V souvislosti s Covidovými vakcínami se dlouho konspirativně hovoří o tzv. injekovatelných samoskládajících se nanotechnologiích (ve vakcínách). Mnozí lidé, jak jsem si všimla, včetně mých známých, tak to stále ještě považují za naprostou konspiraci a cosi jako totální sci-fi. Objevila jsem na internetu článek, zveřejněný na webu prestižního vědeckého magazínu Nature, který v podstatě dokazuje to, že tyto technologie dnes nejen že existují, ale že jsou předmětem praktických experimentů na univerzitách, a to dokonce s výbornými výsledky, sice údajně zatím jen na zvířatech, ale je asi všem probuzeným lidem už jasné, že ti dnešní novodobí přisluhovači při budování toho jejich nazi new world order a experimentátoři ve stylu dr. Mengeleho, tak to úplně klidně vyzkouší i na široké veřejnosti, a to dokonce bez jejího vědomí či souhlasu. A ještě vám budou lhát a tvrdit, jak je to bezpečné, účinné a pouze pro dobro nás všech. A pak se třeba nějaký úřada v nějaké kanceláři NSA kdesi ve USA bude klidně dívat na svět vašima očima na monitoru svého Mac booku. A tím jsem si naprosto jistá.
Článek s podtitulem Injekční flexibilní sítě obsahující elektroniku umožňující nervové záznamy z mozku myši minimálně invazivním způsobem vyšel na webu renomovaného vědeckého časopisu Nature.
Píše se v něm toto: Neurální aktivita je často zaznamenána pomocí pevných elektrod, která jsou implantovány prostřednictvím chirurgických otvorů v lebce. Neflexibilní povaha takových elektrod může vyžadovat kompromisy při jejich polohování a může vést k posunu v jejich poloze během dlouhodobých záznamů. K překonání těchto problémů by byly ideální záznamové elektrody flexibilní a které by byli integrovány přímo do tkáně. Charles Lieber a jeho tým na Harvardské univerzitě vyvinuli takovou flexibilní sítí, kterou lze skutečně injikovat do biomateriálů a tkání a které zároveň obsahují elektroniku vhodnou pro zaznamenávání neurální aktivity nebo použitelnou v různých jiných aplikací.
Injekce elektroniky stříkačkou. Reprodukováno
z Liu.et al ., Nature Publishing Group.
Podle Liebera se myšlenka na flexibilní, injekční elektroniku vyvíjela po dobu několika let a je při tom založena na tkáňovém inženýrství v laboratoři. Byl totiž stále více rozčarovaný výsledky prací založených na čipu a hledal proto méně invazivní způsoby, jak se lze elektronicky propojit s tkání. To vyžadovalo „zmenšení celkové velikosti prvků, zvýšení flexibility a zajištění toho, aby takové připojení vypadalo stále více jako něco, co je pro živý organismus přirozené,“ říká k tomu Lieber.
Kromě větší flexibility materiálu tak tato schopnost jednoduše vstříknout elektroniku do tkáně dále snižuje invazivitu takového nástroje. Aby však umožnili vložení sítí vložení do stříkaček, museli vědci nejprve provést jednoduché úpravy návrhu sítě. „Nechceme, aby se to drtilo jako koule hliníkové fólie, nebo aby se to zasekávalo do jehly.“ Chceme, aby se to posunulo třeba jako kus papíru …ale uvnitř jehly, “říká Lieber. Toho dosáhli tím, že podjednotkám síťových prvků poskytly tvar paralelního programu, což snížilo tuhost ve směru, kterým se síť valí ven při zachování její tuhosti v opačném směru.
Jakmile je taková síť injikována, tak její chování závisí hlavně na okolní tkáni nebo materiálu. V měkkém, flexibilním prostředí se taková síť může rozšířit a rozvinout. Při injekci do husté tkáně mozku myši se však může jen trochu rozšířit, a proto se to u této tkáně neřeší a víme, že jí to nepoškodí. Ještě důležitější je ale to, že tato síť má mechanické vlastnosti a velikosti prvků, které jsou velmi podobné vlastnostem nervové tkáně, což pak, na rozdíl od jiných elektrod, nepřináší téměř žádnou větší imunoreaktivitu.
Vědci prokázali vhodnost injekční aplikací elektroniky pro různé účely, nepříklad s jejich pomocí mohou zaznamenávat rozdíly místních potenciálů elektrických polích v hippocampu myši. Metody standardní analýzy jim pak dokonce umožnily identifikovat změny v akčním potenciálu v jedné jednotce ve svých záznamech. Výhodou injekční elektroniky je to, že vědci je mohou umístit s přesností na 10 mikrometrů a pak přesně vědí, kde jsou záznamové elektrody umístěny na neurální síti. Lieber si myslí, že tato injekčně aplikovatelné senzory lze dokonce umístit mnohem přesněji než klasické pevné sondy. Kromě toho injekované senzory umožňují trvalé záznamy měřené aktivity, protože jsou začleněny přímo do tkáně a jejich poloha proto zůstává stabilní. „Jsme schopni zaznamenat opravdu pěkná data s jednou jednotkou za celé 4 měsíce,“ zmiňuje ještě Lieber.
Nakonec tedy vlastně tato injekční elektronika umožňuje různé experimenty, které dříve nebyly proveditelné. Ve spolupráci s Joshem Sanesem na Harvardské univerzitě začal Lieber například provádět elektrofyziologické nahrávky v sítnici myší , která dříve nebyla vůbec přístupná in vivo . Protože injekční elektronika je v podstatě průhledná, tak ani nezasahuje do vidění. Lieber dokonce sní o možnosti nahrávání z více míst současně, jako je třeba sítnice a vizuální kůra, což by mělo být teoreticky možné, protože elektronika je na obě místa snadno vstříknutelná.
Pro všechny kdo by stále považovali tyto technologie za sci fi a konspirace, tak doplním tento článek z Nature ještě seznamem odkazů na US patenty, týkající se nanotechnologií ve vakcínách. Patenty naleznete na této stránce: https://patents.google.com/?q=~patent%2fUS9539210B2
A zde máte jeden takový patent k nahlédnutí či ke stažení:
Takže je asi zjevné, že když je to oficiálně patentováno v USA, že o žádnou konspiraci nejde, že je to bohužel tvrdá realita. A opět opakuji že tito přisluhovači nazi world order se nezastaví před ničím, že je váš život vůbec nezajímá a nejste pro ně nic víc, než pokusná morčata, která stejně plánují utratit. To jen na okraj k těm jejich „bezpečným a účinným“ vakcínám třeba proti neexistujícímu Covidu. Protože o vaše zdraví jim zcela určitě nejde. Jde jim pouze o to vás buď zabít, nebo mít pod kontrolou 24/7/365…A přesně to je skutečný účel těchto i jiných vakcín a taky důvod, proč to do nás chtěli narvat za každou cenu.
Vogt, N. Injekční síť pro nervové záznamy.
NAT Metody 12 , 702 (2015). https://doi.org/10.1038/nmeth.3511
Napsat komentář