Web explorerealhistory.com přinesl následující poměrně vyčerpávající analýzu vývoje politiky a směřování Ruska v posledních 36 letech. Vysvětluje, jakou roli hraje Rusko, jeho politická reprezentace a důležité firmy v budování nového světového řádu, čemuž jsme i my svědky a součástí právě těchto posledních 36 let od „sametové revoluce“ pod taktovkou tajných bezpečnostních služeb.
Občas se snažím být hrdá na to, že si myslím, že mám alespoň nějaké ponětí o tom, co se děje, ale v tomto příběhu jsem hodně pozadu. V tomto „ruském“ příběhu je toho ale mnohem víc, než se na první pohled může zdát. Mám nyní podezření, že tato „Mueller“ sonda je jen pokračováním „kouřové clony“ zavedené kolem roku 2011 Obamovou administrativou jako další diverzní taktika vlády USA proti americkému lidu.OK. Ovšem zdá se, že právě v tuto chvíli jsou v rozporu DVA základní příkazy na vybudování Nového světa. Jeden.. to je ten nelidský, sionistický nový světový řád a ten druhý? .To je ten všemi očekávaný nový světový řád, který již teď buší na dveře Ameriky. Požádám o trpělivost, abychom se mohli společně vrátit v čase, abychom se mohli podívat na větší historický obrázek, počínaje 9. listopadem 1989.
Tohle byl ten den, kdy začalo budování všemi očekávaného NWO,začalo to celé vlastně v Berlíně a začalo to ukončováním dlouhodobého projektu, přičemž zeď tou dobou již „padala“, na který se pak jen navázalo asi o dva roky později plus jeden měsíc k tomu. Dne 25. prosince 1991, sovětská rudá vlajka se srpem a kladivem se nad Kremlem naposledy spustila, poté ji již, vlastně až do dnes, nahradila ona ruská trikolóra. Dříve během toho stejného dne, Michail Gorbačov rezignoval na svůj post prezidenta Sovětského svazu, a jeho odchod vynesl Borise Jelcina až na pomyslný vrchol moci jako prezidenta nově vznikajícího nezávislého ruského státu.
Nyní se znovu posuňme o dalších 13 měsíců dopředu a další hráč na scéně pak byl Bill Clinton a tato SLOVA pronesl hned v tom roce 1993 ve svém inauguračním projevu, kdy řekl:
„Dnes si vyděláváme na živobytí v Americe v mírové konkurenci s lidmi po celé Zemi. Hluboké a mocné síly s námi otřásají a přetvářejí celý náš svět. A naléhavou otázkou naší doby je to, zda dokážeme změnit svého přítele a neudělat si přitom nepřítele. Tento vznikající nový svět již obohatil životy milionů Američanů, kteří jsou schopni v něm soutěžit a vyhrávat. Ale když většina lidí pracuje tvrději za méně; když ale přitom jiní nemohou pracovat vůbec; když jen náklady na zdravotní péči devastují celé rodiny a když hrozí bankroty našich podniků, velkých i malých; když náš strach ze zločinu okrádá občany dodržující zákony o jejich svobodu; a když si miliony chudých dětí nedokážou ani představit životy, k jejichž vedení je voláme, neudělali jsme ani změnu našich přátel.
Rusko během dvou funkčních období Clintonové bylo v podstatě okradeno a znásilněno mafiány a některými vlivnými politiky. Rovněž ale spousta Američanů přišla v Rusku v 90. letech o peníze, protože byli v Rusku vydáni na pospas jejich žralokům. Takže v době, kdy Clinton odcházel a W přicházela, tak americký byznys z větší části zmoudřel spolu s tím, co se v té zemi tenkrát dělo, a držel si peníze raději doma dalších 8 let…Což nás zároveň přivádí k poslední správě.
Níže uvedený dokument líčí velmi zajímavou historii toho, jak se je nyní potřeba na dvě americké administrativy, které jednali s Ruskem, zejména ta Hillary Clintonové a Johna Podesty, a na akce těchto administrativ v Libyi a Sýrii, podívat z úplně jiného úhlu pohledu. Tato jednání měla být tehdy tou hlavní zprávou vzhledem k tomu, že tu jde především o peníze. Měli by nám také říci, o čem je skutečně celé to americké ‚Silikonové údolí‘ skutečně je a také to, proč je právě Skolkovo navrženo na prvním místě. Něco je totiž na tomto vyprávění úplně mimo, a aby taky nebylo, když mediální děvky převzaly vyprávění o Ukrajinském převratu z roku 2014 v negativním vyjádření o Rusku.
Bylo to také v roce 2014, hned poté, co Rusko roky sledovalo Spojené státy jak udržují záměrně celý Blízký východ v chaosu vojenskou silou, Rusko se tehdy rozhodne, že se zapojí do operací v Sýrii. Proč ale vlastně? Jako součást krycího příběhu nebo jako součást plánu. Sankce vůči Rusku jsou také jen krycím příběhem, nebo jsou součástí plánu. Zdá se, že tento trik zpočátku fungoval ,ale pak přišel Trump. Tady je pak to, na co to vypadá, že se doopravdy tehdy stalo, vzhledem k tomu, co se Americe potom taky skutečně „stalo“.
Vypadá to na to, že totiž nejspíš došlo až na tajné dohody s Ruskem„ ale ne přímo s Trumpem. Bylo to totiž s Clintonovou„ ale nějak ten Trump nakonec stejně vyhrál… pozdravte sionistické NWO, a přemýšlejte o tom…Rusko a Clintonová jsou namočeni ve své vlastní hře…NWO je na podpoře života a možná propásli svou nejlepší šanci Clintonová, odtud ta podvědomá nenávist k porážce. Pravda, kterou Mueller zakrývá, je, že to byla ale právě Clintonová, kdo se dohodl s představiteli Ruska jak ve vládě, tak v podnikání, a nikoli Donald Trump! …to by zatím z této části příběhu stačilo
Shrnutí
• Dohlížejíc na hlavní součást transferu technologií během ruského resetu Hillary Clintonová podstatně posílila technologické možnosti ruské armády, alespoň podle zjištění FBI i americké armády.
• Projektu transferu technologií se pod dohledem státu zúčastnili jak ruští vládní úředníci , tak i americké korporace. Zaštítění akce poskytlo přímo americké ministerstvo zahraničí pod vedením Hillary Clintonové , které Nadaci Clintonové díky tomu poskytlo desítky milionů dolarů navíc .
• Ruský vládní fond napojený na Putina převedl 35 milionů dolarů jedné malé společnosti s předsedou předchozí kampaně Hillary Clintonové Johnem Podestou v její výkonné radě, v níž byli ale rovněž někteří vysocí ruští státní představitelé.
• John Podesta nikdy nic neprozradil, jak to ale přitom vyžaduje zákon o jeho federálních financích disclosures, a také jeho členství v představenstvu této offshore společnosti.
• Podesta také vedl think-tank, který o tom psal příznivě Ruský reset, zatímco zjevně dostává miliony od na Kreml napojených Ruských oligarchů prostřednictvím offshore LLC.
Úvod
Během jejího působení ve funkci americké ministryně zahraničí, jednou z hlavních aktivit Hillary Clintonové a její politické iniciativy byl rovněž “reset” vzájemných vztahů s Ruskem. Cílem bylo začít budování vztahů mezi USA a Ruskem nově, bez zatížení nedávnými kroky ruské vlády nebo politikou předchozí Bushovy administrativy, která způsobila jen značné napětí mezi Moskvou a Washingtonem. Reset byl podle jednoho z prezidentů, totiž Obamy tou “nejstarší novou zahraniční politikou této iniciativy,” a podle Bílého domu a byl založen na přesvědčení, že vztahy s Ruskem se zbytečně utápěly v konfliktech o hrstku problémů během Bushovy administrativy. Stručně řečeno, Obamova administrativa chtěla jen to, co se nazývalo jako “win-win výsledky.”1 (vítězství na obou stranách)
Jako hlavní americký diplomat byla ministryně zahraničí Clintonová tou hlavní postavou Ruského resetu, a rovněž řešením celé řady problémů od kontroly zbrojení až po technologickou spolupráci mezi oběma zeměmi.
Tyto záležitosti, které ovšem ona sama neřešila, řídili to celé její blízcí asistenti pod jejím vedením . Dne 6. července 2009 pak navštívil prezident Barack Obama Moskvu a spolu s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem oznámili vytvoření americko-ruské bilaterální prezidentské komise. Dvoustranná komise se měla stát srdcem a duší Ruského resetu s cílem “zlepšit vzájemnou komunikaci a spolupráci mezi vládami Ruska a Spojených států.” 2
Kromě toho tato Komise pracovala na “identifikaci oblastí vzájemné spolupráce a na provádění společných projektů a akcí, které posilují strategickou stabilitu, mezinárodní bezpečnost, ekonomický blahobyt a rozvoj vazeb mezi ruským a americkým lidem….” 3 Konkrétně, což se týkalo hlavně transferu technologií a investic, tato komise sehrála klíčovou roli ve všem od sdílení duševního vlastnictví přes exportní licence až po usnadnění Amerických investic v Rusku a ruských investic v Americe.4
Prezidenti Obama a Medveděv oznámili, že práci Komise by řídila ministryně zahraničí Hillary Clintonová a její protějšek, ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Jak řekl prezident Obama snahy “budou koordinovat ministr Clinton a ministr Lavrov a Ministryně Clintonová by tento podzim ráda odcestovala do Ruska, aby vynaložila úsilí v otázkách priorit při této akci.” 5
Jak řekl Mark Landler z New York Times, tak právě “Clintonová byla tím vůbec nejvíce viditelným časným exponentem resetovací politiky.”6 Zatímco někteří Clintonové pomocníci se pokoušeli o to vytvořit tento dojem i poté, co odešla ze svého úřadu, že reset byl výhradně Obamova iniciativa, ale záznam ukazuje opak. Podle Philipa Gordona Clintonové náměstek tajemníka pro evropské a euroasijské záležitosti, “Nebylo by správné říct že jí to Obama nějak vnutil. Viděli jsme v tom všem jasnou logiku a chopili jsme se toho.”7 Podobně jako Landler řekněme, že Clintonová netlačila reset jen tak z povinnosti vůči Obamovi.8
Podle na veřejnost uniklých depeší americké vlády, úředníci Ministerstva zahraničí USA již od roku 2009 hráli podstatnou roli při pomoci Ruským vládním subjektům při přístupu ke kapitálu USA a při hledání možných investic v USA pro ruské high-tech společnosti. Konkrétně pracovali na podpoře úsilí Ruského státního investičního fondu, Rusnano, hledalo investiční příležitosti ve Spojených státech domlouváním schůzek s americkými technologickými firmami. Také vytvořili a přednesli společná prohlášení s ruskými představiteli o spolupráci v oblasti technologií .9
Zkrátka Hillary Clintonová jako ministryně zahraničí a koordinátorka Bilaterální komise byla ústřední postavou v rozhodování USA.
Hillary Clintonová byla rovněž hluboce zapojena do podpory amerických vazeb s Ruskem. Kromě svých čtyř velkých návštěv samotného Ruska , tak komunikovala ministryně Clintonová mnohokrát také s ministrem zahraničí Lavrovem a s dalšími úředníky.10 Je potřeba také zdůraznit, že Bill Clinton se setkal s Vladimirem Putinem při nejméně dvou velkých příležitostech v letech 2009 a 2010-11
Podle e-mailů Hillary Clintonové, které zveřejnilo ministerstvo zahraničí USA, ona odeslala nebo obdržela nejméně 894 e-mailů, které během její funkce ve funkčním období státního tajemníka obsahovali termín “Russia” .12
Když došlo k dohodě na tématu a bylo potřeba jen ještě zapracovat další podrobnosti, tak nejbližší asistenti Hillary Clintonové spolupracovali se svými ruskými protějšky naprosto ve všem, a to od obchodních vazeb, přes výzkumné spolupráce až po kontrolu zbrojení.13
Stručně řečeno, žádný vládní úředník v Obamově administrativě nebyl nikdy víc důvěrně a přímo zapojený do ruského resetu než byla právě Hillary Clintonová.
Reset Ruska začíná
Začátkem března 2009 byla Hillary Clintonová v Ženevě ve Švýcarsku na a setkání s jejím ruským protějškem ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Jako oni setkala se ve svém hotelovém Salonku Panorama, pojmenovaném takto pro jeho dokonalý výhled na město, Clintonová tehdy darovala Lavrovovi malou žlutou krabičku s jasně červeným tlačítkem.14 Bylo to její první osobní setkání s ruským ministrem zahraničí a chtěla tím jen symbolizovat potřebu Ruska, které chtělo stisknout tlačítko “reset.” Tlačítko bylo označeno “peregruzka,”, což ve skutečnosti neznamená přesně slovo “reset,”, ale spíše něco jako anglické slovo “overcharge”.15 „Overcharge“ se do češtiny pak překládá nejvíce jako předražit, naúčtovat příliš (vysokou cenu), přetížit (v elektrotechnice/fyzice) nebo také převyšovat; podstatné jméno je pak předražení, nadměrné zatížení či přeplatek z předražené platby. Ale všichni byli v dobré náladě. “Vstupujeme do našeho vzájemně obnoveného vztahu s otevřenýma očima,” Ministryně Clintonová. k tomu tehdy řekla: “Myslíme si, že existuje celá řada oblastí, kde by to mohlo znamenat začátek úzké spolupráce…. ale na druhou stranu stále existují samozřejmě také oblasti, ve kterých se silně neshodneme.”16
V následujících měsících přesto zaznamenaly obě strany brzké diplomatické úspěchy. Ruská vláda například “souhlasila s tím, že umožní americkým zbraním a personálu projít ruským vzdušným prostorem na jejich cestě do Afghánistánu.”17 Tohle bylo obrovským přínosem pro americké síly působící v Afghánistánu. Obamova administrativa následně zrušila plán George W. Bushe na instalaci systémů protiraketové obrany v celé východní Evropě , což bylo něco, co třeba Vladimir Putin vždy velmi ostře kritizoval.18
Byly však také další oblasti značných neshod, včetně politiky pro Blízký východ a nebo třeba to, jak se vypořádat s íránským jaderným programem. Pokrok byl v těchto trnitých podmínkách pomalý a přinášel velké problémy.
Jednou z oblastí rychlého pohybu a úspěchů, tak byla technologická spolupráce v oblasti finančních investic. Teoreticky byla celá ta myšlenka jednoduchá: povzbudit americké. společnosti investující v Rusku, aby využily silné stránky této země v základních vědeckých oblastech a jeho talentů při vytváření příležitostí pro ruské investice do amerických technologických společností. 19
Hillary Clintonová a Obamova administrativa viděli svoji příležitost právě v široké technologické spolupráci mezi USA a Ruskem. Během její návštěvy Ruska v říjnu 2009 zaznamenala sílu této země ve STEM (věda, technologie, inženýrství, matematika): “Je to jen pokladnice potenciálu ruské ekonomiky”20 Viceprezident Joe Biden pak zopakoval tento názor o dva roky později během jeho návštěvy Ruska: “Užší spolupráce umožní Americkým společnostem těžit z lepšího přístupu k hluboké ruské zásobě talentovaných inženýrů, matematiků a odborníků v oblasti informatiky ”21 Podle uniklých depeší ministerstva zahraničí tak bylo tehdy ruským vládním úředníkům řečeno, že Obamova Administrativa viděla příležitost při “budování vztahu vědy a techniky (S&T) Ruska jako důležitého pilíře při posilování celkových bilaterálních vztahů….”22
Zdálo by se tedy, že jde o technologickou spolupráci a investiční dohody při uzavírání tzv.“win-win” obchodů, ostatně sám prezident Obama řekl, že je hledal. Ale jak uvidíme dále, tak Clintonová a zdá se, že i její blízcí asistenti, z takových obchodů i osobně velmi těžili. A tyhle dohody také později vyvolaly vážné otázky ze strany FBI, americké armády a zahraničních vlád, které se ptali, zda-li z nich měla tehdy prospěch i ruská armáda.
Skolkovo
Hlavní část této technologické spolupráce zahrnovala ruské plány na vytvoření si vlastní verze Silicon Valley.23 Toto moderní výzkumné zařízení, na periferii Moskvy, bylo nazváno “Skolkovo” a bude vyvíjet snahy ve spolupráci a při hledání investičních příležitostí pro velké americké technologické firmy v Rusku.24 V roce 2010 např. Cisco přislíbilo skvělou investici jedné miliardy amerických dolarů přímo do Skolkova a na palubu rozjetého vlaku tehdy naskočily také Google a Intel.25 (Všichni tři byli ale také , jistě jen náhodou, těmi hlavními podporovateli Clintonovy nadace, stejně jako významným rozhodovacím faktorem pro desítky společností, které se zapojily do projektu Skolkovo.) Myšlenka byla vlastně velmi jednoduchá: sladit ruskou mozkovou sílu s americkými investičními dolary a podnikatelským know-how, které následně podnítí technologické průlomy v široké škále oblastí, a to včetně energetiky, komunikací, senzorů a pohonných systémů. Na rozdíl od volné, decentralizované a podnikatelské kultury v Kalifornii, tak Skolkovo mělo výrazně odlišnou kulturu. Bylo to tam mnohem více centralizované, a také často ovládané přímo ruskými vládními úředníky.26
Skolkovo bylo spuštěno nejprve jen jako “zcela státní projekt,” slovy Waltera Laqueur píšící pro Foreign Affairs. 27 Bylo zde vybudováno bydlení pro 30 000 lidí, stejně tak jako školy, obchody a parky, vše přitom bylo navržené přímo vládou. Ruská vláda se tehdy zavázala utratit ve Skolkovu během tří let asi 5 miliard dolarů .28 Rusové zkrátka velmi toužili po velkých amerických technologických firmách ve Skolkově. A nadace Skolkovo byla založena, aby toto úsilí řídila a koordinovala 29 Nakonec desítky amerických technologických firem včetně Cisco, Googlu a Intelu významně finančně přispěly k tomuto projektu.
Hillary Clintonová společnou iniciativu ocenila ve společném prohlášení s Ruským Ministrem zahraničí Lavrovem. Prohlášení ocenili také americké společnosti jako Cisco a Microsoft obě “ se účastnící ruského projektu Skolkovo Innovation Center Project, s investicemi za více než miliardu dolarů.” Clintonová pak pokračovala: “Otevření Ruského Inovačního centra (zastupující Rusnano, Russian Venture Company a Skolkovo) v Silicon Valley bude fungovat jako další most spojující americké a ruské high-tech technologické společnosti, investory a vědeckovýzkumné instituce.”30
Ministerstvo zahraničí v tom sehrálo svoji aktivní roli brzy na to právě tím, že organizovalo schůzky pro ruské úředníky s americkými technologickými společnostmi. Podle Hillary Clintonové to také inspirovalo tehdejšího ruského prezidenta Dimitrije Medveděva k návštěvě Siliconu Valley právě kvůli podpoře americké účasti ve Skolkově. Jak později uvedla ve svých pamětech, “Na dlouhém setkání, které jsem měla s Medveděvem u Moskvy v říjnu 2009, on zvýšil svůj plán vybudovat v Rusku high-tech koridor po vzoru našeho vlastního Silikonového údolí. Když jsem mu navrhla, aby navštívil jeho originál v Kalifornii, obrátil se ke svým zaměstnancům a řekl jim, aby ho následovali.”31
A skutečně, již ve dnech 22.-24. června 2010 tehdy navštívil ruský prezident Medveděv Spojené státy a odcestoval do Silicon Valley, aby se tam setkal s technologickými manažery.32 Medveděv se setkal jednak s high-tech manažery a s kalifornským guvernérem Arnoldem Schwarzenegger a povzbudil firmy, aby založily společný obchod ve Skolkově. Medveděv předvedl skutečně pořádnou show. Když se připravoval na odchod, obrátil se ke Schwarzeneggerovi a napodobil hlášku z jeho filmu Terminátor 2. “Vrátím se,” řekl v něm Schwarzenegger. “Hasta la vista—baby.”33 Byl to opravdu dobrý výkon.
V květnu 2010 Ruské ministerstvo zahraničí zprostředkovalo návštěvu Moskvy pro ty vůbec největší jména na americkém trhu rizikového kapitálu.34 Návštěva byla jasným znamením toho, že se vzájemné vztahy založené na obchodních vazbách již oteplují. “Toto je první dobře viditelný, zcela konkrétní důkaz, že na komerční bázi dochází k velkým změnám ve vzájemných postojích, uvedl k tomu ekonom David Kemme z Univerzity v Memphisu.35
Aby přiměla americké společnosti k účasti na Skolkově, tak ruská vláda tehdy slíbila, že poskytne americkým firmám zvláštní přístup k výzkumu a k projektům probíhajícím právě v Rusku. Společnosti účastnící se Skolkova by získali zvláštní daňový status a také lepší přístup na ruský trh.36 A také by získali exkluzivní přístup k výzkumu probíhajícímu v Rusku. Například jeden investiční podnik získal “přednostní přístup do databáze projektů Skolkovo Foundation a společnostem okolo, což jím umožňuje vybrat si ty nejslibnější projekty již na samém počátku jejich činnosti a podpoří to jejich další rozvoj.” Dále to umožnilo těmto společnostem odkázat na své stávající portfolio společnosti do Skolkovo” pro výzkum. 37 Byla tu také vyhlídka na získání přístupu na ruské trhy, kterému bránily problémy s vývozními licencemi zahrnující rovněž export citlivých technologií.38 Ministerstvo zahraničí USA pak mělo tu hlavní odpovědnost za vydávání vývozních licencí a vedlo rovněž seznam omezených technologií.39
Ministerstvo zahraničí aktivně a docela agresivně podporovalo americké firmy k účasti ve Skolkovo. Mnoho memorand o vzájemném porozumění (MOU) podepsané americkými společnostmi za účelem jejich investování a spolupráce ve Skolkově byly podepsáno právě pod záštitou ministerstva zahraničí Hillary Clintonové.40 . Spolupředsedou této pracovní skupiny byl blízký Clintonův přítel a poradce Robert Hormats.41 CNBC ho popsala jako “ekonomického guru Hillary Clintonové ,” Hormats již má nějakou historii jako Clintonové sponzor a spolupracovník.42 Dne 23. září 2009 pak nastoupil Robert Hormats na ministerstvo zahraničí USA jako náměstek ministra pro ekonomické, energetické a zemědělské záležitosti.43 Při návštěvě Moskvy v říjnu 2012, velvyslanectví zaznamenalo, že Hormats byl “nadšený z práce skupiny a “poznamenali, že toto partnerství v oblasti inovací posílí americko-ruské vztahy.”44 Hormats objasnil linii ministerstva zahraničí v červnu 2011 když řekl, “Innovation může být nástrojem ekonomické angažovanosti mezi Spojenými státy a Ruskem prostřednictvím spolupráce v nejmodernějších oblastech, jako je např biomedicínský výzkum a nebo technologie smart-grid. Je to důležité i pro ty dvě země, že budou spolupracovat na vývoji Skolkova, inovačního centra založeného mimo Moskvu, protože jeho úspěch může mít širší pozitivní účinky v celém Rusku.”45
Další vysoký úředník ministerstva zahraničí zapojený do procesu tvroby Skolkovo byl Lorraine Hariton, zvláštní zástupce ministerstva zahraničí pro Obchodní záležitosti.46 (Hariton sloužil na Hillary Clinton’s National Finanční výbor během kampaně v roce 2008.47) Hariton spolu s Ruskem jako kokoordinátoři působil náměstek ministra hospodářského rozvoje Oleg Fomičev z pracovní skupiny pro inovace.48
Hariton během toho komunikoval s hlavními poradci Hillary Clintonové její působení na ministerstvu zahraničí. Nejméně dva Haritonovy e-maily byly redigovány úředníky ministerstva zahraničí těsně před jejich propuštěním.
Peníze pro Clintonovi
Mnoho klíčových postav Skolkovského procesu — jak na ruské, tak na americké straně — měly silně finanční vazby na Clintonovy. Během ruského resetu se tyto peníze navýšili a entity poskytly Clintonovým celkem desítky milionů dolarů, a to včetně příspěvků Clintonově nadaci, placených za projevy Billa Clintona, a nebo jako investice do malých začínajících firem s hlubokými vazbami právě na Clintonovi.
V roce 2012 Skolkovo vydalo svou první výroční zprávu, která identifikovala jako klíčovýn právě “ partnerský servis”. Klíčovými partnery jsou tedy subjekty, které dosáhly značného množství zakázek sloužících k rozvoji výzkumného zařízení Skolkovo.49 Conor Lenihan, viceprezident nadace Skolkovo, která ale přitom již dříve spolupracovala s Clinton Foundation vydala powerpointovou prezentaci, která obsahovala seznam 28 ruských, amerických a evropských klíčových partnerů.50 Z těchto 28, tak 17 z nich nebo 60 procent z nich, pak přijali finanční závazky vůči Clintonově nadaci nebo alespoň sponzorovali projevy Billa. Clintonova nadace přitom ale zveřejňuje dary pouze v určitých rozmezích, takže nikdy není možné určit přesnou částku peněz, které různí dobrodinci ze Skolkova tehdy dali Clintonově nadaci, ale i jen na základě těchto informací se peníze pohybují od 6,5 do 23,5 milionů dolarů. Mějte však na paměti, že Clintonova nadace sama přiznala, že nezveřejnila jména všech svých přispěvatelů, takže jejich množství by mohlo být podstatně vyšší. 51
Mnoho z těch, kteří se podíleli na Skolkovu, tak byli rovněž ti, kteří také přispěli Clintonové. Tato nadace má samozřejmě také své hluboké vazby na Clintonovy. Například John Chambers, hlava korporace Cisco a rovněž člen Skolkovo Foundation obdržel Clintonovu Globalní občanskou cenu od iniciativy Billa Clintona.52 Chambers a Cisco dali tenkrát něco mezi 1 až 5 miliony dolarů Clintonově nadaci.53 Craig Barrett, bývalý šéf Intel Corporation, sloužil v představenstvu Skolkovo Foundation a v Clintonově Globální iniciativě.54 Intel dal Nadaci Clintonové něco mezi 250 000 a 500 000 dolary.55
Ti na ruské straně výzkumného projektu Skolkovo také darovali peníze Clintonově nadaci. Muž vedoucí nadaci Skolkovo v Rusku je značně kontroverzní postava jménem Viktor Vekselberg.56 Popisován bývá jako “jediný oligarcha, který se nebojí dostat se až dolů a být špinavý” (časopis Fortune) a “Oligarchův oligarcha” (Esquire), Vekselberg vydělal své miliardy na ropě a kovech.57 Vekselberg je Putinovým důvěrníkem a dárcem Clintonovy nadace prostřednictvím své společnosti, Renova Group.58
Clintonovi zcela jasně pěstovali svůj blízký vztah s Vekselbergem již během Hillaryho působení ve funkci ministra zahraničí. Dne 4. června 2012 ředitel Clintonovy nadace pro zahraniční politiku Amitabh Desai oslovil Cheryl Mills Jake Sullivan a Michael Fuchs na ministerstvu zahraničí také prostřednictvím e-mailu. Předmět emailu byl “Rusko/Viktor Vekselberg?” Vekselberg a jeho společnost Renova Group přispěla mezi 10 000 a 25 000 $ do Clintonovy nadace.59 Čtalo se, “Mělo by mít [ministerstvo zahraničí] nějaké obavy ohledně [Clintonovi Globální Iniciativy] pozvání Viktora Vekselberga, prezidenta Renova Group, k účasti na CGI Výroční zasedání v NYC v září?”60 Zdá se, že tento e-mail kamsi zmizel nezodpovězený. Vekselberg ale skutečně přišel do USA již v říjnu 2012.61
V říjnu 2012 uspořádal Vekselberg fundraisingový gala večer ve Fort Ross v Kalifornie.62 Putin i Hillary Clintonová poslali osobní blahopřání.63 V červnu 2010 Vekselberg vyčlenil 1 milion dolarů na udržení Keep California’s Fort Ross v provozu. Fort Ross, která byla založena v Kalifornii před 200 lety, byla ta vůbec první evropská osada na západním pobřeží. Asi 90 mil severně od San Francisca, to bylo osídleno Rusy jako obchodní centrum pro lov mořských vyder a zásobování potravinami do jiných osad na Aljašce.64
V roce 2013 byl Vekselberg obviněn spolupracovníky z převedení peněz ze Skolkova na vlastní bankovní účty. Obvinění ale popírá.
Další ruská postava hluboce zapletená se Skolkovem, která měla finanční vazby na Clintonovy byl Andrej Vavilov. Bývalý ruský vládní úředník je předseda společnosti SuperOx, která je součástí „jaderného klastru“ ve Skolkově.65 The Nuclear Cluster ve Skolkově se zavázal zlepšit své jaderné kapacity ruském státě. Hlavním příjemcem tohoto výzkumu na seznamu příjemnců dotací je Rosatom, tedy Ruská státní jaderná agentura, která spravuje celý jaderný arzenál země.66 Vavilov daroval Clintonově nadaci 10 000 až 25 000 dolarů.67 Rosatom prostřednictvím své dceřiné společnosti ARMZ koupil kanadskou uranovou společnost jménem Uran one již v roce 2010, která držela aktiva ve Spojených státech, a právě proto byl požadovaný souhlas od ministerstva zahraničí. Devět akcionářů Uranu One pak darovalo více než 145 milionů dolarů Clintonově nadaci. Některé z těch darů, včetně těch od předsedy Uran One Iana Telfera, nebyli zveřejněny jakoi dary do clintonovy nadace.68
Další prominentní ruská postava, která, jak se alespoň zdá, dala rovněž peníze Clintonové nadaci je Elena Baturinová, což je manželka bývalého starosty Moskvy a zakladatelka společnosti JSC Inteco, subjektu, jehož prostřednictvím nadace získala své peníze.69 Tato společnost darovala nadaci Clintonové mezi 10 000 a 25 000 $ . Její společnost Inteco má svou vlastní historii se Skolkovem týkající se sporu o pozemek, který hraničí s Inovačním parkem Skolkovo. Baturina se později stala partnerem na akcích Skolkovo a JSC Inteco a získala smlouvy na stavbu rezidenčního bydlení.
Rusnano: Putinovo dítě
Dalším důležitým hráčem při Ruském resetu byl ruský vládní investiční fond s názvem Rusnano (Ruská korporace zabývající se nanotechnologií). Rusnano “založil Putin” již v roce 2007.70 Rusnano tvrdí, že “implementuje státní politiku pro rozvoj nanoprůmyslu v Rusku, působí jako spoluinvestor v nanotechnologické projekty, které mají značný ekonomický nebo sociální potenciál.” 71 Rusnano se skutečně při svých investicích zcela spoléhá na ruské státní financování na poli nanotechnologie. 72
Andrej Fursenko, bývalý ruský ministr školství a vědy a současný vědecký poradce Vladimira Putina to pak popisuje, jakoi že “[Rusnano] je ‘Putinovo dítě.’”73
Hlavou Rusnano je Anatolij Čubajs, který také měli dlouhé a silné vazby na Clintonovou. Během 90. let byl Čubajs jako místopředseda vlády Ruska u prosazování reformy a privatizace státního průmyslu.74 Jak poznamenal jeden učenec “in název privatizace, půjčky na akcie přenesly kontrolu nad mnoha ruskými primárními aktivy za symbolické částky sedmi předem vybraným šéfům bank” a dalším oligarchům. Podle Los Angeles Times, “Chubais a jeho klika politických zprostředkovatelů finanční moci, známých jako klan ‘Chubais,’ byli miláčky Amerického Ministerstva financí a mezinárodních finančních institucí.”75 V důsledku toho Clintonova administrativa “dal klanu Chubais velkou kontrolu nad stovkami milionů dolarů na výpomoc.”76 Čubajs údajně kdysi vytrhl Putina z neznáma a udělal z něj šéfa ruské FSB (Federální bezpečnostní služby).77
Podle uniklého depeše ministerstva zahraničí USA. Ministerstvo zahraničí toužil usnadnit setkání Chubais’ s americkými technologickými manažery a pomohl nastavit jednotlivé schůzky.78 Rusnano chtělo investovat peníze od ruské vlády do západních technologických společností. Ale peníze od Rusnana nepřišly bez závazků. Jak informoval Bloomberg, “Firmy, které přijímají peníze z fondů od Rusnano, musí převést technologie do Ruska, vybudovat tam laboratoře, vyškolit místní vědce a v v některých případech dokonce dát Rusům patentová práva na vyvinuté produkty.”79
I když jsou veškeré tyto věci jasně dány, tak Americké velvyslanectví v Moskvě během funkčního období Hillary Clintonové odkázalo americké technologické společnosti právě na Rusnano, aby u něj hledaly peníze na investice. “Běžně doporučujeme americkým společnostem, se kterými by si mělo promluvit Rusnano,” řekl k tomu John McCaslin, “poradce amerického ministra pro obchodní záležitosti na Americkém velvyslanectví v Moskvě.”80
Tok peněz z Rusnano
Jen málo washingtonských úředníků je vůči Clintonovým přísnější než byl John Podesta. Jako Nová republika říká, John Podesta je “extrémně blízko,” na Hillary Clintonovou.81 Ve skutečnosti to byl John Podesta (mimo jiné), kdo prosadil Obamovu myšlenku na jmenování Hillary Clintonové ministryní zahraničí, podle korespondenta New York Times Marka Landlera. 82 Během vlády Billa Clintona pak právě Podesta sloužil jako náčelník štábu Bílého domu. Počínaje rokem 2003 sloužil Podesta jako Prezident Centra pro americký pokrok (CAP), které bylo popsáno jako “čekající administrativa pro Demokratickou stranu.83 Podesta se později stal Poradcem prezidenta Baracka Obamy v Bílém domě.84
Později, tedy v lednu 2015, se Podesta stal předsedou kampaně Hillary Clintonové na prezidentskou kandidaturu v roce 2016.85
Během působení Hillary Clintonové ve funkci ministryně zahraničí byl pravidelným účastníkem schůzek s ní a sehrál tím důležitou roli při celkovém utváření americké politiky. V jedné záležitosti, seděl i na zasedání Rady pro zahraniční politiku při ministerstvu zahraničí, jmenovanou Hillary. (Rada byla založena v prosinci 2011.)86
Podestovy e-mailové komunikace v plném rozsahu nejsou známy, protože Hillary Clintonová po opuštění ministerského křesla na Ministerstvu zahraničí USA smazala přibližně polovinu svých e-mailů . Z e-mailů, které po ní zůstaly, tak ale stále existuje dostatek důkazů, že právě Podesta sehrál hlavní roli v jejím poradenství. Podle veřejně zveřejněných e-mailů, tak již 20. května 2009 se Podesta připojil ke Clintonové na pracovní večeři v kanceláři Monroe na ministerstvu zahraničí.87 Jiné e-maily naznačují, že se tato pracovní skupina setkávala na ministerstvu zahraničí s Clintonovou pravidelně a to včetně Johna Podesty a šesti dalších osob.88 Podesta a ministryně Clintonová si vyměňovali e-maily týkající se právě personálních záležitosti.89 Podesta se také aktivně podílel na kontrole a pomoci při úpravě projevů Hillary Clintonové.90 Byly nalezeny rovněž e-maily, ve kterých byl Podesta osloven aby si promluvil s Clintonovou o jejích setkáních se zahraničními vůdci.91 Je zřejmé, že tyto e-maily občas pokrývaly velice citlivá témata; proto byli četné e-maily s výměnou názorů mezi Podestou a vysokými úředníky ministerstva zahraničí redigovány, protože se zabývali velice citlivými materiály.92
V červnu a v červenci 2011, tedy přesně v době, kdy radil tajemníkovi státu Hillary Clintonové, tak John Podesta rovněž vstoupil do představenstva tří spřízněných subjektů: Joule Unlimited, malá energetická společnost se sídlem v Massachusetts; její holdingová společnost, Joule Global Holdings, NV., která měla sídlo v Nizozemsku; a Joule Global Stichting, která se zdá být konečným vše ovládajícím subjektem
Podle firemních záznamů Podesta sloužil na “výkonné radě.” Joule byla nová společnost založená teprve v roce 2007 a tvrdila, že je průkopníkem technologie s názvem “Liquid Fuel from the Sun,” Je to technologie založená na využití solární energie energie.94 Podesta poskytoval konzultace také nadaci provozované jedním z investorů v Joule Energie, Hans-Jorg Wyss, rovněž dosti významný dárce Clintonovy nadace.95 Wyssové Charitativní nadace dala mezi 1 milionem až 5 miliony dolarů Nadaci Clintonové .96 Podesta dostal od Wyss Foundation v roce 2013 zaplaceno 87 000 $, alespoň podle federálních daňových záznamů.97 Podestova kompenzace od Joule nemůže být plně odhodlaný. Ve svém podání federální vlády z roku 2014 uvádí Podesta že se zbavil akciových opcí od Joule. Zveřejnění však nezahrnuje roky 2011-2012.
Společnost Joule Global Stichting byla založena v Amsterdamu v Nizozemsku dne 14. března 2011. John Podesta nastoupil do výkonné rady této společnosti 25. června 2011. Joule Stichting je sice nadace, ale není to striktně nadace v charitativním slova smyslu. Základem tohoto typu podnikání je to, že je hlavně oblíbeným prostředkem ke snížení daňové zátěže. Panamská advokátní kancelář Mossack Fonseca, v srdci Vyšetřování Panama Papers vychvaluje právě tyto daňové výhody založení holandského Stichtingu na svých internetových stránkách.98
Obdobným způsobem je ovládán například globální nábytkářský gigant IKEA zase holandským Stichtingem osvobozeným od daně. Ekonom popsaný the uspořádání: “Celkové nastavení IKEA minimalizuje daně a zveřejňování, bohatě odměňuje zakládající rodinu Kamprad a činí IKEA imunní vůči a převzetí. A pokud se to zdá příliš dobré na to, aby to byla pravda, je to: tato uspořádání jsou extrémně těžké vrátit zpět. Výhody ze vší této vynalézavosti přicházejí za cenu a obrovské omezení pro nástupce Ingvara Kamprada, zakladatele obchodu… udělat s IKEA, jak uznají za vhodné.
Mateřská společnost pro všechny společnosti IKEA— provozovatel 207 z 235 celosvětové obchody IKEA—is Ingka Holding, soukromá společnost registrovaná v Nizozemsku. Ingka Holding zase zcela patří Stichting Ingka Foundation. Tohle je a Nezisková právnická osoba registrovaná v Nizozemsku, osvobozená od daně, která dostala akcie pana Kamprada v roce 1982…. Přesto, ačkoli kontrola nad IKEA je uzamčena, peníze nejsou.”99
Přestože je John Podesta uveden v podnikových záznamech, nepodařilo se mu to zveřejněte jeho členství v představenstvu Joule Stichting v jeho federální finanční formuláře pro odhalení, když nastoupil do Obamova Bílého domu jako hlavní poradce.100
Vedení Joule objasnilo, proč byl Podesta umístěn do představenstva rozhodnutí bylo založeno na jeho “značná odbornost… v oblasti veřejnosti i partnerství s veřejným sektorem.”101 Nepřistupoval do představenstva protože měl energetické zázemí. Ale s Podestou na palubě pak Joule,alespoň podle vedení této společnosti “získá strategické poznatky a podporu a pomoc od dlouholetého vládního experta, který může Joule Foundation pomoci vybudovat trvalé vztahy potřebné pro dlouhodobý úspěch.” Pravděpodobně jsou ty “trvalé vztahy” ale včetně vládních úředníků.
Podesta nebyl jediným členem představenstva Joule Foundation se silnými vazbami na Hillary Clintonovou. Také je měl třeba Graham Allison, akademik z Harvardu, který pak sloužil jako Náměstek ministra obrany za prezidenta Billa Clintona.102
Dva měsíce poté, co Podesta vstoupil do představenstva, tak Rusnano Vladimira Putina oznámila, že investuje až jednu miliardu rublů do Joule Unlimited, což činí 35 milionů dolarů.103 To představuje jednu pětinu z celé částky investičních dolarů, které Joule inkasoval v letech 2007 až 2013.104 Jak jsme viděli, a je to snadné podcenit, jak velice blízko má Rusnano k Ruské politicko-vojenské elitě. V únoru 2012 se k němu do Joule skutečně připojil ještě Anatolij Chubais, předseda Představenstva Rusnano .105
Podle některých zpráv byla investice Rusnano do Joule částečně také z peněz na vybudování výzkumného centra v Rusku.106
John Podesta vyprávěl v roce 2014, jak se poprvé setkal s Vladimirem Putinem. „To bylo již v roce 2000, když byl tehdejší prezident Bill Clinton na návštěvě Moskvy. Já jsem se připojil ke Clintonové na večeři s novým premiérem Ruska. Podesto to dáš, řekl jsem si, Viděli jsme Putina a pak jsme měli večer volný. Šli jsme do Café Puškin v Moskvě a jak je to v Moskvě zvykem, začali jsme pít vodky…. Nevím, jak se mi druhý den ráno podařilo vstát z postele . Asi bych to popsal jako kocovinu; alkohol se mi totiž stále vyléval ze všech pórů.”107
Investice miliardy rublů do energie Joule byla poměrně velkou součástí investičních prostředků Joule získaných v té době. V roce 2012 získali dalších 70 milionů dolarů, celkem tedy již asi 110 milionů dolarů.108 Joule je přitom vcelku kontroverzní společnost. Jako průmysl publikace E a E řekněme, že společnost vyrobila “grandiózní nároky” o jeho schopnost generovat energii z fotosyntetických chyb. Společnost skutečně vypadala být v vtipu, zdobit svou kancelář modely okřídlených prasat, jako v “kdy prasata létají.” Konkurenti společnosti a vědečtí kolegové tvrdili, že “společnost zůstává vágní v zálohování svých nároků, dokonce i ve svém patentu aplikace.”109 A skutečně, od tohoto psaní v roce 2016 společnost ne oznámila, že se posunula za fázi výzkumu a vývoje. Joule však tvrdil, že ano “přejít do reklamy v roce 2017.”110
Jak uvidíme, FBI poslala dopis společnostem z oblasti Bostonu a MIT 2014 ve kterém vyjádřila své narůstající obavy z Ruskem podporovaných investic do amerických high-tech start-upů. Joule ale odmítl tento dopis komentovat.111
Ale tok finančních prostředků z Ruska během “resetu” tím rozhodně neskončil k Podesta-připojené společnosti zjevně neskončily u Joule Energy. Začátkem byl rok 2003, kdy John Podesta převzal kormidlo v Centru pro americký pokrok (CAP), progresivním think tanku z Washingtonu DC. Během Bushovy administrativy byla tato organizace považována za “administrativa-in-waiting” kvůli jejímu těsnému kontaktu s Clintonovými.112 Podesta opustil CAP v prosinci 2013 když se stal senior úředníkem v Obamově Bílém domě.113
V července 2009, CAP vydala 68stránkovou studii obhajující užší vztahy vlády USA s ruskou vládou.114 Tato práce dokonce požadovala ještě větší “prohloubení ekonomických vazeb,” s Ruskem a tvrdila, že ekonomický zájem USA bude podporován “přes zvýšené obchodní vazby a lepší investiční klima.” Monografie, která vypadala velice odborně, tvrdila, že kritici, kteří upřednostňovali tzv.“tough” přístup k Rusku, by “produkovali výsledky, které nejsou v národním zájmu Spojených států”115
CAP se stal rannou a vytrvalou roztleskávačkou Ruského resetu. V CAP se Ruský analytik Samuel Charap rád vychloubal, “Pro USA by to znamenalo dosažení konkrétních úspěchů pro národní bezpečnost z této politiky, která neprozradila nic, co by mohla získat druhá strana.”116 Ti, kteří byli proti resetu právě z důvodů národní bezpečnosti, byli kritizováni jako ti zapojení do “reset-bashing,” což bylo celé ovšem založeno na analýze, která “ale přitom byla hluboce zavádějící,” řekl. Kritici , kteří byli “zaslepeni svým vztekem, prostě odmítali uznat jeho úspěchy a pohodlně zapomněli jak katastrofálně alternativní —až antagonistický vztah dosud existoval mezi USA a Ruskem — je to vše pro národní zájmy USA a vlastní rozvoj Ruska.”117
V roce 2011, Charap opustil CAP a nastoupil na ministerstvo zahraničí JSA jako poradce náměstka ministra pro kontrolu zbrojení a mezinárodní bezpečnost. 118
Na podporu CAP a ruského resetu došlo v průběhu organizace zřejmě k přijímání finančních prostředků od subjektů napojených na Rusko. Od roku 2010 do roku 2013, CAP získala 5,25 milionu dolarů od Sea Change Foundation.119 Kdo financoval Sea Change Foundation? Podle daňových záznamů Sea Change Foundation v jistý čas dostávala velké finanční prostředky od jisté tajemné entity Bermudského původu nazývané “Klein, Ltd.” Je zajímavé poznamenat, že před obdržením finančních prostředků od společnosti Klein, Ltd., Sea Change zřejmě nikdy předtím nepřispěla ke SZP, alespoň podle federálních daňových podání.
Kdo ale vlastní Kleina? Nelze říci přesně, vzhledem k firemnímu tajemství a zákonům platným na Bermudách. Ale registrovaný agent a právníci, kteří založili tyto offshore entity jsou navázány na hrstku ruských podnikatelských subjektů včetně Dialog Three, Marcuard Spectrum a Firebird New Russia Fund. Kupodivu ve vedení Dialog Three, Ltd je Ruben Vardanyan, etnický Armén, který je mega oligarchou v Putinově Rusku. Vardanyan také sloužil v představenstvu Joule Energy ještě s Johnem Podestou. A Firebird New Russia Fund je ve vlastnictví Firebird New Russia Fund, které je zase spoluvlastníkem další ruské akciové společnosti s názvem Pharmsynthez. Jejich partnerem v Pharmsynthez je opět Rusnano, což je samozřejmě investiční fond který také investoval do Joule.
Sea Change Foundation obdržela 23 milionů dolarů od Klein, Ltd., alespoň podle daňových záznamů. Klein je bermudská společnost.120 Její zakládací listina uvádí, že charitativní práce je jejím jediným účelem.121 Důstojníci uvedení na zakládacích dokumentech Klein Ltd. jsou Nicholas J. Hoskins a Marlies A. Smith.122 Hoskins je partner a Smith je jeho sekretářka v luxusní a skandály nabité bermudské advokátní kanceláři Wakefield Quin (WQ). 123 WQ a její právníci mají dlouhou výdrž a v některých případech notoricky známé, dobré vztahy s vysokými ruskými politickými a obchodními “oligarchy.”
Zprávy z let 2014 a 2015 z médií a v Capitol Hill vyvolaly znova otázky okolo hlubokých vazeb WQ na ruskou ropu a plyn. Tvrdilo se, že peníze, které Klein poskytl nadaci Sea Change Foundation nakonec financovaly životní prostředí a aktivismus proti americkému vývozu zemního plynu. (snížení těžby v USA a snížení vývozu plynu by také snížilo globální produkci a tím zvýšilo ceny ve prospěch ruského investora.) WQ a její právníci protestovali proti zpravodajství jako pouhé konspirační teorii a poukázal na to, že Bermudské zákony nebyly porušeny. Odmítli však objasnit, zda peníze od Kleinu poskytnuté Sea Change Foundation pochází od ruských klientů WQ na vysoké úrovni nebo od někoho jiného. Pak silná prohlášení v letech 2014 a 2015 od obou tehdejšího generálního tajemníka NATO Anderse Rasmussena 124 a bývalého velícího generála NATO Wesleyho Clarka,125 bez výslovného pojmenování Kleinu, přímo potvrdili, že tyto ruské peníze financovaly opozici vůči domácí těžbě a výrobě plynu na Západě. Clark dokonce zašel tak daleko, že ukázal prstem přímo na Vladimira Putina.126
JOHN PODESTA A RUSKÉ FONDY:
Časová osa:
21. září 2009 – Graham Allison se připojuje k představenstvu tehdejšího “Joule BiotechnologieS”127
3. června 2010 – Joule Unlimited byl udělen jejich první patent: W02010062707(A1)128
3. června 2010 – ruský oligarcha Ruben Vardanyan (Dialog Three a Sberbank) se připojuje k představenstvu Joule Unlimited.129
18. ledna 2011 – Veřejné oznámení, že John Podesta se připojuje k Představenstva Joule Unlimited.130
27. ledna 2011 – Další dva udělené patenty.
28. ledna 2011 – Joule zveřejňuje oznámení Podesty na svých webových stránkách.131
11. března 2011 – Klein, Ltd. Soubory firemních registračních dokumentů na Bermudách, se dvěma vedoucími zaměstnanci Wakefield Quin, Nicholas J. Hoskins a Marlies Smith, jako důstojníci. Hoskins je spojen s Dialog Three a entitami IPOC ovládané ruskými oligarchy Rubenem Vardanyanem a Reimanem. Smith je firemním tajemníkem společnosti Vimpelcom, kterou vedou Fridman a Pinchuk. Registrační dokumenty jasně ukazují, že jediným účelem společnosti bylo vytvoření charitativních příspěvků.132
14. března 2011 – Joule Stichting je založena v Amsterdamu v Nizozemsku.
18. března 2011 – Registrace Klein, Ltd.’s je zaznamenána na Bermudách.133
18. května 2011 – Joule Global Holdings NV je založena v Nizozemsku jako a majetek Joule Global Foundation.134
15. června 2011 – Podesta se připojuje k představenstvu Joule Stichting, ale nezveřejňuje toto členství v představenstvu.
července 2011 – Podesta odhaluje vstup do představenstva Joule Unlimited. 2011-2012: Klein, Ltd. přispívá 23 milionů dolarů na charitu v USA, nadaci Sea Change Foundation. Sea Change zase vydělává 1,75 milionu dolarů v příspěvcích do SZP během této doby. Sea Change nikdy předtím nepřispěla do SZP .
23. září 2011 – Je oznámeno, že Rusnano udělá investice přibližně 35 milionů dolarů do Joule Unlimited, což je dceřiná společnost Joule Global Holdings NV.135
13. prosince 2011 Představenstvo – Rusnano opravňuje Anatolije Chubaise sloužit současně v představenstvech jak Joule Global Holdings , tak v Nadaci Joule Global .136
2. února 2012 – Joule Unlimited volí Anatolije Chubaise do své rady ředitelů. 137
prosince 2013 – Podesta odstupuje z představenstva Joule.
21. února 2014 – Podesta zveřejní podepsanou finanční rozvahu. Neuvádí Joule Stichting o jeho odhalení. Byl Klein prostředkem pro zacílení americké výroby energie? Možná. Ale existují také důkazy o silném spojení mezi WQ, které zpracovává Klein, Ltd. a Joule Energy. Nicholas Hoskins byl a je podnikovým úředníkem jedné z původních ruských investičních bank. Dialog three 138 Do ledna 2012 proběhne fúze s ruskou státní Sberbank,139 Předsedou Three byl etnický Armén a megaoligarcha, Ruben Vardanyan.140 Vardanyan sedí v představenstvu samotné Joule Energy.141 Vardanyan je přitom již doslova legenda v ruském podnikání, byl při založení investiční banky v bezohledné ruské atmosféře 90. let a na počátku Putinovy éry zasedal v komisích, které rozhodovaly o tom, jakou sazbu mají státní energetické společnosti a rovněž obvinil nechvalně známé ruské hliníkové oligarchy.
http://www.royalgazette.com/article/20080509/BUSINESS/305099948
^^^^^^IPOC^^^^^ Nejzajímavější a nejznepokojivější spojení WQ s Kremlem je však přes dlouholetého Putinova důvěrníka Leonida Reimana. V 90. letech Reiman řídil veřejnou telefonní službu v Petrohradě, která pak údajně dala práci i Putinově tehdejší manželce Ljudmile.142 Od roku 1999 a téměř ještě deset let poté sloužil Reiman jako Putinův Ministr pro telekomunikace a všeobecně se věřilo, že vysával státní aktiva přes offshore společnosti ve svůj vlastní prospěch přes poplatky, které ale přitom až dodnes popírá. 143 Ale v roce 2008 ho soudy v Curychu i na Britských Panenských ostrovech označily za konečného příjemce vzdálené struktury praní špinavých peněz známé jako “IPOC.”144 Oba soudy identifikovaly dva právníky WQ jako úředníky v dceřiných společnostech IPOC: jeden byl Roderick Forrest, důstojník nadace Sea Change Foundation, a druhý byl majitelem Klein, Ltd. Nicholas Hoskins. Případ zůstává stále veřejně dostupný v evidenci Světové banky v tzv. Stolen Database Assets Recovery, Forrestova společnost a Hoskinovo jméno jsou tam zcela jasně uvedené jako jeho součástí.145
Reiman, jak se ukázalo, má také své vlastní spojení se Skolkovo a Rusnano. Reiman je majitelem ruského výrobce mikročipů Angstrem. V červenci 2012 Angstrem oznámil dohodu o spolupráci s IBM. Oznámení bylo učiněno v Petrohradě ve shodě s Rusnano a s dalšími státními investicemi do Russian Venture Company. 146
Teneo a zisk z resetu
Ruský reset také sloužil zájmům společnosti Teneo, napojené na Clintonovo obchodní poradenství. Tvořili jej dva blízcí Clintonovi asistenti, Declan Kelly[vlevo] a Doug Band, [vpravo] firma vychvaluje svá napojení a přístup do světových center moci v okolí. Declan Kelly sloužil také jako ekonomický vyslanec pro Hillary Clintonovou ve státním odboru od roku 2009 a stal se předsedou a generálním ředitelem společnosti Teneo.147 Spoluzakladatel Doug Band pak byl dlouholetým osobním poradcem Billa Clintona.148
V roce 2011, při resetu v plném proudu, se Teneo tvrdě natlačila do Ruského vlivného podnikání. Otevřela kancelář v Moskvě a přivedla na palubu Michael Madden působit jako předseda Teneo Capital and Restructuring. Madden založil Renaissance Credit Group v roce 2003, finanční firmu v Moskva.149
Madden měl hluboké vazby na ruské vedení. V roce 1993 založil Operaci American Express’ v Rusku a setkal se s mladým ambiciózním důstojníkem rozvědky jménem Vladimir Putin. V té době byl ale Putin již šéfem zahraničního obchodu.150
Na palubu Teneo přivedl také Andrewa Somerse, dalšího obchodníka s hlubokými ruskými vazbami. Od roku 2000 až do roku 2013 pak byl Somers hlavou Americké obchodní komory v Rusku, kde jednal pravidelně s ruským režimem. Během jeho působení komora poskytla “obchodní vstup do Ruska Americké prezidentské bilaterální komisi”, které Hillary Clintonová spolupředsedala. On hrál rovněž “klíčovou roli na moskevském obchodním summitu v červenci 2009.” Byl přivezen na v Teneo Holdings jako a “senior advisor.”151
Zároveň v červnu 2011 Teneo podepsal s Billem Clintonem lukrativní smlouvu, jejich konzultační dohoda, prý má hodnotu 1 milion dolarů. Když toto uspořádání bylo provedeno, tak Billl Clinton to oznámí až následující rok, což tehdy vyvolalo mediální pobouření, stejně jako “výměna” jeho vztahu s Teneo v březnu 2012.152 Co vše ale zahrnovala tato změna je nejasné.
Podle jejich webu Teneo využívají své “hluboké globální vztahy, zkušenosti a intelektuální schopnosti” což jim umožňuje “sedět ve středu informací a sítě, které nabízejí bezkonkurenční provedení zachycení příležitostí a umožňuje jim to řešit složité problémy.”153
Protože Teneo je soukromý subjekt a byl tak moc propletený se State Department Hillary Clintonové, je obtížné zjistit, ale důležité přesně vědět, jaká byla povaha jejich práce v Rusku. Radili klientům v obchodech okolo Skolkovo? Spolupracovali se společnostmi na zajištění kapitálu ještě před Rusnanem?
Vážné otázky ohledně důsledků pro národní bezpečnosti , které vyvolalo prosazování technologií Hillary Clintonové při převodu investic v rámci ruského resetu nekončí jen u problémů vlastního obchodování a klientelismu. Existují rovněž velmi vážné otázky okolo národní bezpečnosti, které mají FBI, USA, když se hovoří o Skolkovu i Rusnanu . Vznášeji je hlavně americká armáda a odborníci na kybernetickou bezpečnost. Konkrétně tito odborníci pak tvrdili, že činnosti Skolkovo a ruských investičních fondů jako je třeba právě Rusnano nakonec slouží zájmům ruské armády.
Ve Skolkovou v roce 2014 FBI posílala dopisy řadě firem napojených na Skolkovo, které byli nadepsány jako “mimořádné varování vydané technologickým společnostem.”154 Bostonská kancelář FBI varovala americké technologické společnosti, že Skolkovo může být nevědomky zapojeno do průmyslové špionáže. Varování FBI si vybralo Nadaci Skolkovo, se kterou měla Hillary Clintonová a ministerstvo zahraničí aktivně povzbuzoval americké společnosti k práci. (Memoranda z Bylo provedeno porozumění podepsané americkými společnostmi pro spolupráci se Skolkovem pod záštitou ministerstva zahraničí.)155 “Nadace může být prostředkem pro ruská vláda pro přístup k našim citlivý nebo utajovaný výzkum národa vývojová zařízení a technologie dvojího užití s vojenskými a komerčními aplikace,” varovala Lucia Ziobro, asistentka zvláštního agenta v Bostonu FBI kancelář. Poznamenala, že Skolkovo Foundation podepsala smlouvy s Rusy vojenský dodavatel OJSC Kamaz, která staví vojenská vozidla pro Ruské ozbrojené síly. “FBI věří, že skutečným motivem ruských partnerů, kteří jsou často financovány jejich vládou, je získat přístup k utajovaným, citlivým a vznikající technologie od naší společností,” řekl Ziobro.156
Skolkovo napojení na ruský vojensko-zpravodajský aparát není v rozporu. V roce 2011, kdy se ruská špionka Anna Chapmanová byla deportována z USA. na základě obvinění ze špionáže, vrátila zpátky do Ruska a rychle se objevila ve Skolkovu. Chapman byl nasměrován do výzkumného centra a ředitel ze Skolkova navrhl “požádat o grant na výzkum ve výši 1 milion dolarů na některé projekty s Mladými gardami,” proputinovské mládežnické skupiny.157
USA. Armádní program USA zahraničních vojenských studií ve Fort Leavenworth vydal zprávu z roku 2013 (napsanou již v roce 2012) o bezpečnostních důsledcích Skolkova. Zpráva prohlásila, že účelem Skolkova bylo sloužit jako “vozidlo pro celosvětový transfer technologií do Ruska v oblastech informačních technologié, biomedicíny, energetiky, satelitních a vesmírných technologií a jaderných technologií.” Technologie vždy může mít samozřejmě více využití— jak civilních, tak i vojenských. A zpráva to poznamenala také, že “nadace Skolkovo se ve skutečnosti podílí na činnostech souvisejících s obranou již od prosince 2011, kdy schválila první projekt související se zbraněmi—vývoj motoru hypersonické řízené střely. Projekt je reakcí na součást pokročilého programu amerického ministerstva obrany Hypersonic Weapon, což byla zase součást programu Prompt Global Strike. Sofistikované fyzické zabezpečení, skládající se z kamer, termovizí a alarmů naznačuje, že ne všechny snahy tohoto centra jsou jen civilní povahy.”158
Kvůli způsobu fungování Skolkova, “vládní operace Skolkovo a investiční pozice ve společnostech pravděpodobně zajistí jeho armádě povědomí o technologiích a přístup k nim.”159
Zpráva dále poznamenala, že “Skolkovo je pravděpodobně otevřenou alternativou tajné průmyslové špionáže— s dodatečným vyznamenáním, kterého může dosáhnout takový převod v mnohem větším měřítku a mnohem efektivněji.”160
Stručně řečeno, FBI a USA. Armáda z toho vyjádřila vážné obavy činnosti sloužící k dotování a zlepšování vojenských technologických schopností Ruské vlády.
Mnoho výzkumných projektů ze Skolkovo zahrnuje technologie “dual-use”, což znamená, že mají jak civilní , tak i vojenské uplatnění. Nadace Skolkovo to přiznává ve svých vlastních publikacích. Například úředníci ze Skolkovo uvádějí své úspěchy při vytváření zařízení zvaného Atlant, což je hybridní vzducholoď, která vyvíjí se v leteckém centru Skolkovo. Ve vlastní publikaci Vyrobeno ve Skolkovo, tato nadace poznamenává, “Zvláště pozoruhodná je Atlantova schopnost doručovat vojenský náklad. Představení tohoto jedinečného vzdušného plavidla, pokud je plně v souladu s koncepcí vytvoření mobilní armády a otevírá nové možnosti mobilního využití prostředků radarového sledování, vzdušné a protiraketové obrany a dodávek výsadkových jednotek.”161
Ostatní subjekty Skolkova jsou otevřené ve svých vojenských výzkumných účelech. Radio Vision je partnerem Skolkova se sídlem v Rusku, na kterém pracuje komunikační zařízení pro ozbrojené služby a ruskou vnitřní bezpečnost. Ve zprávě zveřejněné na jejich vlastních webových stránkách tato společnost bere na vědomí svou aktivní účast na “Interpolitex 2015,” výstavě vnitřní bezpečnosti v Moskvě sponzorované Ruskou státní bezpečnostní službou. Společnost poznamenává, že mezi jeho “klíčové partnery a zákazníky” patří podniky “vojensko-průmyslového komplexu.”162
Hluboké výhrady vyjádřili již v roce 2010 ale také odborníci na kybernetickou bezpečnost ohledně toho, že Americké společnosti působící ve Skolkovu “mohou ač třeba… neúmyslně poškozovat globální kybernetickou bezpečnost.”163 A skutečně, Skolkovo je náhodou místem sídla Ruské Bezpečnostní služby (FSB)’, bezpečnostních center16 a 18, která mají na starosti vedení informační války pro ruskou vládu. Podle Newsweek, právě odsud ruská vláda vede operace informační války proti Ukrajinské vládě. Jako Vitaliy Naida, šéf vnitřní bezpečnosti (SBU) ministerstva pro ukrajinskou vládu sdělilo Newsweek, “Začíná to u FSB bezpečnostního centra 16 a 18 odboru, operující ze Skolkova v Rusku. Tato centra jsou obviněna z informační války. Prostřednictvím jejich sociálních sítí vysílají propagandu a nepravdivé informace. Obrázky s opakovanými titulky ze Sýrie, válečné zločiny ze Srbska—které se používají k radikalizaci a následnému náboru Ukrajinců.”164
Rusnano
Varování FBI americkým technologickým firmám také vyjádřilo obavy z této aktivity ruských firem rizikového kapitálu. Zatímco dopis konkrétně nejmenoval Rusnano, tak ale mnoho pozorovatelů vidělo toto varování jako odkaz na tuto firmu. Představitelé Rusnano přitom takovou charakterizaci popřeli. “Ne, nejsem špión,” řekl o sobě Dmitrij Akhanov, generální ředitel Rusnano v USA.165 Ale je velice důležité, aby jste pamatovali na to, že investice Rusnano přicházejí s přísadami, které často vyžadují výrobu technologií v Rusku a přenos jejich technologií do Moskvy. Bylo by nemožné kontrolovat používání dvojího využití technologie ruskou armádou.
Podle studie Švédské agentury pro výzkum obrany , tak práce Rusnano bude mít nesmírně příznivý vliv na ruskou armádu: “Je možné, že největší dopad nanotechnologií v krátkodobém horizontu bude hnací silou modernizace ruských ozbrojených sil.”166
Ve skutečnosti to byl ale Vladimir Putin, kdo to řekl během svého projevu v roce 2008 na zasedání Státní rady, který přinesl informaci, že tento průlom v nanotechnologiích a informačních technologiích “by mohl vést doslova k revolučním změnám ve zbraních a obraně.”167
Ruská vláda vidí technologie vyvinuté v civilním sektoru vždy jako “dvojí použití,” to znamená, že všechny mají také vojenské aplikace. “Inovativní Rusko 2020,” tedy inovační politika ruské vlády, která byla schválena v prosinci 2011, uvedla, že “prioritou bude výměna znalostí a technologie mezi obranným a civilním sektorem, rozvoj dvojího užití technologií, vývoj zbraní, modernizace vojenského materiálu a zlepšení metod boje proti terorismu.”168
Depeše ministerstva zahraničí zaslaná tehdejší ministryni zahraničí Hillary Clintonové všimli jsme si skutečnosti, že tam byly “dvojí použití a kontrola vývozu se týká” související s technologickými podniky Rusnano a Skolkovo s Moskvou.169
Jak říká profesorka Margaret Kosalová “RusNano bylo speciálně navrženo pro doplnění projektů financovaných nadací Skolkovo s tím, že RusNano se má zaměřit na projekty v pozdější fázi vývoje, zatímco Skolkovo se věnuje podpoře hlavně v raných fázích.”170
Společnosti financované Rusnano “by mohli hrát důležitou roli ve vývoji budoucí armády,” Profesor Kosal varuje, protože je řízena vládou, tak Ruská vláda by mohla využít “průlomů vědců pracujících čistě v komerčním sektoru k prosazování svých vojenských cílů.”171
Poznámky pod čarou a zdroj níže
Napsat komentář