Při brouzdání webovými archivy za účelem odhalování dalších lží a manipulací zločineckých zkormupovaných vlád a neméně zkorumpovaných politiků, a při pokusech o odhalování toho, co nám korporátní mainstream zatajuje, či záměrně překrucuje, občas narazím na stránky, které jsou nejen zajímavě, ale které mě svojí hloubkou či charakterem informací, které zvěřejňují, vysloveně překvapí, přvedou v úžas až nadšení. A přesně takovým příjemným pčekvapením byly stránky Freedom Force International. Jejich motem je „bezmocní nemohou chránit svobodu“. A hluboce mě zasáhly textem s názvem The Creed of Freedom – Krédo svobody.

Již mnohokrát jsem se ve svách článcích a videích pozastavovala nad tím, jak se nenápadně ale vytrvale mění úloha a postoj státu, úřadů, ale i jednotlivých volených politiků vůči nám, občanům a jednotlivcům. Tvrdila jsem, že stát je tu od toho, aby nám pomáhal, aby nám sloužil a aby hájil naše práva a zájmy. Není jeho úlohou ztrpčovat nám život, znesnadňovat nám naši práci, nebo podnikání, indoktrinovat nás ve školách a neustálou propagandou v médiích, není tu od toho, aby nás šikanoval, sledoval, buzeroval a vynucoval si naši poslušnost nesmyslnými zákony, nebo dokonce policejní či vojenskou mocí, tedy násilím. Stát má sloužit nám, nikoliv my jemu. A mnohokrát jsem upozorňovala na to, že se plíživě neustále přibližujeme další totalitě, že naše přirozená práva jsou stále více omezována a že osobní svobody máme stále méně a její zbytek je měřen výší osobního konta. Jenže je těžké tyto myšlenky použít jako základ nějakého manifestu, na jehož základě by se pak třeba mohla nějaká skupina občanů rozhdonout s tím začít něco dělat. A přesně to jsem dnes objevila v Krédu svobody na stránkách Síly svobody – Freedom Force International.

Takže ideologický základ bychom měli a manifest svobody také, tak na co ještě čekáme, pojďme si společně vzít svobodu a naše přirozená práva zpět. Protože práva nám neuděluje stát, ale jsou to naše přirozená práva daná nám Bohem, nikoliv nějakým státem. Uvědomte si, že pod slovem „vláda“ se dnes maskuje zločinecké spiknutí a politické mafie, sloužící vesměs jen korporacím a bankám a jejich zájmům, nikoliv svým občanům a voličům. A že tyto „vlády“ jsou poslušny svým pánům v pozadí, kteří je ovládají penězy, vydíráním a pomocí médií. Uvědomme si konečně, že veškeré mainstreamové zpravodajství je jen proud propagandy, desinformací či vyslovených lží, že ůčelem a cílem médií je manipulovat a indoktrinovat a nikoliv objektivně, nezávisle a nezaujatě informovat. A rovněž, že není naší povinností být poslušní, ale že je naopak naším právem a někdy snad dokonce povinností je být neposlušní a nepodvolit se politice a nátlaku bydíraných psychopatů, kteří jsou v politice jen kvůli osobnímu prospěchu a ne kvůli službě svých voličů. Je to rovněž proto, že korporátnímu fašismu říkáme demokracie a cenzuru nazýváme bojem proti desinformacím.

Zamysleli jste se někdy nad tím, že je absurdní platit daně z něčeho, co nám patří? Třeba z nemovitostí… jak absurdní jsou všechny ty uhlíkové daně, případně pokuty? Jak zvráceně a bezohledně se zachází s našemi penězi? Jak výsměšně a nedůstojně s námi zachází úřady a politici? Ve výčtu by se dalo pokračovat velmi dlouho….

Ale pojďme k tomu Krédu svobody od G.Edwarda Griffina

Krédo svobody – The Creed of Freedom

V historii není nic častějšího, než když utlačovaní lidé povstanou proti svým pánům a za velkou oběť na majetku a a se ztrátou vlastní krve svrhnou starý režim, ovšem většinou jen proto, aby po krátkém čase zjistili, že jej nahradili stejně špatným nebo dokonce ještě horším režimem. . Je to vše pouze proto, že je docela snadné vědět, co se nám na stávajícím politickém systému nelíbí, ale už není zase až tak snadné se shodnout na tom, co by tedy pro nás bylo lepší.

Po většinu historie bylo zvykem lidí soustředit se spíše na konkrétní osobnosti než na principy. Mysleli si totiž, že ten který problém je v člověku, který vládne, ne v systému, který ho udržuje. Takže pouze nahrazovali jednoho despotu druhým a mysleli si, že ten nový bude snad o něco moudřejší a benevolentnější.

I když má třeba nový vládce skutečně i dobré úmysly, přesto může být snadno zkažen pokušením zneužití moci a v těch několika málo vzácných případech, kdy tomu tak není, tak stejně může být nakonec nahrazen jiným, kdo již nebude tak sebezdrženlivý. Dokud to systém dovolí, je to vždy jen otázkou času, kdy se k moci dostane nějaký nový despota. Abychom tomu zabránili, je třeba zaměřit se na samotný systém, nikoli na komkrétmí osobnosti, a aby se tak stalo, tak je stejně důležité vědět, pro co vlastně jsme , stejně jako vědět to, čemu odporujeme.

I dnes, kdy se tolik mluví o boji za obranu svobody, kdo ale dokáže přesně definovat, co to slovo znamená? Pro některé z nás svoboda znamená i to jen nebýt ve vězení.

Kdo může definovat podstatu osobní svobody? Kdo se vám může podívat zpříma do očí a říci: „Tomu věřím a věřím tomu z tohoto důvodu a z tohoto důvodu a také z tohoto důvodu. Svět umírá pro něco, v co věří, a jakékoliv prohlášení o zásadách, které nenechává nějaký prostor pro nedorozumění; krédo, které každý v dobré víře vůči svým bližním může přijmout s jasnou myslí a silou odhodlání. Staré přísloví říká, že když o něco nestojíš, tak padneš za cokoliv.

Krédo svobody The Creed of Freedom , které se právě chystáte číst, je přesně ta potřebná skálopevná půda, která nám umožní pevně se postavit proti všem politickým choulostivům naší doby, ale i těm budoucím. Krédo totiž jen vyjadřuje základní ideologii, která spojuje všechny členy dohromady.
Není to jako platforma politické strany, která je obvykle pouze jen vyjádřením své pozice na dlouhém seznamu konkrétních problémů a která se ještě k tomu rok od roku mění, aby vyhověla všem těm stále se měnícím větrům obecného mínění. Namísto toho hovoří ve smyslu širokých zásad, které se v čase nemění a které se dokonce ami vůbec nezaměřují na konkrétní problémy.

Budou-li tyto zásady dodržovány, tak lze většinu současných tíživých politických a sociálních problémů vyřešit s důvěrou, že výsledná akce bude v souladu se soucitem, spravedlností a svobodou.

Přestože jsem napsal Krédo svobody – The Creed of Freedom , nemohu si za něj nárokovat jakékoiliv uznání. Všechny koncepty jsou totiž jen převzaty od velkých myslitelů a spisovatelů z minulosti. Mojí úlohou bylo pouze přečíst nějakou literaturu, utřídit pojmy do jednotlivých kategorií a zhustitt je následně do souhrnných výroků.

Krédo svobody – The Creed od Freedom

1. VNITŘNÍ POVAHA PRÁV Věřím, že všechna práva mají pouze jednotlivci, nikoli kolektivní skupina; že tato práva jsou přirozeně vlastní každému jednotlivci, nejsou mu udělena státem; neboť má-li stát moc je udělovat, má také moc je odepřít, a to je neslučitelné s osobní svobodou.
Věřím, že každý skutečně spravedlivý stát odvozuje svou moc pouze od svých občanů. Stát se proto nikdy nesmí odvažovat dělat něco nad rámec toho, na co mají právo činit také jeho jednotliví občané. Jinak je stát mocí sám o sobě a stává se pánem místo služebníka společnosti.

2. PŘEDSTAVENÍ JEDNOTLIVCE Věřím, že jednou z největších hrozeb pro individuální osobní svobodu je umožnit jakékoli skupině, bez ohledu na její početní převahu, upírat práva jakékoli menšině; a že jednou z primárních funkcí spravedlivého státu je chránit každého jednotlivce před chamtivostí a vášněmi většiny.

3. SVOBODA VOLBY Domnívám se, že žádoucích sociálních a ekonomických cílů lze lépe dosáhnout dobrovolným jednáním než nátlakem zákona. Věřím, že sociálního klidu a bratrství lze lépe dosáhnout tolerancí, přesvědčováním a silou dobrého příkladu než nátlakem zákona. Domnívám se, že těm, kteří to potřebují, lépe slouží charita, což je dávání vlastních peněz, než blahobyt, což je dávání peněz jiných lidí prostřednictvím donucení zákona.

4. VLASTNICKÁ PRÁVA = LIDSKÁ PRÁVA Domnívám se, že lidský instinkt pro soukromé vlastnictví je pozitivní silou, protože poskytuje podnět k výrobě, která je nezbytná pro materiální podporu lidstva. Spravedlivě odměňuje ty, kteří využívají zdroje moudře, a trestá ty, kteří je zneužívají. Ti, kdo nemají majetek, musí přežití záviset na ostatních, a ti, kdo jsou závislí na státu, musí státu sloužit. Soukromé vlastnictví je proto lidským právem nezbytným pro prosperitu, spravedlnost a svobodu.

5. PENÍZE BEZ PNUTÍ Věřím ve svobodu přijímat nebo odmítat jakoukoli měnu nebo jiné formy peněz, založenou výhradně na mém osobním posouzení jejich hodnoty, protože monopol na vydávání peněz a moc přinutit ostatní, aby je přijali, vede ke korupci, inflaci, a legalizované loupení.

6. ROVNOST PODLE ZÁKONA Domnívám se, že všichni občané by si měli být před zákonem rovni, bez ohledu na jejich národnostní původ, rasu, náboženství, pohlaví, vzdělání, ekonomické postavení, životní styl nebo politický názor. Stejně tak by žádná třída neměla být upřednostňována, bez ohledu na zásluhy nebo popularitu její příčiny. Upřednostňovat jednu třídu před druhou není rovnost podle zákona.

7. VELKÝ VŮDCE Věřím, že vedení je přirozeným důsledkem lidské dynamiky a je nezbytné pro společenský řád a rozsáhlé úkoly. Existují však dva typy vedení. Jeden je založen na nátlaku a nařízení, které lze nalézt ve vojenských organizacích a totalitních politických systémech. Druhý je založen na přesvědčování a dobrém příkladu, který lze nalézt v dobrovolných organizacích a svobodných politických systémech. Musíme lídry hodnotit nejen podle jejich stanovených cílů, ale také podle toho, jaký typ vedení nabízejí. Jejich cíle mohou být obdivuhodné, ale způsob, jakým tyto cíle sledují, může být tyranie. Všechny moderní totalitní systémy mají „velkého vůdce“, který tvrdí, že zastupuje nejlepší zájmy lidu, ale který je ve skutečnosti pouhým diktátorem. Skutečně velcí političtí vůdci touto cestou nejdou.

8. SPRÁVNÁ ÚLOHA STÁTU Věřím, že správná role státu je negativní, nikoli pozitivní; defenzivní, nikoli agresivní. Je to chránit, ne poskytovat; neboť je-li státu udělena pravomoc se o jedny starat, musí umět i brát druhým, a to vždy vede k legalizovanému drancování a ztrátě svobody. Pokud je stát dostatečně mocný, aby nám dal vše, co chceme, bude také dostatečně mocný, aby nám vzal vše, co máme. Správnou funkcí státu je tedy chránit životy, svobodu a majetek svých občanů, nic víc. Nejlepší je ten stát, který vládne nejméně.

V každodenní aplikaci lze The Creed of Freedom redukovat na tři jednoduchá pravidla. Říkáme jim…

TŘI PŘIKÁZÁNÍ SVOBODY

INDIVIDUÁLNÍ PRÁVA
Práva mají pouze jednotlivci, nikoli skupiny. Proto neobětujte práva žádného jednotlivce nebo menšiny za údajná práva skupin.

ROVNOST PODLE ZÁKONA
Upřednostňovat jednu třídu občanů před ostatními není rovnost podle zákona. Proto nepodpořte žádný zákon, který neplatí pro všechny občany stejně.

POUZE OBRANA
Správnou funkcí státu je chránit, ne poskytovat. Proto neschvalujte nátlak za žádným účelem kromě ochrany lidského života, svobody nebo majetku. (To je princip neagrese.)

TŘI PILÍŘE SVOBODY

Jiný způsob, jak se na tyto principy dívat, je považovat je za tři pilíře svobody. Jsou to pojmy, které jsou základem ideologie individualismu, a individualismus je nepostradatelným základem svobody. Pro racionální a historickou podporu pro The Creed of Freedom viz The Chasm.

Přeložila a doplnila Myšpule

Zdroj: https://freedomforceinternational.org/creed-of-freedom/