Rok se sešel s rokem, stále ještě modro-žlutá trojka nám nahradila modro žlutou dvojku, která kromě příjezdu miliónu Ukrajinců a dražšího úplně všeho, tak nám v naší zemičce pevně zakotvila korporátní fašismus made in USA, jen ten se jen raději honem přejmenoval na liberální demokracií, snad aby to lidi tak nevyděsilo, ale jinak pěkného či lepšího vůbec nic. Byl to rok plný samé pravdy a moře lásky a také začátek Velkého odcházení. Dokonce i někteří z mých bohužel již očkovaných známých si všimli toho, že se okolo nás najednou tak nějak víc umírá, jen do souvislosti s tím nesmyslným očkovacím šílenstvím to nikdo z nich nedává, to jsou přeci jen konspirace, podívej já jsem očkovaný a žiju a nic mi není, tvrdí vítězoslavně a dodávají, něco takového by přece neudělali, a taky že Franta zemřel, protože měl raka. A že by se o tom jistě někde psalo. Skutečně ještě mnozí věří tomu, že iDnes, Novinky, Seznam , Forum24 a CT24 jsou seriózní a prý poměrně objektivní média. To chudáci netuší, jak se pletou. Že ta objektivita je nechutný neutuchající proud ryzí propagandy, výmyslů a lží. A k tomu všemu nám totiž přinesl právě končící rok ještě větší cenzuru a s ní spojený strach. A první ryze politické procesy a dokonce i vězně! Podotýkám, že vězně za politický postoj a za názor, ačkoliv to pravdoláskařsky pojmenovali jako schvalování terorismu a hanobení národa a rasy. A ten následující rok nejspíš nebude v ničem bohužel o mnoho lepší, spíš to zatím vypadá, že bude ještě podstatně horší a mnozí si dokonce jistě teď pomyslí, jen aby nebyl také ten úplně poslední. Abychom se totiž toho Silvestra 2023 ještě vůbec dožili.
A vy kdo jste muži a je vám víc než devatenáct byste měli teď na začátku ledna zauvažovat, jestli se náhodou nechcete raději vyvázat z branné povinnosti v případě všeobecné mobilizace, jako že jsme k ní blíž, než jsme teď , od druhé světové války ještě nikdy nebyli. A která se, po sedmdesátileté odmlce v relativním blahobytu, kdy jsme nejprve se Sovětským svazem na věčné časy kráčeli k rudým zítřkům, potom pod křídly EU a diktátem USA dospěli kapitalisticky a neoliberálně- neomarxisticky tamtéž, a to dokonce s povzneseným pocitem bohužel naprosto falešné svobody jejíž míra je navíc určená pouze výší našeho konta, nenápadně vrátila se vším tím zvěrstvem, co k ní patří, tedy s fašismem, nacismem, nacifikací celé společnosti, diktaturou, tyranií, buzerací, zabíjením, koncentračními tábory pro nepodvolené a navíc to vše se odehrává přímo pod taktovkou další generace ultra nacistů uklizených po válce operací Paper Clip do Států, aby si tam v klidu a nerušeni pěkně pokračovali ve své bohulibé činnosti až do dnešních dnů a stačili tak za tu dobu v klidu a pokoji infiltrovat celou americkou vládu a vytvořit tam onen nechvalně znamý Deep State, hluboký stát z osob nikdy a nikým nevolených, jejichž moc je o to jen větší, a stojící taky za většinou všeho toho nelidského svinstva okolo nás. Tak a je to, a právě teď jsem spáchala podle soudruhů z USA závažný myšlenkový zločin. Že nic takového není? Ale je, i myšlení se dnes může stát zločinem, a to ani nemusí být řečemo cokoliv nahlas. Jenže právě toto téma by se v tom novém roce mohlo citelně dotknout kohokoliv z nás, obzvláště vadí-li nám ta neustálá proti ruská hysterie, nejsme-li stále ještě „očkovaní“, tudíž na dálkové ovládání, pod naprostou kontrolou a se skrytým tlačítkem které jim umožňuje kdykoliv nás vypnout, a také sledujeme-li kromě mainstreamu občas i nějakou tu mediální alternativu a ty různé nebezpečné weby, kdy se před vstupem na stránky musíme vypořádat s psychologickým nátlakem ve formě hlášky o jejich nebezpečnosti doplněné velkým písmem vyvedeného nápisu „rychle pryč“, které šíří jen „desinformace a hoaxy“, tedy jinými slovy snaží se vystopovat a odhalit nějakou pravdu v té záplavě mainstreamových lží a alespoň trochu objektivní realitu v nepřetržitém proudu propagandy oficiálních médií. Kdokoli z nás, alespoň podle představy současného fašistického systému, který nám tak nenápadně nahradil demokracii všude na bývalém západě, ale nejenom tam, by dnes mohl být klidně označen za „myšlenkového zločince“. Stačí k tomu dnes skutečně velmi málo – třeba jen to, probudit se.
Teprve nedávno jsem v souvislosti s onou skrz na skrz falešnou pandemií a vší tý zkorumpovanosti všech účastněných konečně otevřela oči, a poprvé spatřila, co se to vlastně skutečně děje okolo nás v našem světě a především v naší krásné zemi, která ovšem po třiceti letech pod hegemonií USA není už tak úplně naše, ale je už vlastně jejich. . Kdybych již před tím věděla všechno to, co vím teď, neměla bych rozhodně žádné výčitky svědomí, že jsem rezignovala na jakoukoliv snahu zapojit se znova do psychopatického systému vystavěného jen na lži. A na snahu mít v této žumpě rodinu a dokonce třeba děti.
Mám totiž již poměrně dlouho takový spíš intuitivní pocit, vlastně ho mám skoro od narození, že se k nám blíží něco hodně, ale hodně špatného, v čem bych ale bohužel i já měla sehrát nějakou poměrně důležitou roli, ale já přitom trávím tolik let jen ignorováním veškerých znamení a hlavně naprosto nesmyslnou a také zcela zbytečnou snahou žít přesně tak, jak si to naše vláda zamýšlela a naplánovala mi, abych tak žila (tedy, že to co po mě chtějí sotva kdy vše stihnu, ale přitom ještě stále bojuji o holou existenci).
Je však vůbec něco, co může někdo v mé situaci udělat, aby se co nejlépe připravil na současné překážky klidného života třeba v podobě všeobecné mobilizace, povinného smrtícího „očkování“ či vyhlášení stanného práva uprostřed všeho toho naprostého chaosu?
Mě to alespoň přivedlo, i když k možná naivní, tak přesto alespoň nějaké, snaze informovat o své „pravdě“ co možná nejvíce lidí a k tomu doufat, že jim to třeba také otevřou oči a probudí se. Ukázat jim odvahu, přestože sama mám strach. Povzbudit je k akci, přestože sama jsem na smrt umdlelá. Jenže to Probuzení je jednak velmi bolestivý proces, a jakmile se jednou probudíte, tak začnete konečně vidět svět takový, jaký skutečně je. A není to vůbec pěkný pohled, opravdu ne. Je šokující, jak moc to vše začíná vypadat jako nějaká filmová kulisa z béčkového filmu, která je celá složená ale pouze z jakýchsi laciných fasád postrádajících skutečnou hloubku reálných domů Uvědomujete si náhle, že současný systém konzumu je nadále zkrátka neudržitelný a také chcete vědět, jak a jestli vůbec můžete nějak zastavit to, o čem s jistotou víte, že to jednoho dne zkrátka přijde.
A to se vše do poslední chvíle bude tvářit demokraticky a svobodně a pak z ničeho nic zkrátka spadne klec a všichni ze dne na den skončíme v takový totalitě o jaké se nám ani nesnilo když jsme hrdě kráčeli k rudým zítřkům po boku Sovětského svazu. Z toho je teda dnes opět Rusko, ale nenávist ze západu se nijak nezměnila, ta je naprosto stejná jaká byla již tenkrát. Ono je to totiž vše jen další pokračování téhle politicko-vojenské pozemské šarády s lehkými mimozemskými přesahy, která se jen pokaždé trochu jinak jmenuje, kvůli zmatení diváka, ačkoliv jinak je její obsah od obou velkých světových válek v minulém století, vlastně stále stejný.Protože jde jen o to, mít víc, než mají oststní. Protože mít víc než ostatní, znamená být důležitější než jsou ostatní a o ten pocit vlastní důležitosti tu jde především.
Obsahem této odvěké společenské hry byli odjakživa ruské zdroje a falešné zdání americké svobody. A oligarchie k smrti vyděšená řvoucím davem přímo pod svými okny. Vyděšená až tak, že do těch lidí dá příkaz střílet. Hru od samého začátku režíruje Ruský židovský kongres a Americký hluboký stát, jehož kontrola se sionistickým satanistům tak trochu vymkla z rukou a hrají a umírají v ní nevinní občané na obou stranách konfliktu. A Ukrajina je takové velké divadelní jeviště, na kterém opět umírají jen nevinní lidé. Režiséři tohoto nekonečného kusu jsou bezpečně ukryti ve svých opancéřovaných krytech, na soukromých ostrovech, nebo v luxusních rezidencích ve Švýcarských Alpách a je jim naprosto volné a zcela jedno, kolik nevinných lidí zbytečně zemře, dle jejich zvrácené a satanistické filozofie ještě k tomu značně kořeněné tím nejtemnějším okultismem, tak čím víc, tím lépe, stejně jsou to darmožrouti, plebs, lůza, jsou zbyteční jistě si odůvodňují své počínání mnozí z nich, tedy ne že by to dělali kvůli svému svědomí, to určitě ne, protože žádné nemají, , spíš aby sami sebe přesvědčili a ujistili se o správnosti svého nelidského počínání.
Na zemi bude totiž bezpečno až ve chvíli, kdy bude i ten poslední člověk naočkován, jak prohlásil nedávno předseda globalisty plně ovládaného WEF., pan Klaus Schwab.
A ti co přežijí, tak rovnou očipujeme, ty nepřizpůsobivé, kterým se to nelíbí tak rovnou zavřeme nebo zabijeme, nebo postupně a pěkně popořádku obojí, a na světě bude zase o něco víc bezpečno, přemýšlí nad vybranými lahůdkami Štědrovečerní večeře, kterou trochu pokrytecky tradičně dodržují, jednak kvůli sousedům, a taky kvůli tomu, aby tím trochu odvedli pozornost od mnohem temnější verzi půlnoční mše, na té jejich bude ale kříž viset obráceně a pentagram, který by jste v kostele na půlnoční hledali nejspíš marně, tak bude otočen hrotem dolů, sigilizujíc tak Baphometa, a která se bude o Vánocích také přesně o půlnoci konat v jedné tajné sklepní kapli jejich značně rozlehlého rodového sídla, jehož jen odhadní cena by stačila na pohodový a bezstarostný život hned několika generacím lidí ze sociální pod-kategorie nazývané plebs. Obřadu se účastní i mnozí další významní a hlavně hodně movití lidé, které všechny, tedy kromě pro plebs naprosto nepředstavitelné výše jejich tajných kont ve Švýcarských bankách, spojuje také členství v jistém Německém okultním spolku, jehož název bude nejspíš souviset s planetou Saturn. Na ta Švýcarská konta přitom vyvádí peníze ukradené na daních z nadnárodní megakorporace v jejíž správní radě sedí a navíc má v trezoru v jiné bance, ale také ve Švýcarsku slušný balík jejích akcií, to vše se děje s tichým souhlasem zkorumpovaného finančního úředníka, který tam má konto pochopitelně také, na nějž mu chodí právě tučné všimné, aby si on naopak jich raději moc nevšímal. Další miliardy pak ukradne prostřednictvím různých fondů, nadací a neziskovek vytvářejících ovšem, a to v přímém rozporu se svým pojmenováním, velmi slušné zisky.
A právě tito lidé jsou typičtí zástupci těch, kteří pak pod různými proti ruskými hesly, vymyšlenými záminkami a veřejnosti předhozenými kauzami tajných služeb posílají vaše děti ze školy s inkluzivním přístupem, kde je druhým jazykem Ukrajinština a s naprosto vymytou hlavou proti ruskou propagandou do „jejich“ války, zatímco ale ty jejich děti pilně studují to, co se ty vaše ve škole nikdy nedozví, v bezpečných pancéřových protiatomových bunkrech, aby, až vyrostou, tak mohli ihned a zdatně nahradit své rodiče a začít dělat všem ostatním lidem, kteří jen neměli to štěstí narodit se do rodiny bankéře nebo továrníka, pořádný sračky a ze života naprosté peklo. To jen proto, že tak byli záměrně vychováni, a také proto, aby měli ještě víc než mají, i když i to, co už mají teď, tak utratit za jeden lidský život pravděpodobně nejde, pakliže si tedy nechcete koupit třeba vlastní základnu na Marsu, nebo tak něco.
Ovšem kvůli pocitu své vlastní důležitosti se rovněž také domnívají, že jsou to právě oni, kdo mají právo rozhodovat, co je pro jiné dobré a co ne. Co druzí mohou a co ne. Protože oni přece píší zákony, které však sami nedodržují. Nemusí, jsouc si tak sebe jisti vlastní beztrestností a nedotknutelností. Za to druhé by tak rádi trestali a soudili. A tak, zatímco si létají soukromými tryskáči, nám zakazují jezdit dokonce i auty kvůli vymyšlené uhlíkové stopě. A také nesmíme mít doma žádné zvířecí mazlíčky, protože prý moc prdí, o takových kravách ani nemluvě. A do toho si vymyslí ptačí chřipku, aby nám sebrali i slepice. Prý máme jíst brouky, hmyz a červy. A lidi jsou ještě tak blbí, že jim to doopravdy žerou. Tak jim nejen ta auta, ale postupně úplně všechno pod nějakými naprosto vymyšlenými záminkami seberou a ještě je pošlou do války, ze které mají opět jen oni jediní nějaký zisk, zatímco ostatní chudnou, ničí si své životy a umírají v jejich boji, ale za své stále větší zotročení, kterému ale oni v samé pravdě a lásce říkají vznešeně demokracie. Přestože to je fašismus a s demokracií to dávno nemá skutečně ale už naprosto vůbec nic společného!
A jak strašně touží po dosažení té nejvyšší mety toho všeho svinstva, co se okolo nás odehrává, po absolutní světovládě! Tito nikým nevolení, samozvaní „elitáři“ nechtějí jen vládnout nám, oni chtějí vládnout rovnou celému světu! Aby před jejich tyranií již nebylo úniku. Všude jinde ve Vesmíru, by je nenazývali „elitami“ ani „vládou“, ale gaunery, mafiány a zkorumpovanými nemorálními grázly, za předpokladu že i jinde používají a chápou tato slova ve stejném smyslu jako je používáme a chápeme my
Tak si říkám, jestli ale skutečně už není nejvyšší čas se probudit, protože na konci roku na konci s trojkou, jestli jej vůbec přežijeme, by mohlo být ale opravdu již trochu pozdě. A druhou šanci v téhle jejich hře, ale bohužel o naše životy, tak určitě nedostaneme, hrajeme o náš vlastní život totiž všichni právě vabank. A není tu prostor pro chyby, protože kdyby to byl vabank jen o život, ale tak nějak intuitivně tuším, že my tu dnes hrajeme hru nejvyšší, hrajeme o to nejcennější ve vesmíru, o naši vlastní nesmrtelnou Duši. A je to vabank, vítěz bere vše…
A lze se s tím vším nějak čestně porvat? Dá se tomu ještě vůbec postavit na odpor? Nezašlo to až příliš daleko, odkud již není cesty zpět? Řešení existuje, vyplývá to ze známého: změníme-li sami sebe, změní také svět okolo nás. A to je ta jediná možná a nejspíš i správná cesta, jak z toho všeho ven. Často hovořím o introspekci, považuji ji totiž v této šílené době na samém konci času za to vůbec nejpodstatnější pro naše další přežití. Jakkoliv nevině to slovo zní, tak jeho uskutečnění, zvnitřnění v nás samých je mimořádně obtížné, a leckdy to dost bolí. Provádíme-li introspekci opravdu poctivě, aniž bychom si lhali, pak nás leckdy zaskočí v nečekané chvíli velmi emotivní zjištění toho, jací skutečně jsme. Typickou reakcí bývá slovo: Ale… A už bychom se chtěli dokonce sami před sebou obhajovat, že přeci ale, což je pochopitelně špatně. Nemáme se totiž obhajovat, ale bezpodmínečně přijmout. Přijmout se tedy takoví, jací skutečně jsme, i když se nám (našemu Egu) to vůbec nelíbí. A správnou cestou ani není boj proti našemu egu, takový boj nelze vyhrát, protože bychom museli porazit sebe sama. Cestou je pouze přijmout se v lásce a opravdu takoví jací skutečně jsme, ne jak se my sami vidíme, a dokázat se přijmout a tedy i milovat i s Egem a se všemi špatnými vlastnostmi, které jsme právě introspekcí odhalili. Proto se pozorujme. Zkoumejme své myšlenky, sledujme fyzické projevy svých emocí, poznávejme se a nelžeme si. Potom se začnou dít ty skutečné zázraky.
Myšpule 6.1. 2023 Jestřebí hory
Líbil se Vám dnešní článek?
PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT ! https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů. Přispějete-li na jejich provoz a udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!
Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100 do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“
Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule
.
Advertisement
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte Myšpule Svět na svých sociálních sítích::
3 komentáře: „Vabank, rok se sešel s rokem, velké odcházení a myšlenkový zločin…“
Nemám co dodat. Naprosto skvělý článek!
Je umění to vše „narvat“ a správně, pravdivě popsat do jednoho psaní, tak aby to bylo zároveň srozumitelné. Klobouk dolů.
Jsem zvědavá, kolik lidí si to po přečtení vezme k srdci a na rozum.
Moc děkuji za vaše slova, jsou velkým povzbuzením do další práce v této nelehké době. Bohužel vzhledem k cenzuře je stále obtížnější takové texty publikovat. Ale děkuji moc, vážím si toho! Myšpule
Včera večer jsem si pročetl vaše „vyznání“. Velice oceňuji upřímnost a statečnost, s jakou se vyjadřujete o současném světě, podle toho, jak ho sama vnímáte a cítíte. Snad i chápu tu pasáž o sobě samé, o egu. Sám jsem si musel projít takovým přiznáním. K tomu bych rád přidal slova Buddhova, která mám za velmi inspirativní a povzbudivá: Bez ega se dá taky žít, a to dobře žít.
Přeji vám hodně optimismu v tomto (zdá se) nelehkém roce.
Nemám co dodat. Naprosto skvělý článek!
Je umění to vše „narvat“ a správně, pravdivě popsat do jednoho psaní, tak aby to bylo zároveň srozumitelné. Klobouk dolů.
Jsem zvědavá, kolik lidí si to po přečtení vezme k srdci a na rozum.
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc děkuji za vaše slova, jsou velkým povzbuzením do další práce v této nelehké době. Bohužel vzhledem k cenzuře je stále obtížnější takové texty publikovat. Ale děkuji moc, vážím si toho! Myšpule
To se mi líbíTo se mi líbí
Včera večer jsem si pročetl vaše „vyznání“. Velice oceňuji upřímnost a statečnost, s jakou se vyjadřujete o současném světě, podle toho, jak ho sama vnímáte a cítíte. Snad i chápu tu pasáž o sobě samé, o egu. Sám jsem si musel projít takovým přiznáním. K tomu bych rád přidal slova Buddhova, která mám za velmi inspirativní a povzbudivá: Bez ega se dá taky žít, a to dobře žít.
Přeji vám hodně optimismu v tomto (zdá se) nelehkém roce.
To se mi líbíTo se mi líbí