Již mnohokrát jsem se na svém blogu zabývala teorií duté země. Nevím, zda-li tato teorie je pouze konspirací a ryzím sci.fi, nebo jestli je na ní něco málo pravdy, nevím ani zda-li je naše Země kulatá, nebo kulatá a dutá, nebo mnohem větší než nám tvrdí mainstreamová zmanipulovaná „pseudo věda“, nebo jestli je plochá , o čemž důkazů také neustále přibývá, jedno však vím zcela jistě, zcela určitě není taková, jaká nám tvrdí že je. Ve vylhaném matrixu naší reality je zkrátka vše, co nám oficiálně tvrdí, pouze manipulace a lež. A dopátrat se pravdy je extrémně složité. A při svém pátrání po pravdě jsem opět narazila na zajímavé informace okolo teorie o tom, že naše Země přímo v sobě skrývá velké tajemství, celý „paralelní“ podzemní život, či vnitřní civilizaci, Tedy opět na teorii „duté země“ jak ji světu představil po americké operaci „Highjump“ na konci druhé světové války admirál Byrd, jehož deník v překladu bude také součástí mého dnešního konspirativního článku na Myšpule Světě.

Už minimálně desítky let je myšlenka, že země je dutá a s možná horkým pevným sférickým jádrem, vášnivě popisována některými vědci, vojenským personálem, ale i historiky a podobnými vypravěči.

Tato teorie o duté zemi se totiž také objevuje až v ohromujícím množství starověkých textů.

Některé z nich jsou v sumerštině, v níž jsou vedeny ty vůbec nejstarší záznamy o lidskéýchdějinách. Bylo to také dosti oblíbeným námětem pro populární sci-fi literaturu, jako je třeba i u nás dobře známá Cesta do nitra Země podle Julie Verna.

Abychom ale tuto teorii skutečně mohli prostudovat s nějakými smysluplnými výsledky, musíme do toho všeho jít s otevřenou myslí a srdcem. Úkolem skeptika není něco přehlížet. Člověk může být skeptikem totiž pouze tehdy, kdy je každá unce byť leckdy i značně kontroverzní informace, třeba jako je tato, pečlivě zvážena, zasazena do dalšího kontextu a posouzena. z co možná nejšíršího úhlu pohledu.

Teprve poté, lze předpoklad umístit do širšího kontextu a zaujmout kritické a oddůvodněné stanovisko

Mytologie okolo podzemního světa Shambhala nebo Shangri-la, což v sanskrtu znamená „místo míru“ , se nachází jak ve starověkém písmu Kalachakra, Tantry a Zhang Zhung (což je vlastně kultura, která se později vyvinula v tibetský buddhismus).

Podle legendy, však do tohoto ráje mohli vstoupit jen lidé s čistým srdcem.

Bylo to údajně místo bez utrpení a stáří, s nevýslovnými krásami a bohaté na suroviny a zdroje. A bývá také často zobrazeno jako místo, které není úplně fyzicky existující, ale jako existující pouze pro ty, kteří mají své vibrace již dostatečně čisté na to, aby to zažily.

Tibetští buddhisté používají často mandaly k ilustraci vztahu mezi životem na povrchu Země a životem hluboko uvnitř. Mluví někdy také o rase jakýchsi ‘super’ lidí, kteří přišli na povrch z tunelů, které vedly až do vnitřní Zemi, aby tu dohlížely a „duchovně“ vedly bytosti na povrchu.

Oni totiž údajně vchody do něj ukryté uvnitř chrámů hlídali lamové.

• Lidé z indiánského kmene Hopi tribe také věřili v záměry této rasy pomoci povrchová civilizace. 
• Olmékové a Zapotékové (Jižní Amerika) ji popisují jako životní sílu z hlubin Země. Měli dokonce záměrně vykopané hluboké jeskyně jen proto, aby se dostali blíže k ‚bohu stvoření‘. 
• Popol Vuh, který je známý také jako Mayská svatá Bible, mluví rovněž o stvoření života ve středu Země.

Egypt byl také nedávno zkoumán ve vztahu k jejich brilantnímu uvědomění si dalších prostorových dimenzí planety.

Chrámové hieroglyfy Abidos byly přeloženy, aby nám to odhalili:

‘lidé kdysi unikli na Zemi jako pokud to bylo útočiště před kataklyzmatickou povodní nebo erupcí.

Není to zase až tak neobvyklé slyšet o tomto příběhu „ kdy země byla ponořena do dnů temnoty“.

Rámájana zobrazuje Rámu jako jakýsi „messenger“ uvnitř letadla z celého kontinentu Agartha ve vnitřní zemi. Hovoří o Agarthě, která měla být místem narození – poslední inkarnace Višnua: Kalki.

Společné proroctví se váže téměř na všechny tyto legendy a tou je to, že:

kdyby po ‚barbarech‘ z rasy na povrchu už nezbylo nic, co by bylo možné ještě dobýt, brány Shambhaly by se otevřela, aby zahájila nový zlatý věk.

První vědecké reference duté Země

Edmund Halley (známý kvůli výpočtu orbity Halleyovy komety) byl anglický astronom, geofyzik, matematik, meteorolog a fyzik.

Již v roce 1692 předložil myšlenku, že

‘Země se skládá z a dutého plášťě o tloušťce asi 800 km, se dvěma vnitřními soustřednými skořápkami a nejvnitřnějším jádrem, o průměrech Venuše, Marsu a Merkuru‘

Předpokládal, že každá z těchto skořápek se otáčí jinou rychlosti a že jsou od sebe odděleny atmosférami (vhodnými pro život a se světlem) a každá z nich že má i své vlastní magnetické póly.

Také věřil, že unikající plyn z vnitřku Země by mohl být důvodem k velkolepé polární záři Aurora Borealis. Jeho teorie má pak svůj základ v hodnotě lunární relativní hustoty navržené Isaacem Newtonem.

Spekuloval o tom také prostřednictvím různých hodnot kompasu, které znamenají, že by Země skutečně mohla mít až  čtyři magnetické póly.

Halley vysvětlil, že:

„dutina, kterou v sobě Země má, tak jí může dobře posloužit k přizpůsobení své hmotnosti Měsíci. Jinak by za sebou totiž Země zanechala Měsíc a ten by se stal další primární planetou.“

Měsíc byl navržen hustší než Země, aby mohl udržet svůj krok se Zemí na jeho cestě vesmírem. Kdyby si byly obě planety více podobné hustotou, tak by podle Halleyho Měsíc zůstal pozadu.

Leonhard Euler  žijící v18. století byl matematik, fyzik, astronom, logik a inženýr, který navrhli hypotézu, že aby to Země udělala a, tak že nemá žádné vnitřní kruhy, ale musela by být zcela dutá s dalším „sluncem“ či jádrem o průměru 600 mil uprostřed.

Do dutého vnitřku by se podle něj mělo být možné dostat obrovskými „dírami“ na severním a jižním pólu.

John Cleves Symmes , což byl důstojník americké armády a lektor na univerzitě napsal,

„Prohlašuji, že Země je dutá a obyvatelná uvnitř; obsahující množství pevných látek v podobě soustředných koulí, jedna v druhé, a že je otevřena na pólech na šířce 12 nebo 16 stupňů.“

On se také pokusil zorganizovat expedici, aby našel otevřenou dutinu na severním pólu.

Jeho plány však byly několikrát zmařeny .

Mapa vnitřní Země podle starodávných mýtů

Deník admirála Byrda

Admirál Richard E. Byrd byl americký námořní důstojník se specializací na průzkumné expedice. Byl vůdcem expedic, průzkumník a rovněž průkopníkem v oblasti letectví.

Jeho popis duté země je pravděpodobně ten její vůbec nejslavnější popis, alespoň u všech, kteří při tom berou v úvahu jeho pracovní a služební pozici.

Operace Highjump byla expedicí ponechanou pouze pod Byrdovo velení. To ovšem zahrnovalo také potřebu uskutečnění velké námořní výpravy do Antarktidy s obrovskou flotilou 5000 amerických vojáků a všemi potřebnými zdroji .

Podle Byrda, který byl sám jen se svým radistou v jednom z letadel náhle začal letět nad teplejší zemí kde se začal ztrácet rádiový signál a projevovat se nepřesnosti při čtení kompasu.

Později tvrdí, že přeletěl nádherné i když malé pohoří ale zcela odlišná od všeho, co kdy viděl. Objevil velká jezera a řeky. Viděl prý cosi jako mamuty a UFO obklopující jeho letadlo.

Podle jeho svědectví létající vozidla ve tvaru disku převzala ovládání jeho letounu a narušila jeho rádiové signály a komunikaci.

Doprovodili ho až do jakéhosi neznámého města a nakonec i přistáli s jeho letadlem. Tohle je to místo, kde se příběh dostává opravdu do oblasti naprosté sci-fi. ‘Mistr’ tohoto neznámého města pozve ho dovnitř na rozhovor. Vypráví mu o narůstajících obavýách jeho lidí z aktivit na Vnější Zemi od roku shození bomby na Hirošimu, a jaderného bombardování Nagasaki.

Údajný deník admirála Byrda vydal až jeho syn roky po jeho smrti.

Tohle je místo, kdy popisujeí následující dialog mezi Mistrem a jím samým:

„…doba temna, která nyní přijde pro vaši rasu, pokryje země jako bledost, ale myslím, že někteří lidé z vaší rasy budou nuceni prožít v životě bouři, kromě toho, ale již nemohu nic více říci.

Vidíme z velkého odstupu jak se dnes rodí nový svět z trosek vaší rasy, jak hledá všechny ty své ztracené a legendární poklady, ale ty budou zatím tady, můj synu, tady v bezpečí a v naší úschově. Až ten správný čas nadejde, uděláme to co je třeba a pak přijďte znovu, abyste pomohli znovu oživit vaši kulturu a vaši rasu.

Možná do té doby pochopíte marnosti války a vašich svárů.. a po té době jisté vaší kultury a věda se vrátí, aby vaše rasa začala znovu.

Ty, můj synu, mají se vrátit do Surface World s tímto poselstvím…“

Celý deník si nyní můžete přečíst přímo tady:

Admiral Richard B.Byrds – My Secret Diary – Inner Earth

Tajný deník admirála Richarda B.Byrdse – Vnitřní Země

Průzkumný let přes severní pól

Musím si tento deník psát tajně a trochu nejasně. Týká se totiž mého arktického letu devatenáctého února roku devatenáct set čtyřicet sedm.

Přichází doba, kdy musí racionalita lidí vyblednout svoji bezvýznamností a člověk zkrátka musí přijmout nevyhnutelnost Pravdy!

JÁ nemohu na tomto místě zveřejnit vše. A následující dokumentace a text… možná že nikdy nespatří světlo světa a veřejné kontroly, ale musím přesto splnit svou povinnost a zaznamenat vše právě zde, aby si to všichni mohli jednou přečíst.

Ve světě chamtivosti a vykořisťování některých lidí už nelze potlačit všechno to, co je pravdivé

DENÍK LETU – BASE CAMP ARCTIC – 2/19/1947

06.00 hodin- Všechny přípravy na náš let na sever jsou již dokončeny a my jsme ve vzduchu s plnými palivovými nádržemi v 06:10.

06.20 hodin – palivová směs na pravoboku motoru se zdá příliš bohatá, úprava provedena a Pratt Whittneys již běží hladce.

07.30 hodin – rádiové spojení se základním táborem. Vše je v pořádku a rádio příjem je normální.

07.40 hodin- Poznámka: mírný únik oleje v motoru na pravoboku, tlak oleje nejistý indikátor se však zdá normální.

08.00 hodin – Mírné turbulence zaznamenané z východního směru v nadmořské výšce 2321 stop, korekce letu na 1700 stop, dále nejsou turbulence, ale zadní vítr se zvyšuje, mírné přenastavení ovládání plynu , letadla si nyní již vedou velmi dobře.

08.15 hodiny- Rádiové spojení se základním táborem, situace normální.

08.30 hodin – Znovu se setkáváme s turbulencí, zvyšte výšku na hladinu 2.00 , zde opět hladké letové podmínky.

09.10 hodin – Obrovské plochy ledu a sněhu dole, všimneme si přírodně nažloutlého zbarvení, ale to se časem rozptýlí v lineárním vzoru. Změna kurzu nepřátel a lepším zkoumáním tohoto barevného vzoru níže, všimneme si také jeho načervenalé nebo až fialová barvy. Obkroužíme tuto oblast o dvě plné zatáčky a vrátíme sed do přiřazeného kurzu dle kompasu. Kontrola polohy je provedená znovu až do základního tábora, a předávám informace týkající se zvláštního zbarvení v ledu a sněhu níže.

09.10 hodin – Magnetické i gyroskopické kompasy začínají zmateně kroužit a my již nadále nejsme schopni udržet směr letu podle přístrojového vybavení. Vezměte ložisko se slunečním kompasem, ale vše se zdá být v pořádku. Ovládací prvky jsou zdánlivě pomalejší v reakcích a a začínají mít nižší kvalitu, ale neexistuje již indikace ledu!

09.15 hodin – V dálce se objevuje něco, co vypadá jako hory.

09.49 Hodiny – již 29 minut uplynulo z doby letu od prvního pozorování hor, takže to není žádná iluze. Jsou to opravdu hory a jsou jen malého rozsahu, ale které jsem ještě nikdy předtím neviděl!

09.55 hodin – změna nadmořské výšky na 2950 stop, opět se setkáváme se silnými turbulencemi.

10.00 hodin -Přelétáme přes malé pohoří a stále postupujeme směrem na sever, jak zjišťujeme. Za hranicemi pohoří je cosi, co vypadá jako údolí s malou řekou popř. proud protékající středovou částí údolí. Zelená by ale neměla být barva údolí dole pod námi! Něco je tu rozhodně špatně a nenormálně! My měli přece stále být nad ledem a sněhem! Na levoboku jsou přitom mohutné lesy rostoucí na horských svazích. Naše navigační přístroje se stále jen zmateně točí , gyroskop osciluje tam a zpět!

10.05 hodin – změním výšku na 1400 stop a provedu ostrou levou otočku, abychom lépe prozkoumali údolí pod námi. Je zelené porostlé mechem nebo nějakým druhem propletené trávy. Světlo se zde zdá být trochu jiné. Už nevidím Slunce. Uděláme další levou zatáčku a zahlédneme pod námi cosi, co se zdá být velké zvíře jakéhosi neznámého druhu. Zdá se, že to vypadá jako velký slon! NE!!! Ono to vypadá spíš jako mamut! Tohle je naprosto neuvěřitelné! Přesto, to tam skutečně je! Snižíme nadmořskou výšku na 1000 stop a vezmu si dalekohled, abych to zvíře mohl lépe prozkoumat. Je to tím potvrzené – zcela jistě je to zvíře velmi podobné mamutovi! Nahlasím to základnímu táboru.

10.30 hodin – Nyní se setkáváme s dalšími zvlněnými a stále zelenými kopci. Vnější ukazatel teploty ukazuje již 74 stupňů Fahrenheita! Pokračování na našem současném kurzu. Navigační přístroje se teď zdají normální. Jsem zmatený nad tím co ukazují. Pokus o kontakt se základním táborem. Rádio ale nefunguje!

11.30 hodin – venkov dole pod námi je víceméně normální (pokud mohu použít to slovo). Před námi ale spatříme něco, co vypadá jako město!!!! Tohle není možné! Letadla se zdají být velice lehká a zvláštně se vznášejí. Ovládací prvky odmítají reagovatt!! Můj BOŽE!!! Mimo náš přístav a vedle nás se objevují jiné, zvláštní typy letadel. Rychle se uzavírají okolo nás! Letadla jsou diskovitého tvaru a mají zářivou barvu. Jsou již dost blízko na to, abych byli viděl jejich značky. Je to jakýsi druh svastiky!!! Tohle je fantastické. Kde to jsme! Co se tu a s námi stalo. Opět se pokusím zatáhnout za páku řízení. Neodpovídá!!!! Jsme chyceni v jakoby neviditelném svěráku nějakého neznámého typu!

11.35 hodin-Naše rádio praská a nějaký hlas se v něm ozývá v angličtině možná s mírným severským nebo germánským přízvukem! Ta zpráva byla:

‘Vítejte, admirále, v naší doméně. Přistaneme s vámi přesně za sedm minut! Uvolněte se, admirále, jste v dobrých rukou

Podotýkám že motory našeho letadla přestaly běžet! Letadlo je pod nějakým zvláštním cizím ovládáním a teď se samo otáčí. Ovládací prvky jsou zbytečné.

11.40 hodin-Přijata další rádiová zpráva. Zahajujeme proces přistání právě nyní a chvílemi se celé letadlo mírně chvěje a začíná sestupovat dolů, jako by bylo zachyceno v nějakém velkém a neviditelném výtahu! Ten pohyb směrem dolů je ale zanedbatelný a přistáváme jen s nepatrným otřesem!

11.45 hodin-Ukvapeně dělám svůj poslední zápis do letového deníku. Několik mužů se již blíží pěšky k našemu letadlu. Jsou vysocí a s blond vlasy. V dálce pulzuje velké třpytivé město s duhovými odstíny barev. Nevím, co se stane teď, ale na těch, kteří se blíží, nevidím žádné známky násilí nebo zbraní. Teď slyším hlas, který mi jménem nařizuje otevřít nákladové dveře. Dodržuji jeho pokyny.

KONEC LOG

Od tohoto okamžiku píšu všechny následující události až zde zpaměti. Vzpírají se představivosti a zdálo by se to být všechno jako naprosté šílenství, kdyby se to ovšem skutečně nestalo.

Radista a já jsme vzati z letadla a jsme pak přijati velmi srdečným způsobem. Poté jsme byli naloděni na malou dopravní plošinu bez kol! Posouvá nás to směrem k zářícímu městu s velkou rychlostí. Jak se blížíme, město se zdá být tvořeno jakoby z krystalického materiálu.

Brzy dorazíme k velké budově, která je typem Nikdy předtím jsem neviděl. Zdá se, že je to hned mimo design představenstvo Frank Lloyd Wright, nebo možná správněji, ven z a Buck Rogers nastavení!!

Dostáváme nějaký typ teplého nápoje, který chutnal jako nic z toho, co jsem kdy v životě ochutnal. Je to naprosto vynikající. Asi po desreti minutách, dva z našich úžasně vypadajících hostitelů přicházejí do našich ubikací a oznamují mi, že je mám doprovázet. Nezbývá mi nic jiného, než poslechnout. Nechám za sebou radistu a pak jdeme kousek pěšky a vstupujeme do něčeho, co vypadá jako výtah.

Po několik okamžiků klesáme dolů, stroj se zastaví a dveře se tiše zvednou směrem nahoru! Poté pokračujeme dlouhou chodbou, která je osvětlena růžovým světlem, které vypadá jako že vychází ze samotných zdí! Jedna z bytostí navrhuje, abychom zastavili před skvělými dveřmi. Přes ty dveře je nápis, který ale neumím přečíst. Ty krásné dveře se nehlučně s klouzáním otevřou a je mi pokynuto, abych vstoupil dál.

Pak promluví jeden z mých hostitelů.

‚Nemějte strach, admirále, máte mít nyní audienci u Mistra…‘

Vkročím dovnitř a moje oči se snaží přizpůsobit krásnému zbarvení, které zdá se, jako že úplně naplňuje tu místnost.

Pak začnu vnímat své okolí. To, co přivítalo mé oči, je ten nejkrásnější pohled za celou moji existenci. Ve skutečnosti je to až příliš krásné a úžasné na to, to popsat. Je to vynikající a jemné. Nemyslím si, že existuje lidský termín, který by to mohl popsat do všech podrobností a spravedlivě!

Mé myšlenky jsou srdečně přerušovány vřelým a bohatým hlasem v melodické kvalitě,

„Buďte vítání v naší doméně, pane admirále“

Vidím muže s velmi jemnými rysy a s několika vráskami let na jeho tváři. Sedí u dlouhého stolu. Pokyne mi, abych se posadil na jednu z židlí.

Poté, co se posadím, jen si spojí konečky prstů a usmívá se u toho.

Znovu tiše promluví a vyjadřuje následující myšlenky:

‘Dovolili jsme vám sem vstoupit, protože vy máte ušlechtilý charakter a jste dobře znám na Surface World, Admirále.‘

Povrchový svět, napůl se chytám stolu a tají se mi dech!

‘Ano’ Mistr odpovídá s úsměvem, ‘jste v doméně Arianni, Vnitřního světa Země. Vaši misi ale tady nebudeme dlouho zdržovat a budete bezpečně eskortován zpět na povrch a na ještě na určitou vzdálenost po něm. Ale teď vám, Admirále, řeknu, proč jste sem byl vlastně povolán.

Náš zájem o povrch snad právem začal těsně poté, co váš civilizační závod explodoval svoje první atomové bomby nad Hirošimou a Nagasaki v Japonsku. Bylo to alarmující a byl to správný čas na to, abychom jsme tam k vám poslali naše létající stroje, „Flugelrady“, tedy letěli k vám, do světa na povrchu,, aby tam prozkoumali, co vaše rasa právě udělala. Tedy to je samozřejmě již minulost a nestalo se to teď, můj drahý admirále, ale musím pokračovat dál.

Víte, nikdy předtím jsme nezasahovali do žádných válek vaší rasy a do vašeho barbarství, ale teď musíme, protože jste se naučili manipulovat s určitou sílou, která není určena pro člověka, totiž se sílou atomové energie. Naši vyslanci již doručili zprávy všem mocnostem vašeho světa, a přesto toho nedbají. Nyní jste byl vybrán vy, abyste se stal svědkem toho, že náš svět skutečně existuje.

Vidíte, naše kultura a Věda je o mnoho tisíc let před vaši rasou, admirále

 Přerušil jsem ho:

‘Ale co to má společného se mnou, Pane?‘

Zdálo se, že Mistrovy oči nejprve pronikly až velmi hluboko do mé mysli a poté, co mě za pár okamžiků prostudoval, tak mi odpověděl,

‘Vaše rasa nyní dosáhla bodu ze kterého již není návratu, neboť jsou mezi vámi i tací, kteří by raději zničili vás i celý váš svět, než aby se vzdali své moci, asi je znáte…‘

JÁ na to přikývl a Mistr pokračoval,

„V roce 1945 a ještě jednou, o něco později, jsme to zkusili znovu abychom kontaktovali vaši rasu, ale naše úsilí se setkalo pouze s nepřátelstvím, naše Flugelrads byli ostřelováni.

Ano, dokonce byly pronásledovány se zlomyslností a s nevraživostí vašich stíhacích letadel. Takže teď vám říkám, můj synu, ve vašem světě se shromažďuje dost energie na velkou bouři, bude to černá zuřivost, která vás bude trápit ještě mnoho let. Nebude následovat žádná odpověď vašich paží, ve vaší vědě už nebude žádné bezpečí.

Může zuřit dál dokud nebude pošlapán každý rozvitý květ vaší kultury a dokud všechny lidské věci nebudou srovnány se zemí v jednom obrovském chaosu. Vaše nedávná válka byla pouze předehrou pro to, co teprve přijde , pro váš vzájemný závod. Vidíme to zde stále jasněji a jasněji s každou další hodinu.. říkáš mi teď, že se pletu?

‘Ne,’ odpovídám, ‘už se to jednou stalo, nastaly temné časy a trvalo to více než pět set let.‘

‘Ano, můj synu’ odpověděl Mistr, ‘bude to doba temna, která teď přijde neboť vaše rasa pokryje Zemi jako její bledost, ale věřím, že někteří z vaší rasy přežijí tu velkou bouři, ale kromě toho ti nemohu už nic více říci.

Vidíme i na tu velkou vzdálenost nový svět, který se zrodí z ruin vaší rasy, hledající své ztracené a legendární poklady, ale ty budou zatím tady, můj synu, tady v bezpečí v našem držení. Až ten čas nastane, tak znovu vystoupíme na povrch , abychom pomohli oživit vaši kulturu i váš vzájemný závod.

Možná se do té doby ponaučíte z marnosti války a vašich sporů…a po té době se jistě vaše kultura a věda opět vrátí, aby vaše rasa mohla začít znovu. Ty, můj synu, se nyní máš vrátit do Surface World právě s tímto poselstvím…..‘

Těmito závěrečnými slovy, zdálo se,, naše setkání skončilo. Chvíli jsem tam ještě stál jako ve snu…. ale přesto jsem věděl s jistotou, že je to realita, a z nějakého zvláštního důvodu jsem se mu mírně uklonil ,ať už to bylo z úcty nebo z pokory, sám vlastně nevím z čeho.

Najednou jsem si opět uvědomoval, že ti dva mí krásní hostitelé, kteří mě přivedli až sem, jsou zase po mém boku.

‘Tudy, pane admirále’ pokynul mi jeden z nich.

Ještě jednou jsem se před odjezdem otočil a ohlédl se směrem k Mistrovi. Po jeho jemné a starobylé tváři se mihl jemný náznak úsměvu.

‘Sbohem, můj synu’ promluvil pak a pokynul půvabnou, štíhlou rukou v pohybu gesto míru a naše setkání tím bylo skutečně definitivně ukončeno.

Rychle jsme se vrátili zpět a prošli velkými dveřmi Mistrovy komnaty a znovu společně vstoupili do výtahu.

Dveře tiše sklouzly dolů a my jsme okamžitě jeli nahoru. Pak znovu promluvil jeden z mých hostitelů, ‚Musíme si teď pospíšit, pane admirále, jak si to Mistr přeje zdržíme vás již ne podle naplánovaného jízdního řádu a vy se těď musíte vrátit s jeho zprávou k vaší rase.‘

Nic jsem mu na to neřekl. To všechno bylo téměř neuvěřitelné a ještě jednou, když jsme se cestou zastavili, tak byly mé myšlenky opět přerušeny. Vstoupil jsem do pokoje a byl zase se svým radistou. Měl ve tváři úzkostný výraz.

Když jsem se přiblížil, řekl jsem mu,

‚Je to vše v pořádku, Howie, je to všechno správně.‘

Obě bytosti nám pokynuly směrem k čekajícímu vozu, nastoupili jsme do něj a brzy jsme dorazili zpět k našemu letadlu. Motory byly ve volnoběhu a my jsme si do něj okamžitě nastoupili.

Zdálo by se, že celá ta atmosféra vyjadřovala jistou naléhavost. Poté, co byly dveře nákladního letadla uzavřeny, tak naše letadlo bylo okamžitě zvednuto jakousi neviditelnou silou dokud jsme nedosáhli výšky 2700 stop. Dvě z jejich letadel nás doprovázela na určitou vzdálenost a vedla nás na zpáteční cestu.

Musím zde ještě uvést, že indikátor rychlosti letu nezaznamenal vůbec žádný údaj, přesto jsme postupovali velmi rychlým tempem vpřed.

2.15 hodin – Přichází rádiová zpráva.

‘Teď vás opouštíme, Admirále, vaše ovládání je opět funkční a ve vašich rukou. Auf Wiedersehen!!!!‘

Dívali jsme se ještě malý okamžik, jak flugelrads zmizeli kamsi na bleděmodré obloze.

Z letounu jsem měl najednou na krátký moment pocit, jako by ho zachytil nějaký prudký sestupný tah. Rychle jsme ale nad ním získali opět kontrolu. Cestou zpátky domů dlouhý čas vůbec nepromluvíme, každý z nás pohroužen do svých myšlenek…

VSTUP DO LETOVÉHO DENÍKU POKRAČUJE

2.20 hodin – Jsme opět nad rozsáhlými plochami ledu a sněhu, a přibližně 27 minut od našeho základního tábora. Vysíláme a oni, oni na to reagují. Uvádíme všechny stavy hodnot přístrojů jako normální….a také jsou normální. Základní tábor vyjadřuje svoji úlevu nad znovuobnoveným kontaktem s námi.

3.00 hodin – Přistáváme hladce v základním táboře. Mám své další poslání…..

UKONČIT ZÁZNAM PROTOKOLU.

11. března 1947

Právě jsem se zúčastnil schůze zaměstnanců v Pentagonu. Plně jsem tam uvedl svůj objev a předal tam ono poselství od Mistra..

Vše je řádně zaznamenáno. Prezident obdržel veškerá má doporučen. Nyní jsem zadržen na několik hodin (na šest hodin a třicet devět minut, abych byl zcela přesný.) Jsem soustředěně vyslýchán špičkovými bezpečnostními složkami a lékařským týmem. Bylo to hotové utrpení!!!!

Jsem pod přísnou kontrolou prostřednictvím oddělení národní bezpečnosti ustanoveném federální vládou Spojených států amerických JE MI NAŘÍZENO NADÁLE MLČÍET OHLEDNĚ VŠEHO, CO JSEM SE JMÉNEM LIDSTVA NAUČIL!! Neuvěřitelné!

Připomínám, že jsem voják a že tedy musím uposlechnout rozkazům.

30/12/56 – POSLEDNÍ ZÁZNAM

Těchto posledních několik let, které uplynuly od roku 1947, nebylo příliš laskavých…

Já teď učiním svůj poslední záznam v tomto jedinečném deníku. Na závěr musím konstatovat že jsem opravdu věrně udržel tuto celou záležitost v utajení, jak mi to před roky bylo nařízeno. Bylo to zcela proti mým hodnotám práva a morálky. Teď, se zdá, že cítím, jak se blíží dlouhá noc a toto tajemství nezemře se mnou, ale jak nakonec každá pravd zvítězí tak nakonec zvítězí i tato.

To se může nakonec stát tou jedinou nadějí pro lidstvo. Viděl jsem pravdu a to oživilo mého ducha a osvobodilo mě to! Splnil jsem tím svou povinnost směrem k monstróznímu vojenskému průmyslovému komplexu.

Teď to vše přichází, dlouhá noc se začíná blížit, ale nebude to ještě konec.

Stejně jako dlouhá noc v Arktidě nakonec jednou skončí, tak i zářivé slunce Pravdy jednou znovu vyjde… a ti, kdo jsou zrozeni z temnoty, tak v tom světle nakonec padnou .. NEBOŤ JSEM NA VLASTNÍ OČI VIDĚL TU ZEMI ZA PÓLEM, TEN STŘED SVĚTA, TAK VELKÝ A STÁLE NEZNÁMÝ.

Admirál Richard E. Byrd
Námořnictvo Spojených států
24. prosince 1956

Zjištění admirála Byrdse byla zveřejněna dokonce i v jednom čísle National Geographic, vysílaném na mnoha mediálních kanálech. Tato informace však byla na vládní příkaz rychle odstraněna a admirál Byrd dostal pokyn, aby o tom již nikdy více nemluvil..

Brooks Agnew, PhD, fyzik a geolog a ředitel vědeckého projektu Expedice Vnitřní Země severního pólu byl jedním z těch vůbec největších moderních zastánců Teorie duté Země.

Steve Curry původně projektový ředitel, který ale zemřel náhle a za dosti záhadných okolností, který prý změřil zakřivení Země pomocí gyroskopu i za polárním kruhem

Pokud by se tempo změn skutečně začalo zvyšovat pak by to také znamenalo, že by v zemi byla deprese nebo ‚díra‘. V jednom rozhovoru Brooks vysvětluje, že již v roce 2005 satelity zachytily Auroru Borealis na špičkách obou, tedy jak severního, tak i jižního magnetického pólu. To původní, tradiční vědecké vysvětlení bylo, že jsou jen efektem slunečních větrů.

Jak by však mohla být na obou pólech současne je skutečně dosti zarážející .

To vše pak zašlo až tak daleko, že to dokonce zaujalo i NASA a ta spustila program Themis kvůli nálezu jejich skutečného původu.

Agnew také věří, že nejen že pouze naše země ale i jiné, či dokonce všechny planety jsou duté. Vydal studii jménem Rozšíření teorie kůry. Jednoduše v ní ukázal podmínky a těmi dokazoval , že to, co je nyní povrchovou, pevninskou kůrou Země, tak bylo kdysi její jádro a že na jejím povrchu byla předtím pouze voda.

Jak se kůra rozpínala, tak ta voda klouzala skrz trhliny tvořící velmi dobře rozloženou zemi a poměr vody a souše. Zdá se to být zcela legitimní, protože pokud by jste zmenšili zemi zhruba o 1/3 jejího průměru tak by všechny kontinenty do sebe perfektně zapadaly.

Existují ještě dva docela pádné důkazy podporující tuto teorii:

• První je ten, že existují také původně oceánská ložiska, která jsou přitom vysoko v horách se zkamenělým mořským životem.
• Druhým je pak to, že mořské dno a suchá povrchová půda mají úplně jiné geologické stáří, což je také pravda.

Mořské dno je totiž jen asi 70 milionů staré , zatímco půda souší je leckdy stará až 4,5 miliardy let.

Další pozorování

• Během zemětřesení a tsunami země zažívá vždy asi hodinovou rezonanci, která se ale vyskytuje pouze tehdy, když má objekt (těleso) rezonance duté jádro, bez něj by rezonance byla absorbována tělesem. 
• Gravitační experimenty dokazují to, že zemské jádro vlastně není její těžiště. 
• Tzv. Lagrangeův bod (bod ekvidistance od středu jednoho planetárního tělesa do další středu jiného tělesa) od Země ke Slunci je to mnohem více daleko než by to být mělo. 
• Země má mocnou magnetosféru indikující vnitřní a vnější skořepiny a jejich různé individuální rychlosti otáčení.

Mnoho druhů ptáků jak na severní tak na jižní polokouli před zimou migruje směrem k pólům. Jeden pták známý jako Racek Rossův byl obzvláště dobře zdokumentován, ale dosud ještě nikdo nenašel místo jeho zimního odpočinku. Očitý svědek potvrzuje výskyty různě zbarveného sněhu , které naznačují možný výskyt pylových usazenin na obou pólech.

Nejpopulárnější vědeckou teorií dneška je, že země se skládá z pevného krystalického železitého vnitřního jádra (železo krystalizuje při extrémně vysokých teplotách). Japonští vědci to potvrdili tím, že nedostatek rezonančních frekvenčních prostředků umožňuje pouze objekt z téměř čistého železa a ještě dokonale kulovitého tvaru. (Zemské jádro?)

Dosáhnout krystalizace železa je ovšem možné až okolo 6000° Celsia, což je přibližně teplota slunce.

Tím by se jádro rozzářilo velmi jasným bílým plamenem nebo ohnivě červenou barvou.

V atmosféře a na vzdálenost tak okolo asi 800-900 mil by to vypadalo asi jako jako slunce při soumraku . Tento popis ale také téměř dokonale odpovídá všem těm popisům ve starověkých písmech, které hovoří právě o jakémsi vnitřním slunci, které má ohřívat tuto vnitřní zemi.

Pokud je uvnitř Země skutečně prázdný prostor, se vzduchem a vodou, s řekami, horami, jezery a pevninou, tak tam bude také zcela jistě život. A to dokonce velmi pestrý a rozmanitý život Pravděpodobně tam je dokonce i život inteligentní a lze usuzovat, že by to mohl být i život na mnohem vyšší úrovni vývoje, než je ten náš život na povrchu, protože nejspíš uvnitř Země nebyl život pravidelně ničen globálními katastrofami, celoplanetárními (jestli teda jsme planetou) potopami, jadernými válkami či nárazy různých těles odkudsi z vesmíru, jako byl vcelku prokazatelně pravidelně likvidován život na jejím povrchu.

Ale zda-li je jen třeba mikrobiální povahy nebo je to vysoce inteligentní forma života, to těžko říct. Vyvrácení tohoto tvrzení úplně by bylo stejně špatně, jako říkat, že jsme ty jediné živé inteligentní bytosti v celém tomto podivném, a dosud vlastně zcela nezmapovaném vesmíru.

Máme-li expanzivní mysl a určitou dynamiku vědomí, ne-li přímo k dekódování hlubokých tajemství naší existence vnitřně jako jedinci s jedinečnou osobností a s individuálními životními záměry popř. navenek proto, abychom si našli své místo v širším schématu bytí a reality, tak co ještě máme?

Všichni v sobě totiž máme jakousi odvěkou a pudovou, či instinktivní touhu řešit záhady tohoto podivného a velmi tajuplného světa, a mnozí touží i po tom, vydat se na cestu pravdy.

Dokud bude existovat vědomí bude tu také žízeň po tom, rozluštit jeho původ.