Co je to kvantový skok

(převzato z webu neosvícení.cz, autorka článku Karolína Šimková)

Kvantový skok je pojem z kvantové fyziky popisující kvantovou realitu. Mezi lidmi a běžnými „smrtelníky“ je kvantový skok nejčastěji (pokud vůbec) spojován se schopností lidí změnit svou realitu rychle a radikálně. Tedy například pokud někdo žije v nedostatku a nechce se mu trmácet postupnou cestou rozvoje, použije zkratku – kvantový skok, a dostane se do stavu, kde v sobě nárazově přepíše svou vibraci, a tedy tak rezonuje s jinou (novou, chtěnou) zkušeností – v tomto případě s hojností, a tím si připoutá zákonem přitažlivosti události hojnosti do svého života.

To, co popisuji výše, je možné, a je to ukázka toho, na co se dá kvantový skok použít, nicméně mám obavu, že v mnoha pojetích (hlavně u horlivých amatérů bez řádné praxe a bdělého poznání fungování kvantového světa a svého bytí) dochází pak k tomu, že touha po kvantovém skoku je uskutečněna ze stínu ega a změna je vynucena silou a mocí a nikoliv přijetím v souladu se sebou a tím, co je. Což může přinést „výhru“ v nějaké formě vynucené hojnosti (pakliže bych pokračovala v předešlém příkladu z nedostatku do hojnosti), ale vzhledem k fungování vesmíru a jeho udržování stability se tak může zároveň stát, že co bylo silou vytlačeno na jedné straně, způsobí disbalanci někde jinde. A je proto důležité, aby takové skoky vycházely z opravdové bezpodmínečné pozice. To je však jen můj názor a úhel. Proto níže v článku představím fungování kvantového světa odborně a podložím to vědeckým poznáním. Dále představím Svou cestu ke kvantovému skoku v článku Moje cesta ke kvantovému skoku, anebo projevená těhotenská deprese a Mou osobní zkušenost s kvantovým skokem.

Jaká je jednoduchá definice kvanta a kvantové reality?

K zodpovězení této otázky použiji výklad doktora Joe Dispenzy, neurologa a neurovědce, který se zabývá souvztažností mezi fyzickým tělem a hmotou, tak jak ji známe, a funkcemi energií a našich možností na působení a tvoření reality.

Joe Dispenza vysvětluje: „Kvantová fyzika říká, že mysl a hmota jsou tak úzce spojeny, že je nemožné je odpojit ve dvojí. Že hmota má mysl a mysl je hmota. Svět, ve kterém žijeme dle Newtonské fyziky, je svět (fyzika) předvídatelnosti. Uvádí příklad Newtonské fyziky: Můžeme chtít na měsíc vystřelit raketu. K tomu potřebujeme znát vzdálenost, rychlost, a protože dokážeme vyřešit všechny tyto elementy, mohli bychom říct, že touto Newtonskou fyzikou můžeme předvídat, jak a kam raketu míříme, kam ji chceme směrovat. Můžeme předvídat, jak dlouho to bude trvat. Avšak kvantový model reality je o nepředvídatelnosti. Je o místě plném nejistot. Takže v kvantové fyzice, jakmile začali studovat nejmenší částice v atomech (jako elektrony a photony), vědci očekávali, že se tyto částice budou chovat jako planety rotující kolem Slunce – předvídatelně. Ale ony ne. Ony reagovaly na mysl.

Probíhalo to tak, že kvantový fyzik se rozhodl elektron měřit a přistoupil k němu a šel měřit. Elektron vychází z vlny/úrovně možností/potencialit, takže vlivem fyzikovy pozornosti (mysli) všechna ta energie elektronu kolabuje a smrští se do pozorované částice (elektron se z energie zhmotní do částice) – tomu se říká kolaps vlnové funkce. Jakmile se fyzik otočí, nadále částici a elektronu nevěnuje pozornost, nedívá se na něj, elektron se bez fyzikovy pozornosti navrátí zpět do energie, do vlny možností. Takže fyzici po celém světě zjistili, že mysl ovládá hmotu svou pozorností. Jedná se o efekt pozorovatele.“ Joe Dispenza dále odkazuje na diskuze s jeho přáteli kvantovými fyziky, kteří říkají, že ano, mysl pozorovatele ovlivňuje chování částic. Ale jen v malém měřítku. Načež Dispenza nastolí úvahu – co když to není o tom, že by schopnost člověka byla omezena na malé výsledky, ale co když jsme jen prozatím chabými pozorovateli, a tudíž zatím větší výsledky ovlivnit nedokážeme? A tak začal zkoumat a cvičit svou mysl na pozornost na větší celky a větší výsledky. A objevoval zákonitosti této energetické výměny. Vysvětluje, že pokud žijete každý den stejně, máte svůj stereotyp a opakujete svou činnost předvídatelně, žijete tak v rámci Newtonské fyziky předvídatelným životem a tvoříte si neměnnou realitu, předvídatelnou realitu. Skládáte stejné možnosti do stejné reality.

Je nutné naučit se vnímat přítomný okamžik. Protože kvantová fyzika se nachází v přítomném momentu. Ale mozek většiny lidí je orientovaný na předvídání budoucnosti na základě své minulosti. A tak chtějí-li něco změnit, ale vycházejí ze známého, tak opakují stejné návyky a staví změnu na starém, což žádnou změnu nemůže přinést.

Změna vyžaduje trénink a praxi. Je nutné poodstoupit ze své běžné každodenní reality a naučit se vnímat přítomný moment a naučit se měnit své přístupy, zvyky, myšlenky a chování. Kvantový model reality, pakliže jste opravdu v přítomném okamžiku, zapomene své dosavadní omezující škatulky. Odstoupíte od věnování pozornosti vašemu tělu, vašemu okolnímu prostředí a času. Stanete se ničím, nikým, nikde a v bezčasí. Stanete se samotnou myšlenkou. Pokud chcete změnit ve svém životě, musíte se stát nejdříve tou myšlenkou, která je základem pro takovou realitu. Musíte se nejdříve stát energií takové reality. Takoví lidé pak dokážou rozšířit elektromagnetické pole jejich těla (je to změřeno) do vzdálenosti až 9 metrů. V tu chvíli jsou více energií, než hmotou. Jsou více vlněními, než částicemi. Takto mohou vyvinout účinnější vliv na realitu.

Otevírání srdce jakožto vědecká forma kvantového působení

Joe Dispenza přirovnává vliv otevírání srdce k házení oblázků do vody (jako metaforu k našemu působení a vysílání signálů do kvantového pole). „Vhozením oblázku do vody vytvoříte vlnky. Při vhození většího kamene vytvoříte větší vlny. Pokud jste schopni udržet tento stav (vhazujete stejné kameny a tvoříte stejné vlny), vysíláte tak charakteristické vlny do kvantového pole. Tyto emoce (vlny, z anglického e-motion, motion = pohyb) jsou magnetickým nábojem. A váš záměr (myšlenka) je informací, která se nese na těchto vašich vlnách, a je to tedy informace, kterou vysíláte. A pokud zkombinujete jasný záměr s povznesenými emocemi, začnete vytvářet zřetelný efekt na hmotu.

Zákon přitažlivosti do důsledku

Naše negativní zkušenosti nejsou trestem za naše hříchy. My jsme trestáni našimi hříchy – těmi je náš postoj, náš přístup, náš způsob myšlení a naše sebe-prožívání. Takže když se přimějete vzdát se viny, studu (hanby) a vlastní hodnoty (nutnosti zasloužit se o něco) a naučíte se, jak otevírat svá srdce a vytvořit koherentní vlny v jejich mozku a srdci, začnou vytvářet zázraky. (Joe Dispenza, 2020) Jak být v kontaktu se sebou rozebírám v článku Jak být v kontaktu s emocemi a stát se svobodným tvůrcem. V interaktivní workshopu s vámi zavedu některé metody a postupy do praxe a představím vás Terapii dovolením, která odbourává rezistenci, vede k uvolnění zatvrzelých návyků a přijetí uchopitelnou a srozumitelnou přívětivou formou.

Jak takový kvantový skok probíhá

Obecná definice kvantového skoku říká: „Definition of quantum jump = an abrupt transition (as of an electron, an atom, or a molecule) from one discrete energy state to another.“ Tedy že kvantový skok je náhlý přechod (elektronu, atomu nebo molekuly) z jedné oddělené energetické pozice do jiné. Odborná wikipedie doplňuje: „When the system absorbs energy, there is a transition to a higher energy level (excitation), when the system loses energy, there is a transition to a lower energy level.“ – Pakliže systém absorbuje energii, dojde k přechodu na vyšší energetickou hladinu (excitace), pakliže systém ztratí energii, dojde k přechodu na nižší energetickou úroveň (hladinu). Jako první toto popsal Niels Henrik David Bohr. Ráda bych nás přenesla do rozhovoru s Abraham – Hicks (v rozhovoru zde), kde je fungování kvantového skoku trefně pojato takto:

Dotazující: „Když se řekne kvantový skok, představím si někoho, kdo vydělává třeba… 40 tisíc dolarů a pak najednou vydělá 10 milionů dolarů.“ Abraham – Hicks reaguje: „Je to možné, ale musíte ten skok prvně udělat vibračně. Musíte se cítit bohatý, než k tomu může dojít. … Každé téma má dva konce. Někdy si myslíte, že se zaměřujete na bohatství, ale ve skutečnosti se zaměřujete na jeho nedostatek.

A právě v závěru Abrahamovy odpovědi shledávám tu past nepřipraveného člověka. Pokud nejedná vědomě, může si tvořit iluzorní představu o tom, že se soustředí na bohatství a hojnost, zatímco ve skrytu jeho jednání je úzkost z nedostatku a potřeba svou situaci měnit násilně. Může tak dojít k velkým komplikacím.

Celý článek si můžete dočíst zde….

Zdroj: https://www.neosviceni.cz/post/co-je-kvantovy-skok

Kvantová realita našeho bytí

žijeme na velmi zvláštním místě, o němž, bohužel, většina tvrdě spinkajících lidiček netuší a už vůbec ne skutečně ví, vlastně vůbec nic. Ovlivněni nalejvárnou kýble sraček a naprostých lží a to od školy až po důchod, tak zcela nezávisle na tom jaké mají vzdělání (ostatně vojenská operace Covid19 to ukázala zcela jasně a prokazatelně, že vzdělání vůbec nesouvisí s inteligencí a dokazuje to ta hromada naočkovaných vysokoškoláků, kteří dnes všude po světě padají jako mouchy při jakékoliv větší fyzické námaze, a třeba takový letošní ročník Pražského maratonu při němž zcela prokazatelně zkolabovalo více jak 100 běžců, je toho všeho jen dalším hmatatelným důkazem, kteří se s vámi ještě dnes budou do krve hádat o tom, jak je to očkování ok a ještě přitom budou žít v iluzi, že svojí stupiditou zachránili babičce život) tito vysokoškolsky, jenže systémově vzdělaní lidé, žijí v naprosté iluzi o skutečné podstatě našeho světa, ovšem skálopevně přesvědčeni o své pravdě. Přitom ale nikdo z nich doslova neví vůbec nic. Ani to, kde žijí, jestli na placce, nebo na kouli, jestli v nekonečném vesmíru nebo pod nějakým poklopem, ani to, proč žijí a co je smyslem jejich existence, ani to, co s nimi, či s jejich vědomím bude dál. O podstatě reality nemají ani páru a to mohou mít x titulů před jménem i za jménem. Jenže tituly jsou trochu k ničemu, když máte hlavu totálně vymytou těmi mainstreamovými nesmysly. Protože skutečná podstata reality, je někde úplně jinde a to si v žádném případě nemyslím, že bych o ní já sama věděla něco až tak zásadního, až na jednu drobnost, že jsem si naprosto jistá, že vše je úplně jinak než je nám tvrzeno.

Teprve kvantová fyzika totiž skutečně způsobila revoluci v našem chápání vesmíru a reality okolo nás

A víte proč tomu tak je? Ona totiž konečně a dle mého i správně zpochybňuje onu vylhanou materialistickou perspektivu života, reality a podstaty bytí, kterou nám servíruje mainstreamová věda, protože se to několika málo jedincům zkrátka jen hodí do krámu a umožňuje jim to jednodušeji ovládat tu spící bandu tupců, co dnes obývá „jejich“ Zemi a „jejich“ svět. Tedy onu perspektivu, která po celá dlouhá staletí dominovala veškerému vědeckému diskurzu. Jenže podstata všeho je trochu jiná než-li materiální, vezmeme-li k tomu všemu v potaz vcelku primitivní fakt, že i veškerá ta „pevná“ hmota okolo nás, je ve skutečnosti spíše prázdný prostor (tvrdí se že až z 99,9999%) a že jako hmotu to vnímá až naše vědomí a to spíše kvůli různým energetickým potenciálům než že by to bylo skutečně něco hmotného a pevného a to vše společně pak vrhá zcela jiné světlo na duchovní důsledky toho, co se obecně nazývá kvantová fyzika. A to vše dohromady pak naznačuje fakt, který většině spících a v hmotě pevně ponořených lidiček tak trochu uniká, učí nás to totiž (a to poměrně dost přesvědčivě), že ani my, lidé, nejsme jen nějaké pouhé biostroje v jinak neživém vesmíru, ale že jsme spíše duchovní entity, které pouze právě mají jistou fyzickou zkušenost. A to je rázem úplně jiná hra, než je ta, o které se nás snažili všichni od základní školy přesvědčit, jen proto, že se to několika psychopatům, kteří se sami považují za „vyvolené“ hodí do krámu. Vítejte v realitě!

Duchovní důsledky kvantové fyziky

Podle mě i mnoha jiných „probuzených“ nás totiž ta naše stará „dobrá“ věda pouze naučila vidět sami sebe jako bychom byli pouhé stroje v jinak neživém, mechanickém vesmíru. Jenže právě ona kvantová fyzika nám však předkládá radikálně odlišnou perspektivu pohledu na sebe sama a na realitu v níž si všichni společně sníme své růžové, většinou značně sobecké sny, a která nás vidí konečně trochu pravdivěji a správněji jako duchovní bytosti s fyzickou zkušeností. Mnozí opravdu chápající totiž nejspíš správně tvrdí, že vědomí není jen jakýmsi vedlejším produktem mozku, který když časem umře tak dál nebude vůbec nic, ale že je spíše primární myšlenkovou hmotou vesmíru a že to vše, co my všichni právě zažíváme a považujeme za hmotné, pevné a reálné, je mnohem spíše pouze jakousi naší zkušeností a navíc, že je to vše vzájemně propojeno a je to neoddělitelnou součástí nějakého většího, a jednotného celku. Ten už ať si každý pojmenuje po svém, jako realita, bůh, vesmír, univerzum, ono je to totiž fuk, chápeme-li správně podstatu toho všeho okolo nás.

Nesmrtelnost vědomí

Kvantová fyzika nám ještě naznačuje cosi, co oni manipulátoři s tímto světem velmi neradi slyší a ještě méně jsou rádi, když se to šíří dál, totiž to, že čas, prostor a hmota ve skutečnosti existují pouze uvnitř tohoto vědomí a to uvnitř je dvakrát podtrženo a prostřednictvím tohoo vědomí, mimo nějž není vůbec nic. Jinými slovy jde pouze o to, že tento jakoby fyzický svět je jen vyjádřením jakési vyšší, a duchovní reality, která existuje i mimo něj. Celé toto pro mnohé velmi zvláštní poselství není pouze docela osvěžujícím odklonem od tradiční materialistické vědy a perspektivy, jež je nám všem od dětství tak urputně vnucována, protože se to několika mocným psychopatům hodí, ale že je dokonce v naprostém souladu s duchovními tradicemi mnoha kultur našeho velmi zvláštního světa, které nás rovněž učí to, co musí být všem skutečně probuzeným lidem naprosto jasné, totiž že za fyzickým světem existuje ještě jakási další, duchovní, či bychom mohli docela správně říci, že jakási vyšší realita.

Jednota všech věcí

To vše vysvětluje ještě mnoho dalších záležitostí o kterých je nám většinou sprostě lháno, tedy, že to vše nás vlastně také učí, že i my sami jsme zcela neoddělitelní od našeho životního prostoru, reality a prostředí, ale dokonce i od sebe navzájem. Naše těla, hvězdy a prostor jsou naprosto všechny složeny jen a pouze z jednoho nijak nediferencovaného a vlastně jen prázdného prostoru vibrující energie a že vše ve vesmíru je zkrátka vzájemně propojeno. Tento pohled na realitu nám rovněž připomíná, že jsme my všichni společně jen součástí jakéhosi mnohem většího, a zcela jednotného celku (a to bohužel i včetně těch psychopatických sráčů, kteří nám o tom všem lžou většinou jen proto, aby nás mohli ovládat a my jsme z valné většiny tak tupí, že jim to ještě žerem)

Na závěr tohoto velmi, ale velmi stručného úvodu do kvantové podstaty toho, co nazýváme bytí či život vám nabízím video od Erica Dubaya, nazvané trefně a příhodně The Immaterial Physical World , které nám (snad podobně jako tento můj článek) vlastně jen poskytuje jakýsi nový a věřím že i mnohem pravdivější pohled a způsob, jak porozumět tomu velkému vesmíru okolo a hlavně našemu místu v něm. Protože teprve přijetím duchovních důsledků kvantové fyziky můžeme jasněji a zřetelněji vidět a také pravdivěji chápat, že my všichni nejsme jen pouhé biostroje (což by se tak líbilo oněm psychopatům co se nás snaží přesvědčit o něčem jiném, že jsou ochotni udělat naprosto cokoliv, aby z nás ty biorobůtky udělali a to od školství, přes média až po lékařství – pouze o tom je to jejich slavné očkování) v nějakém jinak neživém vesmíru, ale že jsme spíše jen jakési duchovní entity, které právě teď mají společně jakousi jakoby fyzickou zkušenost. Duchovní stránka kvantové fyziky nás totiž vlastně jen vyzývá k tomu, abychom konečně viděli tu zjevnou jednotu všech věcí a také nám připomíná to, co skutečně jsme a kde skutečně žijeme, tedy onu zjevnou „vyšší“ podstatu a realitu mimo tento smysly vnímaný fyzický (neboli živlový) svět. Protože to je další stránka věci, na kterou mnozí vytrvale zapomínají, že naše vnímání fyzického světa probíhá skrze naše smysly, tedy skrze ony čtyři základní živly: oheň, vodu, vzduch a zemi. A tady se nám kolečko krásně uzavírá, onen prastarý a doslova „šamanský“ pohled na realitu se právě spojil s nejnovější poznatky kvantové fyziky.

A tupci dál jen tupě čumí, nechápou z toho vůbec nic, protože je nic nezajímá, kromě toho, kdo vyhrál ve fotbale a co bude zítra na Nově. Ovšem každý svého štěstí strůjcem, co si budem povídat že?

Vypotila Myšpule ve vlaku po cestě z Prahy do Brna, čímž děkuji ČD za jejich skvělé a velmi inspirativní prostředí a přátelský personál.