„CIA a KGB úzce spolupracovaly. Spolupráce obou zemí byla svého času tak těsná, že měly téměř doslova klaždá svého zástupce v ústředí špionáže té druhé. I když to zní možná úžasně, tak to není žádná fikce.“
„Jedno z prvních zaznamenaných setkání mezi KGB a CIA, respektive mezi jejich předchůdci NKVD a OSS, se uskutečnilo v roce 1943. Oba představitelé se setkali v Moskvě, aby projednali spolupráci v boji proti nacistickému Německu.“
„Jako projev vzájemné důvěry generál Donovan nastínil strukturu organizace OSS , její cíle, rozsah operací atd. a uvedl rovněž podrobnosti o konkrétních typech operací, o komunikačních prostředcích, i o organizování skupin v nepřátelských zemích atd.“
„Také odpověděl na otázku, jaké metody byly používány k dodávání agentů do nepřátelských zemí, jaký byl jejich typ výcviku a jaké vybavení bylo poskytnuto agentům, a také to, zda byli vycvičeni primárně ve Spojených státech nebo jinde.“
„Dokonce zašel ještě dál a hovořil také o tom, jaké typy vybavení používají, a dokonce slíbil, že poskytne NKVD některé z citlivých zařízení, která vyvinuli.“
Více si o tom můžete v originále přečíst zde: (jedná se o stránky CIA, které již byly vymazány z internetu)
Tzv. „wayback machine“ z internetového archivu web.archieve.org, kterou také velice ráda používám pro získání jinde nedostupných informací, opět ukázala svoji užitečnost a hodnotu, když na ní byl objeven informační poklad v podobě dávno vymazaných stránek provozovaných přímo CIA, kde v indexu archivu historických studií svazek 7.vydání č.3 byl zveřejněn materiál s názvem: Memoranda pro prezidenta: styčný pracovník OSS-NKVD s dodatkem: SCHVÁLENO K UVOLNĚNÍ – SCHVÁLENO K UVOLNĚNÍ, HISTORICKÝ PŘEHLEDOVÝ PROGRAM CIA z 22. září 1993 – POUZE PRO OFICIÁLNÍ POUŽITÍ, jehož překlad jsem se rozhodla zvěřejnit v rámci Myšpule Světa.
Rozsáhlé memorandum Williama J. Donovana pro prezidenta Roosevelta
1 Patří mezi ně na půl tuctu dokumentů týkajících se spolupráce mezi americkými a sovětskými zpravodajskými službami, které jsou navíc doplněny několika dokumenty adresovanými sboru náčelníků štábů a jedním záznamem rozhovoru přímo v kancelářích NKVD v Moskvě. Původně byl sice navržený jako vzájemná výměna zástupců v ústředí té druhé strany, ale později byl tento vzájemný kontakt z politických důvodů zredukován pouze na komunikaci mezi vedoucími těchto tajných služeb prostřednictvím generála Deana, vedoucího americké vojenské mise v Moskvě. Dokumenty budou reprodukovány níže.
Zápis z jednání
5. listopadu 1943
MEMORANDUM PREZIDENTOVI
Schválili byste, kdybychom dokázali přesvědčit (a získali pro to povolení) Sydneyho Weinberga, aby otevřeně odcestoval do Ruska jako zástupce OSS? 2
Memorandum o rozhovoru na komisariátu NKVD pro vnitřní záležitosti
Moskva, 27. prosince 1943
Generálmajor J. R. Dean
Brigadier General Wm. J. Donovan
Pan Bohlen
Generálporučík Fitin 3 – šéf sovětské vnější zpravodajské služby
Plukovník Ossipov 4 – Vedoucí oddělení pro podvratnou činnost v nepřátelských zemích
Generál Donovan zahájil rozhovor tím, že ho předevčírem vzal velvyslanec k panu Molotovovi, kterému stručně nastínil cíle, rozsah a fungování Úřadu amerických strategických služeb, a že by rád tyto informace generálu Fitinovi doplnil nebo zopakoval. Nejprve by ale bylo užitečné zjistit, o které konkrétní fáze práce OSS se generál Fitin zajímá.
Generál Fitin odpověděl, že je zajímají všechny aspekty jejich práce.
Generál Donovan poté nastínil organizaci NKVD (předchůdce pozdější KGB), cíle, rozsah operací atd. OSS a uvedl rovněž podrobnosti o konkrétních typech operací, o komunikačních prostředcích, a o organizaci skupin v nepřátelských zemích atd.
Generál Fitin všemu naslouchal s největší pozorností a položil řadu doplňujících otázek většinou technického charakteru, konkrétně týkajících se metod používaných při zavádění agentů do nepřátelských zemí, typu jejich výcviku a vybavení, které bylo těmto agentům poskytováno, a také toho, zda byli vycvičeni primárně ve Spojených státech nebo někde jinde.
Generál Donovan vysvětlil, že k vyslání agentů do nepřátelských zemí byly použity všechny dostupné metody. Ponorky, malé čluny a skok padáky z letadel. Řekl, že padáky byly vždy tím hlavním způsobem vysílání agentů a že jeho organizaci byla pro tento účel přidělena speciální letadla typu B-24. Dodal, že nyní probíhají experimenty s využitím malých letadel typu Stimson 5 a také vrtulníků.
Generál Donovan pak podrobně vysvětlil některé typy používaného vybavení, jako je například kufrové rádio, a bez zacházení do podrobností se zmínil i o použití nových plastických trhavin, které dosud přinášely dobré výsledky.
Plukovník Ossipov se zjevně velmi zajímal o možnosti plastických trhavin. Generál Donovan slíbil, že generálu Fitinovi prostřednictvím generála Deana také zašle standardní malou vysílačku, kterou používali agenti OSS.
Generál Donovan v závěru svého popisu jednotlivých funkcí a cílů OSS zdůraznil, že do Moskvy přijel právě proto, aby tyto informace předal sovětské vládě a také ji sdělil, že jeho organizace je nyní připravena plně spolupracovat s ekvivalentní organizací v Sovětském svazu, pokud by to sovětská vláda považovala za spolupráci v národním zájmu. Zdůraznil, že se nesnaží činit za ně jakákoliv rozhodnutí, ale že pouze vyjadřuje svoji ochotu vzájemně úzce spolupracovat a to buď zcela nebo jen zčásti v jakékoli oblasti světa, kde si OSS udržuje jednotlivce nebo organizace.
Řekl, že z tohoto důvodu je připraven jmenovat důstojníka, který bude členem vojenské mise Spojených států zde pod velením generála Deana, a že by uvítal jmenování sovětského úředníka ve Washingtonu, který by udržoval úzké styky s OSS.
Generál Deane v tomto bodě prohlásil, že vzhledem k přítomnosti na moskevské i teheránské konferenci by rád zdůraznil, že americký sbor náčelníků štábů si skutečně přeje navázat úzký kontakt a co nejužší spolupráci se sovětskou vládou v jakékoli oblasti, která by urychlila porážku našeho společného nepřítele, tedy Německa.
Generál Fitin se zeptal, jaké konkrétní směry spolupráce má generál Donovan na mysli.
Generál Donovan nejprve odpověděl, že hlavně výměnu zpravodajských informací. Existovaly informace, které OSS má o nepřátelských zemích a které by podle něj mohli mít pro sovětskou vládu značnou hodnotu. Na druhou stranu sovětská vláda nepochybně také má určité informace, které by pro Spojené státy mohly mít skutečnou hodnotu při vedení války.
Proto považuje za důležité, aby v oblastech, kde dnes působí agenti obou zemí, existovala určitá forma vzájemné koordinace, která by například zabránila tomu, aby tito agenti pracovali na protichůdných plánech. Řekl například, že v Bulharsku by jeho člověk mohl jednat s jednotlivci nebo se skupinou, o které sovětská vláda například ví, že je nedůvěryhodná, a že by bylo nanejvýš cenné využít jejich rad a doporučení v oblasti morální subverze.
Také pokud jde o fyzickou subverzi, bylo by velmi užitečné, kdyby každá země věděla, co ta druhá připravuje. Generál Fitin uvedl, že generála Donovana plně chápe a souhlasí s ním, a z vlastní iniciativy pak uvedl konkrétní příklad toho, kde by taková spolupráce mohla být nejužitečnější. Řekl k tomu, že pokud by se například sovětští agenti připravovali na sabotáž důležitého průmyslového podniku nebo železnice v Německu, bylo by velmi žádoucí, aby o tom americká vláda byla také informována, aby se tím zabránilo jakémukoli neúmyslnému vměšování. A naopak že by bylo užitečné, kdyby rovněž sovětská vláda věděla o jakýchkoli podobných akcích plánovaných americkou stranou.
Poté se generála Donovana zeptal, zda přijel do Sovětského svazu pouze proto, aby jim poskytl tyto informace a podal návrh na spolupráci, nebo zda měl ještě nějaké jiné úmysly.
Generál Donovan odpověděl, že jediným důvodem, proč přijel do Moskvy, bylo poskytnout jim právě tyto informace a předložit jim ty návrhy, které právě předložil.
Generál Fitin poté řekl, že samozřejmě srdečně vítají všechny informace a návrhy od generála Donovana a že jim chce vyjádřit své poděkování. Řekl, že existuje řada bodů týkajících se vzájemné spolupráce v různých oblastech, o kterých by ale musely nejprve rozhodnout vyšší organizace sovětské vlády, ale že jednu otázku lze již nyní považovat za rozhodnutou, a to jmenování zástupce organizace generála Donovana do americké vojenské mise na území SSSR.
Generál Donovan poté vysvětlil, že měl na mysli pověřit tím plukovníka Haskella 6 a stručně pak nastínil minulou kariéru plukovníka Haskella a rovněž zdůraznil skutečnost, že vždy byl mužem s vynikajícím charakterem.
Generál Deane poté prohlásil, že v době mezi konečným rozhodnutím sovětské vlády o určitých aspektech této práce a návratem plukovníka Haskella bude nutné zavést nějaký tajný komunikační kanál pro výměnu určitých typů informací.
Generál Fitin řekl, že s tím souhlasí a že výměna určitých typů informací by měla začít okamžitě. …
DODATEK:
Generál Fitin se závěrem jednání zeptal, zda by jako projev spolupráce bylo možné využít americká zařízení k vyslání sovětských agentů do západního Německa nebo Francie, či do jiných oblastí, které jsou od Sovětského svazu tak vzdálené, že jsou zkrátka ze sovětské strany nepřístupné.
Generál Donovan odpověděl, že podle jeho názoru by to bylo jistě možné a že by sovětské straně rádi pomohli jakýmkoli způsobem.
22. února 1944
MEMORANDUM PRO PREZIDENTA:
Averell Harriman vás asi před šesti týdny z Moskvy informoval o rozhovoru, který jsme vedli s Molotovem ohledně operací v Bulharsku. Zároveň probíhala předběžná diskuse o možnostech naší spolupráce s rozvědným a podvratným protějškem OSS. Tato záležitost byla projednávána z hlediska vojenských výhod, které Spojené státy v oblasti zpravodajství získávají, a to jak z hlediska Německa, tak Japonska. Diskutovány byly také operační výhody spolupráce s podvratnými živly a skupinami odboje v jihovýchodní Evropě a vzájemná výměna určitých typů nových zařízení a zbraní.
Ačkoli to ještě nezískalo souhlas sboru náčelníků štábů, Rusové si již nyní zcela uvědomují výhody, které by takový vzájemný závazek mohl získat. Informovali nás, že nám zasílají určité zpravodajské materiály o Bulharsku, a na oplátku nás požádali o informace týkající se německého špionážního systému, které bychom mohli získat od některých členů německého velvyslanectví v Istanbulu, které jsme společně s Brity přesvědčili, aby přešli na naši stranu. 7 Existují určité oblasti zpravodajských informací, které jsou Rusům otevřené a nám dosud odepřeny, ale které by nám navrhovaný vztah nyní zpřístupnil. To platí zejména v ekonomické a politické oblasti.
Myslím, že se zde předpokládá, že takový návrh by otevřel dveře k OGPU. Nemusím vám naznačovat, že OGPU sem přišla s příchodem Amtorgu a je zde již pod ochranou velvyslanectví. Chceme se zabývat vojenskými složkami, které se zabývají zpravodajskými službami týkajícími se nepřátel, proti kterým bojujeme. Pokud bychom tuto příležitost odmítli, bylo by to velkým handicapem pro cokoli, co bychom chtěli dělat vojensky nebo na národní úrovni. To platí zejména proto, že jsou připraveni nám poskytnout přímý přístup ke všem těmto záležitostem a je to první možnost, kterou jsme s Rusy měli k nahlédnutí do jejich systému zahraniční rozvědky. Celá naše diskuse probíhala na základě reciprocity s důkladným porozuměním, že uvidíme, co bychom mohli společně udělat při pronikání do Německa a německy okupovaných oblastí, a s návrhem, že až se naskytne příležitost, mohlo by se to rozšířit i na Japonsko.
Bylo nám navrženo, abychom celou tuto záležitost projednali s generálním prokurátorem Biddlem. Udělal jsem to a on navrhl, abychom si o tom promluvili přímo s vámi. Nebyl jsem si vědom toho, že se někdo snaží vydělat na příchodu OGPU; ale myslím, že úplná odpověď zní:
1. Už jsou tady a
2. Vojáci, kteří sem přicházejí, jsou na veřejnosti a řídí se pravidly, která jsme si stanovili, a jsou zde výhradně a pouze z vojenských důvodů a pro společné operace proti našemu společnému nepříteli.
25. února 1944
MEMORANDUM PRO PREZIDENTA:
V návaznosti na mé memorandum z minulého dne týkající se navrhované výměny zástupců mezi Rusy a naší organizací je třeba upozornit na to, že podobná výměna existuje mezi Brity a Rusy a probíhá již více než dva roky. Podobnou výměnu mezi Rusy a námi navrhl vedoucí britské mise v Moskvě.
7. března 1944
MEMORANDUM PRO ADMIRALA WILLIAMA D. LEAHYHO:
Předmět: Výměna zastoupení se Sovětským svazem
Od mého vystoupení před Sborem náčelníků štábů v záležitosti zástupců OSS a Sovětského svazu došlo k určitému vývoji, o kterém bych vám měl, myslím, podat zprávu.
Britové nás informovali o stavu zastoupení NKVD v Londýně, které je protějškem zastoupení SOE v Moskvě. Ruská skupina v Londýně se skládá ze tří důstojníků NKVD v čele s plukovníkem přiděleným k ruskému velvyslanectví. Ačkoli Britové obvykle důležité záležitosti řeší prostřednictvím svého vlastního zástupce v Moskvě, SOE udržuje spojení s důstojníky NXV.D. v Londýně a poskytla jim rádiovou stanici pro přímou komunikaci s Moskvou.
Ministerstvo zahraničí mi navrhlo, abych se poradil s generálním prokurátorem ohledně té části navrhované reciproční dohody, která předpokládá styčné zastoupení NKVD s OSS. Když jsem hovořil s panem Biddlem, domníval se, že bych měl tuto záležitost projednat s prezidentem, což jsem učinil formou memoranda. 8
9. března 1944
MEMORANDUM PRO PREZIDENTA:
V příloze je seznam otázek, které Rusové položí bývalým agentům gestapa, které nyní zadržujeme v Káhiře. Tyto otázky nám poskytují přehled o tom, co Rusové hledají, a také o způsobu, jakým pracují.
SEZNAM OTÁZEK PŘEDLOŽENÝCH RUSY: 9
1. Osobní charakteristiky kádrových pracovníků níže uvedených zpravodajských organizací v Turecku, včetně povinností, identifikačních údajů, přezdívek a charakteru v práci: Námořní rozvědka; Vojenská rozvědka, včetně 1., 2. a 3. oddělení Abwehru; Gestapo; SD (bezpečnostní služba); Diplomatická rozvědka; Ekonomická rozvědka. Jaký je vzájemný vztah a struktura výše uvedených organizací?
2. Při práci z Turecka proti SSSR popis skutečných úkolů a rozsahu práce německé špionáže a kontrašpionáže. Výsledky německé špionážní práce v SSSR, včetně komunikačních metod a postupů.
3. Podrobná charakteristika agentů německé rozvědky v Turecku, a to i těch, kteří pracují pro Německo a jsou jiné národnosti.
4. Operační stanoviště německé rozvědky v Turecku, která se snaží propašovat agenty do SSSR.
5. Do jaké míry se německá rozvědka snaží využívat Ukrajince, Rusy, Ázerbájdžánce a další národnosti, které imigrovaly do Turecka, pro operace proti Rusku?
7. Jaké kontakty má německá špionážní služba s vedením turecké rozvědky a špionážních aktivit? Kdo z turecké skupiny je osobně spojen s Němci? Jak spolupracují?
6. Jaký je rozsah německé špionáže z Turecka pro Írán, včetně jejího ředitele, způsobů komunikace s velitelstvím německých zpravodajských služeb v Turecku z Íránu, složení a umístění operačních bodů, názvu agentury a úkolů přidělených těmto agenturám v Íránu?
9. Vyžádejte si jakékoli informace týkající se německé propagandy v Turecku, včetně agentur, jejích vůdců, spojení s tureckým tiskem a metod.
10. Činnost a organizace hitlerovské strany a dalších německých organizací v Turecku.
11. Veškeré informace týkající se aktivit Německého klubu Teutonia v Istanbulu.
12. Informace týkající se personálního obsazení a struktury ústředního orgánu Abwehru.
13. Informace o jakýchkoli rozdílech, které by mohly existovat mezi zástupci nacistické strany v Turecku a von Papenem.
14. Informace o německých špionážních školách v Německu i v něm, včetně metod dosazování špionů v zahraničí, počtu vycvičených špionů a metod výcviku.
27. dubna 1944
MEMORANDUM PRO SPOLEČNÉ NÁČELNÍKY ŠTÁBŮ:
Jako dodatek je přiložena parafráze telegramu zaslaného generálu Deaneovi v reakci na dokument CM-IN 17105 (23. dubna 1944), v němž generál Deane uvedl, že Ossipov, šéf ruských podvratných aktivit, byl uražen, protože mezi americkými a britskými agenty vyslanými do Rumunska nebyl zahrnut ruský personál. Generál Deane i brigádní generál Hill, zástupce SOE v Moskvě, důrazně doporučili, aby byli Rusové přizváni k účasti.
8. května 1944
MEMORANDUM PRO SPOLEČNÉ NÁČELNÍKY ŠTÁBŮ:
S dalším odkazem na naše memoranda adresovaná Vám z 27. dubna 1944 a 5. května 1944 k výše uvedenému tématu jsme nyní obdrželi odpověď od generála Deana. Uvádí, že v této věci nehodlá dále podnikat žádné kroky, jelikož ho brigádní generál Hill informoval, že Sověti odmítli britskou nabídku na zapojení Rusů do rumunského projektu.
29. září 1944
MEMORANDUM PRO PREZIDENTA:
Dne 24. září jsem vám psal o nařízení maršála Tita, které omezilo činnost britských a amerických zpravodajských služeb. Následujícího dne jsme od našeho zpravodajského týmu v Bulharsku dostali zprávu, že Rusové nařídili tomuto týmu a Britům odejít.
Okamžitě jsem telegramem poslal generálovi Deanovi do Moskvy a včera večer jsem od něj dostal zprávu, že ho generál Fitin, šéf ruské tajné rozvědky, informoval o vydání pokynů ke stažení rozkazu, který požadoval, aby tým OSS opustil Bulharsko. Předal jsem to terénu. Abych předešel budoucím nedorozuměním, zasílám generálu Fitinovi seznamy personálu OSS v Bulharsku a Rumunsku, jak si vyžádal.
20. října 1944
MEMORANDUM PRO PREZIDENTA:
Dne 22. září jsme Vám zaslali zprávu o rozhovoru mezi zástupcem této kanceláře a agentem Neubachera, Ribbentropova politického a diplomatického zástupce na Balkáně. Předtím, 13. září, jsme generálu Deanovi z Moskvy zaslali zprávu o dvou dřívějších rozhovorech mezi těmito osobami, která měla tento význam:
„Neubacherův agent kontaktoval našeho zástupce 5. září s tím, že pokud Spojenci dovolí Němcům ustoupit k linii řek Dunaj a Sáva, Německo použije svá vojska k boji proti Sovětům. Náš zástupce okamžitě odpověděl, že se nezapojí do žádné konverzace založené na podvodu a spojeneckých neshodách, ale že bude diskutovat o ukončení německého odporu na Balkáně a předloží jakýkoli obchodní německý návrh. Následně Neubacherův agent uvedl, že Neubacher plánuje setkání s Hitlerem a znovu kontaktuje našeho zástupce, ačkoliv nepřipadá v úvahu, aby diskutoval o kapitulaci. Dále uvedl, že partyzánské boje budou v Německu pokračovat i po kapitulaci a že mnoho Němců, kteří jsou již nihilisty, je zralé pro komunismus.“
Tuto informaci Rusům sdělil generál Deane. Možná vám bude důležitá informace, že generál Deane nás informoval, že generál Fitin byl za tuto informaci vděčný a požádal o další informace, jakmile budou k dispozici.
18. listopadu 1944
MEMORANDUM PRO SPOLEČNÉ NÁČELNÍKY ŠTÁBŮ USA
… Příslušná část depeše generála Deana je přiložena (dodatek A). …
10. listopadu 1944
DODATEK A
Fitin, kterého jsem dnes osobně viděl, s jistotou prohlásil, že pro vstup jednotky OSS do okupované země bude nutný souhlas sovětského ministerstva zahraničí.
Domnívám se, že všude, kde máme spojeneckou kontrolní komisi, by mělo být povolení k operaci jednotek OSS získáno prostřednictvím našeho zástupce v této komisi. Myslím, že tímto způsobem můžeme získat schválení jejich přítomnosti, aniž bychom museli procházet sovětským ministerstvem zahraničí v Moskvě, což je nekonečný proces. Fitin navrhl, že by personál OSS mohl případně přijít do okupovaných zemí zdánlivě jako součást našeho zastoupení v Spojenecké kontrolní komisi, v takovém případě by jeho organizace byla připravena s vámi spolupracovat.
- Popsáno v první kapitole této série s podtitulem „Východ slunce“ ve Studiích VII 2, s. 73 a násl.
2. Odpověď zněla ano a Weinberga to stálo život, když byl konvoj, na kterém plul, napaden u norského Severního mysu a většina lodí potopena. Návrh, aby OSS vyslalo svého zástupce do Moskvy, inicioval o rok dříve vedoucí britské mise SOE, která tam byla zřízena bezprostředně po německé invazi do SSSR. Poprvé byl prezentován jako výměna zástupců v rozhovorech generála Donovana s Rusy na konci roku 1943.
3. V celém memorandu je chybně napsáno „Sitin“, zřejmě fonetickou chybou. Memorandum od Donovana z 30. prosince bylo adresováno generálu „Setinovi“.
4. Zřejmě brzy povýšen. Krátce po válce byli oba Rusové v tisku identifikováni jako generálporučík premiér Fitin a generálmajor Alexandr P. Osipov. Ještě v roce 1950 se veřejně uvádělo, že jsou vzájemně spojováni jako šéf a zástupce 12. sekce (zahraniční zpravodajské služby) ministerstva vnitřních věcí, nástupce NKVD.
5. Pravděpodobně „Stinson“.
6. John HF Mužem určeným k vedení reciproční mise NKVD ve Washingtonu byl plukovník Grauer, vedoucí americké nebo možná britské sekce pod Fitinem. Přeběhlíci uvádějí, že byl do Anglie poslán v roce 1946 a zemřel v roce 1953.
Sedm členů personálu Abwehru Willi Hamburger, Erich Vermehren a Karl Alois Kleczkowski, poslední dva se svými manželkami, přeběhli od konce ledna, ale z vlastní iniciativy bez jakéhokoli podnětu.
8 Ale 15. března admirál Leahy zaznamenal „rozhodnutí… k tomuto datu, že výměna… misí… není vhodná…“. Štáb pro misi již byl připraven a vybavení bylo odesláno do Moskvy v očekávání schválení.
9 . Součástí výslechů byly i sovětské otázky a během jara a léta byly do Moskvy zaslány „poněkud upravené“ verze kompletních výslechových protokolů o Hamburgerovi a Kleczkowských, které obsahovaly množství podrobností o organizaci Abwehru, metodách operace a jednotlivých agentech v Turecku a na Blízkém východě. V této době již začala značná, i když poněkud nevyvážená, výměna informací s NKVD, která trvala až do března 1945. Rusům byly poskytnuty desítky terénních zpráv OSS (nejen o Německu a Japonsku, ale včetně některých degradovaných přísně tajných telegramů z Číny a údajů o značení továren a dalších údajů o cílení získaných v Rumunsku), výzkumných a analytických studií a odhadů a ukořistěných německých dokumentů. Na oplátku OSS obdržela (v reakci na poněkud příliš obecnou žádost o „vše, co sovětské úřady mohou poskytnout s ohledem na současnou vojenskou, ekonomickou a politickou situaci v Bulharsku“) 43 stránkový dokument srovnatelný s jemu odpovídajícím americkým JANIS (předchůdcem Národního zpravodajského průzkumu), ale méně komplexní a málo k němu přidávající, soubor nevýrazných odpovědí na některé zdánlivě příliš opatrné otázky týkající se sabotážních metod, 70stránkový seznam německých průmyslových cílů, byl evidentně odvozený spíše z výslechů válečných zajatců a z dalších náhodných zdrojů, než z cíleného zpravodajského úsilí, a dále poskytl údaje o německých závodech na výrobu jedovatého plynu a granátů a o uspořádání potrubí jedovatého plynu na východní hranici. Došlo také k výměně vzorků zbraní a sabotážních zařízení agentů a NKVD bylo představeno vybavení vyvinuté OSS na mikrofilmování dokumentů pro použití jejich agenty.
POUZE PRO OFICIÁLNÍ POUŽITÍ
(zveřejněno na již vymazaných oficiálních stránkách CIA jako historický dokument dne 8. května 2007, stránky lze stále nalézt ve vebovém archivu na wayback machine ZDE)
Napsat komentář