Internetový zpravodajský deník greenwitchtime.com přinesl již 29.října loňského roku informace o zasedání G-20, což pochopitelně zůstalo na samém okraji zájmu českého mainstreamu, tak jsem se rozhodla absenci relevantních informací o této zásadní schůzce otrokářů moderního světa zveřejnit na Myšpule Světě, aby se stali dostupnějšími i pro českou komunitu svobodomyslných čtenářů. Článek Ishaara Tharoora, Washington Post, zveřejněný na greenwitchtime.com volně přeložila a upravila Myšpule.

O jednom podzimním víkendu se Skupina představitelů 20 velkých světových ekonomik sešla na zasedání G20 na nejvyšší úrovni v Římě. Národy tohoto politicko-ekonomického bloku dnes představují asi dvě třetiny lidstva, 85 % veškeré celosvětové ekonomické produkce a také všechny největší světové producenty skleníkových plynů. Zahrnují ty vůbec nejmocnější světové vlády a mnoho jejích největších nadnárodních korporací. Kam jde G-20, tam je zbytek planety neoddiskutovatelně povinen je následovat.

To platí zejména nyní, protože jednání G-20 fungují de facto jako předchůdci klimatického summitu Organizace spojených národů COP26, který se konal ve skotském Glasgow. Ten byl organizátory i aktivisty označen za určující okamžik pro veškerá další opatření v oblasti klimatu, ačkoli jeho velká očekávání se poněkud snížila kvůli velkým rozdílům mezi různými vládami a ekologickými aktivisty na jejich cestě vpřed.

Mnohé z toho, co může COP26 definovat jako úspěch, se může – ale nemusí – vymstít v římské čtvrti, kde se brzy sejde prezident Joe Biden a jeho protějšky z G-20. Tato čtvrť byla navržena před osmi desetiletími italskou fašistickou vládou, ale místem zasedání G-20 bude futuristické, prosklené kongresové centrum známé jako „Cloud“ (mrak).

„Mělo to být místo, kde byste nebyli spoutáni starověkem,“ řekl Luca Ribichini, profesor architektury na římské univerzitě Sapienza mému kolegovi z Post Chico Harlanovi. „Mělo to zosobňovat novou modernost.“

Zdá se, že G-20 také ztělesňuje něco širšího o našem současném okamžiku. Blok se poprvé setkal na konci minulého století ve stínu asijské finanční krize. O deset let později to byl právě summit G-20, který pomohl zmobilizovat globální reakci na finanční krizi v roce 2008 a vygeneroval tím závazky ve výši více než jednoho bilionu dolarů ve vládních výdajích na obnovu úvěrů, růstu a pracovních míst. Jako fórum zahrnující jak tradiční mocnosti Západu 20. století, tak nově vznikající giganty z „rozvojového“ světa, povstalo jako politiku definující blok nového řádu světa po skončení studené války. Její zasedání se proto pokaždé stala tou vrcholnou událostí každoročního geopolitického kalendáře.

Tento obrázek je nyní trochu méně zřetelný. Rozdíly uvnitř bloku a jeho neschopnost přijmout jakékoli byť by jen třeba zdání ambiciózní kolektivní agendy tak odráží hlubší posuny v mezinárodní politice. Skupina G-20 byla ve své reakci na pandemii koronaviru pomalá, i když její země zajistily drtivou většinu světových dodávek vakcín. Politické rozdíly mezi jednotlivými zeměmi nyní přehlušují sdílené ekonomické zájmy a členové bloku proto nesou válečnou sekeru právě do Říma.

Organizační filozofie G-20 – spojená s podporou mezinárodní spolupráce a odmítáním protekcionistických politik – poněkud oslabila tváří v tvář vzestupujícímu nacionalismu po celém světě. Během svého působení v úřadu se prezidentu Donaldu Trumpovi podařilo udělat z každé akce G-20, které se osobně zúčastnil, arénu zlostné konfrontace a velice drsné konkurence.

Nálada ovšem byla tentokrát v Římě trochu méně podrážděná, v neposlední řadě proto, že Trump byl již bez moci a ruský prezident Vladimir Putin ani čínský prezident Si Ťin-pching se zasedání nezúčastnili. Skromné ​​výhry setkání zahrnovali dohody o pomyslné globální minimální daňové sazbě pro velké společnosti – i když implementace těchto opatření na národní úrovni může nakonec trvat značnou dobu – a také přísliby pomoci snížit globální emise metanu o 30 % do příští dekády. Ale pouhé omezení produkce metanu, jak nedávno prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, „je tím nejníže visícím ovocem“.

Daleko ožehavější debaty o fosilních palivech nakonec nebyli vyřešeny. Biden sice přišelí do Evropy a snažil se vést jednotnou frontu v boji proti klimatickým změnám, ale byl poměrně značně ochromen politikou doma, kde někteří zákonodárci sežrali jeho ambiciózní klimatický plán a hájili zájmy velkých společností vyrábějících fosilní paliva. Jeho oslabené ruce nepomáhají řešit velké rozpory v rámci G-20 ohledně toho, jak svět odnaučit spotřebovávat uhlí a jaké realistické cíle by měly vést celkovou klimatickou agendu západního bloku.

„Spojené státy tlačí na Čínu, aby si stanovila ambicióznější závazky, kdy dosáhne vrcholu svých uhlíkových emisí, a nabídla konkrétní informace o slibu Si Ťin-pchinga zastavit financování uhelných elektráren v zahraničí,“ informovali na podzim loňského roku kolegové autora článku z Washington Post. „Bez těchto akcí se očekává, že globální nárůst teploty v nadcházejících letech překročí 2 stupně Celsia (3,6 Fahrenheita), což povede k nárůstu extrémních povětrnostních jevů, hurikánů, sucha, lesních požárů, ztrátě biologické rozmanitosti a nedostatku potravin a vody. „

Ale Bidenova administrativa také stěží udává trendy. „Spojené státy se nerady připojily k tlaku Itálie a Spojeného království na postupné vyřazování uhlí doma i v zahraničí, napříč G-20,“ vysvětlila Kate Aronoffová z Nové republiky. „Čína se v září zavázala, že zastaví financování uhelných projektů v zahraničí, ačkoli země v posledních měsících po katastrofálních záplavách zaplavených dolů v jednom z největších regionů produkujících uhlí v zemi zvýšila výrobu elektřiny z uhlí.“

Již týden před Římskou schůzkou G202 šéfové vlád hrstky menších zemí, včetně Švédska, Irska, Marshallových ostrovů a Kostariky, zveřejnili otevřený dopis G-20, v němž vyzvali „největší producenty emisí a nejbohatší země světa“ k radikálnímu jednání.

„Potřebujeme také vidět konkrétní strategie, jak do roku 2050 dosáhnou klimatické neutrality,“ dodali v dopisu, než naznačil jejich nesplněné sliby financování klimatu pro chudší země stojící v první linii změny klimatu: „A zásadním způsobem vyzýváme všechny dárcovské země, aby projevily solidaritu a splnily svůj finanční příslib ve výši 100 miliard dolarů ročně.“

To, co se stalo v Itálii, bylo hlavním znamením toho, čeho by šlo dosáhnout ve Skotsku . „V některých ohledech tak budeme vědět, jak tento film dopadne na konci summitu G-20 v Římě,“ řekl Bloomberg News Alden Meyer, vedoucí spolupracovník výzkumné skupiny E3G. „Buď se dohodneme a pojedeme do Glasgow s větrem v zádech a budeme proto schopni přijít na to, jak to vše začít implementovat. Nebo do toho půjdeme s dost velkým vzájemným rozkolem a bude velmi těžké tyto rozdíli vyřešit.“ Tolik uvedl k podzimnímu zasedání G20 v Římě The Washington Post a greenwitchtime.com. Osobně za sebe k tomu dodávám, že vše je pouze zcela vylhaným oficiálním globalistickým narativem sloužícím k vyvolání dojmu obrovské, právě přicházející klimatické krize, která ve skutečnosti ovšem vůbec neexistuje. Veškeré „globální oteplování“ totiž vůbec není vyvoláno emisemi skleníkových plynů, jak se nám tak usilovně snaží namluvit i skrze ústa mainstreamových zpravodajství, případně bulváru, ale je vyvoláno naprosto přirozenými procesy v naší sluneční soustavě a hlavně zvyšující se aktivitou slunce a tomu se lidskými silami prostě zabránit nedá, což právě globalisté pochopitelně velice dobře vědí. Tato klimatická světová krize má být v jejich plánu podobně zneužita jako falešná „zdravotní“ krize Covid pouze k omezování lidských práv a svobod všude na planětě. V totmo scénáři budou hrát svoji roli i připravované „klimatické“ lockdowny, které by měli být udržovány dokonce pomocí zapojení armád jednotlivých zemí, jak o tom již začíná hovořit třeba Londýn (taky kdo jiný, než-li Crown globalistického snu o nastolení světovlády). Nicméně pro přesnější představu dalšího směřování a cesty našeho poněkud násilně globalizovaného světa považuji tyto informace přesto za docela zásadní.