Jistě jste si také, podobně jako já, v období té jejich totálně vylhané pandemie položili otázku, proč jsou ti lidé tak poslušní, že jsou ochotni se podřídit i zjevně nesmyslným požadavkům „autorit“ a slepě a poslušně dodržují všechna ta opatření k prdu, která byla zjevně zaváděna jen jako další způsob tyranie a sloužila pouze k vyvolávání dalšího, pokud možno ještě většího strachu mezi ovečkami, nebo k tomu, aby jim, těm poslušným, co nejvíce ublížila a v ideálním případě je nenápadně zabila. Přesně to byl cíl zkorumpovaných psychopatů ve vládách, kteří tak zuřivě zaváděli ta svoje různá, ničím nepodložená „opatření“ v boji proti „pandemii“. Žádný normální a zdravým rozumem disponující dospělý člověk by se té šikaně za žádných okolností přece nepodřídil, když mu muselo být jasné, že je to jen další forma tyranie, nesmyslná buzerace, teror a se zdravím, nebo s bojem proti nějaké nemoci, to nemá ale vůbec nic společného. Přesto se našlo i mezi inteligentními lidmi nemalé množství těch, kteří se těm nesmyslům slepě, poslušně a dokonce někteří i ochotně podřídili.
Já jsem moc nechápala proč. Odpověď na tuto otázku jsem však nedávnio nalezla na známém alternativním webu The Burning Platform, kde vyšel článek podobného názvu jako má ten můj dnešní, a který ve volném překladu zprostředkovávám i podobně zvídavým čtenářům Myšpule Světa .
Proč jsou tedy lidé poslušní? Mimochodem, z nepříliš optimistické situace v jaké se dnes celá planeta nalézá nás zachrání naopak jen a pouze NEPOSLUŠNOST.Neposlušnost, která je naším právem stejně tak jako svoboda vyjadřování, nebo třeba svoboda pohybu a další lidské svobody a práva, na něž je v dnešní době tak nevybíravě útočeno, bohužel za naprostého nepochopení či dokonce, což je ještě horší, nezájmu neoliberální propagandou úplně zdebilnělých a poslušných oveček.
V tomto videu je mnohé vysvětleno, jenže je v anličtině. Vám, kteří rozumíte anglicky, ale mnohé ozřejmí. Vy ostatní si přečtěte alespoň následující článek v originále napsaný Dr.Mercolou a zveřejněný právě na alternativním webu The Burning Platform.
Příběh, který je vidět na první pohled
Lidé mohou být biologicky „připraveni“ na to jít s proudem a držet se zkrátka většinové skupiny, a to i když třeba nesouhlasí s jejími záměry.
V padesátých letech provedl psycholog Solomon Asch dnes již klasický sociálně psychologický experiment, který dokázal sílu tlaku vrstevníků a lidskou touhu zapadnout do kolektivu
Vlády, korporátní giganti a globalisté jsou dnes schopni utvářet veřejné mínění a chování mas dle potřeby pouze „vytvořením iluze konsensu“
Falešná přesvědčení o názorech většiny veřejnosti mohou lidi přimět k cenzuře jejich skutečných názorů na problém, což podporuje změněné vnímání reality a konformity.
I nepatrné projevy nedodržování mohou ostatním dodat odvahu k následování a vyvolat vlnový efekt, který může změnit společnost
Plány na totalitní budoucnost jsou závislé na poslušnosti mas. Bez dodržování těchto pravidel nemohou zločinní autoritáři uspět ve svých plánech na získání totální kontroly nad společností a lidstvem. Vzhledem k této volbě se zdá jasné, že většina lidí by si vybrala svobodu a autonomii. Historie nám však ukazuje odlišnou realitu, ve které se již pár zlým podařilo vytyčit hanebnou cestu a získat příznivce, aby po ní kráčel.
Proč jsou tedy lidé tak poslušní, i když se rozcházejí se svou morálkou a systémem víry? Academy of Ideas, jejímž cílem je podporovat svobodu vytvářením videí vyzdvihujících některé z největších světových myslitelů, to vysvětluje ve videu výše. 1
Stručně řečeno, lidé mohou být biologicky připraveni na to jít s proudem a držet se většinové skupiny, i když třeba nesouhlasí s jejími záměry. Existují však způsoby, jak se můžete vědomě odhlásit.
Experimenty s konformitou Asch ukazují sílu vzájemného tlaku
V 50. letech provedl psycholog Solomon Asch dnes již klasický sociálně psychologický experiment na skupině vysokoškolských studentů. 2 Byla jim ukázána karta s čárou, pak druhá karta s více čarami a pak byli vyzváni, aby si vybrali, která čára je stejně dlouhá jako ta na první kartě. Pouze jedna odpověď byla jednoznačně správná.
Studenti byli rozděleni do skupin s herci, kteří ve třetím pokusu dali všichni na test stejnou špatnou odpověď. V tomto případě měli studenti tendenci následovat skupinu, i když jejich odpovědi byly zjevně nesprávné. 3 Podle Akademie nápadů: 4
„Namísto toho, aby řekli zjevnou pravdu, tak uvedly testované subjekty ve 37 % případů stejně špatnou odpověď jako měla první skupina a ze 123 testovaných subjektů, které se zúčastnily tohoto experimentu, tak dvě třetiny alespoň jednou souhlasily se skupinou jedna.
Aschův experiment jen potvrzuje to, co filozofové opakují již po tisíce let: totiž že pro většinu lidských bytostí má přizpůsobení se tomu, co říkají a dělají i všichni ostatní – a to bez ohledu na to, jak je to objektivně falešné nebo dokonce absurdní – přednost před přizpůsobováním se objektivní realitě a před objevováním pravdy.
Video pak dále cituje psychologa Todda Rose, bývalého člena fakulty na Harvardské univerzitě a rovněž autora knihy „Collective Illusions“, která naznačuje, že: „Touha zapadnout do kolektivu je jednou z těch vůbec nejmocnějších a zároveň i z těch nejméně pochopených sil ve společnosti.“ 5
Tvrdí, že touha lidí někam patřit a společensky se spojovat je tak silná, že to zcela řídí naše chování, a to i když je to vše v naprostém rozporu s našimi vlastními nejlepšími zájmy.
„Většina z nás by raději byla plně v souladu se sociálními normami nám příslušných skupin, než aby byla věrná tomu, kdo skutečně jsme,“ tvrdí v Collective Illusions. 6 Dále nám říká: 7
„… Záleží nám na tom, abychom byli v početní většině, i když nám na celé skupině tak moc nezáleží a to i když je názor celé skupiny pouhou iluzí. Podle našeho instinktu se náš mozek v sociálních situacích totiž ve skutečnosti ani neobtěžuje rozlišovat třeba mezi zdáním a realitou…
I bez úmyslného nátlaku nebo pobídek se rádi řídíme tím, co si myslíme, že je konsensus, protože jsme k tomu prostě jen biologicky uzpůsobeni.“
Milgramův experiment ukázal sílu rozkazu
Tendence k poslušnosti za každou cenu, i když k tomu chybí pobídka, byla ilustrována v experimentu The Milgram, který byl proveden po procesu s nacistou Adolfem Eichmannem, který používal ke své obajobě tzv. norimberskou obranu, neboli „befehl ist befehl“. “, což v překladu znamená „rozkaz je rozkaz“.
Milgramův experiment ukázal, že lidé by jednali proti svému vlastnímu úsudku a ubližovali jinému člověku a to až do krajnosti jen proto, že jim to bylo řečeno.
Subjekty nejprve sami zažili 45voltový šok – takže by věděli, jaký to je pocit – a poté aplikovali výboje v rostoucích intervalech. Byly označeny od intenzity od 15 do 450 voltů – tedy od mírného šoku až po „šok s extrémní intenzitou“, „nebezpečí: silný šok“ a nejsilnější napětí „XXX“. Podle Gregoria Billikopfa Enciny z Kalifornské univerzity: 8
„V reakci na předpokládané otřesy by ‚student‘ (herec) začal chrochtat při napětí 75 voltů; stěžovat si u 120 voltů; požádat o uvolnění u 150 voltů; prosit s rostoucí silou, další; a vydávat bolestné výkřiky u 285 voltů.
Nakonec měl žák v zoufalství hlasitě křičet a stěžovat si na bolest u srdce. V určitém okamžiku by pak herec měl odmítnout odpovědět na další otázky. Konečně, při napětí 330 voltů by byl herec úplně zticha – to znamená, kdyby se kdokoli z učitelů dostal tak daleko, aniž by se předtím vzbouřil.“
Nakonec celýc 65 % testovaných subjektů pokračovalo ve studii a dostávalo maximální úroveň napětí, i když věděli, že je to špatně
Poslušnost přetrvává často jen kvůli falešným předpokladům
„Využijí sílu mainstreamových médií a sociálních médií k výslovné zadanému účelu, aby to vypadalo, jako by většina z nich podporovala určité programy, ideologie a mandáty. Křivá vyprávění, zaujaté zprávy, rétorika apelující na emoce, zavádějící ‚ověřování faktů‘, nebo přímo lži, pochybné průzkumy veřejného mínění a roboti na sociálních sítích jsou jen některé ze zbraní používaných v této rafinované formě mediální psychologické války.“
Rose je spoluzakladatelkou a prezidentkou Population, think-tanku, který zkoumá rozšířené mylné představy lidí o politickém a společenském konsensu. „Jmenujte vše, na čem vám skutečně záleží, a vsadím se, že se hluboce mýlíte v tom, co si většina lidí skutečně myslí o alespoň polovině z nich. A to je být velkorysý,“ říká Rose. 10 Tato falešná přesvědčení však vůbec nejsou neškodná, protože mohou lidi přimět k autocenzuře jejich skutečných názorů na problém, což ale zase podporuje změněné vnímání reality a konformity. Podle Rose: 11
„Kolektivní iluze jsou společenské lži. Vyskytují se v situacích, kdy většina jednotlivců ve skupině soukromě odmítá určitý názor, ale veřejně s ním souhlasí , protože (nesprávně) předpokládají, že jej většina ostatních lidí také přijímá. Výsledkem je pak jakési zhoubné, sebenaplňující se proroctví.
Vytvářením slepých a v konečném důsledku i falešných předpokladů o názorech svého okolí a s obavami, že jsme v menšině, je pravděpodobnější, že budeme udržovat právě ty názory, které přitom ve skutečnosti ani my, ani ostatní nezastáváme. A co je ještě horší, když ti samí lidé, kteří nesouhlasí se status quo, jsou také těmi, kdo jej přitom prosazují, tak je téměř nemožné tuto iluzi rozložit.“
Paralelní realita: Lidé jsou zároveň jak oběťmi tak i podporovateli
Psal se rok 1978, když Václav Havel, bývalý prezident Československa, napsal „Síla bezmocných“. Popisuje vedoucího obchodu s potravinami, zelináře, který ve své výloze vyvěsí ceduli s nápisem „Dělníci celého světa, spojte se!“ Bylo to vládou schválené heslo na podporu komunistického režimu a je přesně takové, jaké jsou vidět po celém městě.
Zelinář nápis zavěsil ne proto, že by věřil v jeho poselství nebo ve vládu za ním, ale protože se to od něj očekávalo a bylo to hlavně to samé, co dělali i všichni ostatní. Video to vysvětluje: 12
„Zelinář nevěřil poselství toho oznámení – pro něj to nebylo nic jiného než klišé, prostě propaganda.“ Po desetiletích tvrdého politického útlaku mu bylo jasné, že údajný zájem vlády o dělníky celého světa je jen novou ideologickou formou, která má zakrýt jejich touhu po moci.
Přestože zelinář věděl, že nápis je jen propaganda, každé ráno ten nápis stejně vyvěsil, protože to dělali i všichni ostatní. Ve výloze každého obchodu tehdy visely pouze vládou schválené cedule; tvořili součást toho, co Václav Havel nazýval „panoráma každodenního života“, což pomáhalo vytvářet a udržovat kolektivní iluzi, že většina lidí podporuje vládu.“
V tomto totalitním systému, vysvětluje Havel, se občané stávají zároveň jak oběťmi tak i podporovateli stroje. Pouze to, že se jednotlivci vymaní z tohoto koloběhu a budou mluvit ze svého skutečného přesvědčení, tak může celý systém rozbit a ten nakonec selže.
Jednoho dne se ale zelinář rozhodne, že ten slogan již nechce znovu vyvěsit ve výloze svého obchodu, pak přestane sdílet iveškerou další vládní propagandu a začne navíc veřejně vyjadřovat své skutečné názory. Jeho činy mají kolem něj dominový efekt. Rose píše: 13
„… Překvapivě, s úžasnou rychlostí začal zelinář okamžitě získávat podporu okolí jen z prostého důvodu, že všichni ostatní ve městě se tehdy cítili úplně stejně jako on. Krejčí, pekař a úředník, všichni unaveni životem pod útlakem, následovali jeho příkladu. Ve chvíli, kdy zelinář přestal spolupracovat, tím totiž vyslal signál i všem ostatním, že mohou udělat totéž.“
Jedna po druhé pak tyto nekolektivní akce oslabují autoritářskou vládu a nakonec získají dostatek síly na to, aby ji svrhli. Jak vysvětlil Havel: 14
„Porušením pravidel hry [tyranie] zelinář narušil hru… Odhalil ji totiž právě jen jako pouhou hru… Řekl nahlas, že císař je nahý. A protože je císař ve skutečnosti opravdu nahý, stalo se něco extrémně nebezpečného: zelinář svým jednáním umožnil všem ostatním nahlédnout za oponu. Ukázal tak všem, že je možné žít v pravdě.“
Motýlí efekt, který změní společnost
Je nezbytné, aby naše ústavní práva a občanské svobody byly chráněny před nezákonným zásahem vlády. Přesto se mnozí z nás dobrovolně vzdávají svých svobod, které, jakmile jednou odejdou, tak může být velmi obtížné, ne-li dokonce zcela nemožné, získat je zpět. Jedním ze způsobů, jak tomu zabránit, je postavit se za své přesvědčení a chránit svou svobodu svoji občanskou neposlušností. Podle filmu: 15
„Jako u všech vysoce společenských bytosti tak to, co říkáme a děláme, ovlivňuje lidi, s nimiž se setkáváme, a dokonce i drobné projevy nerespektování a nekonformity mají moc rozvlnit navenek a iniciovat motýlí efekt, který dramaticky změní celou společnost.
Proto [sovětský disident] Aleksandr Solženicyn kdysi prohlásil, že i jen jeden jedinec, který mluví pravdu, by mohl svrhnout celou tyranii, nebo jak poznamenal Henry Melvill: „Naše životy jsou propojeny tisíci neviditelnými vlákny a podél těchto sympatických vláken se naše činy odehrávají jako příčiny. a vrací se k nám zpátky jako výsledky.“
Pokud jsou náklady na vyřčení pravdy nebo na chůzi proti proudu příliš vysoké kvůli jejich ekonomickým, sociálním nebo fyzickým dopadům, které by to nakonec mohlo mít za následek, tak Rose navrhuje zasít jen jakási semena pochybností, která mohou stačit k tomu, aby se sněhová koule rozjela: 16
„Můžete například říci něco jako: ‚Ještě jsem se nerozhodl‘ nebo ‚Na jedné straně vidím hodnotu x, ale na druhé…‘ Můžete také navrhnout další možnosti tím, že řeknete věci jako „Mám přítele, který…“ nebo „Někde jsem četl, že…“
Díky tomu získáte hodnověrné popření a zároveň si zachováte pocit kontroly. Nabízí také únikový poklop pro ostatní, kteří se báli promluvit. Často stačí jediná jiskra ambivalence nebo smíšené názory. Jakmile rozlousknete dveře, ostatní mohou získat odvahu a následovat vás.“
Myšpule Svět.org 