V rámci mého blogu jsem již několikrát psala o další „velké“ konspiraci současnosti, o duté zemi. A nový objev mezinárodní skupiny vědců by nyní mohl objasnit o něco víc.
Zmíněné články o duté zemi naleznete ZDE, pak ZDE, také ZDE, ZDE a ZDE
A nyní se ukazuje, že ač to celé vypadá jako naprosto šílená konspirační teorie, tak by to tak být úplně nemuselo, a že na tom může být i něco pravdy. A musím se omluvit Pavlovi Škapíkovi, ale Pavle, té teorii o ploché Zemi stále ještě nevěřím, přes veškeré ty předložené důkazy a vysvětlující teorie. To jsou mi „konspirace“ typu předchozího článku o Majestic 12, nebo konspirace o duté, vnitřní zemi stále ještě bližší a jsem jim ochotna věřit o něco víc. Ovšem nyní k té senzační zprávě! Web AboveTopSecret.com, na nějž jsem narazila při pátrání po Majestic 12, přinesl 13.října letošního roku úžasnou zprávu pod tímto názvem:
„Úžasné! Byl nalezen největší oceán na Zemi! Je OBROVSKÝ, ale nevidíte ho.“ tech.hindustantimes.com…
Největší oceán na Zemi byl právě nalezen! Mezinárodní tým výzkumníků našel poblíž zemského jádra gigantický oceán, který je 3x větší než všechny světové oceány dohromady. Vodní nádrž byla objevena na rozhraní mezi svrchním a spodním pláštěm Země.
Tým vědců z Institutu pro geovědy na Goethe University ve Frankfurtu v Německu uvedl, že tento nový výzkum nám poskytne empirické důkazy pro úžasnou dlouhodobou hypotézu – voda z oceánů putuje subdukcí desek do jakési přechodové zóny.
A protože vnitřek Země je také součástí koloběhu vody, spekuluje se o tom, že koloběh vody se rozprostírá po celé zeměkouli. To je docela pěkný nález a studie. Je skoro ironií, že jsme všichni propojeni, jen by mě zajímalo, jestli nějaké znečištění způsobené nad zemskou kůrou ovlivní tento hluboký oceán, který byl nedávno objeven… protože všechny oceány jsou zcela jistě vzájemně nějak propojeny. Co si o tom myslíte?
Líbil se Vám dnešní článek?
PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT ! https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů. Přispějete-li na jejich provoz a udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!
Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100 do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“
Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s velkou pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte Myšpule Svět na svých sociálních sítích::
Reinhold Schmidt byl tichý, poněkud zakřiknutý muž který žil v činžovním domě na Franklinově ulici v té části Los Angeles, které se říká Hollywood Flats. V roce 1958 se mu však podařilo vyvolat takový poprask, o jakém se publicistovi může jen zdát. Toho roku totiž prohlásil pro tisk, rádio i televizi, že se svezl v UFO na výlet do Arktidy a setkal se se skupinou mužů a žen, kteří podle jeho slov žijí někde pod pólem.
I když někteří z prvních zastánců teorie duté Země včetně Halleyho, Mathera a Symmese věřili,že vnitřní svět je neobydlený, a nabízeli lidstvu vidinu obrovských prostor určených ke kolonizaci,mnozí další tvrdili, že tato oblast je obydlená a že obyvatelé podzemí – vnitrozemšťané – zde zřejmě žijí již celá staletí. Jak píše O. C. Hugenin v roce 1965 v červencovém čísle časopisu Fate v článku „Podzemní svět“: Představa o existenci podzemního světa asi mnoho lidí šokuje. Jiným se bude zdát nemožná, protože budou tvrdit, e „kdyby existoval, byl by už dávno objevený“. Ale tak tomu nemusí nezbytně být. Mohly se najít dobré důvody, proč si nějaká předpotopní rasa, dříve obývající potopené kontinenty Lemurii nebo Atlantidu, která vyvinula kulturu daleko vyspělejší, než je naše, přála utajit svoji existenci. „Kontakt“ Reinholda Schmidta je tedy zvláště zajímavý především z důvodu svého poměrně čerstvého data a protože přináší další důkazy o původu UFO. Poprvé vše oznámil losangeleskému tisku v srpnu 1958 a potom celý příběh zopakoval pro ostatní média a ufology, kteří za ním přicházeli. Schmidt nikdy neodmítl interview a každého, s kým mluvil, přesvědčil o své upřímnosti. Charles Longcroft, reportér Los Angeles Examiner, později napsal: „Bylo to poprvé, co jsem stál tváří v tvář někomu, kdo tvrdil, že se setkal,s bytostmi z vesmíru nebo že byl uvnitř létajícího talíře… Měl jsem dojem, že ten muž určitě něco viděl a nepokouší se jen z celého příběhu udělat veřejnou senzaci.“ Fakta o Reinholdu Schmidtovi a o jeho cestě na severní pól jsou následující: Narodil se v roce 1920 v Hamburku, odkud jeho rodiče utekli, kdyţ se k moci dostal Hitler. Celá rodina se přestěhovala do Kalifornie a získala americké občanství. Reinhold vyrostl v Los Angeles a nastoupil po svém otci v malém obchodě s kancelářskými potřebami. Tvrdil, že o UFO se začal zajímat poté, co si v roce 1950 přečetl šokující knihu Franka Scullyho Za létajícími talíři (Behind the Flying Saucers), ale nikdy nečekal, že se sám s nějakým setká. To vše se změnilo během několika dní v srpnu 1958. Jak řekl pro časopis UFO Report: Měl jsem cosi jako sen, který mi říkal, abych se vydal do lomu v Bakersfieldu. Později jsem se dozvěděl,že to vlastně byla zpráva od lidí z vesmíru. 14. srpna jsem svým buickem odjel do lomu a po několika hodinách čekání se z oblohy snesl zaoblený stříbřitý letoun. Vypadal, jako by byl z nějakého kovu podobného hliníku, a vstupovalo se do něj posuvnými dveřmi a po rampě, která se vysunula k zemi. Ve vchodu se objevila postava, která v ruce držela jakýsi druh lampy. Posvítila si na mě, což na minutu nebo dvě paralyzovalo mou schopnost pohybu, ale moje schopnost myslet a mluvit zůstala nedotčena. K této postavě se potom připojily dvě další. Sešly po rampě a já najednou zjistil, že se mohu zase hýbat. Dopravili mě do lodi. Abych nemusel v lomu nechat svůj vůz, jeden z obyvatel lodi mi naznačil,že si jej můžu vzít sebou. Nějak ho dopravili na rampu a naložili. Potom jsme se vznesli a letěli na sever směrem na Aljašku a odtud až do Arktidy a polárních oblastí.Posádka lodi sestávala ze čtyř mužů a dvou žen, tvrdil Schmidt.Všichni byli vysocí, noblesního chování a oblečení do šedých jednodílných přiléhavých šatů. Zvlášť ženy byly krásné, klasického typu, který si vždy spojoval se zobrazením starých Řeků a Římanů.Mluvili spolu jazykem, který identifikoval jako ušlechtilou němčinu, protože se tomuto jazyku naučil od svých rodičů. Ale k němu se během celého letu obraceli velmi dokonalou angličtinou. Co bylo na celé lodi pozoruhodné, byla skutečnost, že zevnitř byl celý trup průhledný a ven bylo vidět odevšad kromě těch částí, kde bylo strojní zařízení a řídicí panely. Byla zde lehátka, židle a malé stolky, a i když se zdálo, že nejsou nijak připevněny k podlaze, nikdy se nepohnuly, i když letoun dělal ty nejsložitější manévry při vysoké rychlosti. Viděl jsem celou cestu až k polárnímu kruhu. Když jsme tam přilétli, zdálo se, že klesáme pod úroveň Severního ledového oceánu a vstupujeme do jakéhosi otvoru. Uvědomil jsem si,že přelétáme nad nějakou podivnou krajinou, i když jsme předtím nepřistáli. Reinhold Schmidt tvrdil, že mu jeho „hostitelé“ nikdy přesně neřekli, odkud přicházejí, i když v něm postupně rostlo přesvědčení, že jejich domovina musí být někde v oblasti pólu. Z konstrukce létajícího stroje bylo zřejmé, že pocházejí z velmi vyspělé společnosti, a z jejich chování si dovodil, že žijí velmi pohodlným a mírumilovným stylem života. Pokud jejich mise měla nějaký cíl, pak jím bylo pozorovat lidstvo a zabránit mu ve zničení planety. Cesta trvala pět dní, během nichž Schmidt několikrát spal. Pamatoval si, že měl pocit, že vidí krajinu, ne nepodobnou naší zemi, avšak zalitou matným sluncem, které se poněkud lišilo od našeho. Měl také dvakrát dojem, že překročili velké zakřivení oceánu, protože horizont se jakoby ponořil a klesl a potom se zase narovnal.
Na dutou zemi často odkazuje i architektura
srpna se Schmidt vrátil do Kalifornie a znovu se spolu se svým buickem ocitl v Bakersfieldském lomu. Když tak stál a pozoroval vesmírnou loď, rychle mizící na sever, uvědomil si,že si z výletu přivezl neobvyklý suvenýr, který by mu mohl pomoci přesvědčit lidstvo o pravdivosti příhod, které zažil. Všiml si totiž, že lak na povrchu jeho auta světélkuje.
Několik prastarých legend o duté zemi tvrdí,že je obývaná bytostmi, které jsou démonickou, trpasličí, ale inteligentní a mírumilovnou humanoidní rasou, podobnou té, s níž se sešel Reinhold Schmidt. Někteří badatelé věří, že by zde mohli žít ti, kteří přežili zánik Lemurie a Atlantidy a kteří se sem utekli před potopou,jež zaplavila jejich kontinenty. Jiná skupina tvrdí, že vnitrozemšťané jsou titíž lidé, o kterých se s úzkostí mluví v několika nejstarších mytologiích, a cituje prastaré báje o lidech, kteří byli provázeni bohům podobnými bytostmi. Především staří Řekové a Římané vytvořili celý teologický panteon, založený na podobných bytostech, a věřili, že tito „bohové“ a „bohyně“ jsou ve skutečnosti poslové z vnitřního světa. Historik William F. Warreno tomto podstatném faktu mluví ve své knize vydané roku 1953 anazvané Nalezení ráje (Paradise Found): „Mnohé prastaré texty a rukopisy odkazují na ,podzemí‘ jako na skutečné a pravé místo pobytu. Domnívám se, že náboženství zcela selhalo při svémpohledu na svět dole jako na ,peklo‘, protože podrobné prozkoumání textů vypovídá spíše o ,ráji‘ než o spalující propasti.“ První knihu, která podrobněji spekuluje o tom, kdo anebo co jsou tito „vnitrozemšťané“ zač, napsal skandinávský vzdělanec, profesor Ludvig Holberg (1684–1754) z Kodaňské univerzity. Dílo je napsané v latině a bylo publikováno v roce 1741. Jmenuje se: Nicolai Klimii Iter Svbterranevm; Novamtellvris Theoriam as Historiam Qvintae Monarchiae adhvc Nobis Incognitae (Cesta Nielse Klima do světa v podzemí). Holberg, který se narodil v norském Bergenu, studoval v Dánsku ještě před tím, než se stal univerzitním profesorem, a to nejprve filozofie a historie a později metafyziky a latinské rétoriky. Tento bystrý a zvídavý učenec byl ke své knize inspirován svým celoživotním zájmem o podivné legendy, které v jeho rodném Norsku o podzemním světě kolovaly. Holbergova kniha vypráví příběh muţe, který při průzkumu hory náhodou nalezne vchod do duté Země. Zde objeví centrální slunce, kolem něhož krouží malá planeta Nazar, a na konkávní straně slupky zemského povrchu se setká s podivnou rasou inteligentních bytostí. Na rozdíl od světa, který právě opustil, zjistí, že dominantním pohlavím jsou ženy a že muži se omezují jen na základní funkce, čímž se podařilo vytvořit utopickou společnost žijící v míru a harmonii. Mapa znázorňující Holbergovu představu dutého světa není složitá. Možná vás nepřekvapí, že se Holberg rozhodl napsat svůj spis v latině, protože sám byl po jeho uveřejnění okamžitě v Dánsku odsouzen jako nebezpečný radikál, a stal se tak pravděpodobně první obětí pokusů o potlačení teorie duté Země. I když byl anglický překlad publikován hned následujícího roku, trvalo téměř půl století a stalo se to dlouho po autorově smrti, než se objevil první dostupný výtisk v dánštině. Holbergova kniha moţná inspirovala anglického právníka Roberta Paltocka (1698–1767) k úvahám o možnosti existence duté Země a o tom, kdo by tam mohl žít. V každém případě publikoval v roce 1751 svůj vlastní příspěvek k celé teorii, dvoudílné dílo s názvem natolik popisným,že se čtenář po seznámení s ním ani nemusí zabývat čtením celé knihy: život a dobrodružství Petera Wilkinse, cornwallského muže, dílo zabývající se především jeho ztroskotáním poblíž jižního pólu a neuvěřitelnou cestou skrze podzemní jeskyni do zemí Nového světa, jeho setkání s Gawry neboli létající ženou, jíž zachránil život a poté se s ní oženil, jeho neobvyklé cesty do země Glumů a Gawryí, mužů a žen, kteří létají. Kniha obsahuje též popis této podivné země, způsob života jejích obyvatel a autorův významný obchod s nimi. Titulní strana v podobném duchu popisuje Wilkinsův odchod z podzemního světa v létajícím stroji (zde lze vidět předobraz UFO), jeho záchranu na lodi Hector a cestu zpět do Plymouthu, kde podrobně vylíčil svůj příběh a kde v roce 1739 zemřel. Kniha je vyzdobena řadou rytin Gawryí, které jsou zároveň symbolem národa, jemuž jsou války a zlo vnějšího světa neznámé. Anglický básník Samuel Taylor Coleridge nazval knihu „dílem neobyčejné krásy“ a některé její myšlenky použil ve své básni Verše dávného námořníka. Holberg ani Paltock zřejmě neměli v úmyslu přesvědčit čtenáře, aby doslova uvěřili v existenci vnitřního světa plného nadřazených žen a okřídlených lidí (i když se jim tato představa mohla líbit), ale obě knihy zcela jistě napomohly další diskusi o celé legendě. Jeden člověk, o kterém nelze předpokládat, že by se vyznačoval zmatenou myslí – Giovanni Giacomo Casanova (1725–1798), italský volnomyšlenkář, dobrodruh a spisovatel, známý svými galantními dobrodružstvími –, v roce 1788 napsal Icosameron, knihu proslulou realistickým způsobem podání a vynikajícím vědeckým uvažováním – a zvláště pak předpovědí elektřiny… díky pomoci vnitrozemšťanů.V tomto případě je podzemní svět obýván Megamikry – velkými trpaslíky – neboli malými lidmi velkého ducha. Osídlili svůj ráji podobný svět už kdysi dávno a říká se, že žijí bez hříchů. Casanovova kniha je opět spíše ideou než vážně míněným návrhem vysvětlení. O necelé půlstoletí později předložil kapitán John Cleves Symmes svou teorii koncentrických sfér. Domníval se však, ţe je velmi nepravděpodobné, že by uvnitř Země kdokoli žil. Podle Paula Clarka a jeho hodnocení uveřejněného v měsíčníku Atlantic Monthly bylo jediným významným Symmesovým komentářem v tomto směru vyjádření o budoucnosti, kdy by lidské bytosti mohly žít v obou dimenzích: Symmes tvrdil, že obyvatelé vnějšího povrchu by potom byli protinožci těch, co budou přímo pod nimi, jakož i těch,kteří budou žít na opačné straně zeměkoule, zatímco obyvatelé vnitřního světa budou protinožci pouze těch, kteří budou s nimi bezprostředně sousedit na vnějším povrchu zemské slupky. Jinými slovy, vnější obyvatelé budou mít dvojí protinožce, zatímco ti uvnitř pouze jedny. Symmesova myšlenka však inspirovala jistého kapitána Adama Seaborna k opublikování díla Symzonia: cesta k objevu (Symzonia: A Voyage of Discovery, 1820), kde se objevil náčrt řezu zeměkoulí zobrazující otvory na obou pólech. Seaborn v knize popisuje námořní expedici, která měla najít vchod do duté Země skrze severní pól. Loď je vtažena do nitra planety mocným proudem a námořníci uvnitř objeví okouzlující svět zalitý světlem ze dvou sluncí a jednoho měsíce. Je obýván rasou mužů a žen s extrémně světlou pletí, oblečených v bílém, aby demonstrovali svou čistotu. Jsou na první pohled uhlazení a jemní, ale vytvořili strašlivé zbraně, které jsou evidentně rozhodnuti použít, aby ochránili svůj svět před kontaminací povrchovým druhem Homo sapiens. Když posádka zjistí,že vnitřní svět je pokladnicí plnou obrovských zásob zlata, a v jejich očích se objeví chamtivost, jsou bez okolků vykázáni ven všemocným vůdcem. Existují názory, že kapitán Adam Seaborn by mohl být sám John Cleves Symmes, protože jeho jméno je zcela jasně fiktivní a o autorovi nejsou žádné další zprávy. Ale ani já, ani řada dalších badatelů tento názor nesdílí díky Symmesovu známému prohlášení, ţe Amerika by měla dutou Zemi anektovat jako místo, které, jak věřil, může být lidstvu prospěšné a není v žádném případě nepřátelské. V eseji Autorství Symzonie, napsaném Hansem Joachimem Langem a Benjaminem Leasem pro čtvrtletník New England Quartery v červnu 1975, je jako předpokládaný autor uveden Nathaniel Ames, autor povídek o moři, zatímco autorství kopie v Kongresové knihovně ve Washingtonu je přisuzováno Jaredu Sparksovi. Avšak nějakých třicet let poté, co byla Symzonia publikována, se dvěma důvěryhodným plavcům uvěřilo, že jejich expedice hledající vchody do Symmesova světa byla úspěšná. V poznámce uveřejněné v časopise Isis v prosinci 1941 je uvedeno: Anglický kapitán Wiggins předčítal před „Společností pro filozofii a společenské vědy“ na John Street v Adelphi popis své cesty do podzemního světa. Poté, co překročil 80. stupeň severní šířky, spatřil zalesněnou krajinu s hojností zvěře, jejíž obyvatelé mluvili hebrejsky a byli kulturně velmi vyspělí. Možná to byli potomci ztracených kmenů Izraele, tvrdil kapitán, kteří překročili Eufrat, putovali na sever a sídlili zemi, kterou nikdy nikdo před nimi neobýval. Přibližně v téže době navštívil „Symzonii“ kapitán Tuttle, starý americký velrybář. Jeho vyprávění bylo předchozímu velmi podobné, avšak tvrdil, že jedna ze čtyř zim je mírná a do tajemné země se lze dostat pouze parolodí. Willis George Emerson, který převyprávěl návštěvu Olafa Jansena ve vnitřním světě, tvrdil, že mu starý muž těsně před smrtí řekl, že ono místo je obýváno rasou obrů se světlou pletí. Muži byli téměř čtyři metry vysocí a ženy měřily o něco méně. Obě pohlaví nosila vyšívané tuniky a sandály. Byli to lidé mírné povahy, uctiví, a dožívali se více než pěti set let. Podle Jansena ovládali záhadnou sílu, mnohem silnější než elektřina, kterou používali k pohonu strojů a zařízení. (To mi připomíná „sílu vril“, o níž jsem psal v knize Agartha – ztracená podzemní říše, vydané v roce 1982).*2 2 Český překlad vyšel v roce 1999. Brazilský velitel námořnictva Paulo Strauss (viz kapitola 9) má na věc podobný názor a navíc zastává vlastní teorii objasňující zmizení známých osob v tomto století: Podzemní lidé mají fyzickou stavbu těla podobnou jako bytosti na povrchu, ale jsou mnohem vyspělejší. žijí mezi nimi i jedinci, kteří sestoupili z povrchu a rozhodli se zůstat, včetně plukovníka Percyho Fawcetta, anglického badatele,který zmizel v roce 1925 během výpravy podniknuté sesynem Jackem. Nezabili je Indiáni v Matto Grossu, jak seobecně předpokládalo, nýbrž našli vchod do dutého světa,sestoupili tam a už tam zůstali. Léta potom tvrdila Fawcettova manželka, že je v telepatickém spojení se svým manželem žijícím v podzemním světě. Raymond Palmer, s nímž jsme se seznámili v osmé kapitole,publikoval v roce 1945 v časopi se Amazing Stories soubor vyprávění, údajně založených na „národní paměti“, v nichž se tvrdí, že v duté Zemi nežije jedna, ale dvě rasy. V těchto vyprávěních, „sepsaných“ Richardem S. Shaverem (1907– 75), okultistou z Pensylvánie, která začínají povídkou „Pamatuji si Lemurii“, se uvádí, že vnitřek země je osídlen potomky migračních vln z povrchu, kteří byli před více než 12 000 lety donuceni najít si úkryt. Mezitím se populace rozdělila na dvě skupiny. Jedni z nich, takzvaní „abandoderos“ (zkratka „deros“) jsou technicky velmi pokročilí, ale ovládají je zlé úmysly. Mají létající stroje (opět jsme u UFO) a velké spektrum zlověstných strojů, které mohou vyvolávat „nutkání zabít“ nic netušící oběti. Shaver tvrdil, ţe to jsou právě tito „deros“, kteří jsou zodpovědní za většinu celosvětového zla – války, nehody, vraždy a sebevraždy. Jejich nejhorší skutky jsou ale občas mařeny zmenšujícím se počtem vysoce inteligentních a mírumilovných zástupců původní rasy známé jako „teros“. Nepřekvapuje, ţe se o těchto příbězích, často nazývaných Shaverova mystéria a časopisem Life označovaných za nejvíce oslavovaný blud, který kdy hýbal světem science fiction, rozvinula poměrně rozsáhlá debata. Ale po celý svůj ţivot Richard Shavertvrdil,že věří doslova všemu, co napsal. „Nejsem vědec,“ prohlašuje v jedné z obhajob svého seriálu, „ale prostudoval jsem všechny vědecké knihy, což mě dovedlo ke stále sílícímu přesvědčení, že si pamatuji pravdivé věci.“ Možná ještě podivnější je svědectví amerického geologa, který pracoval se skupinou vědců v Antarktidě v roce 1958 během Mezinárodního geofyzikálního roku. Tento člověk prováděl se svým kolegou experimenty na Knoxově pobřeţí, když se náhle viditelnost značně zhoršila vlivem „divokého bílého víru“, který nemohlo způsobit počasí. V jejich okolí nebyl nikdo jiný, a proto se oba muži vydali směrem k vířícímu oblaku. Tam zjistili, že nebyl vytvořen pohybujícím se sněhem, ale jistým druhem horké páry s ostrou vůní, kterou nedokázali určit. Kdyţ se mrak rozpustil, uviděli v jeho středu kopulovitou strukturu vysokou asi dva metry, o průměru deseti metrů. Zářila, jako by byla ze skla. I když o upřímnosti a kvalifikaci obou vědců vůbec nepochybuji, vycházím vstříc jejich žádosti neuvádět jména. Ale zde jsou přímo slova jednoho z nich: První věc, která mě napadla, byla,že to musí být něco neznámého pod povrchem, možná vulkanického původu.S pocitem zvědavosti i s obavami jsem se rozběhl směrem ke kopuli. Nejdříve jsem si myslel, že se tam dostal někdo přede mnou, protoţe jsem spatřil dvě pohybující se postavy, ale vzápětí mi ztuhla krev v žilách, protože to nebyli lidé, ale okrouhlé „předměty“ žlutavé barvy, vysoké stěží metr. Vypadaly jako balony, nešikovné balony na ledu, jen napůl nafouknuté, které se kolébají a otáčejí. Poblíž nich nebo přímo na nich byl zdroj světla, který mi připomínal acetylenovou lampu. Jeden z těch malých míčů přede mnou jakoby explodoval a rozprskl se ve vějíř praskajících modrých jisker. Propadl jsem panice a vykřikl jsem: „Uteč!“ Opakovaně jsem křičel na svého přítele, který stál vzadu: „Rychle pryč!“ Otočili jsme se, teprve kdyţ jsme se octli v bezpečí našeho dopravníku. Chvíli js me ještě viděli odrazy té kopule a potom další bílý vír. Na obloze se ukázal stěží rozeznatelný odraz, a když oblak zmizel, na ledu nezůstalo vůbec nic. Názory na to, co přesně oba muži viděli, se liší. Někteří tvrdí, že náhodou padli na UFO, které přistálo na ledu možná těsně předtím, než vlétlo do jižního vchodu duté Země. Bylo-li tomu tak, vzhled „věcí“ na palubě napovídá spíš o jejich mimozemském než lidském původu. Náš příběh aktualizuje ještě jedna zpráva. Podle článku v The National Enquirer z 25. února 1992 se z výpravy, která začala předchozího léta, nedávno vrátil vůdce mezinárodního týmu průzkumníků severního pólu, dánský vědec a badatel Edmund Bork. Tvrdí, že našel 2200 kilometrů široký otvor, o jehož existenci jsme se dozvěděli ze satelitní fotografie ESSA-1. Dán řekl jednomu z reportérů: Na pólu je otvor a ten vede do tropického ráje nacházejícího se ve středu Země. Ráj má své vlastní slunce, mělké teplé moře a bujnou tropickou vegetaci. A co víc, země uvnitř je obydlená vysoce vyspělou, mírumilovnou rasou lidí. Za normálních podmínek nelze otvor vidět, protože nad pólem leží husté mraky a také obyvatelé duté Země jej udržují zakrytý elektronickými „světelnými obrazovkami“. Tyto obrazovky vytvářejí iluzi rozsáhlých ledových a sněhových polí, a to pomocí holografické manipulace s obrazy ledu a sněhu ležícího kolem otvoru. Protože otvor je velmi rozsáhlý, svah směrem dovnitř se svažuje pomalu, takže člověk si jen stěží uvědomí, že vstupuje do jiného světa. Časopis The National Enquirer dodává formou poznámky: „Větší množství dalších lidí tvrdí, že se jim podařilo se dostat do tohoto otvoru na severním pólu. Mezi nimi je i William Shavers, pilot námořnictva, který ztroskotal na severním pólu během druhé světové války. Také kmeny kočujících Eskymáků prozradily v roce 1956 kanadskému reportérovi, že našli „zelenou zemi na vrcholku světa“. Tato poslední věta znamená víc než pouhý náhodný odkaz, protože mnozí průzkumníci věří,že Inuiti jsou těsně spjati s legendou o duté Zemi a možná odtud i pocházejí. V každém případě zůstávají jedním z nejzáhadnějších národů světa, žijícím na nejnehostinnějším území, a jejich původem si nikdo nemůže být jistý. Někteří odborníci se domnívají,že jsou to nejstarší obyvatelé severní polokoule, přežívající v oblastech, kde příroda nikdy nepočítala s lidskými bytostmi a kam se oni dostali náhodou.
Zdroj: Dutá Země – záhada století, Alec Maclellan 1999 Přeložil Jiří Šimon, 2000 Z anglického originálu The Hollow Earth Enigma, roku 1999 Vydání první. Kapitola jedenáctá. Knihovna Fantastických fakt – velká řada Svazek 6
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte Myšpule Svět na svých sociálních sítích::
Říše Agartha, jak ji popsali členové Rady galaktické federace Sirius – 7. února 2006 [prostřednictvím Sheldana Nidle] Jak se neúprosně pohybujeme směrem k odhalení, kterým je „První kontakt“, máme v úmyslu krátce obrátit svou pozornost k vašim vnitřním sousedům. Inner Earth je koncept, který inspiroval řadu mýtů, legend a fantastických příběhů. První bod, který je třeba učinit, je zkrátka konečně pochopit, že Vnitřní Země skutečně existuje!
Vaše geologie dlouho mylně tvrdila, že Matka Země je pevný sféroid, složený pouze z husté střední části zvané „plášť“ a vysoce elektromagnetického centrálního jádra. Žijete na vnější „kůře“ Země, která obklopuje plášť. Dnes vám chceme říci, že konfigurace vaší Matky Země je zcela jiná. Stejně jako všechny ostatní nebeské objekty, jako jsou planety nebo hvězdy, je i vaše Země dutá.
Tato skutečnost je cenzurována těmi, kteří vám na povrchu tajně vládnou, protože odhalení takovéto pravdy bude mít dominový efekt, který může narušit další vaše základní mylné vnímání zneužívané elitami k manipulaci s vámi. Pravda je totiž velice mocný „otevřený sezam“.
Když je moudře používán, může vám odhalit obrovské nové obzory poznání a povzbudit vás, abyste svou takto získanou vnitřní moudrost uplatňovali i ve svých současných podmínkách. Vnitřní Země se skládá ze dvou hlavních rysů: Prvním je vnitřní kůra Matky Země, která je vlastně jen plynulým pokračováním vnější povrchové kůry. Každá ze dvou polárních oblastí má svůj velký vchod nebo díru, něco jako jablko s jádřincem, a kůra se obaluje dolů a kolem pláště do dutého vnitřku.
Vnější a vnitřní kůra mají velmi podobnou topografii: Obě zahrnují oceány, kontinenty, pohoří, jezera a řeky. Jde pouze o to, že vnitřní kůra směřuje k zemskému jádru. Toto jádro září a je obklopeno zakaleným závojem. Vydávané světlo je difuznější než světlo Slunce, takže denní světlo ve vnitřní Zemi je měkčí a jemnější než na vnějším povrchu Země. Druhým hlavním rysem vnitřní Země jsou takzvané jeskynní světy.
Jsou to obrovské prohlubně v plášti, z nichž některé jsou přírodními útvary vytvořenými Matkou Zemí, zatímco jiné byly vytvořeny pomocí pokročilé technologie hlavní společnosti vnitřní Země, zemí či civilizací Agartha. Tato země je posledním žijícím pozůstatkem druhé kolonie na planetě Zemi, členem Galaktické Federace, Lemurie. Lemurie ve své původní podobě byla povrchová společnost s jakousi podzemní složkou. Hlavní město na povrchu se nacházelo na velkém ostrově, který se potopil pod vlnami Pacifiku asi před 25 000 lety. Sekundární hlavní město se pak nacházelo ve vnitřní Zemi.
Právě do tohoto města uvnitř se po kataklyzmatu přestěhovala vláda Lemurie. Nový vládce na povrchu, říše Atlantidy, nařídil zapečetit hlavní vchody do tunelů.
Teprve během posledních dnů Atlantidy Lemuřané prolomili tyto pečetě a zachránili tím mnoho obyvatel na povrchu před jistou smrtí. Tito lidé vytvořili společnost, která se následně na čas vrátila na povrch a stala se Rámovou říší nacházející se v jižní Asii. Pak Velká potopa 8 000 př. n. l. ukončila tento pokus zachránit lidstvo před temnými cestami Anunnaki.
Navzdory tomuto neúspěchu Lemurie setrvala ve své úloze chránit povrchový svět před těmito zmatky způsobujícími rapscalliony. Byli to její galaktičtí vyslanci, kteří udrželi členství této sluneční soustavy v Galaktické federaci. Po Velké potopě a zániku říše Rámy se Lemuřané přeskupili a pojmenovali svou nově spojenou společnost Agartha. Hlavní město Shamballah bylo přemístěno do jeskyně nacházející se hluboko pod městem Lhasa v moderním Tibetu. Mnoho tunelů spojuje Shamballah s povrchem v Himalájích.
Používali je svatí muži, kteří přišli šířit svou velkou energii a božskou moudrost do vnějšího světa. V této oblasti bylo udržováno mimořádné místo pro zvláštní příležitosti, kde se svatí muži a jejich vybraní učedníci scházeli, aby udržovali posvátné energetické sítě Matky Země. Tato práce, spolu s četnými rituály prováděnými denně po celé vnitřní Zemi, je z velké části zodpovědná za udržení božské energie, která je hlavním dědictvím Lemurie povrchovým lidem Matky Země.
Lemurie a později Agartha nepřetržitě udržovaly Světlo pro vaši transformaci zpět v plně vědomé Bytosti Světla.
Umělecká interpretace
Agartha je svět podobný tomu vašemu. Vnitřní Země obsahuje prosperující ekosystém, ve kterém lze stále nalézt tvory, kteří již dávno na povrchu neexistují.
Tento velice exotický vnitřní zvěřinec je pečlivě hlídán. V blízkosti různých měst vnitřní Země jsou zvláštní oblasti, kde se Agarthanové starají a v případě potřeby také léčí mnoho tvorů značně rozmanité ekologie. Agarthanové sídlí v síti krystalických měst rozprostřených po celé vnitřní Zemi Města se liší velikostí od zhruba 10 000 do 1 000 000 obyvatel, i když většina z nich se pohybuje od přibližně 100 000 do 200 000 lidí. Tato města se více podobají minisídlům, které pak dohromady tvoří celou společnost. Základní jednotkou je „podlet“. Podletové, lidé kteří sdílejí podobný životní účel, společně tvoří „klany“. Klany jsou primárními stavebními kameny současné galaktické společnosti. Postupem času si lidé s plným vědomím vyvinuli vlastní způsob bytí v harmonickém životě, nazývaný galaktická společnost, jehož je Agartha ukázkovým příkladem.
V jejím případě tvoří jádro fungování společnosti systém 12 klanů, které jsou organizovány podle jejich úkolů, např. administrativa, inženýrství, léčitelství atd. Každý klan se rozpadá na podlety, které obsahují maximálně 64 jedinců. Je běžné, že se podlety z jednoho klanu volně sdružují s těmi z ostatních 11 klanů. Tato větší seskupení tvoří mini-komunity, z nichž každá má své vlastní zdroje pro kreativní řešení jakéhokoli problému, který nastane.
Tyto mini-komunity se spolu zase mísí a vytvářejí tak městské čtvrti. Každé město je tedy jakýmsi úlem jednotlivců, kteří se v něm scházejí, aby sdíleli a všichni přispívali své čtvrti, městu a celému světu.
Vládnoucí rada Agarthy se skládá z 12 hlav klanů zvolených na tento post za jejich minulou záslužnou službu klanu a společnosti. Z této rady je vybrán jedinec považovaný za nejmoudřejšího a nejvíce si zaslouží titulární čest krále nebo královny Agarthy.
Tato osoba má na starosti rozsáhlou armádu vyslanců a styčných pracovníků vysílaných na povrchový svět a také do příslušných rad Galaktické federace. Jejich odpovědností je hlavně dohlédnout na to, aby vaše přeměna zpět na fyzické anděly probíhala podle božského plánu. Jejich práce ve vašem zastoupení nám pomohla přeorientovat tuto misi prvního kontaktu a nepřímo vyústila v „Decra Zau“ neboli Operaci Spirit.
Navíc král a jeho rada stanovili agendu pro úžasné období, které má následovat po skutečných hromadných přistáních na vašem světě. Pokročilá technologie, která každému člověku umožňuje vytvořit si své každodenní jídlo a oblečení, činí každé křišťálové město soběstačným. Zemědělský, stavební a zpracovatelský průmysl povrchového světa je díky této technologii světla zastaralý.
Každý jedinec může například z rozmaru změnit vzhled a design interiéru svého sídla. Tato technologie také téměř okamžitě dopraví člověka z jednoho bodu do druhého. To znamená, že se svět stane komunitou, která je pro vás stejně dostupná jako vaše nejbližší okolí. Agarthanovo myšlení tedy není omezeno omezujícími podmínkami, ve kterých žijí jejich povrchoví sousedé.
Svoboda udělená touto světelnou technologií uvolnila úžasně kreativní talenty, které jejich společnost plně využívá. Naštěstí Agarthanové nyní používají tyto dovednosti ke sjednocení Agarthy se svými povrchovými bratry.
Poznámka Myšpule: Po přečtení tohoto článku, jehož překlad vám zde předkládám v rámci cyklu článků o „duté zemi“, jsem pochopila, proč je tato teorie pravdoláskařsky dehonestována, zatracována, nebo rovnou cenzurována. Principy bytí ve „vnitřní zemi“ totiž absolutně neodpovídají konceptu poslušného, zlomeného, ke všemu svolného člověka – otroka, birobotického levného dělníka s omezenou životností, kterého lze kdykoli vypnout a jenž se nemá právo nadále rozmnožovat, jak si to plánuje psychopatická elita vládnoucí na povrchu naší Země, zatímco nám v samé pravdě a v samé lásce dláhosouze vysvětluje principy naší úžasné „demokracie“ dnes jen nahrazované neoliberálně-neomarxistickým konceptem celosvětového socialismu čínského typu, tedy socialismu striktně řízeného davo-elitářským způsobem. Což je koncept řízení společnosti naprosto ideově opačný od konceptů používaných skutečnými lidmi ve vnitřní zemi. Zdá se mi, že cesta ze současného pekla vede poněkud paradoxně rovnou dolů, do hlubin naší vlastní země.
‚Fantom Pólů‘ od Williama Reeda Jedním z prvních autorů, kteří prezentovali teorii o tom, že Země je dutá s otvory na pólech, byl americký myslitel William Reed, autor knihy „ Phantom of the Poles “ vydané v roce 1906.
Tato kniha poskytuje ranou kompilaci vědeckých důkazů, založených přímo na zprávách od arktických průzkumníků, podporující konspirační teorii o tom, že Země je dutá s otvory vedoucími do vnitřní Země umístěnými na obou zemských pólech.
Reed odhaduje, že zemská kůra má tloušťku 800 mil, zatímco její dutý vnitřek má průměr 6 400 mil. Reed shrnuje svou revoluční teorii takto: „Země je dutá.“ Zemské póly, tak dlouho hledané, jsou fantomovým přeludem, prostě neexistují. Na severním a jižním konci jsou v zemské kůře otvory. Ve vnitrozemí naší Země existují podobně jako na porvrchu rozsáhlé kontinenty, oceány, hory a řeky. V tomto vnitřním Novém světě evidentně existuje jak rostlinný tak živočišný život a pravděpodobně je osídlen lidskými rasami, které obyvatelé zemského povrchu neznali.“ Reed poukázal na to, že Země není skutečná koule, ale je zploštělá na pólech, nebo spíše se začíná zplošťovat, když se člověk přibližuje k hypotetickému severnímu a jižnímu pólu, které ve skutečnosti neexistují, protože tam jsou otvory do jejího dutého nitra. . Póly jsou tedy skutečně ve vzduchu, uprostřed polárních otvorů a nejsou na jeho povrchu, jak předpokládají případní objevitelé zemských pólů. Reed tvrdí, že oba póly nelze objevit, protože Země je dutá ve svých pólových bodech, které existují ve vzduchu, kvůli existenci polárních otvorů vedoucích do jejího nitra.
Když si průzkumníci mysleli, že dosáhli pólu, byli vyvedeni z omylu výstředním chováním kompasu ve vysokých zeměpisných šířkách, na severu a na jihu. Reed tvrdí, že se to stalo v případě Pearyho a Cooka, z nichž ani jeden skutečně nedosáhl severního pólu, jak později uvidíme.
Počínaje 70 až 75 stupni severní a jižní šířky se totiž naše Země začne zakřivovat směrem DOVNITŘ. Pól je v tomto pojetí jednoduše pouze vnější okraj magnetického kruhu vedoucí okolo celého polárního otvoru. Severní magnetický pól, kdysi považovaný za bod v arktickém souostroví, byl nedávno sovětskými arktickými průzkumníky definován místo jako bod spíše jako čára dlouhá přibližně 1000 mil. Jak však již bylo uvedeno výše, namísto přímky je to ve skutečnosti kruhová čára tvořící samotný okraj polárního otvoru.
Když průzkumník dosáhne tohoto okraje, dosáhl severního magnetického pólu; a i když na něj bude kompas vždy ukazovat poté, co kolem něj člověk projde, ve skutečnosti to není severní pól, i když si člověk klame, že tomu tak je, nebo že pól objevil kvůli tomu, že byl sveden svým kompasem. Když člověk dosáhne tohoto magnetického kruhu (okraj polárního otvoru), magnetická střelka kompasu míří přímo dolů.
To bylo pozorováno mnoha arktickými průzkumníky, kteří poté, co dosáhli vysokých zeměpisných šířek, téměř 90 stupňů, byli ohromeni nevysvětlitelným působením kompasu a jeho tendencí mířit svisle vzhůru.
(Pak byli uvnitř polárního otvoru a kompas ukazoval na severní magnetický pól Země, který byl podél okraje tohoto otvoru). Jak se Země otáčí kolem své osy, pohyb je gyroskopický, jako když se otáčí vrchol. Vnější gyroskopický pól je magnetický kruh okraje polárního otvoru. Za okrajem se Země zplošťuje a postupně se svažuje ke svému dutému nitru. Pravý pól je přesným středem otvoru u póĺů, které v důsledku toho ve skutečnosti neexistují, a všichni ti, kteří tvrdili, že na nich byli, tak neříkali pravdu, i když si mysleli, že ano, protože byli zmateni nepravidelným působení kompasu ve vysokých zeměpisných šířkách.
Z tohoto důvodu ani Cook, ani Peary ani žádný jiný průzkumník nikdy nedosáhl severního ani jižního pólu a nikdy ani nedosáhne.
Plukovník amerického letectva: Cestovatel do Vnitřní Země Billie Faye Woodard – plukovník USAF
Níže je neuvěřitelný záznam z první ruky od plukovníka amerického letectva o nitru naší planety [s laskavým svolením abovetopsecret.com/onelight.com] Tyto informace byly shromážděny a zapsány se svolením ze záznamu pořízeného telefonem 10. ledna 2002 (Greg Gavin/Onelight.com): Jmenuji se plukovník Billie Faye Woodard z letectva Spojených států.
Příjezd a indoktrinace Poprvé jsem byl umístěn v Oblasti 51, Nevada, v období 28. ledna 1971 až 1982. V tomto období mé vojenské služby jsem celkem šestkrát navštívil Dutý vnitřek Země, přibližně 800 mil hluboko pod zemským povrchem.
Po příjezdu do Oblasti 51 jsem byl seznámen s existencí tunelů pod ní a již brzy poté jsem se setkal s několika provozovateli podzemních raketoplánů, kteří mají výšku 13 až 14 stop.
Tyto obrovské tunely, které protínají svět, jsou budovány jistým druhem bytostí, které zde na Zemi existovaly již dávno před námi, a to velmi dlouhou dobu. Ihned po příjezdu do Oblasti 51 jsem se dozvěděl jak o tunelech, tak o všech funkcích samotného zařízení. Řekli mi, že prvních 15 úrovní zařízení Oblasti 51 bylo vyrobeno člověkem; ale že úrovně 16-27 už tam byly. Nikdo z naší vlády je neudělal. Můj otec byl umístěn v Roswellu. V rámci mého uvedení do armády požádal, abych byl spolu s ním umístěn v Pentagonu.
Tam řekli: „Máme pro vás novou služební stanici, kterou bude zařízení Oblasti 51, Nevada“, běžně označované jako S-4. Když jsem šel do Pentagonu, byl jsem podporučíkem. Když jsem přišel do Pentagonu, dali mi polní pověření jako nadporučíkovi. Již po 3 týdnech mého působení jsem bylk povýšen a předali mi moji novou hodnost plukovníka se slovy: „Abyste mohl být umístěn v tomto našem speciálním útvaru, musíte mít hodnost plukovníka“.
V tomto zařízení bylo 150 000 zaměstnanců, cca. 85 % vojenského personálu a 15 % civilistů. Po svém příjezdu na místo jsem byl okamžitě odvezen do podzemí a celých 11,5 let života jsem nespatřil světlo našeho světa.
Tunely a raketoplány
Stěny těch podzemních tunelů jsou velmi hladké. Pokud byste protáhli dutou trubku koulí hlíny, můžete si udělat představu, jak hladká.
Stěny mají to, co je přirovnáváno k mramorové úpravě, které jsou vyrobeny z kovové hmoty, neprostupné; povrch stěn nepronikne ani diamantový vrták, ani laser nepronikne povrchem. Jistě si každý pamatuje, že byly doby, kdy jsme byli zvyklí vídat skoro denně a vlastně neustále přesuny vojsk a bojové techniky z bodu A do B po zemském povrchu. Není to ani zas tak dávno. Tohle však dnes vidíte jen velmi zřídka. Dnes se používají právě tyto tunely k přesunu na velké vzdálenosti a to všech těchto jednotek. Tunely jsou totiž dostatečně široké pro jízdu dvou 18stopých kol vedle sebe.
Jeden raketoplán vylétá z Oblasti 51 a míří do Tichého oceánu – 350 mil přímo na západ od Monterey – kde je pyramida; další raketoplán míří do zařízení Cheyenne Mountain Délka velkého raketoplánu je přibližně 1/4 míle. Obyvatelé vnitřní země využívají tyto stroje – obrovská plavidla pro rychlý přesun velkého množství lidí/věcí/čehokoliv. Menší raketoplán je dlouhý „pouze“ 50-60 stop a v takovém jsem byl transportován i já.
Rychlost těchto raketoplánů je vyšší než rychlost zvuku, dokážou cestovat z Oblasti 51 do hlavního nitra Země za méně než 10 pozemských minut. Za 5-6 minut jste tam. Materiál použitý k výrobě raketoplánů je stejná látka, ze které se skládala kůže kosmické lodi v Roswellu. Raketoplány jezdí na elektromagnetickou energii pomocí zemských magnetických siločar.
Operátoři těchto strojů, o kterých jsem se již také zmínil, jsou vysocí 13-14 stop, vypadají jako my, ale jsou mnohem vyvinutější a dorozumívají se prostřednictvím telepatie.
Muži buď mají nebo nemají vousy a pleť žen je dokonalá a má skutečně dokonale čistou pleť. Jejich pohled na lidstvo byl znepokojivý – protože jasně viděli, kam my, lidé z povrchu míříme.
Ve Vnitřní Zemi sídlí sedm civilizací – které se všechny řídí principy harmonie. Rozumí a mluví všemi jazyky země. Hloubka jejich pochopení a lékařské znalosti jsou naprosto fenomenální.
Moje osobní historie
Ve 12 letech, když jsem se procházel kukuřičným polem s dalším přítelem, měl jsem paranormální zážitek. Vzali mě do UFO vozidla a transportovali do Vnitřní Země. Zde jsem žil 6 měsíců mezi obyvateli Hollow Earth (Vnitřní Země, nebo Dutá Země) Dovedete si představit úžas mých rodičů, zvláště pak mého otce, který byl v té době ve vojenské službě, když jsem náhle naprosto zmizel, abych se pak za 6 měsíců záhadně vrátil. Věřím, že díky této zkušenosti se můj otec skutečně ujistil, že jsem byl zaměstnán pod jeho křídly v Pentagonu a později mi bylo nařízeno sloužit v Oblasti 51. Nejsem biologickým potomkem svého otce, jsem adoptovaným dítětem, stejně jako byla adoptovaná i moje sestra. Moje sestra však byla zabita tím, čemu se říká „deep state“, česky „tajná vláda“. Dokázal jsem bojovat s jejich negativitou svou čistou myslí, která je silnější, a přežil jsem jejich útoky. Díky mé Průvodkyni Zore, vědkyni z Vnitřní Země, která je stará 150 000 let, vím, že moje Sestra i já jsme původně byli také z Vnitřní Země, že naši skuteční rodiče dosud žijí ve Vnitřní Zemi. Když nás náš Otec přijal jako adoptované děti, nemluvili jsme jazykem známým jakékoli současné „povrchové“ kultuře.
Mám neznámou krevní skupinu. Nikdy jsem neměl žádnou nemoc. Moje krev byla lékařsky vyšetřena a ve spojení s jinými vzorky krve v laboratorním prostředí zničí všechny virové infekce.
Vortexy duté Země
Obyvatelé Hollow Earth mají schopnost rozdělit dno oceánu a vytvořit vír, jak je bývá vidět v Bermudském trojúhelníku. V těchto vírech rozlišujeme 7 jeich různých úrovní a vybavení a bytosti jsou přiváděny a umístěny odpovídajícím těmto různým úrovním.
Tyto víry totiž fungují jako jakési dveře pro vstup nebo výstup z dutého nitra Země. Existuje více než jedna trojúhelníková oblast u Floridy, jedna u jezera Erie a další se nachází u pobřeží Mexika, jedna u Japonska; stejně jako i v mnoha dalších geografických polohách různě po Zemi.
Tyto zóny vstupních dvěří se nazývají „tiché zóny“. Brány mezi nvitřní a vnější zemí umožňují tvorům z vnitrozemí vycházet ven a zase vcházet dovnitř, jako je Sasquatch, LochNess… atd. Všechny planety jsou duté stejně jako Slunce, které je ve skutečnosti planetou. Na Slunci existují civilizace, které mají kolonie v podzemních oblastech Země.
Hledání vstupu
Abyste našli vchod do Vnitřní Země, ať jste kdekoli v podzemí, vše, co potřebujete, je váš kompas. Kompas se bude točit, jako byste stáli na severním pólu u vstupu do tunelu do Vnitřní Země. Když jsem později odešel z vojenské služby, už jsem neměl žádný způsob, jak se dostat do Duté Země. Bylo tedy nutné, abych si našel jinou cestu. Já a skupina dalších podobně zainteresovaných hledačů jsme si pronajali soukromé letadlo, které nás dopravilo až na samý okraj severního pólu.
Lidé z vnitřku
Lidé ve vnitřní zemi byli velmi svobodní v tom, že mě všude provedli, bývali velmi výmluvní, když mi ukázovali, co se přesně děje – nic nezatajují.
Při práci s přírodou vždy žádají o její svolení, žádají rostliny o povolení před jejich konzumací nebo pokácením, žádají Matku Zemi, než na ní staví, a stavějí tak na půdě, která nejlépe vyhovuje jejich prostředí, byla to praxe podobná způsobu života amerických indiánů; proto se snažili zachovat harmonický stav duše i přírody za všech okolností; chtěli být za všech okolností jedno s Přírodou; jsou duchovně mnohem vyspělejší než jsou obyvatelé na povrchu a velmi respektují Matku Zemi. Atmosféra je zde křišťálově čistá, zpravidla jsou i zde občas mraky, ale nic jako dešťové mraky. Teplota je stálých 73 stupňů. (Farenhaita) Lidé ve vnitřní zemi mluví přímo i se zvířaty a zvířata tam mluví s lidmi Není potřeba žádného hromadění majetku, protože vše je tam zcela zdarma, není třeba vytvářet život v hojnosti, protože všeho je dostatek. Proces směnného obchodu je zde mnohem běžnější než obchodováním prostřednictvím peněz. Ve vnitřní zemi existuje v podstatě utopická kultura bez jakékoli deprese, pokaždé vedoucí k násilí. Neexistovali zde žádné znepřátelené strany, které se snaží vést spolu válku a získat nad sebou nadvládu. Tady není nikdo bohatší ani chudší. Existují tu aerolodě (na povrchu je nazýváme létající talíře), ve kterých je dokonce část jich samých, část jejich osobnosti jde do vytvoření aerolodi procesem myšlení, díky jejich velmi silné mysli. Díky tomu jsou jejich aerolodě naprosto dokonalé v designu a provedení, dokonalé způsobené k pohybu.
Pouze několik málo lidí na zemském povrchu je obdařeno podobnými schopnostmi tvoření, je to způsobeno záměrným potlačování těchto schopností od dětství a to jak náboženstvím, tak státem kontrolovaným vzděláním a rodinnými rozbroji. Lidé z vnitřní země mají dovoleno kdykoli vstoupit do prostoru své fantazie, pokaždé když chtěji, a tam si tvoří. Nemoc se do jejich těla nedostane – protože jí to prostě není dovoleno. Jak povrchové lidstvo vstoupí do další fáze 4. dimenze, lidé z Vnitřní Země vystoupí a budou s námi na povrchu hlouběji pracovat. Lidé na povrchu jsou v současnosti natolik zaujatí egoistickým smyslem „já“, že spolu vzájemně nikdy nemohou harmonicky žít. Lidé na povrchu, kteří se snaží oslovit obyvatele Vnitřní Země prostřednictvím meditace, odpověď pokaždé obdrží. Děti, které se nyní rodí, jsou stále schopnější využívat celistvost svého mozku, což je ovšem ve vnitřní zemi naprosto běžná praxe. Jedna z prvních věcí, kterou nám uvnitř ukázali, byla jejich schopnost meziplanetárního cestování a cestování časem. Základ cestování časem je přirovnáván k ohýbání prostoru, které přichází prostřednictvím síly meditace a přijetím neomezené bytosti. Pokud trénujete svou mysl na podvědomé úrovni, že jste neomezená bytost, všechny věci jsou možné. Na povrchu jsou schopnosti zažít tuto nekonečnou sílu snadněji probouzeny na zvláštních místech, takových časoprostorových portálech, třeba jako je Mt. Shasta, která slouží jako portál časoprostorového vstupu přímo do Vnitřní Země.
Jakmile jste v okolí hory Shasta, jste vždy doslova vtaženi do „harmonického stavu“. Podle mých osobních zkušeností z pobytu na hoře Shasta, tak podzemní civilizace Telosianů přímo pod touto oblastí stále promítají auru velké harmonie do krásné atmosféry vnitřního nebe.
Oblast 51
Ze všeho, co jsem viděl v Oblasti 51, zůstává z 95 % naprosto skryto před veřejností. Jít do Oblasti 51 je jako vstoupit do jiného světa, kde se všichni strašně bojí, že se „tyto“ informace dostanou do jakékoliv jiné země a dalším stranám.
Jejich myšlenky jsou že „pokud připustíme, že Země je dutá, s centrální inteligencí v ní, způsobí to neshody a strach“. Tento proces strachu je generován soukromými společnostmi, které se snaží kontrolovat a prosazovat své vlastní potřeby a osobní agendy prostřednictvím Oblasti 51. Odešel jsem z letectva kvůli jejich panovačným způsobům, oni se chovali jako naprostí šílenci ve své touze po ovládání jiných, oni stagnovali moji schopnost myslet a jednat kreativním způsobem. Když vydávají svoje příkazy nemluvit o žádných takových informacích, považují za zcela samozřejmé, že je každý člověk automaticky poslechne. To kvůli mé vzrůstající touze sdílet informace s dalšími lidmi a informovat širokou veřejnost mi byl nakonec odebrán služební důchod a všechny moje výhody a práva, jako je používání práva zubního a lékařského. Byl jsem v armádě 13,5 roku, od základního výcviku jsem se dostal až do Pentagonu a poté dokonce do nejstřeženějšího místa ve Státech do Oblasti 51. Genové inženýrství, které probíhá v Oblasti 51, experimentuje s naší současnou nejmladší generací. „Děti z krabic od mléka“, jejichž fotografie byly v minulosti běžně k vidění na trzích, byly často uneseny a převezeny do Oblasti 51. Úroveň 16 Oblasti 51 je úroveň genetického inženýrství, kde používají naše děti k experimentování s dlouhověkostí a silami mysli. Hlavní silou za tím je to, co se nazývá americký „deep state“ nebo také „tajná vláda“. Existují jistí civilistév tajné vládě, kteří mají pod kontrolou dokonce několik oblastí v Oblasti 51. V podzemí je síť tunelů, které odsud vedou až do Evropy, Jižní Ameriky – na několik kontinentů. A tato skvělá síť tunelů se prolíná po celém světě, čehož dnes tajně využívá mnoho vlád. Bůh ti žehnej a buď s tebou, Plukovník Bill Faye Woodard
Největším podvodem vládnoucích „elit“ všech dob na nic netušícím lidstvu je málo známá a o to víc fantastická skutečnost, že přímo ve středu naší Země žije další civilizace, lidé, jejichž civilizace je známá jako „Agartha“ (variace: „Agharta“ & „Aghartha“). Pro mnoho lidí může být skutečně těžké tomu uvěřit. Chápu to, zpočátku to bylo dosti těžké pro mě, ale teď už to vím s absolutní jistotou. Je známo, že buddhisté ve své teologii pevně věří v její existenci. Věří, že jde o zvláštní rasu jakýchsi super mužů a žen, kteří se občas dokonce vynoří až na povrch Země, aby zde dohlédli na další vývoj lidské rasy.
Věří také, že tento podzemní svět má miliony obyvatel a mnoho měst a jejich hlavním městem je Shamballa. Tvrdí, že Mistr tohoto světa dal příkazy dalajlámovi z Tibetu, který byl jeho pozemským zástupcem. Jeho zprávy byly přenášeny jistými tajnými tunely spojujícími tento vnitřní svět s Tibetem.
Slavný ruský věštec Nicholas Roerich, který byl médiem pro sdělení od Nanebevzatého Mistra El Moryu, tvrdil, že Lhasa, hlavní město Tibetu, je spojena tunelem s vnitřní zemí, Shamballou. Vstup do tohoto tunelu hlídali vždy jen ti nejvěrnější lamové, ti, kteří přísahali mlčenlivostí.
Věřilo se, že podobný tunel spojuje tajné komory umístěné v základně velké pyramidy v Gíze a v podzemní Agarthě. Indický epos, Rámájana a Bhagavadgíta jsou asi dva nejznámější texty Indie. Rámájana vypráví příběh velkého Avatara Rámy.
Bhagavadgíta vypráví příběh Krišny. Rámájana popisuje Rámu jako „emisara z Agarthy“, který přiletěl jakýmsi zvláštním letadlem. Což je zcela mimořádné v tom, že jak buddhistické, tak hinduistické náboženství na sobě nezávisle odkazují na Agarthu. První veřejný vědecký důkaz se objevil v roce 1947, kdy kontraadmirál Richard E. Byrd z námořnictva Spojených států letěl přímo k severnímu pólu a místo toho, aby překonal severní pól,tak ve skutečnosti otvorem na pólu pravděpodobně vstoupil právě do Vnitřní Země .
Ve svém deníku a to dokonce společně s dalšími svědky vypráví o svém nechtěném vstupu do dutého nitra Země a o svém cestování dlouhém 1700mil vnitřní Zemí přes hory, jezera, řeky, kde viděl jak zelenou vegetaci tak i živá zvířata. Vypráví ve svém uveřejněném deníku o tom, že viděl obrovská monstrózní zvířata připomínající slona, nebo spíše mamuta starověku, jak se prohánějí podrostem. Nakonec tam prý dokonce našel i města a v nich prosperující civilizaci. Jeho letadlo konečně přivítaly jejich létající stroje, takové, jaké nikdy předtím neviděl. Doprovodili ho na bezpečné místo přistání a vyslanci z Agarthy ho laskavě přivítali. Po odpočinku byl on a jeho posádka vzati na setkání s vládcem Agarthy. Řekli mu, že mu bylo dovoleno vstoupit do Agarthy pouze kvůli jeho vysokému morálnímu a etickému charakteru.
Dále lidé z vnitřní země uvedli, že od té doby, co Spojené státy svrhly atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, tak se velmi obávali o svou vlastní bezpečnost a další přežití. Rozhodli se tedy, že nastal čas navázat větší kontakt s vnějším světem, aby se ujistili, že my, lidé na povrchu, nezničíme atomovým ohněm celou tuto planetu a spolu s ní i jejich civilizaci. Byli prý tedy vpuštěni pouze za tímto výslovným účelem, jako způsob, jak navázat kontakt s někým, komu důvěřovali. Abych to zkrátil, admirál Byrd a jeho posádka byli při své návštěvě vedeni svými hostiteli v jejich letadle zpět do vnějšího světa a jejich životy senod té chvíle naprosto a navždy změnily. V lednu 1956 vedl admirál Byrd další expedici do Antarktidy a/nebo jižního pólu. V této expedici on a jeho posádka znovu pronikli na 2 300 mil do středu Země. Admirál Byrd uvádí, že severní a jižní pól jsou ve skutečnosti pouze dva z mnoha dalších existujících otvorů do středu naší Země.
Nemohu se ubránit pomyšlení na slavnou sci-fi knihu Julese Vernese „ Cesta do středu Země “, kterou mnozí z vás možná četli nebo alespoň viděli ve filmové verzi . Admirál Byrd také tvrdil, že i Vnitřní Země má své vnitřní Slunce. Teorie admirála Byrda říká, že póly Země jsou spíše konvexní než konkávní. Lodě a letadla mohou skutečně létat nebo vjíždět přímo dovnitř. Americký tisk oznámil objev admirála Byrda, nicméně byl okamžitě potlačen našimi známými „dobrými“ elitními (ne)přáteli, tedy onou tajnou sionistickou „světovou“ vládou. Ray Palmer, redaktor časopisu „Flying Saucer Magazine“, kdysi velice podrobně popsal objevy admirála Byrda. Vláda Spojených států tehdy ovšem buď koupila, ukradla nebo zničila téměř každou existující kopii, a poté dokonce zničila i desky v tiskařském lisu. Proč by to dělala, kdyby šlo jen o mystifikaci? Bylo mi řečeno, že přesně to samé se stalo v souvislosti s článkem o objevu admirála Byrda v „National Geographic“. Časopis byl vydán a vláda USA zabavila téměř každé číslo. Pokud by tedy příběh nebyl pravdivý, jak to, že by americká vláda byla až tak moc akční hlavně v ničení všech důkazů?
Dalším zajímavým faktem je ten, který jsem letmo zmínila již v předchozím článku, tedy že vláda Spojených států vůbec nenechává letadla létat přímo přes póly. Všechny lety směřují kolem pólů a každý pilot letecké společnosti létající v těchto oblastech vám to řekne. Dalším zajímavým jevem je skutečnost, že ledovce na pólech jsou tvořeny ze sladké vody, nikoli slané vody, která je unáší od břehů „pólů“. Další zajímavou otázkou je, proč je podstatně chladněji blíže k arktickým břehům než nějakých 600 až 1000 námořních mil severně od nich.
V knize Dr. Raymonda Bernarda nazvané „ Dutá země “ se vypráví o muži, který potvrdil příběh admirála Byrda. Dr. Nephi Cotton z Los Angeles oznámil, že jeden z jeho pacientů, muž severského původu, mu vyprávěl následující příběh: „Žil jsem poblíž polárního kruhu v Norsku. Jednoho léta jsme se s přítelem rozhodli, že si společně uděláme výlet lodí a pojedeme tak daleko, jak jen to půjde, směrem na sever. Naložili jsme tedy zásoby jídla na několik měsíců do malé rybářské lodi a vypluli jsme na moře. „Ke konci prvního měsíce jsme již cestovali daleko na severu, za pólem a připluli jsme do podivné nové země. Byli jsme velmi ohromeni počasím, které tam vládlo. Bylo tam dosti teplo a v noci bylo někdy až příliš velké teplo na spaní. Pak jsme viděli něco tak zvláštního, že jsme z toho byli oba dva doslova ohromeni.
„Před teplým otevřeným mořem jsme pluli na něčem, co vypadalo jako velká hora. Na té hoře se nám v určitém bodě zdálo, že se oceán jakoby vyprazdňuje.
„Fascinováni zvláštním jevem jsme pokračovali tímto směrem a zjistili jsme, že plujeme do jakéhosi obrovského kaňonu vedoucího kamsi hluboko až do nitra Země.“ Pluli jsme dál a pak jsme viděli, co nás velice překvapilo… spatřili jsme Slunce svítící uvnitř Země. „Z oceánu, který nás zanesl až do dutého nitra Země, se postupně stala řeka. Tato řeka vedla, jak jsme si později uvědomili, celým vnitřním povrchem světa z jednoho konce na druhý. Pokud ji budete sledovat dostatečně dlouho, může vás vést „vnitřní zemí“ od severního pólu až k jižnímu pólu. „Viděli jsme, že vnitřní povrch Země byl rozdělen, stejně jako ten druhý, na pevninu a vodu. Je tu spousta slunečního svitu a překypuje to tam živočišným i rostlinným životem. Pluli jsme dál a dál do této fantastické země, fantastické, protože všechno tam bylo obrovské ve srovnání s věcmi známými u nás, tam venku. Rostliny jsou tam velké, stromy gigantické a nakonec jsme se dostali až k lidem – obrům. „Bydleli v domácnostech a městech, stejně jako my na zemském povrchu, a k přepravě lidí používali zvláštní elektrický dopravní prostředek, cosi co vypadalo jako jakýsi jednokolejný železniční vůz. Trať uvnitř Země vedla podél okraje té obrovské řeky od města k městu. „Několik obyvatel Vnitřní Země, skutečně obrovských obrů, objevilo naši loď na řece a byli jí docela ohromeni.“ Byli však vcelku přátelští. Pozvali nás, abychom s nimi povečeřeli v jejich domovech, a tak jsme se s mým společníkem od sebe oddělili, on šel s jedním obrem do jeho domu a já s jiným obrem zase k němu domů. „Můj gigantický přítel mě přivedl domů ke své rodině a byl jsem úplně zděšen, když jsem viděl obrovské rozměry všech předmětů v jeho domě. Jídelní stůl byl kolosální. Přede mě byl položen talíř a naplněný porcí jídla tak velkou, že by mě vydatně zasytila na celý týden. Obr mi nabídl shluk hroznů a každý hrozen byl velký jako jedna z našich broskví. Jeden jsem ochutnal a zjistil jsem, že je mnohem sladší než kterýkoli jiný, který jsem kdy ochutnal venku. V nitru Země chutnají všechno ovoce a zelenina mnohem lépe a chutněji než ty, které máme na vnějším povrchu Země.
„Zůstali jsme nakonec u těch Obrů celý jeden rok a užívali jsme si jejich společnosti stejně jako oni té naší, byli rádi, že nás poznali. Během naší návštěvy mezi těmito pozoruhodnými lidmi jsme pozorovali mnoho podivných a neobvyklých věcí a byli jsme neustále ohromováni jejich vědeckým pokrokem a vynálezy.
„Po celou tu dobu k nám nikdy nebyli nepřátelští a my jsme se mohli vrátit do našeho domova stejným způsobem, jakým jsme přišli… ve skutečnosti nám zdvořile nabídli svou ochranu, pokud bychom ji potřebovali na naši zpáteční cestě.“ Další odlišnou zprávu o návštěvě duté Země citoval zase jiný Nor jménem Olaf Jansen a byla zaznamenána v knize nazvané „ Kouřoví Bohové “, kterou napsal Willis George Emerson. Výraz „kouřový bůh“ se vztahuje na Centrální Slunce v dutém nitru Země, které je samozřejmě mnohem menší a také mnohem méně zářivé než je to naše vnější Slunce, a proto se pozorovatelům jeví jako kouřové. Kniha vypráví o zážitcích otce Noarse a jeho syna, kteří se ve své malé rybářské lodi pokusili najít vzdálenou „zemi za severním větrem“, o které kdesi slyšeli. Větrná bouře je zjevně zanesla polárním otvorem až do tajemného dutého nitra naší Země. Kniha vyšla v roce 1908 a vypráví o synových zážitcích. Zřejmě tam spolu strávili dva roky a při návratu z vnitřní země přes jižní polární otvor přišel otec nešťastnou náhodou o život, když se ledovec plující okolo nich rozlomil na dvě části a zničil jejich loď. Naštěstí alespoň syn byl však zachráněn a mohl vyprávět svůj neuvěřitelný příběh. Po návratu domů byl umístěn do blázince, protože mu jeho vyprávění nikdo nevěřil. Poté, co byl z ústavu pro choromyslné propuštěn a strávil 26 let jako rybář na moři, se přestěhoval do Spojených států.
Ve svých devadesáti letech se spřátelil s Willisem Georgem Emersonem a vyprávěl mu svůj neobyčejný příběh. Na smrtelné posteli mu také předal mapy vnitřku Země, které tehdy sám vytvořil, a také rukopis svých zážitků. Kniha „ The Smoky God “ vypráví o jeho zkušenostech
V knize řekl, že lidé ve vnitřní zemi žijí 400 až 800 let a jsou vysoce pokročilí ve vědě. Mohou telepaticky přenášet své myšlenky z jednoho na druhého pomocí určitých typů energetického záření a prý mají zdroje energie účinější a výkonější než je naše elektřina.
Jsou tvůrci létajících talířů, které jsou ovládány touto nadřazenou silou čerpanou přímo z elektromagnetismu atmosféry. Mají velikost dvanácti nebo více stop. Jedna další zajímavá poznámka na okraj je, že v roce 1942 vyslalo nacistické Německo expedici složenou z některých svých předních vědců také ve snaze najít vchod do duté Země.Což považuji za další silný důvod, proč se vážně zabývat touto konspirační teorií. Mohla by totiž mnohým z nás, v souvislosti s globálními procesy probíhajícími tady u nás na „vnější“ zemi, třeba již brzy zachránit život
Göring, Himmler a Hitler tento projekt nadšeně podpořili. Führer byl totiž skálopevně přesvědčen, že naše Země je konkávní, a že my, lidé, žijeme „uvnitř“ zeměkoule. V „ The Hollow Earth “ Raymond Bernard také vypráví o fotografii zveřejněné v roce 1960 v Torontu, Canada Globe and Mail, která ukazuje krásné údolí se svěžími zelenými kopci. Jeden letec tvrdil, že snímek byl pořízen z jeho letadla, když letěl „za severní pól“.
Channelings Djwhal Khul o Duté Zemi
Kdykoli dělám výzkum na nějaké konkrétní téma, rád získávám zpětnou vazbu od Djwhala Khula o těch informacích, se kterými přicházím. Poté, co jsem se s Ním podělil o to, co nyní s vámi sdílím v této své knize, tak chtěl i on doplnit a přidat řadu zajímavých postřehů. Nejprve potvrdil, že admirál Byrd skutečně cestoval do Vnitřní Země, přesně tak, jak psal ve svém deníku. Říkal, že i ve Vnitřní Zemi je obdoba Slunce, ale že je jiné než to naše vnější Slunce. Říkal, že Aurora Borealis nebyla způsobena Sluncem Vnitřní Země, ale působením jiného světelného zdroje.
H e uvedl, že otvory na pólech jsou velmi široké a lodě a letadla do ní mohou snadno vletět či vplout, takže jsou proti tomu přirozeně chráněny nějakým druhem energetického pole. Lidé otvory však mohou najít, pokud je skutečně hledají, jsou však tímto energetickým polem mírně maskovány.
Potvrdil mi také, že existují i další vchody do Vnitřní Země a to v Egyptě, Tibetu a na Yukatanu, a také dodal, že existují ještě další vchody v Bermudském trojúhelníku, Sovětském svazu a Africe. Řekl mi, že ve Vnitřní Zemi existují různé lidské rasy, podobně jako na povrchu Země, a že některé z nich jsou docela vysoké. Potvrdil mi také, že vláda Spojených států a i mnohé další země jsou si vědomy existence Vnitřní Země a jen pečlivě zakrývají tuto skutečnost, stejně jako tají vše o UFO a o mimozemšťanech. Dr. Joshua David Stone
II. Deník admirála Richarda E. Byrda (únor – březen 1947) Průzkumný let nad severním pólem
Vnitřní Země – Můj tajný deník Tento deník musím psát v tajnosti a nejasnosti. Týká se mého arktického letu devatenáctého února roku Devatenáct a čtyřicet sedm. Přichází doba, kdy lidská racionalita musí upadnout do bezvýznamnosti a je třeba přijmout nevyhnutelnost Pravdy!
Nemohu při tomto psaní zveřejnit následující dokumentaci… možná nikdy nespatří světlo veřejné kontroly, ale musím splnit svou povinnost a zaznamenat zde, aby si ji jednoho dne mohli přečíst všichni. Ve světě chamtivosti a vykořisťování někteří z lidstva již nemohou potlačovat to, co je pravda. Záznam letu: Base Camp Arctic, 19.2.1947 06.00 hodin – Všechny přípravy na náš let na sever jsou dokončeny a v 06.10 hodin jsme ve vzduchu s plnými palivovými nádržemi. 06.20 hodin – palivová směs na motoru na pravoboku se zdá být příliš bohatá, úprava provedena a Pratt Whittneys běží hladce. 07.30 hodin – Rádio Kontrola se základním táborem. Vše je v pořádku a příjem rádia je normální. 07.40 hodin – Všimněte si mírného úniku oleje z motoru na pravoboku, indikátor tlaku oleje se však zdá být normální. 08.00 hodin – Mírná turbulence zaznamenaná z východního směru ve výšce 2321 stop, korekce na 1700 stop, žádné další turbulence, ale zesiluje se zadní vítr, mírná úprava ovládání plynu, letoun nyní funguje velmi dobře. 08.15 hodin – Rádio Kontrola se základním táborem, situace normální. 08.30 hodin – Znovu došlo k turbulencím, zvyšte výšku na 2900 stop, opět hladký let. 09.10 Hodiny – Obrovský led a sníh dole, zabarvení nažloutlé povahy a rozptylují se v lineárním vzoru. Změna kurzu pro lepší prozkoumání tohoto barevného vzoru níže, všimněte si také načervenalé nebo fialové barvy. Obkroužte tuto oblast o dvě celé otáčky a vraťte se na přiřazený směr kompasu. Znovu byla provedena kontrola polohy do základního tábora a předání informací o zbarvení ledu a sněhu níže. 09.10 hodin – Magnetický i gyroskopický kompas se začínají otáčet a kolébat, nejsme schopni udržet směr pomocí přístrojů. Zaměřte se na kompas Slunce, ale vše se zdá být v pořádku. Ovládací prvky reagují zdánlivě pomalu a mají pomalou kvalitu, ale není tam žádný náznak námrazy! 09.15 hodin – V dálce je to, co vypadá jako hory. 0949 hodin – 29 minut uplynulo od prvního pozorování hor, to není žádná iluze. Jsou to hory a skládají se z malého pohoří, které jsem nikdy předtím neviděl! 09.55 hodin – Změna nadmořské výšky na 2950 stop, opět silné turbulence. 10.00 hodin – Přecházíme přes malé pohoří a stále postupujeme na sever, jak nejlépe lze. Za pohořím je to, co vypadá jako údolí s malou říčkou nebo potokem protékajícím středovou částí.
Dole by nemělo být žádné zelené údolí! Tady je určitě něco špatně a nenormální! Měli bychom být nad ledem a sněhem! Na levoboku jsou velké lesy rostoucí na horských svazích. Naše navigační přístroje se stále točí, gyroskop osciluje tam a zpět! 10.05 hodin – měním nadmořskou výšku na 1400 stop a zatáčím ostře vlevo, abych lépe prozkoumal údolí pod sebou. Je zelená buď mechem, nebo druhem pevně svázané trávy. Světlo zde vypadá jinak. Slunce už nevidím.
Znovu odbočíme doleva a pod námi spatříme něco, co vypadá jako nějaké velké zvíře. Vypadá to, že je to slon! NE!!! Vypadá spíš jako mamut! To je neuvěřitelné! Přesto je to tady!
Snižte výšku na 1000 stop a vezměte si dalekohled, abyste zvíře lépe prozkoumali. Potvrzuje se – rozhodně je to zvíře podobné mamutovi! Nahlaste to základnímu táboru. 10.30 hodin – Nyní se setkáváme s dalšími zvlněnými zelenými kopci. Indikátor vnější teploty ukazuje 74 stupňů Fahrenheita! Nyní pokračujeme v našem směru. Navigační přístroje nyní vypadají normálně. Jsem zmaten jejich činy. Pokuste se kontaktovat základní tábor. Rádio nefunguje! 11.30 hodin – Venkov dole je více rovinatý a normální (smím-li to slovo použít). Před námi vidíme to, co vypadá jako město!!!! To je nemožné! Letadlo se zdá lehké a zvláštně se vznáší.
Ovládací prvky odmítají reagovat!! Můj bože!!! Z našeho levého a pravého křídla jsou zvláštní typ letadla. Rychle se zavírají vedle! Mají tvar kotouče a mají zářivou kvalitu. Jsou teď dost blízko na to, aby na nich bylo vidět značení. Je to typ svastiky!!! To je fantastické. Kde jsme! Co se stalo. Znovu zatáhnu za ovládání. Nebudou reagovat!!!! Jsme chyceni v neviditelném sevření nějakého typu! 11.35 hodin – Naše rádio praská a ozve se hlas v angličtině s možná lehkým severským nebo germánským přízvukem!
Zpráva zní: „Vítejte, admirále, v naší doméně. Vysadíme vás přesně za sedm minut! Uklidněte se, admirále, jste v dobrých rukou.“
Všiml jsem si, že motory našeho letadla přestaly běžet! Letadlo je pod nějakou podivnou kontrolou a nyní se samo otáčí. Ovládací prvky jsou k ničemu. 11.40 hodin – Přijata další rádiová zpráva. Nyní začínáme přistávací proces a za okamžik se letadlo mírně otřese a začne klesat, jako by bylo zachyceno v nějakém velkém neviditelném výtahu! Pohyb dolů je zanedbatelný a dotýkáme se pouze lehkým trhnutím! 11.45 hodin – Urychleně provádím poslední záznam do Letového deníku. Několik mužů se blíží pěšky k našemu letadlu.
Jsou vysocí s blond vlasy. V dálce je velké třpytivé město pulzující duhovými odstíny barev. Nevím, co se teď stane, ale nevidím žádné známky zbraní na těch, kteří se blíží. Teď slyším hlas, který mi jménem jménem nařizuje otevřít nákladová dvířka. vyhovujem. Ukončit protokol Od této chvíle sem píšu všechny následující události zpaměti. To se vzpírá představivosti a vypadalo by to jako šílenství, kdyby se to nestalo. Radista a já jsme odvedeni z letadla a jsme přijati velmi srdečným způsobem.
Pak nás nalodili na malý plošinový dopravní prostředek bez kol! S velkou rychlostí nás posouvá směrem k zářícímu městu. Když se blížíme, město se zdá být vyrobeno z křišťálového materiálu. Brzy dorazíme k velké budově, kterou jsem nikdy předtím neviděl.
Zdá se, že je přímo z návrhářské rady Franka Lloyda Wrighta, nebo možná přesněji, z prostředí Buck Rogers! Dostali jsme nějaký druh teplého nápoje, který chutnal jako nic, co jsem kdy předtím ochutnal. Je to vynikající. Asi po deseti minutách přijdou do našich ubikací dva naši úžasně se objevující hostitelé a oznámí, že je mám doprovázet. Nezbývá mi nic jiného, než vyhovět. Nechám svého Radiomana za sebou, jdeme kousek pěšky a vstoupíme do něčeho, co vypadá jako výtah.
Chvíli klesáme dolů, stroj se zastaví a dveře se tiše zvednou nahoru! Pak pokračujeme dlouhou chodbou, která je osvětlena růžovým světlem, které jako by vycházelo ze samotných zdí! Jedna z bytostí nám pokyne, abychom se zastavili před velkými dveřmi. Nad dveřmi je nápis, který nemohu přečíst. Velké dveře se neslyšně otevřou a já jsem vyzván, abych vstoupil. Mluví jeden z mých hostitelů.
„Nebojte se, admirále, budete mít audienci u Mistra…“ Vstoupím dovnitř a moje oči si zvyknou na to krásné zbarvení, které jako by úplně zaplnilo místnost. Pak začnu vidět své okolí. To, co přivítalo mé oči, je ten nejkrásnější pohled za celou moji existenci. Ve skutečnosti je to příliš krásné a úžasné, než aby se to dalo popsat. Je to vynikající a jemné.
Nemyslím si, že existuje lidský termín, který by to dokázal spravedlivě popsat! Mé myšlenky srdečně přeruší teplý bohatý hlas melodické kvality: „Vítám vás v naší doméně, admirále.“
Vidím muže s jemnými rysy as leptáním let na tváři. Sedí u dlouhého stolu. Pokyne mi, abych si sedl na jedno ze křesel. Když se posadím, spojí konečky prstů a usměje se. Znovu tiše promluví a sdělí následující. „Dovolili jsme vám sem vstoupit, protože jste ušlechtilého charakteru a jste dobře známý na povrchovém světě, admirále.“ „Povrchový svět?“, napůl jsem zalapal po dechu! „Ano,“ odpovídá Mistr s úsměvem, „jste v doméně Arianni, Vnitřního světa Země.“ Vaši misi nebudeme dlouho zdržovat a budete bezpečně eskortováni zpět na povrch a ještě o něco dál.
Ale teď vám, admirále, řeknu, proč jste sem byl povolán. Náš zájem správně začíná hned poté, co vaše rasa vybuchla první atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki v Japonsku. V té alarmující době jsme vyslali naše létající stroje, „Flugelrady“, do vašeho povrchového světa, abychom prozkoumali, co vaše rasa udělala.
To je samozřejmě minulost, můj drahý admirále, ale musím pokračovat. Víte, nikdy předtím jsme nezasahovali do válek a barbarství vaší rasy, ale nyní musíme, protože jste se naučili manipulovat s určitou silou, která není pro člověka, totiž s atomovou energií.
Naši vyslanci již doručili zprávy mocnostem vašeho světa, a přesto si toho nevšímají. Nyní jste byli vybráni, abyste zde byli svědky toho, že náš svět existuje. Víte, naše kultura a věda je mnoho tisíc let za vaší rasou, admirále.“ Přerušil jsem ho: „Ale co to má společného se mnou, pane?“ Zdálo se, že Mistrovy oči pronikly hluboko do mé mysli, a poté, co mě chvíli studoval, odpověděl: „Vaše rasa nyní dosáhla bodu, odkud není návratu, protože jsou mezi vámi tací, kteří by raději zničili váš svět, než aby se vzdali svého. moc, jak ji znají…“ Přikývl jsem a Mistr pokračoval:
„V roce 1945 a později jsme se pokusili kontaktovat vaši rasu, ale naše snahy se setkaly s nepřátelstvím, naše Flugelrady byly ostřelovány.
“ Ano, dokonce pronásledován se zlobou a nepřátelstvím tvými stíhacími letouny.“ Takže, teď ti říkám, můj synu, ve tvém světě se shromažďuje velká bouře, černá zuřivost, která se nestráví mnoho let. Ve vašich pažích nebude žádná odpověď, ve vaší Vědě nebude žádné bezpečí.
“ Může to zuřit, dokud nebude pošlapán každý květ vaší kultury a všechny lidské věci nebudou srovnány se zemí v obrovském chaosu. Vaše nedávná válka byla pouze předehrou toho, co vaši rasu teprve čeká. S každou hodinou to tady vidíme jasněji… říkáš, že se pletu?“ „Ne,“ odpovídám, „už se to jednou stalo, přišla doba temna a trvala více než pět set let.“ „Ano, můj synu,“ odpověděl Mistr, „temný věk, který nyní přijde pro vaši rasu, pokryje Zemi jako příkrov, ale věřím, že někteří z vaší rasy přežijí bouři, mimo to nemohu říci. .
Vidíme ve velké vzdálenosti nový svět, který se vznáší z trosek vaší rasy a hledá své ztracené a legendární poklady, a budou zde, můj synu, v bezpečí pod naším dohledem. Až ten čas nadejde, znovu vystoupíme, abychom pomohli oživit vaši kulturu a vaši rasu.
Možná do té doby poznáte nesmyslnost války a jejích sporů…a po té době budou určité části vaší kultury a vědy vráceny, aby vaše rasa začala znovu. Ty, můj synu, se máš vrátit do Surface World s touto zprávou…“
Těmito závěrečnými slovy se naše setkání zdálo u konce. Chvíli jsem stál jako v háji… ale přesto jsem věděl, že tohle je realita, a z nějakého zvláštního důvodu jsem se lehce uklonil, buď z úcty nebo z pokory, nevím z jakého. Najednou jsem si znovu uvědomil, že dva krásní hostitelé, kteří mě sem přivedli, jsou opět po mém boku. „Tudy, admirále,“ pokynul jeden. Před odchodem jsem se ještě jednou otočil a podíval se zpátky na Mistra.
Na jeho jemné a starobylé tváři se vyryl jemný úsměv. „Sbohem, můj synu,“ řekl, pak mávl krásnou, štíhlou rukou na znamení míru a naše setkání bylo skutečně ukončeno. Rychle jsme prošli velkými dveřmi Mistrovy komnaty a znovu vstoupili do výtahu. Dveře se tiše sklouzly dolů a my jsme okamžitě šli nahoru.
Jeden z mých hostitelů znovu promluvil: „Musíme si nyní pospíšit, admirále, protože si náš mistr přeje, aby vás již nezdržoval ve vašem plánovaném rozvrhu a vy se musíte vrátit s jeho zprávou ke své rase.“ Nic jsem na to neřekl. To vše bylo téměř k neuvěření a mé myšlenky byly znovu přerušeny, hned když jsme se zastavili. Vstoupil jsem do místnosti a byl jsem opět se svým Radiomanem. Ve tváři měl ustaraný výraz. Když jsem se k němu přiblížil, řekl jsem mu: „To je v pořádku, Howie, je to v pořádku.“ Dvě bytosti nám pokynuly směrem k čekajícímu transportéru, my jsme nastoupili a brzy dorazili zpět k letadlu. Motory běžely na volnoběh a hned jsme nastoupili. Celá atmosféra se nyní zdála jakoby nabitá svoji jistou naléhavostí.
Po zavření nákladových dveří bylo letadlo okamžitě zvednuto touto neviditelnou silou, dokud jsme nedosáhli výšky 2700 stop. Dvě letadla letěla v určité vzdálenosti vedle a vedla nás na naši zpáteční cestě. Zde musím konstatovat, že náš rychloměr nezaznamenal vůbec žádný údaj, přesto že jsme se pohybovali velmi rychle. 2.15 hodin – Přichází rádiová zpráva. „Teď vás opouštíme, admirále, vaše ovládání je volné.“ Auf Wiedersehen!!!” Chvíli jsme sledovali, jak křídlovky mizí na světle modré obloze. Letoun měl najednou pocit, jako by ho na okamžik zachytil prudký sestupný proud. Rychle jsme získali kontrolu. Nějakou dobu spolu nemluvíme, každý má své myšlenky…. Záznam do letového deníku pokračuje: 2.20 hodin – Jsme opět nad rozsáhlými oblastmi ledu a sněhu a přibližně 27 minut od základního tábora. Vysíláme je, oni odpovídají. Všechny podmínky hlásíme normální…normální. Základní tábor vyjadřuje úlevu při našem obnoveném kontaktu. 3.00 hodin – Hladce přistáváme v základním táboře. mám poslání….. Ukončení záznamů protokolu: 11. března 1947. Právě jsem se zúčastnil porady zaměstnanců v Pentagonu. Plně jsem vyjádřil svůj objev a poselství od Mistra. Vše je řádně zaznamenáno. Prezidentovi bylo doporučeno. Nyní jsem zadržen na několik hodin (přesněji šest hodin, třicet devět minut.)
Jsem soustředěně vyslýchán nejvyššími bezpečnostními složkami a lékařským týmem. Bylo to utrpení!!!! Jsem pod přísnou kontrolou podle ustanovení národní bezpečnosti těchto Spojených států amerických. JE MI PŘIKÁZÁNO MLČET KE VŠEMU, CO JSEM SE NAUČIL, JMÉNEM LIDSTVA!!! Neuvěřitelný! Připomínám, že jsem vojenský muž a musím poslouchat rozkazy. 30/12/56 – Konečný záznam: Posledních několik let, které uplynuly od roku 1947, nebylo laskavých… Nyní dělám svůj poslední záznam v tomto jedinečném deníku. Na závěr musím konstatovat, že jsem celou ta léta věrně tajil tuto záležitost podle pokynů. Bylo to zcela proti mým hodnotám morálního práva. Nyní se mi zdá, že cítím nadcházející dlouhou noc a toto tajemství se mnou nezemře, ale jako veškerá pravda zvítězí, a tak také zvítězí. To může být jediná naděje pro lidstvo. Viděl jsem pravdu a ta oživila mého ducha a osvobodila mě! Splnil jsem svou povinnost vůči monstróznímu vojenskému průmyslovému komplexu.
Nyní se dlouhá noc začíná blížit, ale konec nebude. Právě když skončí dlouhá noc Arktidy, opět přijde zářivý sluneční svit Pravdy… a ti, kteří jsou z temnoty, padnou v jejím Světle. PROTOŽE JSEM VIDĚL TU ZEMI ZA PÓLEM, TEN STŘED VELKÉHO NEZNÁMÉHO. Admirál Richard E. Byrd Námořnictvo Spojených států 24. prosince 1956
Jsem považována za „konspirátorku“, dle JewTube šířím „zdravotní dezinformace“ a „nevhodný obsah“, Google před vstupem na mé stránky myspulesvet.org varuje, že jde o „web s nebezpečným obsahem“. Tak abych své pověsti v samé pravdě a samé lásce učinila za dost, přicházím konečně s jednou opravdovou konspirací, která mi už nějaký ten pátek leží v hlavě a tak pátrám, hledám, objevuji, nespím a zase pátrám, pak spím, pak na to zapomenu, pak si opět vzpomenu…a zase hledám, pátrám… Tahle konspirace, obzvláště tehdy, jestli jste o ní dosud neslyšeli, vám pořádně zamotá hlavu. Že nebudete vědět, kde je nahoře a kde dole. Slyšeli jste o tom, že naše Země je dutá? Ale kdyby jen to, ona je i „uvnitř“ obydlená. A víte proč je to „Uvnitř“ v uvozovkách? Protože si vůbec nemůžeme být jisti tím, jestli „uvnitř“ nejsme náhodou uvěznění my..
Velmi uznávané kanadské noviny Weekly World News publikovaly 14. února 1995 zprávu, která by mohla dokazovat teorii o duté zemi.
CAPE CANAVERAL, Florida – NASA přijímá rádiové přenosy z místa, které se nachází stovky mil pod povrchem Země. Experti tvrdí, že tyto signály vysílá inteligentní, vysoce vyvinutá forma života.
„Je jasné, že cosi tam dole se s námi pokouší komunikovat,“ řekl vysoko postavený zdroj z NASA, který si vyžádal anonymitu. „A ať je to kdokoliv, tak má k dispozici techniku, která dokáže vysílat signály k povrchu Země skrz stovky mil hornin a půdy.“
Vědci signály zachytili poprvé 30. října a to za pomoci sofistikovaných satelitů. Od té doby vysílání v přerušovaných intervalech stále pokračuje, jak tvrdí náš zdroj. Říká, že přenosy mají formu komplexního matematického kódu, což ještě víc přesvědčuje vědce o tom, že jsou ve spojení s kolonií bytostí, jejichž inteligence převyšuje tu naši. Náš zdroj z NASA uvedl, že dekódování pro vědce nepředstavovalo velký problém, ale zatvrzele odmítal odhalit obsah těchto zpráv.
Je tomu již bezmála rok a půl, co jsem na webu tadesco.org narazila na sérii článků o „duté zemi“. Přišlo mi to zpočátku postavené na hlavu, tohle bylo i na mě trochu moc. Pak přišla globalistická covidošaráda maskující nastolování Nového řádu světa a s ní život jako ve špatném snu, ze kterého se však ne a ne probudit. Naprosto dostoje svému jménu globalisté jednají globálně, tudíž šaráda probíhá naprosto všude, naprosto stejně a pod taktovkou stejně zkorumpovaných, zločineckých vlád, stejně podplacených a vydíraných globalisty. Není kam utéct, je značně depresivní představa. Následují horečnaté vize jak pustými lesy, hladová a na pokraji vyčerpání utíkám před komandem jednotek OSN, kteří se mě snaží očkovat povinným sebevražedným dryákem mRNA autogenocide vaccine COVID19, vyrobeným za podpory mírumilovné americké agentury pokročilých technologií DARPA v nadnárodních big-pharma korporacích dosti často s nacistickou minulostí či kořeny, patřících pochopitelně globalistům. V tomto kontextu zdá se každá rada drahá a já si opět vzpoměla na DUTOU ZEMI. Je kam utéct, došlo mi. Pod zem…do pohádkové duté země s normálními, zdravými, svobodnými a hrdými lidmi, do normálního světa jaký býval kdysi…(a nebo NA Zem, to skutečně záleží jednak na úhlu pohledu a také na tom, jestli jsme venku nebo uvnitř. Oboje je teoreticky možné). Předkládám vám k posouzení konspirační teorii Duté Země!
Web ancient-code.com přinesl již v roce 2015 článek a video, pojmenované Zakázaná země Agartha: Mýtická vnitřní Země. Článek je podepsán pouze Ancient Code Team, takže předpokládám, že půjde o kolektivní dílko více autorů.
Podle Gianniniho a Palmera oznámil viceadmirál Byrd v únoru 1947, těsně předtím, než se vydal na 2 750 km dlouhou cestu přes severní pól: „Rád uvidím tu zemi za pólem. Tato oblast za Pólem je středem Velké Enigmy.“
Někteří lidé jsou přesvědčeni o tom, že během letu přímo nad severním pólem, ke kterému došlo v roce 1947, víceadmirál Byrd prostřednictvím rádia řekl, že pod ním není sníh, ale obrovské plochy země s horami, lesy a vegetací, obrovskými jezery a řekami, a také se zvířaty, které prý připomínaly mamuty.
Před svou smrtí ještě stihl říci, že za tam pólem existuje země, která je „začarovaným kontinentem na obloze, trvalou záhadou naší Země“. Touto zemí by podle jiných teorií mohlo být legendární Rainbow City, domov pohádkové ztracené civilizace.
Možnost, že Země je dutá, a že je přístupná přes severní a jižní pól a že na ní vzkvétají tajné civilizace, podněcovala představivost lidí po celá staletí. Důkazy o tom nacházíme v historii bezpočtu starověkých civilizací. Babylonský hrdina Gilgameš navštívil svého předka Utnapištima v útrobách země; v řecké mytologii se Orfeus pokouší zachránit Eurydiku z podzemního pekla; říkalo se, že egyptští faraoni komunikovali s podsvětím, kam se prý dalo dostat tajnými tunely ukrytými v pyramidách; a buddhisté věřili (a mnozí z nich stále ještě věří), že v Aghartě, podzemním ráji, kterému vládne král světa, dosud žijí miliony lidí. Takže jestli si myslíte, že by tyto teorie nemohly být ničím jiným než přehnanou představivostí lidské fantazie, tak ale ve skutečnosti neustále narážíte na zjevné důkazy z dávné historie naší Země naznačující skutečnou možnost existence světa uvnitř Země.
Myšlenku, že Zakázané království „Agartha“ skutečně existuje, nepodporoval pouze admirál Byrd, ale i další průzkumníci z celého světa. Předpokládá se, že mapa vytvořená kartografem Heinrichem C. Berannem ukazuje vstup do vnitřní Země, království Agartha. Na této mapě lze pozorovat antarktický kontinent bez silné vrstvy ledu. Nejzajímavějším detailem je však přítomnost podvodních průchodů, které se táhnou přes celý kontinent a zdá se, že se sbíhají v přesném místě, které je identifikováno jako otvor směrem k Duté Zemi nebo Vnitřní Zemi. Leonard Euler, matematický génius 18. století, dospěl k závěru, že Země je dutá, obsahuje centrální slunce a je obydlená; a Dr. Edmund Halley, objevitel Halleyovy komety a královský astronom Anglie také věřili, že Země je uvnitř dutá a má tři „podlaží“.
Někteří také mluví o operaci Highjump a cestách admirála Byrda, na kterých byly prý viděny extrémně technicky pokročilé vzducholodě létající kolem a objevující nová území. Nedávno jsme objevili mapu Třetí říše, na které je vyobrazeno několik tajných chodeb, které používaly německé ponorky k přístupu do tajemných podzemních oblastí, ale také kompletní mapa obou polokoulí podzemního světa a tajemného království Agartha.
Dopis, který údajně napsal Karl Unger, jeden z členů posádky německého Uboatu, uvádí, že dosáhli nitra Země a že neuvažují o návratu. Všechny tyto příběhy se zdají být podepřeny četnými objevy a nedávno dokonce vědci objevili velký oceán vody uvnitř zemského pláště a poukazují na to, že jde o velkou vodní „nádrž“, která by mohla třikrát naplnit oceány na Zemi. . Tento neuvěřitelný objev naznačuje, že povrchová voda planety pochází zevnitř Země jako součást „úplného koloběhu vody na planetě“ namísto dosud dominantní teorie tvrdící nám, že voda dorazila na Zemi kvůli ledovým kometám, které planetu míjely po miliony let.
Nacisté se také extrémně zajímali jak o Vnitřní Zemi tak o mýty s ní spojené. Předpokládá se, že Antarktida je vstupem do ztracené árijské vlasti Thule. I když byla Antarktida spojena se ztraceným kontinentem Atlantis, spojení s Thule je méně zřejmé. Thule (také známý jako Thula, Thyle, Thila, Tila, Tyle nebo Tylen) byl poprvé zmíněn řeckým průzkumníkem Pytheem po jeho cestách mezi 330 př.nl a 320 př.nl. Ale v roce 150 našeho letopočtu napsal řecký spisovatel Antonius Diogenes The Wonders Beyond Thule. V dávné minulosti se věřilo, že Thule bylojakési velmi vzdálené místo nacházející se kdesi za „hranicemi dosud známého světa“.
Zajímavé je, že v roce 2001 americká National Geospatial-Intelligence Agency a Support Office for Aero-geophysical Research objevily existenci magnetické anomálie, o které se předpokládá, že se nachází na východním břehu jezera Vostok v Antarktidě, a má se za to, že tato anomálie vypadá jako člověkem zhotovená konstrukce.
Tolik článek na ancient-code.com. Mě zase přijde zajímavé, že jsem vypátrala, že piloti dálkových letů podepisují jakýsi závazek, či smlouvu o tom, že nikdy, za žádných okolností nebudou lítat přímo přes pól. A taky mi na základě mých osobních zkušeností přijde minimálně dosti podezřelé, že JewTube mnohá videa s tematikou duté země maže, nebo blokuje. Počpak asi to dělá, v samé pravdě a moři lásky?
Jiný článek, neméně zajímavý přinesly stránky aluska.org, mimochodem zajímavý český alternativní web, velmi čtivý, takový žensky jemný web dotýkající se kromě aktuálních témat, také psychologie, nebo mystiky, ale i duchovnějších aspektů lidského bytí, a který rozhodně doporučuji navštívit, stejně jako již výše zmiňované tadesco.org.
Na aluska.org se dovídáme toto: Vítejte u dalšího dílu o duté Zemi, po odmlce několika málo měsíců. Dnes mám pro vás dva zajímavé postřehy, nad kterými se můžete zamyslet (ale také vůbec nemusíte, znova opakuji že nemám zájem něco propagovat, dělám tuto sérii pro lidi které to zajímá a nikomu jeho názor neberu, ani mu nevnucuji svůj). Pod jeden z mých starších článků, který vysvětloval co je levotočivé a co pravotočivé, mi přistál jeden komentář. Dotyčný se podivoval, jak může být levotočivý směr destruktivní a pravotočivý směr konstruktivní, když se naše planeta otáčí v protisměru hodinových ručiček, tedy levotočivě, což je dle článku destruktivní směr? A jaké pro to prý mám vysvětlení…. Vysvětlení je zcela jednoduché. Planeta Země se netočí. Ve škole vám lhali. Nemohu vám asi prostřednictvím článku předložit jednoznačné nevyvratitelné důkazy, ale můžete se dnes se mnou podívat na pár věcí, nad kterými když se zamyslíte, dojde vám, že to jinak být ani nemůže. Toto je planeta Země, tak ji známe z učebnic, internetu, médií. Je to obraz světa, na kterém údajně žijeme:
Co nám neřekli je, že se jedná o obrázek vytvořený prostřednictvím Photoshopu a jeho autor je Robert Simon. Když zagooglíte, najdete o tom články v angličtině.
Komponenty, ze kterých robert Simon složil obraz Země:
Na internetu najdete více různých obrázků údajně Země, která vypadá celá tak krásně kulatá, souměrná, dokonalá…. Všechno jsou to výtvory různých šikovných tvůrců, kteří dobře ovládají photoshop. Zastánci teorie ploché země na toto téma dokonce složili písničku. Konkrétně týpek co si říká ,,Conspiracy music guru„, má na podobná témata písniček celou řadu, ale my si zatím ukážeme pouze jednu z nich. Je v ní jednoduše vysvětleno to samé, co jste si před chvilkou přečetli. (A než se zeptáte, tak ne, na teorii plochozemě v žádném případě nevěřím, nechápu jak někdo může, ale na druhou stranu některé argumenty kterými tito lidé vyvracejí život na povrchu koule, jsou použitelné i pro tohle téma, jako právě fakt, že Země se netočí a fakt že se díváme celé roky na photoshop) Nejsou žádné fotky Země! – No Photographs of Earth! – Conspiracy Music Guru. CZ subs
Mnoho let mi tak trochu vrtala hlavou otázka (dávno předtím než jsem se dostala k dutozemi), jak může být Země focená z vesmíru tak krásně dokonalá a kulatá, když je přece plná hor, tak by ty hory měly být na daných fotkách vidět. Mám dojem, že jsem se na to i někoho jako dítě ptala a on mi řekl, že je údajně Země tak strašně velká, že při pohledu z vesmíru ty hory prostě po okrajích nejsou vidět, i když tam jsou… věřili byste takovému vysvětlení? Až nedávno na mě při prolézání 9gag.com vyskočila úplnou náhodou skutečná 3D podoba naší Země. 9gag je obvykle plný hovadinek, ale občas tam člověk najde i něco zajímavého a je zvláštní, že taková věc nikoho nepozastaví, když ji vidí. Mohlo by nás všechny napadnout něco v tom stylu: ,,Hej… dopr.. proč to takhle nevypadá i z vesmíru???“ Nějakou dobu jsem si ten poznatek nechala pro sebe, v podstatě jsem čekala, až k tomu najdu něco dalšího, aby se to dalo sesumírovat do článku. Každopádně ono znázornění reálné Země o kterém je řeč, vypadá takto:
Obrázek ukazuje Zemi bez oceánů, znázorňuje pouze pevninu:
Animace modelu Země (bez oceánů): Zde je i zajímavá animace, která ukazuje změny gravitačního pole na Zemi v průběhu času. (eng.)
Očekávaná verze, versus skutečná….. Když se nad tím obyčejně selsky zamyslíte, nemůžeme letět vesmírem levotočivě na obří nerovné bramboře udávanou rychlostí, protože by se okamžitě rozpadla, speciálně pokud by měla ještě i žhavý vnitřek. To bychom doslova explodovali. Když se ale člověk zabývá teorií dutozemě, pochopí, že se ve skutečnosti nedívá na rotující bramboru letící vesmírem, ale dívá se na 3D model vnitřní země, kdy je vše otočeno naopak. Ukázaný bramborový model je prázdný prostor uvnitř duté Země, která na obrázku naopak není nakreslená, ale nachází se okolo daného modelu. Skutečný povrch vnější Země je velice hornatý, mnohem více než zde uvnitř a je to možné právě proto, že Země se skutečně neotáčí, ani není uvnitř žhavá.
Překlad obrázku vloženého výše i níže: Všechno jsou to oficiální obrázky Země od NASA, tak jak byly zveřejněny mainstreamovými médii světa. Otázky: Jak velká je Amerika? Jakou barvu mají oceány a země? Proč neexistuje žádné reálné video Země, jak se otáčí, ale jsou k dispozici pouze statické záběry? Proč jsou obrázky tak moc rozdílné? Fakt věříte, že tohle je to, kde žijeme? Fakt věříte NASA?
Všimněte si na tomto obrázku (viz. výše), kde je ukázaná Země z roku 1975. Nahoře na severu je vidět otvor… zvláštní, nemyslíte? Už jsme to párkrát viděli v předešlých článcích. Také si všimněte srovnání obrázků údajné Země z roku 2012 a 2002, jsou hned vedle sebe a je tam šokující neshoda ve velikosti mexického zálivu… Toho si nemůžete nevšimnout, doslova do kope mezi oči. – ,,FÉÉÉJK!!“ na nás řve mexický záliv. To mě přivádí k další otázce… Co je vůbec z dohledatelných materiálů použitelné pro nějaké závěry, když je tu reálná možnost, že většina všeho co se dá najít, je totální podvrh, včetně údajných záběrů z jiných planet? Není divu, že lidstvo už neví kde je doleva a kde doprava, když se pořádně nemá čeho chytit. Že není JE všechno falešné??? – Namátkou jsem naťukala ,,earth from space“ a našla tohle video. Zkuste si ho pustit. Všimli jste si na denních záběrech, že ačkoliv je to očividně časosběrné video (tedy zrychlený záběr toho jak se údajně naše planeta točí, nebo jak údajně družice letí nad planetou – je to jedno jak chcete), všechny zobrazené mraky stojí? Ačkoliv během otáčení Země ubíhají celé hodiny, každá malinká ,,ďubka“ mraku, ať se zaměříte na jakékoliv místo, se vůbec nepohne a nemění? To proto, že jde evidentně o nakreslený obrázek, který se pouze díky chytrému počítačovému programu naanimoval, ale ti idioti zapomněli naanimovat i ty pohyblivé mraky, aby byla iluze dokonalá. Myslíte si, že se díváte na Zemi z vesmíru, ale díváte se opět jenom na simulaci.
A očividně nejsem jediná, kdo už jim to nežere, protože když sjedete dolů do komentářů… I absolutely love the animation in this video because it is definitely not realIt’s all fakeFakeNasa are looking for Black holes…they found some in their own agency…they call them Nassholes…hahaha so fake by the waywhat video game is this from (8WHERE are the stars???? Is this off NASA WEBSITE?? FAKE? GOOD CGI THOUGH!!Just animation with the computer.I’m dumbfounded at how stupid they think we are!! Jestli máte pocit že jsem zaujatá a vybrala jsem schválně falešné video, zkuste si najít jakékoliv jiné video na tohle téma. Zatím jsem neviděla jediné, kde by byly animované i mraky a diskuze jsou všude plné lidí, kteří tomu už nevěří. Čím víc kolem toho sbírám materiálů, tím víc vidím, jak moc je NASA spíše šikovné uskupení nadaných a dobře financovaných filmařů, animátorů a iluzionistů, než vědců. V podstatě se divím, že vůbec někdo pustil do médií ten model Země bez oceánů, že je nenapadne, že si tím totálně podkopávají důvěryhodnost svých animací. Možná spoléhají na tupost běžného občana, kterému nad to stačí napsat že to vydala NASA a víc už přemýšlet nemusí. Oni to přece vymysleli za něho.
V únoru 2020 přineslo tadesco.org v rámci série o duté zemi článek s videi, který jsem o duté zemi četla (a viděla) jako první. Tomáš Marný v něm říká, že lépe to být vysvětleno již nemohlo a má naprostou pravdu. Vítejte v matrixu přátelé!
Hotel Země, tak tady žijeme
…..jak neustále říkám obrázek řekne víc než tisíce slov. Celé roky jsem se snažil lidem vysvětlit, jak vypadá hotel Země, ve kterém žijeme. Mnozí nepochopili. Dokonalé vysvětlení, před kterým smekám, zhotovil Lord Steven Christ. Jak říkám, ke konci časů musejí lidem ukázat pravdu….
00:05
A tahle je dokonalá…..
Poprvé asi před 25 lety jsem se snažil lidem vysvětlit jak vypadá naše planeta. Měl jsem v zahraničí několik přednášek a byl o ně velký zájem. Setkal jsem se ale také s lidmi, kteří se báli a začali důrazně odporovat. Proč asi? Bral jsem jim pevnou půdu pod nohama a nebyli otevřeni pravdě. Každý se narodil do hotelu Země svobodně a měl také svobodný výběr možností.
1) jestli se zakuklí a nebude chtít nic poznat mimo nutné znásilněné poznání nucené školou.
2) otevře se a začne bádat a uvažovat o alternativách. A stane se z něho potřebný rebel pro společnost, který může způsobit řetězovou reakci ve vnímání lidí a lidstva.
Nebyly takové možnosti počítačů a videí, jako jsou dnes. Pochopil jsem, že na lidstvo data byla příliš brzy vynesena na „povrch“. Lidstvo nebylo ještě zralé…..
K tomu je nutné dodat, že skutečnáý vesmír se nachází na povrchu. A nyní POZOR!
Země se neotáčí, je statická. Kolem černé hvězdy se otáčí slunce měsíc a planetky…..
Pochopte konečně pravdu a začněte intuitivně myslet…..
Autoři tadesca Vám děkují…..
Jestli jste se dočetli až sem a shlédli videa, napište mi, co si o duté zemi myslíte vy!
Myšpule Svět.org 
