John W. Whitehead a Nisha Whitehead zveřejnili 21. října 2021 prostřednictvím Rutherford institute tento článek, který vyšel na shftplane.com a jehož překlad přináším.
„Svět je nebezpečné místo, ne kvůli těm, kteří páchají zlo, ale kvůli těm, kteří se přihlížejí a nic nedělají.“
Albert Einstein
Amerika se nám přímo před očima rozpadá.
Toto její celkové zhroucení – vyvolané polarizující se cirkusovou politikou demokratů, masovou covido-hysterií navíc stále vydatně živenou mainstreamovými médii, rasismem, klasifikismem, fašismem, nesmyslným šířením strachu, politickou nekorektností, kulturní hygienou, stigmatizací ctností, pocitem beznaděje a bezmoci tváří v tvář neustále narůstající vládní korupci a brutalitě, zvětšující se ekonomická propast, kterou se velká část populace nějak snaží překonat, a militarizace společnosti a její „militainment“ (což je jen sprostý prodej války a násilí jako zábavy) – se následně projevuje v šílenství, chaosu a naprosté ignoraci našich vlastních zásad a svobod, které nás tak dovedli až do spárů současné US totality.
Například v New Yorku bude 200 let stará socha Thomase Jeffersona držícího Deklarace nezávislosti již zanedlouho odstraněna ze síní městské rady, kde je umístěna již od roku 1915. Navzdory mnoha Jeffersonovým významným úspěchům, bez kterých bychom možná neměli dosud žádná práva, která zatím máme dnes, tak bude vyhoštěn jen za to, že byl, ovšem ůplně stejně jako mnozí lidé z jeho doby, vlastníkem otroků. Je zvláštní, že totéž brutální očekávání neomylnosti ještě nebylo aplikováno na mnoho dalších politicky korektních, ale stejně nedokonalých a pomýlených osobností té doby.
Ve Washingtonu, DC, tribunál devíti mužů a žen jednohlasně schválili a potvrdili, že vláda a její stoupenci mohou doslova uniknout vraždě a vůbec neodpovídat za své provinění. Poslední rozsudky Nejvyššího soudu jsou jen další poměrně bolestivou lekcí nedodržování předpisů , připomínkou, že v americkém policejním státě jsme „my, obyčejní lidé“ doslova vydáni na milost a nemilost strážcům zákona, kteří v současnosti mají téměř absolutní volnost při rozhodování o tom, kdo je hrozba, kdo a co představuje protistátní odpor a jak tvrdě se dokáží vypořádat s těmi občany, kterými byli předtím pověřeni, aby jim ‚sloužili a chránili‘.
Po celé zemi, od Kalifornie po Connecticut ale i v každém místě mezi nimi, jsou jak muži, tak ženy, kteří navíc roky věrně a pilně pracovali, dnes ze svých zamětnání propouštěni pouze za to, že se domnívají, že mají právo na svoji tělesnou integritu; že by neměli být nikým, a už vůbec ne státem nuceni k tomu, navíc naprosto proti svému svědomí nebo úsudku, aby museli volit mezi individuální svobodou a ekonomickým přežitím; a také že to oni – a nikoliv vláda, FDA, CDC nebo korporátně fašistický stát – mají kontrolu nad rozhodováním o svém těle. Tato pandemie COVID-19 vytvořila další dvojí standard v tom, jak se „my lidé“ pohybujeme v této zemi: zatímco „my, střední třída“ podléháme očkovacím příkazům a je nám odepřeno i právo být skeptický ohledně původu Virus COVID, natož účinnost takzvaného léku, tak vláda, korporace a farmaceutické společnosti byly chráněny před odpovědností všeobecnými zákony o imunitě, které tak zajišťují, že jsme sotva jen o něco málo víc než obyčejnými pokusnými králíky pro jejich hodně pochybné experimenty.
A pak v Pensylvánii nějaký muž, který cestoval příměstským vlakem, po cestě nejprve obtěžoval, pak napadl a poté ještě navíc i znásilnil neznámou ženu, a to v průběhu 40 minut a více než dvou desítek vlakových zastávek, zatímco jejich spolucestující, kteří to celé sledovali a jeho ůtok natáčeli, neudělali vůbec nic . Na tísňovou linku nezavolal ani jeden jediný svědek. Ani jeden z přihlížejících mužů nezasáhl, aby ženě pomohl. Navzdory skutečnosti, že muž nebyl v přesile a mohl být v pohodě a poměrně snadno přemožen ostatními chlapi z vlaku, nebylo vyvinuto vůbec žádné společné úsilí k odražení útoku . Teprve když už bylo příliš pozdě, když byla škoda napáchána a vlak zastavil na poslední zastávce, objevila se konečně místní policie, aby zasáhla.
Je to taková alegorie toho, co se dnes děje s naší zemí a s jejími občany, kteří se také nechali oblbnout vládním šílenstvím (Deep State), dobrovolně a bez odporu se nechali zbavit všech svých ústavních záchranných sítí (tedy jejich práva byla zcela podkopána a nahlodána) a pak otevřeně vydrancována ve veřejném prostoru. Ďábel (Americký policejní stát a jeho mnoho činitelů – soudy, zákonodárné sbory a jejich různé armády), který úplně postrádá jakoukoli lidskost, otevřeně konal své zlo, zatímco ti, kteří nebili v jeho bezprostředním hledáčku, raději zbaběle vše bezpečně sledují z dálky, aniž by se jakkoliv pokusili pomoci.
To je šílenství, přesto existuje způsob, jak toto šílenství ještě zvětšit.
Takto to vypadá, když upadá svoboda a stoupá tyranie.
Pamatujme, že všechny autoritářské režimy vždy začínají postupnými kroky: kriminalizací a sledováním nevinných občanů, vězněním za nenásilné zločiny bez obětí atd. Občané pak kousek po kousku zjišťují, že jejich svobody jsou stále více omezovány a podkopávány v zájmu falešně národní bezpečnosti. A obyvatelstvo se tomu teroru pomalu začíná podřizovat.
Nikdo ovšem nikdy nemluví za ty, kteří jsou jeho cílem.
Nikdo se těmto drobným aktům útlaku nebrání.
Historicky pak tato neschopnost veřejnosti říkat pravdu směrem k vládní moci vždy vedla pouze k tomu, že celé populace obyvatel byly donuceny k tomu tolerovat tuto nevýslovnou krutost vůči svým bližním. Říka se tomu syndrom přihlížejících, kdy lidé mlčí a neangažují se – tedy jsou pouhými přihlížejícími – tváří v tvář konaným zvěrstvům, hrůzám a nespravedlnosti.
Pouze čas nás izoloval od násilí páchaného minulými režimy v jejich urputné snaze získat moc: ať již to bylo ukřižování a vraždění nevinných občanů Římany, mučení lidí inkvizicí, zvěrstva nacistů, masakry fašistů, krveprolití komunistů, nebo dnešní chladnokrevné válečné stroje provozované vojensko-průmyslovým komplexem.
Můžeme ale záměrně nevnímat takového násilí. Můžeme sami sebe přesvědčit o tom, že se přeci určitě nějak lišíme od těch obětí vládního teroru. Můžeme dál chrlit prázdné bláboly s politickou rétorikou o tom, jak skvělá ta Amerika je, navzdory mnoha zjevným důkazům o úplném opaku.
Můžeme se vyhnout naší odpovědnosti za dovedení naší vlády k odpovědnosti za své činy.
Můžeme stisknout rty a svázat si ruce a ještě zavřít oči.
Jinými slovy, můžeme nadále existovat ve stavu jakéhosi sebe-popírání. Přesto ale nelze popřít všechny ty ošklivé, tvrdé pravdy o tom, co se děje, protože jsou totiž každým dnem o něco zjevnější:
- Vláda rozhodně není náš přítel. Ani pro nás nepracuje.
- Naši takzvaní poslanci a úředníci vlády, nás, občany, ve skutečnosti vůbec nezastupují. Nyní nám vládne oligarchická elita a korporátní zájmy, pro které je hlavní udržení své moci a naší kontroly.
- Republikáni a demokraté se na veřejnosti rádi chovají tak, jako by mezi nimi a jejich politikami byl nějaký velký rozdíl. Nejsou však ani tak zapřisáhlými nepřáteli, jak se tváří, dokonce jsou spíše partnery ve společném zločinu, jsou tedy sjednoceni kvůli společnému cíli, kterým je jen zachování tohoto status quo .
- Menší ze dvou zel je ale stále zlo.
- Před několika lety se novinový titulek ptal otázkou : „Jaký je rozdíl mezi politikem a psychopatem? Odpověď tehdy a nyní zůstává naprosto stejná: Vůbec žádný. Mezi psychopaty a politiky není prakticky žádný rozdíl.
- Více než terorismus, více než domácí extremismus, více než násilí a zbraně, nebo organizovaný zločin, tak se stala větší hrozbou pro náš život, svobodu a majetek americká vláda. Je mnohem větší hrozbou než kterékoli jiné z takzvaných nebezpečí, před kterými nás jako chránáí, jak nám naprosto lživě tvrdí. Vláda naprosto přesně ví, která „tlačítka“ má zmáčknout, aby zmanipulovala obyvatelstvo a získala ho ke spolupráci se souhlasem široké veřejnosti.
- Pokud by totiž nějaké hlasování skutečně mohlo něco změnit, tak by nám ho nedovolili.
- Americká stínová vláda (deep state) – která se skládá z nikým nevolených vládních byrokratů, korporací, dodavatelů, tiskařů papírů a big – byznys korporací, to jsou ti, kteří ve skutečnosti právě teď vyvolávají chaos v zákulisí a působí mimo dosah naší ústavy a bez skutečné odpovědnosti vůči voličům – občanům a je tím skutečným důvodem, proč „my, obyčejní lidé“ nemáme vůbec žádnou kontrolu nad naší vlastní vládou.
- Už nemusíte být chudí, černí nebo vinní, aby s vámi v Americe zacházeli jako se zločincem. Jediné, co je k tomu potřeba, je, abyste patřili k podezřelé skupině – tedy k běžným občanům – amerického policejního státu. Jako člen této takzvané zločinecké třídy je nyní každý občan USA de facto vinen, dokud se neprokáže jeho nevina.
- „My, obyčejní lidé“ již nejsme chráněni naším právním státem. Postupným omezováním všech našich svobod – svobody projevu, shromažďování, práva řádného proces,práva na soukromí atd. – se vláda ve skutečnosti úplně porušila své vlastní smluvního ujednání o respektování našich ústavních práv a zároveň tím vrátila společenský kalendář zpět do doby, kdy jsme žádnou listinu práv, která by nás chránila přel zlovůlí státu, neměli.
- Soukromé vlastnictví neznamená nic, pokud vám vláda může zabavit váš dům, auto nebo peníze pod tou nejhloupější záminkou, ať už jde o tzv.programy propadnutí majetku, výsostná území, nebo jen opožděné zaplacené daně z v ašeho majetku. Stejně tak soukromé vlastnictví znamená jrn málo v době, kdy týmy SWAT a další vládní agenti mohou kdykoli vtrhnout do vašeho domova, rozbít vám dveře, zabít vašeho psa, zranit nebo zabít vás, poškodit zařízení vašeho domu a terorizovat vaši rodinu .
- Nyní se ocitáme uprostřed souboje mezi právy jednotlivce a takzvaným obecným „nouzovým“ stavem a „my, obyčejní lidé“ v něm prohráváme.
- Všechny ty svobody, kterých si vážíme – ty, které jsou zakotveny v ústavě, ty, které potvrzují naše právo na svobodu projevu a shromažďování, na řádný proces, na soukromí, na tělesnou integritu, právo na to, aby policie nezabavila náš majetek bez příkazu soudu nebo nás prohledávala a zadržovala nás bez jasného důvodu – jsou k ničemu, když je vláda a její zástupci mohou podle libosti ignorovat.
- Existuje-li nějaká absolutní zásada, tak je to ta, že americký daňový poplatník bude vždy ošizen.
- Naše svobody – zejména čtvrtý dodatek – jsou nadále potlačovány názorem převládajícím mezi vládními byrokraty, že mají právo prohledávat, zabavovat, svlékat, skenovat, špehovat, zkoumat, taserovat nebo zatknout každého jednotlivce na jakémkoli místě. kdykoli a za tu sebemenší provokaci.
- Nucené očkování, nucené prohlídky dutin, nucené kolonoskopie, nucené odběry krve, nucené dechové testy na alkohol, nucené extrakce DNA, nucené skenování očí, nucené zahrnutí do biometrických databází: to je jen několik způsobů ze všech, jak Američanům stále připomínat, že nemáme žádnou kontrolu nad tím, co se děje s našimi těly během setkání s vládními úředníky.
- Konečně, žádná svoboda není nikdy zadarmo. Vždy existuje cena – tedy oběť – kterou je třeba učinit, abychom svoji svobodu ochránili.
Nemůžeme mlčet tváří v tvář neustálému násilí, korupci, uchvácení moci a zločinům proti lidskosti.
Zlo převlečené za byrokracii je stále pouze zlo. Stává se doslova banálním zlem
K takovému zlu dochází, když byrokraté (vládní i korporátní) bezestudu plní zakázky, které jsou naprosto nemorální a nelidské; bezmyšlenkovitě poslouchají nemorální pokyny nadřízených ; pochodují v těsném závěsu za tyrany; bezmyšlenkovitě páchají činy teroru a nelidskosti a ospravedlňují to vše tím, že jen jako „dělají svou práci“.
Takové zlo převládne, když všichni dobří muži a ženy proti tomu nic nedělají.
Nicneděláním, mlčením, přihlížením nespravedlnosti, nenávisti a bezpráví se ale i dobří lidé stávají stejně vinnými jako je pachatel.
Existuje termín pro tento jev, kdy lidé stojí opodál, přihlížejí a nic nedělají – i když neexistuje žádné riziko pro jejich vlastní bezpečnost – zatímco dochází k nějakému hroznému činu (někdo je přepaden nebo znásilněn nebo šikanován nebo nechán zemřít): nazývá se to syndrom přihlížejícího.
Funguje to stejně, ať už mluvíme o dětech sledujících nějaké tyrany, jak mučí spolužáka na hřišti, o kolemjdoucích, kteří sledují, jak někdo umírá na chodníku a nepomohou, o cestujících ve vlaku, kteří natáčejí znásilnění spolucestující, aniž by jí pomohli, nebo o občanech mlčících tváří v tvář vládním zvěrstvům.
Musíme přestat mlčet a jen tomu přihlížet.,
Je nejvyšší čas postavit se za pravdu – za spravedlnost – za svobodu – nejen za sebe, ale za celé lidstvo. Zítra totiž může být už pozdě.
Myšpule Svět.org 