I. Agartha v duté zemi! Dr. Joshua David Stone

Největším podvodem vládnoucích „elit“ všech dob na nic netušícím lidstvu je málo známá a o to víc fantastická skutečnost, že přímo ve středu naší Země žije další civilizace, lidé, jejichž civilizace je známá jako „Agartha“ (variace: „Agharta“ & „Aghartha“). Pro mnoho lidí může být skutečně těžké tomu uvěřit. Chápu to, zpočátku to bylo dosti těžké pro mě, ale teď už to vím s absolutní jistotou.
Je známo, že buddhisté ve své teologii pevně věří v její existenci. Věří, že jde o zvláštní rasu jakýchsi super mužů a žen, kteří se občas dokonce vynoří až na povrch Země, aby zde dohlédli na další vývoj lidské rasy.

Věří také, že tento podzemní svět má miliony obyvatel a mnoho měst a jejich hlavním městem je Shamballa. Tvrdí, že Mistr tohoto světa dal příkazy dalajlámovi z Tibetu, který byl jeho pozemským zástupcem. Jeho zprávy byly přenášeny jistými tajnými tunely spojujícími tento vnitřní svět s Tibetem.

Slavný ruský věštec Nicholas Roerich, který byl médiem pro sdělení od Nanebevzatého Mistra El Moryu, tvrdil, že Lhasa, hlavní město Tibetu, je spojena tunelem s vnitřní zemí, Shamballou. Vstup do tohoto tunelu hlídali vždy jen ti nejvěrnější lamové, ti, kteří přísahali mlčenlivostí.

Věřilo se, že podobný tunel spojuje tajné komory umístěné v základně velké pyramidy v Gíze a v podzemní Agarthě.
Indický epos, Rámájana a Bhagavadgíta jsou asi dva nejznámější texty Indie. Rámájana vypráví příběh velkého Avatara Rámy.

Bhagavadgíta vypráví příběh Krišny. Rámájana popisuje Rámu jako „emisara z Agarthy“, který přiletěl jakýmsi zvláštním letadlem. Což je zcela mimořádné v tom, že jak buddhistické, tak hinduistické náboženství na sobě nezávisle odkazují na Agarthu.
První veřejný vědecký důkaz se objevil v roce 1947, kdy kontraadmirál Richard E. Byrd z námořnictva Spojených států letěl přímo k severnímu pólu a místo toho, aby překonal severní pól,tak ve skutečnosti otvorem na pólu pravděpodobně vstoupil právě do Vnitřní Země .

Ve svém deníku a to dokonce společně s dalšími svědky vypráví o svém nechtěném vstupu do dutého nitra Země a o svém cestování dlouhém 1700mil vnitřní Zemí přes hory, jezera, řeky, kde viděl jak zelenou vegetaci tak i živá zvířata. Vypráví ve svém uveřejněném deníku o tom, že viděl obrovská monstrózní zvířata připomínající slona, nebo spíše mamuta starověku, jak se prohánějí podrostem. Nakonec tam prý dokonce našel i města a v nich prosperující civilizaci.
Jeho letadlo konečně přivítaly jejich létající stroje, takové, jaké nikdy předtím neviděl. Doprovodili ho na bezpečné místo přistání a vyslanci z Agarthy ho laskavě přivítali. Po odpočinku byl on a jeho posádka vzati na setkání s vládcem Agarthy. Řekli mu, že mu bylo dovoleno vstoupit do Agarthy pouze kvůli jeho vysokému morálnímu a etickému charakteru.

Dále lidé z vnitřní země uvedli, že od té doby, co Spojené státy svrhly atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, tak se velmi obávali o svou vlastní bezpečnost a další přežití. Rozhodli se tedy, že nastal čas navázat větší kontakt s vnějším světem, aby se ujistili, že my, lidé na povrchu, nezničíme atomovým ohněm celou tuto planetu a spolu s ní i jejich civilizaci. Byli prý tedy vpuštěni pouze za tímto výslovným účelem, jako způsob, jak navázat kontakt s někým, komu důvěřovali.
Abych to zkrátil, admirál Byrd a jeho posádka byli při své návštěvě vedeni svými hostiteli v jejich letadle zpět do vnějšího světa a jejich životy senod té chvíle naprosto a navždy změnily.
V lednu 1956 vedl admirál Byrd další expedici do Antarktidy a/nebo jižního pólu. V této expedici on a jeho posádka znovu pronikli na 2 300 mil do středu Země. Admirál Byrd uvádí, že severní a jižní pól jsou ve skutečnosti pouze dva z mnoha dalších existujících otvorů do středu naší Země.

Nemohu se ubránit pomyšlení na slavnou sci-fi knihu Julese Vernese „ Cesta do středu Země “, kterou mnozí z vás možná četli nebo alespoň viděli ve filmové verzi .
Admirál Byrd také tvrdil, že i Vnitřní Země má své vnitřní Slunce. Teorie admirála Byrda říká, že póly Země jsou spíše konvexní než konkávní. Lodě a letadla mohou skutečně létat nebo vjíždět přímo dovnitř.
Americký tisk oznámil objev admirála Byrda, nicméně byl okamžitě potlačen našimi známými „dobrými“ elitními (ne)přáteli, tedy onou tajnou sionistickou „světovou“ vládou. Ray Palmer, redaktor časopisu „Flying Saucer Magazine“, kdysi velice podrobně popsal objevy admirála Byrda. Vláda Spojených států tehdy ovšem buď koupila, ukradla nebo zničila téměř každou existující kopii, a poté dokonce zničila i desky v tiskařském lisu. Proč by to dělala, kdyby šlo jen o mystifikaci?
Bylo mi řečeno, že přesně to samé se stalo v souvislosti s článkem o objevu admirála Byrda v „National Geographic“. Časopis byl vydán a vláda USA zabavila téměř každé číslo. Pokud by tedy příběh nebyl pravdivý, jak to, že by americká vláda byla až tak moc akční hlavně v ničení všech důkazů?

Dalším zajímavým faktem je ten, který jsem letmo zmínila již v předchozím článku, tedy že vláda Spojených států vůbec nenechává letadla létat přímo přes póly. Všechny lety směřují kolem pólů a každý pilot letecké společnosti létající v těchto oblastech vám to řekne. Dalším zajímavým jevem je skutečnost, že ledovce na pólech jsou tvořeny ze sladké vody, nikoli slané vody, která je unáší od břehů „pólů“. Další zajímavou otázkou je, proč je podstatně chladněji blíže k arktickým břehům než nějakých 600 až 1000 námořních mil severně od nich.

V knize Dr. Raymonda Bernarda nazvané „ Dutá země “ se vypráví o muži, který potvrdil příběh admirála Byrda. Dr. Nephi Cotton z Los Angeles oznámil, že jeden z jeho pacientů, muž severského původu, mu vyprávěl následující příběh:
„Žil jsem poblíž polárního kruhu v Norsku. Jednoho léta jsme se s přítelem rozhodli, že si společně uděláme výlet lodí a pojedeme tak daleko, jak jen to půjde, směrem na sever. Naložili jsme tedy zásoby jídla na několik měsíců do malé rybářské lodi a vypluli jsme na moře.
„Ke konci prvního měsíce jsme již cestovali daleko na severu, za pólem a připluli jsme do podivné nové země. Byli jsme velmi ohromeni počasím, které tam vládlo. Bylo tam dosti teplo a v noci bylo někdy až příliš velké teplo na spaní. Pak jsme viděli něco tak zvláštního, že jsme z toho byli oba dva doslova ohromeni.

„Před teplým otevřeným mořem jsme pluli na něčem, co vypadalo jako velká hora. Na té hoře se nám v určitém bodě zdálo, že se oceán jakoby vyprazdňuje.

„Fascinováni zvláštním jevem jsme pokračovali tímto směrem a zjistili jsme, že plujeme do jakéhosi obrovského kaňonu vedoucího kamsi hluboko až do nitra Země.“ Pluli jsme dál a pak jsme viděli, co nás velice překvapilo… spatřili jsme Slunce svítící uvnitř Země.
„Z oceánu, který nás zanesl až do dutého nitra Země, se postupně stala řeka. Tato řeka vedla, jak jsme si později uvědomili, celým vnitřním povrchem světa z jednoho konce na druhý. Pokud ji budete sledovat dostatečně dlouho, může vás vést „vnitřní zemí“ od severního pólu až k jižnímu pólu.
„Viděli jsme, že vnitřní povrch Země byl rozdělen, stejně jako ten druhý, na pevninu a vodu. Je tu spousta slunečního svitu a překypuje to tam živočišným i rostlinným životem. Pluli jsme dál a dál do této fantastické země, fantastické, protože všechno tam bylo obrovské ve srovnání s věcmi známými u nás, tam venku. Rostliny jsou tam velké, stromy gigantické a nakonec jsme se dostali až k lidem – obrům.
„Bydleli v domácnostech a městech, stejně jako my na zemském povrchu, a k přepravě lidí používali zvláštní elektrický dopravní prostředek, cosi co vypadalo jako jakýsi jednokolejný železniční vůz. Trať uvnitř Země vedla podél okraje té obrovské řeky od města k městu.
„Několik obyvatel Vnitřní Země, skutečně obrovských obrů, objevilo naši loď na řece a byli jí docela ohromeni.“ Byli však vcelku přátelští. Pozvali nás, abychom s nimi povečeřeli v jejich domovech, a tak jsme se s mým společníkem od sebe oddělili, on šel s jedním obrem do jeho domu a já s jiným obrem zase k němu domů.
„Můj gigantický přítel mě přivedl domů ke své rodině a byl jsem úplně zděšen, když jsem viděl obrovské rozměry všech předmětů v jeho domě. Jídelní stůl byl kolosální. Přede mě byl položen talíř a naplněný porcí jídla tak velkou, že by mě vydatně zasytila ​​na celý týden. Obr mi nabídl shluk hroznů a každý hrozen byl velký jako jedna z našich broskví. Jeden jsem ochutnal a zjistil jsem, že je mnohem sladší než kterýkoli jiný, který jsem kdy ochutnal venku. V nitru Země chutnají všechno ovoce a zelenina mnohem lépe a chutněji než ty, které máme na vnějším povrchu Země.

„Zůstali jsme nakonec u těch Obrů celý jeden rok a užívali jsme si jejich společnosti stejně jako oni té naší, byli rádi, že nás poznali. Během naší návštěvy mezi těmito pozoruhodnými lidmi jsme pozorovali mnoho podivných a neobvyklých věcí a byli jsme neustále ohromováni jejich vědeckým pokrokem a vynálezy.

„Po celou tu dobu k nám nikdy nebyli nepřátelští a my jsme se mohli vrátit do našeho domova stejným způsobem, jakým jsme přišli… ve skutečnosti nám zdvořile nabídli svou ochranu, pokud bychom ji potřebovali na naši zpáteční cestě.“
Další odlišnou zprávu o návštěvě duté Země citoval zase jiný Nor jménem Olaf Jansen a byla zaznamenána v knize nazvané „ Kouřoví Bohové “, kterou napsal Willis George Emerson. Výraz „kouřový bůh“ se vztahuje na Centrální Slunce v dutém nitru Země, které je samozřejmě mnohem menší a také mnohem méně zářivé než je to naše vnější Slunce, a proto se pozorovatelům jeví jako kouřové.
Kniha vypráví o zážitcích otce Noarse a jeho syna, kteří se ve své malé rybářské lodi pokusili najít vzdálenou „zemi za severním větrem“, o které kdesi slyšeli. Větrná bouře je zjevně zanesla polárním otvorem až do tajemného dutého nitra naší Země.
Kniha vyšla v roce 1908 a vypráví o synových zážitcích. Zřejmě tam spolu strávili dva roky a při návratu z vnitřní země přes jižní polární otvor přišel otec nešťastnou náhodou o život, když se ledovec plující okolo nich rozlomil na dvě části a zničil jejich loď. Naštěstí alespoň syn byl však zachráněn a mohl vyprávět svůj neuvěřitelný příběh.
Po návratu domů byl umístěn do blázince, protože mu jeho vyprávění nikdo nevěřil. Poté, co byl z ústavu pro choromyslné propuštěn a strávil 26 let jako rybář na moři, se přestěhoval do Spojených států.

Ve svých devadesáti letech se spřátelil s Willisem Georgem Emersonem a vyprávěl mu svůj neobyčejný příběh. Na smrtelné posteli mu také předal mapy vnitřku Země, které tehdy sám vytvořil, a také rukopis svých zážitků. Kniha „ The Smoky God “ vypráví o jeho zkušenostech

V knize řekl, že lidé ve vnitřní zemi žijí 400 až 800 let a jsou vysoce pokročilí ve vědě. Mohou telepaticky přenášet své myšlenky z jednoho na druhého pomocí určitých typů energetického záření a prý mají zdroje energie účinější a výkonější než je naše elektřina.

Jsou tvůrci létajících talířů, které jsou ovládány touto nadřazenou silou čerpanou přímo z elektromagnetismu atmosféry. Mají velikost dvanácti nebo více stop.
Jedna další zajímavá poznámka na okraj je, že v roce 1942 vyslalo nacistické Německo expedici složenou z některých svých předních vědců také ve snaze najít vchod do duté Země.Což považuji za další silný důvod, proč se vážně zabývat touto konspirační teorií. Mohla by totiž mnohým z nás, v souvislosti s globálními procesy probíhajícími tady u nás na „vnější“ zemi, třeba již brzy zachránit život

Göring, Himmler a Hitler tento projekt nadšeně podpořili. Führer byl totiž skálopevně přesvědčen, že naše Země je konkávní, a že my, lidé, žijeme „uvnitř“ zeměkoule.
V „ The Hollow Earth “ Raymond Bernard také vypráví o fotografii zveřejněné v roce 1960 v Torontu, Canada Globe and Mail, která ukazuje krásné údolí se svěžími zelenými kopci. Jeden letec tvrdil, že snímek byl pořízen z jeho letadla, když letěl „za severní pól“.

Channelings Djwhal Khul o Duté Zemi

Kdykoli dělám výzkum na nějaké konkrétní téma, rád získávám zpětnou vazbu od Djwhala Khula o těch informacích, se kterými přicházím. Poté, co jsem se s Ním podělil o to, co nyní s vámi sdílím v této své knize, tak chtěl i on doplnit a přidat řadu zajímavých postřehů.
Nejprve potvrdil, že admirál Byrd skutečně cestoval do Vnitřní Země, přesně tak, jak psal ve svém deníku. Říkal, že i ve Vnitřní Zemi je obdoba Slunce, ale že je jiné než to naše vnější Slunce. Říkal, že Aurora Borealis nebyla způsobena Sluncem Vnitřní Země, ale působením jiného světelného zdroje.

H e uvedl, že otvory na pólech jsou velmi široké a lodě a letadla do ní mohou snadno vletět či vplout, takže jsou proti tomu přirozeně chráněny nějakým druhem energetického pole. Lidé otvory však mohou najít, pokud je skutečně hledají, jsou však tímto energetickým polem mírně maskovány.

Potvrdil mi také, že existují i další vchody do Vnitřní Země a to v Egyptě, Tibetu a na Yukatanu, a také dodal, že existují ještě další vchody v Bermudském trojúhelníku, Sovětském svazu a Africe. Řekl mi, že ve Vnitřní Zemi existují různé lidské rasy, podobně jako na povrchu Země, a že některé z nich jsou docela vysoké. Potvrdil mi také, že vláda Spojených států a i mnohé další země jsou si vědomy existence Vnitřní Země a jen pečlivě zakrývají tuto skutečnost, stejně jako tají vše o UFO a o mimozemšťanech.
Dr. Joshua David Stone

II. Deník admirála Richarda E. Byrda (únor – březen 1947) Průzkumný let nad severním pólem

Vnitřní Země – Můj tajný deník
Tento deník musím psát v tajnosti a nejasnosti. Týká se mého arktického letu devatenáctého února roku Devatenáct a čtyřicet sedm.
Přichází doba, kdy lidská racionalita musí upadnout do bezvýznamnosti a je třeba přijmout nevyhnutelnost Pravdy!

Nemohu při tomto psaní zveřejnit následující dokumentaci… možná nikdy nespatří světlo veřejné kontroly, ale musím splnit svou povinnost a zaznamenat zde, aby si ji jednoho dne mohli přečíst všichni. Ve světě chamtivosti a vykořisťování někteří z lidstva již nemohou potlačovat to, co je pravda.
Záznam letu: Base Camp Arctic, 19.2.1947
06.00 hodin – Všechny přípravy na náš let na sever jsou dokončeny a v 06.10 hodin jsme ve vzduchu s plnými palivovými nádržemi.
06.20 hodin – palivová směs na motoru na pravoboku se zdá být příliš bohatá, úprava provedena a Pratt Whittneys běží hladce.
07.30 hodin – Rádio Kontrola se základním táborem. Vše je v pořádku a příjem rádia je normální.
07.40 hodin – Všimněte si mírného úniku oleje z motoru na pravoboku, indikátor tlaku oleje se však zdá být normální.
08.00 hodin – Mírná turbulence zaznamenaná z východního směru ve výšce 2321 stop, korekce na 1700 stop, žádné další turbulence, ale zesiluje se zadní vítr, mírná úprava ovládání plynu, letoun nyní funguje velmi dobře.
08.15 hodin – Rádio Kontrola se základním táborem, situace normální.
08.30 hodin – Znovu došlo k turbulencím, zvyšte výšku na 2900 stop, opět hladký let.
09.10 Hodiny – Obrovský led a sníh dole, zabarvení nažloutlé povahy a rozptylují se v lineárním vzoru. Změna kurzu pro lepší prozkoumání tohoto barevného vzoru níže, všimněte si také načervenalé nebo fialové barvy. Obkroužte tuto oblast o dvě celé otáčky a vraťte se na přiřazený směr kompasu. Znovu byla provedena kontrola polohy do základního tábora a předání informací o zbarvení ledu a sněhu níže.
09.10 hodin – Magnetický i gyroskopický kompas se začínají otáčet a kolébat, nejsme schopni udržet směr pomocí přístrojů. Zaměřte se na kompas Slunce, ale vše se zdá být v pořádku. Ovládací prvky reagují zdánlivě pomalu a mají pomalou kvalitu, ale není tam žádný náznak námrazy!
09.15 hodin – V dálce je to, co vypadá jako hory.
0949 hodin – 29 minut uplynulo od prvního pozorování hor, to není žádná iluze. Jsou to hory a skládají se z malého pohoří, které jsem nikdy předtím neviděl!
09.55 hodin – Změna nadmořské výšky na 2950 stop, opět silné turbulence.
10.00 hodin – Přecházíme přes malé pohoří a stále postupujeme na sever, jak nejlépe lze. Za pohořím je to, co vypadá jako údolí s malou říčkou nebo potokem protékajícím středovou částí.

Dole by nemělo být žádné zelené údolí! Tady je určitě něco špatně a nenormální! Měli bychom být nad ledem a sněhem! Na levoboku jsou velké lesy rostoucí na horských svazích. Naše navigační přístroje se stále točí, gyroskop osciluje tam a zpět!
10.05 hodin – měním nadmořskou výšku na 1400 stop a zatáčím ostře vlevo, abych lépe prozkoumal údolí pod sebou. Je zelená buď mechem, nebo druhem pevně svázané trávy. Světlo zde vypadá jinak. Slunce už nevidím.

Znovu odbočíme doleva a pod námi spatříme něco, co vypadá jako nějaké velké zvíře. Vypadá to, že je to slon! NE!!! Vypadá spíš jako mamut! To je neuvěřitelné! Přesto je to tady!

Snižte výšku na 1000 stop a vezměte si dalekohled, abyste zvíře lépe prozkoumali. Potvrzuje se – rozhodně je to zvíře podobné mamutovi! Nahlaste to základnímu táboru.
10.30 hodin – Nyní se setkáváme s dalšími zvlněnými zelenými kopci. Indikátor vnější teploty ukazuje 74 stupňů Fahrenheita! Nyní pokračujeme v našem směru. Navigační přístroje nyní vypadají normálně. Jsem zmaten jejich činy. Pokuste se kontaktovat základní tábor. Rádio nefunguje!
11.30 hodin – Venkov dole je více rovinatý a normální (smím-li to slovo použít). Před námi vidíme to, co vypadá jako město!!!! To je nemožné! Letadlo se zdá lehké a zvláštně se vznáší.

Ovládací prvky odmítají reagovat!! Můj bože!!! Z našeho levého a pravého křídla jsou zvláštní typ letadla. Rychle se zavírají vedle! Mají tvar kotouče a mají zářivou kvalitu.
Jsou teď dost blízko na to, aby na nich bylo vidět značení. Je to typ svastiky!!! To je fantastické. Kde jsme! Co se stalo. Znovu zatáhnu za ovládání. Nebudou reagovat!!!! Jsme chyceni v neviditelném sevření nějakého typu!
11.35 hodin – Naše rádio praská a ozve se hlas v angličtině s možná lehkým severským nebo germánským přízvukem!

Zpráva zní: „Vítejte, admirále, v naší doméně. Vysadíme vás přesně za sedm minut! Uklidněte se, admirále, jste v dobrých rukou.“

Všiml jsem si, že motory našeho letadla přestaly běžet! Letadlo je pod nějakou podivnou kontrolou a nyní se samo otáčí. Ovládací prvky jsou k ničemu.
11.40 hodin – Přijata další rádiová zpráva. Nyní začínáme přistávací proces a za okamžik se letadlo mírně otřese a začne klesat, jako by bylo zachyceno v nějakém velkém neviditelném výtahu! Pohyb dolů je zanedbatelný a dotýkáme se pouze lehkým trhnutím!
11.45 hodin – Urychleně provádím poslední záznam do Letového deníku. Několik mužů se blíží pěšky k našemu letadlu.

Jsou vysocí s blond vlasy. V dálce je velké třpytivé město pulzující duhovými odstíny barev. Nevím, co se teď stane, ale nevidím žádné známky zbraní na těch, kteří se blíží. Teď slyším hlas, který mi jménem jménem nařizuje otevřít nákladová dvířka. vyhovujem.
Ukončit protokol
Od této chvíle sem píšu všechny následující události zpaměti. To se vzpírá představivosti a vypadalo by to jako šílenství, kdyby se to nestalo. Radista a já jsme odvedeni z letadla a jsme přijati velmi srdečným způsobem.

Pak nás nalodili na malý plošinový dopravní prostředek bez kol! S velkou rychlostí nás posouvá směrem k zářícímu městu. Když se blížíme, město se zdá být vyrobeno z křišťálového materiálu. Brzy dorazíme k velké budově, kterou jsem nikdy předtím neviděl.

Zdá se, že je přímo z návrhářské rady Franka Lloyda Wrighta, nebo možná přesněji, z prostředí Buck Rogers! Dostali jsme nějaký druh teplého nápoje, který chutnal jako nic, co jsem kdy předtím ochutnal. Je to vynikající.
Asi po deseti minutách přijdou do našich ubikací dva naši úžasně se objevující hostitelé a oznámí, že je mám doprovázet. Nezbývá mi nic jiného, ​​než vyhovět. Nechám svého Radiomana za sebou, jdeme kousek pěšky a vstoupíme do něčeho, co vypadá jako výtah.

Chvíli klesáme dolů, stroj se zastaví a dveře se tiše zvednou nahoru! Pak pokračujeme dlouhou chodbou, která je osvětlena růžovým světlem, které jako by vycházelo ze samotných zdí!
Jedna z bytostí nám pokyne, abychom se zastavili před velkými dveřmi. Nad dveřmi je nápis, který nemohu přečíst. Velké dveře se neslyšně otevřou a já jsem vyzván, abych vstoupil. Mluví jeden z mých hostitelů.

„Nebojte se, admirále, budete mít audienci u Mistra…“
Vstoupím dovnitř a moje oči si zvyknou na to krásné zbarvení, které jako by úplně zaplnilo místnost. Pak začnu vidět své okolí. To, co přivítalo mé oči, je ten nejkrásnější pohled za celou moji existenci. Ve skutečnosti je to příliš krásné a úžasné, než aby se to dalo popsat. Je to vynikající a jemné.

Nemyslím si, že existuje lidský termín, který by to dokázal spravedlivě popsat! Mé myšlenky srdečně přeruší teplý bohatý hlas melodické kvality: „Vítám vás v naší doméně, admirále.“

Vidím muže s jemnými rysy as leptáním let na tváři. Sedí u dlouhého stolu. Pokyne mi, abych si sedl na jedno ze křesel. Když se posadím, spojí konečky prstů a usměje se. Znovu tiše promluví a sdělí následující.
„Dovolili jsme vám sem vstoupit, protože jste ušlechtilého charakteru a jste dobře známý na povrchovém světě, admirále.“
„Povrchový svět?“, napůl jsem zalapal po dechu!
„Ano,“ odpovídá Mistr s úsměvem, „jste v doméně Arianni, Vnitřního světa Země.“ Vaši misi nebudeme dlouho zdržovat a budete bezpečně eskortováni zpět na povrch a ještě o něco dál.

Ale teď vám, admirále, řeknu, proč jste sem byl povolán. Náš zájem správně začíná hned poté, co vaše rasa vybuchla první atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki v Japonsku. V té alarmující době jsme vyslali naše létající stroje, „Flugelrady“, do vašeho povrchového světa, abychom prozkoumali, co vaše rasa udělala.

To je samozřejmě minulost, můj drahý admirále, ale musím pokračovat. Víte, nikdy předtím jsme nezasahovali do válek a barbarství vaší rasy, ale nyní musíme, protože jste se naučili manipulovat s určitou silou, která není pro člověka, totiž s atomovou energií.

Naši vyslanci již doručili zprávy mocnostem vašeho světa, a přesto si toho nevšímají. Nyní jste byli vybráni, abyste zde byli svědky toho, že náš svět existuje. Víte, naše kultura a věda je mnoho tisíc let za vaší rasou, admirále.“
Přerušil jsem ho: „Ale co to má společného se mnou, pane?“
Zdálo se, že Mistrovy oči pronikly hluboko do mé mysli, a poté, co mě chvíli studoval, odpověděl: „Vaše rasa nyní dosáhla bodu, odkud není návratu, protože jsou mezi vámi tací, kteří by raději zničili váš svět, než aby se vzdali svého. moc, jak ji znají…“
Přikývl jsem a Mistr pokračoval:

„V roce 1945 a později jsme se pokusili kontaktovat vaši rasu, ale naše snahy se setkaly s nepřátelstvím, naše Flugelrady byly ostřelovány.

“ Ano, dokonce pronásledován se zlobou a nepřátelstvím tvými stíhacími letouny.“ Takže, teď ti říkám, můj synu, ve tvém světě se shromažďuje velká bouře, černá zuřivost, která se nestráví mnoho let. Ve vašich pažích nebude žádná odpověď, ve vaší Vědě nebude žádné bezpečí.

“ Může to zuřit, dokud nebude pošlapán každý květ vaší kultury a všechny lidské věci nebudou srovnány se zemí v obrovském chaosu. Vaše nedávná válka byla pouze předehrou toho, co vaši rasu teprve čeká. S každou hodinou to tady vidíme jasněji… říkáš, že se pletu?“
„Ne,“ odpovídám, „už se to jednou stalo, přišla doba temna a trvala více než pět set let.“
„Ano, můj synu,“ odpověděl Mistr, „temný věk, který nyní přijde pro vaši rasu, pokryje Zemi jako příkrov, ale věřím, že někteří z vaší rasy přežijí bouři, mimo to nemohu říci. .

Vidíme ve velké vzdálenosti nový svět, který se vznáší z trosek vaší rasy a hledá své ztracené a legendární poklady, a budou zde, můj synu, v bezpečí pod naším dohledem. Až ten čas nadejde, znovu vystoupíme, abychom pomohli oživit vaši kulturu a vaši rasu.

Možná do té doby poznáte nesmyslnost války a jejích sporů…a po té době budou určité části vaší kultury a vědy vráceny, aby vaše rasa začala znovu. Ty, můj synu, se máš vrátit do Surface World s touto zprávou…“

Těmito závěrečnými slovy se naše setkání zdálo u konce. Chvíli jsem stál jako v háji… ale přesto jsem věděl, že tohle je realita, a z nějakého zvláštního důvodu jsem se lehce uklonil, buď z úcty nebo z pokory, nevím z jakého.
Najednou jsem si znovu uvědomil, že dva krásní hostitelé, kteří mě sem přivedli, jsou opět po mém boku. „Tudy, admirále,“ pokynul jeden. Před odchodem jsem se ještě jednou otočil a podíval se zpátky na Mistra.

Na jeho jemné a starobylé tváři se vyryl jemný úsměv. „Sbohem, můj synu,“ řekl, pak mávl krásnou, štíhlou rukou na znamení míru a naše setkání bylo skutečně ukončeno.
Rychle jsme prošli velkými dveřmi Mistrovy komnaty a znovu vstoupili do výtahu. Dveře se tiše sklouzly dolů a my jsme okamžitě šli nahoru.

Jeden z mých hostitelů znovu promluvil: „Musíme si nyní pospíšit, admirále, protože si náš mistr přeje, aby vás již nezdržoval ve vašem plánovaném rozvrhu a vy se musíte vrátit s jeho zprávou ke své rase.“
Nic jsem na to neřekl. To vše bylo téměř k neuvěření a mé myšlenky byly znovu přerušeny, hned když jsme se zastavili. Vstoupil jsem do místnosti a byl jsem opět se svým Radiomanem. Ve tváři měl ustaraný výraz. Když jsem se k němu přiblížil, řekl jsem mu: „To je v pořádku, Howie, je to v pořádku.“
Dvě bytosti nám pokynuly směrem k čekajícímu transportéru, my jsme nastoupili a brzy dorazili zpět k letadlu. Motory běžely na volnoběh a hned jsme nastoupili. Celá atmosféra se nyní zdála jakoby nabitá svoji jistou naléhavostí.

Po zavření nákladových dveří bylo letadlo okamžitě zvednuto touto neviditelnou silou, dokud jsme nedosáhli výšky 2700 stop. Dvě letadla letěla v určité vzdálenosti vedle a vedla nás na naši zpáteční cestě. Zde musím konstatovat, že náš rychloměr nezaznamenal vůbec žádný údaj, přesto že jsme se pohybovali velmi rychle.
2.15 hodin – Přichází rádiová zpráva. „Teď vás opouštíme, admirále, vaše ovládání je volné.“ Auf Wiedersehen!!!”
Chvíli jsme sledovali, jak křídlovky mizí na světle modré obloze. Letoun měl najednou pocit, jako by ho na okamžik zachytil prudký sestupný proud. Rychle jsme získali kontrolu. Nějakou dobu spolu nemluvíme, každý má své myšlenky….
Záznam do letového deníku pokračuje:
2.20 hodin – Jsme opět nad rozsáhlými oblastmi ledu a sněhu a přibližně 27 minut od základního tábora. Vysíláme je, oni odpovídají. Všechny podmínky hlásíme normální…normální. Základní tábor vyjadřuje úlevu při našem obnoveném kontaktu.
3.00 hodin – Hladce přistáváme v základním táboře. mám poslání…..
Ukončení záznamů protokolu:
11. března 1947. Právě jsem se zúčastnil porady zaměstnanců v Pentagonu. Plně jsem vyjádřil svůj objev a poselství od Mistra. Vše je řádně zaznamenáno. Prezidentovi bylo doporučeno. Nyní jsem zadržen na několik hodin (přesněji šest hodin, třicet devět minut.)

Jsem soustředěně vyslýchán nejvyššími bezpečnostními složkami a lékařským týmem. Bylo to utrpení!!!! Jsem pod přísnou kontrolou podle ustanovení národní bezpečnosti těchto Spojených států amerických. JE MI PŘIKÁZÁNO MLČET KE VŠEMU, CO JSEM SE NAUČIL, JMÉNEM LIDSTVA!!! Neuvěřitelný! Připomínám, že jsem vojenský muž a musím poslouchat rozkazy.
30/12/56 – Konečný záznam:
Posledních několik let, které uplynuly od roku 1947, nebylo laskavých… Nyní dělám svůj poslední záznam v tomto jedinečném deníku. Na závěr musím konstatovat, že jsem celou ta léta věrně tajil tuto záležitost podle pokynů. Bylo to zcela proti mým hodnotám morálního práva. Nyní se mi zdá, že cítím nadcházející dlouhou noc a toto tajemství se mnou nezemře, ale jako veškerá pravda zvítězí, a tak také zvítězí.
To může být jediná naděje pro lidstvo. Viděl jsem pravdu a ta oživila mého ducha a osvobodila mě! Splnil jsem svou povinnost vůči monstróznímu vojenskému průmyslovému komplexu.

Nyní se dlouhá noc začíná blížit, ale konec nebude. Právě když skončí dlouhá noc Arktidy, opět přijde zářivý sluneční svit Pravdy… a ti, kteří jsou z temnoty, padnou v jejím Světle. PROTOŽE JSEM VIDĚL TU ZEMI ZA PÓLEM, TEN STŘED VELKÉHO NEZNÁMÉHO.
Admirál Richard E. Byrd Námořnictvo Spojených států 24. prosince 1956

Zdroj: https://humansarefree.com/2011/05/hollow-earth-agartha-complete.html

Materiály k dalšímu studiu ke stažení!

Alec Maclellan – Dutá Země. Záhada století