster, C. (2015). Studie transportu hematoencefalické bariéry, agregace a simulace molekulární dynamiky vícestěnných uhlíkových nanotrubic funkcionalizovaných fluorescein isothiokyanátem. International Journal of nanomedicine, 10, 1703.    https://dx.doi.org/10.2147%2FIJN.S68429
53. Shvedova, A. A.; Kisin, ER; Mercer, R.; Murray, AR; Johnson, VJ; Potapovič, AI; Baron, P. (2005). Neobvyklé zánětlivé a fibrogenní plicní reakce na jednostěnné uhlíkové nanotrubice u myší. American Journal of Physiology-Lung Cellular and Molecular Physiology, 289(5), L698-L708. https://doi.org/10.1152/ajplung.00084.2005
54. Suzuki, J.; Budiman, H.; Carr, T. A.; DeBlois, JH (2013). Simulační rámec pro molekulární komunikaci založenou na neuronech = Simulační rámec pro molekulární komunikaci založenou na neuronech. Proceeded Computer Science, 24, pp. 103-113. https://doi.org/10.1016/j.procs.2013.10.032
55. Takže, JM; Arulselvan, P.; Fakurazi, S.; Ithnin, H.; Hussein, M. Z. (2014). Přehled charakterizací a biokompatibility funkcionalizovaných uhlíkových nanotrubic v designu dodávání léčiv. Journal of Nanomaterials, 2014. https://doi.org/10.1155/2014/917024
56. Tian, ​​F.; Cui, D.; Schwarz, H.; Estrada, G.G.; Kobayashi, H. (2006). Cytotoxicita jednostěnných uhlíkových nanotrubic na lidských fibroblastech. Toxikologie in vitro, 20(7), str. 1202-1212. https://doi.org/10.1016/j.tiv.2006.03.008
57. Vitale, F.; Summerson, S.R.; Aazhang, B.; Kemere, C.; Pasquali, M. (2015). Nervová stimulace a záznam pomocí obousměrných mikroelektrod z měkkých uhlíkových nanotrubiček. ACS nano, 9(4), str. 4465-4474. https://doi.org/10.1021/acsnano.5b01060
58. Voge, C. M.; Stegemann, J. P. (2011). Uhlíkové nanotrubice v aplikacích neurálního rozhraní. Journal of neuron engineering, 8(1), 011001.  https://doi.org/10.1088/1741-2560/8/1/011001
59. Wang, K.; Fishman, HA; Dai, H.; Harris, J. S. (2006). Nervová stimulace pomocí uhlíkového nanotrubičkového mikroelektrodového pole. Nano písmena, 6(9), str. 2043-2048. https://doi.org/10.1021/nl061241t
60. Wang, X.; Higgins, MD; Leeson, MS (2015). Reléová analýza v molekulárních komunikacích s časově závislou koncentrací. IEEE Communications Letters, 19(11), s. 1977-1980. https://doi.org/10.1109/LCOMM.2015.2478780
61. Warheit, DB (2006). Co je v současnosti známo o zdravotních rizicích spojených s expozicí uhlíkovým nanotrubičkám? = Co je v současnosti známo o zdravotních rizicích souvisejících s expozicí uhlíkovým nanotrubičkám? Carbon, 44(6), str. 1064-1069.   https://doi.org/10.1016/j.carbon.2005.10.013
62. Vyhrál, SM; Song, E.; Reeder, JT; Rogers, J. A. (2020). Emerging modalities and implantable technologies for neuromodulation = Emerging modalities and implantable technologies for neuromodulation. Cell, 181(1), str. 115-135. https://doi.org/10.1016/j.cell.2020.02.054
63. Xiang, C., Zhang, Y., Guo, W., & Liang, XJ (2020). Biomimetické uhlíkové nanotrubice pro terapeutika neurologických onemocnění jako inherentní léčba = Biomimetické uhlíkové nanotrubice pro terapeutika neurologických onemocnění jako inherentní. Acta Pharmaceutica Sinica B, 10(2), str. 239-248. https://doi.org/10.1016/j.apsb.2019.11.003
64. Yang, K.; Nabídka.; Deng, Y.; Zhang, R.; Rahman, MMU; Alina; Alomainy, A. (2020). Komplexní přehled hybridní komunikace v kontextu molekulární komunikace a terahertzové komunikace pro tělo-centrické nanosítě. IEEE Transactions on Molecular, Biological and Multi-Scale Communications, 6(2), str. 107-133. https://doi.org/10.1109/TMBMC.2020.3017146
65. Zhang, R.; Yang, K.; Abbasi, QH; Qaraque, K.A.; Alomainy, A. (2017). Analytická charakterizace terahertzové in-vivo nano-sítě v přítomnosti interference na základě komunikačního schématu TS-OOK. IEEE Access, 5, str. 10172-10181. https://doi.org/10.1109/ACCESS.2017.2713459
66. Zhang, ZJ; Chen, X. Y. (2020). Uhlíková nanovlákna odvozená z bakteriální celulózy: Povrchová modifikace polydopaminem a použití železnatých iontů jako elektrolytické přísady pro společné zvýšení výkonu superkondenzátoru = Uhlíková nanovlákna odvozená z bakteriální celulózy: Povrchová modifikace polydopaminem a použití železnatého iontu jako přísady elektrolytu pro společné zvýšení výkon superkondenzátoru. Applied Surface Science, 519, 146252.  https://doi.org/10.1016/j.apsusc.2020.146252
67. Zhu, L.; Chang, DW; Dai, L.; Hong, Y. (2007). Poškození DNA vyvolané vícestěnnými uhlíkovými nanotrubicemi v myších embryonálních kmenových buňkách. Nano písmena, 7(12), str. 3592-3597. https://doi.org/10.1021/nl071303v

Zdroj: https://corona2inspect.blogspot.com/search/label/Interfaz%20neuronal