Rozšiřování NATO v letech 1949 – 2018

Dobu, kdy bude muset mnoho lidí pochopit šílenství ruské situace, lze měřit při tomto úhlu pohledu již v mikrosekundách.

To, čeho se ale na světě vládnoucí elita bojí úplně ze všeho nejvíc, jsme překvapivě my sami, a to obzvláště když myslíme sami za sebe . V těchto třech slovech jsou totiž skryty hned dva implicitní pojmy. Myšlení je jakýmsi základem lidské existence. Myslet může být někdy dřina, ale pouze na základě tohoto zjištění to přesto nikdo a nikdy nebude jakkoli znevažovat. Útoky na to myšlení, a bylo jich již v historii mnoho, bývají totiž mnohem jemnější.

Problematičtější je to pak s tím za sebe . Jednak to skutečně zní poněkud sobecky. V dnešní době se můžete sebeprezentovat jako velký humanitární pracovník, i když si s sebou vezete nejrůznější, a zjevně pokrytecká další zavazadla, ale přitom zůstanete zdánlivě, jako by jen na oko, zcela bez problémů. Řekněte to ale narovinu, že vaším prvotním zájmem je pouze vaše vlastní blaho, nikoli to obecné blaho nebo veřejný zájem, a většina lidí vás okamžitě odsoudí a pošle rovnou do hlubin samotného pekla. Ještě šedesát pět let po jeho zveřejnění je Atlas Shrugged , pocta Ayn Randové sobecké mysli, stále více odsuzován. Brzy bude zakázán ve všech těch jurisdikcích, které tak ještě neučinily.

Ale kdo by chtěl být odkázán do samotného pekla? Myslete sami za sebe a co je ještě mnohem horší, tak se odvažte jen vyslovit své otázky, spekulace, hypotézy a závěry a okamžitě se tím otevíráte své vlastní izolaci a útokům okolí. Vražedné včely v úlové mysli úlu jsou totiž takové až viskózní, neúprosné a nelítostné a způsobují bodavý, někdy dokonce smrtelný účinek. Pak je tu ta část našeho myšlení, kterou mnozí lidé nemají ale vůbec rádi – je to totiž tvrdá práce. Je přece mnohem snazší připojit se ke zbytku úlu. Nikdy raději nepodceňujte lenost jako významnou lidskou motivaci.

Pro ty z nás, kteří ale myslíme sami za sebe, se odhánění kouřové clony mlžení, propagandy a lží, které nyní tvoří komunikaci politiků, jiných veřejných činitelů, jejich spojenců a jejich tahačů strun, stalo rutinou, občané totalitních režimů dobře znají hlavní pravidlo : veškerá taková politická komunikace jsou lži, pokud není přesvědčivě prokázáno jinak.

Vyzbrojeni skepsí vidí adepti stroj na lži takový, jaký je. Odmítají prakticky všechno a málokdy se mýlí. Vzhledem k tomu, že USA zprvu možná poněkud nenápadně, ale potom již zcela otevřeně sklouzly k jisté formě totalitarismu, tak dnes již celkem nevyčerpávající seznam takových případů zahrnuje například jak druhou válku Iráku, tak sliby Obamacare, Russiagate, nebo pevně stanovené volby v roce 2020, či ono vládou vyvolané „povstání“ 6. ledna 2020 ale i třeba takový předpokládaný vědecký konsenzus týkající se jak globálního klimatu, tak ale i mediální plandemie v podobě speciální vojenské operace Covid-19. Kdo stále ještě pochybuje o tom, že to vše byly jen hned od počátku zjistitelné lži, může si to ze záznamů klidně ověřit. V každém případě byly pokaždé veřejně jasně vyjádřené velké pochybnosti o všech těch přitom zcela vylhaných příbězích.

Jen naprosto surová síla umožňuje lhářům uniknout lhaní. Politiky jsou vyhlašovány, protesty jsou naopak potlačovány, demonstranti jsou dokonce omezováni na svobodě, a ačkoli nějaká ta pravda někdy vypluje na povrch a do obecnějšího povědomí, tak lháři jsou ale přitom jen velmi zřídka voláni k odpovědnosti nebo potrestáni. Často jsou naopak ještě odměněni. Ti, kteří této hře rozumí, na ni časem rezignují, ale nyní jsme navíc ještě konfrontováni se dvěma dalšími situacemi – jedna se vyvíjela desítky let, jedna vznikla teprve nedávno –, které ale přitom ohrožují živobytí a životy a to dokonce úplně každého člověka na planetě. Tyto důsledky ale přitom rozhodně nelze přejít pouhou rezignací.

Měnoví mandaríni, kteří přitom bezostyšně svém lhali při každém svém kroku, tak postupně posunuli USA od standardu zlaté burzy na konci 19. století a počátku 20. století až k současnému systému, v němž vláda a Federální rezervní systém, spojené bokem, vydávají neomezené a přitom nekryté dluhové nástroje. Federální rezervní systém musí být – na základě zákonů o zákonném platidlu – přijímán jako jediný prostředek směny. Fed nakupuje vládní nekryté dluhové nástroje svými nekrytými dluhovými nástroji a nazývá to spíše zdravou hospodářskou politikou než hrou ve skořápy, kterou to pořitom celé je. Lež coup de grâce pak byla vyslovena samotným prezidentem Nixonem již v roce 1971, když prohlásil, že jeho pozastavení posledních zbytků zlatého směnného standardu bude dočasné. O 51 let později je čistý fiat měn stále na svém místě. Skeptici z roku 1971 se asi nestačí divit.

Nikdo ale neví, jaký že to náhodný vítr odfoukne tu do nebe tyčící se hromadu dluhů. Pravděpodobně už to ale také již začalo; vánek jistě postupně nabere na síle. Pokud ano, tak je to samotná povaha finančních krizí, které urychlují celkový kolaps. Ať už jsme a nebo nejsme uprostřed toho všeho zmatku, tak ale matematika neustále rostoucího principu a k tomu ještě složeného úroku znamená, že kolaps je zkrátka již nevyhnutelný. Produkce a stávající bohatství nestačí k pokrytí dluhové služby ani na splacení jistiny již vzniklého dluhu; problém ještě umocněný rostoucími úrokovými sazbami. Dluh se takto stal pro lháře všestranným ekonomickým a politickým nástrojem a můžete si být jisti, že jakmile tento dluh jednou imploduje, přihodí ho více na následnou krizi. To ovšem nebude fungovat.

Dluhová situace je šílenství, které se téměř normalizovalo, protože již trvá tak dlouho. Dosud ještě nikdy nedošlo až k takovému katastrofickému finančnímu a ekonomickému krachu, který by potom posloužil jako nezvratný důkaz jeho šílenství. Bez takové havárie ho ale mnoho lidí prostě ignoruje, nebo ještě hůř, aktivně se podílejí na blížící se a stále více hrozící katastrofě a vlastně doslova tančí na okraji dunící a kouřící sopky těsně před výbuchem. Snad aby od toho odvrátili pozornost, tak ještě rozpoutali tito lháři svoji nesmyslnou válku s Ruskem.

Čas, za který bude muset mnoho lidí pochopit šílenství ruské situace, lze měřit již v mikrosekundách. Pak přijde jen brilantní, oslepující záblesk a miliony jsou okamžitě spáleny. Americká vláda si hraje na kuře s jediným národem na planetě, který má více jaderných zbraní než ona. Ale kvůli čemu a za co? Pouze za jakési pofidérně prohlašované právo rozšířit NATO na ten vůbec nejzkorumpovanější národ v celé Evropě, jehož kleptokratická vláda a armáda jsou navíc doslova prolezlé neonacisty. Národ, o kterém Barack Obama poznamenal, že je pro Rusko mnohem důležitější, než kdy bude pro USA

Ukrajinsko-ruská válka totiž vlastně začala již 12. března 1999, kdy byly bývalé země Varšavské smlouvy jako Maďarsko, Polsko a Česká republika společně přijaty do NATO. Jejich přijetí totiž tím přijetím porušilo slib, který byl dán ruské vládě hned po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, že NATO se nebude dále rozšiřovat směrem na východ. Od té doby byl ale tento slib porušován opakovaně. Přestože je budoucí členství Ukrajiny v NATO ještě tak trochu v limbu, tak se zdá, že se ještě připojí i Finsko a Švédsko.

Znalost historie, chápání jakékoli jiné perspektivy než té své vlastní a nebo dokonce jen pouhý pohled do mapy jsou ale ve Washingtonu považovány za slabinu a ukazatelem zrádcovských tendencí. Pohled na mapu nám ukazuje, že Rusko nemá tu výhodu amerických atlantických a tichomořských příkopů. A zde je jen krátká a velmi stručná lekce z historie: Rusko bylo opakovaně napadáno jak z východu, tak ze západu.

Často uváděné námitky Vladimira Putina vůči NATO na ruském západním prahu pocházejí přitom právě z této historie, ale Západ tyto námitky pokaždé odmítl jako iracionální paranoiu. Jak může Putin vůbec pochybovat o upřímnosti a dobré vůli Západu, nehledě na to: opakovaně porušovaný slib NATO, převrat na Ukrajině v roce 2014, odstoupení USA od smluv o kontrole zbrojení, rakety umístěné několik minut letu z Moskvy ve východní Evropě, ukrajinské laboratoře biologických zbraní, pokračující démonizace Putina a veřejně vyjadřovaná ná touha po změně ruského režimu? Říkají nám o něm, že je to přece naprostý šílenec, aniž by třeba jen pouhých deset vteřin přemýšleli o tom, jak by třeba ale právě on a potažmo i celý zbytek Ruska mohli vnímat celou tu stávající situaci.

Je tedy opravdu skoro s podivem, že ještě někdo v Rusku v noci spí. Když USA a Evropa proti němu zcela zjevně vedou jakousi proxy válku prostřednictvím svého ukrajinského podpindos a „zástupce“ a USA zvyšují její podporu až na 40 miliard dolarů. Ukrajinská vláda ale naprosto ignorovala již přitom podepsanou Minskou dohodu a vedla osm dlouhých let válku s vlastním regionem Donbass – který má silné vazby na Rusko – a eskalovala v polovině února. To byla poslední kapka a Rusko napadlo.

Předchozími kapkami do ohně ale byla již ta touha Ukrajiny po členství v NATO, nebo třeba slib prezidenta Volodymyra Zelenského získat zpět Krym a jeho mnichovský projev z 19. února, ve kterém pohrozil dokonce odstoupením od Budapešťského memoranda z roku 1994. Podle této dohody se Ukrajina vzdala svých jaderných zbraní výměnou za svoji bezpečnost. Tyto záruky dostala od USA, Velké Británie a Ruska. Jak dobře by se vám spalo, kdyby Rusko mělo jaderné zbraně v Mexiku nebo Kanadě a jeho představitelé veřejně spekulovali o „výherných“ jaderných válkách? Rozmístění jaderných zbraní Sovětským svazem na Kubě v roce 1962 již přitom způsobilo mnoho nespavosti a bezesných nocí. Krize byla vyřešena pouze obratným vyjednáváním mezi Kennedym a Chruščovem, naštěstí s poněkud chladnějšími hlavami než měli všichni ti šílenci a to na obou stranách konfliktu tak baštící jadernou válku.

Jak dobře by se vám spalo, kdyby Rusko mělo v Mexiku nebo Kanadě laboratoře na biologické zbraně, které by prováděly výzkum zaměřený na americké genotypy? Jaká část z přidělených 40 miliard dolarů bude asi tak skrytě nasměrována na odstranění všech usvědčujících důkazů týkajících se ukrajinských laboratoří na výrobu biologických zbraní financovaných USA a nebo ohledně povahy jejich výzkumu? A jaká část z nich asi potom vykoupí spolupachatele a rovněž odstraní veškeré důkazy, že Ukrajina byla již od převratu podporovaného Spojenými státy úplatkářem a zároveň pračkou špinavých peněz pro jejich demokratické šedé eminence.

Tak co, myslíme tedy sami za sebe? A právě proto se nás tolik bojí. Je nás 99.99% jich je ani ne 0.01% a přesto nás stále ovládají svým lhaním. Je totiž ten nejvyšší čas ale taky nezbytně nutné, abychom začali konečně skutečně myslet sami za sebe.

Myšpule

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projektem mediální alternativy a investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých zdrojů a z vašich darů. Přispějete-li na jejich provoz a udržení přispějete boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100 do zprávy pro příjemce jen napište prosím: „dar Myšpuli“

Děkuji.