Infoserver Vesti.ru přinesl 16.dubna 2022 zajímavý článek Alexandra Bilibovova, který odhaluje další zvláštnosti ukrajinské krize.
Situaci , která se vyvinula v Mariupolu, prezident Zelenskij přirovnal k Ilovajskému kotli – tehdy byl v roce 2015 kyjevský režim na pokraji katastrofy a vyvázl jen díky podpisu minských dohod. Jak si Zelenskyj stěžoval, těch pár přeživších ukrajinských ozbrojenců, fakticky zavřených v průmyslové zóně, zůstalo bez jídla, bez vody a léků. Kult smrti byl však neonacistům z Azova vštěpován od samého počátku a vychovával je vlastně jako sektářské zabijáky.
Bývalá nacionalistická základna „Azov“ v okolí Mariupolu. Na rozlehlém území za vysokým plotem – několik budov najednou. Byly zde kasárny, dílny, technické budovy a samozřejmě velitelství. Na nádvoří okamžitě zaujme socha pohanského božstva, vedle modlitebního kamene jsou na ní stále obětiny. Vejdeme dovnitř budovy a v jednom z pokojů najdeme stejný idol jako na ulici, jen kapesní velikosti. Odborníci vysvětlují, co to tu je a proč.
„Pro bojovníky Azov bylo vytvořeno cosi, jako jejich vlastní náboženství, aby je to úplně izolovalo od společnosti, ve které žili, od jejich vlastních lidí. Vycházelo to ze směsi skandinávské a starověké slovanské víry. Toto je referenční kniha Azov bojovníka, zde můžeme vidět modlitbu ukrajinského nacionalisty. V „Azovu“ byl přijat kult smrti, včetně jeho bohů, jedním z nich byla Morana – bohyně smrti. Byli připraveni zemřít za své smýšlení. Ne nutně za svoji vlast, ale jen za myšlenku, za svou komunitu, za jejich vojenský řád. To je dělalo výjimečnými, cítili se pak jako bohové,“ řekl poradce předsedy vlády DLR Yan Gagin.
Exkluzivita bojovníků Azov, ve kterou oni sami museli věřit, je časem dostala až na jejich dnešní místo v hierarchii mocenského bloku Ukrajiny. Ve skutečnosti nebyli podřízeni žádnému vrchnímu vojenskému velení ozbrojených sil – byli, jak se říká, nikoli v systému, ale nad ním.
„Nebyli mezi nimi žádní zástupci kontrarozvědky ani zástupci SBU. Nebyli tam ani žádní političtí důstojníci. Naopak členové Azova byli přítomni v jednotkách ozbrojených sil Ukrajiny jako ideologové,“ řekl Gagin.
Zvláštní pozornost v „Azovu“ byla věnována nejen ideologické složce, ale také vojenskému výcviku. Bojovníci měli nejlepší zbraně a uniformy, skoro vše bylo zahraniční výroby. A kurzy bojové taktiky s personálem vedli zahraniční instruktoři a žoldáci se skutečnými bojovými zkušenostmi.
Sean Pinner byl zajat v Mariupolu při pokusu prorazit 36. brigádu námořní pěchoty ozbrojených sil Ukrajiny. Rozhovor s žoldákem z Británie pořídil novinář Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti Andrey Rudenko.
– Řekni mi, jak jsi byl zajat?
– Byli jsme v průmyslové zóně Mariupolu. Bylo rozhodnuto odtud odejít, ale nedokážu přesně říct kde. V úterý ve 4:00 jsme se dali do pohybu. Byla tma. Vzali jsme s sebou raněné. Začalo minometné a dělostřelecké ostřelování. Vojenské letectvo fungovalo. Začala panika. Každý začal utíkat různými směry. Zdálo se, že se můj velitel vypařil. Pořád nevím, co se stalo s těmi, kteří tam byli se mnou. Nakonec jsme spolu ztratili kontakt. Plán „B“ pro takovou nouzovou situaci neexistoval, nedostali jsme mapu města. Kolem 6-7 ráno bylo rozhodnuto pokusit se o návrat na místo, odkud jsme vyšli. Šel jsem prozkoumat perimetr, najít pomoc při evakuaci, sehnat jídlo a vodu. Vyšel jsem na hlavní ulici, kde mě zadržela armáda,“ vzpomíná Pinner. – Vojáci 36. brigády říkají, že jejich velení bylo speciálně posláno k zabití, aby z nich později udělali hrdiny.
Kam ti řekli, že máš jít?
– Osada Zachatovka.
– Z Mariupolu do Zachatovky je to více než 30 kilometrů. Neměli jste žádnou šanci dosáhnout této osady, protože vojska Ruské federace a DLR jsou zde všude.
– Neměl jsem o tom ponětí. Víš o tom víc než já. Ani jsem nestihl opustit Mariupol. Vzhledem k počtu obětí a zraněných je nepravděpodobné, že bychom dokázali překonat takovou vzdálenost.
Proč tě chtěli zabít? ukrajinské vedení?
– Nevím. Byli jsme opuštěni. Nevím, kdo o tom rozhodl. O osudu raněných, kteří tam zůstali, nic nevím. Nevím, co se pak stalo s těly mrtvých.
Mezitím pokračujeme ve studiu základny Azov patro po patře. Zdá se, že v tomto patře žili ostřelovači, zde jsou maskovací obleky – zimní verze, pak – demi-sezóna, takzvaný „skřet“. Zde je sniperský stůl – pro cizí, mimochodem, pušku. A tady měli Azovci dílnu. Návleky, celý rozptyl primerů. Sami Azovové kazety zapouzdřili. Zde je hotový výrobek, mimochodem, označený. Aby bylo jasno, běžná pěchota to samozřejmě nedělá. Při výrobě střeliva se počítalo i s povětrnostními podmínkami a vlhkostí vzduchu. To opět vypovídá o nejvyšší úrovni vojenského výcviku Azova.
ilustrační foto
Vojáci Lidových milicí DLR, kteří nyní tento objekt okupují, říkají, že nad ním pravidelně zaznamenávají činnost nepřátelského průzkumného dronu, jako by kontroloval bezpečnost něčeho velmi důležitého. To znamená, že bývalá základna „Azov“ u Mariupolu stále uchovává mnohá tajemství svých bývalých obyvatel.
10.dubna 2022 přinesl ruský web vesti.ru následující článek, který ozřejmuje trochu jasněji o co na té Ukrajině vlastně skutečně jde.
Protože to, co se dnes děje na Ukrajině, není jen a pouze vojenská záležitost, ale je to hlavně osobní, mezilidská konfrontace. A my chceme pochopit, jací lidé jednají a jaké cíle sledují na obou stranách tohoto konfliktu. Kdo vlastně skutečně rozpoutal tuto občanskou válku v zemi v roce 2014 a dovedl tuto „kauzu“ až k nelítostnému zničení donbaských „separatistů“? A jací to jsou lidé, tito donbaští „separatisté“, kteří byli ponižováni kyjevskými postmajdanskými úřady, a to bez ohledu na to, komu se posmívali, čím a komu vyhrožovali, kohokoliv ostřelovali? Navzdory tomu všemu si ale přesto Donbas dokázal zachovat svoji důstojnost, a statečně tomu útlaku vzdoroval.
Mezitím se ovšem v Kyjevě dostal k moci nový, prozápadní režim v čele se současným hercem-prezidentem, a také mnoho jeho asistentů je z této profese. Západ je ovšem přesně s takovými typy lidí spokojen. Velice dobře totiž nejen hrají jak své role, ale hlavně je hrají přesně tak, jak jim to bylo přikázáno. Sami sice stále zůstali zhruba na úrovni kulturní žákovské scénky, kde i ten, kdo umí alespoň cokoliv říct, nebo se třeba jen zasměje, je prostě dobrý.
Jejich úkolem proměnit celou Ukrajinu v parodii a dát ji mezitím pro vojenský rozvoj NATO. Jako proč? Amerika je nyní náš přítel. A vy, Moskvané – vypadněte! Jsou „na gilyaku“, tedy pověsit. A všechno to začalo vtipy. Ale ve skutečnosti jsou nyní v Kyjevě u moci lidé ze scénky, jejichž vlastní osobnostní měřítko nám vůbec neumožňuje uvědomit si celý rozsah dramatu, do kterého tak bezmyšlenkovitě uvrhli svoji zemi. Nejednou jsme ukázali jevištní činy samotného Zelenského: jak stál u klavíru bez kalhot, nebo jak měl vysoké podpatky z latexu.
Ale ten, koho Zelenskyj jmenoval poradcem prezidentské kanceláře. Aleksey Arestovič , který je známý jednak svými značně jedovatými citáty o Rusku, které třeba tvrdí, že Rusové nejsou tak úplně lidé, nebo kterými na podzim vyhrožovali teroristickými útoky na ruském území. Ale hned tady vedle je stejný Arestovič, jen v ženských šatech, paruce a světlé rtěnce. Ale herec je to stejně špatný a jeho osobnost je nízká. Ale v Kyjevě říkají – že na první pohled, prý zvyšuje morálku. Ve své podstatě zůstává ale stále stejný.
Zde je příspěvek Arestoviče před pěti lety, který nám odhalí pohled do jeho nitra: „Vážení přátelé, od jara 2014 jsem vám hodně lhal. Byla to čistě propagandistická práce způsobená ruskou vojenskou agresí proti Ukrajině. O tři roky později to uzavírá slovy: propaganda je nedílnou součástí války. Je to bohužel také nutná součást, ale pouze vedená anonymně, tedy když se k ní nepřihlásíte vlastním jménem.
A pak ještě cynicky dodává: „Dívám se na veškeré ty otázky ohledně historické paměti, spravedlnosti, boje, vítězství a porážek, formování národa, jazyků, uzavírání historických ran asi tak, jako se voják kouká na veš. Jen mě osobně to ale vůbec nezajímá.“
A tato osoba je dnes součástí nejvyšší ukrajinské elity. Byl to právě on, tenhle Arestovič, který byl svého času mluvčím ukrajinské delegace v tripartitní kontaktní skupině pro urovnání situace v Donbasu,která byla vytvořena na základě minských dohod. Nyní je Arestovič tím hlavním ideologickým distributorem ukrajinských propagandistických padělků.
A také právě on 4. dubna oznámil, že mrtvola dívky s vypáleným hákovým křížem na zádech, nalezená v mučírně azovských obyvatel Mariupolu, byla prý obětí Rusů. No, není to parchant?! Tady taková směs ukrajinského personálu (někteří z nich jsou navíc i neonacisté) nyní vzkvétá na Ukrajině k radosti Západu.
A teď pociť ten rozdíl. Lidé z Donbasu. Co jsou? Na tuto otázku odpovídá nový dokumentární film novináře VGTRK Andreje Medveděva „Donbass“. Premiéra se konala na televizním kanálu „Rusko 1“ v pátek.
Kyjev se obnažuje, Západ zuří
Prezident a vrchní velitel ruských ozbrojených sil Vladimir Putin na tento týden svolal další zasedání Rady bezpečnosti země, kde se podle oficiálního prohlášení projednávala tři hlavní témata. Prvním je průběh speciální vojenské operace na Ukrajině. A zde se asi sluší připomenout si hlavní cíle této speciální operace, které Putin definoval 24. února takto: „Ochrana lidí, kteří byli osm let vystaveni týrání, genocidě ze strany kyjevského režimu. A k tomu budeme usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny a také chceme postavit před soud všechny ty, kteří spáchali četné krvavé zločiny proti civilistům, včetně občanů Ruské federace.“ Vše z toho je stále v platnosti. Od té doby Šojgu i Lavrov tyto cíle několikrát a opakovaně potvrdili. Žádné další cíle už nebyly stanoveny.
Druhým tématem zasedání Rady bezpečnosti Ruska (po průběhu speciální operace) jsou pokračující jednání s Kyjevem. Určitě je o čem diskutovat. A třetím tématem je otázka potřeby aktivně čelit informačním a jiným sabotážím , jako je například lež o událostech v Bucha v Kyjevské oblasti.
Všem těmto třem tématům věnuje Vesti Nedeli značný čas. Vše si raději pěkně srovnáme – aby bylo naprosto jasné, jak se věci na Ukrajině mají a čemu všemu díky tomu čelíme. Zprávy našich vojenských zpravodajů o postupu speciální operace. Pro informaci sabotáž – podrobná analýza. Ale na rozhovorech tento týden mluvil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov více než jednou. Upozornil na skutečnost, že ukrajinská strana se snaží vyklouznout ze svých vlastních dřívějších návrhů. Například při nedávných osobních rozhovorech v Istanbulu Kyjev předložil písemný dokument, kde Ukrajina ve skutečnosti odmítá dobytí Krymu a Donbasu vojenskými prostředky. Čili že ony bezpečnostní záruky ze strany garantujících zemí budoucí dohody – a těmi jsou Rusko, Čína a Západ – se nevztahují na Krym a Donbas.
Vedoucí ukrajinské delegace David Arakhamia o tom na brífinku v Istanbulu mluvil takto: „Máme nevyřešené problémy s ORDLO a Krymem, takže garanti na těchto územích pracovat nebudou. Některé země už daly předběžný souhlas. Toto je náš nový systém, na kterém chceme postavit novou budoucnost Ukrajiny“.
Nyní už ovšem Kyjev začíná opět „uhýbat“ a na stole je další verze z Ukrajiny. „V tom dokumentu Ukrajinci jasně formulovali, že budoucí záruky bezpečnosti Ukrajiny se nevztahují ani na Krym a ani na Sevastopol. Ve včerejším návrhu toto jasné prohlášení chybí, místo něj jsou navrženy vágní formulace o jakési „efektivní kontrole“ jako z 23. února tohoto roku. Kromě toho existuje myšlenka, že problémy Krymu a Donbasu budou předloženy na setkání prezidentů Ruska a Ukrajiny. Prezident Zelenskij navíc opakovaně prohlásil, že takové setkání je možné až po zastavení bojů. Ukrajinská strana určitě v další fázi požádá o stažení vojsk a nahromadí nové předpoklady. Tento plán je sice pochopitelný, ale je naprosto nepřijatelný,“ zdůraznil Sergej Lavrov.
Mimochodem k možnému setkání Putina a Zelenského: Putin to nikdy apriori neodmítl, ale podmínkou takové schůzky by měla být její skvělá připravenost, což i opět potvrdil mluvčí Kremlu Peskov: „Putin takovou schůzku nikdy neodmítl a taková schůzka je samozřejmě hypoteticky možná. Aby se ale skutečně mohla uskutečnit, je nutné, aby po roce práce týmů obou delegací konečně vznikl konkrétní návrh. Ne nějaký soubor myšlenek, ale konkrétní písemný návrh dokumentu. Pak teprve přijde řada na takové osobní jednání.“
Právě s vývojem takového dokumentu jde do tuhého. Ostatně ukrajinská delegace se stále stydí ze strany na stranu a buď nabízí, nebo odmítá vlastní návrhy. Zdá se, že podpis vedoucího ukrajinské delegace Davida Arakhamia znamená málo. Sergej Lavrov tomu říká „chronická nesmlouvavost“: „Další základní bod: dokument podepsaný Arakhamií jasně uvádí, že v kontextu neutrálního, neblokového a nejaderného statusu Ukrajiny na Ukrajině se jakákoli vojenská cvičení s účastí cizinců konají pouze se souhlasem všech garantujících států včetně Ruska.Ve včera došlém návrhu smlouvy je však i toto jednoznačné ustanovení nahrazeno.Nyní se hovoří o možnosti provádět cvičení se souhlasem většiny garantujících států bez jakékoliv zmínky Ruska. Taková neschopnost vyjednávat se stala chronickou. Charakterizuje skutečné záměry Kyjeva, jeho linii i neúspěchu vyjednávání odklonem od dosažených ujednání. Vidíme to jako projev skutečnosti, že kyjevský režim je řízen Washingtonem a jeho spojenci, kteří tlačí prezidenta Zelenského, aby pokračoval v nepřátelství.“
Jednání musí samozřejmě pokračovat. To je důležité. Realita je ale taková, že je komplikuje nejen, mírně řečeno, volitelnost Kyjeva, ale také záměrná podpora vyjednávacího procesu tím, čemu se na posledním zasedání Ruské rady bezpečnosti říkalo „informační sabotáž“.
Šokující video. Ukrajinští vojáci vláčejí těla těch, kteří zemřeli v Buchu, kabely, protože je lze, jak se říká, těžit. Specialisté na obchod s minami a výbušninami však tvrdí, že jde o další výrobu v Kyjevě, protože sapéři obvykle provádějí takovou kontrolu z úkrytu, protože poloměr zničení výbušného zařízení dosahuje 100 metrů a zde je kabel maximálně 5 metrů.
Cvakání fotoaparátů se ale v Buchu nezastaví ani na den. Každý den se sem konají novinářské zájezdy pro západní novináře. Takže minulý pátek byly tašky opět položeny přímo k nohám Ursuly von der Leyen, která přijela rovnou z Bruselu. Zdá se, že host je tentokrát ale opravdu ohromen. A pak ve službě zopakuje obvinění: „Viděli jsme krutou tvář Putinovy armády. Viděli jsme lehkomyslnost a vyrovnanost, s jakou obsadili město.“ A to vše navzdory zcela zřejmé a úplně jiné chronologii událostí.
Ruské jednotky opustily Buche 30. března. Následující den (31.března) to šťastně potvrzuje přímo osobně starosta Buche Fedoruk. Ani slovo o nějakých mrtvých tělech na ulici. 2. dubna vstupuje do města ukrajinská národní policie, nahrává 8minutovou videoreportáž a opět v ní není ani jeden snímek mrtvých. Všechny tzv. „důkazy o ruských zločinech“ se jakoby zázrakem objevují teprve až 4. den, kdy do města dorazí nejprve zaměstnanci SBU, pak Národního praporu a poté i kamery.
A najednou The New York Times zveřejní satelitní snímek, který tvrdí, že prý ta těla leží v Buche již od 11. března. Mnoho uživatelů na webu si však všimlo, že není možné objednat originál tohoto snímku od satelitní společnosti Maxar – a to je dodavatel Pentagonu – snímek není v jejich otevřeném katalogu. Další fotky z března jsou potom k dispozici pouze v odlehčené verzi 50 megabajtů, v rozlišení, které na nich neumožňuje vidět těla.
A – co je nejdůležitější – pokud věříme obrázku, tak ta těla údajně ležela v dešti a při kladných teplotách déle než dvacet dní, a to bez jakýchkoliv trochu zjevných známek rozkladu. Ředitel ruského centra forenzního lékařského vyšetření Ministerstva zdravotnictví Ruska, profesor Igor Makarov, upozorňuje na skutečnost, že například příznaky jako vysušení kůže v určitých oblastech naznačují, že smrt nastala před několika hodinami, možná dokonce již před jedním dnem.
„2.-3. den se na povrchu kůže objeví tzv. kadaverózní zeleň. Začátkem druhého týdne tato kadaverózní zeleň pokrývá celou kůži mrtvoly. Asi po 1-2 týdnech se zelené plochy se může změnit na hnědé a černé složky. To znamená, že mrtvola může dokonce zčernat. A do konce druhého týdne se objevují takzvané hnilobné plyny, které dávají mrtvole zvětšený objem,“ vysvětlil Makarov.
Dalším sebeodhalujícím detailem pro Kyjev je, že mnoho mrtvých má ruce svázané za zády bílými obvazy. Pro civilisty to byl znak neutrality nebo spolupráce s ruskými jednotkami.
Selfie na pozadí těl – tento žánr dobře ovládá i poradce ukrajinského šéfa ministerstva vnitra Geraščenka. A další mrtvý je přenesen do cel. A opět bílý obvaz.
Komentář našeho vojenského důstojníka Jevgenije Poddubného, který tehdy doprovázel ruskou armádu v Kyjevské oblasti: „Organizátoři krvavé inscenace v Buči samozřejmě moc nepočítali. Civilisté, kteří byli vedle ruských jednotek speciálně nasadit si bílé pásky, aby se identifikovali. Armáda ale tyto lidi nevnímala jako protivníky, nevnímala je jako nepřátele. Navíc nálada v jednotkách je spíše taková, že lidé, kteří jsou na územích osvobozených od vlivu kyjevského režimu, musí být vojáky chráněni, střeženi .“
Cíle ukrajinských národních praporů jsou ale přesně opačné. Při sebemenším podezření na jakoukoliv spolupráci s ruskou armádou – následuje okamžitě poprava. Což potvrzuje třeba video oddílu neonacisty, přezdívaného Boatswain. Jeho lidé šli do Buche uklízet a dostali povolení střílet na každého, kdo neměl modré obvazy – to je barva ukrajinských sil.
Ruské ministerstvo obrany a ministerstvo zahraničí požadovaly urychlené vyšetření masakru v Buche. Ukrajinská strana zatím neposkytla žádný seznam obětí, žádné výsledky pitvy, žádný čas smrti, ani žádnou příčinu smrti. Moskva se okamžitě pokusila svolat Radu bezpečnosti OSN, ale nyní předsedající Spojené království to zdržovalo – čekalo se, až se objeví Zelenskyj přes video odkaz, který po návštěvě Buche měl okamžitě ze všeho osobně obvinit Moskvu.
Ruský vyslanec oslovil přímo Zelenského: „Přišli jsme přinést dlouho očekávaný mír krvácejícímu Donbasu. Nejednáme jako Američané a jejich spojenci jednali v Iráku a Sýrii kde vymazali celá města z povrchu zemského. Oni to udělali.“ nelitovat jich, ale „je nám to líto. Protože jsou to lidé nám blízcí. Vladimíre Alexandroviči, udělejte správné rozhodnutí, které je pro vaši zemi nezbytné. Protože Západ je připraven bojovat na Ukrajině proti Rusku a to až do posledního živého Ukrajince.“
Krvavá provokace je nevyhnutelnou motivací úřadů na Majdanu. Zde je stejná Rada bezpečnosti před 4 lety. Ukrajinský ministr zahraničí Klimkin otevřeně obviňuje Rusko ze zabití opozičního novináře Arkadije Babčenka s cílem destabilizovat Ukrajinu. Západ ochotně a z prahu věří v krvavý obraz. Tisk hovoří o vraždě „dalšího Putinova nepřítele“ a dokonce o „ruském terorismu“. Ale najednou si úplně klidně SBU předvádí živého Babčenka – prý právě překazili plány atentátu. K tomu byla dekorací prasečí krev, díry po kulkách vyvrtané maskérem z kyjevského filmového studia a další rekvizity.
Západ zuří. Píší, že fiktivní smrt, krvavé zinscenování vraždy a manipulace s veřejným míněním jsou prý urážlivé a nepřijatelné. Ale nyní je sám Západ plnohodnotným účastníkem protiruské provokace v Buche. Až na velmi vzácné výjimky. Jeden z evropských lídrů přesto položil Zelenskému nepříjemnou otázku.
„Smyslem bylo toto: ukažte nám důkazy, že to nebyla dekorace, ani inscenace,“ řekl Zelenskyj.
– Řekl vám to nějaký evropský politik?!
Ano, ale nemůžu říct, kdo to byl.
– Řekl vám to evropský vůdce?! Tomu nemůžu uvěřit, pane prezidente!
– Ano, ale nebyl to Scholz.
Mnozí spekulovali, že to byl maďarský vůdce Viktor Orbán, který právě počtvrté vyhrál parlamentní volby. Otevřeně prohlásil, že odsuzuje masakr v Buche, ale že chce vidět nezávislé a nestranné vyšetřování.
A hned vzápětí přišla další krvavá provokace. Raketový útok na nádraží v Kramatorsku a to v době, kdy je v plném proudu evakuace civilistů. Výsledek? Více než padesát mrtvých. Desítky zraněných. Ukrajina z útoku okamžitě viní Rusko. Západ to pochopitelně podporuje.
Zelenského poradce Arestovič nazývátento typ zbraně – „Iskander“. Ale to je opět naprostá lež. Tady je popis rakety Iskander-M. Pozornost přitahuje její téměř hladké tělo a malé stabilizátory. A na přeživší části rakety v Kramatorsku jsou jasně vidět velká boční křídla a mřížkové ocasní ploutve – a to je hlavní rozlišovací znak jiné zastaralé rakety – Tochka-U. Ruská armáda je nepoužívá od roku 2019, ale pro ukrajinskou armádu je to hlavní operačně taktická raketa.
Právě takové UAF zasáhlo Doněck 14. března – tehdy bylo zabito více než 17 lidí, více než třicet bylo vážně zraněno. Všechny mají stejné obrysy „Point-U“ a rozpoznatelný rukopis. Raketa s hlavicí 100 kilogramů,+ to je pro civilisty.
A ještě jedno společné: v roce 2016 se takovými nápisy na mušlích chlubil neonacista z Azova na Donbasu. A teď je to stejné i na Kramatorsku. Kyjevští představitelé si uvědomili, že verze Iskandera selhala, a rychle změnili své svědectví. „Napsal jsem, že to byl Iskander. Teď jsem podle nových údajů koutkem oka viděl, že píšou, že tohle je Točka. Ale to je jedno,“ řekl Arestovič.
A nyní se falešný údaj o údajně ruském „Točka-U“ Zelenskyj sám zavázal rozptýlit. Mýtus opět boří fakta. Sériové číslo rakety odpálené na Kramatorsk (Sh-91579) se liší pouze o 13 a 14 jednotek od těch, které používaly ozbrojené síly Ukrajiny proti Donbasu v únoru 2015. Konkrétně Ukrajinci zasáhli předměstí Logvinova raketou Sh-91566 s kazetovou municí a raketa s číslem Sh-91565 byla odpálena na Alčevsk. V případě Kramatorsku už samotná trajektorie letu a pád projektilu nenechává žádné pochybnosti – raketa byla odpálena z pozic, kde jsou umístěny jednotky ukrajinské armády.
„Byl odpálen z jihozápadního směru z Kramatorsku. Podle dostupných zpravodajských údajů se jedna z divizí 19. raketové brigády, vyzbrojená raketovými systémy Tochka-U, v době úderu na Kramatorsk nacházela v oblast osady Dobropolye, Doněcká oblast, která je 45 kilometrů jihozápadně od Kramatorsku,“ uvedl mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov.
Podle ruského ministerstva obrany měl Kyjev před zahájením speciální operace k dispozici 20 systémů Točka-U. Každý obsahuje dva odpalovací zařízení. Od konce února ruské síly zničily 8 zařízení Točka-U a 90 % jejich raketového arzenálu. Ale to, co zbylo, umožňuje ozbrojeným silám Ukrajiny pokračovat v ničivých úderech kazetovou municí na jejich vlastní, ukrajinská města.
Západ ale opět plně podporuje obvinění Kyjeva vůči Moskvě. A všude hledají důkazy brutality ruské armády. Zde je záznam rozhovoru novináře z Černihovské oblasti, pravděpodobně s jeho redakcí.
– Ahoj?
– To je John. Trochu jsme točili v centru města, tam je všechno úplně normální. Je zde také letectvo, které pracuje se stejnými objekty. Neviděli jsme žádný významný personál z Ukrajiny.
ZK Ruské ministerstvo obrany potvrdilo údaje o přípravě nových rozsáhlých provokací u Irpinu v Kyjevské oblasti
Ruské ministerstvo obrany potvrdilo údaje o přípravě nových rozsáhlých provokací v Irpinu v Kyjevské oblasti. „Zaměstnanci SBU plánují převézt z márnice v městské nemocnici na ulici Polevaja do suterénu jedné z budov na východním okraji Irpinu těla místních obyvatel, kteří zemřeli při ostřelování ukrajinským dělostřelectvem.“ „Ruská zpravodajská skupina“, která přijel do Irpeň, „zabít svědky ruských válečných zločinů.“ Zároveň budou těla zajatých ruských vojáků, kteří byli předtím zabiti nacionalisty při mučení, předložena v lese jako „nezpochybnitelný důkaz“, řekl Igor Konašenkov.
Plán je podrobně odhalen, což znamená, že je pravděpodobně zmařen. Ale kolik dalších jich ještě Kyjev má?…
https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou zcela soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!
Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100
do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“
Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte Myšpule Svět na svých sociálních sítích::
Myšpule Svět.org 