Média. Obklopuje nás. Žijeme svůj život v něm a skrze něj. Kolem toho strukturujeme svůj život. Ale nebylo tomu tak vždy. Tak jak jsme se sem dostali? A kam nás zavede mediální technologie, která stále více řídí naše životy? Toto je příběh The Media Matrix .

Už je téměř nemožné procházet zprávy, aniž byste se vzdali veškeré naděje na budoucnost lidstva. Všichni budeme nacpáni do chřtánu technokratického otrokářského systému a naši noví vládci robotů hrajících šachy nám zlomí prsty a nemůžeme s tím nic dělat.

Gutenbergovo spiknutí

Na začátku bylo slovo. Tedy bylo to mluvené slovo.

Toto slovo, tedy psané slovo, ještě po nespočet generací.nevznikne

A toto slovo, tedy tištěné slovo, ale nepřišlo až další tisíce let poté.

Ve skutečnosti známe pohyblivý tiskový stroj asi pouze 600 let, ale bez něj by byl dnes náš svět k nepoznání jiný.

Od renesance po reformaci, od pádu feudalismu po vzestup kapitalismu, od vědecké revoluce po průmyslovou revoluci, od způsobu uspořádání našich myšlenek až k tomu, o čem se rozhodneme přemýšlet, nic z toho nepřežilo tiskařskou revoluci zcela nedotčené.

Náš svět je tedy vlastně svět, který vytvořil tiskařský lis.

A tento svět začal tímto . [Zvedne se zrcadlo.]

VOICEOVER: Média. Obklopují nás. Žijeme svůj život v nich a skrze ně. Kolem nich strukturujeme svoje životy. Ale nebylo tomu tak vždy. Tak jak jsme se sem dostali? A kam nás nakonec zavede mediální technologie, která stále více řídí celé naše životy? Toto je příběh Mediálního Matrixu. The Media Matrix .

ČÁST PRVNÍ: GUTENBERGOVO SPIKNUTÍ

Víte, ve středověku bylo zrcadla – a to obzvláště ta zakřivená – čertovsky obtížné vyrobit.

A tzv. poutnické odznaky – náročně navržené olověné nebo cínové talíře se zakřiveným zrcadlem uprostřed bylo vyrobit ještě obtížnější Ale v patnáctém století v Německu byly také velmi žádané.

Vše sahá až do roku 800, kdy císař Karel Veliký daroval čtyři svaté relikvie z Jeruzaléma do katedrály v Cáchách v dnešním Německu: zavinovačky a bederní plátno Ježíše, Mariino roucho a látku, na které byla sťatá hlava Jana Křtitele. Předpokládalo se, že tyto relikvie mají zázračné a obnovující schopnosti. A tak byly po epidemii černé smrti roku 1349 odstraněny ze zlaté svatyně katedrály a jednou za sedm let byly vždy vystaveny veřejnosti aby přilákaly desítky tisíc poutníků z celého křesťanského světa.

Brzy se rozvinula pověra, že k relikviím lze připevnit zakřivené zrcadlo, aby zachytilo jejich zázračné schopnosti a přieneslo je zpět do domova poutníků v jakkoli vzdálené zemi, ze které pocházeli.

Zrcadlo nebylo zrcadlem jako jsou ta, na která jsme dnes zvyklí. Byl to poutní odznak a byl to skutečně jeden z velice mála sériově vyráběných předmětů středověku. Byly to ale také velmi lukrativní produkty na výrobu. Ve skutečnosti až tak lukrativní, že zlatníci a řezači poutních odznaků v Cáchách vůbec nestačili poptávce.

Do našeho příběhu vstoupí Johannes Gutenberg. Gutenberg, jehož otec byl společníkem církevní mincovny, se narodil na přelomu 15. století v bohaté rodině v Mohuči v dnešním Německu a měl jisté zkušenosti se zlatnictvím, mincovnictvím a kovovýrobou.

Když v roce 1434 dorazil do Štrasburku, napadlo ho využít své dovednosti ve výnosném podniku: vytvoření odznaků pro příští pouť v Cáchách v roce 1439. Byl tu jen jeden drobný problém: neměl dostatečný kapitál, aby si odznaky vyrobil sám. Vstoupil tedy do družstva se třemi obchodními partnery, z nichž každý získal nějakou část peněz potřebných k tomu, aby Gutenberg mohl začít vyrábět svá zrcadla.

Ale právě ve chvíli kdy se pouť již blížila a už to vypadalo, že vynálezce bude mít slušný zisk jak pro sebe tak pro své obchodní partnery, ale černá smrt udeřila znovu. Propuknutí moru zpustošilo údolí horního Rýna v roce 1438, čímž byla pouť odložena o celý rok. Gutenberg už vyrobil řadu zrcadel, ale jeho kapitál mu docházel. A tak se zaměřil na svůj nový podnik – takx- odvážný, tak revoluční, že nechal své partnery podepsat smlouvu, v níž je zavázal mlčenlivosti, než je do toho pustí.

Ve skutečnosti byl tento projekt tak tajný, že jediný důvod, proč o něm vůbec něco víme, je ten, že jeden z obchodních partnerů zemřel a jeho bratr se pokusil dostat se na jeho místo v družstvu. Ale poté, co ho pozůstalí partneři odmítli pustit do spiknutí, případný spoluspiklenec zažaloval Gutenberga u soudu ve Štrasburku.

Soudní dokumenty, které přežily, jsou samy o sobě značně záhadné – odkazují na „dobrodružství a umění“ „díla“, na kterém se Gutenberg a jeho partneři zabývali, ale nikde přesně nespecifikují, o jaké dílo vlastně šlo . Víme jen, že se jednalo o jakési lisy upevněné šrouby a také vyryté „formy“ dodané místním zlatníkem, a že pro tento podnik bylo nakoupeno nějaké množství kovu, nebo že se očekávalo, že práce potrvají pět let a – především – že předmět tohoto závazku zůstane v tajnosti.

Gutenberg a jeho partneři tehdy doslova vstoupili do spiknutí.

A toto spiknutí vyústilo v toto . Teď se vám to nemusí zdát moc. . . a měl bys pravdu. Jedná se o ořezávátko. Ale pohyblivý tiskový stroj Gutenberg , podle kterého je modelován? Teď to bylo umělecké dílo. Ve skutečnosti existuje pádný argument, že to byl jeden z nejdůležitějších vynálezů v historii lidstva.

Do Gutenbergovy tvorby vstoupilo mnoho existujících nápadů a technologií: šroubový lis, výroba papíru, myšlenka dřevotisku, vývoj inkoustu. Ale trvalo roky pečlivého experimentování, než se podařilo vyřešit hádanku, jak pokaždé vytvořit dokonalý tisk.

Na první pohled to vypadá přímočaře . Typ je uspořádán do obdélníkové nádoby a poté vytlučen kuličkami inkoustu. Papír je umístěn v kůží potaženém rámu zvaném „tympan“ a zakrytý frisketou. Tympán se poté položí na typ a vloží se do šroubového lisu, který se otočením přitlačí písmo na papír.

Jednoduché, že? To stěží.

Ve skutečnosti každá část jejich tiskového procesu zahrnovala roky pracného experimentování: například nalezení správného papíru pro tisk, nebo nalezení té správné úrovně vlhkosti, aby papír absorboval inkoust, či nalezení správného způsobu sušení papíru, vynalezení inkoustu , který by nestékal z kovového typu, nalezení správné slitiny pro odlévání typu a další a další a další. Každý problém prověřil limity středověké technologie a limity Gutenbergovy vlastní dovednosti a vynalézavosti.

A výsledkem nebylo nic menšího než revoluce.

Jak to?

Tady, podívejte se na tento rukopis. Co vidíte?

Pokud by jste žili ještě před Gutenbergem, viděli by jste stránku textu. Totalita. Hromada informací. Ale Gutenberg viděl něco jiného. Jeho základním postřehem bylo, že stránka textu není pouze ta věc sama o sobě, ale že je to celá sbírka písmen, která lze rozdělit a přeskupit do jakékoli jiné sbírky písmen.

Z tohoto zdánlivě jednoduchého pozorování vzešlo toto . Vytištěná stránka. Mechanicky vyrobené, dokonale identické znaky, které lze uspořádat do jakékoli konfigurace, kterou si tiskárna přeje vytvořit jakýkoli představitelný text.

A tento pohled zrodil moderní svět.

Zrodila se éra masové komunikace. Před Gutenbergem nebyly žádné knihy, žádné brožury, žádné noviny. Ve skutečnosti 50 let před Gutenbergem se všichni písaři v celé Evropě snažili vyrobit 20 000 pracně ručně zkopírovaných rukopisů. A 50 let po Gutenbergovi? Tiskárny, které náhle vyrostly po celém starém kontinentu, chrlily na 12 milionů tištěných knih ročně.

Zrodila se masová výroba. Kromě poutnických odznaků bylo ve středověku jen velmi málo nějakých sériově vyráběných předmětů. Oděvy, nástroje, přístřeší, nebo rukopisy – to všechno bylo ručně vyráběné. Kniha přivykla středověké mysli představě identických, mechanicky vyrobených předmětů. A tiskařský lis – se svým mechanicky dokonalým typem – vlastně předznamenal pokroky průmyslové výroby.

Zrodila se vědecká revoluce. Široké zveřejňování dat, shromažďování znalostí v široce dostupných referenčních knihách, schopnost přesně reprodukovat ilustrace – věci, které dnes považujeme za zcela samozřejmé – byly naprostým zjevením, když se objevily v patnáctém století a vytvořily podmínky pro vzestup vědecké empirické metody.

Zrodila se reformace. Všichni víme, že to byl Luther a jeho 95 tezí přibitých na dveře kostela, kdo zahájil reformaci, ale byl to tiskařský lis , který umožnil Lutherovým myšlenkám rozšířit se tak daleko, a tak rychle . (A bonusová skutečnost: Jeho teze byly adresovány právě arcibiskupovi z Mohuče, z rodiště Gutenbergova tisku.)

Tiskařský lis tehdy dokonce zrodil národní stát.

TAZATEL:Ano, a jak byste nyní popsal dopad vynálezu tiskařského lisu? Uveďte několik příkladů toho, co se v důsledku toho stalo.

MARSHALL MCLUHAN:Téměř přes noc to vytvořilo to, co dnes nazýváme nacionalismem, což bylo ve skutečnosti veřejností. Staré rukopisné formy nebyly dostatečně výkonnými technologickými nástroji k vytváření publika v tom smyslu, jak to náhle dokázal tisk. Jednotná, homogenní čtenářská veřejnost.

Vše, čeho si v našem západním světě ceníme ve věcech individualismu, separatismu a jedinečného úhlu pohledu a soukromého úsudku; všechny tyto faktory jsou velmi umocňovány tištěným slovem a ve skutečnosti nejsou upřednostňovány jinými formami kultury, jako je rozhlas nebo dříve dokonce i rukopis.

Ale toto posílení roztříštěného, ​​soukromého – jednotlivce, soukromého úsudku, úhlu pohledu – to vše ve skutečnosti celé naše slovníky prošly s příchodem takové technologie obrovskou změnou.

ZDROJ:Marshall McLuhan 1965 — Budoucnost člověka v elektrickém věku

Svět, do kterého se Gutenberg narodil, byl ještě tento starý svět:, ten skutečný svět. Pokud jste se o tomto světě vůbec něco dozvěděli, pravděpodobně jste se to dozvěděli z něčí zkušenosti nebo alespoň od někoho, kdo tuto zkušenost měl.

Ale svět, který po sobě Gutenberg zanechal, byl již vlastně světem masové komunikace. Knihy už nebyly tak vzácnou a cennou věcí a bylo stále pravděpodobnější, že vaše informace o světě pocházejí od někoho, koho jste nikdy nepotkali, někoho, kdo mohl být dávno mrtvý.

Pohyblivý tiskový stroj nezměnil jen způsob komunikace lidí; změnilo to i to, o čem komunikovali.

Ve velmi reálném slova smyslu tak tehdy vlastně vynalezl tiskařský lis dnešní „zprávy“.

Před Gutenbergem bylo „zprávou“ vše, co se vám podařilo získat od svých sousedů, co jste se dozvěděli od cestujících projíždějících vaší vesnicí, co jste slyšeli křičet v ulicich města nebo v lepším případě to, co jste si sami přečetli v občasném prohlášení. nebo nařízení od úřadů.

Ale po tiskařském lisu byly zprávy poprvé shromažďovány, organizovány, pravidelně tištěny a hlavně distribuovány široko daleko.

V roce 1605 vznikly první noviny na světě ve Štrasburku – ve stejném městě, kde Gutenberg před jeden a půl stoletím a půl vyráběl svá zrcadla pro pouť v Cáchách – a brzy úplně všichni tiskli informační bulletiny nebo brožury nebo noviny nebo traktáty. A tak se tyto myšlenky šířily po světě jako nikdy předtím.

Poprvé v historii mohl někdo číst úplně stejné zprávy jako někdo ve vedlejším městě. . .

JAMES EVAN PILATO zMEDIAMONARCHY.COM:. . . nebo někdo na druhé straně planety. . .

. . . přesně ve stejnou dobu.

Tiskařský lis tak spojoval lidi jako nikdy předtím a výsledkem byla exploze v šíření myšlenek, jaké jsme už po staletí nezažili.

Ne všichni ale byli z tohoto volného toku informací nadšeni. Zakořeněné mocenské struktury středověké společnosti – koruna, církev, feudálové – přetrvávaly po celá dlouhá staletí kvůli kontrole informací a potlačováním disentu. Ale jak se zhroutily veškeré bariéry pro nové myšlenky, zhroutil se s nimi i starý feudální řád.

Není tedy překvapením, že kamkoli tiskařský lis putoval, kde si nový kádři tiskařů a knihkupců zřídil obchody, tak cenzoři rozhodně nezůstávali pozadu. Když se v roce 1520 začaly v Anglii objevovat první luteránské knihy, tak kardinál Wolsey rychle prohlásil, že každý, kdo bude přistižen s těmito texty, bude podléhat zákonům o kacířství. Aby toho nebylo málo, provolání krále Jindřicha VIII. „ Zakazování chybných knih a překladů Bible “ z roku 1530 mu umožnilo vyzkoušet čtenáře těchto „rouhačských a škodlivých“ knih v jeho vlastní obávané Hvězdné komnatě.

Parlament sice již v roce 1641 rozpustil Hvězdnou komoru, ale nechystali se vzdát cenzury tisku. Chtěli si jen vzít moc pro sebe, a to je také přesně to, co udělali. Licenční nařízení z roku 1643 zakázalo tisk, vázání nebo prodej knih, s výjimkou osob s licencí udělenou jim parlamentem.

To přimělo Johna Miltona k napsání Areopagitica , dodnes uznávané jako jedné z vůbec nejvlivnějších a nejvášnivějších obhajob svobody slova v historii:

„Kdo zabíjí člověka, zabíjí rozumného tvora, Boží obraz; kdo však ničí dobrou knihu, zabíjí rozum sám, zabíjí obraz Boží, jakoby v jeho očích.“

Ale i ten nejvznešenější jazyk Miltonu měl jen malý vliv na to, aby rozkolísal cenzory. Licenční řád nebyl zrušen ani po půl století, když se parlament rozhodl znova tento zákon již neobnovit.

Ti v mocenských pozicích měli dobrý důvod bát se tiskařského lisu. Gutenbergův vynález obrátil jejich svět na hlavu. Najednou se lidé, kteří byli drženi odděleně a z velké části ignorovali svět kolem sebe, dostali do společenství čtenářů; začala gigantická společenská konverzace, která zrodila radikály, kteří se snažili zvrátit zavedený řád, který existoval po dlouhá staletí, a pomohla jim šířit jejich nebezpečné nové myšlenky rychleji a hlavně mnohem dále, než by kdy mohli dosáhnout jen s perem a papírem.

Možná tedy nebude žádným velkým překvapením, že tyto nové myšlenky přijdou ke svému dramatickému uskutečnění na jednom z těch vůbec nejgramotnějších míst na planetě: v koloniální Americe.

Na konci 18. století dosahovala gramotnost v koloniích více než devadesát procent a jen na východním pobřeží vycházelo 180 novin, což je dvakrát více než v Anglii, v zemi s dvojnásobnou populací.

Chuť kolonistů po knihách a učení byla oslavována široko daleko. V roce 1772 reverend Jacob Duché o koloniích napsal : „Téměř každý člověk je tu čtenář. […] I ten nejchudší dělník na březích Delaware si myslí, že je dnes oprávněn vyjádřit své cítění v otázkách náboženství nebo politiky co nejvíce a to svobodně jako pánové nebo učenci […] takový je dnes převládající vkus knih všeho druhu.“

Jen o čtyři roky později, v roce 1776, Thomas Paine vydal Common Sense , 47stránkovou brožuru, která měla vzápětí vzít tyto kolonie útokem. Za první tři měsíce od jejího vydání se prodalo ohromujících 120 000 výtisků knihy; do konce roku se prodalo již 500 000 výtisků, neboli jeden leták na každých pět mužů, žen a dětí v koloniích. Abych to uvedl na pravou míru, upravený pro populaci selského rozumu se stal třináctou nejprodávanější knihou všech dob .

Ale tohle již nebyl jen obyčejný knižní bestseller. Tohle byla skutečná revoluce.

Na začátku roku 1776, před Common Sense , se průměrní kolonisté domnívali, že jsou Angličané zapletení do občanské války; po vydání Common Sense (zdravého rozumu) to byli revolucionáři zapojení do války za nezávislost. A ta válka byla vedena sílou tištěného slova. To byla teprve ta skutečná síla tisku.

Pero může být sice mocnější než meč, ale tiskařský lis je mocnější než celé armády.

Na konci devatenáctého století se objevil nový tvor, který tento nový nástroj moci využil: tiskový baron.

V Americe to byl William Randolph Hearst . . . to znamená, že William Randolph Hearst zdědil San Francisco Examiner po svém bohatém otci, a vybudoval z něj největší noviny ve městě a zisky vložil do nákupu New York Journal . S časopisem Journal a rostoucím počtem deníků po celé zemi se Hearst stal brzy skutečným tiskovým baronem, kterým se New York World stal průkopníkem poutavých nákresů a senzačních příběhů, které se brzy objevili. Definoval tak svoji vlastní značku „žluté“ (bulvární) žurnalistiky a pomohl tak získat veřejnou podporu pro španělsko-americkou válku, mezi mnoha dalšími pochybnými příčinami.

V Anglii mezitím Alfred Harmsworth převzal myšlenku žluté žurnalistiky od Hearsta a Pulitzera a použil ji k vybudování vlastního tiskového impéria kolem The Daily Mail . Harmsworth, který pocházel z nižší kasty britské společnosti se tak náhle ocitl v centru politické moci v Británii, a hned využil svého vlivu k podněcování veřejné nenávisti k Hunům před první světovou válkou, stal se v roce 1918 ředitelem propagandy pro vládu a získal si titul titul Lord Northcliffe v procesu.

V jistém smyslu byli lord Northcliffes a William Randolph Hearsts a další tiskoví baroni té doby vlastně jen konečnou fází Gutenbergovy revoluce. Vynález, který dal hlas masám a zahájil rozhovor, který by svrhl instituce, sesadil z trůnu panovníky a znovu uspořádal říše, nyní katapultoval lidi na okraji moci do jeho samotného srdce. Díky síle tisku byli tito muži schopni ovlivnit mysl lidí celých národů.

Staré napětí mezi vládnoucí elitou a masami, podporovanými tiskem, přirozeně stále existovalo. Ale cenzura se neukázala jako účinný nástroj, jak udržet masy v nevědomosti. Musel existovat jiný způsob.

Tak se ukázalo, že jde o další spiknutí.

9. února 1917 Oscar Callaway, americký zástupce z 12. texaského obvodu, odhalil toto spiknutí v záznamu Kongresu :

„V březnu 1915 spojily zájmy JP Morgan, ocelářské, lodní a práškové zájmy a jejich dceřiné organizace 12 mužů vysoko ve světě novin a zaměstnali je, aby vybrali nejvlivnější noviny ve Spojených státech. a dostatečný počet z nich, aby obecně řídili politiku denního tisku Spojených států. […] Zjistili, že je nutné pouze koupit kontrolu nad 25 největšími novinami. odesláno, aby si zakoupilo politiku těchto novin, národní i mezinárodní; bylo dosaženo dohody; byla zakoupena politika novin, která měla být uhrazena do měsíce; pro každý list byl určen editor, který náležitě dohlížel a upravoval informace týkající se otázky připravenosti, militarismu, finanční politiky a dalších věcí národní a mezinárodní povahy, které jsou považovány za zásadní pro zájmy kupujících.“

Zpráva byla mimořádná, ale skoro vůbec nebyla hlášena. Callaway nedostal čas, aby své svěřence přednesl na půdě sněmovny; místo toho byli „pohřbeni v Záznamu“. Teprve když jiný kongresman požadoval úplné prošetření obvinění v Kongresu, noviny se dokonce obtěžovaly o tom příběhu .

Možná není překvapením, že Gutenbergovo spiknutí skončilo zde, u Morganova spiknutí. Že revoluční krok k vysvobození člověka z pout nevědomosti se setkal s revoluční protiakci navrženou tak, aby kolem něj byly tyto řetězy ještě pevnější. Že v zenitu tiskové revoluce oligarchie konečně našla způsob, jak kontrolovat volný tok informací.

Ironické tedy bylo, že během několika málo let měla být tisková revoluce, kterou Gutenberg odstartoval, převrácena jinou technologií.

Zdroj: https://www.corbettreport.com/media/

Zaujal Vás dnešní překlad?

PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT !
https://myspulesvet.org
a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů. Přispějete-li na jejich provoz a udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100
do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule