Web PrepareForChange.net zveřejnil článek od Edwarda Morgana ze 13.listopadu 2022, který jsem se rozhodla zprostředkovat i vám, protože oni toho rozhodně nenechají a jen dobře informováni jim můžeme čelit v tomto frontálním útoku na naši svobodu, práva, lidskost, spiritualitu, a lidství jako takové..Veškerá utopická řešení této situace a pro záchranu planety jsou odsouzena k nezdaru a vše jen pouze ještě více zhoršují- Proto je nezbytně nutné se co nejrychleji probudit, brzy by již skutečně mohlo být příliš pozdě.

Tuto zimu budou miliony britských občanů, včetně dětí, uvrženy do  energetické chudoby  , která je natolik závažná, že již hrozí trvalé poškození jejich zdraví. Studené, vlhké domy poskytují dokonalou živnou půdu pro plísně, které nejenže lidem způsobují různé dýchací potíže, ale po jejich vzniku jsou domy v podstatě neobyvatelné.

Jedny levicově orientované noviny sice již přinesly příběh, který nastínil toto skutečně hrozící nebezpečí, ale již zcela beze slova o tom, proč vlastně celá tato krize vznikla a že ji pomohli vytvořit právě ti současní rádoby probuzení moralizátoři z „environmentálního“ hnutí.

Jsou to narcisté ze soucitu – bezcitní, sebechválející se a přitom zcela nekompetentní politici, jejich lokajové z řad celebrit, machiavelští novináři – ti všichni v posledních pěti desetiletích stále hlasitěji trvali na tom, že žádná cena nebyla a není příliš velká na to, aby ji ostatní zaplatili ve své honbě za slepou službu udržitelné „planetě“.

V tuto chvíli musí být tak neodolatelně lákavé pro všechny ty, kdo jedou v tomto již naplno rozjetém ​​vlaku, označit Vladimira Putina za jedinou příčinu veškerých  energetických strasti Evropy , ale jeho současné politické kroky byly pouze vyvolány současnými zelenými ideology. Každý, kdo má oči opravdu k vidění, tak již před deseti lety musel zcela jasně vidět, že celé to idiotské naléhání, aby se Evropa kvůli své energetické bezpečnosti spoléhala hlavně na Rusko, učinilo celou současnou situaci naprosto nevyhnutelnou.

Pamatujete si, když byl prezident Donald Trump – populistická hrozba  numero uno  – zesměšňován a vysmívala se mu celá intelektuální a politická elita v Evropě a Severní Americe za to, že pronášel přesně taková varování? No,a je to tady ale o důsledcích jsme se toho zatím naučili jen velmi málo.

Utopisté, ti signatáři ctnosti, oddáni globalizaci nám neustále tvrdí, že ničíme planetu příliš levnou energií. Jsou však skutečně až tak hluboce oddáni boji za ekologickou udržitelnost, vždy tak hlasitě a naléhavě požadovanou, nebo jsou to pouze pekelné,úskoky takovým tím typickým marxistickým způsobem, při jejich osobní pomstě kapitalismu?

Vypadá to, že je to spíše to druhé. Proč by se jinak odborníci ekologického hnutí postavili také například proti jaderné energii, a to navzdory její optimální „uhlíkové stopě“?

Ve Spojeném království, tedy v domově průmyslové revoluce, která pozvedla celý náš svět z chudoby, ohromně vzrostly účty za energie. Nyní až polovina všech malých podniků v Británii skutečně čelí reálnému riziku bankrotu a ukončení činnosti. Vláda musela vyhlásit stejně katastrofálně drahé zastropování ceny energií, aby alespoň trochu zmírnila ty nejhorší dopady této katastrofy.

Spěch k obnovitelným zdrojům

Mentalita mezi ekoextremisty je následující: máme-li použít chudé, aby zničili systém, který na nich zbohatl, tak tedy budiž. Omeletu bez rozbití pár vajec prostě neuděláte.

Zde je třeba však pamatovat na jeden poměrně zásadní fakt, zatímco tak šíleně a značně neefektivně spěcháme za obnovitelnými zdroji

Výzkum nedávno ukázal, že  dvě desetiletí  intenzivní podpory pro takové podniky zvýšily podíl globální primární energie (což je energie, která dosud nebyla převedena do jiné formy) poskytované všemi těmito prostředky z 13–14 procent až na naprosto ohromujících 15,7 procenta. . Bohužel liberální levice to vždy vidí jen jako pouhý výmysl konspirativní pravicové konzervativní mysli.

Ale tato tyranská a nouzí odůvodněná panická krize se neděje jen ve Spojeném království. Ve Španělsku je již nyní úředně nařízeno, že komerční nemovitosti nesmí být pod hrozbou pokuty ze zákona vytápěny nad 17 °C ani ochlazovány pod 27 °C. Ve Švýcarsku jsou podobné tresty zvažovány jako součást navrhovaného čtyřfázového plánu pro řešení očekávaného nedostatku plynu, který „nelze tuto zimu vyloučit vzhledem ke geopolitické situaci“.

Stejně tak občané Německa jsou nyní již ve „fázi dvě“ ze „třístupňového nouzového plánu“ po omezení dovozu plynu z Ruska, tedy jeho hlavního dodavatele. Plán zahrnuje kromě jiného „znovu uvedení uhelných elektráren na trh“ , přestože jsou podle německého ministra Roberta Habecka „prostě jed pro klima“, a potenciálně i přidělování plynu průmyslovým společnostem, takže zásoby do domácností a škol atd. by neměly být narušeny.

Rozšířený plán pak zahrnuje  omezení  vánočního osvětlení, které je součástí Vánočních oslav uprostřed zimní tmy a to na mnoha místech, kde se obvykle svítí. Nic krásného nebo příjemného totiž není pro Grinche přijatelné (a Grinch byl ve skutečnosti zelený), když byli konfrontováni s krizí, kterou ale sami vytvořili.

Pamatujte si: když se aristokracie nachladí, tak rolníci umírají na zápal plic. Jestliže se taková extrémní opatření stala nezbytnými v nejbohatších zemích, co se proboha stane v těch chudších? Když udeří nedostatek, tak ti chudí se nevyhnutelně a nezbytně obrátí na méně zelené zdroje: mnozí, dokonce už i v Německu, si již dělají zásoby palivového dřeva a uhlí na zimu, což vede k jeho akutnímu nedostatku. Jak ale pobídka lidí ke kácení a spalování stromů a k používání uhlí ve svých kamnech pomůže snížit obávanou „atmosférickou uhlíkovou zátěž“?

Skuteční chudí versus hypotetičtí chudí

Možná se budeme alespoň tady na „západě“ moci utěšovat myšlenkou, že alespoň to jídlo, které tady považujeme za naprostou samozřejmost, bude na našich stolech stále k dispozici. Ale počkejte: plodiny, které vyživují naše obyvatelstvo, nelze přece pěstovat bez hnojiv (která zelení lidé nenávidí) a to konkrétně bez levného  čpavku . A z čeho se, prosím, vyrábí amoniak? Může to být… ​​třeba zemní plyn? A kolik lidí je tedy svým denním chlebem závislých na průmyslové výrobě a následné široké dostupnosti čpavku? Jen asi tak ty tři nebo čtyři miliardy…

Sama Světová banka nedávno uvedla, že 222 milionů lidí již čelí akutní hrozbě hladomoru (popsané velmi pěkně slovy jako „potravinová nejistota“). Komunisté dokázali v minulém století svými utopickými bludy zabít okolo 100 milionů lidí; Sotva jsme však my začali realizovat noční můru „zachraňte planetu“ tak hned jsme vystavili dvojnásobek tohoto počtu stejnému riziku.

Bylo nám řečeno, že nás čeká mimořádná situace: klimatická „krize“. Řešení? Masy si budou muset „utáhnout opasky“, aby předešly ještě horší budoucí katastrofě. Elitní akademici, think-tanky a korporátní konzultanti a politici, kteří dotují své intelektuální nároky, nebudou takovým zpřísňováním nijak zvlášť dotčeni – „privilegovaní“, jak oni jsou. Ale co ti  skuteční  chudí? Pro tuto elitu musí být nejspíš nyní obětováni, aby tím zachránili všechny ty zítřejší  hypotetické  chudáky.

222 milionů lidí je navíc nepochybně ještě hodně podhodnoceno: jak se tato jejich „potravinová nejistota“ ještě více zhorší, tak bude stále více zemí zavádět různá omezení na vývoz potravin. To zase poškodí mezinárodní zásobovací linky, na kterých jsme ale dnes všichni závislí. Potom, až se projeví důsledky toho všeho, tak začnou čím dál zoufalejší politici znárodňovat a centralizovat distribuci potravin (jak to už udělali Francouzi a Němci na energetické frontě) a srážet své farmáře na kolena jako to dělají nyní v Holandsku, kteří ale zase přestanou vyrábět. jídlo – ne ze zášti, ale kvůli zoufalé ekonomické situaci. Pak tím budeme mít vytvořený jakýsi druh zpětné vazby, která se může skutečně vymknout kontrole. Budou to totiž právě ti chudí lidé, kteří zemřou (alespoň nejdříve), ale jak nás již naučili zlovolní ekomoralizátoři: planeta má beztak příliš mnoho lidí.

Přemýšlejte o tom, zatímco se příliš brzy třesete ve svém chladném, vlhkém a stále dražším a nyní podprůměrném ubytování. Vy a vaše rodina jste mohli začít být považováni za jakýsi postradatelný exces.

K zamyšlení

To je však prostě nepřijatelné. Pokud se odvážíte tvrdit morální výsost a zároveň sloužit příčině hladovění, pak – podle mého odhadu – jste se pevně umístili v nepřátelském táboře a bohatě si zasloužíte, cokoli vám přijde do cesty.

Také v psychologické a vzdělávací aréně demoralizujeme mladé lidi, krmíme je  neustálou stravou konkretizované apokalypsy , zaměřujeme se zejména na zmírnění nebo dokonce zapomnění chvályhodných ambicí chlapců, hektorujeme je, aby věřili, že jejich ctnost není nic jiného než síla, která utlačuje. nevinné a plení panenskou planetu. A pokud to nefunguje – a ono to funguje –, pak genderového dysforika vždy čeká kastrace. A vy sice můžete vystupovat proti takovým iniciativám, ovšem se značným osobním rizikem.

Můžeme se však uklidnit skutečností, že dobročinná vláda tuto zimu zřídí další teplá místa ve veřejných knihovnách a v muzeích, aby se všichni ti mrznoucí a hladovějící staří lidé mohli schoulit k sobě, aby se zahřáli, zatímco jejich vnoučata v mrazu kašlou plíce ve vlhkých a plesnivých bytech.

Za takových okolností – v závodě takových povinných privací a manipulací – je zřejmé, že to poslední, co by ty naše tyranské vlády signatáři ctnosti měly ještě dělat, je, aby nasměrovali svou dementní pozornost k regulaci i toho, co lidé u svých stolů jedí. Ale protože maso začalo být již také považováno za něco jiného, ​​co „ničí naší planetu“, tak probuzení narcisté soucitu již trvají na tom, aby ho lidé jedli stále méně. Rostliny a brouci pro vás a pro vaše děti, rolníci. A čím dříve si na to zvyknete, tím pro nás lépe.

Obraťme ale ještě na chvíli svou pozornost k tvrzení, že chov zvířat a maso, které produkuje dostatečně levně, aby si to mohl dovolit každý, je trvale neudržitelné, protože jsme se ještě nezbavili dostatečného moralizování a vlastní autoritářské hlouposti.

Pamatujete si, co se stalo naposledy, když vládní agentury použily svou neskutečnou milost, aby určily i to, co by lidé, kterým přitom slouží, měli konzumovat? Byla nám nabídnuta tolik vychvalovaná potravinová pyramida, která nám říká, abychom jedli 6-11 porcí obilovin a sacharidů denně, s bílkovinami a tuky na vrcholu – něco, co si dopřáváme poměrně vzácně, jen pokud je to skutečně nutné.

To vše se ukázalo jako špatné, ale ne jen tak trochu špatné, ale tak moc špatné, že to mohlo být nejen špatné, ale přímo jako skutečná antipravda: něco tak moc špatného, ​​jak jen to špatné mohlo být.

Potravinovou pyramidu zavedlo v neposlední řadě také americké ministerstvo zemědělství (tedy marketéři, nikoli vědci nebo odborníci na výživu), přičemž nechyběly žádné lobbistické snahy těch, jejichž produkty skončily propagací. Jenže toto dietní doporučení upřednostňovat ve výživě právě sacharidy pak vyvolalo skutečnou epidemii  obezity a cukrovky , což mělo ovšem za následek to, co bylo spolehlivými výzkumníky považováno za jednu z vůbec nejhorších katastrof veřejného zdraví všech dob, která odsoudila téměř celou západní populaci k celoživotním katastrofálním a chronickým zdravotním problémům. .

42 procent Američanů je dnes obézních. Další téměř stejně velké procento má minimálně nadváhu. Nejméně třetina z nich je navíc k tomu ještě v časném nebo pozdějším stádiu diabetu, což je mimořádně závažné onemocnění. Za léčbu chronických onemocnění se jen v USA utratí 1,7 bilionu dolarů. A nárůst takových nemocí a nákladů na jejich léčbu je také přímo spojen právě s počátkem oněch stravovacích pokynů shora dolů, které nás všechny nasměrovali na diety s vysokým obsahem sacharidů.

Kromě toho existují rovněž desítky odborných studií, které vyvracejí tvrzení, že červené maso způsobuje nemoci. Studie PURE publikovaná v časopise  Lancet  v roce 2017 analyzující 140 000 jedinců z 18 zemí odhalila, že „vyšší příjem sacharidů (nikoli masa a tuku, pozn.) byl spojen se zvýšeným rizikem celkové úmrtnosti“ a že „vyšší příjem nasycených tuků byl spojen s nižším rizikem mrtvice.“

Což je ovšem naprosto přesný opak toho, co nám říkali ti všem „prospěšní“ centralizační agenti, kteří si vzali za úkol určovat nám i to, co bychom si jako suverénní a zodpovědní jedinci měli vkládat do svých vlastních úst.

Takže jakékoli výraznější „zdravotní přínosy“ čisté vegetariánské a veganské stravy jsou přinejlepším značně pochybné. Ale co další argument, že chov zvířat obecně zabíjí planetu? Americká agentura pro ochranu životního prostředí odhaduje, že veškeré současné zemědělství produkuje pouze 11 procent všech skleníkových plynů v USA (doprava jich produkuje okolo 27 procent). Dobytek tvoří jen 3 procenta. A rostlinné zemědělství? Pět procent. Podle Národní akademie věd, pokud bychom vymýtili veškeré dnešní živočišné zemědělství, tak bychom snížili skleníkové plyny o pouhých 2,6 procenta. A není to navíc ani vůbec jednoduchá záležitost, jen tak mimochodem – a možná dokonce i zhola nemožné – jíst pouze čistě rostlinou stravu, která by navíc byla i udržitelná ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.

Ex Hodos : cesta vpřed

Co bychom místo toho tedy mohli dělat, kdybychom se rozhodli konat skutečně moudře, místo abychom jen způsobovali větší nouzi a další strádání těm chudým lidem na světě, ale přitom zároveň i naprosto a přímo katastrofálně selhali při záchraně planety?

Mohli bychom začít třeba tím, že by lidé na Západě předpokládali, že všichni ti, kteří byli vyděšeni k paralýze a sváděni k tyranii svými obavami z přicházející apokalypsy, si ukousli víc, než mohou pořádně rozkousat; vzali si na sebe kostým draka, který mnohem víc chrlí oheň a je hroznější, než oni jsou hrdinští; a že zcela selhali v boji s morálním hazardem, který přichází za předpokladu, že módní nouze jejich přehřáté představivosti je opravňuje k použití moci a donucení.

Pokud z vás obavy z hrozící katastrofy, a to ať už má jakoukoli formu, udělaly vyděšeného autoritáře, ochotného vyděsit a přinutit ostatní, aby si jimi prosadil svoji cestu, pak prostě nejste tím správným vůdcem dnešní doby – podobně jako nevědomé projevy vašeho vlastního nervového systému. , které vám říkají, že jste na danou práci třeba jen příliš malí, podobně jasně to ukazují i ​​vám.

Mohli bychom začít také tím, že se konečně vzdáme našeho otřesného postoje morální nadřazenosti vůči rozvojovému světu. Místo toho bychom mohli třeba konečně připustit, že i zbytek obyvatel planety má právo a odpovědnost přejít k bohatému materiálnímu životu, který jsme si bez ohledu na ostatní užívali v minulém století a který byl tak zcela závislý na průmyslové činnosti a na využívání fosilních paliv. .

Mohli bychom začít pilně a cílevědomě pracovat na tom, abychom srazili ceny energií a potravin zpět na nejnižší možnou úroveň, abychom tak mohli zmírnit tíživé finanční břemeno chudých a otevřít jim nové obzory možností, aby se začali zajímat o dlouhodobou udržitelností místo toho, aby jednali zoufale a destruktivně ve snaze pouze získat nějaké další jídlo.

Mohli bychom se soustředit na inteligentní plán správcovství naší planety namísto protilidského „environmentalismu“ v souladu s plány nastíněnými mnohostrannými a pilnými odborníky, jako je  Dr. Bjorn Lomborg , který před lety poukázal na to, že . tváří v tvář mnoha přicházejícím krizím , a ne pouze jednomu (hypoteticky apokalyptickému nebezpečí „uhlíku“), a že bychom mohli utratit peníze, kterými tak plýtváme na zabíjení chudých lidí, nějakým mnohem inteligentnějším a uvážlivějším způsobem a mohli bychom věnovat nějaké prostředky, například na zajištění stabilního zásobování potravinami chudým dětem v rozvojovém světě, nebo na léčení malárie – něco, co můžeme udělat a levně – a dodávat třeba čerstvou vodu tam, kde je jí skutečně potřeba.

Mohli bychom také propracovat detaily skutečně trvale udržitelného zemědělství s těmi nejzkušenějšími farmáři, abychom zlepšili kvalitu naší půdy a ovzduší a poskytli všem dostatek vysoce kvalitních potravin (což bude zcela jistě zahrnovat také zemědělství založeném na chovu zvířat). Mohli bychom zastavit domněnku, že by stát měl rozšířit, díky hypotetické morální nadřazenosti vlády, své pravomoci nad tím, jak si vytápíme své vlastní domy , nebo jak živíme a zaopatřujeme své vlastní rodiny.

Konečně bychom mohli delegovat pravomoc na co možná nejlokálnější úrovně podle principu subsidiarity a vytvořit hierarchii odpovědnosti, která rozšíří nezbytný účel na každého jednotlivě, na úrovni rodiny, komunity a státu, a která by sloužila jako nezbytná hráz proti slepým a luceriferským tyraniím pomocí nouze a nátlaku, založeného pouze na pyšném intelektu, které nám jinak nutně budou vládnout.

Své obavy týkající se udržitelnosti bychom mohli vyřešit konsensem a v duchu dobrovolného sdružování a volné hry, místo abychom se spoléhali na nařízení shora dolů, odůvodněné v zásadě naším nemístným existenčním terorem a nesoucím s sebou morální hazard z narůstání neopodstatněných a nebezpečná centralizovaná autorita. Mohli bychom rozdělit na každého jeho nezbytnou odpovědnost jako suverénní aktéři a přivést je na palubu silou společné vize: života hojnějšího; dostatek kvalitních potravin pro každého; dostatek energie, aby se otroctví stalo minulostí; dostatečný účel, aby nihilismus a dekadence již nelákaly; dostatek reciprocity, abychom žili v opravdovém míru; velkorysé poskytování vzdělání a příležitostí každému na světě;

Mohli jsme si tak dát svůj dort a sníst ho také my, stejně jako všichni ostatní, a mohli jsme k tomu pracovat ve vzájemném duchu produktivní štědrosti a fair play v soutěži a spolupráci. Nebo můžeme nechat svět jít do pekla v ručním koši, obvinit z toho rozpadu právě ty nepřátele, které jsme v první řadě označili za kauzální (ti zatracení kapitalisté!), a nedokážeme vyčistit své vlastní duše, když pronásledujeme pomyslnou křivdu – činitelů odpovědných za zničení naší planety.

Identifikace skutečného nebezpečí

Jak řekl psycholog Carl Jung po nacistických zvěrstvech a použití jaderných zbraní:

„JE STÁLE ZJEVNĚJŠÍ, ŽE NEJVĚTŠÍM NEBEZPEČÍM PRO LIDSTVO NENÍ HLADOVĚNÍ, ANI MIKROBI, ANI RAKOVINA, ALE ČLOVĚK SÁM, A TO Z TOHO PROSTÉHO DŮVODU, ŽE NEEXISTUJE ADEKVÁTNÍ OCHRANA PROTI PSYCHICKÝM EPIDEMIÍM, KTERÉ JSOU NEKONEČNĚ NIČIVĚJŠÍ NEŽ NEJHORŠÍ Z PŘÍRODNÍCH KATASTROF.“

Ten velký muž věděl, že technologický muž má před sebou nelehkou volbu: stát se tak etickým, jak se stal mocným, a že pokud výzvu odmítneme, čeká nás skutečné peklo.

Tempo změn se zrychluje. Naše schopnost dělat téměř vše se zdvojnásobuje, rychleji a rychleji. Jak se naše schopnost komunikovat a počítat zrychluje, důsledky naší vnitřní nejednoty a nedostatečnosti jsou stále vážnější. Jak se stáváme individuálně silnějšími, jinými slovy, musíme převzít více odpovědnosti. Nebo jinak.

Pokud se nám nepodaří včas napravit naše osobní patologie, pýchu, závist a naši ochotu lhát, ocitneme se v konfliktu se světem, přírodním i společenským – a v přesném poměru k našemu odmítnutí kontrolovat ďábla uvnitř nás samých.

Máme tedy před sebou nelehkou volbu: můžeme se přeorientovat na příčinu pravdy, nebo můžeme konflikt více rozehrát a vnutit světu své samoúčelné instrumentální iluze a způsobit tak vnější apokalypsu. což povede k přesně stejnému rozsudku.

Je načase, abychom si jak my všichni, tak hlavně především ti nesvéprávní moralisté, dali své jednotlivé činy dohromady, a vzali na sebe konečně nějakou skutečnou morální odpovědnost, místo abychom falešně šířili nezaslouženou ctnost široko daleko a tak levně a nedbale.

Je čas zahodit hrdý intelektualismus tak přehnaný, že jsme ochotni dokonce použít i nátlak a sílu, abychom dosáhli svého – vždy v zájmu obecného dobra. Je čas zahodit závist, která nás nutí kritizovat a démonizovat každého, kdo má víc než my, vedeni domněnkami, že taková hojnost musí být důsledkem použití svévolné moci a výsledkem krádeže – zatímco to, co jsme získali, i když je víc, než mnozí vlastní, byla pouze získána silou dobré vůle a morálky.

Je čas zbavit se té neomluvitelné patologické domněnky mezi elitou, že vládne pouze zkorumpovaná moc (nad všemi kromě nich), a vyjádřit tím určitou vděčnost za tradice minulosti a za téměř zázračnou infrastrukturu, kterou jsme po předcích dostali.

Je čas opět převzít plnou občanskou odpovědnost, a vrátit potřebnou autoritu i místním úrovním samosprávy, kterou mírní právě sami tyrani svými procesy řízení shora dolů.

Je totiž pravý čas, jak tomu vždy bylo a nadále i bude, na to, oddělit zrno od plev.

Konečně je načase říci ne v určitém absolutním a základním smyslu (a bez váhání) všem, kteří se odvažují navrhnout, že odsouzení možná miliardy lidí k hladovění a nouzi je odůvodněno potenciálními důsledky, pokud tak neučiníte. Takže nikdo nemůže beztrestně říkat: „Na planetě je příliš mnoho lidí.“

Příliš mnoho lidí již bylo obětováno za posledních sto let na oltář budoucích utopií. Dost, opravdu, už toho bylo dost.

Zdroj: https://www.sott.net, https://prepareforchange.net/2022/11/13/eco-extremists-are-leading-the-world-towards-despair-poverty-and-starvation/

Líbil se Vám dnešní článek?

PODPOŘTE PROSÍM MYŠPULE SVĚT !

Sdílejte prosím tento článek na svých sociálních sítích!

https://myspulesvet.org
a video kanály Myšpule Svět jsou projekty investigativní občanské žurnalistiky financované výhradně ze soukromých a osobních zdrojů. Přispějete-li na jejich provoz a udržení tak také přispějete dobré věci v boji za lidská práva a svobodu nás všech!

Finanční dar mi můžete poslat na KB čú.:27-1399760267/0100
do zprávy pro příjemce napište prosím: „dar Myšpuli“

Za jakoukoliv Vaši případnou podporu Vám s velkou pokorou a úctou děkuji! Vaše Myšpule