Úryvek z knihy Mrtvá voda,1. svazek15: Kristus proklel fíkovník, ačkoliv ještě nebyl čas fíků (Marek 211:13), tj. proklel ho za to, že byl poslušný božím zákonům přírody, a právě tento obraz Krista slouží pak křesťanům pro napodobování. Jen Korán přímo hovoří: «Netvořte na zemi nesoulad po jeho ustrojení. Vzývejte Ho se strachem a nadějí: Vskutku, Boží milost je blízká těm , co činí dobro!» (nezávisle od náboženské, rasové, třídní příslušnosti) —súra 7: 54(56).Zdůrazněná je i spjatost ekologické kultury s pevností rodiny, základní buňky společnosti: «A je možné, že vy, pokud se odvrátíte, tak budete ničit zem a trhat rodinná pouta? To jsou ti, kterých Bůh proklel. Ohlušil je a oslepil jejich pohled».(Tj. tyto pohromy je postihly za jejich činy, ale ne činy samotné jsou důsledkem jejich hluchoty a slepoty, ale sama hluchota a slepota je naopak důsledkem jejich činů) 76—súra 47:24(22).
Všechno to hovoří o tom, že historicky jsou reálný judaismus a křesťanství pouze prostředky k zotročení celých národů metodou „kulturní“ spolupráce, vnášející do cílových vektorů židovského a křesťanského světa mnohonásobné inverze cílů a vzájemné antagonismy různých úrovní organizace lidského vědomí a podvědomí, jako i společenského nevědomí. Tato defektnost cílových vektorů židovských a křesťanských super systémů je základem, který umožňuje třetí síle řídit žido – křesťanskou expanzi davo -„elitarismu“, která za 2000 let přivedla svět až na pokraj, minimálně velké katastrofy kultury .Islám se totiž zrodil právě jako ta jediná síla vzdorující této expanzi. Časem však historicky reálný islám přestal být efektivní ochranou, protože přesně v momentu jeho vzniku tak stál celý arabský svět ještě na poměrně nízké úrovni svého rozvoje — což vlastně jen znamená, že ještě nebylo úplně zformováno žrečstvo zabezpečující právě tu stabilitu konceptuální moci předávanou z pokolení na pokolení. To vedlo k tomu, že s určitou mírou dogmatizace Koránu a jeho výkladů se žido-křesťanský ideologický komplex k islámu přizpůsobil a začal jeho chyby využívat ve vlastních cílech rozšíření expanze. Avšak Korán disponuje vnitřní celistvostí a zatím nevyčerpaným potenciálem rozvoje UCELENÉHO lidského pohledu na svět na jeho základě, na rozdíl od Bible a Talmudu, které formují kaleidoskopický idiotismus, ane 76 Jinými slovy: Ti, co se odvrátili od Boha, ty Bůh zbavil Rozlišení, a proto se stali „hluchými a slepými“. Tak ve své pošetilosti a nemravnosti začali páchat věci, které začali přinášet ovoce rozvratu jak v přírodě, také v rodinných vztazích. –pozn. překl.
Života schopný pohled na svět.
Proto právě to nepoznání a nechápání Koránu mimo uzavřený muslimský svět představuje to hlavní nebezpečí pro milovníky politických her v muslimském regionu 77. V Koránu je i všechno potřebné pro zhatění sionisticko-internacistické agrese Euro-Americké civilizace. Není dobré se pro neznalost sociologie lehkomyslně stavět ke slovům: «Bůh napsal: „Zvítězím Já a Moji vyslanci!“» —jde o muslimskou analogii slov Alexandra Něvského «Ne v síle je Bůh, ale v pravdě!».* * *Šíření historicky reálného židokřesťanství a islámu po světě bylo provázeno likvidací národních jazykových kultů a žrečstva, a nebo vytvářením podmínek, ve kterých „šamanství“ rodokmenových společenstev nemělo ještě možnost zplodit žrečstvo, které by bylo stabilní z pokolení na pokolení. Znacharství, tradičně a nezaslouženě nazývané «žrečstvem», se od duchovenstva dosti odlišuje. Duchovenstvo totiž pouze vykládá svátá písma, a„žrečstvo“-znacharství se svatými písmy separuje od duchovenstva a lidu, uchovávajíc si před ostatními utajená učení, která se nikdy nekanonizují a nepřetržitě se obnovují pouze životním obsahem. A pravé žrečstvo navíc vůbec nepotřebuje „tahák“ v podobě svátého písma.
Starověcí Hebrejci, žijící v době kamenné, též neměli znacharské hierarchie, schopné zplodit tak agresivní informační systém, jako pět knih „Mojžíšových“ a všechny ostatní knihy Starého Zákona. Starý Zákon, to není lidový epos nesoucí lidové chápání Dobra a způsoby překonání Zla. A muslimové by měli plnit přikázání Koránu. konceptuální moci: Súra 3:98. Držte se lana Božího všichni a nerozdělujte se, ale vzpomeňte si na Boží milost pro vás, když jste byli ještě nepřáteli, On sblížil vaše srdce, a vy jste se z Jeho milosti stali bratry! Byli jste na kraji propasti ohně, a to On vás tam odtud zachránil. Tak vám Bůh objasňuje svoje znamení,— možná půjdete přímou cestou! A nechť je mezi vámi občina, která vyzývá k dobru, přikazuje dobro a drží od nedobrého. Tací budou šťastní. A nebuďte jako ti, kteří se rozhádali a začali si protiřečit potom, co k nim přišla jasná znamení; ty čeká velký trest» . Výše uvedený verš 3:100 je zatím neuskutečněným přikázáním konceptuálního vládnutí celé společnosti z pokolení na pokolení, protože řeč je tu o občině, a ne o úzkém kruhu konceptuálně mocných znacharských klanech.
Je to výsledek kolektivní práce profesionálů v oblasti teorie a praxe řízení davo-„elitárních“ společností, disponujících velmi vysokou světonázorovou úrovní, stejně tak jako hlubokými znalostmi v oblasti ekonomiky, individuální a kolektivní sociální psychologie. Nejpravděpodobnějším zdrojem cílevědomé interpretace těchto znalostí ve formě biblických příběhů je znacharská („žrečská“) hierarchie Egypta, která se za 3000 let své písemné historie přesvědčila o nemožnosti zabezpečit stabilní rozšíření této sféry vlastního řízení metodou otevřené vojenské agrese. Oni jako první pochopili, že kvůli řízení cizího regionu vůbec není vůbec potřebné nejprve svrhnout vojenskou cestou jeho vládnoucí špičku, a pak zničit státnost a nasadit okupační a nebo loutkový režim, který bude za 200 —300 let stejně nakonec svrhnut místním lidem. Spolehlivější metodou je totiž zavést do informačního prostředí zotročované společnosti (nejlépe mimo její vědomí) různé, většinou účelově zaměřené inverze a antagonismy, po čemž ale bude tamější místní řídící špička řídit své výrobní síly ve vašem zájmu, tj. jejich výrobní síly se stanou vašimi, ale lid si toho nevšimne, protože pro něj existuje jen jeho vlastní vládnoucí špička.
Pokud se na knihy Bible(„Genesis“, „Exodus“,„Numeri“) podíváme ze žrečské pozice (vidění světa žrečstva se odlišuje od vidění světa„ davu“, „elity“ a znacharstva), tak jsou v nich zachyceny první dvě etapy začátku expanze staroegyptského znacharstva metodou „kulturní“ spolupráce. Egyptské zajetí bylo první etapou. „Zajatci“ nebyli promícháni v otrockém stádu Egypta, ale jako chrámoví otroci si zachovali svoje obyčeje, způsob života, ale i kočovné zručnosti. Probíhalo také podrobné zkoumání sociální a individuální psychologie těchto kmenů, nemajících vlastní státnost a stojících na velmi nízké úrovni rozvoje třeba v porovnání právě s Egyptem. Probíhal zde průnik periférie znacharství do sociální organizace těchto kmenů. Sinajský „pochod“ byl jeho druhou etapou. Pod vedením „žrece“-průvodce, ztvárněného biblickým Mojžíšem (prvním zaznamenaným antisemitou v dějinách), po dobu let dvou generací lidí narozených v poušti, kteří proto nerozeznají to rozdíl mezi dobrem a zlem (viz.„Numeri”, kap.14 v pravoslavné Bibli- vsuvky ze Septuaginty jsou v hranatých závorkách), Biblický popis Mojžíše se odlišuje od reálné osoby Mojžíše, na kterého sociální znacharstvo Egypta svedlo vlastní činy.
Oni zcela ÚMYSLNĚ demoralizovali svět „nebeskou manou“ zdarma; vymývali jim mozky a drželi je v izolaci před ostatními lidmi, vštěpovali jim jiné chápání dobra a zla, značně odlišného od všedního lidského. Následkem toho je, že po 42 letech do Palestiny z pouště vtrhla ne jen horda kočovníků, ale také kmen- biorobotů —banda zlodějů-„poskoků“, vedená generalitou mafie: Periférií sociálního znacharstva Egypta. Přirozeně, že starověcí Hebrejci a jejich potomci v tomto nenesou plnou vinu: Egyptské sociální znacharstvo zapřáhlo do vozu expanze ty, kteří k nim byli geograficky nejbližší a v sociálním rozvoji nižší než oni. „Mana“ ale není přírodní jev: Jejím jediným možným zdrojem byly obilnice egyptských chrámů, ze kterých byla přivážena do oblastí sinajského sociálního experimentu podle dopředu Mojžíšovi předepsané trasy.
V opačném případě by se vyskytovala i v pozdějších časech jako přírodní jev, třeba i jen zřídka. Nakonec, podle míry stabilizace způsobu života Hebrejců na základě zlodějského „zákona Mojžíšova“, se sociální znachaři ukryli v jedné z interpretací zákona a v koleně Léviho, což je možné pochopit ze Starého Zákona a knih 80 Josefa Flavia, který sám byl veleknězem. S příchodem křesťanstva, kterého vznik také nebyl bez kontroly, a začátkem jeho šíření, začala regionální žrečstva mizet, a staroegyptské „žrečstvo“ se přetransformovalo na jakési meziregionální sociální znacharstvo — na globální „nad židovský“ prediktor—pokud použijeme pojmový aparát DVTŘ ve vztahu ke globální civilizaci. Rabinát se tak ve vztahu k němu stal ihned nevolníkem, na což přímo poukazoval Mohamed. Je to tak, pokud se na historii a písma náboženských kultů podíváme z pozice žrečstva, majícího reálnou představu o moci, až po konceptuální. Pokud se ale budeme dívat z pozice „elity“ a nebo „davu“, majících vlastní systém stereo typů rozpoznávání jevů, odlišný od žrečského, tak všechno bude jinak, a sice: Kaleidoskop historických náhod, ve kterém se ukrývá Formování historicky reálného židovstva je rozebráno v knize Vnitřního prediktoru SSSR „Sinajský «pochod»“. Analýza textů vkap.knihy „Numeri“ a Koránu ukázala, že starověcí Hebrejci odmítli pravé Zvěstování, dané jim přes Mojžíše, po čemž se stali obětmi Božího dopuštění vůči odpadlíkům. Egyptské znacharstvo se pustilo do zpracování «etnografického materiálu» až po tomto, a svoje výstřelky nakonec připsali Mojžíšovi. „Židovské starožitnosti“ a „Židovská válka“.
Pluralita názorů na tu stejnou historickou zákonitost, a nepochopitelná «pasionárnost — tj. vášnivá odhodlanost » židovstva. Z pohledu DVTŘ je historie Euro- Americké civilizace projevem koncentrace řízení v objemnějším super systému metodou vybudování Meziregionálního konglomerátu ze strany Mezi regionálního centra řízení nesoucího Plnou funkci řízení celo super systémové úrovně důležitosti a dlouhodobě udržujícího svůj monopol na tento typ činnosti. Koncepce globálního řízení a zotročení všech je otevřeně vyjádřena v Bibli: Drtivá většina davu se k ní staví nezúčastněně jako dobytek, a většina „elity“ —politiků a „majitelů parlamentů“ —s ní souhlasí, nejen že v ní nevidí nebezpečí, ale dokonce reagují podrážděně při snaze druhých o věcné prozkoumání jejího obsahu. Všechno ostatní jsou jen drobné historické detaily nepředstavující nic podstatného na této úrovni zevšeobecnění jednotlivých procesů a faktů uvnitř objemnějšího procesu koncentrace řízení na základě biblické doktríny, vybudování rasové „elitárně“-nevolnické globální civilizace. «Národ je historicky zformované, stabilní společenství lidí, které vzniklo na základě společného jazyka, teritoria, ekonomického života a mentality, projevující se ve společné kultuře.<…> Jen přítomnost všech příznaků naráz nám dává národ». Toto je klasická definice národa v marxisticko-leninské sociologii. Pasují do ní všechny národy, kromě světového židovství. Ale existují i jiné definice národa, například: «Národ, to je skupina lidí se společnou historickou minulostí a všeobecně uznanou příslušností v současnosti, stmelená existencí společného nepřítele». Toto je v podstatě definice mafie-bandy, protože pokud mezi národy neexistuje nepřátelství, potom národy s jejich jedinečnými kulturami „mizí“ a nanovo se objevují“ při obnovení nepřátelství. Jen mafie-banda vidí otroka ve společnosti, když je tato společnost pokorná; anepřítele,81J. V. Stalin „Marxismus a národní otázka“. 82«Proti sionismu a izraelské agresi», Moskva, 1974, str.61, 62. (Sborník materiálů progresivního tisku. Sestavili: V. I. Kiselev,N. P. Olejnikov. Akademie věd SSSR; Institut Orientalistiky. –M.: „Nauka“, 1974).
když se bandě staví na odpor. Tuto definici národa jako mafie-bandy dal zakladatel současného sionismu Theodor Herzl. Nepasuje do ní žádný národ, kromě světového židovstva, kterého ekonomická komunita je komunitou parazitů-geschäftemacherů (kšeftařů), protože židovství všude upřednostňuje výlučně „prestižní“ profese vyhýbajíc se rovnoměrnému rozptylu napříč celým spektrem profesí ve společenském sjednocení práce ú měrně své početnosti ve složení národních společností, vysvětlujíc to jednou svojí mimořádnou genialitou,jindy šikanováním a pronásledován ímprogenialitu. V dějinném procesu židovství jako celek, tvořilo sociální bázi mezinárodní (tj. internacionální) mafie kšeftařů, zamaskovanou za národ jejími ,zakladateli.
Židovství je z pohledu DVTŘ fragmentem super systému osobitou na úrovní v jeho organizaci, která je regionálním i centry řízení nesprávně identifikovaná. Toto ze židovství dělá nekontrolovanou úroveň regionální sociální organizace a umožňuje řídit region zvenčí, vnášejíc do něj přes tuto úroveň meziregionální řídící informaci po mimo vědomou kontrolu; včetně mimo vědomé kontroly samotných židů, jinak by Theodor Herzl neplácnul vlastní definici národa – bandy. Rozptýlení židů do širého světa není jen smutným důsledkem „antisemitismu“, ale je to také prostředkem řízení Meziregionálního konglomerátu. V zájmu zjednodušení tohoto řízení bylo žádoucí na rušit formování duše dospělého člověka. Informační prostředí judaismu pozná i jiné metody, kromě bezduché standardizace života podle Talmudu. Následkem obřízky na 8. den jsou neustále odkryté receptory na vrcholu pohlavního údu, které se za normálních okolností odkrývají jen občas na velmi krátké intervaly (v porovnání s délkou života) až po vstupu organismu do období pohlavní zralosti. Obsluha těchto receptorů si v normálních podmínkách vyžaduje spotřebu většiny zdrojů nervového systému a konkrétně mozku. V důsledku obřízky celý proces formování struktur nervového systému probíhá na zkresleném informačním pozadí, což je provázeno i narušením procesu formování informačního zabezpečení chování jedince. Starý Zákon hovoří: «Ze synů Izraele Šalamoun nedělal dělníky, ale byli jeho vojáky, sluhy, velmoži, vojevůdci, veliteli jeho vozů a jezdců».
Existují ještě i jiná poukázání na nevhodnost a nebo nepřípustnost pro zákon dodržujícího žida, aby se zaobíral určitými druhy pracovní činnosti. Ale v pracovní činnosti se rozvíjí tvořivá schopnost člověka, spojená s jeho vnímáním harmonie Vesmíru a kulturou obrazového myšlení. Takto judaismus potlačuje obrazové myšlení zákon dodržujícího žida. Jelikož kultura je faktorem tlaku prostředí na populaci druhu, na který se adaptuje genotyp při změně pokolení, tak takováto „kultura“ začala deformovat genetickou matrici potenciálních možností a predispozicí židovstva směrem k narušení obrazného myšlení a ještě některých defektů. Celý problém se urychloval i uzavřeností vůči gójskému prostředí a manželství mimezi příbuznými.
Narušení obrazného myšlení u židů se odrazilo v jejich vnímání ze strany gójských společností na rozsáhlé statistice jako vysoká predispozice kšeftařů ke lži a klamání, a jako výjimečná nepraktičnost a zranitelnost židů, kteří by nechtěli být kšeftaři. V biologii se nedostatek v jednom kompenzuje převahou v něčem jiném: Šachy, matematika a celá řada jiných činností vyžadujících rozvinuté abstraktně-logické myšlení, jsou projevem této kompenzace. Ale ne «algebra prověřuje harmonii». „Kapitál“ nebyl dopsán do konce, protože Marx se v otázce «dogma Smitha» zmýlil (a nebo byl uveden v omyl?) a v žádném ze svých svazků „Kapitálu“ nedokázal vyřešit logický rozpor, který z tohoto důvodu vznikl. Lenin Marxovu chybu potvrdil, a všichni ostatní jako dav skálopevně následovali jejich autority z důvodu intelektuálního příživnictví. L.D. Bronštejn (Trocký) téměř40 let hlásal teorii permanentní revoluce. A za 40 let se v ní neobjevilo obsahově nic nového, měnily se jen formy a logika jejího zdůvodňování. Obrazná stránka myšlení umožňující rozkrývat PROCESY, je v marxismu mimořádně slabá. Podobně i všechny druhy „avantgardního“ umění většinou neodkrývají hlubiny harmonicky vyvinutého zdravého podvědomí, ale celkově zmrzačenou psychiku, a konkrétně, zdeformované obrazné myšlení, vyšplíchnuté na vědomou úroveň vnímání. Židovské označení pro nežidovské obyvatelstvo.
Narušení obrazového myšlení ulehčuje řízení masy židů poslušných vůči zákonu. Vytváří velmi vysokou pravděpodobnost toho, že pokud se této mase dá okruh určitých dogmatických pojmů, tak obrazné myšlení této masy ji nedokáže přenést za hranice tohoto zvenčí daného okruhu pojmů a abstraktně-logické myšlení ji bude vodit jen v hranicích kruhu. Z pohledu teorie řízení se Euro-Americká civilizace zformovala jako Meziregionální konglomerát se všemi jeho charakteristikami prozkoumanými v DVTŘ. Existuje velmi stabilní meziregionální centrum řízení i s jeho systémovou periférií nasazenou v regionech, tedy nad židovský prediktor a světové židovstvo.
Centrum řízení a jeho stabilní systémová periférie v sobě nesou inverzi cílových priorit: Koncentrace řízení má vyšší prioritu než zachování dosažené úrovně rozvoje regionů a zachovaní přírody. Cílový vektor komponentů konglomerátu (jeho regionů) má pak mnohopočetné vzájemné inverze a antagonismy: Práva dospělého mohou potlačovat práva dítěte; práva osoby stojí nad právy společnosti, tj. práva jedince jsou důležitější než práva druhu, který ho zrodil; zájmy kolektivu stojí nad zájmy rozvoje společenského sjednocení práce; zájmy všech „elit“ stojí nad zájmy všeho davu; „dělání“ peněz —univerzální abstraktní výměnné jednotky —je přednější než vytváření spotřebních produktů a nebo ochrana přírody. Míra přípustného narušení tohoto všeho se reguluje legislativou: Zákon nadevše; a nejvyšší ze zákonů je „Mojžíšův zákon“. Zákon stojí dokonce nad mravností, ačkoliv z pohledu historického rozvoje takový zákon není jen vytyčením přípustných mezí nemravnosti a zkaženosti ve společnosti, ale přesně i hranicí, na které se jedna konkrétní mravnost ochraňuje před jinou (s ní neslučitelnou) mravností v té stejné společnosti. Před davo-„elitárním“ rozdělením společnosti zákon v jeho současné podobě neexistoval: Existovala mravnost, protože zachování přírody mělo přednost před vnitřními zájmy společnosti; zájmy společnosti měly přednost před zájmy člena společnosti. Neexistovaly žádné stabilní defekty v cílových vektorech společnosti a nebyla tedy ani tolik potřebná legislativa tlumící škody způsobené defektností vektorů cílů. Jako celek je Meziregionální konglomerát sice ovladatelný, avšak rezerva stability řízení v jeho jednotlivých komponentech (regionech) je jen nepatrná, bez ohledu na to, že systém jeho řízení a jeho periférie (židovstvo) jsou velmi stabilní.
Na udržení Meziregionálního konglomerátu v podmínkách „etnické“ uzavřenosti židovstva, je potřebná spojka všude pronikajícího židovstva s gójským společenstvím. Pro tento účel jim poslouží Svobodné zednářství projevující se toleranci k cizím přesvědčením («pluralita názorů») za podmínky, že to neotevírá otázku pravdivosti a nebo nepravdivosti těchto přesvědčení (a též zdroje jejich původu a procesy vzniku).Na činnost Svobodného zednářství existují dva extrémní úhly pohledu: Zaprvé, vnitřní úhel pohledu ze strany samotného Svobodného zednářství, které ohlašuje s cílem auto reklamy je: —Bratrství se zaobírá budováním «Šalamounova chrámu» ve společnosti, aby se všichni měli dobře. Za druhé, vnější „žido žroutský“ úhel pohledu: —Bratrství se zaobírá «žido-zednářským spiknutím», díky kterému se mají všichni špatně . Oba postoje jsou z pohledu teorie řízení nepravdivé. Řízení davo-„elitární“ společnosti znacharskými klany se realizuje podle schématu prediktor-korektor, strukturním i bezstrukturním způsobem, na základě principu: Každý představitel davu v míře svého chápání žije a pracuje, NELITUJÍC SVÝCH SIL, na sebe; ale mírou svého nechápání žije a pracuje, NELITUJÍC SVÝCH SIL ,na ty příslušníky davu, kteří chápou víc než on. Všechny davy jsou majetkem znacharů, ačkoli si to neuvědomují, a pracují na jednotném všelidském díle, kterým je pověřila hierarchie sociálních znacharů. V davo-„elitární“ společnosti totiž existují hned dvě pyramidy: Zaprvé, je to ona pyramida vědomých znalostí; za druhé, pyramida nechápání. Společnost jako celek je jen vzájemným vložením těchto dvou pyramid. Řízení davo-„elitární“ společnosti se redukuje na PREVENTIVNÍ tvorbu těchto pyramid a jejich PRŮBĚŽNÉ využívání. Jak již bylo uvedeno ,„Sovětský encyklopedický slovník“ zroku1986 hovoří: «Zednáři se snažili vytvořit tajnou celosvětovou organizaci s utopickým cílem světového sjednocení lidstva v náboženském bratrském svazku». V podstatě tak „Sovětský encyklopedický slovník“ přímo a ne dvojsmyslně hovoří: Činnost Svobodného zednářství spočívá v realizaci tajného celosvětového spiknutí. Nakolik je tento cíl utopický a komu ve skutečnosti patří? Nakolik je činnost vzhledem k jeho realizaci efektivní? Tak na to si každý člověk musí odpovědět sám v rámci svých vlastních možností za prvé, analyzovat události probíhající před jeho očima a známé informace z historických kronik, a za druhé, účelně potom konat na základě vlastního chápání a svobodné volby
Myšpule Svět.org 