Jistě jste si také, podobně jako já, v období té jejich totálně vylhané pandemie položili otázku, proč jsou ti lidé tak poslušní, že jsou ochotni se podřídit i zjevně nesmyslným požadavkům „autorit“ a slepě a poslušně dodržují všechna ta opatření k prdu, která byla zjevně zaváděna jen jako další způsob tyranie a sloužila pouze k vyvolávání dalšího, pokud možno ještě většího strachu mezi ovečkami, nebo k tomu, aby jim, těm poslušným, co nejvíce ublížila a v ideálním případě je nenápadně zabila. Přesně to byl cíl zkorumpovaných psychopatů ve vládách, kteří tak zuřivě zaváděli ta svoje různá, ničím nepodložená „opatření“ v boji proti „pandemii“. Žádný normální a zdravým rozumem disponující dospělý člověk by se té šikaně za žádných okolností přece nepodřídil, když mu muselo být jasné, že je to jen další forma tyranie, nesmyslná buzerace, teror a se zdravím, nebo s bojem proti nějaké nemoci, to nemá ale vůbec nic společného. Přesto se našlo i mezi inteligentními lidmi nemalé množství těch, kteří se těm nesmyslům slepě, poslušně a dokonce někteří i ochotně podřídili.
Já jsem moc nechápala proč. Odpověď na tuto otázku jsem však nedávnio nalezla na známém alternativním webu The Burning Platform, kde vyšel článek podobného názvu jako má ten můj dnešní, a který ve volném překladu zprostředkovávám i podobně zvídavým čtenářům Myšpule Světa .
Proč jsou tedy lidé poslušní? Mimochodem, z nepříliš optimistické situace v jaké se dnes celá planeta nalézá nás zachrání naopak jen a pouze NEPOSLUŠNOST.Neposlušnost, která je naším právem stejně tak jako svoboda vyjadřování, nebo třeba svoboda pohybu a další lidské svobody a práva, na něž je v dnešní době tak nevybíravě útočeno, bohužel za naprostého nepochopení či dokonce, což je ještě horší, nezájmu neoliberální propagandou úplně zdebilnělých a poslušných oveček.
V tomto videu je mnohé vysvětleno, jenže je v anličtině. Vám, kteří rozumíte anglicky, ale mnohé ozřejmí. Vy ostatní si přečtěte alespoň následující článek v originále napsaný Dr.Mercolou a zveřejněný právě na alternativním webu The Burning Platform.
Příběh, který je vidět na první pohled
Lidé mohou být biologicky „připraveni“ na to jít s proudem a držet se zkrátka většinové skupiny, a to i když třeba nesouhlasí s jejími záměry.
V padesátých letech provedl psycholog Solomon Asch dnes již klasický sociálně psychologický experiment, který dokázal sílu tlaku vrstevníků a lidskou touhu zapadnout do kolektivu
Vlády, korporátní giganti a globalisté jsou dnes schopni utvářet veřejné mínění a chování mas dle potřeby pouze „vytvořením iluze konsensu“
Falešná přesvědčení o názorech většiny veřejnosti mohou lidi přimět k cenzuře jejich skutečných názorů na problém, což podporuje změněné vnímání reality a konformity.
I nepatrné projevy nedodržování mohou ostatním dodat odvahu k následování a vyvolat vlnový efekt, který může změnit společnost
Plány na totalitní budoucnost jsou závislé na poslušnosti mas. Bez dodržování těchto pravidel nemohou zločinní autoritáři uspět ve svých plánech na získání totální kontroly nad společností a lidstvem. Vzhledem k této volbě se zdá jasné, že většina lidí by si vybrala svobodu a autonomii. Historie nám však ukazuje odlišnou realitu, ve které se již pár zlým podařilo vytyčit hanebnou cestu a získat příznivce, aby po ní kráčel.
Proč jsou tedy lidé tak poslušní, i když se rozcházejí se svou morálkou a systémem víry? Academy of Ideas, jejímž cílem je podporovat svobodu vytvářením videí vyzdvihujících některé z největších světových myslitelů, to vysvětluje ve videu výše. 1
Stručně řečeno, lidé mohou být biologicky připraveni na to jít s proudem a držet se většinové skupiny, i když třeba nesouhlasí s jejími záměry. Existují však způsoby, jak se můžete vědomě odhlásit.
Experimenty s konformitou Asch ukazují sílu vzájemného tlaku
V 50. letech provedl psycholog Solomon Asch dnes již klasický sociálně psychologický experiment na skupině vysokoškolských studentů. 2 Byla jim ukázána karta s čárou, pak druhá karta s více čarami a pak byli vyzváni, aby si vybrali, která čára je stejně dlouhá jako ta na první kartě. Pouze jedna odpověď byla jednoznačně správná.
Studenti byli rozděleni do skupin s herci, kteří ve třetím pokusu dali všichni na test stejnou špatnou odpověď. V tomto případě měli studenti tendenci následovat skupinu, i když jejich odpovědi byly zjevně nesprávné. 3 Podle Akademie nápadů: 4
„Namísto toho, aby řekli zjevnou pravdu, tak uvedly testované subjekty ve 37 % případů stejně špatnou odpověď jako měla první skupina a ze 123 testovaných subjektů, které se zúčastnily tohoto experimentu, tak dvě třetiny alespoň jednou souhlasily se skupinou jedna.
Aschův experiment jen potvrzuje to, co filozofové opakují již po tisíce let: totiž že pro většinu lidských bytostí má přizpůsobení se tomu, co říkají a dělají i všichni ostatní – a to bez ohledu na to, jak je to objektivně falešné nebo dokonce absurdní – přednost před přizpůsobováním se objektivní realitě a před objevováním pravdy.
Video pak dále cituje psychologa Todda Rose, bývalého člena fakulty na Harvardské univerzitě a rovněž autora knihy „Collective Illusions“, která naznačuje, že: „Touha zapadnout do kolektivu je jednou z těch vůbec nejmocnějších a zároveň i z těch nejméně pochopených sil ve společnosti.“ 5
Tvrdí, že touha lidí někam patřit a společensky se spojovat je tak silná, že to zcela řídí naše chování, a to i když je to vše v naprostém rozporu s našimi vlastními nejlepšími zájmy.
„Většina z nás by raději byla plně v souladu se sociálními normami nám příslušných skupin, než aby byla věrná tomu, kdo skutečně jsme,“ tvrdí v Collective Illusions. 6 Dále nám říká: 7
„… Záleží nám na tom, abychom byli v početní většině, i když nám na celé skupině tak moc nezáleží a to i když je názor celé skupiny pouhou iluzí. Podle našeho instinktu se náš mozek v sociálních situacích totiž ve skutečnosti ani neobtěžuje rozlišovat třeba mezi zdáním a realitou…
I bez úmyslného nátlaku nebo pobídek se rádi řídíme tím, co si myslíme, že je konsensus, protože jsme k tomu prostě jen biologicky uzpůsobeni.“
Milgramův experiment ukázal sílu rozkazu
Tendence k poslušnosti za každou cenu, i když k tomu chybí pobídka, byla ilustrována v experimentu The Milgram, který byl proveden po procesu s nacistou Adolfem Eichmannem, který používal ke své obajobě tzv. norimberskou obranu, neboli „befehl ist befehl“. “, což v překladu znamená „rozkaz je rozkaz“.
Milgramův experiment ukázal, že lidé by jednali proti svému vlastnímu úsudku a ubližovali jinému člověku a to až do krajnosti jen proto, že jim to bylo řečeno.
Subjekty nejprve sami zažili 45voltový šok – takže by věděli, jaký to je pocit – a poté aplikovali výboje v rostoucích intervalech. Byly označeny od intenzity od 15 do 450 voltů – tedy od mírného šoku až po „šok s extrémní intenzitou“, „nebezpečí: silný šok“ a nejsilnější napětí „XXX“. Podle Gregoria Billikopfa Enciny z Kalifornské univerzity: 8
„V reakci na předpokládané otřesy by ‚student‘ (herec) začal chrochtat při napětí 75 voltů; stěžovat si u 120 voltů; požádat o uvolnění u 150 voltů; prosit s rostoucí silou, další; a vydávat bolestné výkřiky u 285 voltů.
Nakonec měl žák v zoufalství hlasitě křičet a stěžovat si na bolest u srdce. V určitém okamžiku by pak herec měl odmítnout odpovědět na další otázky. Konečně, při napětí 330 voltů by byl herec úplně zticha – to znamená, kdyby se kdokoli z učitelů dostal tak daleko, aniž by se předtím vzbouřil.“
Nakonec celýc 65 % testovaných subjektů pokračovalo ve studii a dostávalo maximální úroveň napětí, i když věděli, že je to špatně
Poslušnost přetrvává často jen kvůli falešným předpokladům
„Využijí sílu mainstreamových médií a sociálních médií k výslovné zadanému účelu, aby to vypadalo, jako by většina z nich podporovala určité programy, ideologie a mandáty. Křivá vyprávění, zaujaté zprávy, rétorika apelující na emoce, zavádějící ‚ověřování faktů‘, nebo přímo lži, pochybné průzkumy veřejného mínění a roboti na sociálních sítích jsou jen některé ze zbraní používaných v této rafinované formě mediální psychologické války.“
Rose je spoluzakladatelkou a prezidentkou Population, think-tanku, který zkoumá rozšířené mylné představy lidí o politickém a společenském konsensu. „Jmenujte vše, na čem vám skutečně záleží, a vsadím se, že se hluboce mýlíte v tom, co si většina lidí skutečně myslí o alespoň polovině z nich. A to je být velkorysý,“ říká Rose. 10 Tato falešná přesvědčení však vůbec nejsou neškodná, protože mohou lidi přimět k autocenzuře jejich skutečných názorů na problém, což ale zase podporuje změněné vnímání reality a konformity. Podle Rose: 11
„Kolektivní iluze jsou společenské lži. Vyskytují se v situacích, kdy většina jednotlivců ve skupině soukromě odmítá určitý názor, ale veřejně s ním souhlasí , protože (nesprávně) předpokládají, že jej většina ostatních lidí také přijímá. Výsledkem je pak jakési zhoubné, sebenaplňující se proroctví.
Vytvářením slepých a v konečném důsledku i falešných předpokladů o názorech svého okolí a s obavami, že jsme v menšině, je pravděpodobnější, že budeme udržovat právě ty názory, které přitom ve skutečnosti ani my, ani ostatní nezastáváme. A co je ještě horší, když ti samí lidé, kteří nesouhlasí se status quo, jsou také těmi, kdo jej přitom prosazují, tak je téměř nemožné tuto iluzi rozložit.“
Paralelní realita: Lidé jsou zároveň jak oběťmi tak i podporovateli
Psal se rok 1978, když Václav Havel, bývalý prezident Československa, napsal „Síla bezmocných“. Popisuje vedoucího obchodu s potravinami, zelináře, který ve své výloze vyvěsí ceduli s nápisem „Dělníci celého světa, spojte se!“ Bylo to vládou schválené heslo na podporu komunistického režimu a je přesně takové, jaké jsou vidět po celém městě.
Zelinář nápis zavěsil ne proto, že by věřil v jeho poselství nebo ve vládu za ním, ale protože se to od něj očekávalo a bylo to hlavně to samé, co dělali i všichni ostatní. Video to vysvětluje: 12
„Zelinář nevěřil poselství toho oznámení – pro něj to nebylo nic jiného než klišé, prostě propaganda.“ Po desetiletích tvrdého politického útlaku mu bylo jasné, že údajný zájem vlády o dělníky celého světa je jen novou ideologickou formou, která má zakrýt jejich touhu po moci.
Přestože zelinář věděl, že nápis je jen propaganda, každé ráno ten nápis stejně vyvěsil, protože to dělali i všichni ostatní. Ve výloze každého obchodu tehdy visely pouze vládou schválené cedule; tvořili součást toho, co Václav Havel nazýval „panoráma každodenního života“, což pomáhalo vytvářet a udržovat kolektivní iluzi, že většina lidí podporuje vládu.“
V tomto totalitním systému, vysvětluje Havel, se občané stávají zároveň jak oběťmi tak i podporovateli stroje. Pouze to, že se jednotlivci vymaní z tohoto koloběhu a budou mluvit ze svého skutečného přesvědčení, tak může celý systém rozbit a ten nakonec selže.
Jednoho dne se ale zelinář rozhodne, že ten slogan již nechce znovu vyvěsit ve výloze svého obchodu, pak přestane sdílet iveškerou další vládní propagandu a začne navíc veřejně vyjadřovat své skutečné názory. Jeho činy mají kolem něj dominový efekt. Rose píše: 13
„… Překvapivě, s úžasnou rychlostí začal zelinář okamžitě získávat podporu okolí jen z prostého důvodu, že všichni ostatní ve městě se tehdy cítili úplně stejně jako on. Krejčí, pekař a úředník, všichni unaveni životem pod útlakem, následovali jeho příkladu. Ve chvíli, kdy zelinář přestal spolupracovat, tím totiž vyslal signál i všem ostatním, že mohou udělat totéž.“
Jedna po druhé pak tyto nekolektivní akce oslabují autoritářskou vládu a nakonec získají dostatek síly na to, aby ji svrhli. Jak vysvětlil Havel: 14
„Porušením pravidel hry [tyranie] zelinář narušil hru… Odhalil ji totiž právě jen jako pouhou hru… Řekl nahlas, že císař je nahý. A protože je císař ve skutečnosti opravdu nahý, stalo se něco extrémně nebezpečného: zelinář svým jednáním umožnil všem ostatním nahlédnout za oponu. Ukázal tak všem, že je možné žít v pravdě.“
Motýlí efekt, který změní společnost
Je nezbytné, aby naše ústavní práva a občanské svobody byly chráněny před nezákonným zásahem vlády. Přesto se mnozí z nás dobrovolně vzdávají svých svobod, které, jakmile jednou odejdou, tak může být velmi obtížné, ne-li dokonce zcela nemožné, získat je zpět. Jedním ze způsobů, jak tomu zabránit, je postavit se za své přesvědčení a chránit svou svobodu svoji občanskou neposlušností. Podle filmu: 15
„Jako u všech vysoce společenských bytosti tak to, co říkáme a děláme, ovlivňuje lidi, s nimiž se setkáváme, a dokonce i drobné projevy nerespektování a nekonformity mají moc rozvlnit navenek a iniciovat motýlí efekt, který dramaticky změní celou společnost.
Proto [sovětský disident] Aleksandr Solženicyn kdysi prohlásil, že i jen jeden jedinec, který mluví pravdu, by mohl svrhnout celou tyranii, nebo jak poznamenal Henry Melvill: „Naše životy jsou propojeny tisíci neviditelnými vlákny a podél těchto sympatických vláken se naše činy odehrávají jako příčiny. a vrací se k nám zpátky jako výsledky.“
Pokud jsou náklady na vyřčení pravdy nebo na chůzi proti proudu příliš vysoké kvůli jejich ekonomickým, sociálním nebo fyzickým dopadům, které by to nakonec mohlo mít za následek, tak Rose navrhuje zasít jen jakási semena pochybností, která mohou stačit k tomu, aby se sněhová koule rozjela: 16
„Můžete například říci něco jako: ‚Ještě jsem se nerozhodl‘ nebo ‚Na jedné straně vidím hodnotu x, ale na druhé…‘ Můžete také navrhnout další možnosti tím, že řeknete věci jako „Mám přítele, který…“ nebo „Někde jsem četl, že…“
Díky tomu získáte hodnověrné popření a zároveň si zachováte pocit kontroly. Nabízí také únikový poklop pro ostatní, kteří se báli promluvit. Často stačí jediná jiskra ambivalence nebo smíšené názory. Jakmile rozlousknete dveře, ostatní mohou získat odvahu a následovat vás.“
Velkou výzvou dneška by se měla stát NEPOSLUŠNOST! Protože na ní máme přirozené právo, stejně jako na možnost beztrestného, svobodného a otevřeného vyjádření vlastního názoru, nebo na vyslovení nesouhlasu. Společnost, ve které tato možnost není, není ani svobodná, ani demokratická. Není naší povinností být slepě poslušní všemu, co si vlády tohoto světa vymyslí. Přesto valná většina ovčanů poslušná je. Co je k tomu vede? Je to pouze strach z trestu nebo je za tím ještě něco jiného?
Můj dnešní článek spadá opět nejvíce do oboru psychologie, protože právě psychologie je poslední dobou vládami nejvíce zneužívána k manipulaci veřejností. Hysterické vakcinační kampaně mainstreamových médií nadšeně podporované vládami jsou toho nejlepší ukázkou, dále bych připomněla některé ze starších článků o fenoménu masové formace (mass formation) se kterou přišel profesor Desmet, nebo současné, zcela vylhané „zelené“ šílenství ekoalarmistů, celé založené na lži, které právě díky psychologii lidé skutečně věří. Další typickou ukázkou zneužití psychologie k řízení a ovládání davu jsou ony dnes již legendární psy-opp pod falešnou flajkou tak oblíbené třeba u vlády Spojených států (pád dvojčat, boj proti terorismu, vykreslování Putina jako agresora a diktátora jsou krásnou ukázkou, ostatně i zničení plynovodu Nordstream II spadá do této kategorie, obzvláště když je to hozeno pravdoláskařsky na Rusko a mnohé další psyopp CIA, NSA apod.) Podstatnou součástí zavádění technokratické globální tyranie nazývané NWO, Nový světový řád je sociální inženýrství, bez něj totiž žádná technokracie nemůže a nebude fungovat. A pro sociální inženýrství je psychologie naprostou nezbytností, protože je založeno na manipulaci davu právě pomocí psychologie a jejích metod. Psychologie bývá tedy dnes často zneužita pro získávání slepé poslušnosti vůči autoritám, i když je tato poslušnost často zcela sebedestruktivní. Lidé už nejsou schopni to vidět, proto jsou ochotni spáchat sebevraždu vakcínou, nechat klidně zabít vlastní děti a ještě toto své šílenství hystrericky obhajují a kdyby jen to, oni jej dokonce ještě vnucují ostatním a ještě k tomu si myslí, že zachraňují svět! A modrožluté šílenství podpory fašismu na Ukrajině spadá také přesně do této kategorie. Lidem je dnes totiž pomocí sofistikovaných metod psychologie téměř dokonale vymýván mozek!
Vlády a celý „velký“ farmaceutický průmysl dnes tímto způsobem naprosto bezostyšně prosazují své nebezpečné experimentální léky k vyřešení smyšlené „pandemie“ Wuhanského koronaviru (COVID-19). A lidé sami, psychologicky zmanipulováni je v tom šílenství klidně podporují! Je zajímavé, že až tak mnoho lidí dnes tolik spěchá, aby se sami podíleli na mandátech, ediktech a nařízeních způsobem, který navíc zcela evidentně podporuje nátlak a segregaci lidí , kteří odmítají nechat si píchnout experimentální, nevyzkoušené a evidentně nebezpečné chemikálie.
Konformita a slepá poslušnost vůči autoritám se na světě odehrává již poměrně dlouhou dobu. Moje otázka zní, proč to tak je? Co k tomu lidi vede, že i z inteligentních lidí se stávají zaslepení hysterici schopní dobrovolně spáchat sebevraždu nevyzkoušenou vakcínou? Jsou manipulováni sdělovacímí prostředky, ostatními lidmi ve svéím okolí, vládní propagandou nebo čím vlastně? Objevila jsem několik sociálních experimentů, které to trochu objasňují:
Jedním z nich jsou tzv. Aschské experimenty konformity – Solomon Asch provedl v 50. letech 20. století řadu skupinových psychologických experimentů, které ukázaly, jak velice snadno se lidé klidně postaví proti důkazům, které ale přitom leží přímo před nimi, které doslova vidí na vlastní oči.
Účastníci tohoto experimentu byli požádáni, aby se podívali na obrázek vytvořený jen z jednoduchých čar a uvedli, která z nich se svou délkou nejvíce blíží kontrolnímu vzorku. I když byla správná odpověď naprosto zřejmá, tak stejně přes to většina účastníků odpověděla nakonec nesprávně, protože jen zkrátka sledovali tu skupinu, která záměrně uvedla nesprávnou odpověď.
Toto je skutečně strhující příklad síly skupinového myšlení, který by lidem měl neustále připomínat, že jsou psychologickým působením nuceni a odkázáni na dodržování norem, i když je to mimo jakékoliv logické uvažování. (Související článek s tímto tématem naleznete zde: Američané již nekupují vládní propagandu, podvody a lži o vakcínách COVID-19 .)
Experiment s nebezpečnou konformitou – Lidé bývají být pevně nastaveni na sociální konformitu, i když to může představovat bezprostřední nebezpečí pro jejich vlastní bezpečnost. Toto je poměrně dobře známý psychologický fenomén a je velice jasně ilustrován na sociálním experimentu, na který dohlížel Dominic Abrams, profesor psychologie, který se pokoušel například odpovědět na otázku, zda-li by jedinci v hořící místnosti dále seděli jen proto, že všichni ostatní v ní sedí také.
V tomto experimentu účastníci šokujícím způsobem ignorovali všechny důkazy poskytnuté jim jejich smysly a nesmyslně čekali, až je jiná skupina lidí povede.Tedy nedbaje svěho přesvědčení raději čekali co udělají druzí. V reálné situaci by je takové jednání ovšem stálo život.
Přenesení své vlastní odpovědnosti na druhé osoby vnímané jako autority – již před šedesáti lety byl proveden do dnes populární sociální experiment Stanleyho Milgrama, který již v roce 1961 dokázal většinovou naprosto slepou poslušnost autoritě, a který posloužil jako určitý milník v pochopení toho, jak se může přímo drasticky změnit chápání etiky lidí, když je odpovědnost za jejich vlastní činy svěřena nějaké „autoritě“.
Milgram, zaujatý sociálními rolemi nacistických důstojníků v Německých koncentračních táborech, chtěl totiž vědět, kolik vnějšího nátlaku lidé potřebují, aby svévolně ublížili druhému . Zjistil, že lidé nejsou schopni racionálně myslet sami za sebe, když mají jakoukoliv podřízenou roli v autoritářské sociální hierarchii, přesně tak jako ji dnes mají všichni ti ve státy (vládami) kontrolovaném světě. Jejich přirozenou a bohužel nevědomou reakcí je totiž vždy odložit veškerou odpovědnost za své činy na někoho s autoritou a zbavit se tak své viny (v podstatě tím obejít, nebo umlčet své vlastní svědomí).
Papouškování myšlenek z mainstreamových médií
Výše uvedené myšlenky ukazují, jak lidská mysl skoro vždy usiluje o konformitu nad racionalitou a to za takových okolností, kdy je aplikován skupinový nátlak nebo nátlak nějaké autority(vlády, úřadů, médií apod.) . Lidé jsou totiž velice pevně ve svém myšlení, nebo spíš v tomto případě nemyšlení, nastaveni na naprosto slepou sociální konformitu, což z ní právě proto ale rovněž činí jeden z nejnebezpečnějších aspektů současné civilizace a celého lidstva.
Dnes ale také existuje v rámci psychologie jasné vědecké objasnění toho, proč se takové věci dějí a jakým způsobem naše podvědomí hodnotí to jen zcela abstraktní „cosi“ jako je „bezpečnost“ svého „kmene“ nebo komunity. Tím, že lidé často dost nelogicky zmírňují nebezpečí toho že budou odmítnuti nebo ze sociálního prostoru vytlačení svoji vlastní komunitou či skupinou, tak zkrátka potom to v nich za určitých situací vyvolává tendenci vzdorovat svému zdravému „selskému“ rozumu a své vlastní logice, a to vždy ve prospěch konformity.
Ti, kteří se zapojí do takového sebesabotování a sebeporážejícího chování, nechávají pak svou mysl tak zvláštně otevřenou, aby byli snadno a nevědomě manipulováni všemi těmi politickými propagandisty, hlavně pochopitelně médii a vládou.
Psychologický výzkum nám jasně a exaktně dokázal, že když jsou časy hodně nejisté nebo přímo život ohrožující, tak lidé přizpůsobují své chování tomu, co říká nebo co dělá jejich bezprostřední okolí . Díky naší veskrze sociální povaze, tedy prostě bez jakéhokoliv hlubšího přemýšlení a navíc i velmi snadno přijímáme nová společenská pravidla, pokud tak také činí i ostatní lidé okolo nás, a vytváříme tím velmi složitý kruhový sociální systém, ve kterém zkrátka nikdo nechce být „sám“.
Lidé jsou sociální, ale způsob jejich socializace se člověk od člověka vždy velice podstatně liší. Vazby, které je spojují s jejich rodinami a s přáteli nebo například hluboká loajalita k úřadům nebo jejich zemi, tak proto mohou velice výrazně ovlivnit jejich chování. A toto vše vlastně objasňuje onu sociální slepotu mnoha lidí, taky to proč valná většina „normálních“ ve smyslu obyčejných lidí stále ještě pořád „spí“ a proč my, „probuzení“, je skoro nemáme šanci probudit, ačkoliv je skutečně ale nejvyšší čas, podíváme-li se na to, co se dnes děje okolo nás. A navíc pochopitelně celosvětově, tedy globálně.
Proto si myslím, a taky zásadně propaguji, a to jak ve svých videích, tak v mnoha článcích které publikuji, právě neposlušnost jako zásadní a proveditelnou možnost naše osobního boje proti psychopatickému systému a režimu. Máme právo na neposlušnost. Neposlušnost je pouze o osobní odvaze a za jistých okolností, třeba za situace, ve které se nyní naše společnost nachází, je to dokonce naše povinnost!
Buďme proto neposlušní jak jen můžeme. Neposlušností ke svobodnějšímu světu! Vaše neposlušná zakázaná youtuberka Myšpule
Líbil se Vám dnešní článek? Zvažte prosím podporu Myšpule Světa! Bez Vaší podpory by byl tento projekt dlouhodobě neudržitelný!
https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů a z Vašich darů.. Přispějete-li na jejich provoz a udržení, tak přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!
Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100 do zprávy pro příjemce pouze napište prosím: „dar Myšpuli“
Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte Myšpule Svět na svých sociálních sítích::
Profesor Mattias Desmet, belgický psycholog s magisterským titulem v oboru statistiky, získal celosvětové uznání již na konci roku 2021, když představil koncept „masové formace“ jako vysvětlení absurdního a iracionálního chování, kterého jsme byli svědky v souvislosti s mediální COVID. pandemiíí a jejími protiopatřeními. Tímto konceptem jsem se již před nějakou dobou v jednom článku na MyšpuleSvětě zabývala.
Varoval také, že masová formace pokaždé nakonec povede k totalitě, což je také hlavní téma jeho nové knihy „ Psychologie totalitarismu “. Desmetovo dílo dále popularizoval Dr. Robert Malone, jehož vystoupení v podcastu Joea Rogana zhlédlo okolo 50 milionů lidí.
Ale když hledaný výraz „masová formace“ explodoval v popularitě vyhledávání, tak Google rychle zareagoval manipulací s výsledky vyhledávače ve snaze zdiskreditovat Desmeta a ukázat lidem ve výsledcích vyhledávání informace, které by je přiměly spíše podcenit důležitost této práce. Proč? Protože Google je jádrem globální kabaly a hnutí směrem ke globální totalitě.
Pochopení psychologie doby je vždy zcela zásadní
Ti, kdo se odmítají poučit z historie, ji musí opakovat, říkají, a to se v dnešní době jeví jako zvláště relevantní, protože, jak vysvětlil Desmet, pokud nerozumíme tomu, jak dochází k formování masy a k čemu to nakonec vede, tak tomu nemůžeme nijak zabránit. Jak ale Desmet dospěl k závěru, že jsme nyní právě v takovém procesu hromadného formování? Vysvětluje:
„Na začátku koronavirové krize, v únoru 2020, jsem začal studovat statistiky o úmrtnosti viru, úmrtnosti na infekci, úmrtnosti na případy a tak dále, a okamžitě jsem nabyl dojmu – a se mnou hned několik světově proslulých statistiků, jako například John Ioannidis ze Stanfordu – že veškeré použité statistiky a matematické modely až dramaticky přeceňují nebezpečí viru.
Okamžitě jsem napsal posudek, ve kterém jsem se snažil upozornit lidi na některé chyby. Ihned jsem si však také všiml, že lidé to prostě nechtěli vědět. Jako by neviděli ani ty nejkřiklavější chyby na úrovni používaných statistik. Lidé to v tu chvíli již prostě nebyli schopni vidět.“
Tato raná zkušenost ho přiměla k rozhodnutí zaměřit se na psychologické mechanismy, které hrají nějakou roli ve společnosti, a nabyl přesvědčení, že to, co jsme viděli, byly ve skutečnosti účinky rozsáhlého procesu formování masy, protože nejvýraznější charakteristikou tohoto psychologického trendu je to, že dělá lidi radikálně slepými vůči všemu tomu, co je v nějakém rozporu s příběhem, kterému věří.
V podstatě se stávají neschopnými distancovat se od svých přesvědčení, a proto nemohou přijímat ani vyhodnocovat nová data. Desmet dále pokračuje:
„Další velmi specifickou charakteristikou je, že tento proces masové formace nutí lidi k tomu, aby radikálně obětovali vše, co je pro ně důležité – dokonce i své zdraví, svůj majetek, zdraví svých dětí, nebo dokonce budoucnost svých dětí.
Když je někdo v sevření psychologického procesu hromadné formace, stává se radikálně ochotným obětovat všechny své individuální zájmy. Třetí charakteristikou, abychom jmenovali alespoň některé důležité, je to, že jakmile jsou jednou lidé v sevření tohoto procesu masové formace, obvykle projevují tendenci krutosti vůči lidem, kteří se neřídí vyprávěním nebo se s vyprávěním neztotožňují. . Obvykle tak činí, jako by to byla přímo jejich etická povinnost.
Nakonec mají obvykle sklon nejprve stigmatizovat, a pak eliminovat, tedy zcela zničit lidi, kteří nejdou s nimi, tedy s masami.
A to je důvod, proč je tak nesmírně důležité porozumět psychologickým mechanismům v práci, protože pokud pochopíte mechanismy v práci, můžete se vyhnout tomu, aby se masová formace stala tak hlubokou, že lidé dosáhnou tohoto kritického bodu, ve kterém jsou skutečně fanaticky přesvědčeni, že by měl zničit všechny, kteří s nimi nejdou.
je tedy nesmírně důležité porozumět mechanismu. Pokud tomu rozumíte, můžete zajistit, že dav, masa, se nejprve sama zničí, nebo sama sebe vyčerpá, než začne ničit lidi, kteří s masou nejdou.
Má tedy zásadní význam a právě to popisuje moje kniha. Popisuje, jak ve společnosti vzniká masa, tedy dav, za jakých podmínek vzniká, jaké jsou mechanismy procesu formování takové masy a co s tím můžete dělat. To je nesmírně důležité. Začněme však od začátku.
Obvykle je zhola nemožné probudit masy. Jakmile se ve společnosti objeví proces formování se masy, tak je již nesmírně obtížné masy probudit. Ale toto probuzení je zároveń velice důležité, protože můžete zabránit tomu, aby se masy a jejich vůdci stali až tak fanaticky přesvědčenými o jejich vyprávění, že začnou ničit lidi, kteří s nimi nejdou.“ Pro ty z nás, kteří nepodlehli kouzlu iracionálního vyprávění o COVIDu, byla krutost, s jakou se politické vedení, média a lidé obecně snažili vynutit dodržování obecného souladu v opatřeních, leckdy až šokujícím způsobem odporná. Mnozí lidé byli fyzicky napadeni a někteří dokonce zabiti, jen proto, že nenosili obličejovou masku, což, jak jsme od samého začátku věděli, byla zbytečná preventivní strategie.
Historický kontext masové hypnózy
Je snazší pochopit, co je to masová formace, pokud to považujete za masovou hypnózu, protože nejsou si pouze podobné, jsou vlastně identické, říká Desmet. Hromadná formace je druh hypnózy, která se objeví vždy, když jsou pro to splněny určité specifické podmínky. A znepokojivé je, že tyto podmínky a hypnotický trans, který se objevuje, téměř s jistotou vždy předcházejí vzestupu totalitních společenských systémů.
Zatímco totalitarismus a klasická diktatura ještě sdílejí určité společné rysy, na psychologické úrovni již ale existují poměrně výrazné rozdíly. Podle Desmeta je klasická diktatura na psychologické úrovni stále ještě velmi primitivní. Je to společnost, která se bojí malé skupiny vůdců, diktátorského režimu, a to hlavně kvůli jeho agresivnímu potenciálu při vynucování poslušnosti.
Totalita na druhé straně vzniká z velmi odlišného psychologického mechanismu. Je zajímavé, že totalitní stát před 20. stoletím ve skutečnosti neexistoval. Je to relativně nový fenomén a je založen právě na masovém formování nebo hromadné hypnóze.
Podmínky pro tento masový hypnotický stav (uvedené níže) byly poprvé splněny těsně před vznikem Sovětského svazu a nacistického Německa, takže to je ten náš historický kontext. Tyto podmínky byly opět splněny těsně před krizí COVID. To, co nyní vidíme, je jen trochu jiný druh totality, a to z velké části díky technologickému pokroku, který vytvořil extrémně účinné nástroje k podvědomému ovlivňování veřejnosti.
Nyní máme velmi sofistikované nástroje, pomocí kterých můžeme účinně hypnotizovat daleko větší masy lidí, než jak tomu bylo v dřívějších dobách. Ale zatímco náš současný totalitarismus je globální spíše než regionální a informační válka je mnohem sofistikovanější, než cokoli, co by Sověti nebo nacisté dokázali kdy vyvolat, tak základní psychologická dynamika je stále stejná.
Pochopení hypnózy
Jaká je tedy tato psychologická dynamika? „Tvorba masy“ je klinický termín, který by se v laickém žargonu dal jednoduše přeložit jako druh masové hypnózy, ke které může dojít po splnění určitých podmínek. Když jste hypnotizováni, první věc, kterou hypnotizér udělá, je to, že odpoutá nebo stáhne vaši pozornost od reality nebo od prostředí kolem vás. Poté prostřednictvím svého hypnotického návrhu – obvykle velmi jednoduchého příběhu nebo pouhé věty vyslovené nahlas – hypnotizér zaměří vaši plnou pozornost na jediný bod, například na pohybující se kyvadlo nebo jen na svůj hlas.
Z pohledu hypnotizované osoby se bude zdát, jako by realita zmizela. Extrémním příkladem toho je použití hypnózy k tomu, aby lidé byli během operace necitliví na bolest. V této situaci je mentální zaměření pacienta tak úzké a intenzivní, že si nevšimne, že je jeho tělo řezáno. Stejně tak nezáleží na tom, kolik lidí je opatřeními COVID zraněno, protože středem zájmu je COVID a vše ostatní z psychologického hlediska zmizelo.
Lidé mohou být dnes klidně zabiti jen za to, že nenosí masku, a hypnotizovaný nehne ani brvou. Děti mohou zemřít hladem a naši přátelé mohou spáchat sebevraždu z finančního zoufalství – nic z toho nebude mít psychologický dopad na hypnotizovaného, protože pro ně strádání druhých v tu chvíli vůbec neexistuje. Dokonalým příkladem tohoto psychologického zaslepení vůči realitě je to, jak jsou úmrtí a zranění po očkování proti COVIDu jednoduše nerozpoznaná a dokonce se ani nepovažují za kauzální.
Lidé dostanou vakcínu, utrpí kvůli tomu masivní zranění a řeknou: „Díky bohu, že jsem dostal tu vakcínu nebo by to bylo mnohem horší.“ Nedokážou si představit možnost, že byli zraněni výstřelem. Dokonce jsem viděl lidi vyjadřovat vděčnost za výstřel, když někdo, koho údajně milovali, zemřel během několika hodin nebo dnů poté, co ho dostali! Je to jen omračující. Psychologická dynamika hypnózy sice vysvětluje toto iracionální a jinak nepochopitelné chování, ale stále je docela surrealistické.
„I když znám mechanismy, které fungují, jsem stále zmatený pokaždé, když se to stane,“ říká Desmet.
„Skoro nemůžu uvěřit tomu, co vidím.“ Znám někoho, komu manžel zemřel pár dní po vakcíně, během spánku, na infarkt. A pomyslel jsem si: ‚Teď konečně otevře oči a probudí se.‘ Vůbec ne. Jen pokračovala stejným fanatickým způsobem – ještě fanatičtějším – mluvila o tom, jak bychom měli být šťastní, protože máme tuto vakcínu. Neuvěřitelné, že ano.“
Psychologické kořeny formování masy
Jak bylo zmíněno, masová formace nebo masová hypnóza může nastat, když jsou určité psychologické podmínky přítomny v dostatečně velké části společnosti. Čtyři ústřední podmínky, které musí existovat, aby mohla vzniknout formace hmoty, jsou tyto:
Rozšířená osamělost a nedostatek sociálních vazeb, což vede k: prožívání života jako bezvýznamného, bezúčelného a nesmyslného a/nebo ke konfrontaci s přetrvávajícími okolnostmi, které nedávají racionální smysl, což vede k rozšíření volně se vznášející úzkosti a nespokojenosti (úzkost/nespokojenost, která nemá žádnou zjevnou nebo zřetelnou příčinu), která dále vede k rozšíření volně plovoucí frustrace a agrese (frustrace a agrese nemají v takovém případě žádnou rozpoznatelnou příčinu), což vede k pocitu, že se to vymkne kontrole.
Jak vlastně vzniká masová formace ve společnosti
Jakmile se dostatečně velká část společnosti cítí úzkostná a mimo kontrolu, tato společnost se stává vysoce zranitelnou vůči masové hypnóze. Desmet vysvětluje: „Sociální izolace, nedostatek smyslu, volně se vznášející úzkost, frustrace a agrese jsou vysoce averzní, protože pokud lidé pociťují úzkost, aniž by věděli, z čeho mají strach, obvykle se cítí být mimo kontrolu. Cítí, že se před svou úzkostí nemohou chránit. A pokud je za těchto podmínek prostřednictvím masmédií distribuován příběh, který naznačuje objekt úzkosti a zároveň poskytuje strategii, jak se s předmětem úzkosti vypořádat, pak se všechna tato volně plovoucí úzkost může spojit s objektem. úzkosti. A může existovat obrovská ochota podílet se na strategii, jak se vypořádat s předmětem úzkosti, bez ohledu na to, jak absurdní strategie je. Takže, i když je od začátku jasné – každému, kdo to chce vidět –, že strategie, jak se vypořádat s objektem úzkosti, si může vyžádat mnohem více obětí než samotný objekt úzkosti… i tak tu může být obrovská ochota účastnit se strategie, jak se vypořádat s předmětem úzkosti.
To je první krok každého hlavního mechanismu tvorby masy. Ať už se to týkalo křížových výprav, honů na čarodějnice, francouzské revoluce, začátku Sovětského svazu nebo nacistického Německa, stále znovu a znovu vidíme stejný mechanismus.
Existuje spousta volně plovoucí úzkosti. Někdo poskytuje vyprávění, které naznačuje objekt úzkosti a strategii, jak se s ním vypořádat. A pak se všechna úzkost připojí k navrhovanému předmětu úzkosti.
Lidé se účastní strategie, jak se vypořádat s předmětem své úzkosti, která přináší první důležitou psychologickou výhodu, a od té doby mají lidé dojem, že mohou svou úzkost ovládat. Je to spojeno s objektem a oni mají strategii, jak se s tím vypořádat.“
Problematická sociální vazba masové formace
Jakmile se lidé, kteří se dříve cítili osamělí, úzkostliví a nekontrolovatelní, začnou podílet na strategii, která jim byla předložena jako řešení jejich úzkosti, objeví se zcela nové sociální pouto. To pak posiluje masovou hypnózu, protože se již necítí izolovaní a osamělí. Toto posílení je určitým druhem duševního opojení a je skutečným důvodem, proč se lidé zajímají o příběh, bez ohledu na to, jak absurdní. „Budou i nadále kupovat vyprávění, protože to vytváří nové sociální pouto,“ říká Desmet.
Zatímco sociální vazba je dobrá věc, v tomto případě se stává extrémně destruktivní, protože volně se vznášející frustrace a agrese stále existují a potřebují nějaké východisko. Tyto emoce je třeba na někoho nasměrovat. A co ještě hůř, tak pod kouzlem hromadné formace lidé ztrácejí zábrany a smysl pro proporce.
Takže, jak jsme viděli během pandemie COVID, lidé budou útočit a ohánět se těmi nejiracionálnějšími způsoby proti každému, kdo se nehrne do jejich vyprávění. Základní agrese bude vždy zaměřena na tu část populace, která není hypnotizovaná.
Obecně řečeno, jakmile dojde k masové formaci, bude asi 30 % populace hypnotizováno – a to obvykle zahrnuje i vůdčí osobnosti, které vyslovují hypnotizující vyprávění veřejnosti – 10 % zůstává nehypnotizovaných a nevěří vyprávění. Ale většina, 60 %, má pocit, že s vyprávěním není něco v pořádku, ale souhlasí s tím jednoduše proto, že nechtějí vyčnívat nebo si způsobit potíže. Dalším problémem se sociálním poutem, který se objevuje, je to, že pouto není mezi jednotlivci, ale bývá spíše svazkem mezi jednotlivcem a kolektivem. To vyvolává pocit fanatické solidarity s kolektivem, ale žádná solidarita zde neexistuje vůči žádnému jednotlivci. Jednotlivci jsou tedy nemilosrdně obětováni pro „větší dobro“ anonymního kolektivu bez tváře. „To například vysvětluje, proč během koronavirové krize všichni mluvili o solidaritě, ale lidé akceptovali bez výhrad třeba to, že když se někomu stane nehoda na ulici, už vám není dovoleno mu pomáhat, pokud nemáte k dispozici chirurgickou masku a rukavice.
To také vysvětluje, proč, i když všichni mluvili o solidaritě, tak lidé akceptovali, že pokud jejich otec nebo matka umírá, nesmí je navštívit,“ říká Desmet.
Nakonec ale vždy skončíte s radikální, paranoidní atmosférou, ve které si lidé už nevěří a ve které jsou lidé ochotni klidně udat vládě své blízké. „Takže to je problém při tvorbě masy,“ říká Desmet. „Je to totiž solidarita jednotlivce s kolektivem, ale nikdy ne s ostatními jednotlivci. To vysvětluje, co se stalo například během revoluce v Íránu. Mluvil jsem s jednou ženou, která žila v Íránu během revoluce, což byl vlastně začátek totalitního režimu v Íránu. Na vlastní oči byla svědkem toho, jak matka nahlásila svého syna vládě a jak mu těsně před smrtí pověsila provaz na krk a jak se za to prohlašovala za hrdinku. To jsou dramatické účinky formování masy.“
Co se stane bez vnějšího nepřítele?
Nyní čelíme situaci, která je složitější než kdykoli předtím, protože totalita, která nyní nastupuje, nemá žádné vnější nepřátele, s výjimkou občanů, kteří nejsou zhypnotizovaní a nepodléhají falešným narativům. Nacistické Německo bylo například zničeno vnějšími nepřáteli, kteří proti němu povstali.
Na druhou stranu je to výhoda, protože totalitní státy vždy potřebují nepřítele. To je něco, co velmi dobře popsal George Orwell ve své knize „1984“. Aby proces formování masy mohl nadále existovat, musí existovat vnější nepřítel, na kterého může stát zaměřit agresi hypnotizovaných mas. Nenásilný odpor a otevřenost jsou zásadní.
Tím se dostáváme ke klíčovému bodu, a tím je potřeba nenásilného odporu a veřejného vystupování proti oficiálnímu vyprávění. Násilný odpor z vás automaticky činí cíl agrese, takže „odpor zevnitř totalitního systému se musí vždy držet zásad nenásilného odporu,“ říká Desmet. Musíte však také nadále mluvit jasně, racionálně a nehanebně. Desmet to vysvětluje: „První a nejdůležitější zásadou, které se musí odpor držet během procesu formování masy a nastupující totality, je to, že lidé, kteří nejdou s masami, musí i nadále otevřeně mluvit. To je to nejzásadnější.
Jelikož je totalita založena na masové formaci a masová formace je druh hypnózy, je masová formace vždy provokována hlasem vůdce, který udržuje obyvatelstvo v procesu hypnózy. A když budou i nadále promlouvat disonantní hlasy, nebudou moci třeba probudit masy, ale budou alespoň neustále narušovat proces utváření masy. Budou tedy vlastně neustále zasahovat do hypnózy. Pokud se najdou lidé, kteří budou i nadále mluvit, masová formace se obvykle neprohloubí až tak, aby v populaci byla ochota zničit lidi, kteří nejdou s masami. To je zásadní.
Historicky vzato, když se podíváte na to, co se stalo v Sovětském svazu a v nacistickém Německu, tak je jasné, že právě ve chvíli, kdy opozice přestala veřejně mluvit, začal být totalitní systém krutý.V roce 1930 v Sovětském svazu přestala opozice mluvit a během šesti až osmi měsíců zahájil Stalin velké čistky, které si vyžádaly desítky milionů obětí. A pak, v roce 1935, se přesně to samé stalo v nacistickém Německu.
Opozice byla umlčena nebo zastavena, aby promluvila. Raději šli do podzemí. Mysleli si, že mají co do činění s klasickou diktaturou, ale ne. Řešili něco úplně jiného. Měli co do činění s totalitním státem.A tím, že se rozhodli jít do ilegality, to pro ně bylo osudné. Takže také v nacistickém Německu během jednoho roku poté, co opozice přestala veřejně mluvit, začala krutost a systém začal ničit nejprve své odpůrce. To je vždy stejné. V první fázi začnou totalitní systémy nebo masy útočit na ty, kteří s nimi nejdou. Ale po chvíli prostě začnou útočit a ničit ůplně všechny, skupinu po skupině.
A v Sovětském svazu, kde proces masové formace zašel velmi daleko, mnohem dále než v nacistickém Německu, začal Stalin likvidovat aristokracii, malé farmáře, velké farmáře, zlatníky, Židy, všechny lidi, kteří by se podle něj nikdy nestali dobrými komunisty.
Ale po chvíli prostě začal eliminovat skupinu po skupině bez jakékoli logiky. Prostě všichni. Takže to je důvod, proč Hannah Arendtová řekla, že totalitní stát je vždy monstrum, které požírá své vlastní děti. A tento destruktivní proces začíná, když se lidé zastaví, aby promluvili. To je asi důvod, proč na počátku 20. století existovalo několik zemí, kde sice docházelo k masovému formování, ale kde nikdy neexistoval plnohodnotný totalitní stát.
Pravděpodobně se našlo dost lidí, kteří nezavřeli hubu a pokračovali ve vyjadřování. To je něco, co je tak zásadní k pochopení. Když se objeví masová formace, lidé mají obvykle pocit, že nemá smysl mluvit, protože se lidé neprobudí. Lidé se nezdají být jakkoliv citlivími na jejich racionální protiargumenty.
Nikdy bychom však neměli zapomínat, že promluvit má okamžitý účinek. Možná ne, že to probouzí masy, ale že to narušuje proces tvorby masy a jejich hypnózu. A tímto způsobem se vlastně zabraňuje masám, aby se staly vysoce destruktivními vůči lidem, kteří s nimi nejdou.
Stává se ale také něco jiného. Masy se začnou vyčerpávat. Začnou se ničit dříve, než začnou ničit lidi, kteří s nimi nejdou. Takže to je strategie, která může být účinně použita pro vnitřní odpor vůči totalitním režimům.“
Zatlačte zpět proti transhumanismu a technokracii Jak již bylo zmíněno dříve, tak všichni vůdci, kteří hlásají oficiální příběhy, jsou také vždy hypnotizováni. V tomto smyslu jsou to fanatici. I když jsou dnešní světoví lídři skuteční fanatici do transhumanismu a technokracie, tak nemusí ještě nutně věřit tomu, co říkají o COVID.
Nakonec není nejvyšší výzvou ani tak ukázat lidem, že koronavirus nebyl tak nebezpečný, jak jsme očekávali, nebo že vyprávění o COVID je špatné, ale spíše to, že tato ideologie je problematická – tato transhumanistická a tato technokratická ideologie je katastrofa. pro lidstvo… Ukázat lidem, že transhumanistický pohled na člověka a svět nakonec povede k radikální dehumanizaci naší společnosti. ~ Mattias Desmet
Mnozí vědí, že lžou, ale tyto lži ospravedlňují jako nezbytné k uskutečnění ideologií transhumanismu a technokracie. Směšná agenda COVID je prostředkem k dosažení cíle. To je další důvod, proč musíme i nadále zatlačovat a mluvit nahlas, protože jakmile zmizí protiargumenty, tito vůdci se ve svém ideologickém hledání stanou ještě fanatičtějšími.
„Nakonec není nejvyšší výzvou ani tak ukázat lidem, že koronavirus nebyl tak nebezpečný, jak jsme očekávali, nebo že vyprávění o COVIDu je špatné, ale spíše to, že tato ideologie je problematická – tato transhumanistická a tato technokratická ideologie je katastrofa pro lidstvo; toto mechanistické myšlení, tato víra, že vesmír a člověk je druh hmotného mechanistického systému, který by měl být řízen a manipulován mechanistickým technokratickým transhumanistickým způsobem.
To je hlavní výzva: ukázat lidem, že transhumanistický pohled na člověka a svět nakonec povede k radikální dehumanizaci naší společnosti. Takže si myslím, že to je skutečná výzva, před kterou stojíme. Ukazovat lidem: „Podívejte, zapomeňte na chvíli na vyprávění o Coroně.
To, k čemu směřujeme, pokud budeme pokračovat stejným způsobem, je radikálně, technologicky řízená transhumanistická společnost, která lidské bytosti nenechá žádný prostor pro život.“
Než se to zlepší, bude to ještě horší Stejně jako já je Desmet přesvědčen, že rychle směřujeme ke globální totalitě a že se věci mnohem zhorší, než se zlepší. Proč? Protože jsme teprve v počátečních fázích procesu totality. Na obzoru se stále rýsuje digitální identita a s ní přichází nepředstavitelně výkonná řídicí mřížka, která dokáže zlomit téměř každého.
Jiskřička naděje je tato: Každý, kdo studoval masovou formaci a totalitarismus, dospěl k závěru, že obojí je ze své podstaty sebedestruktivní. Nemohou moc dlouho přežít. A čím více prostředků má k dispozici k ovládání populace, tím dříve může zničit sama sebe, protože totalita ničí jádro lidské bytosti. V konečném důsledku se „totalitarismus“ týká ambicí systému. Chce eliminovat schopnost individuální volby, a tím ničí jádro toho, co znamená to být člověkem, „protože psychologická energie v lidské bytosti se vynořuje v každém okamžiku, lidská bytost může učinit volbu, která je skutečně její. vlastní volba,“ říká Desmet. Čím rychleji systém zničí jednotlivce, tím dříve se celý systém zhroutí.
Opět platí, že jedinou zbraní proti brutální destrukci lidstva je odtlačit se, promluvit, nenásilně vzdorovat. Možná nezastaví totalitu v jejích kolejích, ale dokáže udržet na uzdě ta nejodpornější zvěrstva. Poskytne také malý prostor, kde se odolní mohou pokusit přežít společně a prosperovat uprostřed totalitní krajiny.
„Pokud pak chceme uspět, budeme muset přemýšlet o paralelních strukturách, které nám umožní být trochu soběstační. Můžeme se pokusit zajistit, abychom systém již příliš nepotřebovali. Ale i tyto paralelní struktury by byly během okamžiku zničeny, pokud lidé nebudou nadále mluvit. Tak to je to zásadní.
Snažím se na to všechny upozornit. Můžeme stavět paralelní struktury, kolik chceme, ale pokud se systém stane příliš destruktivním a rozhodne se využít svůj plný agresivní potenciál, pak budou paralelní struktury zničeny. Ale systém nikdy nedosáhne této úrovně hloubky hypnózy, pokud budou existovat disonantní hlasy, které budou i nadále mluvit. Takže jsem velmi oddaný tomu, abych mohl i nadále mluvit.“
I když je nemožné dělat přesné předpovědi, Desmet cítí, že to pravděpodobně bude nejméně sedm nebo osm let, než se v současnosti vynořující totalitní systém vyhoří a sebezničí. Může to být více, může to být ale i méně. Společnost je složitý dynamický systém, ale ani ty jednoduché dynamické systémy nelze předvídat ani vteřinu předem. Toto je známé jako deterministická nepředvídatelnost komplexních dynamických ekosystémů.
Více informací
Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, klíčové bude to vše přežít a udělat vše, co můžeme pro to, abychom masakr pokud možno minimalizovali. Klíčovou výzvou na individuální úrovni bude zachování základních principů lidskosti. V rozhovoru se také Desmet zabývá knihou Alexandra Solženicyna „Souostroví Gulag“, která zdůrazňuje, jak důležité je udržet si naši lidskost uprostřed nelidské situace.
„To je možná skutečně ta jedna jediná věc, která nám může trochu zaručit dobrý výsledek celého procesu – což je, myslím, nezbytný proces. Tato krize není nesmyslná. Není to nesmyslné. Je to proces, ve kterém společnost může dát vzniknout něčemu novému, něčemu mnohem lepšímu, než dosud existuje,“ říká.
PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT ! https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů. Přispějete-li na jejich provoz a udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!
Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100 do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“
Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte Myšpule Svět na svých sociálních sítích::
Myšpule Svět.org 