Archiv pro štítek: Varšavská smlouva

Srpen osmašedesátého roku trochu jinak (1968)

Kamarádka a kolegyně z ANS paní Jitka mi poslala tip na zajímavý článek o historických souvislostech událostí roku 1968 z trochu jiného úhlu pohledu než je ten obvykle známý. Každá historická událost bývá prezentována a interpretována z úhlu pohledu a v kontextu zájmu současné mocenské garnitury, přičemž tento úhel pohledu se může od objektivní reality této historické události značně lišit.

Článek o srpnu 1968 od Milana Macáka zveřejnil internetový portál mesicnikmy.cz.

Interpretace významných historických událostí je často průsečíkem určitých dobových skutečností, nezvratných faktů, ale zároveň individuálních představ a kolektivisticky vytvářených legend. Vytvářejí je bez znalosti celkového kontextu na základě osobních prožitků jak přímí účastníci těchto dějů, tak i tvůrci propagandy, kteří si určitou událost přivlastní a podřizují ji svým vlastním konkrétním cílům.

Záměrně opomíjené jsou proto momenty, které nezapadají do rámce zvoleného propagandistického mýtu, nebo jej dokonce popírají. K zúženému pohledu na mnohovrstevnatou skutečnost může dojít i tehdy, když zůstávají pod povrchem událostí skryty aktivity zpravodajských služeb a není zájem na tom, aby byly obyčejným smrtelníkům zpřístupněny.

Události 21. srpna 1968 související s vojenským obsazením socialistického Československa jsou tak nejčastěji interpretovány jen jako silové ukončení ideálů Pražského jara a konec obrodného procesu spojeného s celkovou demokratizací tehdejší společnosti následovaný nástupem tuhé normalizace, která vrátila nadějně se reformující společnost zpět do totality. V období tzv. husákovské normalizace se zase prosadil názor, že srpen 1968 znamenal záchranu socialismu za pomoci bratrských armád Varšavské smlouvy. Ponechme nyní tyto interpretace stranou a pokusme se hledat kořeny srpnových událostí i jinde.

Československo na dostřel amerických raket

V dnešní době se v souvislosti s ukrajinskou krizí objevuje obava, zda eskalace napětí nemůže dospět až k nukleární konfrontaci, v níž by nebylo vítězů, ale jen poražených. Taková situace není nová a poprvé vyděsila svět na počátku šedesátých let v souvislosti s tzv. karibskou krizí a rozmístěním sovětských raket středního doletu na Kubě. Jednalo se o reakci na rozmístění amerického jaderného arzenálu v Turecku. Nebezpečí se tehdy podařilo zažehnat, ale to neznamenalo, že podobná situace nemůže znovu nastat. Zatímco vypuknutí karibské krize v roce 1962 nezůstalo před veřejností utajeno, další pokus o narušení strategické rovnováhy na linii NATO – Varšavská smlouva se v novinových palcových titulcích neobjevil.

Jedna z fotografií kubánského území s raketami středního doletu

Sovětská vojenská rozvědka GRU získala v polovině šedesátých let informace o rozmístění 79 amerických balistických raket krátkého doletu MGM- 31 Pershing určených pro evropské bojiště v tehdejším západním Německu. Tyto rakety přitom mohly být vybaveny jadernou hlavicí. Taktický systém Pershing 1 byl v Německu operačně nasazený v roce 1965 a jeho nebezpečí spočívalo zejména v tom, že snižoval reakční dobu po zjištění použití strategických jaderných střel ze zhruba půl hodiny na tři až pět minut. Protiútok by tak byl vyloučený, protože v tak krátké době nebylo možné uvést odvetné rakety do stavu bojové pohotovosti.

Nejbližší odpaliště amerických raket bylo přitom vzdáleno jen 37 kilometrů od československé hranice. Sověti hodlali neprodleně provést opatření zajišťující nezbytnou nukleární paritu v rámci obou vzájemně si konkurujících velmocenských bloků. Už na jaře roku 1965 proto oznámil vrchní velitel spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy maršál Andrej Antonovič Grečko československému ministrovi obrany Bohumíru Lomskému, že je nezbytné rozmístit na československém území bojové hlavice pod kontrolou sovětských specialistů.

Dilema Antonína Novotného

Už v prosinci 1965 byla podepsána dvoustranná přísně tajná Dohoda o opatřeních ke zvýšení bojové pohotovosti raketových vojsk. S výstavbou objektů určených pro uložení strategických raket byl seznámen jen úzký okruh zainteresovaných osob z vedení Československé lidové armády. O tom, kdo bude seznámený se skutečným účelem budovaných objektů „Javor“, rozhodoval první muž komunistické strany a zároveň prezident republiky Antonín Novotný. Právě on byl však na rozpacích. Splnění úkolu sice Sovětům slíbil stejně jako později jeho nástupce Alexander Dubček. Nadšený však Novotný nebyl.

Antonín Novotný

Měl sice výborné vztahy se sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem, ale s jeho nástupcem Leonidem Brežněvem příliš nevycházel a dokázal se mu i postavit. Hlavní problém však spočíval v něčem jiném. Novotný si zakládal na tom, že právě jeho zásluhou byl v zemi vybudovaný socialismus, což se mělo mimo jiné projevit i tím, že kvalita života se v Československu neustále zlepšovala a rostla životní úroveň jeho obyvatel. Najednou byl však postavený před zdrcující fakta.

Výstavba tří speciálních podzemních objektů měla spolknout na tehdejší dobu skutečně astronomickou sumu 200 milionů korun. Znamenalo to mimo jiné i ztrátu obrovského množství nedostatkového cementu, který chtěl Novotný využít raději pro bytovou výstavbu a koneckonců i pro vlastní popularitu. Budováním úložišť pro balistické střely s jadernými hlavicemi by se jeho původnímu plánu nedostávalo stavebních kapacit. Novotný tedy s plněním slibu daného Sovětům rozhodně nespěchal.

Brežněv mu však nevěřil a v boji proti Dubčekovi ho nepodpořil, což byl počátek jeho politického pádu. Ani Dubček jako Novotného nástupce v čele strany však nezjednal nápravu. Na výročí konce války přiletěl na počátku května 1968 do Československa z pověření ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu osvoboditel Prahy maršál I. S. Koněv a zajímal se o to, jak českoslovenští soudruzi plní své sliby o vybudování objektů určených pro rozmístění jaderných hlavic. Nestačil se divit, když zjistil, že úkol splněn nebyl. Situace tak definitivně uzrála k silovému rozhodnutí a k zásahu zvenčí. Jejím tragickým předznamenáním byla v březnu 1968 sebevražda generála Vladimíra Janka.

Alexandr Dubček a Leonid Brežněv

Uprchlý generál Jan Šejna uvedl v roce 1972 v rozhovoru pro Deutsche Welle, že generál Janko byl v rámci Varšavské smlouvy vrchním velitelem československého frontu, což znamená, že disponoval nejdůvěrnějšími informacemi. Podle Šejny Janko věděl o chystaném zásahu spojeneckých vojsk a usoudil nejspíš, že nedokáže zabránit událostem, které nenapravitelně poškodí přátelské vztahy mezi ČSSR a SSSR. Janko trpěl depresemi z toho, že podporoval Novotného, který tohoto veterána z východní fronty vyznamenal u příležitosti jeho padesátin Řádem práce, ale zároveň dobře věděl, že prezident Sověty oklamal. Východisko našel generál Janko v sebevraždě. V polovině března se ve služebním voze zastřelil.

Lidské štíty

Sověti museli situaci vzniklou vinou československých soudruhů řešit, aby nedošlo k ohrožení západní hranice Varšavské smlouvy. Vyřešili ji kolektivním vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa, na němž se nepodílelo pouze Rumunsko. Rozmístěním sovětských vojsk na československém území bylo dáno NATO důrazně najevo, že pokud Západ zneužije dočasného narušení strategické rovnováhy, povede to k válce. Sovětští vojáci pak plnili roli „lidských štítů“, které by v případě vypuknutí konfliktu byly obětovány. Věřilo se však, že ve skutečnosti budou hrát jen zastrašující roli, což se také stalo. Vojáci byli umístěni v kasárnách, aby nebyli na očích veřejnosti, která je jako okupanty nenáviděla.

Okupace vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968

Českoslovenští soudruzi hnáni k odpovědnosti za své selhání nebyli. Sovětská vojenská rozvědka GRU trvala na utajení vzniklé situace. Neměla totiž zájem na tom, aby západní zpravodajské služby odhalily jejího informátora. Objekty „Javor“, jejichž vybudování Novotný odkládal, byly vybudovány v roce 1969 a v roce následujícím plně obsazeny. Strategická jaderná parita tak byla s určitým zpožděním zachována. Na konci roku 1987 po návštěvě „perestrojkového“ generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Sergejeviče Gorbačova byla sovětská raketová brigáda z československého území v tichosti stažena, protože Sověti se s Američany dohodli na určitém omezení jaderného arzenálu obou mocností. Romantická legenda o surovém potlačení „socialismu s lidskou tváří“ si pak po politickém převratu v listopadu 1989 dál žila svým životem, aniž by brala jen náznakem v potaz zcela zásadní skutečnosti, které stály v pozadí někdejší invaze vojsk Varšavské smlouvy ze srpna osmašedesátého roku.

Autor článku: Milan Macák

Zdroj: https://www.mesicnikmy.cz/post/srpen-osma%C5%A1edes%C3%A1t%C3%A9ho-roku-trochu-jinak

Líbil se Vám tento článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou zcela soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

Rozbijte Evropskou unii a obětujte Ukrajinu. Co všechno jsou USA a Británie ochotny udělat pro oslabení Ruska? A Varšava spolu s Kyjevem volají po nových sankcích proti Moskvě, protože ty staré nefungují. Ale ani ty nové nebudou fungovat.

Читайте на http://WWW.KP.RU: https://www.kp.ru/daily/27374.5/4567205/

Článek Alexandra Grishina publikovaný v Komsomolskaja Pravda přináší Myšpule. Pro možnost zaujmutí objektivnějšího stanoviska než je pouze manipulativní propaganda oficiálních médií, je potřeba vyváženého pohledu z obou stran konfliktu, o kterém zábad tvrdí, že je to Ruská agrese vůči Ukrajině a Ukrajinsko – Ruská válka, zatímco Rusko to nazývá speciální vojenskou operací z důvodu denacifikace Ukrajiny. Skutečnost je dle mého názoru taková, že někdo potřebuje vyvolat světový válečný konflikt za každou cenu, tudíž jakákoliv záminka je dobrá, včetně Ukrajiny. A odhalené americké laboratoře na výrobu biologických zbraní nám napovídají dost jasně, odkud vítr fouká a že z východu to rozhodně nebude..,

„Přinesl jsem do tvého domu hroznou zprávu, Naděždo, zavolej děti,“ z nějakého důvodu mě napadla tato epizoda z filmu „Láska a holubice“, když jsem četl, že Velká Británie je proti uzavření „příliš brzké mírové dohody“ mezi Kyjevem a Moskvou. Jak uvádíl nejuznávanější britský list Times dokonce s odvoláním na vládní zdroje… těmito slovy začíná Grishinův článek v Komsomolskaja Pravda

VÁLKA NEBO MÍR. CO JE VÝHODNĚJŠÍ?

  • Někteří z našich spojenců jsou až příliš dychtiví vidět Zelenského souhlas. Jsme navíc přesvědčeni, že Ukrajina by měla před zahájením jednání co nejvíce zlepšit svou vojenskou pozici, citují britští novináři vysoký vládní zdroj. Proč se přitom rozhodl, že Ukrajina bude moci „vylepšit svou vojenskou pozici co nejvíce“, není rozluštěno. A tento postulát je dokonce překvapivý, protože vše, co se děje, v žádném případě nepřipomíná toto zlepšení.

Ale to hlavní je již zcela jasné. Anglosasové nepotřebují Ukrajinu pro to, aby tam cokoliv vylepšovali. Je pro ně naopak žádoucí, aby si obě strany pokud možno způsobovaly maximální možné škody a oni sami budou stát bokem, vše jen pozorovat a snažit se pro sebe ze situace vymáčknout maximum zisku a užitku. Proto také radil britský premiér Boris Johnson Zelenskému, aby bojoval s Ruskem do „poslední kapky krve“. Samozřejmě ukrajinština.

Právě kvůli tomu Spojené království oznámilo, že je připraveno převést na Ukrajinu (ve skutečnosti prodat jí to na úvěr) svoje těžké zbraně v podobě systémů protivzdušné obrany, protilodních raketových systémů a dělostřelectva, a také Spojené státy nyní tlačí na země z řad států bývalé Varšavské smlouvy , které jsou nyní členy NATO, do otázky ohledně převodu tanků sovětské výroby na Ukrajinu . Prázdné místo ve výzbroji samozřejmě není vzhledem k situaci vhodnéa bývalé sovětské tanky stažené z arzenálu těchto zemí musí být urychleně nahrazeny použitými americkými tanky, které jsou již Spojené státy připraveny prodat svým evropským spojencům za cenu nových. Ukrajina možná zmizí spolu se svými dluhy, zatímco země východní Evropy určitě zůstanou a budou se dále zadlužovat Spojeným státům.

RUSOFOBOVÉ SE NAKONEC NAŠLI

Je pozoruhodné, že Spojené státy, Velká Británie a země EU v zájmu oživení Ukrajiny neustále zdokonalují svoji „druhou válečnou frontu“, kterou otevřely proti Rusku – a to sankční. Zároveň by to již Evropané rádi zastavili, zústali jen u toho, čeho již bylo dosaženo, jenže Washington a Londýn s radostí reagují na každý nový vroucí výkřik Kyjeva a Varšavy, demonstrující dnes vzácnou protiruskou jednotu. Dá se vlastně říci, že se rusofobové konečně našli a to se souhlasným poplácáním Anglosasů.

„Západní sankce proti Rusku nefungují,“ uvedl na Twitteru polský premiér Mateusz Morawiecki. Téměř současně to samé oznámil i Zelenskyj ve svém dalším rozhovoru.

  • Premiér Mateusz Morawiecki včera zaslal novou výzvu šéfovi Evropské komise, v dopise, který bude předán Evropské radě ohledně nových sankcí, – řekl novinářům Piotr Muller, mluvčí polské vlády. A rozluštil, co bylo tentokrát v sázce. – Premiér navrhuje, aby EU realizovala sliby o uzavření finančních toků s Ruskem, přerušení dodávek ruské ropy, plynu a uhlí do EU, nebo alespoň jasný popis vyhlídek, kdy by se tak mohlo stát. Dalším důležitým bodem je konfiskace majetku Ruské federace a oligarchů v EU. To, co vidíme nyní, je zmrazení aktiv.

Je až pozoruhodné, že Kyjev požadoval od Bruselu naprosto stejné požadavky na nové sankce vůči Rusku. Je toi jen náhoda?

  • Příběh o embargu na dodávky ruské energie prosazují Američané a Angličané, kteří jsou na ruské ropě a plynu jen velmi málo závislí. Úkolem Angličanů je totiž zničení Evropské unie, ze které předtím odešli. Britští agenti v Evropě, včetně Poláků, Bulharů a Čechů, se proto snaží rozšířit co nejvíce veškeré protiruské sankce, včetně energetického sektoru, aby to Evropa pořádně pocítila – řekl Alexej Zubets, ředitel Institutu pro sociálně-ekonomickou ekonomiku. Výzkum Finanční univerzity pod vládou Ruské federace. – Pokud by mohli přijmout a uplatnit nějaké ještě přísnější sankce, tak by je uplatňovali. Faktem ale je, že v Evropě právě začíná velmi vážná hospodářská krize, nebo, řekněme raději, že je to docela pravděpodobné. A z tohoto důvodu už Evropa nebude chtít uvalovat žádné další sankce proti Rusku, protože již neexistují žádná taková odvětví, kde by proti nám mohla uplatnit sankce a sama tím netrpěla.
  • A MÁME VAŠE SANKCE…víte kde?

Do nového balíčku sankcí je zahrnuto 120 společností z Ruska a Běloruska. A něco to snad změnilo?

  • Pokud jsou totiž například vyhlášeny sankce proti nějakému vojenskému závodu a ten nemůže koupit nějakou potřebnou elektroniku nebo nějaké složité součástky do ruských zbraní, které se nevyrábějí v Rusku, tak prostě jen hledá lidi, kteří si vše potřebné mohou koupit a pak to dodají do toho výrobního závodu. Proti těmto společnostem, které by mohly být prostředníky při získávání toho či onoho citlivého produktu, ale byly také uvaleny sankce, – vysvětlil Zubets rádiu „KP“. – Těchto 120 společností jsou přesně ty, jejichž prostřednictvím by si bylo možné zakoupit ten či onen produkt dvojího užití jak v Evropě, tak v Americe a ve zbytku světa. Jsou to jakési zvláštní společnosti na vycpávky díry v trhu. V souvislosti s tím vyvstává otázka, zda je nutné tedy vytvořit dalších 120 takových vycpávkových firem, které by si mohli potřebný materiál, či elektroniku zakoupit, nebo použít společnosti, které již působí například úplně mimo Rusko, například v postsovětském prostoru. To je takový boj mezi pancířem a projektilem. To znamená, že když existuje střela, která prorazí pancíř, tak se pancíř posílí, a vymyslí se nová střela. A takový boj tu budeme mít ještě dlouho.
  • Stejný příběh existoval již za Sovětského svazu, kdy existovala americká organizace pro kontrolu vývozu do Ruska, která musela dát povolení k dodávkám toho či onoho zařízení, – pokračoval Alexej Nikolajevič. – Pokud si ale mysleli, že se jedná o zařízení dvojího použití, ne jen na obranu, zakázali různým dalším zemím dodávat tyto produkty do Sovětského svazu. Stejný systém je zaveden i dnes. Sovětský svaz pak ale pokaždé tato omezení stejně obešel. Podobný příběh jako byl za sovětské éry se vlastně odehrává i nyní.

Reakce obyvatel Francie, Německa, České republiky, Maďarska a dalších evropských zemí tyto anglosasy naprosto „fascinované“ Ruskem prakticky vůbec nezajímají. Stejně jako je nezajímají skutečné výsledky vojenské operace, které se nakonec ukázaly být dosti vzdáleny od jejich původních očekávání. A stejně jako se vůbec nestarají o osud běžných Ukrajinců, tak je nezajímá další osud těchto tanků sovětské výroby, které budou s největší pravděpodobností předány Ukrajincům podle nějakého inventáře ještě před jejich vlastním překročením ukrajinských hranic. Protože, je to tak, jak poznamenal ruský velvyslanec ve Spojeném království Andrei Kelin, „stanou se legitimním cílem pro naše ozbrojené síly, jakmile překročí hranici Ukrajiny“.

Ale zda celý tento příběh skutečně vydrží až do „posledního Ukrajince“, to nyní hlavně záleží, ať už to tak vypadá či nikoliv, na prezidentovi Ukrajiny Volodymyru Zelenském.

Читайте на http://WWW.KP.RU: https://www.kp.ru/daily/27374.5/4567205/

¨Přeložila, doplnila: Myšpule

Líbil se Vám dnešní článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!