Ukrajina prohlašuje německou novinářku za „ruskou teroristku“, protože její zpravodajství podkopává falešné západní příběhy

Žijeme ve zvláštní době, kdy celý svět stojí na samém pokraji jaderné války, při tom se vede (naprosto nepochopena valnou většinou) válka páté generace o to nejosobnější každého živého jedince – o jeho mysl a třetí světová válka západu proti Ruské federaci se poněkud pokrytecky celá odehrává na území jednoho státu: Ukrajiny a bude se v ní bojovat až „do posledního ukrajince“. Běžný ovčan ovšem neví vůbec nic, zpravodajství celého světa se proměnilo v nepřetržitý proud ryzí propagandy podle toho, ke které „straně“ světového konfliktu daná země patří a jakékoliv jiné informace, či postoje sympatizující s druhou stranou konfliktu se stali trestné. Třetí světová válka se totiž kromě Ukrajiny odehrává hlavně „virtuálně“ v mediálním prostoru.

Asi nikoho nepřekvapí, že mladá německá novinářka Alina Lippová byla označena ukrajinskou vládou za „teroristku“, když vláda amerického prezidenta Joe Bidena má stejný postoj vůči všem jednotlivcům stojícím proti nebo zpochybňujícím jeho oficiální narativy.

(Článek od Amy Mek byl znovu publikován z originálu na RairFoundation.com na webu censorship.news)

Minulý týden RAIR Foundation USA přeložila video mladé německé novinářky žijící v Doněcku, Aliny Lippové. Poté, co se její video o regionu Donbas stalo doslova virálním, byla na ukrajinském oficiálním webu Terrorist prezentována jako „ruská teroristka“. Jen pro upřesnění: Lippová není ani ruská občanka, ani nemá ruský pas.

Předpokládá se, že právě Lippové „pro-Donbasská“ video reportáž byla tím hlavním důvodem, proč byla na Ukrajině klasifikována jako teroristka. Opakovaně také tvrdila, že ukrajinská armáda posledních osm let útočí na donbaské Rusy. Ve svém virálním videu zdůraznila, že lidé žijící na Donbasu chtějí patřit k Rusku a byli „vděčni, že Rusko konečně něco udělalo“. Zdůrazňuje: „Konečně byli zdejší lidé osvobozeni od toho teroru ukrajinské vlády., který zažívali posledních osm let“ .

Lippová zveřejnia následující video prohlášení v reakci na to, že lidé na Ukrajině nevybíravě zaútočili na její práci a ukrajinská vláda ji zaregistrovala jako „ruskou teroristku“:

Tato zpráva je pro všechny, kteří mě z nějakého důvodu chtějí očernit. Jak se ukázalo, jsem nyní registrována na oficiálních ukrajinských protiteroristických stránkách a také jsem nyní vedena jako ruská teroristka. To je docela legrační, protože já nemám ani ruský pas.

Proč mě chtějí očerňovat, to nevím, protože chci jen ukázat, jak to tady na Donbasu, například v Doněcku, doopravdy chodí. Mohu ukázat celý svůj život, svůj životopis, všechno, co jsem udělala, všechna svá setkání, setkání, abych dokázala, že není nic, co nějak neskrývám. Jsem nezávislá novinářka a mohu to také dokázat. Prostě se snažím pracovat pro mír.

V pozadí jsou tady u nás opět slyšet výbuchy. To je ukrajinská armáda, která posledních osm let ostřeluje oblast Donbasu, a to jsem viděla na vlastní oči. Viděla jsem lidi trpět na předměstí. Víš, jestli mě chceš očernit, zeptej se sám sebe proč? Točím jen to, co se na Západě nepouští. Chci jen odhalit tu nespravedlnost, a to by měl přece chtít každý.

Proč bych měla být očerňována? Proč by mi mělo být bráněno v odhalování této nespravedlnosti? Odhalte tu genocidu. Já tomu vážně nerozumím.

Jen příklad: někdo z T-online mě kontaktoval, aby se mnou udělal rozhovor. Pozdravuji toho pána. Psal moc hezky a tak jsem mu odpověděla. Řekla jsem, že ráda odpovím na jeho otázky, ale že bych si to také ráda přečetla a před zveřejněním ten článek schválila. Na to mi odpověděl: „Ne, to nedělám.“

Totéž se mi stalo už dříve, myslím, že to bylo s časopisem Der Spiegel. Bylo to už dávno. Ptám se sama sebe, pokud nesouhlasíte s tím, abych si předem ověřila své vlastní výroky, pak tedy v podstatě přiznáváte, že máte v úmyslu změnit má slova způsobem, se kterým bych později nesouhlasila. Tak to je neuvěřitelné. Co je tohle za žurnalistiku?

Ukažte pravdu, a proto by slova lidí, se kterými jste dělali rozhovor, měla být taková, jaká skutečně řekli. Tak to přece má být. Je naprosto neuvěřitelné, co se to stalo s tímto světem a čím se dnes stala žurnalistika, zvláště na Západě. Ach, dobře. Sbohem“

Označí americká vláda také novináře za teroristy?

Není až tak šokující, že Lippová byla ukrajinskou vládou označena za „teroristku“, když vláda amerického prezidenta Joe Bidena dělá totéž se všemi jednotlivci, kteří vystupují proti jeho narativům.

Dne 7. února 2022 vydalo ministerstvo pro vnitřní bezpečnost USA bulletin, ve kterém uvádí, že „zavádějící narativy“ jsou nejnebezpečnějším přispěvatelem k terorismu proti Spojeným státům.

SHRNUTÍ HROZBY TERORISMU PRO SPOJENÉ STÁTY: Spojené státy zůstávají v prostředí zvýšené hrozby poháněné několika faktory, včetně online prostředí plného falešných nebo zavádějících narativů a konspiračních teorií…

Tito aktéři teroristických hrozeb se snaží prohloubit společenské třenice, aby zasévali neshody a podkopávali důvěru veřejnosti ve vládní instituce, aby podpořili nepokoje, které by mohly potenciálně inspirovat násilné činy.

Federální agentura říká, že „podkopávání důvěry veřejnosti ve vládní instituce“ je nyní považováno za terorismus.

Budou američtí novináři podle těchto nových směrnic USA považováni za „teroristy“ za podávání zpráv o práci Aliny Lippové?

Zjistěte více o Alině Lippové

Následující rozhovor a reportáž SNA News s paní Lippovou ze 14. února 2022 poskytne více informací o tom, kdo je a co dělá:

Alina Lippová je novinářkou na volné noze a již několik měsíců žije na Donbasu, odkud informuje o aktuální situaci prostřednictvím svého telegramového kanálu „News from Russia“. Odtud podává zprávy o aktuální situaci ve válečné zóně, ve které jsou západní novináři od začátku konfliktu k vidění jen velmi zřídka.

Během studií v Německu Lippová vysvětluje, že využila každé příležitosti, aby lépe porozuměla Rusku, účastnila se různých stáží, dobrovolnické práce a cestovala na Sibiř po Transsibiřské magistrále. Poté, co její otec před několika lety emigroval z Německa na Krym, se Alina na začátku roku 2021 konečně rozhodla žít v Rusku. Od té doby cestovala jako novinářka, účastnila se různých filmových projektů a propagovala politické přátelství mezi Německem a Ruskem.

Válka, která už dávno začala – Zpráva o Němci na Donbasu

„Wham. Někde, ne příliš daleko, se ozvala rána. Krčím se a rozhlížím se kolem sebe. Ale kromě mě se nikdo kolem mě nezastavuje; kolemjdoucí dělají, že nic neslyšeli. Je podzim roku 2021, stojím v centru Doněcku a je to poprvé, co si uvědomuji válku na hranici s Ukrajinou.

Normálně není v centru města nic slyšet. Večer jsem se však ve zprávách dozvěděl, že ukrajinská armáda přistála s dronem s výbušným zařízením v doněckém ropném skladu. Zařízení bylo odpáleno a zneškodněno v bezpečné vzdálenosti od ropných barelů. Velká část města by byla zničena, kdyby výbušné zařízení vybuchlo na sudech, jak bylo původně plánováno.

Přes všechna nebezpečí jsem byla v Doněcku tři měsíce – Donbas a příběhy jeho obyvatel mě prostě nepustili. Je to fascinující místo s ještě více fascinujícími lidmi. Dodává mi to až palčivou touhu informovat o zdejším dění německé diváky a čtenáře, a to jak nejlépe dovedu – zejména kvůli zarputilému mlčení našich médií o tom, co se tady doopravdy děje. Jediné zprávy, které v německy mluvícím světě o Donbasu nacházím, jsou psané zvenčí a zpravidla pouze reprezentují ukrajinský pohled. Nejsem si vědoma žádného korespondenta ze západního, při tom zavedeného média, který by v tomto konfliktu zjišťoval názor druhé strany nebo se odvážil za tímto účelem mluvit s obyvateli Doněcké nebo Luganské lidové republiky – což by měla být vlastně standardní novinářská praxe .

V posledních měsících jsem mluvila s místním obyvatelstvem, mluvila s politiky, jezdila do frontových oblastí, poskytovala humanitární pomoc a natáčela záběry s německo-rusko-doněckou spoluprací. Často se sám sebe ptám, proč jsem tuto práci přijala dobrovolně, protože mám magisterský titul v oboru udržitelnosti. Avšak vzhledem k tomu, že se moji rodiče (matka Němka, otec Rus) setkali na německo-sovětské mírové regatě, která měla přitáhnout mezinárodní pozornost ke kritickému ekologickému stavu Baltského moře, moje životní cesta nabrala něco hlubšího. význam. Podpora německo-ruského přátelství se již několik let stala mým smyslem života. Za nejvýznamnější příčinu současných napjatých bilaterálních vztahů považuji jednostranné pokrytí západních médií, které nenechává čtenáři jinou možnost, než si vypěstovat odpor k Rusku. Na svých kanálech a na svých webových stránkách zdůrazňuji především ústřední konfliktní témata Krymu a Donbasu.

Poprvé jsem Krym navštívila v roce 2016 a založila jsem si kanál na YouTube ‚Happy in Crimea‘.
Už několik měsíců se situace na Donbasu vyostřuje. Pochopila jsem, že tento konflikt, který trvá už osm let, musí být vyřešen, aby se obnovily dobré vztahy mezi Ruskem a Západem. Proč se tedy tento spor za posledních osm let nepodařilo vyřešit? V roce 2021 jsem se rozhodla jet do Doněcku, abych našla odpověď na tuto otázku a dozvěděla se o ní více.

Situace na Donbasu

Po rozhovoru s místními občany a politiky, ale i s představiteli ruské vlády mohu s jistotou říci následující: Obyvatelstvo Donbasu je již osm let terorizováno ultranacionalisticky smýšlejícími krajany, kteří v drtivé většině případů, jsou ti první, kdo zahájí palbu. Navíc se neštítí střílet na školy a děti. Z tohoto důvodu pro lid neexistuje cesta zpět na Ukrajinu a většina z nich doufá, že Rusko převezme obě republiky – stejně jako se to tehdy stalo na Krymu. Ale jak mi bylo řečeno, Rusko za žádných okolností nepřijme do federace republiky Donbasu; jinak by to už dávno udělalo.
Krym měl již v době přijetí status autonomní republiky – Doněcká a Luganská lidová republika nikoli. V souladu s tím by byl přístup do Ruské federace nezákonný. Političtí experti proto vidí jen dvě východiska z této situace: mezinárodní uznání republik Donbasu jako nezávislých států; nebo jejich začlenění do Ruské federace, ale spolu se zbytkem Ukrajiny. To je scénář, který dnes také západní média považují se vší vážností za ultima ratio Kremlu. To by znamenalo, že Rusko by do země přivedlo tisíce a tisíce násilných nacionalistů a tak riskovalo vlastně již nevyhnutelnou válku s celým světem.

Ruské vlastenectví je v Doněcké lidové republice všudypřítomné. Všude se tu mluví rusky; platby probíhají v rublech a na rozdíl od Ukrajiny se lidé orientují na moskevský čas. Obří plakáty s nápisy jako „Ruský Donbas“ „Náš výběr: Rusko“ zdobí stěny velkých budov stejně jako ruské vlajky. Kvůli tomu kvůli letitému ostřelování se v lidech vyvinul silný odpor k Ukrajině a dosud jsem tu nepotkala jediného protiruského člověka. Obyvatelstvo je naopak vděčné za humanitární a ekonomickou podporu z Ruska. Pro běžného občana zde nic nechybí: Supermarkety jsou dobře zásobené (hlavně ruskými produkty), jsou tu otevřené kavárny a restaurace, divadla, kina nebo tělocvičny. Mimochodem, dostupné potraviny uspokojují všechny základní potřeby a nabízejí nakupujícím například různé druhy italské kávy, německou čokoládu Ritter Sport a neobvyklé věci jako rýži nebo pohankové mléko. V obchodních centrech jsou k dostání i nejnovější technické vychytávky nebo sezónní značkové oblečení. Na první pohled je tu většina lidí oblečena normálně a průměrně upravená. Jako žena jsem si například všimla, že většina dam si nechává nehty dělat v nehtovém salonu.

Život v bojové zóně Donbasu

Na co ale i místní občas zapomínají: Jen deset minut jízdy od centra města se nachází šedá zóna mezi Donbasem a Ukrajinou, kde válku denně zažívá značná část obyvatel na vlastní kůži. Žijí zde normální, mírumilovní lidé, rodiny s dětmi, které jen měly tu smůlu, že se ukrajinské síly během války přesunuly až k jejich domovům a proměnily jejich čtvrť v bojovou zónu. Těžko si představit výraznější kontrast – na jedné straně butiky a zdravé budovy centra Doněcka, na druhé příhraniční obytné čtvrti, kde nezůstal jediný dům nepoškozený. Lidé zde žijí život v chudobě a hlavně v neustálém strachu.

Rozhodla jsem se na tyto městské oblasti podívat blíže. Andrei Lisenko tam od začátku války každý den poskytuje humanitární pomoc a nyní mě pravidelně bere s sebou na cesty. Nikdy nezapomenu, co jsem tu viděla.

Při mé první cestě do šedé zóny jsme jeli do různých jihozápadních okresů Doněcka. Pro vstup do vlastní zóny jsme museli projít dvěma silně ozbrojenými kontrolními stanovišti, takzvanými „blokovými stanovišti“, které byly zřízeny na každé silnici vedoucí na západ (tj. směrem na Ukrajinu). Vojáci nás nekontrolovali – už z dálky poznali Andrejovo auto a jen na nás mávli, abychom projeli. Za dvěma kontrolními body, pár set metrů od sebe, následovala třetí závora, ale ta je nyní zcela uzavřená: je to hranice s Ukrajinou. Krátce před ní jsme prudce odbočili a projeli obytnou čtvrtí. Většina domů byla nějakým způsobem poškozena: díry po kulkách, rozbitá okna, škody způsobené požárem. Některé domy byly úplně zničeny, jiné pouze opuštěny.

Navštívili jsme staršího neslyšícího pána bez nohou, kterého zastřelil ukrajinský odstřelovač na vlastním dvorku, matku s podvyživenou šestiletou dcerou, která od roku 2014 žila v rozbořeném domě se zničenou střechou, a rodinu se dvěma dcerami, které loni žily 12 měsíců v azylovém domě. Andrei rozdává potravinové balíčky, dary oblečení a hotovost financovanou z darů. Jinak jim nikdo nepomáhá; programy vládní pomoci neexistují.

Na papíře se Minská dohoda dodržuje, ale ve skutečnosti místní konflikt dál doutná a hrozí, že kdykoli eskaluje.

Nelze pochopit, co se zde děje, ani pochopit, proč ukrajinská strana léta terorizuje civilní obyvatelstvo. Píšu to záměrně, protože Doněcké lidové milice tohle nedělají. „Zlí separatisté“, jak se jim v našich médiích často říká, se jen brání každodenním provokacím ukrajinských ozbrojených sil – to mohu potvrdit po třech měsících pobytu, četných rozhovorech a svých osobních postřezích. Z doněcké strany je nepochopitelné, jak se Ukrajinci neštítí střílet ani na školy. V listopadu 2021 byly například během deseti dnů ostřelovány hned tři školy na Donbasu.

Jsem otřesena až do morku kostí tou nespravedlností, bídou a zločiny proti lidskosti, které se odehrávají vlastně uprostřed Evropy. Tento konflikt však jednou skončí – hlavní je, že konečně skončí.

Podaří se ale v celé věci najít mírový konec? Co když se ukrajinská armáda, která se přesunula blíž a je vyzbrojena západními zbraněmi, odváží znova provokovat?

Více o Lippové zprávách najdete na jejím webu , na jejím živém tickeru o konfliktu na Donbasu včetně fotek a videí z Doněcku na Telegramu .

Přečtěte si také více na: RairFoundation.com

Zdroj: https://censorship.news/2022-03-21-ukraine-declares-journalist-a-russian-terrorist.html

Líbil se Vám tento článek? Podpořte mě!

PODPOŘTE MYŠPULI A SVĚT VÁM BUDE VDĚČNÝ !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou zcela soukromé projekty nezávislé investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z osobních zdrojů a Vašich darů, bez kterých by byli dlouhodobě neudržitelné. Přispějete-li na jejich další provoz přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji!

One thought on “Ukrajina prohlašuje německou novinářku za „ruskou teroristku“, protože její zpravodajství podkopává falešné západní příběhy”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s