My všichni žijeme, aniž bychom si mnozí tento fakt vůbec uvědomovali, uprostřed nelítostné celosvětové, globální války. Neuvědomujeme si tento fakt, protože neslyšíme střelbu v ulicích našich měst, nevidíme zprávy o milionech zastřelených na nějaké vzdálené či bližší válečné frontě, nad hlavou nám nelétají vojenské stíhačky, vrtulníky nebo dokonce rakety, v tom nejhorším scénáři navíc opatřené atomovými hlavicemi. Přesto to tak je. Po dva tisíce let se síly temna snaží o likvidaci všeho „slovanského“, o vymýcení všeho, co se týká Starověrců, slovanské kultury a tradic z našich dějin, vymazání Slovanů z historické paměti lidstva. V 18.století došlo v Rusku k národnímu povstání proti tyranii a protiruským snahám Petra I., které bylo krvavě potlačeno a jasně ukázalo krvelačnost těchto temných sil. Car nařídil holit si brady, nařídil nošení „německého“ oblečení místo tradičního ruského lidového odívání apod. Na odpor se postavili Staroverci a Staroobradníci v sibiřském městě Tara roku 7230 (1722 n.l. podle nového kalendáře), šlo o tzv.“Tarské povstání“ (o tom se ve škole taky neučíme). Na základě této události pak proběhla snaha o fyzickou likvidaci veškerých Staroobradníků po celém Rusku. Rok Tura přichází každých 16 let a v těchto periodách přichází temné síly, které se periodicky dostávají k moci aby prolévali krev nevinných lidí.Jako příklad nám mohou posloužit všeobecně známé události 20.století: Rok 7422 (1914) počátek první světové války, rok 7438 (1930) likvidace Kazackého způsobu života a soukromého obhospodařování zemědělské půdy na území dnešního Ruska, rok 7470 (1962) postřílení dělníků v Novočerkasku, rok 7502 (1993) krvavé události v Moskvě….
Je to válka slov, válka informací, nebo spíše dezinformací, ideologie, manipulace s naší myslí a lží, překrucování a zamlčování. Jak je třeba možné, že se v rámci základního vzdělávání děti nikdy ani nedoví o existenci Tartárie?! Přitom to byl jeden z největších státních útvarů v naší starověké historii! Jen proto, že Tartárie v podstatě kopírovala území současného Ruska? A co má jako být? Ruská federace není ani lepší, ale ani horší státní útvar, nebo společenské zřízení než jsou Spojené Státy, nebo Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Jenže na rozdíl od obou právě jmenovaných, je celková zadluženost Ruské federace zdaleka nejmenší a to dokonce na celém světě. Takže ačkoli má Ruská federace nižší HDP než USA a Británie, tak na rozdíl od nich nežije na dluh. Celkový státní dluh USA i Británie celkově mnohonásobně převyšuje jejich HDP!
A velké mocnosti mají dnes zásadní problém. Ačkoliv disponují jaderným potenciálem schopným v pohodě zlikvidovat celou planetu, je jim naprosto k ničemu, nechtějí-li zlikvidovat i sami sebe a nechtějí-li žít po stovky let na radiací zamořené planetě na které se ven dá jít pouze ve skafandru. To samé platí i pro území nepřátelských států. Nemá smysl jejich území zničit jadernými zbraněmi, to by nedávalo žádný smysl. Co smysl dává, je pozabíjet jejich obyvatelstvo a potom zabrat jejich vylidněné území, protože na něm nebude již nikdo, kdo by je chránil! Hlavní zbraní této současné a postmoderní války jsou proto informace a jejich mediální zkreslování do vylhaného obrazu skutečnosti. Informace, implementace cizích programů reality do vědomí obyvatel zemí, které mají být obsazeny jsou účinné zbraně, které planetu nezamoří radiací a přesto vedou ke kýženému výsledku. Právě proto jsou nám zamlčovány naše vlastní kořeny, naše rodná tradice a víra. Klanění se cizím předkům je zradou těch vlastních! My všichni a mne samotnou nevyjímaje, my moderní lidé České současnosti, jimž však většinou zcela chybí hluboká védská moudrost našich vzdálených předků, leckdy ani nedokážeme vyřešit své běžné životní problémy, mnozí z nás to prostě vzdají a celé dlouhé roky trpí a nakonec zemřou aniž by našli odpověď na ty nejzákladnější otázky vlastní existence. Cizí kulturu a cizí historii přijímáme za svoji vlastní, aniž bychom byli schopni dohlédnout veškerých důsledků, které to pro nás v poměrně krátkém časovém horizontu může mít!
My, moderní lidé dneška, zbavení svých duchovních a historických kořenů, se většinou podvědomě vyhýbáme všem složitějším životním situacím, rozhodným činům a místo tvůrčího a harmonického žití, živoříme v kapitalismem pozlacené šedi všednosti, šílení touhou vydělat na všechny lákavé nepotřebné a planetu ničící nesmysly, které se nám tak impozantním způsobem nabízí za rozzářenými výlohami. Přestali jsme si vážit svého vlastního pozemského bytí. Smyslem života se stalo vydělávání peněz, za které se nedá koupit nic z toho, co pozemský život dělá příjemným, harmonickým, šťastným a tvůrčím. Za peníze se dá koupit pouze zboží, věci s velmi omezenou životností nepřinášející nám ovšem žádný skutečný pocit štěstí, jen jeho falešnou náhražku, že máme o něco víc, než mají druzí. My, lidé, se v současnosti bereme až příliš moc vážně. A čím víc toho máme, čím více zbytečných a nepotřebných věcí jsme schopni nashromáždit, čím víc peněz dokážeme vydělat, tím se cítíme důležitější. Naše Ego těší mít víc, než mají ti druzí, naše Ego miluje ty obdivné pohledy kolemjdoucích, když sedíme v úplně novém autě, nejlíp za pár miliónů a výfuk s perfektně vyladěným mohutným zvukem na sebe upoutává jejich pozornost. Jen to, že my to auto „máme“ to my v něm sedíme a jedeme, zatímco ti ostatní ho nemají a mohou ho leda obdivovat, tak v nás vyvolává velmi příjemný pocit, který už je skoro zaměnitelný za skutečný pocit štěstí. Není to ovšem skutečné štěstí, je to jen jakási jeho falešná náhrada. Hmotné věci neumí vyvolat v člověku ten „pravý pocit“ skutečného štěstí, jen jeho jakousi napodobeninu. Dobrovolně si odčerpáváme velmi podstatnou část své živy (životní energie, síly, prány, čhi..) na utvrzování se našeho ega o své důležitosti. Krásy skutečného světa, které v nás mohou vyvolat pocit skutečného štěstí, nikoliv jeho falešnou náhradu pramenící z pocitu, že mám o něco málo víc, než mají ti druzí, a který nám vychází vstříc svými možnostmi, jakoby náhodami, svoji harmonií a krásou, ale i možnostmi úspěchu, pak v té šedi konzumní průměrnosti a v nepochopení své vlastní existence nedokážeme skutečně ani hluboce vnímat, prožívat, a bohužel leckdy dokonce ani chápat.
Sama se odkazem prastaré slovanské kultury, rodné víry, tedy naší původní védské, slovanské a árijské kulturní tradicí, intenzivně zabývám již od roku 2010 a velmi dobře vím, jak je obtížné vyhledat relevantní informace, i když se situace s každým rokem přicházejícího „slovanského obrození“ výrazně zlepšuje. Tomuto obrození naší původní a hlavně vlastní kulturní tradice, která byla zcela záměrně po mnoho let devastována temnými vampýrickými entitami odkudsi z hlubin vesmíru, chci napomoci tímto webem s pevně věřím, že poctivou snahou o co nejpodrobnější sumarizaci informací o naší rodné, prastaré a původní védské slovanské kultuře, o naší rodné tradici, naší rodné víře…
Cizím umem svůj život nepoznáš a moudřejším se nestaneš, pravil Volchv Velimudr.
Žádná tíživá životní situace totiž nevznikla v našem životě jen tak, bez příčiny, pouhou náhodou, každá má svoji příčinu i svůj důsledek. Následkem bývají právě ty konkrétní negativní životní situace, které se nám v různých podobách opakují a vrací i v dalších životech, včetně tohoto. Znovuobjevením vlastních duchovních kořenů a tradice vycházející z tisícileté zkušenosti našich vlastních předků (nás samých v minulosti) se jim můžeme vyhnout. Odhalíme totiž příčiny jejich vzniku v nás samých. Objevíme znovu opravdovou lásku i skutečnou radost, ale i další velké „vznešené“ city, zahrabané ovšem pod nánosem bahna z převážné většině negativních emocí ze svého současného životního utrpení.
Již pouhé pochopení toho, že naše podstata není tělesná, ale duchovní, a že naše duše je tudíž „věčná“ (rozhodně z úhlu pohledu času běžné materiální existence), že ve Stvoření, jehož jsme se stali jednou provždy nedílnou součástí už pouhým faktem našeho zrození, probíhá jakýsi inteligentní plán životních cyklů, nebo bychom mohli říci „evoluce duše“, či ducha, člověku přináší jakousi větší životní „jistotu“ či jen spokojenost s vlastním bytím. A také to zbavuje onoho věčného a potlačovaného strachu ze smrti. Ono je vůbec téma smrti již během našeho života mnohem důležitější, než si je ochoten moderní člověk připustit. Přemýšlejte každý den pouhých pět minut o vlastní smrti, zbavte se pocitu vlastní důležitosti a přestaňte se brát tak moc vážně a zažijete skutečný zázrak – změní se vám celý život!
Myšpule roku 7528
od Uzavření Míru v Hvězdném Chrámu
A řekl Oru Svarog:
„A jako moje dílo jsem vás vlastníma rukama vytvořil.
Ať je zjeveno, že jste synové Stvořitele, a jednejte jako synové Stvořitele.
Buďte mými dětmi a Dažbog bude vaším otcem.
Jeho poslouchejte a jednejte dle něj: jak on řekne, vy učiňte.“
Napsat komentář