Otroctví je investice s nejvyšším možným výnosem. Bez ohledu na to, zda jste z královské rodiny, nebo jste prezident, oligarcha nebo papež, tak by mohla být tato příručka určena právě vám. Zneužitím zákona, rovnosti a gramatiky můžete zbohatnout ještě nad své byť ty nejdivočejší sny.

 Existuje mnoho odborných článků o personalizaci korporací. Toto pojednání je o velmi tajném a konverzačním procesu inkorporace mužů a žen.

 1. Zlaté pravidlo. Pokud uvažujete o kariéře v otrokářství, ujistěte se, že jste počítali také s tím, že některý z vašich otroků či otrokyň bude manumitován (osvobozen) s náležitou kompenzací, pokud tak neučiníte a otrok či otrokyně zjistí, že je otrokem či otrokyní, budete čelit vzpouře.  Při dostatečně dlouhé době ponechané bez kontroly to povede ke ztrátě všech  vašich otroků a k hrozivým následkům pro vás jako otrokáře. To je doslova „zlaté pravidlo“ korporátního otroctví. Nerespektování tohoto pravidla je ovšem již zcela na vaše vlastní nebezpečí.

• Druhou lekcí v otroctví je franšíza. Jakmile se jednou zdokonalíte jako soukromá korporátní jurisdikce na jednom místě zotročením jedné skupiny lidí, jednoduše tento systém přenesete a zkopírujete jinam, abyste zotročili jinou skupinu lidí.  Mohli byste to klidně nazvat jako  “McSlavery“-slave=otrok. Tím vším získáváte lepší kontrolu nad systémem, když jej budete potřebovat upravit pro lepší zisky, nicméně pokud jste nedodrželi zlaté pravidlo v odstavci číslo 1, tak riskujete, že ztratíte úplnou kontrolu naprosto nad všemi otrokářskými korporacemi, a to nejen nad tou vaší, ale nad všemi. Jakmile otrok v jedné korporaci přijde na postup používaný k jeho zotročení, a bude-li v tom alespoň trochu zběhlý , tak by pak odhalil a prozradil modus operandi v každé takto replikované korporátní jurisdikci.

Příkladem toho je rychlost, s jakou tento právník dokáže najít potřebné definice k prokázání zotročení v každé jurisdikci, jelikož se jedná o naprosto stejné úkony, a pak jen napíše a vydá příručku, jako je tato. Nacházíme se v době sociálních médií a tato technologie umožňuje okamžité sdílení informací a jejich šíření závratnou rychlostí. Otroci to samozřejmě dobře vědí a využijí této skutečnosti, aby se spojili v masovém povstání, a vy jako majitel otrokářské korporace budete jejich primárním cílem. Toto vše bylo vlastně předpovězeno jako proroctví již v knize Exodus, v Bibli.

•  Začlenění, neboli inkorporace. Zločin, kterého se v této fázi dopustíte, spočívá v tom, že nejprve změníte „Body Politic“ na „Body Corporate“. Zatímco „Body Politic“ je suverénní lid, tak „Body Coporate“ je soukromá monarchistická jurisdikce, jenže protože nemůžete lidi donutit násilím k inkorporaci=začlenění, tak je musíte nejprve trochu oklamat, aby si spletli vaši korporaci s tzv. vládou de iure. Pak máte namísto moci de iure pouze jakousi autoritu takto vnímanou. Pravidla spravedlnosti vám tímto způsobem vlastně umožňují oklamat většinu obyčejných lidí, aby se dobrovolně stali vašimi otroky. Využití doktríny inkorporace = tedy právě toho začlenění – je pro celý tento proces naprosto zásadní.

Inkorporace vlastně umožňuje používat právní fikci k doslovnému vlastnění lidí.  Většina otroků nikdy nepřijde na to, co je to korporace, natož aby se dobrovolně přihlásili k tomu, že budou jejími držiteli. Korporace je samostatná soukromá jurisdikce, která se řídí podmínkami svých stanov. Pokud se vám podaří obelstít své oběti, aby se připojily k vaší korporaci, dosáhnete nevýslovných zisků. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je vydávat svou soukromou otrokářskou korporaci prostě jen za oficiální  vládu. K tomu použijte majuskule = velké písmena, ale také jsou to tzv. identifikátory ve tvaru písmen, abyste vytvořili dopisní  formuláře/hlavní znaky a vyhnuli se tak jakékoli odpovědnosti za otroctví. Příkladem může být použití písmenné formy/hesla “ČESKÁ REPUBLIKA“ pro vaši korporaci na rozdíl od jejího správného názvu “Česká republika„.

Všimněte si, že otrokářská korporace “ČESKÁ REPUBLIKA“ a její dceřiné společnosti používají  vlastní podstatné jméno a slovní značky jako vzájemně zaměnitelné. Z pravidel gramatiky a lingvistiky nelze zjistit, jaký to má vliv na komunikaci. Registrující orgán inkorportuje slovní značku “ČESKÁ REPUBLIKA„, ale ve svých podmínkách (zákonech) pak používá sousloví psané jako “Česká republika„. Nelze již proto určit, zda je “ČESKÁ REPUBLIKA“ jen slovní značkou pro název “Česká republika“ a nebo jestli to je naopak. Pro účely tohoto pojednání tedy bude jakýkoli odkaz korporace používající slovní označení “ČESKÁ REPUBLIKA“ považován za odkaz na korporaci, na kterou odkazuje výraz “Česká republika“, neboť se zdá, že tyto subjekty nejsou od sebe nijak odděleny. Jde jen o další jazykovou chybu, se kterou se ale nelze jen tak smířit. Jedním z rysů inkorporace je, že o ní soudy rozhodly jako o „svěřeném majetku“ samozřejmě, že ve prospěch korporací.

Otroci, nebo jak je budete nazývat, třeba „občané“, to je vlastně jen na vás, můžete je nazvat třeba jako „dobrovolníci“ tak jsou nyní  v rámci  tohoto cvičení doslova již vaším majetkem. Stačí, abyste své oběti oklamali třeba tím, že mají vaše doklady totožnosti, na nichž je vaše umělecké dílo, které si spletou se svým jménem, a pak jsou zkrátka považováni za dobrovolníky, protože přece nikdy nežádali o to, aby jim bylo zaplaceno. Pak už jen stačí zneužít nějaké maximy spravedlnosti, třeba že „spravedlnost dobrovolníkovi nepomůže“, a proto jsou všechna lidská práva promlčena. Nic takového jako korporátní práva neexistuje. Spravedlnost  dobrovolníkovi proto nikdy nepomůže.

Chápete? A to jsou přesně ty zásadní věci, které Mojmír s Maruškou díky svému hlubokému studiu práva (když se řekne právo, myslí se tím vždy jen Římské právo, tedy Řím) objevili, pochopili a snažili se je předávat dál a vysvětlit i ostatním. A Dieržava Czechaslavakia tu byla od toho, aby převzala správu nad územím, které bylo vždy naše, místo soukromé korporace Česká republika, nebo Slovenská republika, kde se pochopitelně děje to samé, co se děje u nás. Ale jedeme dále ve vysvětlování toho, co to vlastně na nás naši “politici” upekli za podraz:

Imeria in Imperio Incoporate – v rámci koprodukce. Zatímco národ má ve vládě nebo v panovníkovi svrchovanost, tak vy si takové tituly ale nemůžete jen tak přivlastňovat, přestože jste ještě k tomu patologicky závislí na nespravedlivé autoritě. Vytvářením korporací v rámci korporací v rámci korporací ale můžete takovou moc skutečně získat a dále rozvíjet své zločinecké impérium a  dál a ještě více se nespravedlivé obohacovat. Ať už ale uděláte cokoli, nenazývejte korporace „korporacemi“, místo toho mějte jen nomenklaturu dokumentů o jejím založení, kterým se říká například ústava, řidičský průkaz, zdravotní průkaz, rodný list, kreditní karta, telefonní účet a tak dále.

Termín „Pty. Ltd.,“ je  diskrétní podobně jako zápis rodného listu s uměleckým dílem MARTIN NOVÁK PO s.r.o. LTD. Což by bylo opravdu již příliš zřejmé. Stačí to ale ponechat napsáno jen jako MARTIN NOVÁK a držitel úřadu MARTIN NOVÁK nikdy nepřijde na to, že není totožným písmem/znakem MARTIN NOVÁK.

Samozřejmě můžete prostě nechat Birth certificate = rodný list vytvořit „neomezenou společnost“

podle § 9 Dictionay, Corporations Act 2001. To by ovšem také znamenalo, že otrokovi můžete udělat naprosto cokoli, například mu sebrat vše, co vlastní, a uvěznit ho jen za neplnění povinností správce vašeho majetku. Jelikož si oběť neuvědomuje, že se sama zaregistrovala, stává se tím správcem jako spolusprávce u Registrátora narození, úmrtí a manželství,  takže mu nemusíte nic platit. Všechny smlouvy však musí být zveřejněny, takže si musíte dát své podmínky do „zákonů“ (to jsou vlastně tzv. Podmínky svěřenského správce) a musíte také poskytnout opravné prostředky, protože se přece jedná o maximu spravedlnosti. Dobré ne?

Samozřejmě, pokud si otrok uvědomí, že stát je správcem právě prostřednictvím matriky narození úmrtí a manželství a že vše, co otrok musí udělat, je vlastně jen to zbavit se (tedy vrátit) licenci na to být správce (to je ta identifikace, proto “doklad totožnosti), pak se otrok vlastně stává dobrodincem a pak může naopak on stíhat správce, kterým je stát a jednotlivci v něm za zneužití, nonfeasance, misfeasance a krádež jeho majetku. Takový majetek je pak ve svěřeneckém fondu dobrodince, a pokud se vzdáte své pozice správce, který drží právní titul, získáváte zpět ekvitní titul.

Třeba takový Vatikán je rovněž umělá právnická osoba a první korporace. Stalo se tak za papeže Inocence IV., který totiž byl původně právník. První v čase – nejlepší v právu. Mnohem horší by pro vás bylo, kdyby se vaši otroci dopracovali k tomu, že jsou dobrodinci a že mají právo na to, aby byl celý fond zrušen a vyplacen. Musíte proto přijmout opatření pro tzv. zhroucení trustu, protože pokud tak neučiníte, jste odpovědní za otroctví. Příkladem by mohl být § 21 a 38 zákona o aplikaci císařských zákonů z roku 1969 (NSW). Jen jim nedovolte, aby se dopracovali k tomu, že mají  alodiální nárok na pozemek na základě rodného práva nebo ekvitního titulu, pokud zůstanou rozhodnuti, že budete i nadále jejich správcem (Bitch). Genesis 1:26. KJB.

https://legislation.nsw.gov.au/view/html/inforce/current/act-1969-030 nebo https://www.legislation.gov.uk/aep/Cha2/18-19/11, který je v Novém Jižním Walesu uzákoněn pod  výše uvedeným zákonem v odkazu. Chcete-li korporátní everyting na zemi, tak udělejte ještě zákon, aby Propriatry korporace, byly pak vaše tzv. dceřiné společnosti.

Několik příkladů: Jsou to třeba § 45A a 46 zákona o korporacích z roku 2001 (Cwth), které přesně toto opravdu umožňují. Hlavní směrnicí je zkrátka vždy oklamat vaše oběti pokud možno tak, aby si myslely, že jméno a identita na těchto dokladech je jejich vlastní identita, i když toto  podle zákona vlastně ani  není nikdy možné, protože napíšete „zákony“ o „otroctví v neomezeném rozsahu“, abyste zabránili tomu, aby to vůbec možné bylo. Ale můžete dokonce vytvořit takové zákony, které ve skutečnosti kriminalizují používání vaší identity, a vaše oběti nebudou o nic moudřejší, zatímco vy zdvojnásobíte jejich odpovědnost vůči vám trestným způsobem právě tím, že budou mít vaši identitu.

Příkladem takového postupu v otrokářské korporaci označované jako Crown in Right of New South Wales je § 192J zákona o trestných činech z roku 1900. Vaše oběti tak ve skutečnosti poruší váš zákon o nepoužívání cizí identity, protože si myslí, že vámi vytvořený korporátní písmenný identifikátor je ve skutečnosti jejich jméno, ovšem není tomu tak, protože je to ve skutečnosti vaše umělecké dílo a vy si na něj zachováváte svá morální práva podle dobře napsaného autorského zákona. Vzhledem k tomu, že mají vaše umělecké dílo uvedené na naprosto všech dokumentech ab initio od rodného listu, vzniká zde právní domněnka že zkrátka „chtějí být vaším dobrovolníkem a platit za vás všechny vaše dluhy“, které se rozhodnete přidělit svým „osobám“ identifikovaným s vaším uměleckým dílem.

¨

 Za každou cenu se musíte vždy vyhnout člověku ve státě v democractic národ, který má aloidial titul, místo toho chcete, aby člověk dobrovolně držel váš korporátní identifikátor pro korporaci v corporation v korporaci.

Což je, když to do hloubkly pochopíte, samozřejmě jen pěkná sviňárna. A proto říkám, že mnozí lidé tráví většinu svého volného času tím, že vymýšlejí sviňárny na jiné lidi, typicky právě třeba ti vámi tak nadšeně zvolení  zas-tupci z politické komunity, zatímco já místo toho raději chodím na houby.  To, že tito zástupci ani ve skutečnosti zvoleni nejsou, ale že jsou tam dosazeni podvodem, teď nechme zatím stranou.

• Zkomolení jmen a jazyka. Chcete se přece vyhnout tomu, abyste někdy v budoucnu třeba nesli nějakou odpovědnost za své zločiny. Skvělým způsobem, jak toho docílit, je vytvořit jen takové dokumenty, které se sice podobají jazyku, ale s jemnými změnami, aby se takový dokument stal právně nepoužitelným. Nikdy byste to samozřejmě nepřiznali, teda dokud byste neměli hlavu na gilotině, protože kdyby se tohle dostalo na veřejnost, přišli byste jak o otroky, tak ale rovněž o přiřaditelný zisk. Nejběžnějším způsobem, jak toho dosáhnout, je tzv. glosování. Nejprve si vytiskněte  nějakou příručku stylu, řekněme pro český jazyk, ta stanoví normu, kterou musíte používat, aby byl váš styl považován za češtinu jako za formální jazyk. Definujte si například vlastní podstatné jméno jako jedno velké písmeno a zbytek jako malé. Použijte pro to technické termíny, řekněme velké písmeno následované malými písmeny pro každý prvek jména.

Ať už ale uděláte cokoli, neřiďte se nikdy pravidly stylu pro formální jazyk v příručce stylu. Nejjednodušší a nejefektivnější je použít jeden nebo více jmenných prvků používaných v dvoučlenné soustavě plnými velkými písmeny, tedy ve všech majuskulních textech. Nyní máte svoji soukromou šifru, kterou jste si vytvořili, a pouze vy máte morální práva na to, abyste si prostřednictvím autorského zákona opět přisvojili meaning- tedy význam k vašemu dílu. Varování: Nedovolte policii ani žádnému oddělení státního zastupitelství, aby použilo vlastní jméno jako název, budete  totiž právně zodpovědní za správné používání českého jazyka. Indoktrinujte tím už malé děti ve vzdělávacím systému, aby přijímaly vaše majuskule letterform coby umělecká díla jako slova složená z písmen, když jsou to přitom jen wordmarky složené z písmen. Ovládnete tak celý svět a to jen pomocí jedné klávesy Shift na svém počítači. Praktickým příkladem by mohla být třeba záruka na auto. Pokud je v záruce na auto uvedeno, že do něj musíte dávat olej, vylučuje to cokoli jiného, například písek. Takže jdete a dáte si do motoru písek. Můžete pak automobilku přimět, aby vám auto opravila v rámci záruky, tj. vydala záruku na opravu vašeho auta? No samozřejmě, že ne.

Ale stejně tak nemohou ani  hňupi a červíčci vydat záruku, která není v češtině mimo jejich firemní jurisdikci, operující mimo vaší stylistickou příručku pro češtinu, tudíž žádnou záruku vydat nemohou. Proto policejní stylistická příručka vlastně říká, že policie má psát jména vždy jen  plnými velkými písmeny, takže vlastně nikdy nevydá žádný příkaz, který by byl skutečně platný právně, pouze spravedlivě a to pouze v jejich soukromé jurisdikci. Pokud se dílo na zatykači shoduje s dílem v držení otrocké jurisdikce, tak je otrok získán. Příkladem může být opět nějaké jméno; Martin Novák. Nyní je tento styl napsán správně v češtině.

Nikdy tento styl ale  nepoužívejte, protože byste byli odpovědní za otroctví, použijte raději Martin NOVÁK, abyste jméno zkomolili, nebo pro ještě výraznější efekt použijte MARTIN NOVÁK. Koneckonců, tato umělecká díla vlastníte, můžete jim proto přiřadit  vlastně naprosto jakýkoli význam. Význam, který jim přisoudíte, bude významem správce společnosti vytvořeným vaším rodným listem. Více se o tom dozvíte, až blíže probereme Rodné listy.

Takže už chápete, jaká veskrze naprosto falešná hra se tu s námi hraje? Proto je pro mě opravdu zcela nepochopitelné, že se k něčemu takovému mohou někteří lidé, kteří jsou vystudovaní právníci, nebo dokonce jsou profesory na Právnické fakultě, mohou propůjčit aby tím zotročili obyčejné občany, kteří o tom pochopitelně nemají, a ani mít nemohou, ani ponětí. A ještě nepochopitelnější je, že když tohle všechno Mojmír s Maruškou odhalili, že se tím otroci odmítají zabývat, natož se nad tím hlouběji zamyslet, když by se tak mohli elegentně svého otroctví navždy zbavit. Jasně, je to tou hlubokou indoktrinací celé společnosti jejich propagandou “demokracie” a “právního státu”, ale stejně… když to dostanete celé takto naservírované doslova na “stříbrném podnose” až pod nos, tak byste se nad tím mohli alespoň zamyslet, nemyslíte? Jenže pro většinu lidí je podstatnější to, co bude druhý den v televizi a dokud budou mít co dávat do nákupního košíku, tak se tím zabývat nemohou. Proto se mocipáni tak moc snaží, obzvláště na “kolektivním záchodě”, aby byl nákupní košík alespoň zdánlivě pořád čím naplnit, přestože je naplňován stále méně a stále za víc peněz.

To se dá totiž vždy na někoho “hodit”. Mohou za to sankce na Rusko, může za to inflace, mohou za to ceny surovin a vstupních zdrojů atd. Nikdy za to nemohou politici, kteří za to samozřejmě ve skutečnosti hlavně mohou. Ale všichni občané-otroci, s hlavou už od školy úplně vymytou tou jejich propagandou, jim to krásně stále žerou, protože si přece dnes mohou koupit skoro cokoliv, a protože mají tu úžasnou svobodu a demokracii a ty tak strašně důležité svobodné (zfalšované) volby atd. A tímto se nemohou zabývat, protože musí makat na své pány a vydělávat jim prachy v podobě všech těch jejich daní a poplatků úplně za vše a nemají na to čas. Oni by jistě teď namítali, že přece svobodně podnikají, ale je tomu opravdu tak? Mají  jen  pocit, jako že svobodně podnikají, ale zamyslete se jen nad tím, kolik peněz od vás “stát” tedy korporace, která si vás inkorporovala na základě vašeho dobrovolnéhou souhlasu vyjádřeného vaší žádostí o občanský průkaz, na těch všech daních a poplatcích vybírá a kolik nakonec zůstane vám.

Daň z přidané hodnoty, daň ze mzdy, daň ze zisku, silniční daň, sociální pojištění, zdravotní pojištění, daň z převodu nemovitostí, spotřební daň, poplatky za vše možné, za televizi, telefon, nájem, vodu, elektriku, vodné a stočné, všechny nutné vstupní zdroje, které ale už před tím byly několikrát zdaněny, a to navíc hodně, jestliže jde o zdroje ze zahraničí na které jsou ještě navíc uvalena také ještě cla. Chápete? Tohle je to vaše “svobodné podnikání”. Se svobodou to nemá nic společného a podnikáte, abyste vydělali hlavně jim, nikoliv sobě. Jediné co je na tom trochu svobodné je tak třeba to, že si můžete nastavit třeba vlastní otevírací dobu, máte-li nějaký obchod, nebo provozujete-li nějakou službu. Vše ostatní vám ale diktuje korporace, tedy to, co mnozí lidé stále ještě naivně považují za “stát”, tak jaké svobodné podnikání? Ne, jste pouze jedno jejich kolečko ve stroji a budete zkrátka makat a držet hubu a krok, aby vám ten váš miniaturní byznys ještě nesebrali, protože jste porušili nějaký jejich interní předpis aka “zákon”.

To pak příjdou na řadu pokuty a pochopitelně penále, to když nezaplatíte včas. Jdete na červenou, pokuta, nezapnete si bezpečnostní pás v autě, pokuta, kouříte někde kde se to nesmí, pokuta, jedete na kole po chodníku, pokuta, běháte po schodech, pokuta, nemáte v zimě na vašem autě (které je ve skutečnosti přitom také jejich, protože je v jejich registru) pokuta, jedete někde “načerno” pokuta, nemáte správně údaje na označení provozovny, pokuta, máte-li třeba restauraci a nedodržíte nějaký jejich předpis či pravidlo, pochopitelně vždy naprosto nesmyslně složité, okamžitě přijde opět pokuta, vyrobíte-li něco bez patřičné licence či povolení, pokuta, nebo dokonce zákaz činnosti. Čím menší subjekt jste, tím bývají pokuty vyšší a leckdy likvidační. Naopak čím větší subjekt jste, to znamená, že máte třeba továrnu, tak tím bývají poněkud paradoxné, ale přitom je to logické, ty pokuty naopak menší a hůře vymahatelné, protože v takovém případě máte pravděpodobně celé právní oddělení jen kvůli tomu, aby jste ty pokuty nemuseli platit. A když tu pokutu nezaplatíte, přijdou penále, upomínky a nakonec exekuce. Seberou vám úplně vše, klidně střechu nad hlavou a pošlou vás na ulici. Stanete se tak bezdomovcem a budete-li žít třeba v takové Kanadě, tak se vám může snadno stát, že budete “utraceni” na vládní náklady. Opravdu, Kanada jako první stát na světě přichází z eutanázií pro lidi na ulici. Jestli mi nevěříte, tak si to sami můžete dohledat na internetu, už se o tom leckde píše. Je to sice naprosto šílené a zvrácené, ale je to skutečně tak. Jako člověk pro systém zbytečný, jste jen darmožrout, a je jedno, že vás na ulici dostali oni nějakou exekucí, budete zkrátka utracen, jen abyste nedýchal jejich vzduch a nepil jejich vodu.  A ještě vás před tím, než vás zabijou nějakou injekcí, naočkují proti Covidu. A to bez legrace.

No a teď ještě krátce něco o tom, co je to vlastně to  jméno: je to slovo označující muže, ženu nebo věc. V lingvistice přitom nemá jméno žádný sémantický význam, je to jen odkaz, který můžeme použít k pochopení toho, kdo je subjektem v komunikaci. Když řekneme „Alex“, neřekli jsme nic o „Alexovi“, nemůžeme rozeznat, zda je Alex dobrý, nebo špatný? Není k němu připojena žádná sémantika.

Slovní značka je pak identifikátor, například stylizovaná ochranná známka Coca-Coly. Má sémantický význam, Coke vynakládá miliony na propagaci jejího významu, který si s touto slovní značkou  spojujete. To je rozdíl mezi názvem a slovní značkou,  jejich  sémantický význam. (Lingvistický slovník, Název, 11. díl) Nezapomeňte ale za tuto metodu pochválit “Lucifera”,  vždyť bez Lucifera nemůžete mít cifer(šifru). Přináší vám ji společně  katolická církev a CIA.

Protože vaše společnost je soukromá jurisdikce, kterou vlastníte, a veškerý majetek, který vaše společnost vlastní, je pro vás svěřen, musíte proto definovat slova tak, aby přesně odpovídala tomu, co chcete, aby znamenala. Slovníky pak budou říkat to, co si také vaše oběť bude myslet, že jednotlivá  slova znamenají, ale ve vaší korporátní jurisdikci to přitom nebude znamenat totéž. Podívejme se třeba na podstatné jméno „osoba“. Slovník vám řekne, že osoba  je člověk, muž, nebo žena, nebo dítě a to bez ohledu na pohlaví, zkrátka jedinec. Musíte je nechat, aby i nadále věřili, že právě toto znamená „osoba“. Za žádných okolností nedovolte, aby si někdo skutečně zjistil, co je podle vaší definice definováno jako osoba.

Takže vaším prvním krokem bude učinit takovou definici nejednoznačnou. Definice všech hesel slova „osoba“ musí, a pro jistotu to ještě jednou opakuji, zkrátka pokaždé musí zahrnovat, ale neomezovat se, pouze na slovo „korporace“.

Existuje přitom hned několik takových definic. Tento autor je označuje jako „jednoduchý definiční protokol”. Několik příkladů jednoduchého definičního přístupu naleznete v následujícím textu:

1. § 41 odst. 1 zákona o výkladu zákonů z roku 1931, Tasmánie. „V jakémkoli zákoně zahrnují výrazy osoba a strana v tomto pořadí jakýkoli subjekt osob, právnických nebo neprávnických, kromě Koruny.“

• Příloha 1, Interpretations Act 1978, Spojené království „Osoba“ zahrnuje i soubor osob právnických nebo neprávnických. [1889] 3. Oddíl 4, Crimes Act 1900 NSW. „Osoba“ , „pán“ a „zaměstnavatel“ zahrnují jednotlivě jakoukoli společnost, firmu nebo korporaci.

Výše uvedená definice, proto, aby byla překonána, tak  vyžaduje pouze doplnění výkladové maximy „inclusio est exclusio alterius„, která zní „co je zahrnuto, vylučuje vše ostatní“. Všimněte si, že také všechny ostatní definice rovněž obsahují slovo „zahrnuje“, což tuto maximu ještě více posiluje. To vylučuje možnost „zahrnout“ jakýkoli odkaz na muže, ženu, dítě nebo dokonce fyzickou osobu a vyhnout se tak odpovědnosti. Druhým typem definice „osoby“ je definice se slovem „buď“. Tyto definice pak definují „osobu“ buď jako fyzickou nebo jako právnickou osobu. Je zřejmé, že byste nikdy nepoužili definici fyzické osoby, protože byste v tu chvíli byli odpovědní, ale vložili jste ji tam proto, abyste tím oklamali lidi, jako že používáte tuto definici. Zde se ale přitom uvádí, že „osoba“ je (a) fyzická osoba nebo, (b) korporace.

Výše uvedené by totiž vedlo k domněnce, že člověk je fyzickou osobou, avšak otrok nemůže být  fyzickou osobou, protože byl inkoporován při narození spolu se svým rodným listem. Podle doktríny zlaté  důkazní nitě proto zůstávají právnickou osobou po celou dobu cesty přes hierachii soudů a při každém  jednání s vaší soukromou vládou. Jsou právnickou osobou ab initio. Tuto definici lze nalézt v  definici ICAO v jurisdikci mezinárodního práva. Definice „inkorporace“ pojmu „osoba“ je třeba v angličtině jen o něco více sofistikovanějším použitím anglického jazyka. To se provádí vynecháním partikule „nebo“ (anglicky “or”) a jejím nahrazením jinou přídavnou spojkou, například „as well as“ nebo „and„. Vlastní význam této fráze pak vlastně inkorporuje vaši oběť.

Pokud by nezkušené oko ovšem vidělo definici třeba jen jako jednu ze dvou nebo ze tří možností, ve skutečnosti tomu tak ale není. Konjunktiv spojuje individuum s korporací. příkladem může být: 1. Článek 21 zákona o výkladech z roku 1987 (NSW) kdy slovo „osoba“ zahrnuje jednotlivce, korporaci a právnickou nebo fyzickou osobu. Vzhledem k použití spojky „a“ tato definice zní: „osoba“ zahrnuje jak jednotlivce, tak korporaci, tak orgán právnické osoby (korporace a jednotlivec společně tvoří  orgán corporate) nebo politic. Stojí ještě za zmínku, že politikum není politický orgán. Politic (podstatné jméno) je politik, zatímco body politic jsou lidé de iure tvořící společnost. Je zřejmé, že nemůžeme dovolit, aby se používalo sousloví body politic, a tak pro zmatení svých obětí používejte vždy jen  termín „politic„.

 Kdyby měla být definice napsána správně, zněla by takto: „Osoba“ zahrnuje jednotlivce, „nebo“ korporaci, „nebo“ právnickou osobu, „nebo“ politickou osobu. Tímto způsobem byste oddělili každý subjekt jako samostatnou entitu, ale to nemůžeme, protože musíme  mít inkorporace muže nebo ženy. Výměnou slova „nebo“ a jeho nahrazením slovem „a“ jste právě inkoporovali jednotku. Další příklad definice „inkorporace“ naleznete v: odstavci 2. Oddíl 2C zákona o výkladu zákonů z roku 1901  (Cwth). (1) V jakémkoli zákoně výrazy používané k obecnému označení osob (jako „osoba“, „strana“, „někdo“, „kdokoli“, „nikdo“, „jeden“, „jiný“ a „kdokoli“) vždy zahrnují jak politickou nebo právnickou osobu, tak i jednotlivce.

Část věty, která se včleňuje, je „právnická osoba, jakož i osoba samostatná„. Protože je slovo „nebo“ nahrazeno slovem „as well as„, což znamená „kromě„, znamená definice corporate as well as an indivdual, jinými slovy korporaci a k ní připojenou individuální osobu. Tímto postupem zabráníte tomu, abyste v budoucnu nesli jakoukoli odpovědnost, protože nikdy neodkazujete na muže, ženu nebo dítě.

Máte tak možnost  věrohodného popření. Když vaši najatí hrdlořezové (policie) zatknou někoho, kdo nezastává funkci korporace-osoby, a spáchají trestný čin zotročení násilným vklíněním, můžete se vyhnout zodpovědnosti tím, že řeknete, že jste policii nikdy neřekli, že může zatknout muže, ženu nebo dítě, kteří nejsou korporací. Stačí tvrdit, že policie při páchání tohoto trestného činu jednala “osobně„.

Pokud právník, kterého vaši hrdlořezové zatkli a unesli, ale zná maximu o tom, že „pán je odpovědný za činy svých  služebníků„, tak máte problém. Tato zásada se nazývá „odpovědnost velitele“ a je potvrzena ve standardu Yamshita, standardu Medina nebo nadřízené odpovědnosti. Tato zásada vedla k popravám nacistických a japonských nadřízených  důstojníků, takže se ujistěte, že žádná z vašich obětí o těchto  doktrínách neví, protože vaše věrohodné popírání s největší pravděpodobností neobstojí před příslušným soudem. Jedná se o jednu zásadu z tzv. pěti Neurenbergových zásad. 

(Velitelská  odpovědnost https://en.wikipedia.org/wiki/Command_responsibility) velitelská odpovědnost Bezpečí vám ale v tomto případě zajistí přeměna soudů vlády lidu du jure na soukromé unidroitské tribunály, které ovládáte, a tzv. doktrína kronizmu vás ochrání. )

Zajistěte, abyste svým soudům umožnili ustanovením v „zákoně“ zkráceně zamítnout věc bez udání důvodu, abyste umožnili kronizmus mimo zákon ve váš prospěch. Vybírejte si proto vždy pouze státu (tedy korporacím) přátelské zaměstnance, abyste tento efekt zmaximalizovali. Vaše bezpečnost se totiž opírá hlavně o stockholmský syndrom, kterým trpí někteří otroci, u nichž je to již tak moc servilní, že budou klidně  překrucovat průběh soudního řízení, jen proto, aby zločiny korporace nikdy neviděly soudní porotu. (Rohan Lorian v. Crown in Right of New South Wales HCA 52/2023.)

 (Unidroit  ttps://www.unidroit.org/).

Přidejte ještě také nějaké další definice, jako jsou slova “společnost” a “podnik”, “fyzická osoba” a “jednotlivec”. To má totiž vyvolat  dojem, že ve skutečnosti neinkorporujete lidi pro účely otroctví, i když tomu tak je. Nejlepším  postupem je pak přidat je k definici „jednotlivec“ a „fyzická osoba„. Přidání těchto pojmů je důležité, protože to vyvolává dojem, že se zákony vztahují na tyto subjekty, přestože tyto subjekty vůbec nepoužíváte.

Pokud byste se pokusili použít toto schéma na jednotlivce/fyzickou osobu, byli byste okamžitě  odpovědní za otroctví a krátce nato by následovalo vězení. Použijte to proto pouze na úředníky vašich právnických osob.

Žádná identifikace, žádné pravomoci, neriskujte to. Suverén vám nikdy nebude ukazovat identitu. 

Zahrávej si se suverénem, prohraješ  bitvu. Když už redefinujete slova, redefinujte také definici slova „definice„. Obvykle má slovo “definice” význam, který najdete ve slovníku. To ale nemůžete dovolit kvůli své odpovědnosti, protože pokud se otroci a vy někdy setkáte v názoru na to, co určitá slova znamenají, je tu odpovědnost. Potřebujete, aby si otroci mysleli, že ví, že slova znamenají to, co si myslí, že znamenají, ale ve skutečnosti znamenají jen to, co říkáte vy.

Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je například nově definovat, co znamená „definice„. Změňte definici tak, aby slova byla definována podle vaší soukromé legislativy, a ne podle slovníku. Nyní se vaše definice „definice“ liší od slovníkové definice „definice“ a vaše definice mají přednost před  jakýmkoli slovníkem. Příklad lze nalézt v § 21 zákona o výkladech z roku 1987, Nový Jižní Wales.

Jedním ze zjevných prozrazení, že se dopouštíte otroctví, je skutečnost, že předefinováváte korporace jako osoby. Neexistuje žádný jiný důvod, proč to dělat, než zločinný motiv. Řekněme například, že pes má stejné právo jako muž nebo žena, třeba právo nebýt mučen. Není důvod měnit název „pes“ na „muž“ nebo „žena“, abyste psovi dali stejné právo, prostě mu to právo jen dáte.

Postupné změny definice osoby, které na váš příkaz provedou soudy, zůstanou nepovšimnuty, takže v určitém okamžiku budete moci tento pojem jednoduše začít používat, aniž byste vzbudili  podezření. Mohli byste prostě ponechat termín korporace a dát korporaci práva muže nebo ženy, ale to by vám neumožnilo uzákonit vaše otroctví. Jen se ujistěte, že otrok nemá k dispozici vašemi soudy nebo vládou definované to, co je opravdu vaše definice osoby, zejména ab initio. Nezapomeňte, že Corps = mrtvé tělo a orate = mluvit, takže mrtvý mluvící je přesně ten výsledek, který požadujete.

• „inclusio unius est exclusio alterius“ Druhým krokem v tomto procesu je pak zneužití  zásady „inclusio unius est exclusio alterius“, což znamená, že co je zahrnuto, vylučuje vše ostatní. Lze ji také napsat jako „expressio unius est exclusio alterius.“

Jedná se o tu vůbec nejdůležitější maximu, se kterou se kdy setkáte. Tato maxima je běžnou maximou výkladu právních předpisů, ústav, smluv apod. a soudy ji pravidelně používají při řešení případů. Pro vaše přesné pochopení: „Co je obsaženo, vylučuje vše ostatní.”.

Toto legální použití slova „zahrnuje“ opět nevzbudí u vašich obětí podezření, protože běžné použití tohoto slova nevyvolává doktrínu, že to „vylučuje“ vše ostatní. Ale toto je technicky správná definice a technicky správná je ten nejlepší druh toho, co je správné. Takže definice osoby napsaná například v § 4 zákona o trestných činech z roku 1900 (NSW) Definitons vlastně  doslovně říká: „Osoba, pán a zaměstnavatel solidárně zahrnují jakoukoli společnost, firmu nebo korporaci“.

Takže proto při použití  této výkladové maximy na tuto definici může být „osobou“ pouze společnost nebo firma či  korporace. To vylučuje jakoukoli možnost, že byste byli odsouzeni za otroctví, protože nevědomá  oběť, která si tuto definici s odkazem na výkladovou maximu nepřečetla, souhlasila s tím, že je společností, firmou nebo korporací, a vy i já víme, že její definici korporace jsme použili prostřednictvím zákona o registraci narození, úmrtí a sňatků z roku 1995 a u formuláře Informací vyplněné ve shodném čase jako biologické narození, které ale vytváří korporaci. Oběť jako obžalovaný není obžalovaným u soudu de iure, ale pouze jako ručitel za  naši korporaci-osobu u našeho de facto soukromoprávního soudu.

Jedná se o vynikající příklad zneužití maxim: „Kdo vstoupí do soudu, opraví falešné “jméno“ a „chyba, která zůstala u soudu nepotrestána, zůstává v platnosti“.  Dokonce můžete být drzí a nechat vámi jmenovaného soukromého „soudce fikce“ u vámi soukromě řízeného soudu, aby se oběti zeptal: „Jste pan  NOVÁK?“. Tím vlastně získáte jeho souhlas s otroctvím, protože oběť se právě dobrovolně přihlásila jako váš ručitel.

 Pokud ale řekne ne, tak máte problém, u vašeho  soudu fikce je nyní fakt. Kombinace těchto doktrín je ale přitom tak silná, že už ani nemusíte  poskytnout řádný proces, který by mohla mít korporace v zákoně, ale protože je  to vaše korporace-osoba, můžete si dělat, co chcete, ať váš soudce fikce prostě jen naúčtuje předem schválenou částku za nedodržení podmínek dobrovolného poručníka.

Nemohou říct, že o tom nevěděli vzhledem k  maximě a legislativě, že z neznalosti zákona nelze získat obhajobu.  „Ignorantis juris excusat neminem”.

Pokud si to chcete představit přímo u soudu, tak soudce vlastně hovoří s korporací vytvořenou rodným listem, tj. pouze s kusem papíru. Ten, kdo byl natolik hloupý, že mu jménem toho kusu papíru odmlouval, tak je nyní  odpovědnou stranou. Testem v právu pro idiota je, že udělá chybu i ve svém vlastním jménu.

 Jak ale uvidíte, rodný list má jen zřídka kdy na sobě jméno, a pokud ano, patří koruně jako korunní autorské právo. Zkonstruujte si to i vy do svého autorského zákona, například do zákona o autorských právech z roku 1968 (Cwth): „176 Korunní autorské právo k původním dílům vytvořeným pod vedením Koruny (1) Pokud by kromě tohoto oddílu autorské právo k původnímu literárnímu, dramatickému, hudebnímu nebo uměleckému dílu vytvořenému Společenstvím nebo státem nebo pod jejich vedením či kontrolou neexistovalo, tak autorské právo k dílu existuje jen na základě tohoto oddílu.”

Příkladem výše uvedeného je jeden viktoriánský případ, kdy muž řekl soudkyni: „vy mě nevlastníte“ a Soudkyně mu na to řekla: „vlastně vlastním“ a správně to řekla, protože jelikož vlastní korporaci, která je souzena, tak ten muž souhlasil s tím, že bude ručit za tu korporaci. Ona totiž nemluvila s ním, mluvila s ní korporace, on by totiž správně vůbec neměl být u soudu.

Protože matrikářka pro narození, úmrtí a sňatky vytváří rodný list a podepisuje  ho,  tak autorská práva jsou korunovou identitou. Ve skutečnosti můžete svou oběť přimět, aby dokonce ještě zaplatila za rodný list, který ji zotročuje, a to jen zneužitím práva svěřenectví. Nenechte je ale nikdy  přijít na to, že  matriční doklad je klíčem k pozůstalosti pouze tím, že použijete pouze křestní jméno a  „datum zápisu“  jako datum narození.

Je to trik, kdy na matriční doklad uvedete dvě oddělené právnické osoby, pak nabídnete nápravu, pokud oběti někdy přijdou na to, že první (křestní) jméno/identita je jiná  právnická osoba než příjmení/identifikace data narození,  tak máte opět problém. Autorská práva, a tedy i morální právo na registrační dokument, jsou v takovém případě právem rodiče, nikoliv koruny, neboť právě rodiče tento  dokument podepisují.

Toto je erb Vatikánu. Ty tři koruny představují tři jurisdikce. Zlatý klíč je identita křestního jména, což je křestní jméno a datum zápisu jako „datum narození“, šedý klíč je pak správce, což je příjmení plus datum narození jako „datum narození“. Všimněte si, že tím „datem narození“ se ale ve skutečnosti rozumí jen datum vzniku listiny. A ten Zlatý klíč je vlastně datum zápisu z rodného listu, obvykle až několik týdnů po narození. Zkombinujte jej s křestním jménem, abyste se dostali k trustu. (Pokud je nám známo).

Šedý kovový klíč je datum narození, které se opravdu shoduje s datem narození. Jedná se tedy o datum vzniku  funkce svěřenského správce, zkombinujte jej tedy s příjmením pro vytvoření svěřenského správce.

Jelikož většina lidí ani neví, co to znamená „datum narození“, tak se budou domnívat, že to znamená, kdy se narodili. Budou předpokládat, že datum narození je opravdu datum narození, a zařadí se do nesprávného úřadu. Když lidé spojí oba úřady dohromady, například CALEB VOGEL, tak máte u soudu oba úřady. Zeptejte se tedy vždy na datum narození, abyste tím zjistili, ve kterém úřadu hodlá souzený člověk  být. Pokud uvede datum narození, které je opravdu dnem jeho narození,  tak vám právě přiznává, že je správcem.

Možná není úplně jednoduché (jeden duch) toto vše hned pochopit. Ale k pochopení toho, že se tu s námi hned od našeho příchodu na svět hraje naprosto falešná hra, by to stačit mohlo. A tohle pochopení, pakliže teda nemáte v hlavě úplně nasráno, by pak mělo stačit k tomu, abyste tu falešnou hru s nimi okamžitě přestali hrát, protože to je přece jen ve vašem vlastním zájmu! Leda že byste již také trpěli oním Stockholmským syndromem a bránili svého otrokáře, pak by se to, že tu hru s nimi chcete hrát dál, dalo možná ještě nějak pochopit.

Pokud otrok uvede pouze své křestní jméno a datum registrace mimo  registrační dokument, máte u soudu dobrodince, a ten vám pak říká, co máte dělat, protože je suverénní. Identita křestního jména, potažmo datumu registrace je ale nápravou, protože identifikuje dobrodince. Za to však identita příjmení/datum  narození vždy identifikuje pouze beneficienta, nebo-li věřitele, většina lidí  totiž  spojí obě umělecká díla, kterými jsou křestní „jméno“ a „příjmení“, a použije  rovněž  špatné datum  narození, které je dnem narození, a myslí si, že jde o  doktrínu dvojího jména, zatímco jde o dvě samostatné identity – právnické osoby.

Toto  je právě ten důvod, proč král nebo papež používají zásadně pouze jedno jméno. aby se vrátili k tomu, že jsou člověkem, který je ale jinak korporací,  protože pouze muž/žena může vytvořit korporaci, ne naopak. Člověk  může mít v právu pouze jedno jméno.

Důkazem je podpis matrikářky na uměleckém díle. Například Tom Cruise  natočí další mizerný film Mission Impossible. Dá na něj jméno Jamese Camerona, aby si lidé mysleli, že to bude dobré. James Cameron může použít § 195AD odst. 1 písm. a) a § 195AE odst. 2 písm. d), aby zabránil Tomu Cruiseovi používat jeho jméno.

Může se také vyhnout tomu, aby ho lidé žalovali za bolest a utrpení ze sledování sračkového filmu, protože ho nenatočil on. Totéž platí pro váš rodný list, nevytvořil jste ho, takže vás za něj nemohou žalovat. Držte však rodný list a můžete být žalováni, protože je to povolení být správcem.

8. Složitost Na tomto místě bych vás ráda seznámila se složitostí podnikového legislativního rámce.

Abyste toho dosáhli, ukryjte věci na nelogických místech. Například když definujete australský národ jako fyzickou nebo právnickou osobu, nedejte to do zákona o občanství, dejte to třeba do zákona o námořních zařízeních z roku 1987, oddíl 4 Výklady.

Je tak mnohem méně pravděpodobné, že to  nějaký právník najde a použije to proti vám. Nebuďte hloupí, jako byl třeba otrokář korporace z Nového Jižního  Walesu, a nevylučujte definici fyzické osoby a jednotlivce, protože nyní jen stačí, aby se otrok zeptal soudu: „Jakou definici osoby používáte? “ a „který subjekt ze společnosti, firmy nebo korporace  jsem já?“ a „jak jsem se stal tím kterým subjektem, na který se soud omezuje?“.

Otrok jen těmito  třemi jednoduchými otázkami zničí celý váš systém. Zpřesněte proto tento pojem tak, aby osoba mohla být fyzickou nebo právnickou osobou, australský občan mohl být občanem nebo právnickou osobou. Je zřejmé, že chceme stmelit definici osoby  na korporaci, ale udělejte to pomocí gramatiky (viz 5. jména) a rodného listu (viz Rodný list,) a ujistěte se, že všichni lidé jsou občané, aby bylo zajištěno, že v oblasti nezůstali žádní domorodí  státní příslušníci, protože vaše otrokářská korporace spravuje pouze korporace-osoby. Pokud se vrátí třeba jen jeden jediný, tak  jste v háji, viz bod 1.

Zvláště pokud jsou vaši tribuanálové, zvaní soudy, požádáni, aby definovali, co je to „osoba“ pro projednávanou věc. Pokud ji tribunál definuje jako korporaci, jste jako korporant poplatní otroctví přímo nucenou inkorporací. Pokud ji definujete jako fyzickou osobu nebo jednotlivce, jste laible for slavery prostřednictvím definic v jiných zákonech,  což je jiný mechanismus  práva, ale stejný výsledek.

Nezapomeňte, že vaše bezpečnost před trestním stíháním a tedy i vaše zisky závisí  pouze na tom, že vaše oběti se domnívají, že nemají ponětí o skutečných významech v právním řádu vaší společnosti,  a že je obtížné tyto definice v právním řádu společnosti najít.

Například korporát otrokářské korporace označený uměleckým dílem „AUSTRÁLIE“ se definuje plovoucí jako „Pod vodami“. (Oddíl 4 zákona o námořních zařízeních z roku 1987 (Cwth)). Žádná oběť by si nikdy nemyslela, že toto je definice plovoucího, ale je to vaše soukromé umělecké dílo nebo šifra a můžete mu přisoudit jakýkoli význam. pokud plovoucí znamená „pod vodou“ ve vaší korporaci, pak to znamená i u  všech vašich soudů.

V rámci záměrné zachování složitosti tedy vždy používejte protichůdné definice. Následující příklady to dokazují.

Použijte precedens proti každému, kdo se snaží porazit vaše soudy pomocí  informací, které jsou zde obsaženy. Za prvé, jsou u vašeho soudu, takže se přiznali k přijetí  falešného jména a falešné gramatiky už jen  tím, že tam vůbec vstoupili. Pokud to nepopřeli, nebo ještě hůře, pokud se na umělecké dílo s příjmením jakkoli odvolali, tak máte pravomoc. To zahrnuje mimo jiné tvary jména  „z rodu MEECH“ nebo „rod MEECH“ nebo „rod MEECH“. Někteří se dokonce mohou pokusit o získání autorského práva k příjmení. To je ovšem skvělé, protože vám to dává další důkaz, že chtějí být správci.

Jelikož jste registrujícím orgánem, registrují vaše autorská práva zpět na vás. Podle § 176 zákona o autorských právech z roku 1968 totiž nemohou vaše dílo použít. Pokud tak učiní, jsou za to právně odpovědní.

Některé skvělé precedenty k použití jsou „Královna v. SWEET“ (HCA) a MEAD v. MEAD (Kanada)

Oba tito idioti šli do soudu s příjmením jako správce a pak očekávali, že vyhrají. Otrok ale nemůže u vašich soudů vyhrát, pokud do nich vstoupí. Tím méně, pokud do nich vstoupí s držením jakéhokoli odkazu na příjmení. Pokud je ale vaši pohůnci k soudu dotáhnou, pak mohou říci, že nejsou tou osobou a jsou tam pod nátlakem, pod hrozbou a nátlakem, a požádat o odročení a obvinit soudce a pohůnky z otroctví. Tím se vytvoří okruh, protože pokaždé, když je magor-právník  obviněn chybně připojeným obžalovaným omylem, potřebujete dalšího soudce, protože chrastavý soudce sedí, zatímco je interesován, a právník to bude dělat tak dlouho, dokud vám nedojdou  magoři.

1. Zákon o státním občanství. Nemějte zákon o státním občanství, protože státní  příslušník je něco úplně jiného než občan. Stačí ale jen definovat státního příslušníka jako  právnickou osobu, například v § 4 zákona o námořních zařízeních z roku 1987, a zbytek nechat na rodném listu. A australský občan je pouze někdo z ostrova Norfolk.

Zábavný fakt – generální prokurátor Commonwealthu, VYSOKÝ SOUD AUSTRÁLIE a generální guvernér odmítají uvést, kde Austrálie vlastně leží. Geosciences Australia, což jsou lidé, kteří Austrálii doslova vyměřují a na svých webových  stránkách tam mají rovněž odkaz na § 2B zákona o výkladu zákonů z roku 1901, kde je uvedeno,  kde Austrálie leží, a v e-mailu tomuto autorovi skutečně potvrdili, že nevědí, kde Austrálie  vlastně leží. (Vložte do vyhledávače e-mailovou zprávu geosciences australia). Slovo citizenship, totiž ve skutečnosti znamená citi- City of London, zen- věřit v sebe sama a ship -loď.

Občanství tedy  doslova znamená věřit v sebe sama, že jsem lodí města Londýna. Zajímavé je, že „Canberra“ se někdy překládá jako „Londini“. Když chlapci z JD zadali do latinského překladače na googlu slovo glossa, překlad z latiny do angličtiny zněl, a teď se podržte, jako „Lucifer“. Poté, co se to dostalo na veřejnost, tak Google samozřejmě tuto definici ihned zcenzuroval, takže teď už se překlad slova  glossa zobrazuje jen jako glossa.

Zákon o občanství stanoví čtyři způsoby, jak se stát občanem Austrálie:

Narozením – Jurista na ostrovním kontinentu to porazí tvrzením, že se nenarodil v Austrálii, protože Austrálie je Norfolk Island nebo území Coco’s Keling Islands a Christmas Island a on se tam nenarodil. Dostal vás tam. Australany jsou  totiž podle zákona pouze obyvatelé Norfolk Islandu, Coco’s Keeling Islands a Christmas Island.

Ty získala Koruna pod terra nullius. V právu je domorodec Austrálie, a proto se v právu považuje za domorodce z těchto ostrovů. Torres Straight Islander je potomek někoho z Torres Straight Islands, ale přejděte k jinému zákonu a Torres Straight Islander je považován za domorodou osobu, která je domorodým Australanem, který je Australan, a proto z Norfolk Island.

• Naturalizací – nikdy jste žádného státního příslušníka kontinentální země  nenaturalizovali, protože nikdy nesložil přísahu, jak to přitom ale vyžaduje zákon o občanství z roku 1995. Nemůžete, na samozřejmost je můžete pouze deklarovat do smlouvy jen jako správce společnosti. Dobrý nápad, stačí zapsat občanství do  rodného listu (k tomu se dostaneme již brzy.).

• Podle trvalého pobytu – Austrálie je na Norfolk Island, takže pokud otroci žili na svém vlastním kontinentu, a ne na Norfolk Island nebo Coco (Keeling) Island nebo Chirstmas Island po dobu 10  let, pak nejsou „AUSTRÁLCI.“

4. Teritoriální správou, – jak jsme viděli v § 15 zákona o výkladu zákonů z roku 1901, tak potřebujete

zákon, abyste mohli říci, že spravujete území. Řeknete-li to o velkém ostrově, ztratíte možnost zcizit otroky a zabrat jim půdu. Také byste připustili odpovědnost, a to nechcete. Obě území uvedená v oddíle 2B zákona o výkladu zákonů z roku 1901 mají zákony týkající se správy těchto území, pevnina ležící mezi 9° jižní šířky a 45° jižní šířky a od 113° východní délky do 154° východní délky totiž nemá zákon, který by říkal, že je to „AUSTRÁLIE“ nebo „Austrálie“, ani nemá zákon, který by říkal, že je to území spravované „AUSTRÁLIÍ“ nebo „Austrálií“, a dokonce ani nemá zákon, který by říkal, že je to území „Austrálie“ nebo „AUSTRÁLIE“. Ergo ta země není a nemůže být Austrálií.

Spousta lidí se sice domnívá, že je, ale v právním smyslu je to jen domněnka, tím, že se nazýváte australským občanem, australským státním příslušníkem nebo australským občanem, osobou, se vlastně odcizujete svému národu a své suverenitě a tedy i své právní ochraně. Vládněte treritoriím prostřednictvím zákonů o teritoriální adminaci a zemím, které nemáte právo spravovat, jen prostřednictvím cizích situs trustů.

Australské občanství je presumpce=domněnka (něco nepravdivého, co se ale přitom považuje za pravdu). Ve skutečnosti se jedná o soukromé jmenování zahraničního  statusu. Pokud tomu tak není, pak neexistuje žádný mechanismus v zákoně, který by ospravedlnil to, co děláte. Administrativa Nového Jižního Walesu plánuje změnit rodné listy přidáním australského občanství a dalších informací, aby lidi dále začlenila. Takže je to další důkaz toho, že osoba chce být „Australanem“ „Australanem“ „Norfolk Island““oi““oi““oi““oi“ V rodném listě je uvedeno jméno dítěte. Měli byste vůbec používat tento certifikát jako identitu, když už nejste dítě?

Pokud ho používáte, jste považováni za dítě? Kdo je otec, nejmenuje se tak ten chlapík v luciferiánské církvi? Zdá se proto, že současný program přizpůsobování dětí  zvrácené sexualitě pomocí převlékajících se mužů slouží ve skutečnosti hned dvěma účelům. Prvním je vykastrovat muže, aby se snížilo to, co je nautální tendencí zpochybňovat autoritu.  Druhým je odstranit pohlaví z rodného listu. Korporace nemají pohlaví, takže je nejlepší ho vůbec neuvádět do rodného listu. Čas ukáže, zda je tato předpověď přesná.

Varování pro právníka: Nikdy se neprohlašujte za Australana, australského občana nebo australského státního příslušníka, protože tyto subjekty vás činí odpovědnými jako správce.

1. Dejte to někam jinam Zatímco na téma zneužívání výkladových maxim, zneužijme opět maximu exclusio unius exclusio alterius. Řekněme, že jste neměli právo vzít si pozemek na základě svých mezinárodních závazků. Právní způsoby zabrání půdy jsou agrese, dobytí, faktická okupace, promlčení a anexe. Použijme příklad území ležícího mezi souřadnicemi 9 stupňů jižní šířky až 45 stupňů jižní délky od rovníku a 113 stupňů východní délky až 154 stupňů východní délky od poledníku probíhajícího Greenwichem v Londýně ve Spojeném království. Většina vašich obětí by řekla, že se jedná o národ Austrálie. Skutečnost je taková, že to není ani národ, ani Austrálie.

Ale proboha, nedovolte jim, aby tuto skutečnost někdy zjistili. „AUSTRÁLIE“ je ve skutečnosti zahraniční adminstrativní korporace, která je k dispozici pro zahraniční investice za účelem soukromého zisku, a v geograficky vzato zahrnuje ostrov a všechny ostatní ostrovy a skály ležící v oblasti ohraničené rovnoběžkami 28 stupňů 59 minut a 29 stupňů 9 minut jižní šířky a poledníky 167 stupňů 54 minut a 168 stupňů východní délky. Austrálie je v zeměpisném smyslu pouze ostrov Norfolk (viz Shedule 1-The Terrirtory of Norfolk Island, Norfolk Island Act 1979 (cwth)).

Takže vidíte na vlastní oči, že ta hra co s námi hrají, je skrz naskrz skutečně celá naprosto falešná. Poctiváho na ní není ale vůbec nic. Abyste se vyhnuli poplatkům za otroctví ze strany registračního orgánu, který vám dává oprávnění k založení společnosti, tj. vašeho státu, v tomto případě Spojených států amerických prostřednictvím Securities and Exchange Commision, která registruje společnost s uměleckým dílem „COMMONWEALTH OF AUSTRALIA“ Central Index key numner 805157.

Tato jurisdikce má bohužel 13. dodatek ústavy a my nechceme být podle něj odpovědní. Může existovat obrana, protože Governement ot the United States je ve Washigtonu D.C., což ale není stát, a tudíž není součástí Spojených států amerických, a proto se na něj Ústava nevztahuje, nicméně zveřejnění této skutečnosti v soudním řízení by bylo pro USA naprosto katastrofální a pravděpodobně to nedopustí,  jen aby zachovaly svoji  Ústavu. Jak tedy vy jako korporace „Slavery“ Inc. získáte administrativní kontrolu nad územím, které ve skutečnosti není „Austrálie“?

Udělejte toto:

1. Obraťte se na předsedu vlády korporace „Australský svaz“ se sídlem ve Spojeném království, která je zřízena ústavním zákonem Australského svazu z roku 1900.

2. Když premiér odmítne podepsat dokumenty o soukromém začlenění, nechte ho CIA prostřednictvím ponorky amerického námořnictva unést, aby se ho zbavila. Pak třeba pojmenujte plavecký bazén „Harold Holt Memorial Swimming Centre”.

3. Najděte zkorumpovatelného premiéra, nejlépe zkorumpovaného právníka jménem Gogh Whitlam Vysvětlete mu, že „Austrálie“ nikdy nebyla suverénním národem, ale kolonií, a jakmile se zde lidé narodili, už nejsou kolonisty, jak to vyžaduje ústava Commoweath of Australia.

4. Zaplaťte mu, aby zaregistroval „AUSTRÁLII“ jako korporaci u Komise pro cenné papíry Spojených států. https://www.sec.gov/Archives/edgar/data/805157/000134100410001939/coa_18ka.htm.

5. Vylepšete své „umělecké dílo“, které nese rodný list.

6. Definujte Austrálii v geografickém smyslu tím, že opět využijete maximy inclusio unius est exclusio alterius a řeknete: Austrálie znamená Australský svaz a při použití v zeměpisném smyslu zahrnuje Norfolk Island, území Vánočního ostrova a území Kokosových (Keelingových) ostrovů, ale nezahrnuje žádné jiné vnější území. (6) änd Commonwealth znamená Australské společenství,  a pokud se používá v zeměpisném smyslu, zahrnuje Norfolk Island, území Vánočního ostrova a území Kokosových (Keelingových) ostrovů, ale nezahrnuje žádné jiné vnější území.

Poznámky:

1. Oddíl 2B Acts Intepreation Act 1901 (Cwth) Definice 6 a 16.
2.  V tomto zákoně není ostrov Norfolk uváděn jako území, protože není územím Austrálie. Jedinými územími Norfolkova ostrova (AUSTRÁLIE) jsou zmíněná území, kterými jsou Kokosové (Keelingovy) ostrovy a Vánoční ostrov. Podle výkladových zásad „inclusio unius est exclusion alteirius“ a „ejusdem generis“ je a může být Austrálie pouze Norfolk Island s vnějšími územími Kokosových (Keelingových) ostrovů a Vánočního ostrova. Přidejte oddíl „vylučuje všechna vnější území“, abyste se ujistili, že se nezmiňujete o pevninské hmotě, o které ve skutečnosti oběti klamete, že je to Austrálie.

Vaše oběti tak budou předpokládat, že Austrálie musí být zde a státy jsou zde a území jsou zde vnitřně. To je přitom naprosto špatně, protože vnitřní území jsou korporátní jednotky nacházející se na ostrově Norfolk a státy jsou součástí Austrálie podle preambule a působení oddílu 109 zákona o ústavě Australského společenství z roku 1900 U.K., takže je bezpředmětné, kde státy definují, že jsou jako § 2B zákona o výkladu zákonů z roku 1901 nadřazuje jakýkoli státní zákon funkci oddílu 109 australské ústavy.

Nyní jste zpochybnili 13. dodatek ústavy Spojených států a nikdo vám nikdy neuvěří, že se vám v roce 1973 podařilo přestěhovat Austrálii na Norfolk Island. Kde se Austrálie nacházela před rokem 1973, je neznámá kvalita. To je doktrína „teritorialismu“. To, že právo pochází z určitého místa, tedy znamená že nyní australské zákony pocházejí z Norfolk Islandu pod jurisdikcí Komise pro cenné papíry Spojených států, právě jste napadli národ se stejnou jurisdikcí jako McDonald’s Family  Restaurants Pty Ltd. Pěkné, co? „Jste zatčen… dáte si k tomu hranolky?“

Zůstává zde ale ještě jeden problém, jak si udělit administrativní pravomoc v cizí jurisdikci. No, většina vašich obětí ochotně přizná, že je ručitelem vaší korporace tím, že bude mít v ruce váš rodný list a následnou identitu v domnění, že je to jejich jméno. Budou si myslet, že jsou australskými občany, protože nevědí, že jste k definici „australského občana“ přidali definici „korporace„, budou si myslet, že jsou občany Austrálie na základě narození nebo naturalizace, protože si budou myslet, že se jedná o Austrálii, zatímco ve skutečnosti se jedná o Norfolk Island.

Dobrovolně se tedy přihlásí do vaší jurisdikce ostrova Norfolk. Všechny tyto nepravdy budou působit ve váš prospěch. Pomocí práva svěřenských fondů můžete získat extrateritoriální jurisdikci s dlouhými rukama, protože všechny svěřenské fondy jsou smlouvy.

Platí zásada, že „smlouvy a dluhy nemají místo“. Tím, že obětem dáváte špatnou identitu, z nich děláte správce jejich vlastního majetku, jehož jsou beneficienty. Pokuty, daně, zisky průmyslu jsou ve skutečnosti odváděny do pozůstalosti za dobrodince, a to dobrodincem, který byl frustrovaně přeměněn na správce vlastního majetku. Odkažte se na to v definici „země„. Např: „Acts Intepretation Act 1901 (Cwth) land includes messuages, tenements and hereditaments, corporeal and incorporeal, of any tenure or description, whatever may be the estate or interest in them.“

Nepoužívejte žádnou slovníkovou definici „Land„, která znamená „povrch země„. Pravděpodobně je dobrý nápad nedat „dobrovolnému správci otroků“ vědět, že „majetek nebo podíl na nich“ znamená, že otrok, tedy vaše oběť, vlastně také vlastní půdu jako beneficiář alodiálního titulu z titulu narození se na „Zemi“ (povrchu země). Rinse and repeat. https://www.sec.gov/Archives/edgar/data/71545/000119312512300249/d375324d18ka.htm

12. Použijte Fraud=Podvod, spoustu podvodů. Jak také jinak, že? Protože dokumenty, které jste vytvořili, nejsou  české, ale vydávají se za české, dopouštíte se podvodu. Důvtipný otrok by si to potvrdil u vašich zprostředkujících korporací, třeba jako je tribunál (soud), třeba tím, že by si nechal potvrdit, že používaný jazyk je čeština, a pak by obvinil tribunál z fruadulentních dokumentů s použitím stylistické příručky jako autority pro prokázání podvodu. Dokud k tomu ale nedojde, budete vy, negramotní  otroci, přijímat vaše umělecká díla jako anglická vlastní jména, a přitom sami předkládat a držet  falešné dokumenty. To je skvělé využití maximy fraud meritur fraud (fruas meritur fruadum) a vyhýbá se to doktríně čistých rukou v rámci spravedlnosti, protože otrok drží vaše osobní doklady a  nemůže mít čisté ruce, a proto ani nemůže mít žádná práva vymahatelná v rámci spravedlnosti. Otrok vás nemůže stíhat, zatímco drží a nebo získává jakýkoli prospěch z podvodu, protože sám je spolupachatelem. Otrokář vás a vaši otrokářskou korporaci nebude držet,komunikovat s nimi, přijímat jejich dodávky ani s nimi jakkoli jinak obchodovat.

Otroci byli kdysi identifikováni štítkem visícím na řetízku kolem krku, pokud se identifikace otroka vejde do peněženky, je pro otroka mnohem snazší nosit ji v peněžence, aby se identifikoval jako otrok. Nikdy proto nevytvářejte zákon, který říká, že každý musí nosit a držet identifikaci. Můžete ale třeba vytvořit  zákon, který říká, že jakmile je člověk držitelem vaší identity, musí držet další idenity.

Například  svěřenec vytvořený rodným listem musí mít řidičský průkaz, aby mohl řídit auto, ale nikdy nemůžete udělat zákon, že muž či žena musí mít rodný list. To se vyskytuje pouze v otrokářské korporaci  „Spojené království“, kde na korporaci zvanou „král“ nepotřebuje licenci, protože si zachovává svou  suverenitu tím, že se neinkorporuje s cizím „příjmením“. Je třeba slyšet věci extrateritoriálně.

Nemůžete stíhat úředníky své korporace-osoby na Norfolk Islandu, to by bylo příliš zřejmé, než abyste je vydávali za pokutu za parkování k projednání věci na Norfolk Islandu. Dejte své korporaci jurisdikci dlouhých rukou něčím jako je § 60 písm. c) zákona o Norfolk Islandu, který říká, že záležitosti Norfolk Islandu mohou být projednávány v hostitelské jurisdikci. Hostitelskou jurisdikcí je ta oblast a ti lidé, které jste podvedli a dostali tím do otroctví. Nyní můžete volně těžit z práce lidí a klidně i krást jejich nerostné a energetické bohatství.

Problém zločinů genocidy původního obyvatelstva a dalších zločinů jste vyřešili tím, že jste si nedělali nárok na jejich půdu, jen jste je smluvně připravili o jejich alodiální nárok a plody jejich práce. Vznesli jste pouze nárok terra nullius na pozemky, které jste získali legálně na základě doktríny efektivní okupace. Dokud nikdo nikdy nezjistí, kde je „AUSTRÁLIE“ a kdo je jejím  vlastníkem, můžete udržovat správu podle doktríny promlčení, jak dlouho chcete. Opatrně je třeba postupovat pouze v případě, že nějaký otrok bude u nadřízeného orgánu, jako je OSN, tvrdit, že ho svévolně zbavujete státní příslušnosti soukromou inkorporací podle článku 15 Deklarace lidských  práv, protože ale zřejmě nechcete sami přijít o svá práva, takže informace zde obsažené zabrání tomu, abyste byli stíháni za zločiny proti lidskosti, zatímco vy klidně budete dál profitovat jako pachatel naprosto stejných zločinů s naprostou imunitou. Taková je síla zneužití principu spravedlnosti.

Zajistěte proto, abyste do všech svých zákonů o trestných činech vtělili extrateritoriální jurisdikci. Příklady lze nalézt v § 10(c) zákona o trestných činech z roku 1900 (NSW) nebo v oddílu 14.1 zákona o trestním zákoníku z roku 1995 (Cwth).

Ujistěte se, že jste dal v jurisdikci plavidel v trestním zákoníku zákona z roku 1995, definovat plavidlo jako structure, který pluje, řekněme v oddíle § 4 zákona o námořních zařízeních, pak definovat plovoucí jako „pod vodami“ a to dostatečně popisuje jakoukoli soudní budovu vaší struktury jako plavidlo, které  by se  potopit a je loď k dosažení cílů jurisdikce dlouhé paže v námořním právu. Neomezujte se však pouze na jednu jurisdikci. Pokud změníte jurisdikci uprostřed řízení třeba tím, že váš soudce opustí „loď“ (soudní síň) v jedné jurisdikci a vrátí se pak do jiné jurisdikce, tak vaše oběť nebude mít vůbec žádnou představu, jaká jurisdikce se na ni vztahuje, a proto nebude nikdy schopna zcela pochopit své obvinění, což povede k obraně proti vašim dluhům, které se na ni vztahují. Pokud se vaše oběť nevrátí k tomu, aby při každém novém zahájení případu požadovala úplné sdělení původu jurisdikce, bude vaše otroctví stále účinné.

Leges suum ligent latorem – zákony zavazují toho, kdo je tvoří

Lex non intendit aliquid impossible – zákon nezamýšlí něco nemožného. Jinak by totiž byl neúčinný.

Libertas omnibus rebus favorabilior est –  svoboda má přednost před vším ostatním

Nikdy dítě neregistrujte, je to otroctví a nemá smysl to dělat. Mnohem větší kontrolu máte, když zaregistrujete firemního správce. To je totiž začátek řetězce důkazů o otroctví. Nejprve se ujistěte, že máte pod kontrolou vládní tvůrce legislativy, nábor těchto lidí vám v mnohém usnadní život. O poslance se nebojte, ti stejně jako většina ostatních podepíší vše, co jim bude předloženo. Většině táhnoucí  se stranickou linii jsou totiž jejich bližní naprosto ukradení a za mírně nadprůměrný plat je a ještě k tomu s radostí prodají klidně do  kanálu. Povaha člověka je brutální, i ten nejkultivovanější člověk je jen o málo víc, než jen vzteklý pes.

Mechansim se pohybuje od vysloveně násilnického člověka až po narcistického nelidu, jako jste vy jako korporát. Technika se liší, ale kýžený výsledek donucovací kontroly ze strany autority zůstává stále stejný. Násilný člověk alespoň bojuje sám za sebe, jako korporátor budete muset zaměstnávat gorily (policii), abyste ostatním lidem vnutili svou vůli. Nejvyšší význam bude mít sepsání zákonů o narozeních, úmrtích a sňatcích, zde totiž vytvoříme korporativní subjekt a vyhneme se zcela jakékoliv odpovědnosti.  

Podívejme se na to na příkladu zákona o registraci narození, úmrtí a sňatků z roku 1995 (NSW). Jako vždy chceme předefinovat slova tak, aby nikdo nepochopil, co se stalo, ale přitom si stále zachovat legislativní možnost prosadit svou vůli prostřednictvím inkorporace=začlenění.

S využitím našeho starého známého hesla „inclusio unius exclusion alterius“ předefinujte slovo porod tak, aby znamenal vždy pouze mrtvé dítě. K tomu slouží definice, která říká: „Dítě zahrnuje i mrtvě narozené dítě“ (§ 4). Pak to zařiďte tak, aby se mohlo narodit pouze mrtvé dítě, a to definicí  „Narození zahrnuje i mrtvě narozené dítě„. (oddíl 4).

Pak řekněte něco jako (§ 12 odst. 2) Oznámení musí být učiněno a) v případě živě narozeného dítěte–do 7 dnů po narození, nebo

Takže živě narozené dítě (které je podle definice mrtvě narozené) musí být do sedmi dnů zapsáno jako mrtvé. Je sice zcela zřejmé, že dítě není mrtvé, ale ve vaší korporaci je podle vašich definic zkrátka považováno  za mrtvé. To je skvělé použití termínu „občanská smrt“, kdy je muž nebo žena považován za mrtvého pro všechny právní účely.

Jedná se o jistou formu nezákonnosti, která však spolehlivě zabrání tomu, aby vás za to otrok někdy stíhal. Nyní začleňme alodiální titul dítěte. Stvořitel udělil každému muži a každé ženě rovným dílem štědrost země, což je zakotveno v článku 1. Deklarace lidských práv OSN a v Bibli.

Jak přitom  již bylo  dříve řečeno, nejjednodušší způsob, jak obejít lidská práva, je začlenit muže nebo ženu. Pokud tedy máme rovný podíl, jak donutíme svého otroka, aby pro nás pracoval, protože mu nemůžeme prodat jeho vlastní podíl na majetku?  

Inkorporace přesně toto řeší. Protože držitel úřadu je ručitelem a souhlasil s tím, že  zaplatí dluhy za vaši korporaci-osobu, cokoli si koupí, patří vám, koneckonců je to vaše  korporace, vy vlastníte kapitál. Takže pokud si třeba otrok „koupí“ dům, nikdy ho nemůže skutečně vlastnit, vlastníte ho pouze vy. Necháváte ho v něm bydlet, ale účtujete mu poplatky, a děláte to prostřednictvím sazeb, hypotečních poplatků prostřednictvím svých bank atd. Děláte to tak, že měníte aloidní vlastnické právo na dělené vlastnické právo, právní a ekvitní vlastnické právo.

Vy si ponecháváte rovnodílný nárok na dům, on má jen právní titul, což ho ale činí finančně odpovědným za dluhy, které jste  vytvořili tím, že jste přijali korporátní legislativu, abyste mu mohli účtovat vše, co se vám zlíbí, třeba jakékoli prodlení s platbou nebo za porušení vašich stavebních předpisů atd.  Což vše je naprosto dokonalou příležitostí ke zvýšení  zisku pomocí pokut a právních kroků. Pokud je prodlení podstatné nebo se dokonce dopustí trestného činu, může mu vaše vláda prostě vzít dům, koneckonců je to vaše osoba, kdo ho vlastní. Velmi podobný systém by měl fungovat také u automobilů.

 Přinuťte ho, aby si ho koupil a dobrovolně vám ho předal jen prostřednictvím jeho registrace ve vašem registru. Pak mu jen dejte licenci na používání vašeho auta, a pokutujte ho vždy, pokud nebude udržovat auto přesně podle vašich standardů, a pokud s ním bude jezdit mimo vaše pokyny, tak mu ho rovnou seberte. Proč by také ne, vždyť vám to auto koupil zcela dobrovolně.

Takže teď už doufám konečně chápete, že když tvrdím, že ani váš dům, který celý život splácíte hypotékou, tedy vás ještě k tomu vyjde mnohonásobně dráž, než kolik by vás stálo si ho postavit za své, tak není ve skutečnosti váš, ale je jejich, protože je zapsán ve vašem korporátním registru aka katastru nemovitostí, tak mám zkrátka pravdu. “Váš” dům není váš, nikdy váš ani nebyl a nikdy skutečně váš nebude, protože katastr nemovitostí je jen jejich korporátní registr a to jejich majetku! Proto jim musíte platit daň z nemovitosti za “váš” dům. A dokonce ani vaše auto na leasing, přestože je třeba již splacené, tak ve skutečnosti není vaše, ale je opět jejich! Vy jste jim ho totiž zcela dobrovolně dali pouze tím, že jste ho si nechali zapsat do jejich registru! Jen proto, že vám tvrdí, že je to povinné a že musíte mít na autě SPZ, nebo-li registrační značku. Chápete už, jaká sviňárna celý ten slavný systém je? Jaká prasárna je za naším zotročením a zatím, že si s námi dělají naprosto co chtějí? Poctivého na tomto systému zkrátka není ale vůbec nic! NIC!!!

Rozdělení vlastnictví na dvě části je tzv. svěřenecké právo. Vy  totiž držíte vlastní kapitál a on dluhy. Dokud se nedopracuje k tomu,  že auto nevlastní, a tudíž ani neodpovídá za dluhy, dokud se mu nezaplatí, tak máte auto zdarma. Jako správce nepřítomného majetku můžete svůj majetek (auto) získat zpět. Pokud podřízený správce jedná mimo mantinely svěřenského fondu, obžalujte ho. Nazvěte podmínky trustu „zákony“, aby si myslel, že je musí dodržovat.

Opět totiž jde o vaši společnost, takže slova znamenají to, co chcete vy, a ne to, co si myslí on, že znamenají. Svěřenecké právo je  naprosto ideálním druhem korporace k uzákonění otroctví. Stejně jako vztah pán-otrok, tak  je vztah  beneficient-svěřenec, jsou si totiž velmi podobné. Dárce nařizuje svěřenskému správci, aby majetek z  pozůstalosti používal pouze ve prospěch dárce. Existuje zde několik opravdu nepěkných triků, jak si vždy zajistit, aby otrok jednal podle vaší vůle.

Za prvé, nikdy mu neříkejte, že jde o svěřenský fond, neuvádějte to do žádného právního předpisu, že jde přímo o svěřenský fond. Jednoduše se spolehněte na doktrínu implicitního svěřenství. On jedná jako správce už jen tím, že přijímá právní titul k majetku, takže trust je implicitní.

Za druhé, pokud neví, že je to svěřenectví, nebude vás nikdy žádat o platbu, bude pracovat a platit za vaše  dluhy zcela bez náhrady. Pokud o platbu požádá, viz bod 1.

Za třetí, proveďte ol switcheroo. Když ho zaregistrujete až poté, co jste ho již definovali jako mrtvé dítě, vložte tím jeho majetek do svěřenského fondu a vy buďte jeho správcem pouze tím, že zaměstnáte matrikáře pro narození, úmrtí a manželství, aby byl  správcem za něj. Jeho rodiče ho za vás zaregistrují jako mrtvého a poté zapíší jeho alodiální  vlastnické právo k pozemkům do svěřenského fondu a majetku pro něj prostřednictvím matričního  formuláře. Aby se vyhnul dpovědnosti, je právě tento dokument ten nejdůležitější, který potřebuje k pozdějšímu přístupu ke svému majetku.

Udělejte tedy na tomto dokumentu poznámku, že je v úschově matrikáře, abyste dali plně najevo, že má pozůstalost. O pozůstalost se může přihlásit pouze se závětí od registrujícího rodiče a musí přitom znát jeho jméno, (citace je zde potřebná), do té doby ho můžete klidně považovat za mrtvého nebo třeba za nezvěstného. V případě svěřenského práva, kdy je obdarovaný nezvěstný, může k pozůstalosti přistoupit správce. Ale to jste vy a tak elegantně získáváte jeho nárok na majetek pozemků. Chápete tu zrůdnost? Protože teď konečně vidíte celou tu obludnost všeho toho, čemu říkáme systém, a co dnes ještě mnozí lidé (občané – otroci) a hlavně politici obhajují jako svobodu, pokrok, nezbytnost a tak podobně. Ano, on systém by byl dobrý, kdyby byl ale opravdu poctivý a spravedlivý, ale tento “jejich” systém zkrátka není ani jedno z toho! A to skutečně ani v tom nejmenším!!!! Je to jen zvrácené ohýbání práva tak, aby celá naše země skončila v rukách nikým nevolených oligarchických elit, kteří se považují za suverénní, stojí mimo všechny jurisdikce, vlastně by se dalo říci, že stojí mimo právo a právní systém a ještě s ním manipulují ve svůj prospěch a proti nám. Proto nadále nemohu být jejich “občankou”, ale nikoliv proto, že bych bojovala proti systému, ale pouze proto, že mám svědomí a zároveň i povědomí o těchto jejich podvodech. A to se zkrátka vzájemně zcela vylučuje. Nemohu se zapojit do jejich zvráceného systému a právního řádu, protože je to vše v přímém rozporu s mým svědomím! A poctivého, nebo dobrého na této jejich hře není zkrátka vůbec nic.

Jako váš zaměstnanec získáte korunní autorská práva z jakéhokoli dokumentu, který vystaví matrikář, například z rodného listu. Jak tak začleníte „mrtvé“ dítě. Jako správce se musí matrikář o pozůstalost starat, dokud se nevrátí dárce nebo sedm let, pak může správce pozůstalost přepadnout. Takže k inkorporaci muže použijte firemní písmenný identifikátor/heslo na rodném listě. Ani to nemusíte dělat, protože jeho hloupý rodič vám již nejspíš do matričního dokladu sám vložil identifikátor korporátní dopisní formy.

Pro vysvětlení: Registrační dokument vytváří svěřenský fond pro dítě, protože to dítě je tím obdarovaným, Rodný list pak vlastně činí z obdarovaného spoludůvěrníka, pokud existuje více než jeden svěřenský správce, může být spoludůvěrník (tedy nikoliv registrátor, ale registrované dítě) také beneficientem svěřenského fondu. Využijte toho k tomu, abyste ho vyživovali podle minimálních standardů, jako je zdravotní péče a podpora, a také mu zúčtujte veškeré případné soudní nebo vězeňské poplatky. Ať si sám zaplatí vězení za to, že je nedostatečným správcem vlastního majetku.

Dokud se sám nějak nedopracuje k tomu, že je beneficientem, nebo vás přímo neobviní, že jste správcem/příjemcem, tak budete vydělávat peníze a udržíte si navíc i kontrolu nad jeho jednáním. Budete chtít zákony, které mu umožní vrátit se do pozice beneficienta, pokud je nezajistíte, tak nesete odpovědnost. Několik dobrých příkladů najdete v oddílech  §21 a § 38 zákona o výkladu císařských zákonů z roku 1969. Můžete také zmocnit Cestui que vie Act 1666 U.K. ve své korporaci, abyste se kryli, jako je tomu v NSW.

Zatímco oběť má váš rodný list, můžete předpokládat, že chce být vaším správcem a zaplatit všechny dluhy trustu, pokud nepožádal o žádné peníze, považujte ho za dobrovolníka bez práv podle maxim spravedlnosti. A tak vám klidně projde otroctví, i když existují zákony proti otroctví. Cestui que vie Act  1666 U.K. můžete zmocnit ve své společnosti, abyste se kryli, jako je tomu v Novém Jižním Walesu.

Použijte k tomu doktrínu anglického jazyka o spojení dvou subjektů na rodném listě. Před rokem 1968 se v Novém Jižním Walesu na „Form of Information of birth or of still-birth“ neuvádělo ani příjmení, přidáním příjmení do rodného listu se individuum připojilo. Nyní je již na formuláři příjmení uvedeno.

Ujistěte se, že jsou na oddělených řádcích, tím se totiž dokonale poruší spojení mezi oběma jmény. Například na jeden řádek napište Martin/MARTIN a na druhý NOVÁK. Nepište MARTIN NOVÁK dohromady, protože tím by vznikla vlastně  pouze jedna entita. Potřebujeme dobrodince, kterému ukradneme majetek, a správce, kterého zotročíme ve službách ukradeného majetku. Protože dobrodinec MARTIN je správce NOVÁK, můžete majetek přepadnout, protože když se dobrodinec nenajde, získá majetek správce (tedy vlastně registrátor, což je tzv.stát). Jen ať se Martin nikdy nevrátí do úřadu MARTIN. Z církevního hlediska je  totiž příjmení umělecké dílo znamením šelmy a každý bohulibý křesťan ho má. Vzhůru, křesťanští dušezpytci. Zábavný fakt; co říkáte?

Pokud vás někdy zajímalo, proč se jim říká pěšáci? Tak je to proto, že se od nich nikdy neočekává, že by si uvědomili své jméno, a umírají dříve, než se stanou dospělými, tj. zůstávají nemluvňaty a nikdy se nedostanou ke svému majetku. Varování pro juristu: Nikdy nepoužívejte rodný list. Je to korunní autorské dílo, a pokud ho máte v ruce, jste podřízen „Koruně“ a většina vašich aktů zavazuje “Korunu“.

14. Při zakládání společnosti musíte zajistit všechny funkce de iure government   =  vláda. Obviously = očividně to ale přitom není vláda de jure, ale vaše naprosto tyranská diktatura. Musíte mít tři větve government = vláda, moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Musíte proto vytvořit zákony, které zmocní soudní moc s pravomocemi zákonodárné moci, jako je zkrácené rozpuštění věcí bez soudu. V Novém Jižním Walesu může soudní tajemník vyškrtnout záležitost otroctví bez řádného procesu podle § s49, criminal proccedures act 1986. Rovněž umožnit zákonodárné moci činit výkonná a soudní rozhodnutí, v Novém Jižním Walesu je totiž generální prokurátor (výkonná moc) přísedícím poslancem parlamentu (zákonodárná moc), který může rozhodnout, že nedovolí stíhání v jakékoli věci (soudní moc), a uvést toto rozhodnutí v platnost (výkonná moc). Nedovolte, aby existovala taková maličkost, jako je doktrína dělby moci, protože osoby, které jmenujete do těchto funkcí, by měly být vybrány na základě vysoké úrovně stockholmského syndromu vůči vašemu řízení společnosti.

Plně funkční parlament dá vaší koporporaci strukturu a otroci se budou sami řídit, odvádět dobrovolně otrocké platby, (daně) a dokonce za vás regulovat i ostatní otroky. Můžete zdanit všechny členy parlamentu, výkonné moci a soudnictví, takže vaše korporátní vláda vám bude vydělávat další peníze a s tím ještě zároveň udržovat stabilitu v korporaci. Zákony, které vydávají, se vztahují pouze na ty, kteří jsou v nich začleněni, protože jste korporací, máte určitý druh suverénní imunity, protože nejste začleněni do své vlastní korporace. Je papež katolík?….no není, samozřejmě

1. Úniková cesta – Vytvořte si základní zákony, které vám zajistí práva člověka. Imperial Acts Interpretations Act 1969 Poznámky, které zmocňují (1297) 25 Edward I (Magna Carter). Tím zajistíte, že se nikdy nedostanete do pasti svých vlastních zákonů. Dalším trikem je tzv. doložka účinnosti. Ujistěte se, že na všech zákonech je uvedeno „Tento zákon zavazuje Korunu„. Koruna je vaše korunní autorské právo. Nikdo si neuvědomí, že žádný z vašich zákonů ve skutečnosti neříká, že skutečně k něčemu zavazuje nějakého muže nebo ženu. Zatímco vaše oběti mají vaše korunní autorská práva, jsou Korunou a zákony je zavazují.

1.  Tento příklad je ze zákona o výkladu zákonů z roku 1901 (Cwth). Pokud je opravdu chcete oklamat, aby si mysleli, že Austrálie je nezávislý suverénní stát, tak vytvořte „zákon“, jako je zákon o Austrálii z roku 1986, který toto tvrdí, ale nedejte tam žádnou doložku o účinnosti, takže vynechte „Tento zákon zavazuje Korunu“, pak vlastně nezavazuje nic. Lidé si budou myslet, že jde o účinný zákon, i když tomu tak není. Dokud si nikdo nevšimne, že to chybí, tak to máte snadné.

1. Nezakládejte si nárok. Napište do své legislativy, že pokud se chystáte spravovat cizí nebo vnější území, musíte k tomu mít zákon od parlamentu. Protože spravujete na základě svěřenecké smlouvy, která nemá žádné umístění (viz maxima 52 a 53), můžete to udělat kdekoli jen prostřednictvím rodného listu. Nikdy nevytvářejte zákon, abyste si nárokovali pozemek, který nevlastníte, a ještě lépe vytvořte si zákon, který přímo říká, že ho nevlastníte, jako například § 2B zákona o výkladu zákonů z roku 1901 definice 6 a 16. Rovněž si udělejte zákon, jak je uvedeno výše, pokud jste de iure vlastníkem pozemku, který budete adimitovat jako například § 2B Acts Interpretaions Act 1901, definice 6 a 16. Nyní máte plausible deniablity, protože můžete zbavit odpovědnosti individuální goons tím, že řekne, že jednal v ultra vires na kontinentální landmass, protože nemají zákon, který jim říká, že kontinentální landmass byl pod administration otroctví korporace.

Dalším důvodem, proč budete chtít tento proces dodržet, je to, že pokud skutečně prohlásíte, že jste vlastníkem, nebo dokonce, že spravujete oblast, kterou spravujete, tak tím ztratíte proces zcizení otroků. Cizinci nemohou vlastnit pozemky, tím, že přijmou vaše cizí občanství, například české nebo (australské), ztratí právo na pozemek, a to by nefungovalo, pokud byste si na tento pozemek činili nárok.

Australan se vzdal své rodné země a vyměnil ji za jeden sedmadvacetimilionový podíl ostrova Norfolk. Dalším způsobem, jak z vás udělat hochštaplery, kteří za vás nenesou odpovědnost, je zaregistrovat se, řekněme u queenslandské policie Dunn and Bradstreet, jako nesvéprávný subjekt. To je v právu v podstatě něco jako pouliční gang. Pak je každý držitel úřadu osobně odpovědný a vy ne.

Zlegalizujte některé trestné činy podle zvykového práva (tzv. delikty) Budete chtít zrušit trestné činy jako barratry, alimenty, attaint a champerty, protože to je přesně to, co děláte. Čím více mohou vaši advokátní lháři… pardon… právníci a gorily zlovolně stíhat, tím více peněz vyděláte. Šamperství i barratství souvisí s pojmem neetického nebo nezákonného jednání v soudním řízení.

Champerty označuje dohodu mezi třetí stranou a žalobcem v soudním řízení, kdy třetí strana souhlasí s financováním soudního řízení výměnou za část výhry. Barratry naproti tomu označuje takové jednání, které vyvolává soudní spor nebo navádí někoho k podání žaloby za účelem jeho či svého osobního prospěchu. Zatímco champerty může být někdy legální, tak barratry je vždy nelegální. Champerty je legální pouze v případě, že třetí strana má oprávněný zájem na výsledku soudního sporu, například rodinný příslušník nebo obchodní partner. Barratry je naproti tomu vždy považováno za porušení etiky a může to mít pro osobu, která se takového jednání dopouští, vážné následky.

Poražení vašich bank. Ujistěte se, že vám otrocky nevyšlo, že banky používají pro bankovní účty právnické osoby. Existují přesvědčivé důkazy, že banky přistupují k trustu pro každou půjčku poskytnutou správci z jeho majetku. To znamená, že svěřenský správce platí bance úroky ze svých peněz za to, že nedělá nic jiného, než že přistupuje k majetku beneficienta. Nemravné zisky bank spočívají v tom, že nemusí peníze vracet, dokud se beneficient nevrátí, tj. banka si ponechává jistinu a úroky. To lze demonstrovat na terminologii účtů. Ten, kdo řekněme žádá o úvěr, je proto vždy pouze „držitelem“ úvěru, tedy tím, kdo má licenci na splácení úvěru. Skutečná půjčka je půjčkou banky,  protože ta získala peníze z pozůstalosti a je majitelem účtu. Dělají tedy totéž co rodný list, vytvoří umělou osobu, kterou dají otrokovi, aby držel její účet jako ručitel a splácel ho za banku. Podívejte se na všechna jména na účtech v peněžence otroka, umělecká díla budou všechna psána plnými velkými písmeny, aby identifikovala právnickou osobu. Všechny budou mít různé verze účtů pro přístup k majetku. Takže kreditní karta může být MARTIN NOVÁK, půjčka může být M NOVÁK a tak dále, pokud budou všechny různé, mohou všechny přistupovat k majetku. Jediné, co musí otrok udělat, je donutit banku, aby za ně zaplatila a obsluhovala (splácela) bankovní úvěr. Takže pokud je půjčka na 500 000 dolarů, pak otrok může požádat o 1 000 000 dolarů na splacení půjčky. Otroctví je nezákonné, takže je nemůžete nutit držet půjčku, o které jste jim neřekli, že je z jejich vlastního majetku. I když žádný majetek neexistuje (a to je v rozporu se všemi dostupnými údaji), tak účet je ale stále firemní.

Opět platí, že pokud držitel banky právnická osoba nežádá o peníze, pak se dobrovolně přihlásil ke splácení úvěru. Jakmile si příjemce uvědomí, že jméno na půjčce není a nikdy nebylo jeho jménem, nemůžete ho nutit k zaplacení. Banka může psát dopisy , dokud otrok dopisy neotevře, nemůžete se znovu dohodnout. (viz poštovní pravidlo). Když se otrok vrátí k beneficientovi, banka nemůže nemovitost vymáhat zpět, protože vystěhovat lze pouze správce, banka nemůže vystěhovat beneficienta, protože beneficientovy peníze za nemovitost zaplatil.

Smutně-Zábavný fakt: Pokaždé, když otrok dostane nový telefon, stáhne si poskytovatel služeb z vašeho majetku 10 000 dolarů na obsluhu případných dluhů, které by vám mohly zůstat nesplacené.

Smutně-Zábavný fakt: Odbor školství stahuje z pozůstalosti dítěte 1500 dolarů denně na pokrytí nákladů na poskytované vzdělání.

Smutně-Zábavný fakt: světový dluh, který se nyní pohybuje v bilionech, je dluhem příjmení vůči křestnímu

jménu nebo správce vůči dobrodinci. Proto vždy po zhruba 70 letech dochází k hromadnému vybíjení souvěrců, aby se souvěrec nevrátil jako dobrodinec a stát (a kdokoli, kdo je do státu investován, Rothchildové, Čína atd.) nemusel dluh splácet a aby si také mohl nárokovat majetek mrtvého dobrodince, který zemřel bez závěti.

Smutně -Zábavný fakt: Napadá vás nějaká hromadná vybíječka, která právě probíhá?

Porazit australské daňové oddělení. Čísla daňových spisů jsou spojena se slovními značkami vytvořenými úřadem ATO. Jedná se ale pouze o další právnické osoby, a kv§li nimž je otrok oklamán, aby je držel. Jediné, co musí otrok udělat, je zaškrtnout „Ne“ na otázku „Jste Australan pro účely zdanění?“ ve formuláři daňového přiznání. Podle zde uvedených informací o australském občanovi totiž není nikdo ve skutečnosti australským občanem, pokud nemá bydliště na Norfolk Islandu nebo pokud nesouhlasí s tím, že jím je, tím, že má osobní doklady.

Samozřejmě, pokud otrok drží průkaz totožnosti a zaregistroval (odevzdal) svůj obchodní podíl Austrálii, pak je samozřejmě daň vymahatelná jako smluvní povinnost. ATO by musel vyvrátit existenci všech zde uvedených zákonů, úřadů a důkazů. Ten, kdo tvrdí, to musí prokázat, a jak může ATO případně prokázat, že otrok je „australský“, natož aby podléhal zdanění?

 (Vezměte prosím na vědomí, že některá smutně-zábavná fakta nejsou ověřena, ale jsou založena na nejlepší aplikaci výzkumu).

Úřad ATO je hlavní vládní agenturou pro výběr daní, spotřebních daní a penzijního připojištění.

Najdete zde online služby, kalkulačky, nástroje a zdroje pro jednotlivce, rodiny, podniky, organizace a profesionály.

Ostrov Man. Existují důkazy o tom, že celé Spojené království má sídlo na Ostrov Man. Ostrov Man je ostrov, kde vzniklo svěřenecké právo, kdy guvernér držel majetek dětí až do jejich 21 let.

Poté dostaly v den svých 21. narozenin klíč k přístupu k majetku z bezpečnostní schránky. Nějaký typ právníka se rozhodl, že pokud dokážeme 21letého člověka oklamat, můžeme si jako správce ponechat zlato v bezpečnostní schránce, a tak se zrodilo toto schéma. Zdá se, že zeměpisným územím Spojeného království je ostrov Man, Jersey a Gurnsey. Ostrov Man je nejstarší nepřetržitou vládou na světě a půdu zakoupila královská rodina. Ostrov Man má jedinou chartu pro soukromou armádu na světě, takže inkorporace sem by umožnila, aby tyto měly jurisdikční původ.

Třínohý trojlístek ostrova Man říká, že význam se ztrácí v mlhách času, blbost, to jsou tři části práva důvěry, heslo zní: “hoď to kamkoli a ono to dopadne”, to je smluvní právo. Nacisté měli dokonce kulturního důstojníka, který studoval kulturu ostrova Man, aby implantoval tamní zákony do nacistického Německa. Tento výzkum přitom stále pokračuje. Ostrov Man je malý, má jen 85 000 obyvatel, což je méně než Launceston, a přesto má ostrov svoji vlastní mezinárodní advokátní kancelář pro mezinárodní korporátní právo. go figure.

V případě Australského svazu nemáte žádnou ústavní autoritu, takže vaši zaměstnanci, jako například předseda vlády, kteří pracují pro váš orgán místo pro muže a ženy, nemohou složit řádnou přísahu. Ať  tedy složí jinou přísahu, takže nejsou ústavními zástupci lidu, ale jsou to jen poskoci, kteří pouze plní vaše příkazy a podporují vaši soukromou moc a neoprávněné obohacování. Mají skládat přísahu podle seznamu v ústavním zákoně Commowealth of Australia Act 1900 (Spojené království). Nikdo z nich tuto přísahu nesložil. Tuto přísahu musí totiž složit pro Austrálii.

• Vytvářejte protiústavní „zákony„. Protože ústavu vůbec nepoužíváte, protože v národě už nejsou žádní „lidé„, protože jste je smluvně zbavili jejich ústavních práv, můžete si stanovit jakékoli podmínky, které vám vyhovují. Nejprve změňte svrchovanost svěřenou lidem tělesa politic.

Nemůžete udělat nic ústavního, tak dělejte jen protiústavní věci. Některé příklady protiústavních zákonů jsou Royal styles and Titles Act 1973, který mění konstitučního suveréna na korporátního suveréna, který je pouze figurkou v čele korporace, něco jako je Ronald McDonald pro Maccas.

Ústava Australského svazu vyžaduje královnu Spojeného království Neústavní zákon o královských stylech a titulech z roku 1979, který jmenuje „královnu Austrálie“ do korporace Spojených států. Všechno je to podvod.

Maxima, která by otroci mohli použít proti vám:

1. Pravidlo ejusdem generis – konstrukční pravidlo: obecná slova (jako v zákoně), která následují za konkrétními slovy ve výčtu, musí být vykládána tak, že se vztahují pouze na druhy věcí označené konkrétními slovy. Proto v 2B=sekce Definice „Zákona o výkladu zákonů z roku 1901„, definice 6 a 16, jsou zmíněné ostrovy celá zeměpisná oblast Austrálie, protože definici nelze rozšířit na jiná místa, jako jsou naše země nebo Čína nebo kdekoli jinde. Konkrétní slova jsou ostrovy a obecná slova jsou „exludes all other external territories“ (vylučuje všechna ostatní vnější území). Stojí rovněž za zmínku, že definice v 2B „Acts Interpretations Act 1901“ je nejlepší definicí ostrova Norfolk, nicméně existuje přibližně ještě 160 dalších definic, které také říkají, že Austrálie je na ostrově Norfolk. Jen v zákoně Norfolk Island Legislation Amendment Act 2015 jich je 145. https://www.legislation.gov.au/Details/C2015A00059

2. inclusio unius est exclusion alterius – co je zahrnuto, vylučuje vše ostatní. Také se píše výraz unius est exclusion alterius. Podle sekce 2B=Definice „Zákona o výkladu zákonů z roku 1901“ zahrnutí ostrovů do definic 6 a 16 a vyloučení jakéhokoli odkazu na jakékoli jiné území znamená, že všechna ostatní území jsou vyloučena. To platí v každé definici, kde je použito slovo „Zahrnuje„.

3. ab abusu ad usum non valet consequentia – Závěr o užívání věci z jejího zneužití je neplatný. Tuto maximu použijte k užití dokumentů s vládou nebo soudy, protože zneužívají jazyky na dokumentu (věci) k zotročení obětí. Vyhnou se sice skutečnému odkazování na dokumenty jako na podvod a jen oběti zaúkolují, ale tato maxima zůstává správná. Opět právník přiměje soud, aby se zavázal k jazyku, a pak obviní soudce, protože dokumenty neodpovídají formálnímu jazyku.

„Austrálie“ totiž žádný oficiální jazyk nemá – stejně tak ani ČR.

• Absoluta sententia expositore non indiget – Jednoduchá věta nepotřebuje žádného vykladače. To znamená, že skutečnost, že vlastní podstatné jméno má jedno velké písmeno a zbytek malá písmena, není třeba vysvětlovat, to je akademická úroveň čtyřletého dítěte, přesto nikdo nepřijde na to, že plné velké písmeno není vlastní podstatné jméno, teď se divte, proč asi tak soudci údajného Nejvyššího soudu píší jen plnými velkými písmeny.

• Accessorium non ducit sed seqitur suun principale – Příslušenství sleduje povahu principu, že Právnická osoba vytvořená rodným listem je příslušenstvím korporace zapsané u americké Komise pro cenné papíry. Úspěšné zpochybnění platnosti americké korporace jako vlády de iure by vedlo ke zrušení korporátní osoby.

6. A communi observantia non est recedendum – Nemělo by docházet k odklonu od obecného dodržování předpisů. (nebo zvyklostí). Od stylistické příručky by se nemělo odchýlit ve vztahu k českému jazyku. Nepoužíváte češtinu, ačkoli tvrdíte, že ji používáte. Otrok by vás mohl pomocí této maximy donutit přijmout, že jméno je běžné podstatné jméno, Plná velká písmena jsou spisovným slovním druhem. To by mohlo být použito i k vynucení dalších maxim, legislativa a autority jsou dodržovány, jako jsou maximy 1 a 2. běžným dodržováním.

7. Acta exteriora indicant interiora – Vnější činy ukazují na myšlenky skryté. Když vaši poskoci a lokajové odmítají odpovídat na otázky týkající se materiálů v tomto traktátu prezentovaných jako tvrzení o otroctví, lze tuto maximu prokázat „mens rea„. (provinilá mysl). Ačkoli otroctví je absolutní odpovědností a nepotřebuje „mens rea„. (6.2 Criminal Code Act 1995 Cwth.) To rovněž ale brání obhajobě na základě skutkového omylu.

8. Actio non datur non damnificato – žaloba není dána tomu, kdo není poškozen. To dokazuje, že jednáte s cílem donutit oběť k vynucené smlouvě, která je smlouvou o bezúplatném svěřenství (smlouvy jsou bez protiplnění/platby neplatné). Kdo je poškozen z překročení rychlosti otrokem?

Odpovědí je, že vy, a to porušením smlouvy. Jako poškozený nedodržením smlouvy překročením rychlosti. Právník by mohl tvrdit, že poškozeným můžete být pouze v případě, že existuje smlouva, což je pravda, a vy jste smlouvu nezveřejnili ani nezaplatili za služby poskytované otrokem ve smlouvě, ergo otroctví.

https://ergotechnologygroup.com/modern-slavery-and-human-trafficking-statement-2024-forthe-ergo-group-ergoservices-ltd-ergo-ids-ltd-micromail-ltd-and-boatyardx-ltd-collectively-ergo/

9. Actus judiciarius coram nin judice irritus habetur de ministeriali autem a quocunque provenit

ratum esto – Soudní akt před tím, kdo není soudcem (nebo bez jurisdikce), je neplatný.

Ano, rozumíte tomu správně, normálně si z nás dělají dobrý den!

Pokračování příště. Zpracovala Myšpule