Počet uvězněných novinářů dosahuje rekordních hodnot

Server activistpost.com vydal znepokojující článek výše uvedeného názvu, který se velmi týká i nás tady v kotlince české. Soudy s Tušlem, Čermákem, nebo Ladislavem Vrábelem totiž nejsou o ničem jiném. Svoboda slova je celosvětově značně omezována, a to nejen v zemích jako je Írán, Čína nebo Rusko, ale počet vězněných novinářů a aktivistů narůstá i u nás, v Německu, ve Francii a v neposlední řadě i v USA. Po výrazném omezení svobody slova a zavedení cenzury dnes volají úřady, vlády a různé nadnárodní organizace celého světa od EU, přes USA až třeba po takové OSN nebo WEF. Ovečky se probouzí rychleji než by mocipáni tohoto světa chtěli, je proto potřeba je umlčet

Autorem originálního článku je Tyler Durden

V roce 2022 bylo za výkon své práce uvězněno více  novinářů  než kdykoli předtím.

Jak uvádí Martin Armstrong ze Statista , podle údajů  Výboru pro ochranu novinářů (CPJ) bylo loni ve 30 různých zemích uvězněno asi 363 novinářů  .

Do roku 2021 už počet zadržených přesáhl 300 – od roku 2015 zhruba dvojnásobek. Alarmující trend, který je podle expertů známkou zhoršování svobody tisku na celém světě.

V roce 2022 byl největší počet novinářů držen v íránském vězení (62 osob), v Číně (43) a Myanmaru, kde bylo na konci roku uvězněno 42 lidí.

Znepokojení vyvolává i vývoj ve východní Evropě – zatčení novináře Wall Street Journal Evana Gershkoviče ruskými úřady je jedním z nedávných indikátorů tamní situace. Gershkovich byl zatčen, když informoval o válce na Ukrajině  a je prvním americkým novinářem od konce studené války, který byl v Rusku zadržen na základě obvinění ze špionáže.

Zdroj: ZeroHedge přes: https://www.activistpost.com/2023/04/the-number-of-jailed-journalists-reaches-record-high.html

PODPOŘTE MYŠPULE SVĚT !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů. Přispějete-li na jejich provoz a udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule

Anunnaki A Strom Stvoření

V souvislosti s pravděpodobným návratem planety X. přezdívané také jako Železná planeta, nebo Nibiru jsou často zmiňováni původní obyvatelé této planety, tajemní Annunaki, mimozemšťané, jejichž genetické experimenty údajně vytvořili současnou lidskou rasu. Nebo spíše rasy… HumensAreFree o tom přinesl článek výše uvedeného názvu, který obsahuje velmi důležité informace, které mohou i nám dnes doslova zachránit náš život, budeme-li na ně ovšem všichni brát zřetel. Můj osobní dojem po prvním přečtení originálu byl takový, že právě kvůli tomu je tato prastará historie lidstva před námi až do dnes utajována, mocní tohoto světa totiž nemají vůbec žádný zájem na naší záchraně, stejně jako jej kdysi neměli ani naši stvořitelé Annunaki (nebo část z nich určitě) oni nepotřebují sebe-vědomé lidstvo na vysokých vibračních úrovních, oni potřebují jen zcela poslušné a nevědomé otroky a dělníky v nevelkém počtu:

Z gnostického fragmentu, Kain a Ábel :

„A první vládce uviděl pannu, která stála s Adamem, a viděl, že se v ní zjevila živá, zářící myšlenka.

A Aldabaotha naplnil nedostatek známosti. Nyní se to prozíravost celku dozvěděla a vyslala určité bytosti, které z Evy ulovily život (Zoë).

I poskvrnil ji první vladař a zplodil její dva syny — prvního a druhého, Eloima a Iaue. Eloim má tvář medvěda; Iaue, tvář kočky.

Jeden je spravedlivý, druhý je nespravedlivý: Iaue je spravedlivý, Eloim je nespravedlivý. Ustanovilo Iaue ve vedení ohně a větru a ustanovilo Eloima ve vedení vody a země. A nazval je jmény Kain a Ábel , s úmyslem podvodu…

Anunnaki A Strom života

„Až do dnešních dnů zůstal pohlavní styk , který pocházel od prvního vládce. A v ženě, která patřila Adamovi, to zaselo semeno touhy; a pohlavním stykem vyvolalo zrození k obrazu současných těl.

„A dodal jim část svého padělaného ducha.“ A ustanovil je dvěma vládci, aby měli na starosti říše, takže vládli nad jeskyní.“

Gnostická písma, jako je to citované výše, popisují, jak byla Eva jakoby „znásilněna“ hadem, aby pak porodila Kaina a Ábela, a který jí dokonce dodal kousek ze svého „zlého“ nebo „falešného ducha“.

Mnoho aspektů sumerských textů nám také naznačuje, že to byl právě Enki, kdo byl přitom s jeho výtvorem ve fyzicky důvěrný.

V biblické verzi se uvádí, že Eva měla pomoc od „Pána“ se svými prvními dvěma syny, Kainem a Ábelem; a s jejich třetím synem Sethem to byl Adam, kdo se stal otcem „syna“, který byl konečně podobný svému otci:

Genesis: 4:1 „…a porodila Kainovo slovo. „Získal jsem muže s pomocí Páně. A znovu porodila jeho bratra Abela…

Genesis 5:3 „Když Adam žil sto třicet let, zplodil syna ke své podobě podle svého obrazu a dal mu jméno Set.“

Podle gnostických písem byla důležitost Kaina v tom, že byl přímo produkován Enkim a Kâvou, takže jeho krev byla ze tří čtvrtin Anunnaki, zatímco jeho nevlastní bratři, Hevel a Satânael (známější jako Abel a Seth), byli méně než z poloviny původními Anunnaki, a kteří byli potomky Atâbba a Kâva (Adama a Evy).

Kainova krev Anunnaki byla tak pokročilá, že se říkalo, že krev jeho bratra Abela je ve srovnání s ním připoutaná k zemi.

V písmech se také vyprávělo, že Kain „se „vznesl vysoko nad Ábela“, takže krev jeho bratra byla jakoby spolknuta do země – ale tento původní popis byl pak zcela nesprávně interpretován pro moderní Bibli, která nyní tvrdí, že Kain „povstal proti bratru Abelovi“ a prolil jeho krev na zem. To ovšem přitom ale není vůbec totéž.

Ve skutečnosti jsou Adam a Eva ve smyslu stvoření těchto bohů, něčím, co vlastně jen označovalo dvě různé rasy lidí a nejsou to tedy nějací dva konkrétní jedinci – adama a eva.

První rasa lidí, která byla zplozena „evou“, tak byla tehdy vyšlechtěna bohy díky umělému oplodnění a nikoliv jejich fyzickými sexuálními akty.

To vedlo až k tomu, že synové Cain a Abel byli geneticky pozměněni, aby lépe odpovídali tehdejším potřebám Anunnaki a nebylo k nim přistupováno geneticky náhodně , jak by bylo typické pro normální lidské narození.

Eloim/Kain „měl tvář medvěda“, čímž byl černý; „Iaue, kočičí tvář“ – perská kočka – zbělela.

K tomu došlo před 230 000 lety během prvního Enkiho experimentu s cílem vytvořit na zemi dělnickou rasu.

Toto je ten moment, ve kterém náš mitochondriální výzkum zjistil, že „všechny rasy“ zřejmě pochází z jedné společné matky – „Evy“.

„Nejstarší skutečný člověk v Africe, Homo sapiens, pochází z doby před více než 200 000 lety. Homo sapiens, lovec-sběrač schopný vyrábět hrubé kamenné nástroje, se spojil s ostatními a vytvořil tak první kočovné skupiny; nakonec se tyto kočovné národy Sanů rozšířily po celém africkém kontinentu. Odlišné rasy lidí tedy pocházejí přibližně z doby 10 000 let před naším letopočtem.

„Postupně rostoucí černošská populace, která zvládla domestikaci zvířat a zemědělství, donutila jít některé skupiny Sanů do méně pohostinných oblastí.“ (Encarta)

Kain zabil Ábela, protože byli vzájemně zcela odlišní, jeden byl totiž černý a ten druhý bílý.

Kain byl totiž skutečně černým synem Adama a Evy – vznikla černošská rasa potomků, jak nám to již naznačovalo mormonské náboženství, které vždy považovalo černou rasu za Kainovo znamení. Abel by pak jejich bílý syn, bílý potomek.

Mezi těmito dvěma rasami vypukla válka a poprvé mezi lidmi společného původu na této planetě, po Anunnaki – tak tato válka byla vedena mezi těmito dvěma rasami.

Nyní se podívejte na dvě kurzívou psané části těchto citátů pouze v obráceném pořadí: „A dodalo jim část svého padělaného ducha… s ohledem na lsti.

A ten trik, který tito mimozemští bohové využili, spočíval v tom, že mezi těmito dvěma rasami rozmnožili takovou vzájemnou žárlivost a předsudky, že by kvůli tomu mohly spolu být navždy ve vzájemné válce, přesně podle hesla – „rozděl a panuj“ – což byl způsob, jakým šlo zajistit, aby bohové mohli vždy zůstat u moci nad oběma válčícími rasami. (pro zajímavost srovnej s dneškem)

Když zde použijeme termín ‚černý‘, „je to z tmavé pleti, kterou lze nalézt u mnoha kmenů na Středním východě, spíše než z černosti pleti afrických negroidů,“ říkají The Nine.

Například takoví Mormoni jsou do dnes velmi přísní v tom, aby všichni jejich stoupenci prozkoumali svoji genealogii. Není to vůbec tak dávno, že pokud jste měli Kainovu krev, tak jste nemohli být pokřtěni jako příslušníci mormonské církve.

Velmi dlouho nebyli černoši vůbec přijímáni. Nyní, v místech, jako je Brazílie, kde se mormonské náboženství velice rychle šíří, se od všech nových členů vyžaduje, aby prokázali svůj rodokmen tři generace nazpět, aby do církve vůbec mohli vstoupit.

Pokud ovšem v sobě měli nějakou černou krev, tak nesměli být pokřtěni.

„Hospodin věnoval pozornost Abelovi a jeho oběti;
Kainovi a jeho oběti nevěnoval žádnou pozornost.
Takže Kain byl proto velmi rozzlobený“

Rasa Kaina byla rasou farmářů, rasa Ábela pak byla rasou pastevců ovcí.

Anunnaki, kteří byli stejně pojídači masa jako kdokoli jiný, ​​kdo žili zde na Zemi, tak dali přednost rase Abelových obětovačů masa před rasou Cainových obětovačů obilí. Proto právě vznikl onen archetyp „tělesných“ obětí, který od té doby přetrvává.

To však vyvolalo v Kainově rase velkou žárlivost a proto mezi nimi začala válka.

„Kain přišel na svého bratra Ábela a zabil ho… Hospodin tedy dal na Kaina znamení, aby ho neubil, kdo by ho našel.“

Stejně tak jako fyzický atribut černé pleti, tak i toto Kainovo znamení bylo také symbolem jistého emocionálního postoje jeho nositele, tedy archetypu žárlivosti a pocitu pronásledování.

Rasa Kaina se pak celá přesunula do země Nod a rozmnožila se smícháním s ostatními lidskými rasami v oblasti. A tak začala vláda Homo sapiens, a skutečný počátek existence moderního člověka.

Přestože se obilí v té době ještě nepěstovalo a domestikovaná zvířata v této oblasti ještě nebyla běžně chována, tak ale Anunnaki byli schopni vytvořit mnoho různých věcí, stejně jako některé, které byly přivezeny z jejich domovské planety, v tom, co tehdy nazývali svou „komorou stvoření“.

„Enki a Enlil jdou na DU.KU, „očistné místo“, „komoru stvoření bohů“, a kde přivedli na svět Lahar (dobytek poskytující vlnu) a Anshan (obilí) – ti dva bojovali o souhlas bohů – Enlil a Enki zjistili, že farmáři jsou pro ně podstatnější…“

V Gnostickém Písmu, v Knize Adama a Evy , tak má Eva sen, ve kterém vidí „krev Ábela, jak stéká do úst Kaina, jeho bratra“, a tak pro každého z nich vytvoří samostatné obydlí – samostatné město, pro každý z kmenů. 

Válka se přesto odehraje. Adam a Eva pak vytvoří náhradní kmen, Sheth (Seth – což znamená „náhrada“), aby pokračovali v díle Kaina a Ábela. Adam umírá a vypráví, že byl vzat do ohnivého vozu (vesmírné lodi), a podobně jako Enoch, tak také Adam vidí „hořící tvář boha“.

Znakem, kterým se Kain dal odlišit od ostatních Adamových dětí, byla právě jeho černá kůže. Noe, jako doslova dítě bohů, se narodil s velmi, ale velmi bílou kůží. Kain a jeho potomci žili pak odděleně od ostatních Adamových potomků.

Boj mezi Kainem a Abelem je zjevně v mnoha ohledech archetypální, a to nejen kvůli problémům, které mezi těmito dvěma rasami vznikly kvůli rozdílné barvě jejich pleti.

Tento příběh bratrů ve válce také vychází z kosmického archetypu ARTOLA a Lucifera, dvou „synů“ Enjliou a Callie, jejich kosmických rodičů.

Jistě, ve vědomí některých lidí, jak se to dodnes odráží v mormonském postoji, je tmavá barva kůže přirovnávána k temným silám, a bílá kůže ke Světlu Božímu.

Archetypálně by to bylo Světlo OTCE a ARTOLA proti Luciferově temnotě. Barva kůže člověka však nemá nic společného s duší člověka.

S ohledem na archetypy Kaina a Ábela, Josefa a jeho bratrů, Jákoba a Ezaua a marnotratného syna, tak jsme dodnes my všichni pouze marnotratnými syny.

Marnotratný syn je ten, kdo opustí svůj domov, ten, kdo utratí celé své dědictví, ale pokorně se pak vrátí, aby ho jeho Otec znovu přijal. Ostatní bratři, kteří zůstali doma, aby tam zatím tvrdě pracovali, na něj však žárlí. Zlobí se a stěžují si.

Otcovou odpovědí je říci, že i on je jeho syn, kterého vroucně miluje – ale miluje ho bez podmínek a je rád, že ho má zase doma.

Kdybychom toto měli všichni na paměti v každém okamžiku našeho života, tak celý náš život by byl o tolik jiný.

Pravý OTEC nás totiž nikdy nesoudí, jediné, co chce, je vidět nás jednoho dne bezpečně zpátky doma.

Noe

Jednou z mezopotámských verzí událostí vedoucích ke světové potopě je text známý svými úvodními slovy „Když bohové mají rádi lidi“…

Příběh vypráví o tom, jak se Anu, vládce Nibiru (možná však jen kapitán mateřské lodi?), vrátil z návštěvy Země poté, co zařídil rozdělení sil a území na Zemi mezi své vlastní znepřátelené syny, nevlastní bratry Enlila („Pána Command“) a Enkiho („Pána Země“).

Ve svém konečném rozhodnutí pak Anu pověřuje Enkiho těžbou zlata v Africe a Enlila rafinérskými operacemi a řízením kosmodromu zhruba někde na území dnešního Středního východu.

Po popisu tvrdé práce Anunnaki přidělených do dolů, jejich následné vzpoury a následného stvoření prostřednictvím genetického inženýrství Enkim a jeho nevlastní sestrou Ninsirhag z rasy Adamu, „primitivní lidské dělníky“, tento epos popisuje, jak se lidstvo začalo postupně množit. .

Časem začalo lidstvo Enlila rozčilovat jeho přílišnými „konjugacemi“, zejména s Anunnaki (situace odrážející se právě v té známé biblické verzi příběhu o potopě); a Enlil přemohl Velké Anunnaki v jejich Radě, aby využili předvídané katastrofy přicházející záplavové vlny k vymazání celého Lidstva z povrchu Zemského.

Enki, i když se zapřísáhl, že svá rozhodnutí uchová před lidstvem navždy v tajnosti, tak ale přesto nebyl s rozhodnutím vůbec spokojen a stále hledal nějaké způsoby, jak by ho mohl zmařit.

Rozhodne se toho dosáhnout prostřednictvím prostředníka Atra-Hasis (ten, který je mimořádně moudrý“), syna Enkiho s lidskou matkou – což je také potvrzení, že Noe byl skutečným dítětem bohů.

Text, který občas přebírá biografický styl samotného Atra-Hasis, jej pak cituje:

„Jsem Atra-Hasis; Žil jsem v chrámu Enkiho, svého pána“ – prohlášení, které nám zcela jasně potvrzuje existenci chrámu v těchto vzdálených před deluviálních dobách a také jeho skutečný účel pro ubytovávání bohů a jejich hostů, nikoli jako místo jejich uctívání.

Popisuje také stále více se zhoršující klimatické podmínky na jedné straně a tvrdá Enlilova opatření proti lidstvu na straně druhé v období těsně před potopou, text cituje Enkiho radu lidem prostřednictvím Atra-Hasis, jak protestovat proti Enlilovým nařízením: uctívání bohů by mělo okamžitě přestat! (Opět se nabízí srovnání s dneškem, zhoršující se klimatické podmínky a tvrdá opatření současné vládnoucí elity proti lidstvu)

„Enki otevřel ústa a oslovil svého sluhu,“ a řekl mu toto:

Starší na znamení svolají do sněmovny radu. Nechť hlasatelé hlasitě hlásají po celé zemi příkaz : Neměj úctu ke svým bohům, nemodli se více ke svým bohyním. (nepřipomíná vám to opět něčím současnost?)

Jak se situace stále více zhoršuje a den katastrofy se blíží, tak Atra-Hasis setrvává ve své přímluvě u svého boha Enkiho.

„Do chrámu svého boha… vkročil… každý den plakal a ráno mu přinášel obětiny.“

Při hledání pomoci Enkiho k odvrácení zániku lidstva „volal jménem svého boha“ – slovy, která používají stejnou terminologii jako ve výše citovaném verši Bible.

Nakonec se Enki rozhodne rozvrátit rozhodnutí Rady Anunnaki tím, že povolá Atra-Hasis do chrámu a promluví s ním nejspíše zpoza nějaké obrazovky.

Tato událost je připomínána na sumerské válcové pečeti, která ukazuje, jak mu takto Enki dává pokyny pro stavbu ponorného člunu, který by odolal vodám tsunami.

Enki radí Atra-Hasisovi, aby neztrácel čas, protože mu již zbývá pouhých sedm dní, než se ona katastrofa stane.

Aby Atra-Hasis neztrácel čas tak Enki uvedl do pohybu zařízení podobné hodinám:

„Otevřel vodní hodiny
a naplnil je;
Příchod potopy sedmé noci
pro něj označil.“

Tato obecně málo povšimnutá informace nám odhaluje, že čas byl tehdy měřen a uchováván v chrámech a že sledování času tedy sahá až do těch nejstarších, dokonce až do před deluviálních časů.

Více než to, tento příběh také ukazuje, že Anunnaki byli schopni sledovat, a také ji skutečně sledovali, frekvenci Země – to znamená Schumannovu rezonanci, na základě které nyní různí lidé předpovídají návrat naší planety nazpět do 5. dimenze.

Ve stejném příběhu, jaký je vyprávěn v Eposu o Gilgamešovi , byl Babyloňan jménem Utnapištim osloven princem Ea, který se tehdy postavil proti rozhodnutí zničit jeho stvoření, tedy druh Homo Sapiens.

Ea řekl Utnapishtimovi, že ostatní bohové plánují způsobit potopu, která má vyhladit lidskou rasu. Ea, který je v jiných spisech popisován jako mistr stavitel lodí a námořník, tak dává Utnapishtimovi přesné instrukce, jak postavit takovou loď, která by přežila přicházející povodeň.

Utnapishtim podle pokynů Ea a s pomocí svých přátel dokončí toto plavidlo dříve, než skutečně začne zaplavování země.

Utnapishtim pak naloží do člunu veškeré své zlato, svou rodinu a dobytek, nějaké řemeslníky a divoká zvířata a zvedne ji na hladinu moře.

Schopnost postavit archu za sedm dní není nic ve srovnání s některými jinými úspěchy, kterých byly tehdy tyto bytosti schopny.

Vezměme si například Gilgamešův a Enkiduův přílet do Baalbeku v Libanonu, což je podle mnohých skutečný kosmodrom, na kterém Anunnakiho plavidlo tehdy také skutečně přistálo a odstartovalo.

Nejprve ho hlídalo něco, co bylo pravděpodobně nějakým elektrickým silovým polem: „…neviditelná síla (která) jím procházela zpět a dvanáct dní pak ležel paralyzován.“

Již samotná ta plošina vzbuzovala úctu, byla postavena z obrovských kamenů rozložených, o ploše asi pět milionů čtverečních stop, spočívajících na masivních kamenných blocích, které váží stovky tun.

Tři kamenné bloky, každý o hmotnosti více než tisíc tun a známé jako Trilithony, byly vytěženy v údolí na míle daleko, kde jeden z těchto kolosálních kamenů až dodnes trčí ze země.

Ani v současné moderní době ještě žádné neexistuje zařízení, které by takovou váhu dokázalo zvednout; přesto s nimi v minulosti prokazatelně Anunnaki pohybovali a umisťovali je navíc na nová místa s velkou přesností.

Baalbek se následně stal posvátným místem pro Římany, Řeky a Kananejce a na původní přistávací plošině byl postaven chrám za chrámem.

V Moskevském literárním věstníku z února 1960 i profesor Agrest, doktor fyziky a matematiky, vyjádřil svůj názor, že není vyloučeno, že se může jednat o pozůstatky přistávací plochy postavené nějakými astronauty přilétajícími z Kosmu.

Bible nám říká, že celková doba patriarchů od Adama do Noeho a po potopě byla 1656 let.

Sitchin však odhaduje, že Noe se narodil asi před 49 000 lety s použitím 3600 letých SAR, což by ale stvoření Adama a Evy výrazně předcházelo.

Což ale také není úplně správně.

Povodeň

Podle Atra-Hasis, mezopotámské verzi příběhu Noema, potopě předcházelo dlouhé období neustálého zhoršování klimatu (opět srovnej se současností…)

Zvyšující se zima, snižování množství srážek a následné selhávání úrody plodin. V Eposu o Gilgamešovi také dodává, že to nebyla živá zvířata, která byla vzata na palubu archy – byla to jejich semena, která bylo zachována:

„Na palubu lodi vezmi semeno všech živých věcí,“ z nichž většina už stejně pravděpodobně byla tehdy ve skladu pro použití Anunnaki při množení a při jejich genetických experimentech.

Katastrofa začala přívalem „větru z jihu“ následovaným „obrovskou vlnou z jihu“. Vědecký časopis z 15 ledna 1993 znovu odhaluje, jak to tehdy mohlo vypadat:

„…Byla to kataklyzmatická povodeň, jejíž vody se řítily rychlostí 650 milionů kubických stop za sekundu a dorazily k pobřeží ve vlně vysoké 1500 stop. Přišla z jihu… a skutečně mohla zaplavit všechny hory v oblasti.“

Jak Sitchin pravděpodobně správně tuší, toto je ta doba, bezprostředně po potopě, kdy se Antarktida poprvé po eonech zbavila svého ledového obalu, tedy doba, kdy byly vytvořeny mapy zobrazující detaily Antarktidy bez ledu, které se později staly dostupné během 14. a 15. století v Evropě, tedy přibližně v době okolo plavby Kolumba.

Soupeření ale tehdy pokračovalo mezi dvěma nevlastními bratry, Enkim a Enlilem. Enlil hlasoval, aby nechal lidi zničit, Enki se je snažil naopak zachránit – alespoň tedy některé z nich, a to tím, že právě informoval Noaha o nadcházející katastrofě.

Skutečnost, že byli ochotni nechat svá stvoření zemřít, pokud ne dokonce zabít, nám opět trochu připomíná touhu doktora Frankensteina zničit své vlastní stvoření.

Noe a jeho manželka, kvůli Noemovu původu od bohů, „budou pro nás jako bohové“ tak byli tehdy zachráněni spolu s jeho rodinou a spolu s dalšími, kteří mu pomohli postavit archu.

Příběh knihy Genesis nám vypráví o tom, že lidé byli náhle potrestáni při incidentu v Babylonské věži za velmi podivný přestupek, který údajně spočíval v tom, že všichni mluvili stejným jazykem, takže se jejich „bůh“ potom rozhodl zmást jejich jazyky.

Ovšem v tomto případě se „bůh“ rozhodne nechat člověka úplně vymazat z povrchu Země, protože Enkiho rozčiluje skutečnost, že se lidstvo nadměrně „stýká“ zvláště s Anunnaki – s jeho vlastními muži, kteří se páří s dcerami lidí, protože o to šlo i tehdy především.

Také si uvědomte, jak málo Anunnaki bylo v té době na planetě ve srovnání s tím, kolik dělníků-otroků se tu v té době již rodilo.

To je problém, kterému čelilo mnoho zemí v průběhu historie a kterému čelí až do dnes – přílivu příliš mnoha migrantů, kteří se pak rozmnožují rychleji než původní obyvatelstvo.

Spíše než aby ohrozili sami sebe, tak silnou přesilu a to, jak stále více se množící otroci způsobují potíže, podobné třeba jaké měl Řím se Spartakem, tak by Enlil raději otřel tvář země od tolika lidských bytostí.

V obou případech to však nebyla jen pouhá žárlivost, nebo co to vlastně bylo, co Enlil cítil vůči lidstvu a Anunnaki vůči svým mužům a dokonce i ženám, byla to také skutečnost, že věděl, co způsobuje rychlejší sestup planety zpět do 3. dimenze.

Viděl, že jeho lidé uvízli v „husté fyzičnosti“, která uvěznila všechny, kdo sem přijdou, jak o tom mluví The Nine.

Byly to ty stejné aberace probíhající v této době také v Atlantidě , které nejspíše mohli způsobit nakonec i její úpadek – nižší astrální nebo 4. dimenze, kterou svět procházel a která se ocitla znovu na cestě zpět po žebříku stvoření.

Vibrace a koloběh planety v různých dimenzích totiž není jen přirozeným cyklem času a pokroku, ale je také odrazem vědomí všech bytostí na ní žijících (důležité poznání pro dnešní dobu)

Jak se vibrace chování obyvatel planety postupně snižovaly, tak klesaly také vibrace celé planety, které nakonec vedly až k jakémusi poslednímu zařazení na 3. rychlostní stupeň – tedy nazpět do třetí dimenze, ve které jsme byli uvězněni posledních asi 11 000 let.

A tak opět přišel Pád člověka, symbolizující však také pád celé naší planety až do 3. dimenze:

„… Moje srdeční čakra nebyla od pádu Atlantidy plně posílena, stejně jako vaše. Když Atlantida padla, všechny bytosti, které zde žily, začaly prožívat planetu z omezeného, ​​trojrozměrného pohledu… bylo nutné, aby byly vaše čakry uzavřeny; jinak byste zůstali multidimenzionální a nikdy byste se zde plně nezhmotnili.“ (Clow)

Nebyl to proces přes noc, jak již bylo řečeno dříve, ale když přišel poslední čas, tak Potopa vymazala tvář Země dočista s výjimkou Noema a Archy a těch, kteří přežili na vrcholcích hor různých míst rozptýlených po celé planetě. .

Potopa však nebyla jen spousta vody. Stejně jako vědci studující pterodaktyly tvrdí, že by nemohli létat, pokud by atmosférický tlak nebyl dvojnásobný, než je dnes, tak se atmosférický tlak mění také s tím, jak jsou rozměry nižší.

Pro lidskou rasu na Zemi to byla téměř vyřazovací rána.

Anunnaki tehdy předvídali, že to přijde, protože měli své „pozorovatele“ rozmístěné na obloze nad hlavou, ale protože nibiruanská elitní hierarchie byla tehdy nespokojená s účinkem, který toto celé páření mělo na jejich vlastní lidi, tak byli tehdy „šťastní“, když viděli zničení lidské rasy.

„Enlil sledoval tento vývoj s rostoucími obavami. Původní účel příchodu na Zemi, smysl jejich poslání, oddanost úkolu – byly rozptýleny a pryč. Zdálo se, že pouze dobrý život je tím hlavním zájmem Anunnaki – a navíc s rasou jakýchsi hybridů!“

Kvůli své úloze ‚svádění‘ bohů k sexu s nimi, by pak ale ženy mohly být v lidském podvědomí obviňovány z této potopy, ze zničení velké části života na Zemi a dokonce ze ‚zastrašování‘ bohů.

Tato vina by byla také zapsána do Bible, když Eva byla pokoušena hadem a následně pak ona pokoušela Adama, aby se také podílel na ochutnání ovoce Stromu poznání dobra a zla, podobně jako při páření lidských žen s Anunnaki, což způsobilo následně Pád.

Zde byl sex s bohy skutečně poznáním dobra a zla. Pouze Pád byl pádem vědomí lidí a žádná žena s tím neměla vůbec nic společného, rozhodně ne víc než samotní bohové nebo podobně jako Adam.

Jak Sitchin překládá trochu jiný příběh o Potopě ze starých sumerských textů, tak Potopa prý byla tehdy vytvořena průletem planety Nibiru poblíž planety Země na její neobvyklé oběžné dráze kolem Slunce. To však zdá se, také není pravda.

Katastrofa byla čistě přírodní silou, i když události odehrávající se na Zemi sloužily pouze k urychlení procesu snižování planety do 3. dimenze.

Anunnaki pocítili účinky přicházející dlouho před potopou, a to zejména na svých vlastních tělech, jelikož to podstatně urychlilo proces stárnutí.

Ale po povodni měli co do činění se zcela novou dimenzí, a to doslova.

Po pádu

Po potopě nezůstalo na Zemi tolik lidí, ani tolik nepřežilo.

Vše se vrátilo do stavu takové primitivnosti, jaký již nebyl na planetě viděn po mnoho tisíců a tisíců let. Bylo to, jako „otřít břidlici dočista, abyste mohli začít znovu“, a takto to bylo symbolicky také přeloženo.

Vědomí velké části civilizace bylo zcela ztraceno, když se tehdy člověk snažil zůstat naživu v tak primitivních podmínkách, v jakých se náhle ocitl.

Jak naznačuje Churchward, civilizace vedla k divokosti, nikoli naopak.

Trvalo dlouho, než se věci daly do pohybu. Anunnaki a další hvězdné národy pomohly s reimprintingem lidské rasy, která přežila, jinak by trvalo mnoho stovek tisíc, možná miliony let, aby lidé na Zemi znovu vybudovali to, co měla jejich rasa před potopou.

Přesto mezi duchovní hierarchií tu nebyla touha znovu vybudovat lidstvo až na úroveň atlantského stupně, protože by opět vyrostlo až do místa, kde se již Atlantida tehdy chystala svými experimenty zničit planetu a možná i velkou část sluneční soustavy jadernou a krystalovou energií.

Anunnaki se spářili se zvířaty už před touto dobou a na planetě proto mohla existovat také různá smíšená plemena tvorů, ke kterým by se duše nepřilepila – a to byli nejspíš ti bezduší, o kterých se tak často psalo v různých channelovaných materiálech.

Epos o Gilgamešovi

Bylo nutné, aby byly zcela zničeny, aby celé stvoření nebylo znečištěno jejich přítomností na planetě.

Ne, před 6 000 lety nedošlo k další potopě, jak někteří badatelé naznačují – bylo to nejspíš mnohem dříve, někdy v době kolem 9 000 př. n. l., jak nám Edgar Cayce a někteří další správně potvrzují.

Všechny záznamy z té doby před potopou byly jakoby vymazány, i když mnohé se znovu objeví, protože Sfinga a pyramidy budou časem moci sdílet svá tajemství.

To, co zbylo z lidstva, se pomalu obnovovalo, a to je také důvod, proč se v Sumeru objevily „první“ civilizace již v 6. tisíciletí př. n. l., 3 000 let po zničení Potopy.

Paměť člověka byla vymazána mnoha způsoby, ale již od nejstarších dnů Člověk věděl, že jeho stvořitelé přišli z nebes – Anunnaki je nazýval, což znamená doslova „Ti, kteří přišli z nebe na Zemi“.

Jejich skutečný příbytek byl v nebesích, což člověk také vždy věděl:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích“.

Ale ti z Anunnaki, kteří přišli a zůstali na Zemi, což člověk také věděl, tak mohli být uctíváni v chrámech.

Bylo to v této době, kolem vzestupu civilizace v Sumeru, kdy Sumerské královské seznamy popisují královskou vládu jako spuštěnou z nebe:

„…poté, co se Zemí přehnala potopa, tak královská moc byla svržena z nebe…“.

Vzhledem k tomu, že bohové nyní žijí na jiné dimenzionální úrovni, tak věci skutečně potřebovaly být tehdy spuštěny z nebe, ze 4. dimenze, kde sídlili bohové, do 3. dimenze, ve které žili lidé.

Jak Sitchin správně uvádí, zdá se, že některé velké úspěchy lidstva probíhají vždy po 3 600 letech, ačkoli přesné datování je obtížné.

Je to právě proto, že k vhodnému přiblížení, které Anunnakiům umožňuje cestovat na a z jejich skutečné domovské planety, tak zřejmě došlo každých 3 600 let.

Dokonce i po Pádu Anunnaki stále potřebovali použít červích děr k cestování na velké vzdálenosti napříč vesmírem ze souhvězdí Býka na planetu Zemi.

Ale jak se potopa stala vzdálenou vzpomínkou, tak i bohové se stali pouze mýty a legendami, protože už nebyli tak „fyzicky“ přítomni jako za starých časů.

Pokrok lidstva, který nazýváme pokrokem od paleolitu (starší doba kamenná) přes mezolit a neolit ​​(střední a nová doba kamenná)až k náhle se objevující sumerské civilizaci – tak každý z nich trvá pokaždé přibližně 3600 let:

• Nejstaršími identifikovatelnými kulturami jsou kultury ze starší doby kamenné neboli paleolitu (50 000 př. n. l. – 8 000 př. n. l.) – což byla doba před potopou. Tyto kultury zanechaly potomkům bohaté umělecké dědictví maleb na stěnách jeskyní; nejslavnější z těchto jeskynních maleb jsou v Lascaux v oblasti Dordogne v jihozápadní Francii, které zahrnují ty UFO.

• Střední doba kamenná nebo druhohorní (8000–4000 př. n. l.) byli lidé sběrači potravy jako jejich předkové, ale zanechali relativně málo pozůstatků. Bylo to bezprostředně po potopě, kdy byl člověk vržen zpět k jednoduchým způsobům obživy, jen aby vůbec dokázal přežít.

• Rolníci z doby nové kamenné (neolitu) (4 000 př. n. l. – 2 000 př. n. l.) ale již po sobě zanechali ve Francii několik tisíc pozoruhodných kamenných památek, včetně menhirů v Bretani, sochařských menhirů v jižní Francii a dolmenů , nebo třeba známé komorní hrobky, z údolí Loiry, Pařížské pánve a Champagne.

• Sofistikovanější kultury se objevily v době bronzové (2000–800 př. n. l.) a v době železné (8.–2. století př. n. l.), ale do té doby převzal vládu nový bůh – nový bůh pro nový věk.

Po povodni, když byly chrámy opět přestavěny, tak se „bohové stáhli do posvátných okrsků a do stupňovitých pyramid (zigguratů), v jejichž středu bylo ‚E‘ (doslova: Dům, příbytek) boha“.

Kromě kosmodromu a naváděcích zařízení bylo po potopě také potřeba zřídit nové řídící středisko mise, které by nahradilo to, které dříve existovalo v Nippuru.

Nippur

Město Nippur

Sitchin ve své knize Stairway to Heaven (Schodiště do nebe ) ukazuje potřebu ekvidistance tohoto centra od ostatních zařízení souvisejících s vesmírem, která tehdy určila jeho umístění na hoře Moria („Hoře řízení“), budoucím místě města Jeruzaléma, budoucí místo Šalamounova chrámu a také budoucí místo mešity El Aksá posvátné islámu.

V této době se také změnilo zaměření chrámů, protože tam již bohové „osobně“ nemohli chodit a mluvit s nimi. Bohové byli stále 4-dimenzionální, zatímco pozemská rovina byla nyní jen 3-dimenzionální.

Stejně jako ani nyní nemůžeme vidět bytosti ze 4. dimenze známé jako duchové nebo astrální entity, pokud nejsme psychicky vyjímečně nadaní, tak ani obyčejný člověk dnes by nyní nemohl vidět bohy, které kdysi mohli vidět jejich předkové. Místo toho by bylo nutné najít nějaké jiné formy komunikace.

Člověk a jeho bohové se opět setkali v chrámech, ale zcela jiným způsobem, a všechny ty znalosti, rituály a přesvědčení, které z toho časem vyplynuly, se dnes nazývají slovem náboženství.

Bohové odešli a kněžky pak pálily věčné ohně na jejich oltářích a čekaly na jejich příští návrat (symbolické archetypy jako jsou „zapálené svíce v okně“ a „žena čekající na návrat svého muže“).

Místo existence v přítomné blaženosti tak čekal Člověk na jejich návrat a možnost tohoto návratu se pro každou následující generaci stávala stále méně reálnou. Vytvořilo to jakýsi archetyp čekání na návrat bohů nebo Boha, který si ale všichni s sebou neseme podvědomě až dodnes.

Enoch, narozený z kněžky, která přijala boha, pak pokračoval v rodokmenu vyvolených, nebo jakýchsi polobohů, modré krve Země – napůl Nibiruanů, napůl pozemšťanů. Říká se, že Enoch žil až tisíc let, což byl velmi drakonický věk.

Chrámy se ovšem nyní již nestavěly jako v doslovném významu „domy Boží“ (tedy příbytek Bohů), ale právě již jen jako domy jejich uctívání.

Na jejich stavbu již také nedohlíželi osobně sami bohové, ale plány a modely se projevily jakoby ze vzduchu.

V roce 2100 př. n. l. ve městě Lagash dostal Gudea příkaz postavit chrám. Nejprve jej viděl ve snu, protože právě sny a vize jsou jedním ze způsobů, jak 4. dimenze stále interaguje s 3. dimenzí.

Později mu jeho model doslova „spadl do klína“, jak praví legendy o věcech padajících ze vzduchu. Objevil se také anděl, který držel tabulku z lapis lazuli a nakreslil mu na ni plán chrámu.

Dokonce i druhy cihel, které se měly na stavbu použít, byly nařízeny:

„Položil přede mě svatý košík; Na ni umístil čistou formu na výrobu cihel; ta určená cihla byla uvnitř.“

Jak bychom nyní měli být schopni vidět, tak technologie výstavby chrámů je velmi přesná umělecká forma, stejně jako při Stvoření samotného vesmíru – tak každý kus zde hraje svoji zcela určitou roli v celku, stejně jako každá jednotlivá duše hraje svoji specifickou roli ve větším plánu našeho OTCE.

Touha bohů po sexu s lidskými ženami se však nezmenšila. Nejvyšší úrovně chrámů se proto nyní staly „zónami soumraku“, oblastí, kde se 3. a 4. dimenze setkávaly a mísily, aby bohové mohli znovu přijít a mít sex s ženami ze 3. dimenze.

Bohem určené ženy, chrámové panny nebo panny vestálky, byly proto nyní drženy ve zvláštních domech sousedících s chrámovou oblastí.

Panny byly vybírány jako mladé a od začátku se sledovala jejich strava, byly zcela izolovány od ostatních znečišťujících vlivů, byly střeženy eunuchy, aby nedošlo k pokušení, a jejich stupeň duchovnosti byl pečlivě sledován, aby jejich vibrace byly stále vysoké. pro jejich průchod do tohoto smíšeného dimenzionálního světa.

Tyto tradice byly zachovány i poté, co bohové odešli, a na místech, jako je Jižní Amerika, byly tyto panny pokaždé brutálně zavražděny poté, co byly nuceny mít sex s kněžími , což v tomto hrozném případě zastupovalo bohy.

Chrámové panny byly oblíbené i v Ježíšově době a jeho matka Marie byla vychována jako chrámová panna židovskou sektou esénů, k níž patřila ona i Josef.

Kumarské národy v Nepálu stále ještě až do dnes drží mladé dívky od čtyř let až do puberty v chrámech, kde jsou uctívány a zacházeno je s nimi jako s bohyněmi.

Když byl královský majestát převeden z Kiše do Uruku na začátku třetího tisíciletí před naším letopočtem, tak sestával celý Uruk pouze z jednoho posvátného okrsku, z Kullabu.

Mormonská církev učí, že bůh sídlí na planetě zvané Kolob, planetě jménem Kochab (Beta Ursa Minor) v souhvězdí Malé medvědice.

Tento posvátný okrsek má totiž velmi pravděpodobně svůj název odvozen přesně podle této planety, která bude hrát v našem příběhu ke konci ještě mnohem větší roli.

Tam v posvátném okrsku měl bůh spát v „harému“ – „Gipar“ a měla jim být dána „Entu“ – „vyvolená panna“, která se později stala dcerou krále „posvátné panny. “

S Inannou, ženskou bohyní, převzala ‚Komnatu nočních rozkoší‘ a rozhodla se postavit město kolem svého chrámu.

K tomu potřebovala ME, ty přenosné malé předměty, které obsahovaly všechny znalosti a další aspekty vysoké civilizace, možná podobné dnešním kapesním počítačům nebo paměťovým čipům.

Aby je získala, tak svedla Enkiho.

Jako příklad toho, co se dělo mezi mimozemšťany 4. dimenze a lidmi 3. dimenze, máme příběh o Inanně milující se se dvěma králi, kde se uvádí:

Bude žít s Inannou
oddělený zdí; (který se později stal závojem při chrámových obřadech)
Budu bydlet s Inannou
V domě lapis lazuli v Arattě.
(lapis lazuli byl krystal používaný k udržení stavu 4. dimenze)
Na Inannu se bude dívat pouze ve snu;
(jak by byly vidět 4D bytosti ve 3. dimenzi)
Budu s ní ležet sladce ve zdobené posteli.
(zařízení je stále k dispozici v horních místnostech mnoha chrámů)
Inanna přiměje Dumuziho, jednoho z králů, aby ji „oral“.

Je to pastýř/král – jeho „smetana je dobrá, jeho mléko je světlé“.

Chce za manžela boha farmáře, který se bouří proti starým způsobům a vytváří archetyp „bílé“ ženy, která chce černého milence nebo milence tmavé pleti jako vzpouru proti svým vrstevníkům:

„Já, panna, farmář se ožením, farmář pěstuje mnoho rostlin, farmář pěstuje mnoho obilí.“

Dumuzi je zabit Mardukem a Inanna truchlí. Promění Gipar a jeho Gigunu v místo pro sexuální obřad známý jako obřad posvátného manželství (hierogamní), který se na starověkém Blízkém východě slavil téměř 2000 let a dodnes je pozůstatkem některých svatebních obřadů. .

Enoch říká, že ti z vyššího čísla (sedm archandělů) Strážců byli naštvaní, že náčelníci desítek začali učit své potomky příliš brzy a příliš brzy tím, že jim v dřívějších dobách sdělovali některá tajemství znamení.

Bylo hlášeno, že učili o kovech země a jak je používat, učili o kořenech země a jejich lécích; učili o slunci, měsíci a souhvězdí, o mracích a vzorcích počasí.

Archandělé prý napomínali náčelníky Strážců za to, že ‚odhalili věčná tajemství‘ a za to, že uvrhli lidstvo do bratrovražedného zmatku, takže přední synové Strážců byli v rozporu s evolučními syny lidí. Vytvořeno prostřednictvím tohoto ‚hierogamního‘. (1 Enoch 8; 1-3, 8; 6).

Mimozemské znalosti byly v rozporu s pozemskou genetikou od matek dětí vytvořených prostřednictvím tohoto „náboženského obřadu“.

Tento rozdíl mezi dimenzionálními úrovněmi v chrámech je také řešen v práci Barbary Clow, nejprve očima jednoho z Anunnaki, kteří sem přišli na Zemi před potopou na to krátké 200leté období, během kterého jsou portály otevřené, pak jako chrámová panna, která po Pádu vstupuje do jiné dimenze:

1. „…Viděl jsi všechny ty nádherné chrámy, které jsme na vaší planetě postavili? Musíme mít váš genetický materiál, abychom mohli pokračovat v našem druhu, když jsme ve vesmíru, takže stavíme prvotřídní hotely pro naše návštěvy… Jsme bohové, kteří sestupují na Zemi, vámi nazývaní Nephilim z hebrejské Bible. Postavili jsme vaše chrámy jako místa pro impregnaci pozemských druhů naším semenem.“

„Když skutečně navštívíme vaši planetu, obýváme naše chrámy více než 200 let… Během této doby vybíráme vaše bohyně podle jejich genetické linie a ony nám rodí děti.

„Některé z dětí se rozhodnou opustit Zemi a cestovat s námi, a některé zůstávají a rozsévají nové královské genetické kmeny. Jde o férovou výměnu genů. Tyto zkušenosti jsou však také zdrojem vašich nejhlubších zranění. To je důvod, proč se nenávidíte oddělit jeden od druhého, abyste se vydali na dlouhé cesty.“

2. „Jako zombie vejdu do jiné místnosti v chrámu, do jiné dimenze… v jejím samém středu je symbol Atlantidy jako domova na Zemi: vzor tří soustředných prstenců… čáry v jejím těle představují síť život, síť stvoření… dává mi to stejný pocit jako cestování časovým tunelem, který používáme k přístupu na Zemi. Vidím, jak se hmota zhmotňuje v čase.“

Astrální oči nebo-li oči 4. dimenze jsou schopny vidět lépe a na větší vzdálenosti než fyzické oči.

Astrální oči mohou vidět přes kamenné zdi a umožňují tělu vidět na vzdálenosti, které ohromují fyzickou mysl. Astrální těla mohou také bez problémů procházet stěnami 3. dimenze.

To je to, co se stalo, když bohové zůstali ve 4. dimenzi a lidé se „stali“ 3. dimenzí. Na chvíli vypadali trochu jako duchové, než byla hustota už příliš velká.

Přesné načasování, kdy bohové opouštějí planetu, přesně navrhl shodou okolností Jon Landseer v sérii přednášek přednesených na Královském institutu Velké Británie společnosti Antikvariátů v roce 1822.

Dlouho před ostatními tvrdil, že „Chaldejci“ (starověký Ur) znali fenomén precese, a to již tisíciletí před Řeky.

Nazval tyto rané časy érou, „kdy byla astronomie náboženstvím“ a naopak, tvrdil, že kalendář souvisí se zodiakálním „sídlem“ Býka (domov vlastní planety Anunnaki) a že přechod do Berana byl spojen s „mystifikujícím spojením Slunce a Jupitera ve znamení Berana, na začátku velkého cyklu spletitých [nebeských] revolucí.“

Věřil, že řecké mýty a legendy spojující Dia/Jupitera s Beranem a jeho zlatým rounem odrážejí tento přechod v Berana.

A spočítal, že k takové určující konjunkci Jupitera a Slunce na hranici mezi Býkem a Beranem došlo v roce 2142 před naším letopočtem.

Toto je skutečně doba planety, kdy se věci začaly měnit. Neboť přesně v tuto dobu Anunnaki naposledy odjeli, aby chytili další červí díru domů.

Důvod, proč odešli, však není tak jednoduchý, jako když „byl čas jít domů“. Ani to není tak jednoduché, jak se spálili na interdimenzionálním sexu, i když to přináší skutečný problém.

Již jsme mluvili o tom, jak hustota této planety zde uvězňuje Duši s její sítí touhy, a nekonečná honba pouze za sexuálním uspokojením degradovala vibrace planety, až nyní skutečně nemůže jít už níž. To bylo ono, to úplné dno.

Ale pokud jste bytostí 4. dimenze, která neustále snižuje a vyčerpává své vlastní energie, abyste mohli mít sex s partnerem ve 3. dimenzi, pak se dostáváte do vážných problémů. Pokud dva partneři nejsou ve stejném frekvenčním pásmu nebo energetickém pásmu, pak to vždy sníží tu vyšší energii.

Anunnaki se navždy pokoušeli udržet si svůj status ‚věčného života‘, nebo toho, co se tak zdá jako ve stavu 4. dimenze, ve kterém žili.

Nechtěli dovolit Člověku mít věčný život, a tak ho zbavili té části DNA, která by mu teprve dala jeho právoplatnou multidimenzionalitu.

Bylo to právě jakési interdimenzionální pohlaví, které stahovalo bytosti vyšších dimenzí – čtyřdimenzionální Anunnaki – nazpět dolů do třetí dimenze.

Anunnaki to velice dobře věděli, a proto byla celá hierarchie Anunnaků tak naštvaná na jejich muže, že se páří s dcerami lidí – a ještě více za to, že i se zvířaty.

Byl to případ starého výrazu:
„Nedovol, aby tě stáhli na jejich úroveň.“

Takže jejich volba byla buď klesnout s planetou do 3. dimenze a zůstat na Zemi, nebo nechat lidstvo zničit v nadcházející potopě, protože by je to tak zachránilo před dalším pokušením – „neuveď nás do pokušení“.

Místo toho, aby se sami trochu ovládli, byli ochotni nechat vyhladit obyvatelstvo planety za to, co bylo ale realisticky vzato vlastně „jejich hříchy“. Je to další archetyp, který stále existuje od našich stvořitelských rodičů – bohů.

The Nine říká, že jediná věc, kterou lidstvo právě teď musí udělat, je ukázat trochu sebekontroly a začít přebírat zodpovědnost samo za sebe a za celou svou planetu.

A Anunnaki uvízli v jejich rozhodnutí. Pomohli zachránit část lidstva a zůstali tu další cyklus, možná aby pomohli těm, kteří zůstali, ale jak se věci na planetě stávaly více houstnoucí a husté, tak věděli, že musí odejít.

Anu postavil plnohodnotný chrámový/městský komplex Anunnaki na řekách Tigris a Eufrat jako krásný dárek pro lidi. Udělal to však ze soutěže a ze žárlivosti, místo aby to byl opravdový dar, protože to byla právě doba vzestupu Egypta, kterému vládli sirianští bohové, a Anunnaki žárlili na sirianské bohy – že byli ti „lepší“.

Než však odešli, zařídili, aby za nimi na jejich místě zůstaly tři velké „dary“, jeden byl královský úřad, druhý byl kněžství a ten třetí zatím zůstane tajemstvím.

Nephilim a synové boží tradičně nejsou jedna a ta samá věc. Slova „Synové Boží“ a andělé se v celém textu používají nezávisle, zatímco kniha Job (1:6, 2:1) jasně poukazuje na to, že když se synové Boží představili před Hospodinem, tak Satan byl mezi nimi (těmi dvěma?) a přeložil to jako synové bohů.

Jozue 24:2 Jehova uznal, že Abrahamův otec ‚sloužil i jiným bohům‘.

Jeruzalémská Bible Jehova na Božím shromáždění. Žalm 82:
Jehova zaujímá své stanovisko na koncilu El, aby vynesl soud mezi bohy.
(Z verše 6)
I naši jsou bohové,
synové El Elyonu, vy všichni.

Kniha Enochova , synové bohů jsou ti stejní, kteří se pářili s pozemskými ženami. Daniel hlídač podobný Nephilim. NFL – „svrženi“ – luciferští rebelové. — „padlí andělé“! rozdíl a spojení obou.

Genesis 6:1-4 se zdá být nefilim oddělený od synů bohů, kteří měli pozemské ženy.

Království bylo ponecháno bohy, říkají sumerské tabulky (i když zjevně ne panství). Z modré krve Anunnakiů a kvůli potomkům, které zde zplodili, jsme dostali současný koncept šlechtické ‚modré krve‘, což je výraz, který se dodnes používá pro všechny ty, kdo mají prokazatelně šlechtický původ.

Zajímavým aspektem slova ‚království‘ je, že bylo totožné se slovem příbuzenství – a kin totiž znamená ‚pokrevně příbuzný‘.

„Po potopě… Království bylo ustanoveno, aby vytvořilo jak bariéru, tak spojení mezi Anunnaki a masou lidí,“ říká Sitchin, aniž by si uvědomoval, jak moc ve spojení možná tehdy byli.

Při výběru svých královských nástupců byli pro Anunnaki první volbou ti lidé, kteří byli původem Anunnaki, zvláště ti z linie Abel, tedy z „pastýřů“, jejichž otcem byl možná ještě sám Enki.

A myšlenka ‚pastýřů‘, pokrevní linie Ábela a bohů, pokračovala v královské moci v Sumeru a Akkadu, dokonce až k vytvoření judaismu, Nového zákona a ještě dále. Sám Ježíš byl ještě nazýván ‚Dobrým pastýřem‘.

„Sedm bohů položilo její základy.
Město Kiš vytýčili
a sedm bohů tam položilo jeho základ.
Město, které založili, příbytek;
Ale pastýře zadrželi.“

Dvanáct vládců v Kiši, kteří předcházeli Etanu, ještě nedostali sumerský královský kněžský titul EN.SI – „Pánský pastýř“ nebo jak někteří preferují „Spravedlivý pastýř“.

Zdá se, že město mohlo dosáhnout tohoto stavu pouze tehdy, když bohové našli toho správného muže, který by tam postavil zikkurat neboli jevištní chrám. Pak by se díky této dovednosti stal ‚králem-knězem‘, který by dostal titul EN.SI.

Byl by „jejich stavitelem“, tím, kdo postavil E.HURSAG.KALAMMA.
„…prosili bohové – postavte „Dům“ (ziggurat), který bude „Hlavní hlavou pro všechny země?“

Šalomounovo právo postavit chrám v Jeruzalémě, celá stavba zednářů a jejich symbolika při stavbě chrámů, to vše pramenilo z této schopnosti spojit se s bohy na jakékoli úrovni, na které sídlili, a to nejen s Anunnaki , jak ještě uvidíme.

Ti, kteří jsou i v současné moderní době stále ještě vybíráni pro vedení lidstva po celém světě, jsou nejčastěji vybíráni právě z řad svobodných zednářů anebo z dalších tajných společností souvisejících vždy se spiknutím okolo Nového světového řádu .

V tomto případě je „Dům“ nebo „Horská hlava“, na které odkazují, strukturou kontroly, hierarchií nebo mocenskou „pyramidou“, kterou by pak mohli použít k udržení své rasy otroků právě v těch formách, které chtěli.

Vybraná osoba byla tedy také „král-kněz“ – jeden a ten samý pro finální a definitivní kontrolu nad každým aspektem života lidí. Tak dlouho byl Vládce země také hlavou církve.

Anglická královna je do dnes stále považována za hlavu církve známé jako anglikánská církev.

To ovšem platilo pouze do doby, kdy se objevil samostatný vůdce pro církev i pro stát.

Dokonce i tehdy by se na ně mělo pohlížet jako na pouhé dvě větve stejného Stromu, dva pilíře podporující Nový světový řád kontroly podobně asi jako rozdělení společnosti na vědce a umělce v dávných dobách Atlantidy.

Jejich vůdci by také měli být považováni za stejné, když pomáhají naplňovat tento plán pro pokračující nadvládu nad lidmi.

Potíže způsobené anglickým králem Jindřichem VIII. při oddělování se od papežské kontroly a Svaté římské (katolické) církve jsou vlastně jen dalším příkladem dvou větví Stromu bojujících o konečnou kontrolu.

Několikrát během období středověku se angličtí králové snažili omezit moc církve a nároky jejího nezávislého kanonického práva, ale bez úspěchu až do počátku vlády Jindřicha VIII.

Série zákonů přijatých parlamentem v letech 1529 až 1536 upírala papeži jakoukoli moc nebo jurisdikci nad anglikánskou církví.

Jindřich tak znovu potvrdil starodávné právo křesťanského prince nebo monarchy vykonávat nadvládu nad záležitostmi církve v rámci své domény.

Citoval precedenty ve vztazích církve a státu ve Východořímské říši a až do 9. století za Karla Velikého.

Přestože byl jeho čin velmi revoluční, Jindřich VIII. získal podporu drtivé většiny Angličanů, klerikálních i laických. Podpora byla poskytnuta především proto, že nedošlo k žádným drastickým změnám v katolické víře a zvyklostech, na které byla Anglie zvyklá.

Po Jindřichově smrti byly v Anglii stále silněji pociťovány vlivy náboženské reformy a v roce 1549 byla vydána první anglikánská kniha společné modlitby a její používání vyžadovalo od anglického duchovenstva zákon o jednotnosti.

Druhá modlitební kniha, odrážející silněji vliv kontinentálního protestantismu, byla vydána v roce 1552 a krátce po ní následovalo Čtyřicet dva článků, doktrinální prohlášení podobného tónu.

Oba byli ovšem smeteni při nástupu (1553) Marie I., která vrátila Anglii k formální poslušnosti papežství, která trvala až do její smrti v roce 1558.

Schopnost být v kontaktu s bohy měli jen zvláštní členové Abelovy pokrevní linie (ti ze smíšených mimozemských a lidských genů pocházejících od Enkim a/nebo Enlilem), kde mohli získat posvátné znalosti o tom, jak stavět své chrámy správně.

To byl úplný doplněk DNA, který nyní považujeme za 12vláknovou DNA.

Jak vypráví Barbara Marciniak ve své knize Bringers of the Dawn :

„Původní člověk byl velkolepou bytostí, jejíž 12 řetězců DNA přispělo množstvím vědomých civilizací.

„Když přišli noví majitelé planety, tedy reptiliáni, tak pracovali ve svých laboratořích aby vytvořili verze lidí s odlišnou DNA – dvouvláknovou, dvoušroubovicovou DNA.

„Vzali původní DNA lidského druhu a rozebrali ji. Původní vzor DNA byl ponechán v lidských buňkách, přesto již nebyl funkční; bylo to rozdělené, odpojené.“

Tato myšlenka se opakuje při výběru jednoho konkrétního kmene Izraele, kmene Árona, který bude knězem a bude hovořit s bohem prostřednictvím Archy úmluvy. Až když byl nalezen tento „Pastýř“, bylo možné těmto posvátným věcem vůbec porozumět.

Etana byla prvním vybraným „králem-knězem“.

‚Beru‘ byla jednotka pro měření délky v Sumeru („liga“) a času (jedna „dvojhodina“, dvanáctá část denního a nočního období, které nyní rozdělujeme na dvacet čtyři hodin). Zůstala také měrnou jednotkou v astronomii, když označovala dvanáctou část nebeského kruhu nebo oblouku.

Text příběhu o Etaně používá tuto měrnou jednotku pro vzdálenost, čas nebo oblouk, ačkoli jiní autoři nedefinují, která z nich je tím vlastně míněna – nechápou, že všechny tři přitom spolu úzce souvisí.

Z textu jasně vyplývá, že v oné vzdálené době, „když v prvním městě lidí na trůnu trůnil první pravý král pastýřů, mohla být změřena i vzdálenost, čas a nebesa“, všechny tři měly stejný význam, pokud byly tedy správně vypočteny. jak mohli být právě v těch dnech, a jak to trénovaní zasvěcenci ze školy záhad stále ještě dokáží i dnes.

Věci se nezměnily ani s novým bohem, Jahvem, na místě. Stále bylo zapotřebí zvláštního člověka, aby byl veden bohem, aby postavil své chrámy a vykonal svou práci.

V Judeji, kolem roku 1000 př. n. l., okolnosti kolem výběru pastýře, který má být stavitelem nového chrámu v novém královském hlavním městě, napodobovaly některé události a okolnosti zaznamenané dříve v Pohádce o Etaně; a svoji podstatnou roli sehrálo i stejné číslo sedm s kalendářním významem.

Judským městem, ve kterém se okolnosti opakovaly, byl Jeruzalém. David, který pásl stáda svého otce Jišaje Betlémského, byl Hospodinem vybrán na královské místo.

Po smrti krále Saula, když David kraloval v Hebronu pouze nad kmenem Juda, zástupci ostatních jedenácti kmenů „přišli k Davidovi do Hebronu“ a požádali ho, aby se stal králem nad všemi, a připomněli mu, že takto to řekl Hospodin jemu:

„Budeš pást můj lid Izrael a budeš Nagidem nad Izraelem“ (II. Samuelova 5:2).

Termín Nagid se obvykle překládá jako „kapitán (verze Bible Krále Jakuba), „velitel“ (The New American Bible) nebo dokonce jako „princ“ (The New English Bible).

Zdá se, že si nikdo neuvědomil, že Nagid je sumerské vypůjčené slovo, termín převzatý neporušený ze sumerského jazyka podle Sitchina, ve kterém toto slovo ale ve skutečnosti znamenalo „pasáček! “

A „pasení“ je přesně ta správná popisná metafora pro to, co králové-kněží, králové a kněží, ti všichni dělali pro své Pány již od dob bohů a ještě dlouho poté.

V těch dnech, kdy Anunnaki zbavili člověka jeho plné DNA , neudělali z něj ve své mysli o nic lepšího než byla zvířata. Pak také neviděli žádný velký rozdíl mezi sexem s chrámovými pannami a se zvířaty na poli.

I dnes stále používáme metaforu „ovce“ pro ty lidi, kteří se snadno vedou, a naši kněží a pastoři používají dodnes pro své sbory slovo „stádo“.

Volba slova „pastýř“ jako synonyma pro slovo „král“ byla správná a vhodná – byli to ti lidé, kteří plnili příkaz bohů a sháněli své ovce a udržovali je poslušné na polích, zejména proto, že byla pravda, že tito vznešení plazi byli také známí tím, že občas pojedli některé ze svých „ovcí“.

Zde je varování, abyste si dávali pozor na každého, kdo používá konkrétní odkaz, který vás jakýmkoli způsobem přirovnává k „ovci“.

Jak The Nine naznačuje, „někteří přicházejí jako vlci v rouše beránčím“.
„Etana: Ó Šamaši, užil jsi si ty nejlepší kusy mých ovcí,“ řekl. „Půda absorbovala krev mých jehňat.“ Ctil jsem bohy!“

Lidské oběti a zvířecí oběti bohům se během posledních tisíciletí staly jednou a toutéž věcí, jedna nebyla o nic moc lepší než ta druhá v jejich plazích očích.

Nyní tu máme opět genocidu, či lidské oběti, pouze ve větším měřítku.

Etana, „silák“, byl vybrán na svoji pozici poté, co „Ištar hledala pastýře a hledala vysoko a nízko krále“ v procesu obnovy země po potopě.

Ten, kdo byl zvolen králem „Pastýřem“, získal nástroje, které mu umožnily udržovat kontakt se svými pány, s bohy ve 4. dimenzi – koule, žezlo, koruna, dokonce i samotný trůn – všechny tyto ozdoby královské rodiny. , vše vyrobené ze zlata (jeden z nejlepších vodičů elektřiny) a vše vykládané drahokamy a polodrahokamy, jako jsou diamanty a smaragdy (jako bohové promluvili v dřívější kapitole, aby vedli svůj lid), a lapis lazuli (kamen 4. dimenze) – to vše fungovalo jako krystalové přijímače pro příkazy boha z vyšší dimenze a také na oplátku jako přenašeče myšlenek krále a myšlenek jeho poddaných v okolí .

Podobné drahé kameny používali také ti, kteří překládali slovo boží pro Hebrejce.

Tito byli známí jako Urim a Thummim, které se vkládaly do náprsníku, aby bylo možné ‚slyšet‘ slova boha. Jsou zmíněny několikrát v celé Bibli .

Joseph Smith řekl, že je použil k překladu desek, k jejichž objevení byl veden andělem Moronim a které se pak staly Knihou Mormonovou .

A skutečně Abelova nabídka byla nejlepší – maso pro plazy, a stejně jako naši tvůrci si užíváme geny pro požírání masa, i když naše těla nejsou vždy dobře vybavena k tomu, aby se s tím nějak vypořádala.

Starověké hebrejské kmeny pak pokračovaly v obětování svých jehňat, přičemž ovšem slova brala většinou doslovně.

Poté Marduk, polobůh z mixu nibiruánských a pozemšťanských genů, převzal nadvládu na Zemi, přibližně v roce 2000 př.nl.

To je doba, o které Clow říká, že se Nibiruané začali „inkarnovat jako lidé (kolem roku 1600 př. n. l.), ale je to spíše jako éra 2142 př. n. l., kdy se museli buď vrátit domů nebo tu navždy zůstat.

„Abraham (byl) poslán ze svého rodiště v Ur s malou krabičkou se zářícím prvkem uvnitř… Tento prvek vyšel ze země z hlubin, hluboko pod Ur, kde byl uložen Nibiruany. Odtud pochází naše slovo „ur-anium“.

Je na čase, abyste si všimli, jak hluboce jsou tato slova zakódována – místo, kde ve vaší „lebce“ sídlí centrální řídicí centrum vaší kreativity.

Všechna omezení a potenciální kreativita ve vašem světě existují přímo ve vašich jazycích… Ur byl nibiruanským hlavním městem vybraným Anu pro uložení radiace… jen následujte cestu Archy úmluvy, která byla v těch dnech postavena právě tak, aby zadržovala radiaci“ (Clow ).

Kniha válek Jahvech zaznamenává „božské války“, které následovaly. Marduk očekával, že jakmile budou znamení jasná, bohové i lidé vyslyší jeho výzvu k přijetí jeho nadřazenosti bez dalšího většího odporu.

„Vyzval jsem bohy, všechny, aby mě poslouchali,“ napsal Marduk ve svých pamětech. „Vyzval jsem lidi na svém pochodu, aby vzdali svůj hold Babylonu.“

Místo toho se setkal s politikou spálené země: bohové, kteří měli na starosti dobytek a obilí, odešli , „vznesli se do nebe“ a bůh, který měl na starosti pivo, „onemocněl srdce země“.

Jeho postup se stal násilným a krvavým.

„Bratr zabil bratra, přátelé se navzájem zabili mečem, mrtvoly lidí blokovaly brány.“

Země byla zpustošena, divoká zvířata požírala lidi, smečky psů tu ukousaly lidi k smrti.

Jak Mardukovi následovníci pokračovali v postupu, tak chrámy a svatyně jiných bohů začaly být znesvěcovány.

Největší svatokrádež bylo znesvěcení Enkiho chrámu v Nippuru, do té doby uctívaném náboženském centru všech zemí a všech národů.

Když Enlil slyšel, že ani svatyně všech svatých nebyla ušetřena, že „ve svatyni svatých byla stržena opona“ (dimenzionální spojení), spěchal zpět do Mezopotámie.

Když sestoupil z nebe, tak „vypustil lesk jako blesk“; „Před ním jeli bohové oděni v září.“

Když jsem viděl, co se stalo, „zapříčinilo to, že bylo naplánováno zlo proti Babylonu“. Nařídil, aby byl Nabu chycen a předveden před Radu bohů a Ninurta a Nergal dostali úkol.

Zjistili však, že Nabu utekl ze svého chrámu v Borsippe na hranici Eufratu, aby se ukryl mezi svými stoupenci v Kanaánu a na středomořských ostrovech.

Když se vzduch konečně vyčistil, tak celá jižní Mezopotámie ležela na zemi.

„Bouře rozdrtila vše na zemi, zničila všechno… Nikdo nešlape po dálnicích, nikdo nevyhledává nové cesty… Na březích Tigridu a Eufratu rostou jen nemocné rostliny…

„V sadech a zahradách není žádný nový růst, rychle chřadnou… Na stepích ubývá velkého i malého dobytka… Ovčíny byly přenechány větru.“

Abrahamova mise doručit ‚Ur-anium‘ byla úspěšná a Sodoma a Gomora už nebyly místem učení, jakými byly kdysi, a Mrtvé moře se stalo skutečně mrtvým – leželo na dně velké díry v Zemi.

A ještě jednou jaderná destrukce – rozdělení Adam/Atum/Atom způsobilo zkázu zde na Zemi.

Cílem tohoto jaderného výbuchu byl chrám Sina (otce Šamaše) nacházející se v Sodomě a Gomoře. Sin jednoduše znamená „bez“, jak se odkazuje na divočinu hříchu (Sinai), místo „bez“ většiny čehokoli.

Tak se hřích ztotožnil s tím, co se dělo v Sodomě a Gomoře. Sodoma a Gomora byli v textech z Nag Hammadi vykresleny ne jako nějaká doupata neřesti a zla, ale naopak jako centra velké moudrosti a učenosti.

Život se začal znovu míchat až o sedm let později. Těchto „sedm let štíhlosti“ však stačilo k tomu, aby to Izraelity přinutilo posunout se dále od zkázy a do Egypta.

S podporou elamských a gutianských jednotek věrných Ninurtovi se do Sumeru vrátilo zdání organizované společnosti pod vládci sídlícími v bývalých provinčních centrech jako byla Isin a Larsa.

Chrám v Nippuru byl obnoven až po uplynutí sedmdesáti let – tedy ve stejném intervalu, který později platil pro obnovu chrámu v Jeruzalémě. Ale „bohové, kteří určují osudy“, Anu a Enlil, neviděli tehdy žádný velký smysl ve vzkříšení minulosti.

Jak Enlil řekl Nannarovi/Sinovi, který se odvolal jménem Ur –
„Uru byl pouze udělen královský úřad – nebylo mu uděleno žádné věčné panování.“

Marduk vyhrál. Během několika desetiletí se jeho vize o králi v Babylóně, který ho chytne za ruku, přestaví město, vyzdvihne jeho zikkurat Esagil, naplnila.

Po zastavení první dynastie Babylonu dosáhla zamýšlené moci a jistoty, které vyjádřil Hammurabi:

Vznešený Anu, pán bohů
, který přišel z nebe na Zemi,
a Enlil, pán nebes a země
, který určuje osudy země,
odhodlaný pro Marduka, prvorozeného Enkiho,
Enlil-působí nad celým lidstvem;
Učinil ho velkým mezi bohy, kteří bdí a vidí,
jménem Babylon nazvaný, aby byl vyvýšen,
učinil jej tím nejvyšším na světě;
A ustanovil pro Marduka, uprostřed něj,
věčné království.“

V Mezopotámii se pomalu, ale jistě, převaha Věku Berana projevila změnami v kalendáři a v seznamech nebeských hvězd.

Takové seznamy, které začínaly Býkem, nyní začínaly Beranem; a pro Nissan, měsíc jarní rovnodennosti a nový rok, byl poté zapsán spíše zvěrokruh Berana než Býka.

Příkladem je babylónský astroláb („beroucí hvězdy“). Jasně vepsal hvězdu Iku jako vládnoucí nebeské těleso pro první měsíc Nisannu.

Iku byla „alfa“ neboli hlavní hvězda souhvězdí Berana; je stále známá pod svým arabským jménem Hamal, což znamená „samec ovce- beran“.

„Taurští býci“ odcházeli a „ovce“ zůstaly pozadu. Nový věk přišel na nebesa i na Zemi.

Jak se vibrace na planetě stávaly stále hustšími, protože konkurence Egypťanů a dalších okolních ras byla příliš silná na to, aby mohla bojovat ze svého statutu čtvrté dimenze, tak Anunnaki odešli zpět na svou domovskou planetu.

Toto bylo asi okolo 2000 BCE, začátku doby bronzové; v čase, kdy Jon Landseer v roce 1822 vypočítal, že došlo k zásadní konjunkci Jupitera a Slunce na hranici mezi Býkem a Beranem (2142 př. n. l.); v době, kdy Sumer a jeho nástupci začali upadat.

Tentokrát za sebou zanechali rasu lidí, děti nižších bohů, kterým se vtiskla jejich paměť a skutečnost, že jejich stvořitel přišel odněkud tam zeshora z nebe, kde bylo nebe.

A bohové byli nesmrtelní. A bohové byli všemocní. A bohové byli vševědoucí a vševidoucí! A ti, které bohové zanechali, aby za ně na Zemi byli jejich přímluvci, kněží a králové, ti převzali moc a vládli s ní.

Místo nepřítomných hospodářů vládlo „božské právo králů“. Mezi kněžími a králi a ostatními vládci na tom bylo lidstvo ještě hůř než předtím s bohy. Začali na něj alespoň pohlížet s určitou mírou soucitu a dokonce i s malým množstvím lásky.

Náboženství podle Sitchina tak začalo teprve někdy kolem roku 2500-3500 před naším letopočtem. Jak však už víme, tak náboženství existovalo již na počátku Lemurie a dokonce ještě dlouho před ní.

Ale náboženství bylo nyní náboženstvím uctívání, náboženstvím kontroly ze strany králů a kněží, kteří se chtěli zavděčit bohům. Na planetě již nevládli Čarodějovi králové z Atlantidy, ale pastýřští králové-kněží a stejně tak hierarchie přímluvců za Boha.

Ale jak uvidíme, to nejhorší mělo teprve přijít.

Závěr

Bohové už nebyli vidět, dokonce ani v sexuálním chaosu v chrámu.

Království bylo na místě, králové a kněží převzali moc od bohů a civilizace a moc v Sumeru a Akkadu upadaly. Stará garda odešla a nová se nastěhovala.

Staří bohové odešli a ten nový, zvaný Jahve, sem vstoupil. Dokonce i Sitchin souhlasí s tím, že mezi starými bohy a tímto novým bohem Jahvem je jen velmi malá, pokud vůbec nějaká, podobnost, i když se usilovně snaží najít nějaké přirovnání.

Dva stromy ráje (gnostické písmo)

„V ráji rostou dva stromy: jeden produkuje zvířata, a ten druhý produkuje lidské bytosti. Adam jedl ovoce ze stromu, který plodil zvířata; i on se tak stal zvířetem a zplodil zvířata.

„Proto děti Adamovy uctívají zvířata. Strom [ …] ovoce […] jich bylo mnoho […] jedli […] [ …] ovoce […] zplodili lidské bytosti […] lidské bytosti […] bůh učinil lidské bytosti […] lidské bytosti učinil bohy. “

A přesto si lidé dělají své bohy, ať už ty, které nevidí, aby je uctívali, nebo ty, které shromažďují a shromažďují kolem sebe a uctívají je stejně vřele – jako když Bůh tehdy stvořil člověka, tak i člověk si vytváří svého Boha.

Jak The Nine varuje:

„…nechápou, že tyto bytosti, kterým dali termín ‚bůh‘ – nejen Hoovidové (Hebrejci), ale také bohové všech hlavních náboženství a jejich vedlejší produkty – byly fyzického původu, z jiných civilizací a byly stvořeny bohy a lidmi na planetě Zemi.“

Ale ať už člověk dělá cokoli, nikdy se nesmí pokoušet hledat určité druhy poznání.

Tyto zakázané formy poznání jsou v příběhu Adama a Evy symbolizovány jako dva stromy: „strom poznání dobra a zla“ a nebo jako „strom života“.

První „strom“ symbolizuje porozumění etice a spravedlnosti.
Druhý „strom“ symbolizuje poznání, jak znovu získat a udržet si svou duchovní identitu a nesmrtelnost.

Jen jedna věc nám teď stojí v cestě. Tato věc je naznačena v nápisu Ashburnipal, krále Assyrie, kde je jasně řečeno:

„Tajemný bůh, který se zdržuje na tajném místě, kde nikdo nevidí, o čem je jeho božská bytost.“

V Etanině snu o přestavbě světa po potopě stále existuje „zlý had, který se je snaží zastavit“. Jediná věc, která nám stojí ještě v cestě, je skutečnost, že „on“ je stále někde tam venku – a čeká.

Archetypy historie se nyní mění. Byli to Egypťané proti Sumerům v roce 3500 př. n. l., byli to Izraelité proti Egypťanům v roce 1600 př. n. l., křesťané proti Římanům v roce 100 našeho letopočtu.

A nyní na konci Mayského kalendáře jsou to ti současní New Ages proti křesťanům, kteří se chystají hrát onu machiavelistickou hru „My proti nim“.

Všechno, co až do dnes děláme, souvisí totiž úzce s tím, co se dělo v těch dnech.

Archetypy, které v sobě nosíme, způsob, jakým myslíme, věci, kterými jsme, a to, jak se k sobě navzájem vztahujeme a chováme, to vše pochází od našich rodičů stvořitelů. Naši fyzičtí rodiče v tomto životě také do jisté míry ovlivňují to, kým nakonec skutečně jsme.

Naši Stvořitelští rodiče a jejich odkaz nás ovlivňují ještě ve větší míře. Naši univerzální Stvořitelští rodiče nás ovlivňují ještě více než ostatní dva dohromady. Ale všechny věci, které děláme v reakci na tyto vlivy, jsou také jen zcela nevědomé, a to jen proto, že neznáme naši vlastní historii.

Ale všechno má svůj důvod, a jakmile dokážeme vše vysledovat zpět až do doby, kdy se to stalo, a to, jak na to dnes reagujeme, pak můžeme začít zmírňovat svoji bolest a můžeme si začít hojit rány.

A můžeme začít ten náš vlastní návrat domů z našich dosud poněkud marnotratných cest, zpátky domů k našemu OTCI.

Reference: Bibliotecapleyades.net

Zdroj: https://humansbefree.com/2020/03/the-anunnaki-and-the-tree-of-creation.html

Zaujal Vás tento článek?

PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT !

https://myspulesvet.org a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně z mých soukromých a osobních zdrojů a z Vašich darů. Přispějete-li na jejich provoz a další udržení přispějete dobré věci v boji za lidská práva, lepší budoucnost a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100

do zprávy pro příjemce jen napište prosím: „dar Myšpuli“

Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule