Po druhé světové válce a následné okupaci Německa byli vojenští velitelé spojenců ohromeni, když objevili tu neskutečnou hloubku přísně střežených státních tajemství nacistického režimu.

Nejlepší světová zpravodajská organizace rozhodně nebyla tím největším překvapením ze všech těchto odhalení. Objeven byl také masivní a pečlivě vedený výzkumný soubor o tajných společnostech, metafyzice, genetice, alternativní energii a dalších vědeckých činnostech, které tehdy zcela ohromily spojenecké velení a byl naprosto mimo jejich představy.

Ještě velkolepější ovšem byla celá ta spletitá síť podzemních továren na rakety a létající talíře doplněná ještě navíc i o technologii výroby volné energie, která ještě stále i dnes trochu vzdoruje běžnému přesvědčení veřejnosti o možnosti její existence.

Chybějící flotily ponorek, přitom vybavených tou vůbec nejpokročilejší podmořskou technologii na světě, nechaly zajisté mnohé lidi zamyslet se nad tím, zda-li náhodou tehdy nacisté neutekli s nějakým ještě větším tajemstvím, nebo snad dokonce i se samotným Hitlerem.

Za všemi těmito záhadami se ovšem skrývala ještě jedna, záhada mnohem hlubší a tajemnější: byla to existence tajného řádu, který zasvěcenci dodnes většinou znají jako Řád černého slunce, organizaci, která byla až tak obávaná, že je ještě i nyní stále nezákonné v dnešním moderním Německu dokonce byť i jen tisknout jejich symboly a insignie .

Jeho kořeny pramení právě z The Vril Society, která svoji činnost započala přibližně ve stejnou dobu jako Thule Society, kdy Karl Haushofer založil řád „Bruder des Lichts“ , což v překladu znamená Bratři světla, někdy také označovaní jako Luminous Lodge.

Zatímco Thule Society se nakonec soustředila především na materialistické a politické programy, tak Vril Society věnovala svou pozornost převážně „jiné, či druhé straně.“ Tato skupina byla nakonec přejmenována na Vril-Gesellschaft, protože se dostala na výsluní a sjednotila tři hlavní společnosti: The Lords of the Black Stone, (Teutonic Order) pak Černí rytíři ze společnosti Thule a tzv. Černé slunce, elitní odnož SS.

Když po první světové válce vznikly tyto nové německé tajné společnosti, tak tehdy všechny přední světové autority uznávané v archeologii a lingvistice, zejména pokud jde o starověký Sumer a Babylon, byly především německé.

Místní médium jménem Maria Orisc začala dostávat zprávy v neznámém jazyce a nemohla je tedy přepisovat, a tak se začala setkávat s klíčovými členy těchto společností přímo, ještě spolu s dalšími médii. 

Zprávy údajně pocházely z hvězdného systému Aldebaranu, oranžového obra nacházejícího se asi 65 světelných let daleko od Země v souhvězdí zvěrokruhu Býka, o kterém lidé tehdy věřili, že má dvě planety, které tvoří tzv. ’Sumeran Empire’.

V Sumerské říši prý existovaly dvě třídy lidí – ta árijská nebo-li původní „čistá rasa a podřízená rasa“ , která přešla nebo se vyvinula negativním způsobem v důsledku mutací z klimatických změn pravděpodobně v důsledku nějakého jaderného spadu. Citace z knihy Petera Moona Černé slunce:

„Před půl miliardou let začali Árijci (známí jako Elohim nebo Elder Race) kolonizovat naši sluneční soustavu, protože Aldebaran se stal neobyvatelným. Jako první byl kolonizován Marduk, existující v dnešním pásu asteroidů, teprve až poté Mars. Když přišli na Zemi, tak tito Árijci byli tehdy známí jako Sumerové.“

Zde je podrobnější shrnutí zpráv, které toto médium Vril v průběhu let obdrželo a které tvořily základ pro všechny další akce Vril-Gesellschaft, které později sestavil autor Jan van Helsing. Tento materiál není ale žádné sci-fi, i když by to tak mohlo na první pohled třeba vypadat, ale skutečně představuje to, co se tehdy dělo ve vnitřním jádru Thule a Vril. Čtenáři je třeba ještě zdůraznit, že i když tomu třeba nevěříte ani jedno jediné slovo, tak je to irelevantní. Tehdy tomu věřili a vybudovali kolem toho dokonce nejméně dvě velmi komplikované tajné společnosti – a tyto společnosti se staly časem docela dost mocnými a vlivnými:

Sluneční soustava Aldebaran má slunce, kolem kterého obíhají dvě obydlené planety, které tvoří říši SUMERŮ. Populace obývající systém Aldebaran je rozdělena na tu původní „čistou“ rasu lidí (Árijci) a několik dalších lidských ras, které přešly genetickou mutací z mateřské populace kvůli klimatickým změnám způsobeným velkou jadernou válkou na jejich původních domovských planetách.

Čím více se však tyto rasy vzájemně mísily, tím nižší se duchovní vývoj těchto lidí kolektivně nakonec stal, což vedlo až k situaci, že když se slunce Aldebaran začalo rozšiřovat, nemohli již udržovat technologii svých předků na cestování vesmírem a nemohli tedy již opustit domovské planety jen svými vlastními prostředky. Geneticky degradované rasy, zcela závislé na mistrovské rase, musely být proto ihned evakuovány a přeneseny na jiné obyvatelné planety. Tak prý tehdy kolonizovali naši sluneční soustavu, počínaje planetou Mallona (mezi Rusy také nazývanou Maldek, Marduk nebo Phaeton), která v té době existovala mezi Marsem a Jupiterem, nyní je to místo tím známým pásem asteroidů. 

Navzdory všem svým fyzickým a kulturním rozdílům se ale tehdy všechny rasy ještě navzájem respektovaly a neválčili spolu a to ani ti takzvaní geneticky „čistí lidé, ani ty ostatní, tedy již zmutované hybridní rasy. Každý respektoval, že ostatní právě provádí svůj vlastní vývoj [na rozdíl od toho, co vše se, a to nejen dnes, děje i tady na Zemi].

Členové Vril Society věřili, že Aldebaraňané tehdy přistáli na Zemi po globálních kataklyzmatech, kdy se planeta opět pomalu stala obyvatelnou v oblasti Mezopotámie.  Obnovili místní civilizaci a vytvořili dominantní vládnoucí šlechtu Sumerů a různé další rané společnosti, kterým vládli prostřednictvím elit jedné pokrevní linie a měli velice segregovaný kastovní systém; ve kterém bylo jakékoli mezirasové křížení (míchání krve) naprosté tabu.

Média prý také obdržela přesné informace o civilizacích na obydlených planetách nacházejících se kolem slunce Aldebaranu a byla rovněž naplánována cesta „jedna cesta směrem k Plejádám, aby se znovu spojili. “ 

Podle volkisch (lidové) víry Árijci vytvořili vyspělou civilizaci, která ovšem existovala již před celými eony, ale pak byla zničena – a zde již začíná být mytologie poněkud mlhavá – buď při tání ledu na konci poslední doby ledové (před 12 000 lety), nebo někdy na začátku doby ledové.

Původní domov Árijců byl totiž právě v oblasti Thule, tedy na těch nejsevernějších končinách Země. Tato teplá země byla ale později zaplavena a zaledněna, přičemž místní pokročilá rasa našla podzemní útočiště v masivních podzemních jeskyních.

K tání ledu pak došlo během posledních let pleistocénu, přibližně před 110 000 až 12 000 lety. Během tohoto období došlo ještě k několika velkým změnám mezi dalším postupem a naopak ústupem ledovce.

Maximální a největší rozsah zalednění v této poslední době ledové nastaol přibližně před 22 000 lety, kdy byla hladina moří a to na celém světě asi o 400 stop nižší, než je dnes.

„Skupina Počasí“ z nacistického výzkumného programu Ahnenerbe (nacistický archeologický výzkum) v čele s Dr. Hansem Scultetusem se soustředila právě na předpovědi počasí spočívající na kosmologii světového ledu. Předpovědi Ahnenerbe sahaly dokonce až po mnoho tisíciletí nazpět, ale i do budoucnosti.

Scultetus se tedy zajímal hlavně o jeho celkový obraz, tedy hlavně o to, jak se počasí v dlouhodobém horizontu změní. Chtěl vědět, jak se změnilo počasí na Zemi, když bohyně Slunce, abych tu použila volkischovu analogii, přesunula svou pozornost a své zlaté paprsky ze Země na jinou planetu, která si to zasloužila více – na Mars.

Nacisté předpokládali, že tento led na pólech představuje původní stav Země, nikoli její zimní smrt. Teorie ohně a ledu tvrdila, že ano, že to byla tato potopa, a nikoliv pouze led, který znamenal poslední dny Země. Byl to končící věk zla a ten Nový věk, který měl teprve přijít, znamenal obnovu zlatého věku.

Mezitím, pokud by nacisté nemohli zvítězit, tak chtěli vzít svou krev a potomstvo na Mars, který byl podle lidové víry domovem lidstva ještě před Zemí. Mars byl jakási Thule, ale dovedená do planetárního extrému.

Jméno Thule, nebo ‘Ultima Thule’, odkazuje na hlavní město legendární polární země Hyperborei, která také údajně stála na portálu ‘Hollow Earth’. O duté zemi jsem již mnohkrát psala: zde a zde a zde. a ještě tady. Hyperborejci byli tradičně v kontaktu s mimozemšťany nebo s ‘mimozemskými kulturami’ a účastnili se jich křížení.

Stejně jako legendární obyvatelé Atlantis, tak i Hyperborejci vedli tehdy válku se sousedními civilizacemi. To eskalovalo až do použití atomové zbraně, což ale mélo za následek jakési pyrrhovo vítězství pro Hyperborejce, kteří kromě porážky svých nepřátel tímto prakticky zničili i sebe.

Přeživší Hyperborejci byli brzy poté konfrontováni s nepěknou vyhlídkou na zmutované a jinak radiací poškozené potomky. Ti, kteří neutrpěli žádné zjevné genetické poškození, prokázali tehdy skutečně velmi pozoruhodné odhodlání, spojili se a účinně se odstranili z poškozeného genofondu svým přemístěním se do podzemí, což byla poněkud hrůzná karanténa, kterou si ovšem sami stanovili. 

Na povrchu zůstali pouze potomci větví potomků této klíčové ‘Matky Árijské rasy’ protoindoevropané/Íránci, kteří se stejně jako vlnky na rybníku rozšířili, kolonizovali různé severní oblasti planety po potopě a šířili zde svoji zemědělskou civilizaci ale i všeobecně uznávanou okultní  symboliku ( ⁇ ) .

Skotové, (původní) Baskové, Skandinávci, (původní) Guančové, (původní) Berbeři, Islanďané, (původní) Ainu z Japonska, (původní) Íránská/Indické vládnoucí třída, (originál) Číňaní z Poušť Gobi, (původní) Tibeťané, kavkazští Faraoni egyptského původu, protořekové, jistí rodilý Američané, Mezoamerické, a Jihoamerická kmeny; tak ta šlechta, která založila a řídila všechny tyto civilizace, měla Árijský původ.

Tyto rozdílné národnosti totiž sdílejí stejné jazykové vzorce, a mají také podobnou  mytologiii a představují vždy alespoň jeden společný genetický rys; což je velké procento RH-negativních krevních skupin. Podle přesvědčení společnosti Thule, to byla krevní charakteristika Hyperborejců a jejich mimozemských spolupracovníků.

Jiné rasy a národy, které mají RH+ pozitivní krevní skupinu opice rhesus (což je ovšem přes 80% světové populace), byly považovány za postupně rasově nečisté, protože pozitivní krev opice rhesus (RH+) byla považována za nečistou a kontaminovanou generacemi kontaktů s opicemi. -hybridizované řetězce lidské DNA. 

Podobně jako nacistická strana používala právě rasu jako svůj politický nástroj k prosazování své pravicové ideologie, stejně tak moderní vlády po 2. světové válce – prostřednictvím akademické obce a médií – využívají otázku rasy jako politického nástroje k dalšímu ustavení své globalisticko-marxistické agendy.

Není totiž společensky moc přijatelné pokoušet se vysvětlit různé lidské genetické anomálie, které neodpovídají převládajícím modelům mimo Afriku„, jako je třeba právě původ RH negativního krevního typu.

Mnoho současných indoktrinovaných antropologů, volených politiků, pro režim pracujících celebrit, ale i dalších nepříliš kvalifikovaných osobností mediálních „zpráv“ dnes vcelku jednomyslně trvají na tom, že nic takového jako rasa neexistuje. Nepřátelství a nesnášenlivost vůči protichůdným teoriím podpořeným vědeckými důkazy je skutečnou ironií

Neopodstatněná obvinění z rasismu se stali běžnými, protože převládající Darwinem inspirovaná teorie je neustále zpochybňována neustále narůstající horou protichůdných vědeckých důkazů, zejména ve vyvíjející se oblasti genetiky.

Nyní je již vědecky nevyvratitelným faktem, že bylo zjištěno, že „lidský druh“ obsahuje značné množství DNA (minimálně 20%) z jiných populací hominidů, které nejsou klasifikovány jako Homo sapien; jako neandrtálský, denisovanský, africký archaický, Homo erectus a nyní možná dokonce „hobit (Homo floresiensis).

Pokud nedostane včas účinné léky, které by zabránili smrti kojence, tak těhotné tělo matky s negativním Rh- na něj samo zaútočí, tedy pokusí se odmítnout a nebo dokonce rovnou zabít své vlastní potomky, pokud je splodila s mužem s krví Rh+ pozitivní

Pes domácí (Canis lupus familiaris) je poddruh vlka šedého (Canis lupus) a produkují spolu křížence.

Existuje samozřejmě ještě mnoho dalších příkladů, kdy dva samostatné druhy (například s různým počtem chromozomů) mohou také produkovat životaschopné potomstvo, přesto jsou považovány již za samostatné druhy. To znamená, že se ukázalo, že lidstvo je, alespoň tedy jazykem genetiky řečeno, vlastně jakýmsi hybridním druhem, ve kterém zdaleka ne všichni jednotlivci sdílí stejný původ lovců a sběračů z Afriky.

Nedávné sekvenování starověkých genomů totiž naznačuje, že křížení pokračovalo i mezi členy několika starověkých skupin podobných lidem již před více než 30 000 lety, včetně dosud neznámého lidského předka. „Bylo tam mnoho populací hominidů“, říká Mark Thomas, evoluční genetik z University College of London. 

Nedávné genetické studie vychvalují šokující titulky o tom, jak se staří lidé „nekontrolovatelně křížili a oddávali se  mezidruhovému mezirasovému sexu“ s mnoha tajemnými podrasami ve světě různých podivných tvorů ve stylu „Lord Of The Rings“, včetně dosud neidentifikováné tajemné DNA – která není ani lidská, ani neandrtálská .

Po 2. světové válce byla árijská utopie o ráji v Thule  zcela zrušena a nahrazena rovnostářskou utopií propagující mýtickou subsaharskou kolébku civilizace, propagovanou ovšem globálně a dokonce financovanou OSN. Hypotéza vzniku lidského druhu „mimo Afriku“, tedy hypotéza podporovaná právě i Spojenými národy, byla dnes již poměrně všeobecně přijata, dokonce je často a nadšeně oslavována na všech těch univerzitách, které v současnosti požívají veřejného federálního nebo státního financování a statusu osvobození od daně, je často dokonce považována až za jakési náboženské dogma.

Správně se říká, že dějiny píší vždy vítězové, ale dějiny rozhodně nejsou tím jediným oborem, který by byl politicky ovlivněn vítězi druhé světové války. Mnoho z „konspiračních teoretiků“ dnes tvrdí, že třeba v oblasti výzkumu volné energie probíhá i dnes neustálé potlačování těchto technologií, a že velká část fenoménu UFO, konkrétně v  oblasti jejich pohonu, ve skutečnosti nejsou zase až tak „neidentifikovatelné“ , jak se o nich mluví. Příkladem může být fyzika okolo Die Glocke (německy „zvon“ či anglicky “The Bell”), přísně tajného nacistického vědeckotechnického zařízení, což byla tajná zbraň Wunderwaffe.

Tento NACISTICKÝ zvon je popisován jako zařízení vyrobené z tvrdého těžkého kovu o šířce přibližně devět stop a výšce 12 až 15 stop, které má tvar podobný tvaru velkého zvonu.

Toto zařízení prý zdánlivě obsahovalo pouze jakési dva protiběžně se otáčející válce, které měli být naplněny neznámou látkou podobnou rtuti, údajně fialové barvy, s kódovým označením “Xerum 525” a opatrně uložené v jakési „termosce“ asi metr vysoké, ovšem celé zapouzdřené v olovu.

Tento Die Glocke byl dále popsán jako objekt emitující silné záření, když je aktivován, což byl účinek, který údajně vedl až ke smrti několika nejmenovaných NACISTICKÝCH vědců a různých testovacích subjektů mezi rostlinami a zvířaty.

Ruiny betonové konstrukce, přezdívané “The Henge”, v blízkosti Václavského dolu (50°37′43″N 16°29′40″E) mohly kdysi sloužit jako zkušební zařízení pro experiment s “antigravitačním pohonem” generovaným právě pomocí Die Glocke.

Nároky byly vzneseny protože toto zařízení bylo Hitlerem považováno za tak moc důležité, že dokonce nařídil zabít všech 60 vědců, kteří pracovali na projektu jen proto, aby tak uhlídali tuto technologii. Jiní spekulovali, že tento „Nazi Bell“ byl po válce přesunut společně ještě s několika dalšími pokročilými talířovými plavidly do USA jako součást jejich dohody uzavřené s generálem SS Hansem Kammlerem, nebo možná dokonce skončil až v nějaké nacistům přátelské jihoamerické zemi, jako je třeba Argentina.

Ve 30. letech 20. století nacisté zkoumající jižní výběžky země zřídili základnu (nazývané jako základna-211) v Antarktidě. Možná jste slyšeli o operaci Highjump a o tom, jak se admirál Byrd pohádal s tam již dlouho usazenými německými silami, které je tehdy údajně přemohly úžasnými létajícími plavidly. Nedávno se dokonce na veřejnosti objevila mapa z Třetí říše (získaná ruskými silami během 2. světové války), která podrobně popisuje nejen přímý průchod používaný německými ponorkami pro přístup do tohoto podzemního světa, ale také obsahuje kompletní mapu a to dokonce obou polokoulí této vnitřní říše Agartha!

Po sovětském kolapsu v roce 1991 vydala KGB dříve utajované soubory, které vrhaly zcela nové světlo na tajemnou námořní expedici do Antarktidy vedenou USA v roce 1947. O těchto věcech jsem již na Myšpule Světě také psala. Jde o onu kontroverzní „zprávu Orion„.

Zpravodajská zpráva, shromážděná od sovětských špionů KGB zakotvených v USA, dále odhalila, že americké námořnictvo tehdy vyslalo vojenskou výpravu do Antarktidy vedenou admirálem Byrdem, aby tam našla a zničila skrytou nacistickou základnu.

Na cestě ale narazili a byli poraženi německými vojenskými silami disponujícími létajícími talíři, které zničily několik lodí a letadel, což přinutilo USA ustoupit a zavést mediální krytí této neúspěšné operace trvající až dodnes.

Oficiálně nazývaný program “The United States Navy Antarctic Development Programme,” tedy vlastně námořní složka Operace Highjump se skládala ze 4700 jedinců vojenského personálu, letadlové lodi (USS Philippine Sea patřila mezi ty vůbec největší ze všech letadlových lodí té doby) a z řady dalších námořních podpůrných lodí a letadel.

Námořní expedici vedl slavný polární průzkumník admirál Richard Byrd, kterému bylo nařízeno:

“upevnit a rozšířit americkou suverenitu nad prakticky tou největší oblastí antarktického kontinentu. Založit tam měl tzv. Little America”

Byrdova expedice ovšem skončila již po pouhých 8 týdnech, bohužel s “mnoha úmrtími” tedy tak lze usuzovat alespoň podle prvních zpráv založených přímo na rozhovorech s členy posádky, kteří mluvili se zástupci z tisku při svém průjezdu chilskými přístavy.

Spíše než by jen popíral zprávy o těžkých obětech, tak admirál Byrd v rozhovoru prozradil, že se setkali s novým nepřítelem, a ten že prý, alespoň podle jeho vlastních slov, “může létat od tyče k tyči přímo neuvěřitelnou rychlostí.”

Prohlášení admirála Byrda byla tehdy zveřejněna v chilském tisku, ale nikdy nebyla veřejně a oficiálně potvrzena americkými úřady. Ve skutečnosti ale Byrd již nikdy znovu nemluvil s tiskem o operaci Highjump, takže bylo na výzkumnících, aby po desetiletí spekulovali o tom, co se tehdy skutečně stalo a proč byl potom Byrd takto umlčen.

Operace Highjump skutečně tehdy měla “mnoho obětí”, jak bylo uvedeno v prvních tiskových zprávách z Chile, což by ale mohlo skončit odhalením prvního známého historického incidentu zahrnujícího bitvu mezi americkými námořními silami a neznámými silami UFO umístěnými poblíž Antarktidy.

Cíle operace Highjump, podle Zprávy námořnictva USA o operaci byli:

1. výcvik personálu a zkušební zařízení v mrazivých podmínkách;
2. upevnění a rozšíření suverenity Spojených států na největší proveditelnou oblast Antarktická kontinent (To bylo veřejně popřeno jako cíl ještě před koncem expedice);
3. určení proveditelnosti zřízení, údržby a využití základen v Antarktidě a prozkoumání možných základních míst;
4. vývoj technik pro zřizování, údržbu a využívání leteckých základen na ledu, se zvláštním důrazem na pozdější použitelnost takových technik pro operace ve vnitrozemí Grónsko, kde jsou podmínky srovnatelné s podmínkami v Antarktidě;
5. rozšíření stávajících zásob znalostí o hydrografických, geografických, geologických, meteorologických a elektromagnetických podmínkách šíření v oblasti;
6. doplňkové cíle Nanook expedice. (Operace Nanook byla menším ekvivalentem prováděným u východního Grónska.)

Je zajímavé, že mnoho skutečných detailů mise bylo zahaleno tajemstvím, skrytým před americkou veřejností. Ve skutečnosti úryvek ze zprávy nazvané “The Antarctica Enigma” zní: “Médiím bylo o misi zveřejněno jen málo dalších informací, ačkoli většina novinářů byla podezřívavá z jejího skutečného účelu vzhledem k obrovskému množství vojenské techniky.

Americké námořnictvo také silně zdůraznilo, že operace Highjump bude hlavně námořní show; Předběžné rozkazy admirála Ramseyho z 26. srpna 1946 uváděly, že,“Náčelník námořních operací bude jednat pouze s jinými vládními agenturami” a že “nejsou nutná žádná diplomatická jednání. Žádní zahraniční pozorovatelé zde nebudou přijati.”

Není to ale zrovna výzva ke kontrole, a to ani z jiných složek vlády.

Historickým faktem je také to, že nacistické Německo tenkrát věnovalo značné prostředky na průzkum Antarktidy a hned při své první misí do této oblasti v antarktickém létě 1938/1939 zde zřídilo svoji trvalou předválečnou základnu.

Podle prohlášení velkoadmirála Donitze z roku 1943 byla “německá ponorková flotila hrdá na to, že pro Führera v jiné části světa postavila v zemi nazývané Shangri-La, nedobytnou pevnost.“

Pokud ale byla tato pevnost skutečně v Antarktidě, byla tam skutečně postavena nacisty, nebo tam byla jen objevena? Po porážce nacistického Německa  podle různých zdrojů elitní nacističtí vědci a vůdci utekli do této nedobytné pevnosti ponorkami, z nichž ovšem hned dvě měly technické potíže a vzdaly se spojencům v Argentině.

Admirál Byrd byl strategickou volbou, protože byl pro Američany národním hrdinou. Byl průkopníkem technologie, která se stala později základem pro moderní polární průzkum a vyšetřování, byl také opakovaně vyznamenán a podnikl mnoho expedic do Antarktidy a byl také tím vůbec prvním člověkem, který přeletěl oba póly.

Samotná pracovní skupina však zůstala pod přísným vojenským velením kontradmirála Richarda Cruzena

Bohužel centrální skupina lodí vstoupila 31. prosince 1946 do ledové pokrývky u Rossova moře a našla tam podmínky až tak moc špatné, jaké nebyly zaznamenány po více než století.

Ledoborce, jako je USCGC Burton Island, loď, která byla uvedena do provozu teprve nedávno a tehdy ještě stále procházela námořními zkouškami u kalifornského pobřeží, když byla zahájena operace bojovaly o proříznutí cesty ledem, aby pomohly mužům přistát.

Richard Cruzen byl jedním z těch několika mála mužů, kteří se nacházeli v několika “oases”, nyní tajných oblastech Antarktidy, a dotýkali se toho skutečného důvodu, proč tam byl tenkrát expediční tým poslán. Zamýšlený účel expedice avšak skutečně znali pouze nemnozí lidé se zvláštním povolením.

Na youtube nalezneme k této problematice dva zajímavéí dokumenty, první se jmenuje Rh- pokrevní linie v historii a je od autora dnešního článku Roberta Sephera

Druhý se pak jmenuje „Okultní tajemství Vril, Tantra a esotericka transmutace“ a je od stejného autora:

Zdroj: atlanteangardens.blogspot.com

Autor originálního článku Robert Sepher, původní článek zpracovala, přeložila a doplnila Myšpule