V dnešní článku se budu opět ráda a s chutí věnovat konspiracím. Když už jsem ta konspirátorka a šiřitelka hoaxů a dezinformací, tak ať to stojí za to! Jak se říká, když do pekla, tak na pořádný kobyle. A ta dnešní kobyla je tedy sakra pořádná!

Mnohé z následujících konspirací a spekulací jsou založeny na velice skutečných a mnohdy značně tragických úmrtích stejně tak velice skutečných lidí. Většinou to byli lidé prominentní, skuteční výzkumníci a vyšetřovatelé v UFO komunitě a podrobnosti o jejich předčasných úmrtích by si zasluhovaly podrobnější prozkoumání. Dnešní článek, který je plný konspirací a mimozemšťanů a inspirovaný zdrojovým textem na webu insightufo.com přináší Myšpule. Mnohokrá jsem konspirativně tvrdila, že procesy vysokého řízení na naší planetě má okultní pozadí. Možná to bylo nepochopeno, tak jen pro jistotu ohledně porozumění tomu, co znamená okultní, tak okultní doslova znamená „skrytý“.

Existují nějaká reálná nebezpečí u práce na výzkumu UFO?

Jak uvidíte, v některých případech jsou tato podezření poměrně opodstatněná. Existuje však několik případů, kdy věci vůbec nevypadají tak, jak se zdáli vypadat na první pohled, a to hned, jakmile se ponoříme jen trochu hlouběji do podrobnějšího zkoumání těchto tragických dálostí. Byla to pouhá náhoda, že tito lidé, kteří se setkali se zjevně podezřelými událostmi, jevy či osobami, měli vždy aktivní zájem o UFO a o setkání se s mimozemšťany?

Zkrátka a dobře existuje poměrně velmi dobrý důvod k tomu mít podezření, že svět okolo výzkumu jevů nazývaných všeobecně UFO může být značně nebezpečným místem k životu, ať již pouhou shodou okolností nebo promyšlenějšími prostředky cíleného teroru. To nás samozřejmě nutí ptát se, proč tomu tak je? Opravdu někomu stojí za to zabíjet osoby, které se zabývají tajemstvím okolo UFO a mimozemšťanů? Nebo se ti, kdo to zkoumají a třeba hledají takové předměty, mohou náhle dotknout, třeba leckdy nechtěně, i tajemstvích mnohem pozemštějších, ale o to možná více nebezpečných?

Je opravdu tak nebezpečné zkoumat UFO?

Dobře, existují tedy opravdu skutečná nebezpečí pro všechny ty, kteří se rozhodnou zabývat se a zkoumat UFO? Většina lidí by tyto záležitosti hledala možná tak v sekci sci-fi v půjčovně DVD, nebo možná ještě tak v nějaká epizodě The X-Files . Jak však uvidíme, kolem smrti některých badatelů o UFO je několik velmi nejasných záležitostí.

Pokud tedy připustíme, že alespoň někteří z lidí, kteří dosud strkali nos do výzkumu UFO, se mohli dočkat značně nepřirozeného konce svého života, jaké by k tomu mohly být doopravdy důvody?

Byli někteří badatelé UFO skutečně zavražděni?

Samozřejmě první možností je, že jejich závěry z výkumu byly správné. Tajemství UFO z úhlu pohledu vlád i elity musí být zachováno a musí být zachováno za každou cenu. Nicméně, i kdyby to byla pravda, co by učinilo jen pouhou myšlenku na mimozemský život a jeho návštěvy naší planety tak tajnou, že by, jak se spekulativně domníváme, jim stálo za to zabíjet? Každý, kdo viděl dokument Above Majestic tak ví, o čem tu hovořím. Film s českými titulky naleznete na tomto odkaze.

Je klidně možné, že to vůbec nebylo UFO a mimozemský život, na který mnoho vyšetřovatelů narazilo, ale že odhalili úplně jiné, neméně zajímavé a také smrtící tajemství? Takové, které možná používá tvrzení o UFO a mimozemšťanech k maskování toho, co by jinak bylo považováno za v podstatě kriminální činnost. Na totmo místě asi stojí za to krátce prozkoumat jak podivnou smrt, tak hlavně výzkum Dannyho Casolara, tedy někoho, jehož práce na povrchu planety Země neměla s UFO mnoho společného, ​​ale pozdější výzkum naznačuje jejich nakonec pro něj bohužel fatální spojení.

Mohou se tedy za UFO a setkání se s mimozemšťany skrývat jiné aktivity?

V knize Blízká setkání fatálního druhu: Podezřelá úmrtí, záhadné vraždy a bizarní zmizení v historii UFO zkoumá Nick Redfern několik velmi podezřelých úmrtí v kruzích lidí, kteří se zabývají jevy UFO. ^[1] Jedna obzvláště podezřelá smrt, kterou ve své knize zkoumá, je smrt Dannyho Casolara, který spolu se svými tvrzeními o existenci tajné organizace Octopus, neboli Chobotnice, která svými chapadly dosáhla na všechny významné pozice moci a politického vlivu po celém světě, také navíc veřejnost upozornil na existenci oblasti „Dulce“, zvláštního místa v USA, které je doslova plné jevů UFO a mimozemských konspirací. .

Podle Redfernova výzkumu Casolaro odkryl důkazy o tajném projektu, který tato organizace Octopus financuje s názvem Yellow Lodge. Tento ultratajný projekt se zabýval hlavně „novými“, exotickými a „smrtícími“ viry, které by pak mohly být případně použity k atentátům a dokonce k biologické válce. Ještě zajímavější je pro nás zjištění, že Casolarovy zdroje tvrdily, že velká část jeho výzkumu se odehrávala právě v podzemním zařízení hluboko pod oblastí Dulce v Novém Mexiku.

Jak brzy zjistíme, tak poměrně mnoho současných výzkumníků UFO tvrdí, že pod oblastí Dulce nejsou pouze jakási podzemní zařízení, ale že jsou zde skutečné mimozemské objekty, technologie a bytosti reálně přítomni. Podle Casolarových spisů však byly tyto „fámy“ a tvrzení o jeho únosu mimozemšťany pouze jakousi úmyslnou kouřovou clonou navrženou a zrealizovanou těmi, kteří dohlížejí na tajný program, aby tím pomohli „odvrátit zájem veřejnosti od toho, co se skutečně odehrávalo hluboko pod zemským povrchem v oblasti Dulce“.

Jsou UFO a „mimozemské únosy“ skutečně pouze maskováním jiných aktivit?

Možná je zde zajímavé poukázat nejenom na to, že to vše rezonuje s mnoha dalšími Casolarovými tvrzeními – z nichž mnohá byla pozdějšími výzkumníky prokázána jako poměrně přesvědčivě přesná – ale někteří badatelé v komunitě UFO nám naznačují, že přinejmenším některé takzvané únosy lidí mimozemšťany jsou výsledkem lidské činnosti – únosy, které se provádějí za použití drog měnících vědomí a mysl Tedy pomocí látek zkreslujících vnímání oběti a zároveň využívajících techniky kontroly mysli. Pokud byť jen na chvíli připustíme, že by nějaká tajná zákulisní organizace mohla být schopna uskutečnit takové tajné fiktivní únosy, pak by velice pravděpodobně použila podobné techniky také ke svým vlastním účelům. V podstatě, když by viděli, jak výhodné a praktické je třeba používání falešných vzpomínek na únosy mimozemšťany při experimentech vlády USA s ovládáním mysli na nic netušících občanech v 50. a 60. letech, uvědomili si, že by něco podobného mohli použít také v místní populaci lidí žijících v okolí oblasti Dulce, aby jim mohli své aktivity vykonávat přímo pod nosem a nebyli při tom odhaleni.

Co bychom také měli zvážit, když se díváme na některé vyšetřovatele a výzkumníky UFO a na to, zda díky svému výzkumu skutečně dosáhli i svého konce?. Protože totiž nakonec možná vůbec nenarazili na nějaké UFO a mimozemšťany, ale narazili na skutečnou lidskou kriminální činnost, která ovšem leckdy zasahuje až do vysokých vládních kruhů. a právě kvůli tomu, jakkoli je to značně spekulativní, tak dosáhli svého zabití dříve, než získali jakékoliv znalosti o návštěvnících naší planety z jiného světa.

Na těchto souvislostech je zajímavé i to, že také další informátor, Phil Schneider, hovořil o podivných dějích v Dulce, i když on byl skálopevně přesvědčený tom, že zde došlo zcela jednoznačné ke skutečnému mimozemskému spojení. A i když se později vrátíme ještě zpátky k Redfernovu výzkumu případu Casolaro, tak je to právě ten velmi kontroverzní zesnulý Phil Schneider, na kterého nyní zaměříme pozornost.

Phil Schneider – Kontroverzní badatel dokonce i v UFO kruzích!

Jedním z nejkontroverznějších výzkumníků a známých informátorů, a to dokonce i v rámci samotné komunity UFO, byl bezpochyby jistý Phil Schneider.

Kdo skutečně tomuto Schneiderovi poskytl nějaké zázemí pro jeho výzkumy, byl jeho otec, jistý Oscar Schneider, který byl kapitánem námořnictva Spojených států, a dokonce se účastnil takových programů, jako byla například operace Crossroads, provedená během mnoha tehdejších zkoušek jaderných zbraní. Schneider také později uvedl, že jeho otec byl také přímým účastníkem mnoha ještě tajnějších projektů, z nichž jeden by dokoncel i známý Filadelfský experiment, Philadelphia Experiment .

A co víc, dokonce uvedl, že jeho otec pracoval jako stavební inženýr na mnoha přísně tajných vládních a vojenských základnách, obvykle zahrnujících také stavbu přísně tajných podzemních zařízení. Schneider skutečně učinil některá zajímavá, i když, alespoň pro některé lidi, výstřední prohlášení. Například když tvrdil, že ve Spojených státech je dnes více než 100 tajných hlubokých podzemních základen a zařízení (DUMBs), z nichž mnohé obsahují živé a stále aktivní mimozemské entity, a že osobně pracoval na třinácti z těchto přísně tajných míst.

Phil Schneider

Jejich výstavba začala podle Schneiderova výzkumu již někdy na počátku 40. let 20. století, ale zrychlila se hned v prvních letech po druhé světové válce. Opět doporučuji podívat se na film Above Majestic. Některým čtenářům také jistě neuniklo, že ke známé, a v mém posledním článku také již zminované havárii mimozemského plavidla v Roswellu došlo také právě v roce 1947 a to přibližně ve stejnou dobu. A náhody neexistují!

Schneider tvrdil, že jeho odpovědností bylo „vyhodnocování skalní vrstvy“ ^[2] pod zemí, aby se našly všechny přírodní útvary nebo jeskyně, které zde existovaly, a v podstatě nalezení toho, kde by bylo nejlepší místo pro zahájení stavby takového zařízení. Spolu s dalšími inženýry sloužícími v takové funkci byl tehdy spouštěn hluboko pod zem v průzkumných šachtách, aby tam shromáždili svá data potřebná pro rozhodnutí zda by se k těžbě měly použít třeba výbušniny, nebo zda by k roztavení horniny třeba nebyla lepší technologie jejich přetavení za vysokých teplot.

Na čím více projektech pracoval, tím více byl Schneider přesvědčen o té, dle jeho vlastních slov, značně „zlověstné“ povaze a účelu těchto přísně tajných zařízení (o kterých měl Schneider sám přísně zakázáno s kýmkoliv mluvit). A také začal mít dojem, jakoby ještě „někdo jiný“ jak mu to prý tehdy připadalo, také tajně spolupracoval s armádou – někdo, o kom věřil, že nejspíš žije někde velmi hluboko pod zemí.

Snad ze všech základen, o kterých později údajně informoval veřejnost, byla nejzajímavější ta, o které tvrdil, že je pod zemí v Dulce. Ta se jevila coby nejvíce podnětná k dalšímu zkoumání. A právě na ní se nyní podívejme trochu blíže.

Údajná bitva u Dulce

Podle všeobecně přijímané verze těchto událostí (jak to řekl sám Schneider v mnoha přednáškách) se to stalo během inženýrské operace v podzemním zařízení v oblasti Dulce v Novém Mexiku, kde se mu navždy změnil život.

Schneider tvrdil, že zmíněná bitva se odehrála vlastně „zcela náhodou“. Tvrdil, že projekt, na kterém se v té době podílel, měl jen vybudovat další objekt na již existující podzemní základně. Tvrdil také, že tato základna má kolem sedmi podzemních pater a je situována přibližně tři a půl míle pod zemí. Při sledování kamenů a testování různých způsobů, jak je odstranit, však objevili otevřenou jeskyni, která byla „plná skutečných mimozemšťanů, odněkud z vesmíru, jinak známých jako velcí Šedí nebo „Sediváci““.

Dále tvrdil, že tam dolu byla vyslána lidská zásahová jednotka skládající se z celkem asi 30 lidí a to hned krátce poté, co na ně náhodou narazili. A co víc, dokonce se aktivně zapojil do vzniklé přestřelky s těmito mimozemskými entitami. Krátce poté dorazila ještě další jednotka. Většina z nich byla zabita v boji, přičemž Schneider tvrdil, že i on také vystřelil ze své zbraně a že dokonce prý zasáhl dvě mimozemské bytosti. Tvrdil, že jejich výzkum tak jen pouhou náhodou odhalil tajnou skutečnou podzemní mimozemskou základnu – základnu, která tu možná existovala již „miliony let“.

Umělcův dojem z údajné bitvy u Dulce

Ve svých rozhovorech o tomto incidentu později uvedl, že byl jedním z pouhých tří přeživších z této přestřelky, od kterých by se veřejnost někdy a to značně pravděpodobně, mohla dozvědět o tomto incidentu, a dodal: „Jak dlouho ještě to budu však moci dělat, to si leckdo může domyslet“. Dále dodal, že ti „dva další přeživší“ jsou dnes pod „přísným dozorem“. Tvrdil, že v té bitvě přišlo tenkrát o život přes 60 agentů tajných služeb a lidí z FBI.

Dále také uvedl, že počátky tohoto tajného spojení lidí a mimozemšťanů sahají až k údajné dohodě podepsané s nimi za Eisenhowerovy administrativy v roce 1954 – ta smlouva se prý jmenovala Greadská smlouva z roku 1954. Schneider tvrdil, že tato smlouva výměnou za jistou technologii umožnovala těmto mimozemšťanům přístup k „několika kravám a (k) možnosti testování jejich implantačních technik na několika živých lidských bytostech, a ještě že museli „poskytnout podrobnosti o lidech, kterých se to týká“. Během desetiletí se ovšem prý tato smlouva stále více měnila ku prospěchu mimozemšťanů.

Je zajímavé, že během jeho vyprávění o incidentu na videu můžete jasně vidět poškození tří jeho prstů (o kterých tvrdil, že byly částečně useknuté laserovou zbraní) a také velkou jizvu na jeho hrudi, další ránu, kterou údajně utrpěl v boji s mimozemšťany pod Dulce.

K ráně uvedl, že byl tehdy střelen do hrudi „jednou z jejich zbraní“, Zbraň popsal jako „schránku na jejich těle“, která vystřelila modrý paprsek. Když instinktivně zvedl ruku, aby si chránil obličej, tak mu uřízly tři prsty a zasáhlo ho to do hrudi. A co víc, v důsledku rány dostal ještě prudkou otravu „dávkou kobaltového záření“. Zbraň přitlačila Schneidera až dozadu a povalila ho na zem. Nezemřel tam prý jen proto, že ho jeden voják Zelených baretů našel, zvedl a pak odvlekl z místa činu.

Tajná válka prý „probíhá pod našima nohama a nad našimi hlavami!“

Tento inženýr Schneider pak dále uvedl, že Spojené státy byly neustále „v tajné válce s podzemním nepřítelem“. A tímto nepřítelem měli být pravě „mimozemští vetřelci, kteří však zjevně byli na naší planetě již po celá staletí“. Mnoho z těchto tvrzení je ale také velmi podobných různým, a dnes značně aktuálním konspiracím o Novém světovém řádu. A tady se dosud značně konspirativní příběh začíná v důsledku událostí probíhajících právě nyní všude okolo nás dotýkat skutečně bezprostředně nás všech. Protože jedno je poměrně dost jisté, Nový světový řád a jeho budování pod rouškou vylhané ‚pandemie“ rozhodně žádná konspirace není.

Nebyla to jen oblast v Dulce, o které Schneider tvrdil, že se tam odehrávají veřejnosti neznámé události. Spolu s dalším výzkumníkem UFO Alexem Christopherem tvrdil, že získal přístup k tajnému podzemnímu zařízení, o kterém si mnoho lidí myslí, že existuje pod mezinárodním letištěm v Denveru. Aby toho nebylo málo, tak dokonce tvrdili, že pod Denverským letištěm jsou fyzicky přítomni podobní mimozemšťané, nebo v podstatě úplně stejní, jako byli ti objevení právě v Dulce.

Je pod Dulce podzemní základna?

Uvedli však některá ještě mnohem pozoruhodnější fakta. Podle několika dělníků, se kterými se dle jejich tvrzení přátelili, došlo v poslední době také k obrovskému nárůstu doslova otrocké lidské práce používané při různých stavebních projektech v podzemních zařízeních, přičemž mnoho z těchto otroků – dělníků byli ještě mladí teenageři (což je zajímavé i v souvislosti s obrovským množstvím pohřešovaných mladých lidí ve Spojených státech). Ještě trýznivější je však to, že dle jejich vyjádření, tak když jsou tito „otroci“ upracováni skutečně až k smrti,tak jsou zabiti. To znamená, že jsou doslova „spotřebováváni“ jakýmisi mimozemskými entitami, které celé toto zařízení ovládají.

Opakovaně také tvrdili, že „pod našima nohama a nad našima hlavama probíhá válka“, o které naprostá většina světové populace vůbec neví. Jenže, tato tajná válka se netýká pouze lidí a šedých, ale také dalších reálně existujících bytostí – plazích entit.

Mnoho podivných, ale zajímavých tvrzení

Schneider přišel ještě s mnoha dalšími tvrzeními, z nichž některá jsou obzvláště zajímavá. Hovořil tak například o mnoha objevech jakýchsi starých komnat a místností havířů.

Hovořil také o objevech zvláštních fosílií archeology, které by naprosto zamotaly historii oproti tomu, co hlásá všeobecné mainstreamové myšlení v jejich oboru.

Schneider v posledních měsících před svojí smrtí také tvrdil, že již bylo učiněno několik pokusů o jeho zabití. A že je přesvědčen, že tyto pokusy byly čistě jen reakcí na jeho veřejné odhalení některých dosud tajných vládních a zpravodajských aktivit. A navíc tvrdil, že je přesvědčen, že několik z jeho blízkých přátel a kontaktů bylo také skutečně zavražděno.

Možná bychom nyní měli připomenout některá základní Schneiderova tvrzení. Kromě odhalení tajné dohody mezi Eisenhowerovou administrativou a Šediváky, také prohlásil, že si je jistý, že mnoho tajných technologií v konstrukci letadel, které měly Spojené státy k dispozici, bylo výsledkem reverzního inženýrství havarované mimozemské technologie, podobně jako tomu bylo v případě „vynálezu“ tranzistoru v Bellových laboratořích po havárii UFO v roce 1947 u Roswellu

Schneider na videu ukazuje jizvy, které údajně utrpěl během bitvy v Dulce. Je zajímavé, že video bylo z YouTube odstraněno a již není dostupné. Položme si otázku proč asi?

Dále tvrdil, že mimozemská technologie byla také využita zpravodajskými agenturami k vytvoření zemětřesení bez „jakékoliv pulzní vlny“, a také, že několik údajných teroristických incidentů bylo ve skutečnosti výsledkem tajných akcí této zákulisní zpravodajské agentury.

Ať už je to, co říkal pravda, nebo ne, tak 17 ledna 1996 byl Schneider nalezen mrtvý, s kusem vázacího drátu zabalenáho v látce obmotaného několikrát kolem svého krku v ruce, jako příčina smrti byla tehdy stanovena sebevražda. Předchozí týdny a měsíce sice strávil přednáškami a proslovy o tom, co věděl o tajných podzemních základnách, ale nakonec se chudák musel zabít sám. Tak tomu snad nemůže věřit ani dítě na základní škole, domnívám se. Mimochodem, mnoho lidí, včetně několika členů jeho vlastní rodiny, rozhodnutí úřadů o sebevraždě nikdy nevěřilo, místo toho trvali na tom, že byl umlčen právě kvůli jeho výzkumu a hlavně tomu, co o něm veřejně říkal.

Možná ještě zajímavější jsou tvrzení jeho pozůstálé ženy, která uvedla, že po smrti jejího manžela provedla CIA i FBI velice důkladnou prohlídku celého jejich domu a majetku a několik fotografií a dalších, blíže nespecifikovaných věcí přitom bylo zabaveno.

Než budu pokračovat v dalších konspiracích, bylo by možná dobré poznamenat, že mnozí lidé pochopitelně pochybují nejen o tvrzeních Phila Schneidera, ale také o přitom značně zjevném podezření kolem jeho smrti. Ale není to jen případ Schneider – jak uvidíte, existuje mnoho dalších výzkumníků UFO,jejichž životní příběhy či konce mnozí lidé považují dodnes za poměrně kontroverzní.

Třeba právě mnou tak často omílaná myšlenka světové elity a nastolování Nového světového řádu je přesně ta představa, o které se mnozí lidé dosud domnívají, že to není nic jiného než moje paranoidní blábolení. Nicméně,ačkoliv je to již spíše námět pro jiný článek, tak tvrzení, že se několik velice vlivných lidí, i když třeba v menší míře, dokáže propracovat až do takových mocenských a vlivových pozic, že ze zákulisí ovládají doslova celý svět, to není zase až tak náročné si představit jako zcela reálné.

Máme-li se tím vším ovšem zabývat skutečně vážně, tak je důležité, abychom tato tvrzení zkoumali od nějakého středu, od nějakého společného bodu, abychom nalezli alespoň zrnko dílčí pravdy, která by mohla existovat, namísto toho, abychom to všechno rovnou zazdili a úplně zavrhli. Možná dobrým příkladem a začátkem jsou ty poměrně zjevné pokusy o kontakt mezi výše uvedeným Schneiderem a Dannym Casolarem.

Jsou tedy výzkumníci UFO skutečně umlčováni?

Co lze však tvrdit skoro s jistotou je to – a myslím si, že se to během roku a půl pandemie v hojné míře stalo – že pouze zcela slepě přijímaná konspirace o podvodu s umělým virem a ona zásadní myšlenka v nich obsažená, totiž že právě vakcíny nabízejí při současné technologické úrovni ten pravý způsob, jak tajně a dokonale ovládat lidi, tak poměrně dost ironicky, také umožňuje všem těm, kteří to celé covidové divadlo mají pod kontrolou, ještě pevnější uchopení veškerých informací. Pokud by totiž skutečně existovala nějaká tajná organizace ovlivňující veškeré světové dění, pak by pro jakéhokoliv investigativce bylo mnohem těžší dospět k nějaké, byť by třeba potenciální pravdě o takových konspiracích, když jsou pokaždé okamžitě notně diskreditováni takovými skupinami lidí, kteří pouze slepě věří v podstatě jakémukoli protielitnímu spiknutí, a to vlastně jen kvůli jeho poselství coby protikladu k mainstreramovým tvrzením, ovšem bez jakéhokoliv hlubšího náhledu do jeho obsahu.

Stručně a jinak řečeno, i když samozřejmě musíme zůstat velmi ostražití vůči všem osobám a skupinám, které mají jak společné tak své vlastní, soukromé zájmy na všech vlivných a mocenských pozicích ve společnosti, tak musíme být neméně ostražití v našem kolektivním bádání a v jeho vzájemném sdílení. Ačkoliv je to možná trochu proti srsti těm, kteří se hlásí k názoru, že pravdy jsou již odhaleny většině světové populace, protože pokud v takových tvrzeních skutečně nějaké pravdy jsou, pak to bude ještě hodně dlouhá hra, kterou s nimi musíme hrát.

S touto poznámkou k nutné opatrnosti ohledně všech konspirací nyní upřeme svoji pozornost na několik dalších případů, které také ukazují, jak se i mnozí další badatelé okolo fenoménů UFO setkali náhle se svým leckdy značně podezřelým definitivním koncem.

Je třeba vzít v potaz další „podezřelá“ úmrtí?

Nebyl to jen Phil Schneider, jehož smrt mnozí lidé považují za podezřelou. Můžeme se například podívat na další tragickou smrt Johna Macka v roce 2004. Ačkoli neexistují žádné přímé důkazy, které by teorie podporovaly, tak někteří lidé se na onu tragickou událost dívali s poněkud nadzdviženým obočím.

Na druhé straně Atlantského oceánu již o několik desetiletí dříve v únoru 1969 ve státě Kalifornie, tak byl jistý John Murphy, reportér, který tvrdil, že má audiokazety a fotografie z havárie UFO v Kecksburgu (které byly nakonec zabaveny vládními úředníky), zabit omylem při jejich zásahu, což spustilo celý incident.

Existují však mnohá další úmrtí výzkumníků UFO, o kterých se někteří lidé v komunitě UFO badatelů domnívají, že vyžadují jejich další prošetření. Například případ zesnulého britského výzkumníka Tony Dodda, který přišel o život údajně kvůli nádoru na mozku, je potenciálně zajímavý. Někteří lidé se tehdy ptali – jakkoli to bude znít pro mnohé další trochu podivně, a možná právem – zda mu tehdy ne​​byl ten zhoubný nádor nějak záměrně do mozku zasazen nebo spíše jakoby čímsi „aktivován“.

Jsou i jiní lidé, kteří zemřeli podobně tragicky na rakovinu nebo náhlý infarkt. ^[3] A i když nebudeme zkoumat každou z těchto smrtí, z vyšetřování redakce New York Times dnes s jistotou víme, že takové organizace, jako je CIA, již provedly praktické testy s takzvanou „zbraní na infarkt“ – tedy zbraní, která by vypálila nějaký toxin uzavřený v extrémně ostrém ledu, který by se při vstupu do těla ihned rozpustil a ani by nešlo nalézt (pokud by nebyla záměrně hledána) jakoukoliv vstupní ránu. Toxin by pak, dle tvrzení NYT, způsobil zasaženému člověku okamžitou zástavu srdce.

Zdánlivé sebevraždy a „indukovaná“ nemoc

Možná i další náhlá smrt, která stojí za zmínku, je smrt Rona Rummela, vydavatele Alien Digest a bývalého zpravodajského agenta letectva, který se v srpnu 1993 údajně zastřelil do úst. Byli však někteří lidé z blízkéhookolí Rummela, kteří uvedli, že na hlavni pistole nebyla objevena žádná krev, ani na rukojeti zbraně nebyly žádné otisky prstů. Objevily se také otazníky nad jeho poznámkou o své sebevraždě, kterou zanechal Rummel ve svém deníku, přičemž někteří lidé tvrdili, že ji zjevně napsal někdo, kdo byl levák (Rummel byl však pravák).

Velká část obsahu Alien Digest se zabývala teoriemi o mimozemšťanech, kteří se živili lidmi a dokonce měli plány na jejich využití jako svého zdroje potravy. A zatímco mnozí – dokonce i v komunitě okolo badatelů UFO – tato tvrzení striktně odmítají, našli se i tací, kteří tvrdili, že se Rummel se svými teoriemi skutečně „přibližuje pravdě“. Tomu by i odpovídalo tvrzení pana VK, že si nás jisté mimozemské entity na naší planetě prostě „pěstují“. Mimochodem, jedním z lidí, se kterými Rummel v letech těsně před svou smrtí velice úzce spolupracoval, byl právě i zmiňovaný Phil Schneider.

Také stojí za to krátce se podívat na velmi náhlou smrt bývalého zástupce ředitele sekce pro vyšetřování společnosti MUFON (MUTUAL UFO NETWORK) založené v USA v roce 1969 (Mezinárodní vědecká organizace věnující se studiu fenoménu UFO ve prospěch celého lidstva), Rona Johnsona. V době jeho smrti v červnu 1994 bylo Johnsonovi pouhých 43 let a podle poslední lékařské prohlídky byl fit a naprosto zdravý. Když se však účastnil schůzky Society of Scientific Exploration v Texasu, náhle prudce zalapal po dechu a zhroutil se na své židli. Když se k němu ostatní přítomní lidé otočili, tak mu z nosu vytékala krev a jeho tvář měla znepokojivě fialovou barvu.

Mohou některé technologie „spustit“ nemoci?

Předpokládá se, že Johnson tehdy jen utrpěl smrtelnou a náhlou mrtvici. Když si však lidé všimli, že jen krátkou chvíli před svou smrtí pil z plechovky limonádu, tak někteří lidé začali přemýšlet, zda se ve skutečnosti neotrávil něčím, co by třeba vyvolalo nějakou okamžitou alergickou reakci.

Ať už je to pravda, nebo není, tak když blíže prozkoumáte Johnsonovo prostředí, není těžké si představit, že by pravděpodobněl zasvěcen do nějakých citlivých informací, protože pracoval na vysoce technologicky vyspělých produktech a to na takových místech, jako je například Institute of Advanced Studies nebo Earth Tech Inc. .

Také další členka týmu společnostri MUFON, Ann Livingstoneová tragicky zemřela na agresivní formu rakoviny vaječníků na začátku roku 1994. Když se její blízcí, stejně jako další badatelé o UFO, zajímali o Livingstonové vlastní tvrzení o jejím pozorování UFO a o zjevných a prokazatelných setkáních s nějakými „Muži v černém“, začali sde také zajímat o to, zdali třeba nemůže mít její náhlá smrtelná nemoc souvislost právě s těmito událostmi.

Události, o kterých zde hovořím, tak začaly 29. prosince 1992 krátce po sedmé hodině ranní, když se v jejím bytě, který byl blízko letiště O’Hare v Chicagu, rozsvítil jakýsi „stříbrno-bílý záblesk“. Ještě podivnější bylo později téhož dne náhlé objevení se jakýchsi pěti postav, údajně „bez tváře“, které měly mít na sobě oblečení podobné typickým mužům v černém. Nosili s sebou i jakési dlouhé černé předměty podobné baterce. Brzy po svém napadení ztratila vědomí. Co se stalo poté, již není známo.

Fatální pád Jima Keitha

Již dříve jsem zmínila výzkum Nicka Redferna, který se ve své knize Close Encounters of the Fatal Kind zabýval některými záhadami právě kolem případu Dannyho Casolara. V rámci tohoto svého bádání Redfern poukazuje na bizarní osudy dvou spisovatelů, kteří stejný případ zkoušeli znovu prozkoumat v knize Chobotnice , vydané v roce 1996. Ani Thomasovi ani Keithovi nebyla setkání s UFO cizí, protože se již přímo podíleli na několika knihách s touto tematikou.

Keith se také autorsky podílel na řadě dalších knižních projektů, včetně jednoho, který, jak napsal Redfern, „přesně navázal tam, kde se Casolaroův výzkum náhle, fatálně a hlavně definitvně zastavil v srpnu 1991“ v knize jménem Saucers of the Illuminati. : Chobotnice , stejně jako své vyšetřování v roce 1999 o smrti princezny Diany a o tom, že mohla být v době své smrti těhotná s Dodi Fayedem (toto bylo skutečně několikrát vyšetřováno ovšem vždy bez jakjéhokoliv důkazu, který by takové tvrzení podpořil). Keith dokonce připravil podrobný článek o svých teoriích pro Nitro News.

Události však náhle nabraly drastický a fatální spád.

Když se Keith účastnil každoročního open air festivalu Burning Man v Black Rock Desert v Nevadě, tak spadl z pódia a nakonec si zlomil holenní kost. A co víc, ošetření tohoto zranění na místě ukázalo, že bude vyžadovat operaci k jeho řádnému uzdravení. Podle lidí v jeho okolí se Keith začal náhle projevovat jako silně paranoidní právě po sdělení této diagnózi. Dokonce prý tehdy řekl svému synovci Chrisi Davisovi, že se operace velmi bojí, protože prý cítil, že se již nikdy z narkózy neprobudí. Jim Keith pak skutečně tragicky zemřel na operačním stole, oficiálně prý kvůli tomu, že se uvolnila nějaká krevní sraženina, když si zlomil holeň a dostala se při operaci do plic.

Je svět UFO strašidelným místem?

I když je Keithova tragická smrt s největší pravděpodobností skutečně taková, jakou sděluje i oficiální zpráva, někteří lidé upozornili na podivné a bezprostřední trvání úřadů na tom, že jeho smrt byla jen tragickým přirozeným případem a že žádné její další vyšetřování již neproběhne. Jiní poukazovali na skutečnost, že Keithův mediální výstup na Nitro News pak na několik týdnů zcela zmizel z internetu – pamatujte, že už také měli i kopii Keithova článku o konspiracích ohledně záhadného úmrtí princezny Diany.

Podle Redfernova výzkumu je skutečně velmi zajímavá e-mailová konverzace mezi Keithem a dalším konspirátorem a badatelem v oblasti paranormálních jevů, Gregem Bishopem, a to v posledních dnech před Keithovou smrtí. Diskutovali tehdy o tom, jak každému z nich kdosi zjevně „hacknulí“ jejich osobní počítače. A možná další obrátkou v celé záležitosti by mohla být náhlá smrt majitele jednoho z vydavatelství, které publikovalo Keithovy práce, Rona Bondes, který zemře na akutní otravu jídlem v noci na 8 dubna 2001. Zajímavé je, že v jedné z Keithových knih, které právě Bonds vydal – Biowarfare in America (Keithovy konspirace) – část obsahu totiž zcela konkrétně odkazovala na toxiny velice oblíbené mezi vojenskými a zpravodajskými odděleními, které mohly způsobit smrt pod rouškou otravy jídlem nebo dokonce krevních sraženin na plicích (což byla také oficiální příčina úmrtí).

První záhadná smrt v moderní éře UFO?

Možná, že jedním z prvních záhadných úmrtí spojených s výzkumem UFO a s otázkou mimozemťanů bylo, když James Forrestal, první náměstek ministra obrany, a který se v oficiální verzi případu, prý vrhl z 13 patra Bethesdovi námořní nemocnice v Marylandu těsně před 2 hodinou odpoledne dne 22. května 1949 (některé zdroje uvádějí, že byl v 16 podlaží). Podle některých badatelů, kteří zkoumali Forrestalův život a také jeho smrt, to, že si údajně vzal život sám skokem z okna, nemusí být zase až tak jisté.

Ačkoli byl klinicky veden jako depresivní – což byl v podstatě, alespoň minimálně částečně, důvod, proč byl umístěn v tomto nemocničním zařízení – zdálo by se, že existuje minimálně několik problematických bodů, pokud jde o představu, že zemřel na vlastní úmyslné jednání, k podrobnostem se za chvíli vrátíme.

Samozřejmě, pro některé byla alespoň některá z těch nejvyšších vládních tajemství ta, která se točila kolem UFO, a možná konkrétně v té době události v Roswellu před méně než dvěma lety.

James Forrestal

Několik výzkumníků a autorů zdokumentovalo Forrestalovo potenciální spojení s otázkami okolo UFO z té doby. Snad některé z nejrozsáhlejších prací na toto téma lze nalézt v díle Richarda Dolana UFOs and the National Security State: Chronology of a Coverup které psal v letech 1941-1973 . Píše o tom, co věděl nejen o vládním utajování všeho ohledně UFO, ale také co věděl o vnitřním fungování toho, co se nakonec stalo CIA, včetně (ale nikoliv v poslední řadě) misí na zachycování korespondence a odposlechy, které pokračovaly ilegálně i po válce. Čerpal ze svých znalosti práce zpravodajských agentur a Forrestalova díla ^[4]

V době, kdy byl Forrestal v červenci roku 1947 jmenován americkým ministrem obrany, podle Dolanova výzkumu „už existovala velká část americké ‚neviditelné vlády‘ tedy přesně toho, co dnes nazýváme Cabal nebo „deep state“ nebo třeba „grey state“. A součástí jejich neviditelného vlivu byly nepochybně i nikým nekontrolované pravomoci a také cíle zcela nově založené Ústřední zpravodajské služby (CIA).

O Forrestalovi by se samozřejmě tvrdilo na základě dokumentů o Majestic 12 (MJ12), které široké veřejnosti zveřejnil poprvé v polovině 80. let filmař Jaime Shandera, že skupinua založil jen několik měsíců poté, co se v září 1947 stal ministrem obrany. Ve skutečnosti jde o zjevné memorandum, které bylo objeveno v dokumentech zaslaných přímo prezidentem Trumanem samotnému Forrestalovi. Stálo v něm, že Forrestal byl „oprávněn pokračovat“ v práci s předmětem jejich „nedávné konverzace“ a že celá tato záležitost „bude nadále označována krycím názvem jako operace Majestic Twelve“. Opět na tomto místě odkazuji na vynikající film Above Majestic.

„Nestabilní“ a „Riziko národní bezpečnosti“

Ať už to bylo kvůli znalosti takových věcí, jako jsou UFO nebo opravená mimozemská vozidla, tak na začátku roku 1949 bylo mnoho takových, kteří měli zjevně oprávněné obavy o Forrestalův duševní stav, protože nejspíš také vcelku oprávněně věřili, že právě obrovský psychický nátlak jeho práce vedl až k tomu, že nakonec upadl do těžké deprese. Nakonec byl kvůli svému stále nevyzpytatelnějšímu chování považován za „nespolehlivého“ nebo „nestabilního“ a možná dokonce i za „riziko národní bezpečnosti“. Nakonec byl právě proto ze své funkce odvolán.

Mnozí z jeho blízkých lidí později tvrdili, že začal tenkrát často mluvit o tom, že je sledován jakýmisi temnými, velmi zlověstnými vládními agenty a že v mnoha případech věřil, že je sledován právě kvůli své každodenní práci. Podle některých badatelů, ať už byly důvody jeho sledování jakékoli, zpravodajské agentury se velmi zajímaly o veškerý pohyb i činnost Forrestala. Nakonec byl 2 dubna 1949 přijat právě do zmíněné do nemocnice amerického námořnictva Bethesda, aby se tam mohl zotavit.

Co je také velmi zajímavé, jak zdokumentuje pozdějive své práci Redfern, je, že se jeho duševní stav během několika týdnů hospitalizace zřejmě výrazně zlepšil. Dokonce až natolik, že jen několik dní před svou údajnoiu sebevraždou byl viděn dle přímých svědků, jak vesele mluvil s personálem nemocnice a také se zdálo, jako by se mu vrátila i jeho obvyklá chuť k jídlu. Zkrátka vůbec nevykazoval takové chování, které by jjakoliv naznačovalo, že by uvažovla o tom, že si vezme život. A i když jasné v těchto tragických případech bohužel není vůbec nic, tak určitě to minimálně stojí za povšimnutí. Dále stojí za povšimnutí i vzpomínka Richarda Dolana, který poznamenal, že Forrestalův bratr Henry prý řekl, že jeho bratr vždy „jednal a mluvil stejně rozumně a inteligentně jako kterýkoli jiný významný muž, kterého kdy poznal“.

Několik věcí, které se nesčítají!

Poté, co odešel do postele večer z 21. na 22 května tak si Forrestal ještě kolem 1:45 ráno četl v posteli. To je skutečnost, protože když služba vstoupila do jeho pokoje, aby ho zkontrolovala, tak odmítl sedativum, protože měl v úmyslu si ještě chvíli číst. Dozorce tedy musel informovat službu konajícího psychiatra o tom, že pacient odmítl sedativum, což také skuetčně řádně učinil. Když se s uvedeným psychiatrem o několik minut později za Forrestalem vrátil, tak jeho pokoj byl už prázdný.

Podle Dolanových zpráv o incidentu, tak oficiální verze událostí uváděla, že jakmile strážný odešel, odešel Forrestal do kuchyně přes chodbu, přivázal si jeden pásek od županu ke krku a druhý k radiátoru, než sundal mříž z okna. Pak z něj prý vypadl. Pásek od županu údajně pod váhou jeho těla povolil a on se zřítil k zemi a na místě zemřel.

Bylo tu však ještě několik dalších věcí, které spolu neseděli, možná právě v první řadě ten pásek od županu, který Forrestal zřejmě použil k pokusu oběsit se. Zdálo se, že by nebyl dost dlouhý ani na to, aby dosáhl od radiátoru až k oknu, natož ještě kamkoli dále, mimo něj.

Richard Dolan vyzdvihuje životopisce Forrestala z počátku 60. let 20. století, tedy jen něco málo přes deset let po jeho smrti, který uvádí, že existuje, alespoň podle některých lidí, dobrý důvod pro to se domnívat, že jeho smrt byla tehdy „velmi žádaná jistými jednotlivci a skupinami, kteří v roce 1949 měli velkou moc ve vládě Spojených států“.

Jediný člověk, který odmítl uvěřit tomu, že si jeho bratr vzal život sám a ve skutečnosti vždy pevně věřil, že byl zavražděn, byl jeho bratr Henry. A jak zdůrazňuje Nick Redfern, velmi pravděpodobně to mohly být právě Henryho činy ve dnech těsně před smrtí jeho bratra, jakkoli mohly být tenkrát třeba i dobře míněné, které neúmyslně uvedly tyto věci do pohybu.

Dobře míněné nešťastné rozhodnutí?

Třetí týden v květnu se Forrestalův bratr totiž stále více rozčiloval nad tím, jak námořnictvo USA zacházelo s jeho bratrem, zejména proto, že k němu tehdy měli přístup pouze určití a předem schválení lidé. A tak se rozhodl, že nakonec zařídí, aby byl propuštěn z nemocničního zařízení do jeho péče.

Možná naneštěstí pro Forrestala Henry tehdy oznámil nemocnici své plány odebrat jim svého bratra z jejich péče. V podstatě jim to oznámil necelých 24 hodin předem. Jak píše později Redfern, „jestli někdy, více než kdykoliv jindy, mohli někteří lidé chtít Forrestala mrtvého, bylo to zcela jistě právě tehdy, když se zdálo že je pravděpodobné, že brzy opustí Bethesdovu kliniku a bude náhle zcela osvobozen od pečlivého dohledu a kontroly USnámořnictva“.

Možná ještě podivnější byl další detail, na který upozornil Richard Dolan, který tvrdil, že jeden z lidí, které si Forrestal velmi přál vidět, byl jeho otec Sheehy, který ho skutečně to ráno v den jeho smrti navštívil v nemocnici. Když odcházel, tak jeden ze zaměsatnanců z nemocničního personálu k němu diskrétně přistoupil a řekl mu bez obalu: „Otče, ty víš, že by se pan Forrestal sám nezabil, že?“ Muž poté zmizel za davem reportérů.

Má tedy výzkum UFO skutečně nějakou temnou stránku?

Dolan také poukazuje na docela podivnou skutečnost, že ten strážce, který měl tu noc službu, jakýsi Robert Harrison Jr., tak nebyl vůbec nikdy předtím v nemocnici spatřen a byl přiveden pouze proto, aby nahradil obvyklého strážce, který se údajně, jak bylo v té době podrobně zdokumentováno, předchozí noc až obscénně opil. . Ať už je pravda jakákoliv, tak právě Harrison, jak píše Dolan, „byl tou jedinou osobou, která měla přímý kontakt s Forrestalem v okamžicích těsně před jeho smrtí, a pouze na jeho bedrech spočívalo oficiální vysvětlení“. Zde se přímo nabízí srovnání s podivnými okolnostmi nedávného úmrtí českého multimiliardáře Petra Kellnera, jehož pilot vrtulníku, s nímž se v podivnou a nesmyslnou dobu údajně vydal na „freeride“ kdesi na Aljašce, byl také těsně před vzletem vrtulníku zahádně vyměněn za jiného, Kellnerovi zcela neznámého pilota

Když se ale ještě na chvíli vrátíme k opasku od županu a radiátoru, objevily se nejen otázky, zda byl ten pásek vůbec dostatečně dlouhý na to, aby dovolil Forrestalovi skočit z okna s uvázaným páskem kolem radiátoru a svého krku, ale také že neexistuje žádný skutečný důkaz o tom (pokud jde o forenzní vyšetření vlákna), že by byl vůbec někdy přivázán k radiátoru.

Snad nejvíce znepokojující ze všeho však byly to, co se zdálo být nějakými škrábanci na římse onoho okna, ze kterého měl Forrestal údajně skočit – byly to známky toho, že se někdo hodně snažil, aby zůstal viset na římse, jako by byl bojoval proti tomu, kdo ho zkoušel z toho okna donutit vyskočit.

Téměř jistě existovalo povědomí o UFO

Byly tam i další podivné okolnosti a detaily. Forrestal byl údajně uprostřed psaní jakési své básně zdánlivě v okamžiku těsně předtím, než se rozhodl si vzít život. Báseň však nejen že nedokončil, ale zastavil se při jejím psaní přímo uprostřed slova. I když to rozhodně jakkoli nedokazuje, že byl zavražděn, tak je to trochu podezřelé, dokonce i těm, kteří nemají podezíravé myšlení. I to, že byl v psychiatrickém zařízení umístěn tak vysoko, odporovalo všem tehdy doporučeným postupům (osoby podezřelé z možnosti sebevraždy bývaly téměř vždy umístěny dole, hned v prvním patře).

Dokonce i skutečnost, že nemocnice označila jeho smrt za sebevraždu ještě předtím, než došlo k jakémukoli vyšetřování, a dokonce ještě předtím, než koroner shlédl místo činu, nasvědčovala tomu, že zde pravděpodobně došlo k nějakému mazání či utajování důkazů. A na víc, protože k úmrtí došlo na území spadající pravomocně pod námořnictvo Spojených států, místní policie tehdy neměla žádnou pravomoc cokoliv vyšetřovat. Námořnictvo si bylo tehdy ihned „naprosto jisté“, že Forrestalova smrt byla zkrátka sebevražda.

Zda si James Forrestal skutečně vzal život, nebo se jeho konce dočkal v důsledku nečestné hry, zůstává i dnes nadále předmětem spekulací.

Zabíjeli by někteří lidé, aby udrželi utajení UFO?

Existuje jistě mnoho důvodů k podezření, že tady něco není v pořádku, jak jsem již zdůraznila dříve. Pokud byla Forrestalova smrt důsledkem předem promyšleného atentátu, je dost možná jedním z vůbec prvních lidí, kteří byli umlčeni a zabiti kvůli otázce ohledně UFO a mimozemšťanů. Ve skutečnosti je však téměř jisté, že pokud by skutečně existovaly nějaké informace týkající se UFO (a z odtajněných dokumentů víme, že o takové záležitosti určitě byl značný zájem), tak právě Forrestal by o nich jistě věděl.

Měli bychom si také všimnout, jak to tvrdili i jiní badatelé, té Forrestalovy naprosté jistoty, že ho sledují nějací zlověstní a temní lidé, i když si nebyl jistý, pro kterou agenturu vlastně pracují, jestli to jsou Američané nebo Sověti. Je možné, že se ve skutečnosti jednalo o rané setkání Mužů v černém, kteří měli o Forrestalovi a jeho práci diskrétní přehled?

Dolan však docela přesvědčivě píše, že pokud předpokládáme, že Forrestal byl skutečně zavražděn, co mohlo být tou věcí, která přiměla osobu nebo skupinu lidí z „aparátu národní bezpečnosti naplánovat tuto smrt bývalého ministra obrany ? Mohla to být otázka rozpočtu? To asi stěží“. Byli ale také i tací, kteří z jeho smrti obvinili „komunistické agenty“ ve vládě USA. Byla sice pravda, že Forrestal byl silně antikomunistický a také že skutečně plánoval vydat všechnby své deníky, které v sobě pravděpodobně také obsahovaly mnoho antikomunistických nálad. Můžeme si ale také poměrně snadno představit, že až taková reakce potenciálních sovětských agentů by byla v krajním případě mírně řečeno trochu přehnaná, v neposlední řadě i kvůli velkému riziku prozrazení jejich pozice ve vládě USA

Mohlo by tedy mít téma UFO větší vliv než většina ostatních, nechat Forrestala na trvalo umlčet? Jak se ptá Dolan „nedozvěděl se tehdy nějakou pravdu o UFO, která nakonec přispěla k jeho psychickému zhroucení? Mohl tam hrát roli strach, že jeho zdánlivě značně nestabilní duševní stav představuje bezpečnostní riziko, třeba že by mohl prozradit, co věděl? Nebo mohli ti, kdo tahali za nitky ze zdánlivé „neviditelné vlády“, tušit, že se úmyslně chystá opisně řečeno zatlouct víko na to, co vše věděl? Nemohl třeba obsah jeho deníků obsahovat mnohem více než jen ty trochu antikomunistické nálady?

Taktika zpravodajských agentur?

Snad ještě v rychlosti stojí za zmínku velmi sporná smrt Franka Olsena, který údajně „spadl“ z newyorské budovy o pouhé čtyři roky později, tedy v roce 1953 poté, co vyjádřil nesouhlas s experimenty nazývané MK Ultra v režii CIA. Na začátku 90. let bylo jeho tělo exhumováno. Na lebce měl rozsáhlé jizvy, které naznačovaly, že byl nejprve někým napaden a až poté vyhozen z budovy. Stručně řečeno, byl velmi pravděpodobně zavražděn. O několik let později, v roce 1993 byl bývalý ředitel CIA William Colby předvolán, aby svědčil při obnoveném vyšetřování Olsenovy smrti. Shodou okolností pouze o několik dní později se nějakou nešťastnou náhodou utopil. Jenže náhody neexistují.

Rovněž stojí za to mít na paměti další podrobnosti, které zdůraznil výzkumník Nick Redfern. Uvedl , že zveřejněné dokumenty CIA jasně uvádějí, že je běžnou praxí shodit někoho nepohodlného z budovy nebo mostu a zařídit to tak, aby to vypadalo jako jasná sebevražda. Dokument, který Redfern vyzdvihuje, se možná náhle nazývá Study of Assassination a byl uveden do oběhu již v roce 1951. Nakonec vstoupil do veřejného prostoru až díky zákonu o svobodě informací z roku 1997.

V dokumentu CIA bylo obsáhle pokryto to, jak lze někoho zabít pádem z výšky a zařídit, aby to vypadalo jako sebevražda nebo nehoda, s tím, že „vykonstruovaná nehoda je tou nejúčinnější technikou krytí vraždy“ a s dodatkem, že když je to kdekoli úspěšně provedeno“ tak to vyvolává jen velmi malé vzrušení veřejnosti a bývá to zkoumáno pouze jakoby mimochodem“. Dále se v dokumentu uvádí, že tou prokazatelně nejúčinnější nehodou byl vždy „pád z výšky 75 stop nebo více na tvrdý povrch“. Nebo to, že „výtahové šachty, schodiště, nestíněná okna a mosty“ byly zvláště dobrá místa pro takové „nehody“. Jdeme-li do ještě větších podrobností, tak tento dokument CIA také uvádí, že tento vražedný „akt lze provést náhlým, rázným [to bylo vyškrtnuto] uchopením kotníků a následovným nakloněním subjektu přes okraj“. Ještě mazanější dokument uvádí, že „pokud atentátník okamžitě vyvolá výkřik a hraje si na ‚vyděšeného svědka nehody‘, tak již většinou ani není nutné mít žádné alibi ani tajné stažení aktéra z místa činu“.

Nutno říci, že smrt Jamese Forrestala by do výše uvedeného údajného manuálu CIA docela přesně zapadla, byť je to jen spekulace. Někdo ho v podstatě mohl přemoci ihned poté, co strážný odešel, uvázal mu opasek kolem krku a pak ho vyhodil z okna, proti čemuž bojoval (soudě podle škrábanců na římse), dokud nebyl přinucen spadnout.dolů a zemřít.

V souvislosti s Forrestalovou smrtí je však třeba zkoumat další okolnosti. I když tento konkrétní dokument byl vydán jen „neoficiálně“ , a proto s ním nelze zacházet jako s naprosto směrodatným,tak, jak bychom si to přáli. Dokument CIA poskytl výzkumnému týmu otce a syna Roberta a Ryana Woodovým jistý Timothy Cooper. Cooperův zdroj byl však anonymní, což znamená, že k dokumentu musíme přistupovat alespoň s mírnou špetkou odstupu

Dokument však uvádí, že pro ochranu „bezpečnostních operací okolo projektu MAJESTIC 12 bylo nutné získat [vyškrtnuto] jednotlivce, kteří by neohrozili zpravodajské úsilí“. Pokračovalo by to, že i když tyto akce byly „nechutné, někdy bylo použití [vypuštěno] opatření skutečně provedeno“. Nejzajímavější ze všeho je to, že pokud byť jen na okamžik připustíme třeba jen možnost, že je dokument skutečně pravý, docházíme nutně k závěru, že „předčasná smrt ministra Forrestala byla CIA tehdy považována za nutnou a politováníhodnou“.

Existuje mnoho debat o tom, zda je dokument pravý nebo zda-li je to jen čistá dezinformace. Možná jednoho dne zjistíme, že jde o kombinaci obojího, dezinformace ovšem s jistými pravdami skrytými uvnitř.

Stejně záhadná smrt Morrise K. Jessopa

Snad jednou z nejpodezřelejších úmrtí badatele o UFO je smrt Morrise K. Jessupa, který se zabýval nejen pozorováním UFO v éře 50. let, ale také se zajímal o záhady dávné minulosti, konkrétně o to, kolik obrovských monumentů mělo být skutečně postaveno.

Jeho výzkum nakonec vyústil až v knihu z roku 1955 The Case for the UFO , knihu, která nakonec svedla Jessupa na zvrácenou cestu, která však ať už přímo či nepřímo, vyústila až ve výzkumníkovu smrt. ^[5]

Krátce po vydání své knihy začal Jessop dostávat podivné dopisy, které se všechny týkaly přímo obsahu jeho knihy. Pocházely od jistého muže, který si říkal Carlos Allende (někdy označovaný jako Carl Allen) a zvláště ho zajímalo Jessupovo tvrzení, že Einsteinova teorie sjednoceného pole by měla být předmětem dalšího studia. Podle tvrzení v těchto Allendeových dopisech to bylo něco, co již bylo studováno americkým námořnictvem (Allende měl nakonec na mysli ten údajný Philadelphia Experiment, který Jessup začal vyšetřovat).

Jak se to však odehrávalo a bez Jessupova vědomí, Allende si na okraje své kopie Jessopovy knihy udělal několik poznámek. Poté jej poslal Úřadu pro námořní výzkum (ONR). V reakci na obdržení neoficiálně aktualizovaného výtisku knihy poslali Jessupovi pozvánku, aby se zúčastnil schůzky v jejich kanceláři. Navzdory svým opodstatněným obavám, proč se americké námořnictvo o jeho práci tak intenzivně zajímá, tak se schůzky krátce nato skutečně zúčastnil.

Mluvili s Jessupem o mnoha tématech z jeho knihy a také o jeho soukromé korespondenci s Allendem. Navzdory tomu, jak se při výslechu cítil nepříjemně, k němu policisté byli skutečně tehdy jen laskaví a zdvořilí. Když se ovšem dozvěděl, že zařídili také vytištění jedné várky jeho knihy doplněné Allendovými poznámkami, najednou se začal cítit značně nesvůj. A po tomto setkání se věci pro Jessupa změnily, a to vůbec ne k lepšímu.

Drasticky se měnící existence

Jak zdůrazňuje Nick Redfern, mnoho Jessupových vlastních poznámek naznačuje, že situace kolem něj se po setkání na ONR drasticky změnila. Přijímal prý často například velmi podivné a často i značně zlověstné telefonáty, často slyšel slova, která vypadala jako by byla v nějakém cizím jazyce, kterému nerozuměl. Tyto hovory téměř vždy skončily náhlým zavěšením, takže Jessup z toho byl zmatený a více než hodně vynervovaný.

Navzdory tomu všemu Jessup i nadále pokračoval ve svém výzkumu, i když byl mnohem více opatrný. Podle některých zdrojů se den před svou smrtí, tedy 19. dubna, domluvil na setkání s Dr. J. Mansonem Valentinem ohledně jakéhosi „průlomu“ v jeho práci. Bylo to však setkání, které se nakonec nikdy neuskuteční.

Na večer další den 20. dubna 1959, okolo přibližně sedmé hodiny, ostraha městského parku, John Goode, jel kolem Matheson Hammock Park v Miami na Floridě. Právě když se chystal na večer zavřít park, všiml si jednoho zaparkovaného auta poblíž klidného místa určeného na piknik. Ještě větší znepokojení bylo, že jasně uviděl nějakou hadici, která vedla od výfuku přímo do vozidla skrz mírně otevřené okno, s vlhkými ručníky nacpanými do mezery, aby se zajistilo, že dovnitř nevniká žádný kyslík.

Když se strážný přiblížil k autu a otevřel jeho dveře, tak tělo Morrise Jessupa sedělo nehnutě na předním sedadle a tupě zíralo z předního okna ven, zjevně mrtvé. Netřeba dodávat, že jakkoli byla jeho smrt pro většinu jasná sebevražda, tak mnozí, kdo ho lépe znali, a konkrétně znali jeho práci, byli přinejmenším trochu podezíraví.

Pokud se na chvíli vrátíme ke slovům doktora Valentina, on i jeho žena vyjádřili určité obavy ohledně způsobu Jessupovy smrti. Uvedl by, že je Jessup informoval, že „se chystá na něco velkého“ a že se zdá, že je skutečně značně znepokojen tím, do čeho je zapleten.

Ještě zvláštnější bylo, že v týdnech a měsících po Jessupově smrti se Allende objevil a veřejně tvrdil, že si všechno, co řekl o mrtvém výzkumníkovi, zkrátka jen vymyslel. Když přidal ještě další zvrat, otočil toto přiznání o stoosmdesát stupňů a najednou místo toho tvrdil, že by se to vše mělo ignorovat, a koneckonců nyní mluvil pravdu.

Pro mnohé byla Jessupova smrt, jakkoli nešťastná, jednoznačně sebevraždou. A co víc, zdálo se, že ten Allende byl také podvodník, který možná výzkumníka nepřímo navedl na nějakou temnou cestu, kterou se bohužel vydal. Někteří lidé se však domnívají, že zde působila nějaká, ještě mnohem temnější síla.

Případ, který stále rozděluje názory

Mnoho lidí co zkoumalo život a smrt Morrise Jessupa a všichni zdůrazňovali svá znepokojení ohledně závěru jeho života. Nejznepokojivější je například to, že nikdy nebyla provedena žádná pitva. Rozhodnutí o sebevraždě bylo založeno pouze na tom, jak vypadalo jeho tělo, když bylo strážným objeveno v autě.

Již jsem zmínila dohodu kterou uzavřel s Dr. Valentinem o nějakém zásadním „průlomu“ v jeho práci. Nebyl zdaleka jediný, kdo měl problém uvěřit, že Jessup spáchal sebevraždu.

Byl tam také detail týkající se ručníků omotaných kolem hadice, konkrétně nepatřily Jessupovým a ani nepocházely z jeho domova. Zdálo by se, kdybychom věřili oficiální verzi událostí, že si koupil ručníky aby je použil speciálně jen pro svoji sebevraždu.

Padaly dokonce otázky, jak jsou ručníky promočené. V autě ani v jeho blízkosti nebyla nalezena žádná nádoba s vodou a v autě ani kdekoli v jeho blízkosti nebyly žádné důkazy třeba o donešení vody z jezírka v parku.

Více než dekádu a půl po jeho smrti, kdy dokonce i mnozí v komunitě UFO badatelů již dávno rezignovali na skutečnost, že si Jessup skutečně vzal život sám, se na veřejné scéně objevily nové podrobnosti díky ženě jménem Anna Lykins Genzlinger, která, jak tvrdí výzkumník a autor, Gray Barker, s jistotou věděla, že Jessup by nikdy „dobrovolně“ sebevraždu nespáchal . Když však Barker naznačil, že jejímu názoru nevěří provedla svůj vlastní výzkum. Poté, co nejprve odmítl její tvrzení, tak Barker nakonec přeci jen vydal svou knihu na toto téma, s názvem The Jessup Dimension (ačkoli jeho názor je v každém případě nejasný obzvlášt pokud jde o její tvrzení, že Jessup byl zavražděn).

Šedá plocha

Jak jsem vám v tomto článku naznačila, tak ať už to bylo pouhou shodou náhod nebo nějakými jinými okolnostmi, tak poměrně dost badatelů a výzkumníků okolo UFO se nakonec dočkalo značně nešťastných a podezřelých konců. Určitě jich bylo dost na to, aby nad tím minimálně trochu nadzdvihli obočí i ti nejskeptičtější lidé. A když si uvědomíme, že toto vše byli velmi skuteční lidé a také jejich velmi skutečná a značně tragická úmrtí, o kterých tu celou dobu uvažujeme, tak pokud existuje jakákoliv byť i velmik malá šance, že tak skončili kvůli předem náplanovaným akcím nějaké značně temné vládní organizace s neméně nechutnými cíly nebo z nějakého jiného důvodu, pak tato podezření by měla být určitě znovu vyšetřena.

Samozřejmě bychom také mohli spekulovat o tom, že zcela jistě ne všichni lidé, jejichž práci, život a smrt jsme zde zkoumali, zemřeli v důsledku nějaké nečestné hry zpravodajských služeb, ale pouze někteří z nich tak mohli zemřít. Stejně jako otázka UFO a mimozemšťanů obecně jsou tu vody značně zakalené. Mohli někteří z těch, které jsme zkoumali výše, skutečně zemřít vlastní rukou nebo v souladu s oficiálními zjištěními a jiní se setkali s jinými předčasnými konci?

Kdo by zájem o oběti byly a proč by měla být jejich smrt v něčem podezřelá? Možná, ať úmyslně nebo ne, některá z údajných úmrtí, která jsme zde zkoumali, jsou velmi podobná dezinformacím – že bychom mohli strávit tolik času zkoumáním podezřelé povahy jednoho z oněch úmrtí, že bychom se soustředili na smrt skutečně nepříjemnou.

I když se názory na to mohou skutečně značně lišit člověk od člověka, na jedné věci bychom se snad všichni shodnout mohli, že alespoň některé z těch úmrtí, které jsme prozkoumali v tomto článku, skutečně mají kolem sebe nějaké otazníky. A kvůli tomu si zasluhují čas od času přezkoumat trochu důkladněji, jestli se třeba neobjevilo něco nového.

Ovšem na další úroveň našeho ponětí o podivných úmrtích některých z vyšetřovatelů a badatelů okolo fenoménu UFO posouvá datum, které zdůraznil Nick Redfern – tedy 24. červen – podle poznámek Otto Bindera. Podle záznamů k tomuto konkrétnímu datu ten den došlo k „výzamnému nárůstu počtu úmrtí souvisejících s UFO“. A vzhledem k tomu, že pravděpodobně první oficiální UFO zpráva Kennetha Arnolda byla vydána právě dne 24. června 1947, měli bychom to skutečně vzít na vědomí.

Například jeden z prvních UFO vyšetřovatelů a vědců, Frank Scully, zemřel náhle 24. června 1964. O tři roky později, přesně ve stejný den podivně zemřel badatel Edward Bryant. Téhož dne náhle a bez varování zemřel i další badatel UFO, Richard Church. Francouzský výzkumník a autor, Robert Charroux zemřel dne 24.června 1978. A také výzkum okolo údajného setkání Jackie Gleason s živými mimozemšťanem, které proběhlo údajně se svolením prezidenta Nixona v polovině 1970. Gleason zemřel 24. června 1987. Je to jen náhoda? Náhody v tomto smyslu neexistují. Udělejte si o těchto úmrtích k jednomu konkrétnímu dni svůj vlastní názor. Klidně mi jej napiště do komentářů pod článek, budu velice ráda

Video níže zkoumá myšlenku, že alespoň někteří badatelé a vyšetřovatelé UFO se mohli dočkat skutečně velmi sporných konců.

Reference

↑ 1	Blízká setkání fatálního druhu: Podezřelá úmrtí, záhadné vraždy a bizarní zmizení v historii UFO , Nick Redfern, ISBN 978160 1633118
↑ 2	Bizarní Fate of Phil Schneider , Doc Vega, UFO Digest, prosinec 6 th 2012 https://www.ufodigest.com/article/the-bizarre-fate-of-phil-schneider/
↑ 3	Podezřelá úmrtí vyšetřovatelů UFO , Prof G. Cope Schellhorn, UFO Universe Magazine, podzim 1997
↑ 4	UFO a stát národní bezpečnosti: Chronologie 1941–1973 utajení , Richard Dolan, ISBN 15171 743170 (strana 186–196)
↑ 5	Výzkumník UFO Morris Jessup: Zavražděn pro to, co věděl? Mysterious Universe, Nick Redfern 13.ledna th , 2021 https://mysteriousuniverse.org/2021/01/ufo-researcher-morris-jessup-murdered-for-what-he-knew/

Podle článku Marcuse Lowtha na webu ufoinsight.com volně přeložila a napsala Myšpule.

Zdroj: https://www.ufoinsight.com/conspiracy/government/dangers-of-being-a-ufo-researcher