Při svém pátrání po tom, co na nás používají zase nepěkného (tedy nikoliv po tom, co na nás teprve chystají, ale po tom, co již skutečně dělají) jsem v internetových archivech objevila dokonce jednu českou oběť těchto psychopatických vládních experimentů probíhajících hlavně (ale nejen) v USA, jde o případ pana Mojmíra Babáčka z Turnova, který se stal obětí experimentů FBI a CIA s ovládáním lidí a upravováním jejich chování neinvazivními technickými prostředky. A rozhodně to není žádná konspirace, jde o reálně existujícího občana bývalého Československa, který coby občanský aktivista za lidská práva emigroval z Československé socialistické republiky do USA, aby se tam stal českou obětí zvráceých experimentů FBI a CIA v rámci projektu MK Ultra. Svoji zkušenost zveřejnil po repatriaci zpět do Československa. Článek jsem napsala jednak na základě originálního článku autora v angličtině, ale i dalších materiálů, které jsem objevila při svém pátrání v internetovém archivu web.archieve.org

Úvod – volání obětí

Milé další oběti experimentů s ovládáním mysli:

Letos v létě jsem rozdával českou verzi tohoto článku, který je zveřejněn níže, v ulicích Prahy, rozeslal ji poštou snad všem velkým korporacím a doručil rovněž kopii každému obyvateli města, kde nyní bydlím (má přibližně 10 – 15 000 obyvatel).

Nyní, když je nás zase o něco více, tak musíme z této výhody konečně začít profitovat. Přemýšlím tedy o demonstraci nás všech v New Yorku, v kombinaci s dodáním nějakého ještě více propracovanějšího článku, než je ten, který je vám v současnosti k dispozici. Pokud nás bude třeba 500 a každý z nás udělá dalších 5000 kopií na vlastní náklady, tak bychom mohli již pokrýt celou oblast New Yorku. Navrhoval bych ještě, abychom takový článek společně doručovali po tři dny (to je to, co jsem potřeboval pro roznešení 5000 kopií ve svém vlastním městě) a nakonci toho článku vyzvali k demonstraci na pátý den a nebo noc, které bychom pak mohli všichni společně demonstrativně strávit na nějaké velké newyorské ulici nebo náměstí. Můžete mít třeba lepší nápad, ale věřím, že tímto způsobem bychom mohli alespoň přitáhnout větší pozornost nejen amerických novin.

Můj další návrh pak je, společně vytvořit seznam hrozeb, které jsme obdrželi a poslat to vše také do Human Rights Watch a na Amnesty International v Praze, a rovněž každému, kdo bude ochoten to vyslyšet. Zde je můj vlastní příběh. Nikdy jsem netrpěl na bolestí srdce a i lékaři považují mé srdce za velmi silné. Přesto jsem třikrát za celý můj život utrpěl silnou bolest srdce. Poprvé to bylo v roce 1987, kdy jsem se chystal odejít z emigrace v USA zpět do Československa. Pak jsem netrpěl jakoukoli bolesti srdce, a to až do letošního podzimu, kdy jsem se chtěl dostat na internet. Podruhé jsem tedy trpěl bolestí srdce, když jsem se chystal umístit svůj článek na internetu. Večer předtím mi někdo anonymně zavolal a řekl: „Takže to chceš veřejně prohlásit za válku proti nám?“ Potřetí jsem trpěl bolestí srdce, když jsem se chystal poslat dopis s návrhem na demonstrace v New Yorku paní Cheryl Welsh (zřejmě jej ale nikdy neobdržela). Pokaždé byla tato bolest srdce velmi silná a trvala po několik dní a zmizela teprve potom, až když jsem svůj záměr uskutečnil. Posledně byla ta bolest přitom již tak silná, že jsem se nemohl ani hlouběji nadechnout.

Mojmír BabáčekPO BOX 52, 511 01 Turnov, Česká republika – Evropa

Dopis Williamu Arkinovi
z Human Rights Watch

Turnov, the 25 září 1996

Vážený pane Arkine

Moc vítám Váš nápad popsat Vám svoji zkušenost s Americkým experimentem ovládání mysli, protože znám tu zcela jasnou diagnózu pro mentální stav takového člověka co to prožil, a je jí schizofrenie. Na druhou stranu ale, tak je potřeba o tom všem věřejně a neustále mluvit, aby zařízení používaná pro tyto experimenty byla konečně umístěna pod veřejnou kontrolu. V příloze tohoto dopisu je pak můj anglický překlad článku, který jsem napsal o americkém a ruském výzkumu kontroly mysli [předpokládám, že možná nevíte o knize Jose Delgada, protože byla vydána již v roce 1969, a o skandálu v ruském tisku – to je druhá část článku].

Do USA jsem emigroval z komunistického Československa jako aktivista za lidská práva v roce 1981. Stal jsem se tam obětí experimentu FBI s ovládáním mysli a to na podzim 1984. Říkám FBI, protože se mi na samém začátku představili jako FBI [říkajíc, že ​​mi pomohou, a že na to používají nějaký stroj do mé mysli] a protože v roce 1986 jsem obdržel dokument uvádějící, že „Existuje spis v držení FBI týkající se pana Babacka, který obsahuje informace o národní bezpečnosti“.

V roce 1986 jsem pod tlakem tohoto experimentu podal žádost o povolení k návratu do Československa. Informoval jsem československé velvyslanectví ve Washingtonu, že důvodem, proč jsem se přihlásil, byla americký experiment s kontrolou mysli [můj první dopis na ambasádu jim nedorazil – viz svědectví vedoucího konzulárního oddělení]. Nepochybuji, že čs státní policie si ověřila mé tvrzení o probíhajícím experimentu s ovládáním mysli, když jsem se vracel. Bohužel nedávno vydaný český zákon o zpřístupnění spisů bývalé komunistické státní policie nemohl uložit ministerstvu vnitra, aby o tom žalobce informovalo, tedy že existuje spis o mě, který byl z důvodu, že obsahuje informace ohrožující národní bezpečnosti ČR, překlasifikován na přísně tajný . Nemohu tedy již získat český dokument prokazující, že informace z Československá národní bezpečnostní služby odkazovali právě na mě.

V příloze vám posílám kopii dokumentu dokazujícího, že informace z Americké Národní bezpečnostní služby odkazovaly na mě , svědectví mých rodičů z jejich pobytu u mě během jejich návštěvy v USA [ten experiment začal asi dva měsíce po jejich odchodu], článek, který jsem o tom napsal, úryvek z materiálu, který jsem napsal, když jsem stál před americkým kongresem [24. – 30. dubna 1987] a rovněž svědectví vedoucího konzulárního oddělení Československého velvyslanectví ve Washingtonu DC

Velmi si vážím vašeho rozhodnutí zapojit se do obrany bezmocných lidé, kteří musí prožít tento druh noční můry a já vám za toto vaše úsilí velice děkuji

Protože poměrně dost mých dopisů nikdy nedorazilo ke svým adresátům, potvrďte prosím doručení mého dopisu.

Mojmír Babáček

[Ani po 6 týdnech jsem ještě stále neobdržel potvrzení.]

Výňatek z materiálu čteného před americkým kongresem

Dne 18. března 1987, když jsem se chystal představit na československém velvyslanectví mé nepřímé důkazy o zapojení FBI do mého života, oslovil mě, v baru, kde se zastavuji občas na šálek kávy, právník Robert Stone. Překvapilo mě, že dobře věděl o dvou precedentech manipulace s lidskou myslí, které byly již souzeny v USA, a také to, že znal způsob a technologii, jak lze něčí myšlení snadno zmanipulovat a pak jako že nabídnout pomoc. Požádal mě, abych si to nechal pro sebe, že je to důvěrná konverzace, protože tyto informace ovlivňují národní bezpečnost. Po několika dnech jsem si uvědomil, že k našemu setkání v mém oblíbeném baru nemohlo dojít jen pouhou náhodou. Protože již dříve FBI používala podobné metody jak překazit mé kontakty s československým velvyslanectvím – to vzbuzuje mé naděje osvobodit se stále na území USA právě ve chvíli, kdy jsem měl příležitost dosáhnout svobody prostřednictvím povolení k repatriaci – pokračoval jsem ve své akci na československém velvyslanectví. Když už mi bylo jasné, že stejně nedostanu povolení k okamžitému návratu do Československa, a že tedy budu muset žít dál s myslí obsazenou FBI, tak jsem zavolal Robertu Stoneovi ještě jednou. Tento člověk mi ale řekl, že ho někteří lidé varovali, že mi FBI ve skutečnosti pomáhali, a že by mi mohl jednáním proti FBI spíše ublížit. Když jsem se ho zeptal, kdo mu tohle řekl, jeho odpověď byla, že to byli nějací lidé, kteří odešli z FBI do důchodu. Odmítl mi vysvětlit, jak by mi mohl ublížit, kdyby byla akce FBI zastavena a snažil se mě naopak přemluvit, abych s nimi měl trpělivost a přesvědčit mě o tom, že bych měl přestat s půstem, tak tím jen podpořil mé původní podezření, že ve skutečnosti také pracuje pro FBI. Protestoval jsem, že jsem mu přece za to již zaplatil 175 dolarů, ale že on místo toho, aby pracoval pro mě, tak naopak vlastně obhajoval akci FBI. Ale on mi na to odpovědě,l že jsem mu vlastně nezaplatil zase až tak mnoho. Ve zbytku rozhovoru neustále tlačil na FBI, dokud jsem ho neukončil.

Svědectví Babáčkovi matky

Já, níže podepsaná Miroslava Babáčková… prohlašuji následující:

„Od 19. června 1984 až do 17. září 1984 jsme s manželem navštívili mého syna Mojmíra Babáčka a bydleli s ním na jeho adrese v USA na Pleasant Avenue 3004 jih, Minneapolis, Minnesota. Během našeho pobytu při procházkách v ulicích města, tak jsem si několikrát všimla, že nás sleduje vysoký, štíhlý blonďák a blonďatá žena, která ho občas doprovázela, někdy byla jen s tím mužem a několikrát to byla pouze ta žena. Používali nějaké černé auto staršího typu. Abych se ujistila, že se nemýlím, změnila jsem směr a oni udělali to samé.

Výše zmíněného blonďáka, jsme občas vídali i na balkóně souseda v domě vzdáleném jen na asi tři metry od okna naší ložnice.

Viděla jsem, jak montéři instalovali na výše uvedeném balkoně nějaké vybavení kam dovedli jakýsi kabel ze stanoviště elektrických drátů na dvoře a po několika dnech to vše zase demontovali. V souvislosti se skutečností, když jsme byli v jeho stínu, nemohla jsem se ubránit dojmu, že tam instalují nějaké vybavení k odposlechu našich rozhovorů.

CIA a FBI

Výzkum kontroly mysli

Světové tajné služby jsou dnes schopny kontrolovat lidské chování

Při zahájení prací na projektu Artyčok v roce 1952 americká rozvědná služba stanovila své cíle ve svém memorandu takto:

„Evoluce a vývoj jakékoli metody, kterou můžeme získat informace od člověka i proti jeho vůli a nebo bez jeho vědomí…Můžeme získat kontrolu nad jednotlivcem až do bodu, kdy bude dělat naprosto vše, co po něm budeme chtít, a to dokonce i proti své vůli, a nebo dokonce proti takovým základním přírodním zákonům, jako je jeho vlastní pud sebezáchovy?“.

V roce 1953 tak CIA, která tento program převzala, jej následně učinila součástí projektu MKULTRA jehož název měl upozornit na mimořádně citlivou práci, která je s tím vším spojena.

Když v červenci 1977 ředitel CIA Stanfield Turner veřejně popsal MKULTRA jako jediný program této agentury pro tajné experimentování s drogami, John Marks, autor knih o CIA, prezentoval na tiskové konferenci mimo jiné dokumenty ze CIA o jejich pokusech s kontrolou chování zvířat pouze pomocí elektrické stimulace jejich mozku [viz tato poznámka na konci článku].

Signály v nervech v mozku a v celém těle jsou totiž přenášeny pomocí velmi slabých elektrických impulsů. Vědci, kteří experimentovali od roku 1930 s elektrickou stimulací mozku, zavedli drobné drátky (elektrody) do mozků zvířat, ale i lidí a stimulovali tak jejich nervy v různých bodech mozku impulsy slabého elektrického proudu. Tímto způsobem se jim podařilo vyvolat podobné reakce, jaké by byli normálně vybuzené vnějšími smyslovými vjemy nebo nějqkými událostmi uvnitř organismu. Na počátku šedesátých let CIA experimentovala s použitím psů a koček naváděných mikrofony na hledání bomby. Zpráva o podprojektu MKULTRA 94 vydaná v říjnu 1960 uvádíí: „Počáteční biologická práce na technikách a umístění elektrod do mozku nezbytné pro zajištění kondice a kontroly zvířat byla dokončena…Možnost dálkového ovládání činností u několika druhů zvířat byla prokázána. Současné bádání je zaměřené na zlepšení této techniky.“ Memorandum výzkumných pracovníků CIA pro zástupce ředitele agentury ze dne 21. dubna 1961 uvádí inscenaci schopnost: „V současné době máme pocit, že jsme blízko definitivního odladění prototypu systému, pomocí kterého mohou být psi vedeni po konkrétních trasách po pozemku zcela mimo dohled a v určité vzdálenosti od operátora… Navíc vzhledem k jeho možné praktické hodnotě v našich operacích je tento jev velmi užitečný výzkumný nástroj v oblasti behaviorálních věd. Dr. XYZ (skutečné jméno zde neuvádím – pozn.Myšpule Světa) již podniká příslušné kroky k dalšímu využití těchto našich znalostí v této oblasti a poskytne odpovídající zázemí pro vývoj dalších aplikací pro naši agenturu v budoucnu a v obecných oblastech ovlivňování lidského chování, nepřímého hodnocení a coby výslechové pomůcky.“

V roce 1969 Dr. Jose Delgado, psycholog z Yale, vydal knihu „Fyzická kontrola mysli, cesta směrem k psychocivilizované společnosti.“ V této knize představil výsledky tehdy již 30 let trvajícího výzkumu. Vědcům se podařilo zmapování vztahů mezi různými body v mozku a různými druhy činností, funkcí a vjemů u lidí a u zvířat. 100 stimulací jednoho bodu v býčím mozku způsobil, že byl 100krát níže. Stimulace pohybového centra v kočičím mozku elektrickým proudem o intenzitě pouhého 1,2 miliampéru zvedla zadní nohu nad podlahu, zvýšením proudu na 1,5 miliampéru se zvedlo její chodidlo již o 4 cm, a při 1,8 miliampéru se zvedlo chodidlo úplně nahoru, a při proudu 2 miliampéry to zvedlo nohu koččce dokonce i při skoku a ta pak kvůli tomu špatně dopadla. Když byl jeden muž požádán, aby narovnal ruku, jejíž ohnutí bylo stimulováno proudem, tak na to odpověděl: „Myslím, že vaše elektřina je dnes silnější než moje vůle.“ Prostřednictvím elektrické stimulace mozku byl ovlivněn třeba i rytmus dýchání a srdeční tep [ten byl takto dokonce na několik pulzů ůplně zastaven ] stejně jako funkce většiny vnitřností – třeba jako sekrece žlučníku. Stejně se tímto způsobem ale dalo ovlivnit například i mračení, či otevírání a zavírání očí a úst, nebo žvýkání, zívání, spánek, případně závratě, nebo takto vyvolat epileptické záchvaty u jinak zdravých osob atd. Chování vyvolané drážděním bylo také účelové – kočka u které bylo vyvoláno lízání, tak skutečně pak hledala něco na lízání. Stimulace více nadřazených nervů v mozku zase produkovaly složitější pohyby: opice začala chodit, kdykoli začala tato stimulace určitého bodu v mozku a posadila se a vrátila se k jídlu, až když byla tato vnější stimulace zastavena. Stimulace bodů v mozku v oblastech, kde sídlí pocity a emoce, vedly zase ke změnám při dalším rozhodování. Pasivní, depresivní žena roztrhla kus papíru, když byla stimulována přímo ve středu oblasti vzteku : „Neovládala jsem se. Musela jsem vstát a roztrhat to.“, to později komentovala přímo ona sama. Agresivní žena, když jí byl stimulován stejný bod, tak vstala a rozmlátila o zeď svoji kytaru, na kterou do té chvíle hrála. Intenzitu pocitů lze tak ovládat třeba pouze otáčením knoflíku, kterým se ovládá intenzita použitého elektrického proudu. Když bylo stimulováno centrum radosti jiným ženám, tak potom samy nabídly sňatek svým terapeutům. Stimulace zase jiného bodu v mozku opice následně zastavilo její mateřské chování k novorozenci dítě. Když byl například stimulován limbický systém, tak ostražitost pacientů se výrazně oslabila, nebo zcela ztratili schopnost myslet, často se začali třeba svlékat nebo tápat okolo sebe a když ta stimulace přestala, tak si to vůbec nepamatovali. Blízkost člověka vynálezy do přírody dokumentují nejlépe experiment, kdy elektrody byly implantovány do vnitřního ucha kočky a spojeny se zesilovačem a reproduktory. Vnitřní ucho kočky pak fungovalo jako jakýsi mikrofon pro převod zvuků na elektrické impulsy, které byly shromážděny elektrodami a z reproduktorů potom zazněla slova šeptaná kočce do uší [pamatujte na použití koček CIA jako řízených mikrofonů]. Později přitom opačný postup vyvolal u nevidomých osob skutečně vizuální vjemy. Takto se vytvořili uměle postavy, které se naučili číst Brailovo písmo.

Sám Jose Delgado se stal světově známým poté, když čelil útočícímu býkovi s elektrodami a neměl jinou ochranu kromě malé černé skříňky v jeho ruce, kterou ale pobídl býka, aby se ještě víc rozzuřil. Pak, když byl ten býk téměř u něj, tak jen stiskl další tlačítko a zvíře se okamžitě zastavilo ve svém pohybu jako když nouzově zastaví vlak na kolejích. Na konci své knihy Jose Delgado uvádí, že jen doufá, že tato nová síla získaná behaviorální vědou nezůstane omezená jen u vědců nebo u nějaké dobročinné elitě, že nezůstane viset ani ve vzdálené ani v nedávné minulosti, a že kontrola lidského chování bude rychleji vyvýjet a postupovat jak v metodologii, tak i ve skutečné použitelnosti. Navrhl použít tento nový znalosti k vytvoření „psychocivilizované společnosti“.

Gordon Thomas (autor knihy inspirované zneužíváním duševně nemocných v Montrealu používaných pro drogový a psychologický výzkum CIA [viz Steve Smith – Oběť MCF – ed.] ), který založil svou knihu , kromě využití dokumentů ze CIA, hlavně na rozhovorech s bývalými zaměstnanci CIA, tak v ní popisuje návštěvu ředitele Úřadu pro výzkum a vývoj v CIA, kdy byl v kanceláři ředitele CIA v roce 1972, a kde se tehdy nadchl pro myšlenku, že elektro stimulace mozku by mohla být klíčem k vytvoření nejen psychocivilizovaného člověka, ale celé psychocivilizované společnosti – světa, ve kterém každá lidská myšlenka, emoce, pocit a touha mohou být skutečně dálkově ovládány pouze elektrickou stimulací mozku.

John Marks v knize na stejné téma píše: Úřad pro výzkum a jeho úředníci „stále zkoumali způsoby, jak ovládat lidské chování a dělali to pomocí technologií přicházejiícího kosmického věku, která učinila dny z MKULTRA, že vypadali jako z éry koní když se objevila první buggy. Kdyby se člověk mohl dostat na Měsíc do konce v 60. letech 20. století jistě dobře financovaní vědci z ORD dokázali vytvořit a dobrý tah na dobývání vnitřního prostoru. Přinesli svou technologii zaměřit se na témata, jako je elektrická stimulace mozku.“

Jose Delgado již v roce 1969 napsal, že „Technologie pro nesmyslovou komunikaci mezi mozkem a počítačem bez jakýchkoliv chirurgických zásahů je dnes doslova již na dosah ruky, a že její další důsledky je dnes velmi těžké předvídat.

Kdyby se CIA například pokusila použít elektrickou stimulaci mozku k vytvoření nového generace detektoru lži, by museli implantovat elektrody v bodech v mozku, kde myšlenky mají původ jak u vyšetřovatele a vyslýchané a spojovat je. Stejným způsobem, kdyby chtěli ovládat něčí chování, musel by „poslouchat“ myšlenky svého „šéfa“. Samozřejmě by to byl velmi neohrabaný způsob, jak to udělat. Ale metody mozkové stimulace a zaznamenávání mozkové aktivity postupovaly velmi rychle kupředu.

Jose Delgado již tehdy popisuje například podkožní stimulátor který je aktivovaný rádiovými signály. V sedmdesátých letech vědci zjistili, že elektrické signály v mozku generují slabé magnetické pole a to znamená, že mozkové body mohou být stimulovány také slabými elektromagnetickými impulsy, pro které lidská lebka a další tkáně netvoří žádné větší překážky – takže již nebylo potřeba implantovat elektrody přímo do mozku. V 80. letech 20. století byl vyvinut neuromagnetometr, který funguje rovněž jako anténa a může sledovat elektromagnetické vzory vycházející z mozku. Tento anténa v kombinaci s počítačem dokáže přesně lokalizovat body v mozku, kde dochází k různým mozkovým událostem. Celý produkt se nazývá magnetoencefalograf. Toto jsou ale jen výsledky těch neutajovaných lékařských výzkumů [John Lilly, Američan vědec, který mapoval mozek pomocí elektrické stimulace v padesátých letech opustil svůj výzkum, když se ocitl pod tlakem CIA na jeho klasifikaci], které v zásadě nevylučují proveditelnost manipulace s událostmi v lidském mozku. Gordon Thomas popisuje ve své knize o výzkumu snahy o kontrolu mysli CIA tzv. „Schwitzgebelův stroj“, který CIA vyrobila také již v roce 1972. „Použití nejnovější počítačové technologie (dr. Aldrich) rozvinulo Rubensteinovu dřívější práci o radiotelemetrii a zatím nenaplněný sen… o světě elektricky monitorovaných lidí se mnohem víc přiblížil realitě…“ Schwitzgebelův stroj na dálkové řízení chování sestával z vysílače-zesilovače namontovaného na opasku, který „přijímal a vysílal signály do a z rádiového modulu“ (v té době již byli například elektroencefalografické záznamy astronautů přenášeny pomocí radiotelemetrie z vesmíru až na zem).Schwitzgebelův stroj byl schopen „zaznamenat vše od fyzických až po neurologické příznaky u subjektu na vzdálenost až čtvrt míle.“ Takže už v roce 1972 se stroj Schwitzgebel skládal vlastně z počítače a antény a pochopení termínu Behavior Transmitter-Reinforcer znamená, že by se to dalo použít k dálkovému ovládání lidského chování.

Ruský výzkum zůstal neznámý až do podzimu 1990, kdy Washington Post přinesl článek vyjadřující obavy amerických ozbrojených sil a alarm zpravodajské služby služby kvůli ruskému pokroku ve vývoji mimosmyslových kapacit: „Podle komunikace ruských přeběhlíků víme, že Rusové mají úspěchy v ovlivňování lidského chování, v měnění lidských pociů a zdravotního stavu, a to včetně upadnutí do bezvědomí a dokonce i v přímém zabíjení lidí… V jednom z dokumentů z ústředí zpravodajské služby na Americkém ministerstvu obrany se říká, že sovětské experimenty vyvolávají u příjemce značný neklid spojený s krátkostí a pocitem bytí udeřit do hlavy… Někteří západní pozorovatelé mimosmyslového vývoje jsou tím velmi znepokojeni… nepříznivé účinky metod podvědomého ovlivňování při použití proti americkému personálu ovládajícímu jaderné střely by znamenalo ohrožnení národní bezpečnosti“ (citace ze sovětské Komsomolské pravdy).

Sovětský list Komsomolskaja Pravda zahájil vyšetřování, aby zjistil další fakta ospravedlňující tyto obavy, ale vše, co skutečně zjistili, bylo pouze neurčité prohlášení jednoho vědce, že je možné dnes vyrobit takový stroj, aby tento stroj fungoval pouze na bázi elektromagnetického vlnění (jehož dosah nemá žádné překážky v přírodě) a že není vyloučeno, že takový stroj je již skutečně ve výstavbě. Stejně tak během pokusu o státní převrat v Moskvě v srpnu 1991 tak generál Kobec varoval obránce ruské Sněmovny před možností použití psychotronických zbraní a 27. srpna 1991 dokonce Komsomolskaja Pravda zveřejnila prohlášení Victora Sedleckije k návrhu hlavního inženýra střediska Forma a viceprezidenta Ligy nezávislých sovětských vědců, ve kterém sdělil: „Jako odborník a osobnost v oblasti práva prohlašuji toto: V Kyjevě již byla zahájena sériová výroba psychotronického biogenerátoru a jeho testování. Nemohu tvrdit, že během státního převratu byly skutečně použity přesně tyto kyjevské generátory… Nicméně přesto je fakt, že nějaké byly skutečně použity, zcela evidentní. Co jsou to vlastně tyto psychotronické generátory? Jsou to elektronická zařízení, která vytváří efekt vnějšího řízení a to nejen psychických procesů v lidském organismu. Postihuje to především levou a pravou stranu hemisféry v mozkové kůře. To je také princip technologie amerického projektu Zombie 5… Čerpám při tom ze své osobní zkušenosti, protože jsem sám navrhl takový generátor.“

Po tomto prohlášení několik ruských novin znovu zahájilo vyšetřování celé věci. Tentokrát alespoň konečně zjistili skutečný počet institucí pracujících na projektu (bylo jich asi 20), a jejich přibližný rozpočet (což bylo cca půl miliardy sovětských rublů) a rovněž obsah vládních dokumentů týkajících se schválení tohoto projektu. Stejně tak jako u podobného amerického projektu tu šlo o možnost ovlivnit nejen jednotlivce, ale i celou širší populaci. Mezi nepotvrzenými informacemi byl také náznak, že mezi asi 20 státy tak dnes již existuje uzavřená dohoda, že nepoužijí tato zařízení proti sobě navzájem.

Nejeden vědec k tomu ovšem uvádí také to, že k ovládání lidského chování je zapotřebí jak poměrně komplikovaný počítačový program, tak i poměrně silný vysílač. Skutečnou existenci takového stroje ale dosud nikdo nikdy oficiálně nepotvrdil. Potvrzení přišlo o něco později opět ze Spojených států. V únoru 1994 Newsweek napsal „Zdroje potvrdili Newsweeku, že FBI konzultovala s moskevskými experty možné použití sovětské techniky pro vysílání podprahových zpráv přímo do hlavy Koreshovi. Technika byla využita pro neslyšitelné přenosy, které ale přitom mohly Koreshe snadno přesvědčit o tom, že slyšel hlas Boží přímo ve své hlavě.“ The Village Voice zase zveřejnil rozhovor se Stevem Killionem, zástupcem šéfa divize technických služeb FBI, ve kterém prohlásil, že v březnu 1993 „Ruští vědci demonstrovali 10 vybraným zástupcům z americké armády, zpravodajských a policejních úředníků ve Washingtonu zařízení, které, jak tvrdili, mohlo podprahově implantovat cizí myšlenky do myslí lidí a tím pak moci ovládat také jejich činy.“ Steven Killion byl jedním z těch přítomných.“ „Normálně během vašeho vyjednávání s nějakým jednotlivcem po telefonu, tak můžete vtisknout do rozhovoru kódované poselství,“ řekl Killion, „což si tento jednotlivec vědomě neuvědomuje , ale podvědomě, podprahově tomu rozumí.“ Tehdy existenci ruského stroje potvrdil rovněž předseda americké vlády. Tentokrát na to ovšem ruský tisk nereagoval. Evidentně nemohli zveřejnit žádné další informace kvůli ohrožení ruské národní bezpečnosti. Zatím není jasné proč to Američané tak chtějí.“ John Marks ve své knize cituje výzkumníka CIA, že Američané měli v roce 1965 asi desetiletý náskok před zbytkem světa. Není proto reálné se domnívat, že by v podmínkách studené války Američané výzkum opustili. Prohlášení Victora Sedleckije ani tuto myšlenku nepodporuje. Pro získání jistoty naopak ale existuje jeden velmi silný důkaz podporující tuto skutečnost. Podle Bulletinu atomových vědců (ze září – října 1994) zmíněná dohoda mezi 20 státy, jejíž existence byla naznačená v Ruském tisk a je známá jako „Úmluva o nelidských zbraních“ skutečně existuje. Celý název je „Úmluva o zákazu, nebo o omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou být považovány za nadměrně škodlivé nebo mít nerozlišující účinky“. Úmluva mimo jiné také zvažuje ty zbraně, které ke své činnosti využívají „elektromagnetickou energii (…mikrovlnné nebo rádiofrekvenční záření… pulzující na frekvenci mozkových vln… Takové zbraně prý způsobují přímý zásah do duševních procesů člověka… nebo narušují fungování vnitřních orgánů.“).

Existuje také velká pravděpodobnost, že americké zařízení už bylo dokonce skutečně použito. To se pravděpodobně stalo v listopadu 1986 v Německu.

Při zahájení procesu se dvěma arabskými teroristy v Západním Berlíně obžalovaný Salameh, když mu soudce přečetl jeho jednoznačné přiznání viny z jeho výpovědi v přípravném řízení, tak mu na to odpověděl, že si pamatuje, že již svědčil, ale že si prý nepamatuje kde a co, protože v době svého svědectví nebyl tak úplně sám sebou. Druhý obžalovaný, Hasi, se při zahájení své výpovědi zvedl ze židle, aby tím dal jasně najevo, že chce učinit oficiální prohlášení a pak začal: „Ve jménu Alláha, soucit, ve jménu Arabských národů, tak bych rád zde vysvětlil, co jsem musel vytrpět tady, ve Spolkové republice Německo…“ pak začal mluvit velmi rychle, překladatel ho přitom nestíhal sledovat, vykřikli ho a nakonec Hasi a zamávali pěstí v publiku. Teprve až když ho soudce trochu uklidnil, tak byl zase schopen pokračovat ve své řeči a tehdy řekl, že federální Německá republika je demokratický stát a proto, že je v ní jakékoliv mučení nelegální. Přesto že prý byl on i Salameh v Německu mučeni – Salameh to okamžitě rovněž potvrdil – a Hasi před soudem vysvětlil, že to bylo psychologické mučení, že prý do jejich cel byly přenášeny nějaké hlasy, které prý naprosto paralyzovaly jejich mozky a donutili je přiznat se i ke zločinům, které nikdy nespáchali (vzpomeňte si na experiment s vnitřním uchem kočky, nebo na vizuální vjemy u nevidomých osoby a nebo na hlas boha, který měl slyšet David Koresh).

Soudce na to ale namítl, že Hasiho cela byla důkladně prohledána právě na základě jeho písemné stížnosti, ale že tam tehdy nebyly ani žádné hlasy ani jejich zdroj nalezeny .

Hasi pak vysvětlil, že tyto hlasy byly prý přenášeny pomocí nějakých neznámých vln přímo do jeho hlavy západními tajnými službami. Když se tomu diváci smáli, tak se k nim Hasi otočil a řekl jim, že i ten, kdo objevil to, že Země je kulatá byl tehdy odstraněn církví, přestože byla tehdy stejně tak spravedlivá jako je právě teď. Když se ho soudce zeptal, zda ty hlasy slyší také nyní, během soudního procesu, tak odpověděl, že ne (viz zpráva Frankfurter Allgemeine Zeitung z 18. listopadu 1986). Pokud by Hasi odpověděl na tuto poslední otázku kladně, tak by musel být poslán na psychiatrickou léčbu a mohl by se tak vyhnout jak potrestání německým soudem, tak i případné pomstě v Sýrii, jejíž účast na teroristickém útoku oba obžalovaní odhalili ve svcém svědectví již v přípravném řízení .

V roce 1977 ředitel CIA Stanfield Turner ale veřejně uznal, že CIA experimentovala s lidmi, z nichž mnozí nebyli vůbec dobrovolnými účastníky těchto experimentů. V současné době se jen v USA přihlásilo nejméně 500 lidí, že se cítí být obětí amerických experimentů s těmito zařízeními. Pokud Americká veřejnost ale nezačne jednat ve prospěch odtajnění těchto zařízení a Národních bezpečnostních informací, tak tím vlastně žádá americké tajné služby, aby ještě více rozšířily rozsah jejich použití.

---

Poznámka pod čarou:

Po vypuknutí aféry Watergate, tak nový ředitel CIA James R. Schlesinger zaslal všem zaměstnancům CIA rozkaz, v němž požadoval, aby jako ředitel úřadu byl vždy a okamžitě informován o všech případech, kdy se úředníci CIA dopustli nesprávného nebo nezákonné jednání. V prosinci 1974 New York Times publikoval článek o nelegálním špehování domácích disidentů CIA, ve kterém použilai část materiálů shromážděných Schlesingerem. Výsledkem toho bylo, že při Senátu byla zřízena komise pro vyšetřování zneužívání pravomocí v rámci CIA. V této závěrečné zprávě byly následující věty: „Drogový program byl součástí mnohem většího Programu CIA pro studium možných prostředků využitelných pro kontrolu lidského chování. Ostatní studie pak zkoumaly účinky záření, elektrického šoku, psychologie, psychiatrie, sociologie a dalších látek využitelných pro obtěžování lidí.“ Tyto věty inspirovaly Johna Markse, aby podal na základě žádosti o svobodném přístupu k informacím u CIA žádost o všechny dokumenty o programech kontroly chování, které agentura následně poskytla Rockefellerovi komisi. V roce 1977 pak obdržel také finanční záznamy o operaci MKULTRA, které měla CIA vyčleněny pro tento rok. Zbytek záznamů o MKULTRA byl zničen v roce 1972, kdy CIA dospěla k závěru, že by mohly být použity jako důkazy proti agentuře v právní žalobě bývalých pacientů psychiatrické kliniky v Montrealu, které CIA využila bez jejich vědomého souhlasu při experimentech s drogami a psychologickým výzkumům. V červenci 1977 John Marks zorganizoval tiskovou konferenci, na které prezentoval mimo jiné i dokumenty CIA o experimentech s elektrickou stimulací mozků u zvířat. V srpnu 1977 The New York Times přinesl celý velký článek o zneužívání duševně nemocných v Montrealu. A v důsledku toho všeho byla následně jmenována také nová komise Senátu, která rovněž vynesla na světlo světa různé další dokumenty CIA o experimentech s elektrickou stimulací mozků u zvířat.

---

Výzva dalším obětem těchto experimentů, aby napsali na Amnesty Interational

Autor originálního článku jej nabízí po již téměř dva roky různým českým a zahraničním novinám, ovšem bez efektu. (Od toho zde je Myšpule Svět, který tímto článek zveřejňuje i bez žádosti jeho autora, protože to považuje za svoji morální a lidskou povinnost zcela v souladu se svědomím)

Autor tohoto článku, bývalý český aktivista za lidská práva Československé socialistické republiky, se stal obětí experimentu s výše popsanými zařízeními během jeho emigrace do Spojených států. Vlastní dokument prokazuje, že se na něj odvolávají i americké informace o národní bezpečnosti.

Vyzývám proto všechny, kteří prošli podobnou zkušeností, nebo mají jakékoliv další znalosti ve věcech popsaných v tomto článku, aby je písemně zaslali na adresu:

Amnesty International
Palackého 9
110 00 Praha 1
Česká republika

Telefonní číslo v České republice – 2 – 24231670 (pro ověření doručení vaší pošty)

Odpovím na všechny vaše dopisy.

Po návratu z USA autor originálního článku informoval Česko-slovenské komunistické úřady o tom, že tento experiment na něm v USA probíhal. Je zcela evidentní, že si jeho příběh sami ověřili. Bohužel nedávno zveřejněný český zákon o zpřístupnění spisů bývalé komunistické státní policie neukládá ministerstvu vnitra povinnost ani informovat žalobce, že celý spis nebo jeho část byla právě z tohoto důvodu překvalifikována na obsahující důležité informace pro národní bezpečnosti ČR. Takže není možné získat jakýkoliv Český dokument prokazující, že informace o národní bezpečnosti čs by se na něj odkazovali.

Návrh textu petice ​

Zasláno na americkou a ruskou ambasádu v ČR

Já, níže podepsaný-á, nepochybuji o tom, že americké a ruské tajné služby mají k dispozici elektronické zařízení, které jim umožňuje dálkové ovládání lidského chování. Proto vyzývám Američany i Rusy k tomu, aby jejich vláda veřejně uznala, že vlastní toto zařízení, a že by mělo být nadále pod veřejnou kontrolou.

Podepsanou petici laskavě zašlete na moji adresu:

Mojmír Babáček
xxxxxxxxxxxxxxx (z důvodu ochrany soukromých informací zde skutečnou adresu pana Babáčka neuvádím, pro ůčely tohoto článku je i tato neúplná zcela dostačující, děkuji všem za pochopení, Myšpule Svět)
511 01 Turnov
Česká republika

---

Literární prameny

(k vašemu případnému dalšímu studiu a pátrání)

John Marks: The CIA and Mind Control – Hledání mandžuského kandidáta, USA, 1988, ISBN 0-440-20137-

Gordon Thomas: Cesta do šílenství, skutečný příběh o tajném ovládání mysli CIA and Medical Abuse, 1989, Bantam Books, USA, ISBN 0-553-05357-4

Jose MR Delgado: Fyzická kontrola mysli, směrem k psychocivilizovanému Společnost, 1969, USA

The Magazine OMNI, USA, říjen 1986

Komsomolskaja pravda, SSSR, 14. listopadu l990, 27. srpna 1991, září 7, 1991, 27. září 1991

Village Voice, USA, 8. března 1994

Frankfurter Allgemeine Zeitung, Německo, 18. listopadu 1986

John Ranelagh: Agentura, vzestup a pád CIA, 1987, USA, Touchstone Knihy, ISBN 0-671-63994-3

John Stanton Yeomans: Principy mozkové stimulace, Oxfordská univerzita Press, 1990, Velká Británie, ISBN 019-506-1381

---

Zdroj web.archieve.org, přeložila, upravila, doplnila a přepsala Myšpule