Pro všechny neinformované: 10 výsledků výzkumu, které zcela jasně ukazují, že antropogenní CO2 nemá vůbec nic společného s nějakým globálním oteplováním
Nyní totiž konečně nadešel ten správný čas, aby se tyto informace konečně dostaly do všeobecného povědomí.
Globální agenda dalšího teroru, jen tentokrát založená na lži o CO2 a globálním oteplování , je totiž významně na vzestupu
Ti lidé, kteří mají svůj vlastní zájem na tom, a to navíc za každou cenu, vynutit si další celkové globální zbídačení lidstva jen pro změnu prostřednictvím údajného boje proti klimatickým změnám prý způsobených nezodpovědnými lidmi, tak to vše ještě navíc mohou využít nejen ke svému vlastnímu obohacení, ale také třeba pouze jen k ukojení své nenávisti k ostatním lidem. Je to vše totiž jen o zoufalém činu těch, které nezastaví nic, dokonce ani pravidelné zprávy o osobních katastrofách nás občanů, ve skutečnosti dnes ale vlastně jen vězňů veřejných institucí. Jenže oni nyní mají dokonce již i své vlastní soudy, aby si tak prosadily svou vůli a to úplně klidně proti vůli občanů.
„Například v Albánii, tedy v chudé a zároveň přitom vysoce zkorumpované zemi, byli dva ze tří kandidátů na volby soudce v roce 2018 vybráni ze Sorosovi Open Society Foundation. Jeden z nich byl nakonec zvolen. Nadace Open Society Foundation totiž jen v této zemi od roku 1992 investovala více než 131 milionů dolarů. Stejně tak jako poslední dva soudci zvolení v Lotyšsku jsou spolupracovníky Právnické fakulty v Rize, založené ovšem zase lotyšskou pobočkou stejné Sorosovy nadace, která zde rovněž investovala více než 90 dolarů milionů a to v letech 1992 až 2014. Dva nejnovější bulharští soudci rovněž pocházejí z nevládních organizací pokaždé podporovaných právě OSF. V tak malých zemích se dnes OSF a její další nadace staly zcela nevyhnutelnými partnery pro každého, kdo se chce zabývat jakýmikoliv sociálními a mediálními záležitostmi. Jsou zde významnými zaměstnavateli a sponzory. Sorosův OSF v současné době ročně utrácí více než 90 milionů eur jen v Evropě, a to zejména ve východní Evropě a právě na Balkáně.
Jinými slovy, tak různé pobočky Open Society Foundations dokázaly v zemích, jako jsou právě tyto, dnes vytvořit jakýsi svůj monopol a to vlastně jen kvůli nedostatku veřejných financí pro všechny ty, kteří dnes chtějí pracovat v jakékoliv oblasti lidských práv. Každý, kdo chce vydělávat peníze „lidskými právy“, tak zkrátka nemůže ignorovat Open Society Foundations. Lze tak zajistit, aby soudci z těchto zemí rekrutovaní např. pro Evropský soud pro lidská práva vykonávali jejich agendu a měli ideologickou orientaci, která rozhodně není moc vzdálená od ideologie Open Society Foundations. Lze zde také hovořit o jakési formě infiltrace nevládních organizací do veřejných institucí.
Na pozadí tohoto naprosto neuvěřitelného vývoje, kdy se soudci dnes odvažují nejen překonat suverenitu nějaké země, ale rovnou se hned také stát jakýmisi samozvanými soudci veškeré pravdy a vědy, tak v tomto článku dám dohromady ty nejdůležitější výsledky výzkumu za posledních několik let, které VŠECHNY zcela jasně ukazují, že CO2 emitované lidmi, natož ostatní skleníkové plyny, tak rozhodně NEMAJÍ ŽÁDNÝ vliv na další vývoj zemského klimatu:
1. Pacifická dekádová oscilace (PDO) a Atlantická vícedekádová oscilace (AMO)
Akasofu, Syun Ichi & Tanaka, Hiroshi L. (2021). O významu přírodních složek ve studiu změny klimatu: Nárůst teploty ve studiu změny klimatu. Physics and Astronomy International Journal 5(2): 73-76.
Akasofu a Tanaka (2021) ve své práci jasně ukazují, že zvýšení teploty údajně způsobované lidmi, tak je ve skutečnosti způsobeno PDO a AMO:
„PDO popisuje odchylky povrchových teplot moře v severním Pacifiku od průměrného normálu. Když se moře na severoamerickém západním pobřeží abnormálně zahřeje a severozápadní Pacifik se naopak ochladí, PDO je v pozitivní fázi (PDO+). Když se potom podmínky zase obrátí, tak dojde k negativní fázi (PDO-).
Atlantická vícedekádová oscilace (AMO) je popsána takto:
„AMO je protějškem CHOP. Index AMO tedy popisuje odchylky povrchových teplot moře od průměrného normálu v severním Atlantiku, kde z nich již bylo odečteno dlouhodobé oteplování. V době, kdy je severní Atlantik teplejší než obvykle, je AMO v tzv. kladné fázi (AMO+), zatímco při chladnějších než normálních teplotách je v tzv. záporné AMO (AMO-).
Amplitudy obou oscilací jsou od sebe v rozsahu 60 až 70 let. A Akasofu a Tanaka vypočítali obě oscilace do tzv. multidekádové oscilace (MDO). Výsledek v čase je pak dobře vidět na následujícím obrázku:
Stále rostoucí teplotní anomálie kombinované PDO a AMO se tedy přesně shoduje právě s obdobím dosud největšího nárůstu globální teploty hlášeného mezi lety 1975 až 2000. Globální oteplování, které je způsobeno kolísáním teplot v Pacifiku a Atlantiku, je 0,4 stupně za celé uvedené období. Pozorovaný celkový nárůst teploty pro tuto fázi je 0,5 stupně Celsia, pokud k tomu připočtete 0,3 stupně Celsia za 100 let kvůli normálnímu tzv. postglaciálnímu oteplování (tj. 0,075 stupně Celsia), pak stále zbývá jen o něco méně než 0,025 stupně Celsia na oteplování klimatu. Tato změna je příliš malá na to, aby byla jen statistickou chybou.
Podrobnou diskusi o Akasofuově a Tanakově díle naleznete zde.
Nikolov a Zeller dokazují, že skleníkové plyny nemají vůbec žádný vliv na globální oteplování.
Globální oteplování/teplota je dána téměř výhradně slunečním zářením a hustotou atmosféry na povrchu.
Myšlenka, že toto teplo je v podstatě zachyceno v atmosféře skleníkovými plyny a tím vráceno na povrch v procesu jakéhosi globálního saunování, což přesně je základem jejich tvrzení o změně klimatu způsobené člověkem, je zcela mylná.
Skleníkové plyny a jejich účinek jsou totiž výsledkem klimatického systému, nikoli nějakou hybnou silou klimatu.
Protože rovnováha teploty Země závisí do značné míry na slunečním záření a povrchovém tlaku, tak neexistují žádné body zvratu.
Planetární teplotní model vyvinutý Nikolovem a Zellerem je schopen nejen přesně předpovídat teplotu na Zemi, ale je také třeba schopen správně předpovídat teplotu na Měsíci, Marsu, Venuši, Titanu a Tritonu.
Dřívější práce Koutsoyaiannise a Vournase staví na předběžné práci v článku Koutsoyaiannise 2020. Pojďme tedy začít právě tou první zde zmíněnou prácí. Koutsoyiannis a Vournas v ní dokazují, že „pozorovaný nárůst koncentrace CO 2 v atmosféře nezměnil jakýmkoliv rozeznatelným způsobem skleníkový efekt, kterému nadále dominuje množství vodní páry v atmosféře“. Jinými slovy, CO 2 nemá vůbec žádný skutečně zjistitelný dopad na celkové klima, třeba na rozdíl od takové vodní páry.
Pojďme se podívat na druhou studii trochu podrobněji:
Aby si ověřil hypotézu, že vlhkost vzduchu a v důsledku toho i množství vodní páry přítomné v atmosféře neustále narůstá v důsledku změn klimatu způsobených člověkem, tak Koutsoyiannis analyzoval rozsáhlá data z měřicích stanic, ze satelitů NASA nebo NOAA nebo i z jiných institucí. , a určil z nich energetické vztahy v zemském vodním cyklu. Velmi složitý a čistě matematický postup, tak nakonec spojil čtyři skupiny dat:
Údaje o teplotě a vlhkosti v atmosféře a dva metry nad zemí;
Údaje o množství vodní páry, která obíhá Zemi jako mraky;
údaje o množství srážek;
údaje o množství odpařování;
Všechna jednotlivá data použil Koutsoyiannis k výpočtu vývoje množství vlhkosti, která se vypařuje na Zemi a to na základě skutečných dat, protože právě toto vypařování je zde ústřední proměnnou: musí se zkrátka zvýšit, pokud by globální oteplování fungovalo tak, jak se předpokládá v současných klimatických modelech. Není divu, že všechny klimatické modely ukazují, že vypařování se v důsledku oteplování zvyšuje, což pak ale opět vede ke zvýšení množství vodní páry, to k dalšímu oteplování, protože mraky nejspíš působí jako opar ale v hlavách těchto klimatických modelářů, když teplo, které zemský povrch uvolňuje. , se zde opět zachycuje a vrací se na planetu, což způsobuje jeho další odpařování a tak dále až k brzkému Armaggedonu.
Skutečnost je však opět zcela jiná, než se předpokládá v modelech těchto sektářů v oblasti změny klimatu:
Červená křivka na obou obrázcích ukazuje průběh, který vyplývá z POZOROVÁNÍ. Zelené a modré křivky představují simulovaný svět, ve kterém žijí členové kultu klimatických změn, a jak vidíte, mezi těmito dvěma křivkami není mnoho společného. A jak můžete také vidět, tak trend skutečného vypařování se mění jen velmi málo:
„Srovnání výstupů modelu se skutečností, jak je kvantifikována satelitními (GCPC) pozorováními, je uvedeno na obr. 17. Podle předpokladů a spekulací uvedených v kap. 3, klimatické modely předpovídají nárůst srážek po letech 1990–2000. Tento hypotetický nárůst je vidět na obr. 17. Reálná data však žádný velký nárůst nepotvrzují. Pozoruhodný je ale také jejich velký odklon od reality v případě modelových výstupů z hlediska průměrných globálních srážek. Všechna tato pozorování jasně podporují tvrzení, že tyto klimatické modely se velmi liší od skutečné hydrologické reality a dále nám ilustrují skutečnost, že ani srážky v reálném světě nebyly nijak výrazně zesíleny podle očekávání modelů IPCC.
Zobrazení skutečného vývoje množství odpařené vody na Zemi také ukazuje, že mezi jednotlivými roky dochází sem tam ke značným odchylkám v množství odpařené vlhkosti. Kdykoli dojde k velké variabilitě, tak snažit se tuto variabilitu shrnout d onějaké jediné konzistentní hodnoty je asi jako snažit se stanovit vyhláškou výšku nějakých zkoumaných subjektů třeba na 1,76 a popírat veškeré variace výšky jak směrem nahoru, tak i směrem dolů. Opět se ukazuje, že víra v člověkem způsobenou změnu klimatu je jen jakési náboženství, nikoli věda, náboženství, které využívá řada velekněží k náboru užitečných idiotů k více či méně agresivnímu šíření jejich svatého slova a přitom… Zvyšte prodej pro velekněze.
Náboženstv přesně takto fungují.
Koutsoyiannis pro to nachází jasná slova:
„Neschopnost klimatických modelů a trendů popsat realitu neznamená, že ve skutečnosti k žádné změně nedochází. Naopak, všechny zkoumané soubory dat naznačují změnu, ale zjednodušený předpoklad, že existuje prakticky jediná příčina (tj. zvýšení koncentrace CO2), která vyvolává změnu, nefunguje. Ani druhý zjednodušující předpoklad, že trend viděný v minulosti bude pokračovat v budoucnosti, také nemůže fungovat, protože se projevuje nesprávným zobrazením stochastických vzorů jako deterministických trendů, zatímco stochastické vzorce by měly být formálně popsány jen z hlediska časové závislosti. Obecněji, celá naše historie ukazuje, že jakékoliv pokusy předpovídat neznámou budoucnost v rámci deterministického paradigmatu pokaždé vedou jen k velkolepým selháním. “
Pro ty co to zajímá, tak třeba produkce energie člověka za jeden rok odpovídá přibližně 4 hodinám výroby energie ve vodním cyklu (0,612 ZJ r. −1 na 1290 ZJ r −1 ). Je to opět 4, to doslova magické číslo v tomto kultu klimatu. Samozřejmě, že všechny čtyři hodiny znamenají změnu klimatu, zbývajících 8 756 hodin v roce je bezvýznamných. To je dobře známo, protože ve fotbale bývá zápas obvykle rozhodnut za 0,04 minuty.
Frankova práce je pro ně úplným dílem zkázy, po kterém nezůstalo vůbec nic z jejich klimatických modelů, z předpovědí vývoje teploty a klimatu, ale ani ze lži, že CO2 má nějaký vliv na klima, že je to, co dělá změnu klimatu „udělanou člověkem“,
Frank nejprve dokazuje, že údajně komplikované modely klimatických alchymistů lze popsat jen jednoduchou lineární rovnicí. Na základě této lineární rovnice pak Frank vypočítal chybu v předpovědi teploty, kterou klimatické modely obsahují, a došel k závěru, že veškerý obsah předpovědi odpovídajících modelů je „nulový“. Své výsledky shrnuje takto:
„Stručně řečeno: klimatické modely nedokážou předpovědět vývoj zemské teploty ani na jeden jediný rok, natož na 100 let. Předpovídat vývoj teplot na základě klimatických modelů je fyzikálně nesmyslné. Neříkají nám vůbec nic o vlivu emisí CO2 na globální klima.
Navíc. Frank také vypočítává chybu, která je jen důsledkem matematického modelování vzniku a chování mraků, jak se to dělá ve standardních klimatických modelech, a to především v oblasti dlouhovlnného záření, které Země vyzařuje a které je pak znovu vyzařováno mraky, což údajně vede k výpočtu oteplování. Chyba spojená s tímto výpočtem je přitom 114krát větší než má být účinek, který má být údajně způsoben vlivem CO2 v troposféře. Jinými slovy: Účinek CO2 nelze určit pomocí klimatických modelů nebo jinak, je 114krát překročena statistická chyba, ke které vždy dochází při určování samotného účinku dlouhovlnného záření, a 114krát je skutečně hodně. Je to, jako bychom se na pozadí dvou lahví Chateau Würg a šesti digestivů snažili určit účinek libečku, jedné ze stovek ingrediencí v mnohachodovém jídle, na bolesti žaludku někoho, kdo se pravděpodobně jen opil. pálenkou, kterou při něm pil.
„Nevyhnutelným závěrem tedy je, že ať je vliv emisí C02 na klima jakýkoli, nelze jej měřit a ani nikdy nebyl změřen protože všechny současné klimatické modely jsou naprosto chybné].“
„Vliv CO2 na klima, pokud tedy vůbec nějaký existuje, je tak malý, že ho nelze určit.“
Frank ale pokračuje:
„Každá předpověď vývoje teplot, která byla vytvořena na základě klimatických modelů od roku 1988, je fyzikálně nesmyslná.“
„Analýza převrací vše, co IPCC řekl v posledních letech. …Neexistuje žádný skutečný důkaz o tom, že by se emise CO2 nějak zvýšily, nebo že se v současné době zvyšují nebo že by vůbec nějak mohly zvýšit teplotu Země.“
To opět odhaluje, že jejich příběh, že existuje člověkem způsobená změna klimatu je opět jen naprostá lež a podvod.
Skrable, Chabot a French se zajímají o otázku, zda CO2, které lidé vypouštějí již po staletí, skutečně stačí k tomu, aby to mělo nějaký vliv na klima. Řeknu vám rovnou jejich odpověď: nestačí. Ústředním bodem práce Skrable, Chabot a French jsou vlastně výsledky shrnuté na následujícím obrázku.
Legenda: (2) změna koncentrace uhlíku 14; (3) vstup CO 2 „lidského“ původu; (5) Přirozený CO 2 ; vstup (6) koncentrace CO 2 v atmosféře; (7) vstup CO2 v milionech tun;
Nejdůležitější výsledky, které lze vidět z tohoto obrázku a z podkladových údajů, které lze nalézt zde , ve zkratce:
emitovaného lidmi od roku 1750 jen maximálně 23 % CO 2 Do atmosféry se dokonce dostalo . Je to příliš málo na to, aby to způsobilo globální oteplování. Nejméně 77 % vypuštěného CO 2 ale přitom bylo vázáno v přírodních nádržích, a to zejména v oceánech: „V roce 2018 je celkový obsah antropogenního fosilního CO2 v atmosféře odhadován na 3,664 x 1017 g, což je 23 % z celkových emisí 1,590 x 1018 g od roku 1750. V roce 2018 se odhaduje že tedy 77 % celkových emisí jsou přítomny v rezervoárech výměny atmosféry.
Zrychlený růst, který lze po roce 1950 pozorovat jak u přírodního, tak u s člověkem souvisejícího CO 2 , ale není důsledkem skleníkového efektu, ale je důsledkem zvýšeného uvolňování zejména CO 2 vázaného v oceánech , což je ovšem způsobeno zvýšeným slunečním zářením. „Po roce 1950 začnou hodnoty dvou složek C(t) rychle narůstat a tento nárůst pokračuje až do roku 2018. Tento rychlý nárůst však není vyvolán skleníkovým efektem a globálním oteplováním spojeným ani s hodnotou z roku 1950 4,03. ppm pro CF(t) nebo relativně malý nárůst roční změny, DCNF(t), o 31,07 ppm v nefosilní složce, což je 88,5 % z hodnoty DC(t) 35,10 ppm. Tato hodnota DCNF(t) 31,07 ppm v roce 1950 je ve skutečnosti jen důsledkem každoročního přerozdělování CO2 mezi jeho zásobníky, především čistého uvolňování CO2 z oceánů v důsledku zvýšení teplot ze slunečního oslunění v roce 1950 ale i později.
Předpoklad, že zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře je způsobeno nějakým spalováním fosilních paliv, není skutečnou vědou. Nepodložená tvrzení, která viní spalování fosilií ze změny klimatu, mají významné sociální důsledky, které mohou vést k nesprávné alokaci bezpočtu zdrojů a zničit tak sociální základy naší společnosti.
„Předpoklad, že nárůstu CO2 od roku 1800 dominuje nebo se rovná nárůstu antropogenní složky, není vědecky podložené. Nepodložené závěry o dominanci antropogenní fosilní složky CO2 a obavy z jejího vlivu na změnu klimatu a globální oteplování přitom mají vážné potenciální společenské důsledky, které například tlačí na potřebu velmi nákladných nápravných opatření, která přitom ale mohou být nesprávně zaměřená, v současnosti zbytečná a zcela neúčinná při omezování jakéhokoliv globálního oteplování.”
Studie Skrable, Chabot a French je podrobně probrána zde.
6. Nejprve se oteplí, pak se koncentrace CO2 zvýší, ne naopak
O počátku 80. lety vyvrtali vědci z tehdejšího Sovětského svazu řadu děr do antarktického ledového příkrovu na své stanici Vostok. Nejhlubší z vrtů dosahuje do hloubky 3 623 metrů a v této hloubce byl zastaven kvůli jejich obavám z kontaminace jezera Vostok. Led z poslední doby ledové lze nalézt až v hloubce 400 metrů. Celých 3 623 metrů jádra poskytuje informace o klimatických změnách za posledních 420 000 let, tedy za 420 000 let, během kterých přišly a odešly čtyři doby ledové.
Petit a kol. (1999) sestavili koncentraci CO2 a teplotu za 420 000 let na základě chemického složení vrtných jader a vytvořili následující obrázek, který jasně ukazuje vzorec vzájemného vývoje mezi CO2 a teplotou:
Výsledkem je výše uvedený obrázek, který ukazuje vzorec trendu ve vývoji teploty a koncentrace CO2, přičemž koncentrace CO2 je nyní vyšší než za posledních 420 000 let, ale samozřejmě v rámci historie vývoje Země je to spíše jen takový vtip:
Otázka spojená s daty, která odhalují vzorce, jak je lze rekonstruovat pro vývoj koncentrace CO2 a teploty z antarktických vrtných jader, je samozřejmě vždy stejná: Existuje vztah mezi těmito dvěma souvislostmi a pokud ano, jaký je jeho směr? jde to? Z pohledu dnešních apoštolů CO2 je odpověď jasná: Samozřejmě že existuje souvislost: rostoucí koncentrace CO2 je vždy doprovázena zvýšením teploty Země. Směr je tedy jasný: nejprve se zvýší koncentrace CO2, pak se zvýší teplota země. Avšak každý, kdo se vypořádal s mimořádně velkým problémem, kterému čelí doba ledová Země, která se chce vrátit zpět do teplého období, ví, že představa, že konec doby ledové je způsobena zvýšením koncentrace CO2, je mylná.
Ve skutečnosti je tomu naopak: NEJPRVE se zvýší teplota, až PAK se zvýší koncentrace CO2, což pravě zajišťuje, že únik Země z nějaké doby ledové může trvat delší dobu. Že tomu tak skutečně je, dokazují vědecké články, které jsou již poněkud starší a pravděpodobně proto byly nebo možná z nějakého jiného důvodu, zapomenuty.
Fischer a kol. (1999) zkoumají posledních 250 000 let z celkově 420 000 let (rozložených do tří fází), které tvoří ledová jádra jezera Vostok. Rozdělují období od 70 000 do 160 000 let v minulosti do malých intervalů 100 až 2 000 let, aby dokázali odpovědět na otázku, jaká je souvislost mezi teplotou a koncentrací CO2. Co Fischer a spol. (1999) ve své analýze upozorňují, že u všech tří fází je zpoždění 600 až 1000 let, se kterým zvýšení koncentrace CO2 následuje po zvýšení teploty.
Pokud by bylo příčinou nárůstu teploty skutečně CO2, tak by muselo každé zvýšení teploty následovat hned po zvýšení koncentrace CO2, což ale není tento případ. To však ještě neznamená, že CO2 nemá vůbec žádný vliv na teplotu, ale spíše to naznačuje, že zvyšující se koncentrace CO2 vede ke stabilizaci teploty v rozmezí, které je pro člověka příjemné, což má za následek jen zelenější zemi To může být vysvětlení, protože jak ukazuje první obrázek výše, tak celkoivá koncentrace CO2 se vyvíjí cyklicky, a nikoli, jak se snaží naznačit hysterky o klimatických změnách, stabilně a směrem až k samovolnému vznícení planety. Je naprosto zřejmé, že zde existují „síly“, které nejen že spouštějí oteplování, ale rovněž také podporují návraty do doby ledové, ale mezi tyto síly nepatří CO2, ale pravděpodobně je musíme hledat mimo planetu…
Caillon a kol. (2003) zase analyzují období od 240 000 let do současnosti na základě izotopů argonu, které používají jako proxy proměnnou pro vývoj teploty v Antarktidě, a ke stejnému závěru docházejí na základě modifikované metody Fischer et al. (2003):
„Potvrzujeme těsnou korelaci mezi CO2 a teplotou Vostoku během deglaciací (1). Obr. 3 však ukazuje, že CO2 narůstá a vrcholí v mělčí hloubce v jádře než σ40Ar. Abychom podrobně prozkoumali jejich fázový vztah, hledali jsme nejlepší shodu mezi těmito dvěma vlastnostmi úpravou poměru měřítka mezi σ40Ar a CO2. Nejlepší korelace (R2 = 0,88) byla získána, když jsme profil CO2 posunuli o 800 ± 100 let (obr. 4). Zkombinujeme-li tuto nejistotu s nejistotou způsobenou akumulací ledu (800 σ 0,2, tj. 160 let), získáme celkovou nejistotu 200 let, což naznačuje, že nárůst CO2 zaostává za oteplováním Antarktidy o 800 ± 200 let , což musíme považovat za střední fázové zpoždění kvůli metodě, kterou jsme použili k vytvoření této korelace. Nedokážeme si představit mechanismus, který by přiměl σ40Ar vést ke změně teploty, ačkoli je možné nějaké zpoždění, pokud změna teploty nebo akumulace ovlivňuje nedifuzní zónu (…). Tento výsledek je v naprostém souladu s nedávnými studiemi (…), ale díky naší wen metodě je jen ještě více přesnější. To potvrzuje, že CO2 není ta síla, která od počátku pohání klimatický systém během odlednění. Spíše je odlednění pravděpodobně iniciováno nějakým působením slunečního záření (…), které ovlivňuje nejprve změnu teploty v Antarktidě (a možná v celé části jižní polokoule) a až poté se uvolňuje CO2.
To ukazuje, že CO2 NENÍ hybatelem zvýšení teploty, v nejlepším případě množství, které podporuje zvýšení teploty, pokud je způsobeno tím, co Callion et al. (2004) nazývají „vynucování izolace“, přičemž sluneční záření je jedním z nejžhavějších kandidátů na vysvětlení oteplení dostatečného k opuštění doby ledové.
Kromě toho Callion a kol. (2004) výsledky uváděné Petit et al. (1999) publikovali výsledky ukazující, že mimozemskou událost o velikosti dostatečné k zahájení trvalého oteplování, nazývají „orbitální nucení“, a komukoli, kdo se o příslušné mechanismy zajímá podrobněji, doporučujeme náš článek, aby si přečetl o Milankovičových cyklech , které musí iniciovat oteplování, které je pak udržováno slunečním zářením, albedem a skleníkovými plyny, které všechny přispívají k tomu, že Země je OBYVATELNÁ. Ne nadarmo je CO2 jednou z prvních molekul, které vědci hledají, když chtějí vědět, zda může být nějaká planeta obyvatelná.
Myšlenka, že lidé mají tak velký vliv na klima prostřednictvím spalování fosilních paliv, že dokonce potlačují přirozené cykly uvedené výše (obrázek 1), tedy cykly, které nám jasně ukazují, že koncentrace CO2, stejně jako teplota, dosahují vždy určitého maxima, po jehož překročení následuje cesta do další doby ledové, které je jasně daná a už ji nelze zastavit, je prostě směšná. Přesto se to stalo doslova bestsellerem posledních desetiletí a v současnosti to mohutně přispívá právě k tomu, že malá klika zlomyslných herců dokáže za pomoci velkého množství snadno instrumentalizovaných prosťáků přerozdělit bohatství mnoha lidí k nemnoho lidem a tím zničí naprostou většinu bohatství, které se v západních společnostech vybudovalo za asi 150 let.
Při modelování globálního oteplování je zohlednění emisí tepelné energie prostřednictvím skleníkových plynů stejně důležité jako zohlednění absorpce tepelného záření.
Změny teploty atmosféry s rostoucí nadmořskou výškou jsou pro správné určení účinku CO 2 na zemské klima přinejmenším stejně důležité jako koncentrace CO 2 . Proč? Kvůli výše popsanému efektu sytosti.
Ale hlavním výsledkem je určení vlivu zdvojnásobení koncentrace CO 2 v atmosféře ze 400 ppm na 800 ppm na celkové klima Země. Takové zdvojnásobení přitom doslova vhání paniku do očí všech klimatických hysteriků, protože je to úroveň, na které očekávají vlastní vypařování. Ale nic takového se přitom neděje:
Tento obrázek v podstatě ukazuje CO2 nasycení . Happer a Wijngaard píší:
„Nasycení hojných skleníkových plynů H2O a CO2 je tak extrémní, že jeho další zvyšování na molekulu je zeslabeno o čtyři řády s ohledem na opticky tenké hodnoty. Saturace také potlačuje sílu na molekulu u méně hojných skleníkových plynů, O3, N2O a CH4, z jejich opticky zmenšených hodnot, ale mnohem méně než u H2O a CO2.
Vliv každé další molekuly CO 2 emitované při globální oteplování se zvyšuje 10krát 4 oslabené, jinými slovy, můžeme spalovat uhlí, plyn a ropu, jak se nám zachce, protože vliv dalších molekul CO 2 na globální oteplování už téměř není přítomen, protože atmosféra je jím již zcela nasycená.
Oba autoři v jiném článku dokazují, že ani zdvojnásobení podílu CO2 v atmosféře by nemělo vůbec žádný vliv na teplotu Země, o čemž jsme hovořili zde .
8. Nevhodné klimatické modely
Nová studie Dagsvika a Moena (2023) znovu dokazuje, že klimatické modely jsou příliš hrubé na to, aby vůbec dokázaly nějak zachytit tak malé odchylky, které mohou představovat oněch 4 % lidského vlivu na produkci CO2.
Autoři dospěli k závěru, že klimatické modely, které jsou přitom základem veškeré dnešní klimatické hysterie, která vzniká na základě údajně lidmi způsobené změny klimatu, jsou přitom zcela neschopné zohlednit třeba teplotní rozdíly způsobené právě lidmi od všech ostatních. Neumí rozlišovat mezi příčinami, které mohou mít na svědomí kolísání teploty. Je to jedním slovem řečeno: odpad, nebo slovy Dagsvika a Moena:
„Dále jsme aktualizovali statistickou analýzu časových řad Dagsvika et al. (2020) na základě pozorovaných teplotních řad zaznamenaných během posledních 200 let a ještě dále v čase. Navzdory dlouhým trendům a cyklům v těchto teplotních řadách jsme ale zjistili, že hypotéza stacionárnosti nebyla, kromě několika případů, nikdy zamítnuta. Tyto výsledky jsou tedy v souladu s výsledky získanými Dagsvikem et al. (2020). Jinými slovy, výsledky naznačují, že účinek umělých emisí CO2 se nezdá být dostatečně silný na to, aby způsobil nějaké systematické změny ve vzoru teplotních výkyvů. Jinými slovy, naše analýza ukazuje, že se současnou úrovní znalostí se zdá nemožné určit, jak velká část nárůstu teploty je způsobena právě emisemi CO2.
9. Více CO2, je také více potravin, a to nejen pro rostliny
je nejen CO 2 stavebním kamenem života na Zemi, ale také stavebním kamenem, kterého nemůžete mít dost. Tím se dostáváme k vědecké práci, za kterou jsou zodpovědní Charles A. Taylor a Wolfram Schlenker. Byl zveřejněn v sérii pracovních dokumentů Národního úřadu pro ekonomický výzkum (NBER) v USA a dochází k závěru, který vás přinutí sedět a všimnout si:
50 % zvýšení výnosu kukuřice,
60% zvýšení výnosu u sójových bobů a
80 % nárůstu výnosů ozimé pšenice
od roku 1940 je příčinou nárůstu atmosférického CO2 , přesně toho nárůstu, který se klimatologové zoufale snaží zastavit.
Pochopme že člověk nemůže uniknout, když vezme na vědomí výsledky Taylora a Schlenkera: Více atmosférického CO 2 , více vypouštěného oxidu uhličitého ve skuitečnosti totiž dokonce snižuje potřebu zásobování neustále rostoucí světové populace. To je ale také pravděpodobně ten pravý důvod, proč globalisté, zvláště ta morbidní a misantropická sekta, která velí dnešní armádě klimatických šílenců, vedou rovněž válku proti farmářům, aby tím právě kompenzovali pozitivní efekt CO 2 zničením ekonomické základny farmářů.
A CO 2 je nejen zodpovědný za to, že sklizeň je v posledních desetiletích stále lepší, CO 2 také znamená, že se planeta jako celek stává zelenější. Před pár lety na to upozornila mimo jiné NASA.
Autoři zkoumají, zda po roce 2000 vzrostlo globální ozelenění Země a jakým příčinám to lze přičíst. A upřímně řečeno, docházejí k výsledku, který bere všechnu půdu pod nohama klimatologů: 55,2 % planety se stává skutečně zelenější a rychlost, s jakou se těchto 55,2 % stává zelenější, se za poslední roky opět zvýšila. Pouze 7,3 % planety zažívá zhnědnutí, ztrátu listové hmoty, kterou lze v podstatě vysvětlit vlhkostí půdy. Kdo si však myslí, že je potvrzeno tvrzení pronesené na začátku klimatických apoštolů a popíračů slunečního vlivu, měl by se pozastavit nad rozhodující větou z diskuse autorů nad svými výsledky:
„Analýzou různých subregionů zeměkoule jsme zjistili, že trend sucha pouze zpomalil globální ekologizaci , ale ani zdaleka nezpůsobil hnědnutí.“
Sucho je schopno pouze zpomalit globální ozelenění země, nemá ale vůbec žádný globální podíl na tom, že pozitivní efekt stále zelenější země by byl nějak zrušen nebo zvrácen, jak nám přitom ale tvrdí všichni ti členové kultu klimatických změn.
ZÁVĚR
Všechno je to lež:
CO2 nemá vůbec žádný vliv na klima
Naopak snížení CO2 bude mít pro lidstvo doslova fatální následky
Kult klimatických hysteriků je nejen hloupý a neinformovaný, ale je i ideologicky hloupý, a doslova významně ohrožuje živobytí miliard lidí.
Myšpule Svět.org 