Koncept „inteligentního růstu“ byl geniální marketingovou strategií, která byla představena na počátku 90. let jako alternativní fráze pro Agendu 21. Američané se neradi zařazují do „agend“, které nevytvořili nebo neschválili, ale okamžitě se zahřáli až po myšlenku být „chytrý“. Koneckonců, kdo chce být „blbý“?
Koncept Smart Growth zplodil množství derivátů, jako je Smart City, chytrý telefon, chytrá síť, chytrá domácnost, chytré ulice, chytrá auta, chytrá síť, chytrá zařízení atd. V podstatě se začlenění „chytrých“ znamenají cokoli nasycené technologií navrženou k ovládání objektu svého zaměření.
Velké technologické společnosti ze Silicon Valley a z podobných technologických center se sice sami považují za urbanisty, ale to je nesprávné označení. Tradiční urbanisté se snažili vybudovat funkční města, která by skutečně fungovala pro lidi, zatímco plánovači Smart City budují sice funkční města, ale která jsou zaměřená na ovládání lidí.
Jak si pamatujete z jiných esejů z této série, tak jedním z hlavních cílů Technokracie, neboli trvale udržitelného rozvoje, je převést zdroje z rukou a vlastnictví lidí a jejich reprezentativních institucí do rukou globálního společného trustu provozovaného globální elitou. Jak tvrdá Myšpule, tak jejich cílem je vybudování takového globálního „socáče“ z něhož se nebude dát nikam emigrovat, protože bude všude. Když David Rockefeller v roce 1973 založil Trilaterální komisi k vytvoření „Nového mezinárodního ekonomického řádu“, tak jejich hlavním plánem se stalo získávání zdrojů a prostředkem k tomuto cíli se stal právě tento trvale udržitelný rozvoj, neboli technokracie.
Města nemají fyzické zdroje, jako je zemědělství, nerosty, dřevo atd. Jsou to tedy naopak spíše venkovské oblasti světa, kde se takové zdroje nacházejí a rozvíjejí. Aby se Technokraté připravili na převzetí velkých pásem venkovských oblastí, vyvinuli dvě koordinované strategie: Za prvé, přesunout všechny lidi z venkova do městského prostředí a za druhé je tam udržet jakýmkoliv způsobem.
Spojené státy mají 2,27 miliardy akrů půdy. Federální vláda vlastní asi 650 milionů akrů, což představuje více než 28 % celkové rozlohy USA. Většina federální půdy je přitom v těch západních státech USA, které jsou bohaté na přírodní zdroje. Ústava USA nezajišťuje široké federální vlastnictví půdy, ale to federální vládě stejně nezabránilo v neustálém rozšiřování svého portfolia. Obhájci federálního vlastnictví používají odůvodnění, že to všichni Američané skutečně vlastní tyto akry, ale ve skutečnosti je velká část federálního majetku veřejnosti zcela nepřístupná.
To v takové Číně, kde již dnes skutečně vládne technokracie, tak je politika zabírání půdy přímější. Například Čína v roce 2014 představila plán, jak již do příštího roku 2026 souhrnně přestěhovat 250 milionů farmářů z jejich vlastní půdy do velkoměst, která již pro ně byla postavena, ale dosud zůstávala prázdná. Uvolněná zemědělská půda se pak spojuje do obřích továrních farem, které mají být provozovány vyspělou technologií, jako jsou zemědělské roboty a automatizované traktory. Zdá se, že všem těm farmářům, kteří odmítnou odejít, tak bude poskytnuta pomoc, ale z hlavně pistole.
Jakmile se tito farmáři přemístí do měst, které si pro ně vláda vybere, tak spadnou do stroje sociálního inženýrství, který je bude jednak neustále sledovat, ale nejen sledovat, bude jim ještě přidělovat sociální kredity, aby tím omezil jejich přístup k privilegiím atd. Nikdy již nezískají dostatek zdrojů ani mobility, aby mohli odejít. z jim přidělených měst Jinými slovy, budou tím navždy v pasti.
Rozvoj chytrých měst
Po celém světě existuje několik společných rysů a trendů Smart City, které lze snadno vysledovat v praxi i v literatuře:
- Sledování . Monitorujte lidi pomocí biometrického skenování obličeje, geo-prostorového sledování, finančních údajů, sociálních médií atd. Populaci, která je sledována, lze snadno kontrolovat.
- Doprava . Donuťte lidi přesednout ze soukromých vozidel do sdílené veřejné dopravy, jako jsou elektroskútry, jízdní kola, autobusy, lehká železnice atd. Bez soukromé dopravy budou uzavřeni ve městech a navždy vysídleni ven z venkovské oblasti.
- Data . Sbírejte data v reálném čase z internetu všeho (IoE). IoE je rozšířením konceptu internetu věcí, ale tak, aby zahrnoval i lidi.
- Řízení. Sociální inženýrství vždy vede myšlenkový proces rozvoje Smart City. Na rozdíl od lidmi volených politických zástupců jsou však sociální inženýři vždy jen samozvaní technokrati, kteří zkrátka rozhodují o tom, co by občané měli či neměli dělat, kam by občané měli či neměli jít, s kým by se měli či neměli stýkat atd.
To vše naprosto odpovídá té zcela původní definici technokracie, jak je vidět v časopise The Technocrat již v roce 1939:
Technokracie je věda sociálního inženýrství, vědeckého fungování celého sociálního mechanismu potřebného k výrobě a distribuci zboží a služeb celé populaci.
Původní Technokraté nepovažovali lidi za nic jiného než za zdroje asi tak na stejné úrovni jako jsou třeba hospodářská zvířata a přírodní zdroje na planetě. Jejich cílem bylo – a stále ještě je – aplikovat „vědu“ na efektivní vyvažování zdrojů řízením výroby zboží a služeb i jejich spotřeby. Objekty tohoto sociálního inženýrství by pak ale neměly o moc větší kontrolu nad svými vlastními životy než má dobytek ve výkrmně.
Chytrá města a regionalizace
Ve Spojených státech jsou dnes politiky Smart Cities občanům stále více vnucovány regionalizací.
Národní asociace regionálních rad (NARC) je nevládní organizace, která „slouží jako národní hlas regionů tím, že obhajuje regionální spolupráci jako ten vůbec nejúčinnější způsob řešení různých příležitostí a problémů v oblasti komunitního plánování a rozvoje“. Podle jejích webových stránek tak dnes existuje ve všech 50 státech více než 500 regionálních rad, které obsluhují jednotlivé oblasti s počtem obyvatel od méně než 50 000 do více než 19 milionů.
Tyto regionální entity, známé jako Rady vlád (COG) nebo organizace pro metropolitní plánování (MPO), pak vnucují svoji politiku trvale udržitelného rozvoje všem cílovým komunitám, městům a okresům v rámci jejich domnělé jurisdikce a obcházejí tak oficiálně zvolené zástupce. Literatura NARC je rovněž velmi jasná, pokud jde o její účel. NARC podporuje:
- Federální konzultace místních vlád pro formulování politik v oblasti životního prostředí, energetiky a využívání půdy
- plánování odolnosti komunity ke zmírnění dopadů extrémních povětrnostních jevů (které přitom uměle vyvolává federální vláda prostřednictvím ministerstva obrany Spojených Států, pozn.Myšpule)
- expanze Federálních pobídek ke snížení energetické závislosti a podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů
- řešení pro více jurisdikcí ke snížení emisí skleníkových plynů
- umožnit regionům využívat příležitosti vytvořené technologiemi na základě zpracování dat, včetně automatizovaných a vzájemně propojených vozidel
- veřejné a soukromé investice, které regionům poskytují nástroje, které potřebují k vytvoření ekonomicky životaschopných a udržitelných komunit.
V roce 2019 byl v Arizoně spuštěn nový regionalizační program s názvem Smart Region Initiative (SRI). Vytvoří implementační politiky pro technologii Smart City v celém daném regionu měst a krajů. Jak již bylo zveřejněno v únoru 2019, tak
Iniciativa Smart Region Initiative v oblasti Phoenixu je pilotní program, jehož cílem je zjistit, o kolik suverenity lze zbavit členských měst bez masového povstání občanů bez volebního práva. Bez volených představitelů se SRI snaží ovládnout 22 měst a 4,2 milionu lidí, aby jim takto diktovala jednotné provádění politik a technologií Smart City.
Pokud bude tento pilotní projekt úspěšný, bude zaveden po celé zemi pro rychlou instalaci technologie Smart City, včetně 5G malých mobilních věží, inteligentních pouličních světel s kamerami, senzory a odposlouchávacími zařízeními, inteligentní pouliční technologie pro autonomní vozidla, sběr dat. technologie, a tak dále.
Takže opět klasický globalistický model zneužití dostupných nejmodernějších technologií proti lidem, místo jejich využití pro lidi, tak jak by to mělo být. A ještě to v samé pravdě a lásce prezentovat jako že se to vše dělá pro lidi, pro jejich větší pohodlí a bezpečnost a spokojenost. Pravý opak, jako pokaždé, je při tom pravdou
Závěr
Proč se to nedělá tak jako kdysi v severní Kalifornii, kde plodiny, jako jsou třeba rajčata a melouny, vyžadovaly spoustu ruční práce, aby se to všechno ovoce a zelenina během sklizně sklídilo. Tisícům pracovníků typicky například z Mexika tehdy byly uděleny „zelené karty“ k dočasnému vstupu do USA a poté se po dokončení práce vrátili dobrovolně do své země.
Zatímco se stěhovali z farmy na farmu, byli ubytováni v zařízeních typu ubytovny známých jako tzv. „pracovní tábory“. Ty dělníkům umožňovaly spát a jíst a některá z těchto zařízení byla sotva lepší než stanové tábory, ale práce byla hotová a dělníci se pak rádi vrátili domů s výplatami v ruce.
Vzpomínky na tyto pracovní tábory se nám vybaví, když se podíváme na dnešní moderní koncept Smart Cities, kde jsou zdroje zde nedobrovolně zajaté pracovní síly bohaté, neustále dostupné a trénovatelné. Je toto ale skutečně smyslem života měst v 21. století? Vypadá to tak.
Obyvatelé těchto měst by si měli položit otázku, co se stalo se všemi fyzickými zdroji na celé té obrovské rozloze venkovské Ameriky? No, to už vlastně není vaše věc. Koneckonců, teď jste přece konečně „chytří“.
Článek Patrika Wooda z 21. prosince 2022 přeložila a poznámkami doplnila Myšpule
Napsat komentář