Americká vláda použila techniky informační války, které se naučila po 9/11, a obrátila je proti Američanům. Amerika sice nejspíš prohrála svoji Velkou válku proti terorismu, ale naše technokratické elity by stále ještě mohly vyhrát svoji válku proti americké svobodě.

(Článek od Jamese P. Pinkertona Breitbart.com)

To byl ten argument, který uvedl Jacob Siegel v článku časopisu Tablet o 13 000 slovech nazvaném „Průvodce pochopením podvodu století“, ve kterém se snažil objasnit „podvod na velmi vysoké úrovni spáchaný proti americkému lidu“ elitáři, „kteří věří tomu, že jsou neomylní“.

Konkrétně, píše dále Siegel, tak tito „neomylní“ elitáři věří, že zachraňují svět před „dezinformacemi“, což je cokoliv, co oni sami považují za nepravdu o Rusku, Ukrajině, Donaldu Trumpovi, Covidu, změně klimatu, volebních podvodech, Brexitu atd. Pojmenují to jednoduše jen jako dezinformací a pak nás před tím chtějí ochránit. A také působí na ministerstvu zahraničí a v mnoha dalších federálních agenturách, ale i v mnoha nadacích a nevládních organizacích a ve stovkách akademických „center“, která všude začala vyrůstat jako houby po dešti od roku 2016.

Tato skupina lidí a organizací byli totiž původně vyškoleni v technikách informační války spojené s kauzou 9/11 a hlavně s Velkou válkou proti teroru, ovšem nezdá se, že bychom se v těchto dnech obávali nějakých džihádistů. Víte, tito experti na „!infowar“ se totiž jen přes noc proměnili v experty na „dezinfowar“. Posíleni ve svém konání rozpočty hodnými velikosti Pentagonu, tak jejich novým cílem se stal dnes prostý americký lid, považovaný za dezinformované hlupáky nebo snad ještě za něco horšího. „To, co začalo jako způsob boje se vzdáleným nepřítelem,“ tvrdí Siegel, „tiše metastázovalo do totalitní fantazie nekonečného boje proti mylným (správným) myšlenkám a pocitům obyčejných občanů“ Totalitní fantazie je cosi velmi připomínající Orwellův román 1984.

Siegel vyjmenovává i konkrétní jména a poukazuje při tom i na Centrum pro globální angažovanost (GEC) ministerstva zahraničí – vytvořené prezidentem Barackem Obamou v roce 2016 a které je stále velmi mocné, a které deklaruje jako svůj účel:

Řídit, vést, synchronizovat, integrovat a koordinovat úsilí federální vlády USA o poznání, pochopení, odhalení a boj proti cizímu státnímu ale i nestátnímu propagandistickému a dezinformačnímu úsilí zaměřenému na podkopávání nebo ovlivňování politiky, bezpečnosti nebo stability Spojených států, jejich spojenců a partnerských zemí.

Sama o sobě by tato slova zdůrazňující zahraniční dezinformace mohla znít i vcelku dobře. GEC však má ten nejširší možný pohled na své vlastní poslání a rozhodlo se proto zahrnout i své domácí cíle – tedy občany USA. Siegel cituje prvního šéfa GEC, Michaela D. Lumpkina, kritizujícího takové důležité zákony, které chrání práva Američanů, jako je například zákon o ochraně soukromí z roku 1974.

Jak řekl Lumpkin: „Zákon z roku 1974 byl vytvořen proto, aby zajistil, že neshromažďujeme údaje o amerických občanech. Dobře… podle své definice je World Wide Web ale celosvětový.“ Jinými slovy řečeno, všichni jsme totiž zcela legitimními cíly pro tuto Lumpkinovu agenturu.

Siegel dále vysvětluje: „Poselství amerického obranného establishmentu bylo jasné: Aby vláda vyhrála svoji informační válku – jakýsi existencionální konflikt odehrávající se v dimenzích kyberprostoru bez jakýchkoliv hranic, tak se musela obejít bez těch již poněkud zastaralých právních rozdílů mezi zahraničními teroristy a americkými občany.“ Znovu opakuji, že boj proti teroru je rozhodně legitimním a důležitým cílem. Ale v tom případě také musíme vložit vysokou míru důvěry v naše strážce; Aby se jim dalo věřit, tak musí být strážci důvěryhodní.

Samozřejmě, že tito rádoby strážci mají již připravenou svoji odpověď: Můžete nám věřit. Koneckonců, jsou to odborníci a jsou přece různorodí – alespoň tak, jak oni sami rádi věří ve svoji „rozmanitost“. „Boj proti propagandě a dezinformacím,“ uvedla GEC v roce 2018, „bude vyžadovat využití odborných znalostí z vládního, technologického a marketingového sektoru, akademické obce a nevládních organizací.“ Jinými slovy, progresivní gang je tady. No není to dost různorodé?

Big tech rozhodně již odpověděl na výzvu cenzorů. V roce 2017 Google – vždy „Dobrý cenzor“ – spustil svůj projekt Sova, jehož posláním, jak nám vysvětlily New York Times, bylo „vymýtit falešné zprávy a dezinformace rovnou z výsledků vyhledávání“.

Od té doby se velmi rozšířila tato technika kdy jsou označovány nepohodlné informace za dezinformace. V březnu Associated Press nabídla „Fact Focus“, který prohlásil, že ti, kdo si mysleli, že Silicon Valley Bank zkrachovala kvůli wokeness, trpí prý „dezinformacemi“. Dále bychom mohli poznamenat, že článek AP byl součástí série, o níž samo AP nabízí značně neprůhledné prohlášení: „Tento článek je součástí úsilí AP řešit problém široce sdílených dezinformací, včetně spolupráce s externími společnostmi a organizacemi kvůli přidání faktického kontextu k jinak zavádějícímu obsahu, který koluje online.“ A pokud dále následujeme na odkaz na ony „externí společnosti a organizace“, tak vidíme 18 jmen, všechna přímo z lůna velkých dezinformátorů.

Jistě, Američané určitě nemají rádi, když jim někdo říká, co si mohou a nemohou myslet. Zvláště když jim to říkají různí, vždy poněkud samolibí samozvaní experti, které zesnulý Angelo Codevilla nazýval „vládnoucí třídou“.

Stává se, že když už se tito dezinformační bojovníci stanou příliš viditelnými nebo příliš nepříjemnými, a stávají se tak přítěží režimu, tak jsou odstraněni ze scény – alespoň z viditelné scény. To se stalo třeba Nině Jankowiczové, která se stala doslova virálním terčem posměchu jako zpívající cenzor. Ukázka textu: „Chci být bohatý, slavný a mocný a došlápnout si na všechny své nepřátele.“ Není totiž mnoho lidí, kteří mají rádi, když jim vládne někdo, kdo je tak zamilovaný do svého vládnutí.

Jankowiczová byla krátce i šéfkoui Rady pro správu dezinformací ministerstva vnitřní bezpečnosti, ale její jméno bylo posouzeno jako příliš provokativní, a proto byla penzionována. Pokud jde o Jankowiczovou, tak ta nevynechala možnost výplaty odstupného. Nyní je registrovanou zahraniční agentkou a stále bojuje proti dezinformacím, i když v méně známých kruzích

Chytřejší dezinformační bojovníci se ale raději drží trochu na uzdě. Například je tu cosi, poněkud vágně pojmenované jako „Hamilton 68“. Je to ale vysokoškolský sraz? Nebo nějaké archivní víno? Noviny federalistů? Ve skutečnosti jde o dezinformační skupinu, založenou v roce 2017, která se prezentuje jako „nový nástroj pro sledování ruských dezinformací na Twitteru“. Siegel vysvětluje:

Hamilton 68, tvrdí, že objevil stovky účtů napojených na Rusko, které infiltrovaly Twitter, aby rozsévaly chaos a aby pomohly Donaldu Trumpovi vyhrát volby. Rusko bylo obviněno z hackování platforem sociálních médií, nových center moci, a jejich zneužívání k tajnému řízení událostí ve Spojených státech.

Děsivé! Ale je tu ještě jedna podstatná věc: „Vůbec nic z toho nebyla pravda.“

Dobře, tak možná Hamilton 68 udělal někde chybu. Siegel k tomu však poznamenává, že tato skupina za svou chybu nezaplatila žádnou cenu. Novinář Matt Taibbi poznamenal: „MSNBC zmínila Hamiltona 68, nechvalně známý ‚dashboard‘ účtů údajně spojených s ‚ruskými vlivovými aktivitami‘, který byl v Twitter Files odhalen jako podvod, více než 100krát v období mezi létem 2017 a listopadem 2019.“ Hamilton 68 existuje dodnes jako součást Aliance pro zajištění demokracie. A totéž platí pro všechny ostatní outfity, které se spletly. Nikdo z nich za to nezaplatil.

Podle Siegela to není náhoda. Tyto odhalené chyby se „setkaly s velkou zdí mlčení v celostátním tisku. Nezájem byl tak hluboký, že naznačoval spíše princip než pohodlí pro praporečníky amerického liberalismu, kteří ztratili víru v příslib svobody a přijali nový ideál. (Breitbart News také informovaly o Hamiltonu 68 a všimly si některých jeho absurdních obvinění, včetně obvinění proti známému americkému občanovi Davidu Horowitzovi.)

Asi proto aby Siegel nebyl obviněn z chození okolo horké kaše, tak prohlašuje o dezinformátorech:

Zločinem je již samotná tato informační válka, která byla zahájena pod falešnou záminkou a již svou povahou ničí základní hranice mezi veřejným a soukromým, ale i mezi zahraničním a domácím, na nichž ovšem závisí mír a demokracie. Spojení antiestablishmentové politiky domácích populistů s válečnými činy zahraničních nepřátel ospravedlnila to dnešní obrácení válečných zbraní proti americkým občanům. Proměnila veřejný prostor, kde se odehrává běžný společenský a politický život, v sledovací pasti a na cíle masových psychologických operací. Zločinem je také dnes již rutinní porušování práv Američanů nikým nevolenými úředníky, kteří tajně kontrolují, co si jednotlivci mohou myslet a říkat.

S trochou poezie dodává: „Dezinformace je jak název těchto zločinů, tak i prostředek k jeho zakrytí; zbraň, která slouží jako převlek.“

Siegel v tomto duchu pokračuje, je to jakási kontrolovaná zuřivost poezie; napsal tak žhavý článek, že by mohl být žhavou knihou. On sám je totiž veteránem Velké války proti terorismu, sloužil v americké armádě v Afghánistánu. Jak vzpomíná na svou službu jako agenta vojenské rozvědky, tak Američané měli velkou schopnost shromažďovat informace – pomocí všeho počínaje od satelitů na obloze až po své antropology ve vesnicích – a v důsledku toho „americké síly mohly měřit tisíce různých věcí“ (a teď pozor), „kterým jsme nemohli porozumět“. Siegel k tomu úsečně dodává: „Snažili jsme se tento deficit pokrýt získáváním ještě více dat.“ Jinými slovy:: Sice nevíme, co děláme, ale pomůžeme tomu tím, že to budeme dělat ještě víc.

Siegel byl v době kolapsu v roce 2021 již dávno pryč z Afghánistánu – šlo o kolaps, který naši experti vůbec nepředvídali. Ale teď mají tyto miliardové děti nové zaměření: a tím jsme my! Siegel nás provede některými z těch největších hitů dezinformátorů, a to od Ruska přes Covid, až po notebook Huntera Bidena (pamatujetesi ještě, kdy to přece byla jen „ruská dezinformace“?).

Kromě toho Siegel popisuje informační management Bidenovy administrativy o Covidu, který samozřejmě dosáhl až do Silicon Valley:

S využitím svých nových pravomocí a přímých kanálů uvnitř technologických společností jim začal Bílý dům posílat seznamy lidí, které chtěl zakázat, jako je například novinář Alex Berenson. Berenson byl vyhozen z Twitteru poté, co (pravdivě) tweetoval, že mRNA vakcíny „nezastaví infekci. ani přenos.“ Jak se ukázalo, bylo to pravdivé tvrzení. Zdravotnické úřady v té době byly buď sami dezinformovány, nebo nám záměrně lhaly o schopnosti vakcín zabránit šíření viru.

Takže, který je ten největší podvod století? Všechny dohromady. To je ta Siegelova pointa.

Informace proti dezinformacím

Je to poněkud bezútěšný obrázek. Siegel však cituje i některé hrdiny: „Kdyby se Elon Musk nerozhodl koupit Twitter, tak mnoho klíčových detailů v historii americké politiky v Trumpově éře by nejspíš zůstalo tajných, a to možná navždy.“

Jak každý čtenář Breitbart News asi již ví, tak soubory na Twitteru, které se šíří už několik měsíců, jsou přímo zlatý důl informací o dezinformacích. (A nezapomenutelné zůstane jak v rozhovoru tváří v tvář 11. dubna Musk dostal reportéra BBC, který nenuceně házel obvinění proti Twitteru, i když neměl žádná fakta, která by tato obvinění podpořila.)

Přesto jsou síly bojující proti „dez-“ a „dezinformacím“ silné a mají velký dosah. A nyní zatčení Jacka Teixeiry, člena letecké národní gardy obviněného z úniku tajemství národní bezpečnosti do chatovací místnosti na Discordu 13. dubna, uvede tyto „informační hygieniky“ do stavu nejvyšší pohotovosti. Podle New York Times „výzkumníci říkají“, že „černý humor o rase nebo ideologii může nakonec formovat přesvědčení vnímavých mladých lidí a zprvu neškodné memy mohou být kooptovány až do symbolů nenávisti“. Evidentně se tak i gesto prstu „v pořádku“ stalo v myslích těchto expertů hitlerovským memem.

Můžeme k tomu jen dodat, že také v údajně svobodné Evropské unii úřady podobně pracují na potlačení svobody projevu. A zákonodárce v Brazílii již představil zákon o „anti-falešných zprávách“, jehož cílem je regulovat platformy sociálních médií, aby cenzurovaly a trestaly lidi, kteří zveřejňují obsah, který vláda považuje za „falešný“.

Mezitím novinář Matt Taibbi tvrdí, že oficiální místa již vidí na případu úniků informací z Pentagonu také jeho světlou stránku:

Příběh o úniku informací bude také jistě koncipován jako důvod pro schválení zákona RESTRICT Act, vlhkého snu creepazoidního senátora za Virginii Marka Warnera, který by dal vládě široký prostor k zásahu proti „komunikačním technologiím“, které vytvářejí „nepřiměřené nebo nepřijatelné riziko“ pro národní bezpečnost.

Takže únik informací z Pentagonu jim dává šanci udělat to, co vždy chtěli dělat. Jak se s tím vyrovnat? Když už mluvíme o „nich“, tak zatímco tajemství Pentagonu prosakovala na Discord, tak FBI byla zcela zaneprázdněna vyšetřováním katolické církve. Ve skutečnosti nás zdroje z Washington Post informují o tom, že USA identifikují pouze jedno procento příspěvků na sociálních médiích pocházejících z Ruska. Zřejmým poučením podle Postu je, že se prostě musíme více snažit. A že větší snaha bude samozřejmě vyžadovat více zdrojů. Hádejte se, kdo tyto zdroje poskytne. Ve skutečnosti je můžeme sledovat, jak obhajují více zdrojů, a přemítat o tom, co udělají s „neomezenými zdroji“ k dohledu.

Otázka: „Co byste dělali s neomezenými zdroji?“

Odpověď: „Monitorovat šifrované platformy“ a špehovat „přistěhovalecké a diasporní komunity“ a studovat „dezinformace“.

-Atlantic Council guy w Stanford, EIP, & Graphika

pic.twitter.com/cMUPpvSBoX

— Matt Orfalea (@0rf) 26. dubna 2023

Mezitím, jen v jiném příspěvku, se tentýž Taibbi zaměřil na konvergenci médií a vládních úředníků: „Kdysi se považovalo za zdravé, aby se tisk, stavěl do pozice skeptického kritika úřednictva.“ Ale nyní dokonce i údajně tak radikální postavy, jako je demokratka Alexandria Ocasio-Cortez (D-NY), již zcela otevřeně straní státu proti svobodnému vyšetřování.

Takže dezinformačně-průmyslový komplex se teprve rozjíždí a cílem je sjednocení úřednictva a progresivismu. Siegel má tgtiž pravdu, když poznamenává:

Spojené státy jsou stále ještě v nejranějších fázích masové mobilizace, jejímž cílem je využít každý sektor společnosti pod jedinou technokratickou vládou. Mobilizace, která začala jako reakce na údajně naléhavou hrozbu ruského vměšování, se nyní vyvíjí v režim totální kontroly informací, který si přisvojil poslání vymýtit abstraktní nebezpečí, jako jsou omyly, nespravedlnost a ubližování – cíl hodný pouze vůdců, kteří věří, že jsou neomylní, nebo komiksových superpadouchů.

Když už mluvíme o superpadouších, člověk si vzpomene na Jokera, kterého tak strašidelně ztvárnil Heath Ledger ve filmu Temný rytíř z roku 2008. Zlověstná postava se jedné ze svých obětí zasměje: „Víš, čeho jsem si všiml? Nikdo nepanikaří, když věci jdou „podle plánu“. I když je ten plán děsivý!“

Bojovníci proti dezinformacím mají plán a ten plán je děsivý. Ale oni nežertují.

Zdroj: https://fascism.news/2023-05-01-bringing-the-war-on-terror-home.html

Líbil se Vám tento článek?

PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z mých soukromých a osobních zdrojů a z Vašich darů. Přispějete-li na jejich provoz a další udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva, lepší budoucnost a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce jen napište prosím: „dar Myšpuli“

Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule