Corbett Report: Media Matrix 2.část: Co způsobil Bůh?

Ahoj, já jsem James Corbett z The Corbett Report a právě teď tu vlastně nejsem. . . . Tedy nejsem tam. S tebou.

Jsi z toho zmatený? No, tak se podívejte na tohle. . .

[Ustoupí stranou a odhalí Jamese na obrazovce] Vidíš? Ale popravdě, já tu taky nejsem. To, co sledujete, jsou jen strašidelné odrazy někoho kdo je daleko. Nejsem s tebou v místnosti, ale přesto mě můžeš vidět. Můžeš mě i slyšet. Možná o tom moc nepřemýšlíte, ale . . . [Luskne prsty a odhalí zelenou obrazovku ve studiu] . . . je to jeden z divů světa naší doby a utvářel svět takovým způsobem, který sotva dokážeme pochopit.

VOICEOVER: Média. Obklopují nás. Žijeme svůj život v nich a skrze ně. Kolem toho strukturujeme celý svůj život. Ale nebylo tomu tak vždy. Tak jak jsme se sem dostali? A kam až nás nakonec zavede mediální technologie, která stále více řídí naše životy? Toto je příběh The Media Matrix .

ČÁST 2 – CO UDĚLAL BŮH

Existuje příběh o slavné bitvě u Waterloo v roce 1815, který však obvykle není součástí učebnic dějepisu.

Příběh je takový, že John Roworth – důvěryhodný zaměstnanec Nathana Rothschilda, anglického dědice neblaze proslulé bankovní rodiny Rothschildů – byl toho dne na bojišti, a když byla bitva rozhodnuta a bylo zřejmé, že Napoleon byl poražen, tak utíkal pryč. Jel na koni, přinášejíce zprávy do Anglie přes kanál. Posel tehdy dorazil do kanceláře svých zaměstnavatelů v Londýně dokonce již celých 24 hodin předtím, než se oficiální vládní kurýr a Rothschild, vždy hledající způsob, jak získat zisk, rozhodli využít jeho novinky ve svůj prospěch. Předvedl prodej svých akcií na londýnské burze a veřejnost, která věřila, že slavný obchodník s cennými papíry dostal zcela jistě zprávu, že Napoleon bitvu vyhrál, začala prodávat také. Akciový trh se propadl a Rothschild tajně skoupil akcie za ty nejnižší ceny. Než se k Londýňanům konečně donesla zpráva, že vyhrál Wellington – nikoli Napoleon –, tak byl převrat dokončen: Nathan Rothschild se rázem stal nejbohatším mužem v říši.

Tento příběh, stejně jako mnoho jiných historických dobrodružných příběhů, byl v mnoha svých převyprávěních hodně přizdoben: John Roworth nebyl vůbec ve Waterloo, to za prvé, a v hodinách předtím, než se do Londýna dostaly oficiální zprávy o té bitvě, tak nedošlo k žádnému velkému výprodeji trhu. . Ústřední část příběhu je však pravdivá: Nathan Rothschild skutečně obdržel jako první zprávu o Napoleonově porážce a dobře s touto informací naložil, jak Roworth přiznal v dopise měsíc po incidentu.

Ale ať už nám tento příběh vypráví ze světa financí cokoli, tak nám vlastně říká něco mnohem zásadnějšího o něčem mnohem důležitějším: o moci. Vědění je síla, a jak jsme viděli v 1. části tohoto článku, tak Guttenberg tuto jeho sílu přinesl masám. S tiskařským lisem bylo možné znalosti kopírovat a šířit do vzdálených koutů světa rychleji, snadněji a levněji, než tomu bylo kdy dříve. . .

. . . ale stejně se to muselo fyzicky přinést. Na koni, pěšky, vlakem, poštovním holubem. Informace byly stále ještě hmotnou záležitostí a dokonce i zpráva o Napoleonově porážce u Waterloo musela být fyzicky transportována z jednoho místa na druhé. Ale muselo to nutně být tak? Co kdyby bylo možné ty informace sdělit přímo elektrickým proudem a poslat přes dráty nebo dokonce jen vzduchem a to rychlostí světla?

Do děje vstoupí Samuel Morse.

Morse nebyl vědec ani experimentátor, ale malíř. Tvrdil , že nápad posílat zprávy elektrickými dráty k němu přišel v geniálním záblesku na dlouhé cestě lodí z Evropy do Ameriky v roce 1832, a tak si zasloužil uznání jako jediný vynálezce telegrafu.

Ve skutečnosti výzkum v tomto směru probíhal téměř století. Myšlenka posílání elektrických zpráv prostřednictvím drátů byla poprvé navržena v časopise Scots v roce 1753 a během let byla mnohokrát demonstrována – nejpamátněji Francisco Salvá , který v roce 1795 připojil dráty k lidským testovacím subjektům, každému z nich přidělil písmeno a nařídil jim, aby vykřikli svůj dopis, když dostali šok.

Morse, neznalý této historie, musel při svých důležitých objevech spoléhat na skutečné vědce a vynálezce. Stejně jako profesor Leonard Gale, který pomohl vyvinout techniku ​​používání relé, aby se zprávy dostaly dál než na několik set yardů. A Alfred Vail , bystrý mladý strojník, jehož vylepšení Morseova hrubého prototypu přivedla myšlenku do reality. Mnozí dokonce tvrdí, že to byl Vail, nikoli Morse, kdo vynalezl systém teček a čárek, který dnes známe jako Morseovu abecedu.

Nicméně historii vždy píší vítězové a Morse se tehdy ukázal jako vítěz. Morse získal uznání, slávu a ještě více k věci patent na telegraf a obdržel také částku 30 000 $ od kongresu na vybudování první telegrafní linky z Washingtonu do Baltimoru v roce 1844. Odeslal první oficiální telegrafní zprávu z Kapitolu USA Alfredu Vailovi na železniční stanici v Baltimoru. Zpráva byla vybrána Anne Ellsworthovou, dcerou patentového komisaře, u níž byl Morse ubytován, když byl umístěn ve Washingtonu. Vybrala si úryvek z biblické příhody této významné události: „Co Bůh udělal?“

Úryvek z knihy Numeri je chválou – radováním se ze zázraků, které Bůh pro Izrael vykonal – a končí vykřičníkem. Ale telegrafní zpráva neobsahovala interpunkci, a tak tisk chybně uvedl frázi s otazníkem na konci: „Co Bůh provedl?“ Médium již začalo zprávu měnit.

Je pro nás těžké ocenit, jak neuvěřitelné to bylo pro ty, kteří byli poprvé svědky komunikace na dálku s elektrickým duchem bez těla. Ve skutečnosti bylo pro lidi téměř nemožné porozumět tomuto typu komunikace jinak než v duchovních pojmech. I slovo „střední“ evokuje přízrak kontaktu s duchovním světem.

Když bylo pak rádio zavedeno do Saúdské Arábie, tamní konzervativní islámští duchovní jej prohlásili za „ďábla skrývajícího se v krabici“ a požadovali, aby král Abdulaziz zakázal pekelné zařízení. Král viděl potenciální využití rádia pro rozvoj země, ale spoléhal se na podporu duchovních a proto nemohl jejich radu rovnou odmítnout.

Místo toho prohnaný panovník navrhl test : příští den mu přednesou rádio a on sám si ho poslechne. Pokud by byla pravda, co řekli duchovní, pak by zakázal ďáblovo zařízení a uřízl by hlavy všem těm, kteří jsou zodpovědní za jeho přivezení do země.

Následujícího dne bylo rádio ve stanovený čas přineseno přímo před krále. Ale král se tajně domluvil s radiotechniky, aby se ujistil, že bude v hodinu testu čten právě Korán. Jistě, právě když ho zapnul tak zazněly pasáže z Koránu.

„Může to být tak, že by ďábel odříkával Korán?“ zeptal se. „Nebo je snad pravda, že to není ta zlá krabice?“ Duchovní uznali porážku a rádio bylo vpuštěno do Saúdské Arábie.

Můžeme se tomu dnes zasmát, ale Saúdové nebyli ani ti první ani poslední, kdo si mediální technologii spletl s ďábelstvím. V roce 1449 Johann Fust – potomek bohaté a mocné rodiny v Mohuči – půjčil Gutenbergovi obrovskou sumu peněz, aby mohl začít vyrábět jeho slavnou Bibli, a zabavil knihy z tiskárny, když si nemohl dovolit půjčku splácet. Když se Fust pak o něco později objevil v ulicích Paříže a prodal zde několik výtisků Gutenbergovy bible, tak zmatení Pařížané – kteří nikdy předtím neviděli žádné tištěné knihy, a tak si nedokázali představit, jak rychle lze vyrobit tolik podivně identických kopií rukopisu – ho zatkli za čarodějnictví .

Podstata masmédií – což je vlastně jen jejich schopnost promítat hlasy lidí, kteří tam nejsou pomocí elektronických přístrojů a bezdrátových sítí – je vlastně podstatou magie, která také oživuje strašidelná zrcadla a palantíry. Je ale tato mediální technologie také jen temným uměním, nebo lze její síly využít k dobru?

Když na počátku 20. století vzniklo nové médium komerčního rádia, měli posluchači důvod postavit se na stranu saúdských duchovních ve svém rozhodnutí, že jde ve skutečnosti o ďábla v krabici. Posluchači třeba jako byli ti, kteří si v neděli 30. října 1938 večer naladili podivnou zprávu na Columbia Broadcasting System.

HLASATEL:Dámy a pánové, zde je nejnovější bulletin Intercontinental Radio News. Toronto, Kanada: Profesor Morse z McGill University hlásí, že pozoroval celkem tři exploze na planetě Mars mezi 19:45 a 21:20 východního standardního času. To potvrzuje dřívější zprávy obdržené z amerických observatoří. Nyní, blíže domovu, přichází zvláštní oznámení z Trentonu v New Jersey. Uvádí se, že ve 20:50 spadl na farmu v sousedství Grovers Mill, New Jersey, dvacet dva mil od Trentonu, obrovský hořící objekt, o kterém se předpokládá, že je to meteorit. Záblesk na obloze byl viditelný v okruhu několika set mil a hluk nárazu byl slyšet až na sever až k Elizabeth. Na místo činu jsme vyslali speciální mobilní jednotku a náš komentátor Carl Phillips vám poskytne slovní obrázek o místě činu, jakmile se tam dostane z Princetonu. Mezitím vás vezmeme do hotelu Martinet v Brooklynu, kde Bobby Millette a jeho orchestr nabízejí program s taneční hudbou.

ZDROJ:Orson Welles War Of The Worlds 30.10.1938

Orson Welles – Války světů

Samozřejmě to vůbec nebyly zprávy. Byla to ta nechvalně známá „Halloweenská hrůza“, rozhlasová adaptaceVálky světů od Orsona Wellse , která tak neslavně vyvolala paniku mezi některými členy posluchačského publika, kteří tehdy ladili stanice a spletli si zdramatizované zprávy „přerušením vysílání“ se skutečnými zprávami o marťanské invazi.

V posledních letech se stalo módou bagatelizovat tento rozhlasový incident jen jako jakýsi mýtus. Nebyl tam tehdy žádný skutečný strach, to bylo jen pár hlupáků, kteří tehdy dostali strach. Noviny – hledající jakoukoli záminku pro znevážení rádia, jeho rychle rostoucí konkurence o pozornost veřejnosti a o dolary za firemní reklamu – tento příběh vzaly a prodaly veřejnosti jako paniku, která ale nikdy nevznikla.

Ale . na tom Halloweenském rozhlasovém strašení přece jen něco bylo Starosta města Trenton, New Jersey – jmenovitě dokonce zmíněný v tom vysílání – dokonce tehdy napsal Federální komisi , aby se dožadoval okamžitého vyšetření tohoto trochu kaskadérského kousku. V reakci na to začal tým výzkumníků shromažďovat informace, vést rozhovory a studovat zprávy o panice, aby lépe porozuměl tomu, co se vlastně stalo a co se lze jetě dozvědět o schopnosti tohoto nového média ovlivnit veřejnost.

Tým byl z Princeton Radio Project – výzkumné skupiny založené s dvouletým grantem ve výši 67 000 dolarů od Rockefellerovy nadace na studium účinku rádia optikou sociální psychologie. Tým vedl Hadley Cantril, starý spolubydlící Nelsona Rockefellera z Dartmouth College, který v roce 1935 napsal , že „rádio je zcela nové komunikační médium, v prvé řadě jako prostředek sociální kontroly a epochální ve svém vlivu na psychiku a obzory lidí.“

Cantrilova zpráva o Wellsově halloweenském vysílání The Invasion from Mars (Mars útočí) dospěla k závěru , že takto rozsáhlé mediální šílenství by se mohlo kdykoli opakovat „a to dokonce v mnohem rozsáhlejším měřítku“. To byla docela důležitá informace pro sponzory projektu Princeton Radio Project; protože jejich dalším velkým výzkumným projektem byla studie o tom, jak lze právě rádio využít k šíření válečné propagandy, což bylo stále důležitější téma s tím, jak svět pomalu sklouzával do chřtánu druhé světové války.

Otázka schopnosti elektronických médií ovlivňovat veřejnost se stala ještě důležitější, když rozhlasová revoluce na počátku dvacátého století přešla do revoluce televizní v polovině dvacátého století. Televize byla ve 30. letech 20. století ve skutečnosti připravena na zavedení jako komerční médium, ale nejdříve hospodářská krize a poté válka zpozdily masovou výrobu televizorů. První sériově vyráběná komerční televize vstoupila na trh až v roce 1946 a brzy se stala jednou z nejrychleji široce přijatých technologií v historii a od té doby si našla svoji cestu do většiny amerických domácností během deseti let.

Je zvláštní, jak ve svém bestselleru Bowling Alone , éra televizního přijetí se přesně shoduje s výrazným poklesem občanské angažovanosti mezi americkou veřejností. Mohla by tam být nějaká souvislost? Pokud ano, co by to mohlo být?

Jedna zajímavá možnost pochází z výzkumu provedeného Herbertem Krugmanem v roce 1969. Krugman – který se v 70. letech stal manažerem výzkumu veřejného mínění v General Electric a zajímalo ho zjistit, co se fyziologicky děje v mozku člověka sledujícího televizi. Přilepil jedinou elektrodu na zadní část hlavy svého testovaného subjektu a navedl drát k polygrafu Grass Model 7, který se zase propojil s počítačem Honeywell 7600 a počítačem CAT 400B. Zapnul televizi a začal sledovat mozkové vlny svého subjektu. Opakovaným testováním zjistil, že „během asi třiceti sekund se mozkové vlny přepnuly ​​z převážně beta vln, které indikují bdělost a vědomou pozornost, na převážně alfa vlny, což naznačuje nesoustředěný, vnímavý nedostatek pozornosti: stav bezcílné fantazie a denního snění na spodní hranici vědomí.“

Krugmanova počáteční zjištění byla ještě potvrzena rozsáhlejším a přesnějším testováním: Televize u svých diváků rychle navozuje vědomí alfa-stavu a uvádí je do stavu snění, který způsobuje menší aktivní soustředění se na své aktivity a větší vnímavost k návrhům. Tento snový stav se totiž snoubí s povahou samotného média a vytváří tak dokonalý nástroj, jak diváky intelektuálně odpoutat, zbavit je aktivní účasti v jejich prostředí a nahradit tím reálný zážitek simulací zážitku.

Jedním slovem, televize doslova hypnotizuje své diváky.

NEIL POSTMAN: Pro začátek, televize je v podstatě nelingvistická. Prezentuje informace většinou ve vizuálních obrazech. Ačkoli lidská řeč je v televizi slyšet a někdy nabývá na důležitosti, tak lidé většinou televizi sledují . A to, co sledují, jsou rychle se měnící vizuální obrazy, za každou hodinu až 1200 různých záběrů. Průměrná délka záběru v kabelové televizi je 3,5 sekundy. Průměr v reklamě je jen 2,5 sekundy.

Nyní to vyžaduje trošku analytického dekódování. V Americe je sledování televize téměř výhradně záležitostí toho, co bychom nazvali rozpoznáváním vzorů. Chci tím říci, že symbolická forma televize – jejíforma– nevyžaduje žádné zvláštní instrukce nebo učení.

V Americe začíná sledování televize přibližně ve věku 18 měsíců a ve 36. měsíci děti začínají chápat televizní obrazy a reagovat na ně. Mají své oblíbené postavy, zpívají znělky, které slyší, a žádají produkty, které vidí v reklamě.

Pro sledování televize není potřeba žádná příprava ani školení. Nepotřebuje žádnou analogii k McGuffey Readeru. Sledování televize nevyžaduje žádné dovednosti a také žádné dovednosti nerozvíjí, a proto neexistuje nic takového jako je sledování televize za trest.

ZDROJ:2001 | Fredonia Kamenec Neil Pošťák V dětství

Jak jsme viděli, tak bylo jen otázkou nákolika málo let od nástupu komerčního rádia jako prostředku komunikace do doby, kdy monopolní finanční zájmy financovaly studie, které měly určit, jak jej nejlépe využít k formování veřejného povědomí. A zdá se, že televize – se svými schopnostmi měnit mozkové vlny, navozovat hypnózu a kognitivní poruchy vnímání – byla již od samého počátku navržena jako zbraň kontroly nasazená proti divácké veřejnosti.

Skutečně jsou tato média zbraněmi, pokud jsou tedy používána k nasměrování a vytváření pozornosti veřejnosti a v konečném důsledku i jejího myšlení, což vyvolává několik otázek: Kdo vlastně těmito zbraněmi disponuje? A za jakým účelem?

Toto není žádné tajné spiknutí. Odpověď není těžké najít. TimeWarner a Disney a Comcast NBC Universal a News Corp a Sony a Universal Music Group a hrstka dalších společností, které si upevnily kontrolu nad „mediálním monopolem“ elektronických médií, jsou právě těmi, kdo drží v ruce mediální zbraň. Jejich správní rady jsou veřejně známy. Jejich hlavní akcionáři jsou také dobře známí. Pevně ​​propojená síť bohatých a mocných lidí kontroluje všechno to, co vysílají korporátní média, a potažmo tak využívá tuto mediální zbraň k formování společnosti v jejich z vlastním ájmu.

V první části série článků o mediálním matrixu jsme si všimli, jak technologický pokrok v tiskařském lisu a vývoj nových obchodních modelů pro vydavatelský průmysl vzal Gutenbergovu revoluční technologii z rukou veřejnosti a vložil ji do rukou několika bohatých průmyslníků. s kapitálem dostatečným na to aby si mohli dovolit vlastní vydavatelství novin nebo knih. Gutenbergovo spiknutí vedlo, zdánlivě nevyhnutelně, k Morganovu spiknutí. Tento proces ale neskončil elektrifikací médií; tou se to jen více zrychlilo .

Na konci dvacátého století ovládala hrstka mediálních společností drtivou většinu toho, co Američané četli, viděli a slyšeli. To, že tato situace byla využita ke kontrole toho, co si veřejnost myslí o důležitých tématech, je nyní všem zřejmé.

NEWSCASTERS: Sdílení zaujatých a falešných zpráv se poslední dobou stalo na sociálních sítích až příliš běžným. Ještě více alarmující je to, že některá média publikují tytéž falešné příběhy – příběhy, které prostě nejsou pravdivé – aniž by si nejprve ověřily fakta. Bohužel, někteří lidé média používají jako své soukromé platformy k prosazení své vlastní osobní zaujatosti a agendy, aby řídili přesně to, co si lidé myslí. To je ovšem pro demokracii extrémně nebezpečné.

ZDROJ:Sinclair Broadcasting Under Fire pro scénář „Fake News“

Na úsvitu jednadvacátého století tento mediální oligopol ještě více upevnil svou kontrolu nad myslí veřejnosti. Společně měly noviny, televize, filmy a rádio schopnost nasměrovat myšlenky lidí na jakékoli dané téma nebo dokonce na to, o čem přemýšleli . Zenitu této éry bylo dosaženo 11. září 2001, kdy miliardy lidí po celém světě sledovaly dramatické události 11. září, jak se odehrávají na televizních obrazovkách jako velkorozpočtová hollywoodská produkce.

Média se ale nevyvíjela. To už se rozjížděly technologie, které by opět změnily vztah veřejnosti k médiím. Technologie, které by znovu přiměly lidi k otázce, zda média byla ďábel schovaný v krabici, k otázce, zda tato nová média byla nástrojem zmocnění se vlády nebo kontroly, a k otázce: Co způsobil Bůh?

Media Matrix

Část 2: Co Bůh způsobil

Přepis a odkazy: corbettreport.com/media

Zdroj: https://www.corbettreport.com/media/

Zaujal Vás dnešní překlad?

PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT !
https://myspulesvet.org
a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů. Přispějete-li na jejich provoz a udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!


Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100
do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“


Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule

Příště: Do Metaverse

One thought on “Corbett Report: Media Matrix 2.část: Co způsobil Bůh?”

  1. Zdravím a zanechám zde odkaz na velmi obsáhlý web, který se myslím vyplatí podrobně prostudovat..články jsou obsáhlé, možná až moc..a co vše je pravda těžko říct..ale mnoho informací zde rezonuje s tím, co se děje. Pročíst a protřídit informace zde je na měsíce, možná na rok.

    Jeden z článků :
    „https://energeticsynthesis.com/library/negative-alien-agenda/transhumanism-and-ai“
    Zde níže po pravé straně je blog k aktuálním událostem :
    „https://energeticsynthesis.com/resource-tools/news-shift-timelines“

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s