Tento článek 3. ledna 2024 byl převzat z webu World Socialist Web Site – wsws.org a je prací redakce webu.
1. Nový rok 2024 začíná během stále více eskalující mezinárodní krize. Ještě na úsvitu tohoto tisíciletí existovaly docela růžové předpovědi, že světový kapitalismus, jak jinak než pod benevolentní a „unipolární“ vládou Spojených států, vstupuje do nové další epochy všeobecného míru a prosperity. S rozpadem Sovětského svazu byli přece ti největší démoni „krátkého dvacátého století“ – tedy především strašidla marxismu a socialistické revoluce – jednou provždy pohřbeni. Wall Street křičela do světa: „Jmenuji se kapitalismus, král králů. Podívejte se na má díla, vy mocní ale i vy zoufalí!” Ale trvalo méně než čtvrt století, než se tato arogantní chlouba rozpustila doslova v jakousi kolosální trosku. Nové století triumfujícího kapitalismu se ukázalo jako to vůbec nejkratší ze všech. Základní rozpory světového kapitalistického systému, který přitom vyvolal všechny války a revoluce dvacátého století, nebyly totiž vůbec vyřešeny a zůstávají proto tou hlavní hybnou silou sílících ekonomických, sociálních a politických otřesů, které se dnes šíří po celém světě.
2. Hrůzy způsobené kataklyzmaty minulého století jsou dnes znovu ztvárněny. Genocida je dokonce již naprosto otevřeně přijímána jako nástroj státní politiky. Třeba současný pokus izraelského režimu vyhladit palestinský lid v Gaze pokračuje otevřenou podporou Spojených států a jejich imperialistických spojenců, kteří přitom veřejně a opakovaně proklamovali svůj odpor k příměří. Hustě osídlená městská oblast je proto vystavena naprosto nelítostnému bombardování, které již zabilo více než 25 000 lidí, a to většinou žen a dětí, jen během prvních 10 týdnů války.
3. Fašistický premiér Izraele Benjamin Netanjahu ve svém novoročním poselství prohlásil, že vojenský nápor bude pokračovat po celý rok 2024. Izrael by nemohl pokračovat ve válce další týden, natož rok, bez neomezené finanční a vojenské podpory Spojených států a jejich spoluzločinců z NATO. Americký prezident, dále ministr zahraničí, ale rovněž bezpočet dalších vysokých vládních úředníků a vrcholný personál Pentagonu se pohybují tam a zpět mezi Washingtonem a Tel Avivem, dohlížejí na izraelské operace a účastní se dokonce výběru cílů bombardování. Je dnes veřejným tajemstvím, že personál USA a NATO je přímo zapojen do vražedných akcí v Gaze.
4. Sankce a účast na genocidě ale přitom tady představují mnohem více než je jen obvyklé porušování lidských práv ze strany imperialistických mocností. Genocida v Gaze totiž potvrzuje, a to na té nejvyšší úrovni tendenci, kterou poprvé zaznamenal Lenin uprostřed první světové války, a to tedy již před více než stoletím. V roce 1916 napsal, že „rozdíl mezi demokraticko-republikánskou a reakčně-monarchistickou imperialistickou buržoazií je smazán, protože obě hnijí zaživa…“ Nahraďte ovšem jen výraz „fašista“ za „reakcionářsko-monarchistický“ a Leninova analýza je až do dnes zcela platná jako poměrně přesný popis současných imperialistických režimů.
5. Genocida v Gaze totiž vůbec není pouze nějakou ojedinělou epizodou, nejlépe ještě chápanou jako produkt výjimečných okolností souvisejících s izraelsko-palestinským konfliktem a inherentně reakčním charakterem celého sionistického projektu a jeho rasistické a xenofobně-nacionalistické (až nacistické pozn.Myšpule) ideologie. Posledně jmenované prvky hrají samozřejmě svoji poměrně dost významnou roli v akcích izraelského režimu. Ale nespoutanou zuřivost té současné války , prováděné navíc s plnou podporou všech těch jejích imperialistických poplatníků a dodavatelů zbraní, lze pochopit a vysvětlit pouze v kontextu rozpadu světového imperialistického a národnostního státního systému.
6. Základní „chybou“ stratégů amerického imperialismu po rozpadu Sovětského svazu bylo, že tato událost byla vysvětlena pouze čistě ideologickými termíny, tedy vlastně asi jako triumf kapitalistického „svobodného podnikání“ nad socialistickou „diktaturou“. .“ Toto vysvětlení, založené ovšem pouze na falešném ztotožnění stalinismu se socialismem, však skrývalo skutečnou příčinu rozpadu Sovětského svazu a jeho důsledky pro budoucí vývoj amerického a světového imperialismu.
7. Bez ohledu na své tragické důsledky rozpad SSSR potvrdil zásadní marxisticko-trockistickou kritiku stalinistické politiky „socialismu v jedné zemi“. Reakční nacionalistická utopie izolovaného socialistického státu se stala obětí reality světové ekonomiky, jak Trockij předpověděl.
8. Konec SSSR poskytl Spojeným státům krátkodobou výhodu nad jejich rivaly, což jejich propagandisté nazvali „unipolárním okamžikem“. Ale zásadní rozpor, který vedl ke dvěma světovým válkám ve dvacátém století – konflikt mezi objektivní realitou vysoce integrované světové ekonomiky a přetrváváním zastaralého systému národního státu – nebyl vyřešen zánikem SSSR a její satelitní režimy ve východní Evropě.
9. Spojené státy se snažily pouze využít své geopolitické výhody k dosažení jisté úrovně globální nadvlády, která jim byla odepřena po druhé světové válce v důsledku té rozhodující role, kterou sehrál Sovětský svaz při porážce nacistického Německa a vlna antikoloniálních masových hnutí po druhé světové válce. Washington se přesvědčil, že by mohl konečně reorganizovat světovou ekonomiku pod svou kontrolou prostřednictvím své vojenské síly. Oblíbený učenec amerického imperialismu, Thomas Friedman z New York Times , v roce 1999 prohlásil, že „skrytá pěst, která udržuje svět bezpečný pro technologie Silicon Valley, se nazývá Armáda Spojených států, letectvo, námořnictvo a námořní pěchota…“ [ 1 ]
Na této archivní fotografii z 21. března 2003 hoří vládní budova během těžkého bombardování Bagdádu v Iráku silami vedenými USA. [AP Photo/Jerome Delay]
10. Nekonečná série válek zahájených pokaždé Spojenými státy – na Balkáně, na Středním východě a ve střední Asii – byla zoufalým pokusem udržet si své dominantní postavení a to i navzdory celkovému ekonomickému úpadku. Mezinárodní výbor tím vysvětlil motivaci invaze do Iráku v roce 2003 a předvídal selhání svého základního hegemonického projektu:
Zahájení agresivní války proti Iráku představuje konečný, vrcholný pokus vyřešit na základě imperialismu světově historický problém rozporu mezi globálním charakterem výrobních sil a archaickým systémem národních států. Amerika navrhuje překonat celý tento problém tím, že se etabluje jako supernárodní stát, fungující jako jakýsi konečný arbitr světového osudu – rozhoduje o tom, jak budou zdroje světa alokovány, ale až poté, co si sám pro sebe na nich urval lví podíl. Ale tento druh imperialistického řešení základních rozporů světového kapitalismu, který byl v roce 1914 naprosto reakční, se s nějakým věkem tedy rozhodně vůbec nezlepšil. Skutečně, naprostý rozsah světového hospodářského rozvoje v průběhu dvacátého století dává takovému imperialistickému projektu prvek šílenství. Jakýkoli pokus o nastolení nadvlády jednoho národního státu je neslučitelný s mimořádnou úrovní mezinárodní ekonomické integrace. Hluboce reakční charakter takového projektu je ovšem zcela jasně vyjádřen v barbarských metodách, které jsou nutné pro jeho realizaci. [ 2 ]
11. Genocida v Gaze ztělesňuje přesně tyto „barbarské metody“ vyplývající ze stále zoufalejšího a sužovaného úsilí Spojených států a jejich spojenců v NATO udržet si své dominantní postavení tváří v tvář výzvě, kterou vůči jejich hegemonii dnes představuje Čína a pak také ty tzv. neposlušné národní státy, jejichž zájmy jsou v konfliktu s washingtonským imperialistickým řádem „založeným na pravidlech“. Vyvražďování nevinných Palestinců se přitom ještě odehrává uprostřed krvavé zástupné války mezi USA a NATO proti Rusku, která od jejího vypuknutí v únoru 2022 stála přibližně půl milionu ukrajinských a nejméně 100 000 ruských životů.
12. Vzhledem k tomu, že válka v Gaze normalizovala genocidu jako přijatelný nástroj imperialistické politiky, neúprosná eskalace války mezi USA a NATO proti Rusku byla provázena faktickým přijetím vysoké úrovně možnosti, ba pravděpodobnosti, že konflikt může vést k použití taktických a strategických jaderných zbraní. Bidenova administrativa pravidelně sankcionuje a řídí vojenské útoky na ruská aktiva a území, které by byly během studené války vyloučeny jako podněcování jaderné odvety. Bidenova administrativa a její spojenecké vlády NATO opakovaně překračující „červené čáry“ prohlašují, že jejich vedení vojenských operací nebude omezováno hrozbou jaderné války.
Z budov na tomto leteckém pohledu na Bakhmut v Doněcké oblasti na Ukrajině stoupá kouř, středa 26. dubna 2023. [AP Photo/Libkos]
13. Navzdory vykrvácení Ukrajiny bílým, imperialismu USA-NATO se zatím nepodařilo dosáhnout vítězství na bitevním poli. Jeho tolik vychvalovaná „jarní ofenzíva“ v polovině roku 2023 skončila debaklem. V posledních dnech roku 2023 provedl ukrajinský režim významnou eskalaci války tím, že zahájil raketový útok na ruské území, přičemž ve městě Belgorod zabil nejméně 22 lidí. Rusko odpovědělo novou vlnou raketových útoků na Ukrajinu, které Bidenova administrativa využívá k prosazení svých požadavků na pokračující neomezené financování zástupné války.
14. V konečné analýze, podněcování zástupné války na Ukrajině mezi USA a NATO neznamená nic menšího než přípravu na válku USA proti Číně, která transformuje každou část světa do specifické sféry operací. Před téměř 20 lety, v roce 2006, položil Mezinárodní výbor řadu otázek souvisejících s globální politikou Spojených států, mezi nimiž byly tyto:
Budou Spojené státy připraveny ustoupit ze svých hegemonických aspirací a přijmout rovnostářštější rozdělení globální moci mezi státy? Bude připravena ustoupit na základě kompromisu a ústupků ekonomickým a potenciálním vojenským konkurentům, ať už v Evropě nebo v Asii? Přizpůsobí se Spojené státy laskavě a mírumilovně rostoucímu vlivu Číny? [ 3 ]
V odpovědi na tyto otázky ICFI odpověděla, že ti, kdo by odpověděli kladně, „usilovně sázejí na poučení z historie“.
15. Dnes odpovědi na tyto otázky nemají spekulativní charakter. Válka mezi Spojenými státy a Čínou není považována za možnost, ale za nevyhnutelnou. Tento konsenzus v rámci washingtonského zahraničněpolitického establishmentu shrnuje esej publikovaná v novém čísle časopisu Foreign Affairs z ledna a února 2024. Nese zlověstný název „Velký: Příprava na dlouhou válku s Čínou“. Jejím autorem je Andrew J. Krepinevich, Jr., vedoucí pracovník Hudsonova institutu, předního imperialistického think-tanku.
16. Esej předpokládá, že Spojené státy a Čína půjdou do války. Je to samozřejmost, o které by se nemělo ztrácet čas debatami. Skutečné otázky se týkají toho, jak a kde válka začne – v Tchajwanském průlivu, na Korejském poloostrově, podél čínsko-indické hranice nebo v jižní Asii – a zda válka přejde na jadernou. Krepinevič uvádí:
Jakmile vypukne válka, jak Čína, tak Spojené státy budou muset čelit nebezpečí, které představuje jejich jaderný arzenál. Stejně jako v době míru by si obě strany zachovaly silný zájem vyhnout se katastrofické eskalaci. I tak ale v zápalu války nelze takovou možnost vyloučit. Oba by čelili výzvě najít sladké místo, ve kterém by mohli použít sílu k získání výhody, aniž by způsobili totální válku. Vůdci obou velmocí by proto museli uplatňovat vysokou míru sebekontroly.
Aby válka zůstala omezená, musely by si Washington i Peking vzájemně uvědomit své redline – specifické akce, které jsou považovány za eskalační a které by mohly vyvolat protieskalaci. [ 4 ]
17. Vsadit svou naději na vyhnutí se jadernému armagedonu na schopnost omezit eskalaci uprostřed existenčního konfliktu, na kterém závisí osudy bojovníků, není nic menšího než iluze. V každém případě zástupná válka mezi USA a NATO proti Rusku již prokázala, že americký imperialismus se nenechá odradit hrozbou jaderné odvety a překročí všechny a každou „červenou čáru“, aby dosáhl svých cílů.
18. Krepinevič uznává, že již nejspíše nevyhnutelná válka mezi USA a Čínou, a to i bez použití jaderných zbraní, bude mít katastrofální následky pro celé lidstvo. Napsal:
I kdyby se obě strany vyhnuly jaderné katastrofě a i kdyby byly domoviny Spojených států a jejich hlavních koaličních partnerů ponechány částečně nedotčeny, rozsah a rozsah ničení by pravděpodobně daleko přesáhl vše, co dosud americký lid a jeho spojenci zažili. [ 5 ]
19. Závěr, k němuž dospěl Krepinevič, není ten, že vojenskému kataklyzmatu je třeba zabránit za každou cenu, ale že „schopnost koalice vedené Spojenými státy udržet lidovou podporu válečnému úsilí spolu s ochotou obětovat by byla zásadní pro jeho úspěch.“ [ 6 ]
Letadlová loď třídy Nimitz USS Abraham Lincoln ve formaci během cvičení Rim of the Pacific 28. července 2022. [Foto: Canadian Armed Forces photo by Cpl. Djalma Vuong-De Ramos]
20. Proti tomuto imperialistickému scénáři nevyhnutelné války se však musí postavit jak americká, tak ale i mezinárodní dělnická třída. Dělníci v imperialistických centrech Severní Ameriky, Evropy, Asie, Austrálie a Nového Zélandu totiž skutečně nemají absolutně žádný zájem na obraně globálních geopolitických a ekonomických zájmů jejich tak po moci toužící šílené finanční a korporační imperialistické vládnoucí třídy. Ani dělníci z Ruska, z Číny, ale i z dalších velkých kapitalistických regionálních mocností – Brazílie, Argentiny, Egypta, států Perského zálivu, Turecka, Nigérie, Jižní Afriky, Indie, Indonésie, abychom jmenovali jen ty nejvýznamnější – by neměli přisuzovat žádný pokrokový charakter reakčním snahám o reorganizaci světové geopolitiky pouze na základě nějaké, přitom zcela utopické perspektivy multipolarity.
21. Skutečnost, že právě ten americký imperialismus podnítil rusko-ukrajinskou válku, ale ještě neospravedlňuje, a to ani z hlediska zájmů ruské a mezinárodní dělnické třídy rozhodnutí Putinovy vlády napadnout Ukrajinu. Reakce Putinovy vlády na provokace amerického a evropského imperialismu nebyla totiž vůbec ,určena abstraktně definovanými úvahami o „národní obraně“, ale pouze sobeckými třídními zájmy parazitické oligarchicko-kapitalistické vládnoucí třídy, která vzešla z rozpadu Sovětského svazu a z jeho privatizace. a rovněž také ale přímou krádeží jejího znárodněného majetku.
22. V letech předcházejících rozpadu SSSR se politický konflikt uvnitř vládnoucího byrokratického aparátu vyvíjel po národnostních a etnických liniích. Tato reakční tendence byla připravena a usnadněna Stalinovým odmítnutím proletářského internacionalismu a prosazováním ruského nacionalismu pod rouškou šovinistického sovětského vlastenectví. Po rozpadu Sovětského svazu se již existující konflikty mezi nacionalistickými byrokratickými klikami – z nichž nejmocnější byly samozřejmě ty ruské a ukrajinské – tak rychle přerostly v otevřený boj o suroviny, trhy a územní výhody mezi novými národními zájmy kapitalistické vládnoucí elity. V říjnu 1991,tedy méně než tři měsíce před rozpadem Sovětského svazu, tak Mezinárodní výbor varoval:
V jednotlivých republikách nacionalisté hlásají, že řešení všech problémů spočívá ve vytvoření nových „nezávislých“ států. Dovolte nám se ale zeptat na jednu věc, nezávisle na kom? Vyhlášením „nezávislosti“ na Moskvě nacionalisté nemohou udělat nic jiného, než svěřit všechna životně důležitá rozhodnutí týkající se budoucnosti jejich nových států do rukou buď Německa, či Británie, nebo Francie, Japonska a nebo Spojených států. [ 7 ]
23. Pokračující válka je vlastně jen potvrzením varování vydaného před 30 lety Mezinárodním výborem. Boj proti válce mezi USA a NATO musí být veden nikoli přizpůsobením se Putinovu režimu, ale hlavně v nesmiřitelné opozici vůči jeho reakční nacionalisticko-kapitalistické agendě. Protiválečná politika ruských a ukrajinských dělníků musí být založena na jednotě všech částí dělnické třídy bývalého Sovětského svazu proti novým kapitalistickým elitám. Internacionalistickou politiku prosazovanou Leninem a bolševiky během první světové války, o neústupném odporu proti obraně jejich národního kapitalistického státu, se musí rozhodnout dělníci současného Ruska (tam proti Putinovu režimu) a Ukrajiny (proti Zelenského režimu). ).
Lenin promluvil k davu během ruské revoluce v roce 1917
24. Stejné základní principy socialistického internacionalismu určují rovněž postoj Mezinárodního výboru ke konfliktu mezi americkým imperialismem a Čínou. Spojené státy se sice snaží omezit ekonomický rozvoj Číny, omezit její přístup ke kritickým zdrojům a technologiím a blokovat expanzi jejího globálního vlivu. Čína se totiž snaží čelit neúnavnému tlaku vyvíjenému americkým imperialismem restrukturalizací převažujících geopolitických a ekonomických institucí, v nichž americký dolar funguje jako pilíř světového obchodu a finančních transakcí. Ale tato politika, nehledě na pokusy Číny vybavit ji progresivním a dokonce altruistickým nádechem (např. prostřednictvím propagace „Iniciativy pásu a stezky“), se vyvíjí na kapitalistickém základě a jejím hlavním cílem není vlastně nic jiného než reorganizace stávající globální rovnováhy sil.
25. Vypuknutí války nelze odvrátit jen tím, že se proti hegemonii amerického imperialismu postaví nová multipolární koalice kapitalistických států. Boj proti imperialistické válce totiž nelze dosáhnout jen jakousi restrukturalizací systému národního státu, ale pouze na základě jeho úplného zničení. Jak Rosa Luxemburgová v předvečer první světové války velmi naléhala, tak současná dělnická třída „musí vyvodit závěr, že proti imperialismu, válce, drancování zemí, handrkování o národy, porušování zákonů a politice násilí lze bojovat pouze bojem proti kapitalismu. postavením socialistické sociální revoluce proti globální genocidě.“ [ 8 ]
Myšpule Svět.org 