Infoserver Vesti.ru přinesl 16.dubna 2022 zajímavý článek Alexandra Bilibovova, který odhaluje další zvláštnosti ukrajinské krize.

Situaci , která se vyvinula v Mariupolu, prezident Zelenskij přirovnal k Ilovajskému kotli – tehdy byl v roce 2015 kyjevský režim na pokraji katastrofy a vyvázl jen díky podpisu minských dohod. Jak si Zelenskyj stěžoval, těch pár přeživších ukrajinských ozbrojenců, fakticky zavřených v průmyslové zóně, zůstalo bez jídla, bez vody a léků. Kult smrti byl však neonacistům z Azova vštěpován od samého počátku a vychovával je vlastně jako sektářské zabijáky.
Bývalá nacionalistická základna „Azov“ v okolí Mariupolu. Na rozlehlém území za vysokým plotem – několik budov najednou. Byly zde kasárny, dílny, technické budovy a samozřejmě velitelství. Na nádvoří okamžitě zaujme socha pohanského božstva, vedle modlitebního kamene jsou na ní stále obětiny. Vejdeme dovnitř budovy a v jednom z pokojů najdeme stejný idol jako na ulici, jen kapesní velikosti. Odborníci vysvětlují, co to tu je a proč.
„Pro bojovníky Azov bylo vytvořeno cosi, jako jejich vlastní náboženství, aby je to úplně izolovalo od společnosti, ve které žili, od jejich vlastních lidí. Vycházelo to ze směsi skandinávské a starověké slovanské víry. Toto je referenční kniha Azov bojovníka, zde můžeme vidět modlitbu ukrajinského nacionalisty. V „Azovu“ byl přijat kult smrti, včetně jeho bohů, jedním z nich byla Morana – bohyně smrti. Byli připraveni zemřít za své smýšlení. Ne nutně za svoji vlast, ale jen za myšlenku, za svou komunitu, za jejich vojenský řád. To je dělalo výjimečnými, cítili se pak jako bohové,“ řekl poradce předsedy vlády DLR Yan Gagin.
Exkluzivita bojovníků Azov, ve kterou oni sami museli věřit, je časem dostala až na jejich dnešní místo v hierarchii mocenského bloku Ukrajiny. Ve skutečnosti nebyli podřízeni žádnému vrchnímu vojenskému velení ozbrojených sil – byli, jak se říká, nikoli v systému, ale nad ním.
„Nebyli mezi nimi žádní zástupci kontrarozvědky ani zástupci SBU. Nebyli tam ani žádní političtí důstojníci. Naopak členové Azova byli přítomni v jednotkách ozbrojených sil Ukrajiny jako ideologové,“ řekl Gagin.
Zvláštní pozornost v „Azovu“ byla věnována nejen ideologické složce, ale také vojenskému výcviku. Bojovníci měli nejlepší zbraně a uniformy, skoro vše bylo zahraniční výroby. A kurzy bojové taktiky s personálem vedli zahraniční instruktoři a žoldáci se skutečnými bojovými zkušenostmi.
Sean Pinner byl zajat v Mariupolu při pokusu prorazit 36. brigádu námořní pěchoty ozbrojených sil Ukrajiny. Rozhovor s žoldákem z Británie pořídil novinář Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti Andrey Rudenko.
– Řekni mi, jak jsi byl zajat?
– Byli jsme v průmyslové zóně Mariupolu. Bylo rozhodnuto odtud odejít, ale nedokážu přesně říct kde. V úterý ve 4:00 jsme se dali do pohybu. Byla tma. Vzali jsme s sebou raněné. Začalo minometné a dělostřelecké ostřelování. Vojenské letectvo fungovalo. Začala panika. Každý začal utíkat různými směry. Zdálo se, že se můj velitel vypařil. Pořád nevím, co se stalo s těmi, kteří tam byli se mnou. Nakonec jsme spolu ztratili kontakt. Plán „B“ pro takovou nouzovou situaci neexistoval, nedostali jsme mapu města. Kolem 6-7 ráno bylo rozhodnuto pokusit se o návrat na místo, odkud jsme vyšli. Šel jsem prozkoumat perimetr, najít pomoc při evakuaci, sehnat jídlo a vodu. Vyšel jsem na hlavní ulici, kde mě zadržela armáda,“ vzpomíná Pinner. – Vojáci 36. brigády říkají, že jejich velení bylo speciálně posláno k zabití, aby z nich později udělali hrdiny.
Kam ti řekli, že máš jít?
– Osada Zachatovka.
– Z Mariupolu do Zachatovky je to více než 30 kilometrů. Neměli jste žádnou šanci dosáhnout této osady, protože vojska Ruské federace a DLR jsou zde všude.
– Neměl jsem o tom ponětí. Víš o tom víc než já. Ani jsem nestihl opustit Mariupol. Vzhledem k počtu obětí a zraněných je nepravděpodobné, že bychom dokázali překonat takovou vzdálenost.
Proč tě chtěli zabít? ukrajinské vedení?
– Nevím. Byli jsme opuštěni. Nevím, kdo o tom rozhodl. O osudu raněných, kteří tam zůstali, nic nevím. Nevím, co se pak stalo s těly mrtvých.
Mezitím pokračujeme ve studiu základny Azov patro po patře. Zdá se, že v tomto patře žili ostřelovači, zde jsou maskovací obleky – zimní verze, pak – demi-sezóna, takzvaný „skřet“. Zde je sniperský stůl – pro cizí, mimochodem, pušku. A tady měli Azovci dílnu. Návleky, celý rozptyl primerů. Sami Azovové kazety zapouzdřili. Zde je hotový výrobek, mimochodem, označený. Aby bylo jasno, běžná pěchota to samozřejmě nedělá. Při výrobě střeliva se počítalo i s povětrnostními podmínkami a vlhkostí vzduchu. To opět vypovídá o nejvyšší úrovni vojenského výcviku Azova.

Vojáci Lidových milicí DLR, kteří nyní tento objekt okupují, říkají, že nad ním pravidelně zaznamenávají činnost nepřátelského průzkumného dronu, jako by kontroloval bezpečnost něčeho velmi důležitého. To znamená, že bývalá základna „Azov“ u Mariupolu stále uchovává mnohá tajemství svých bývalých obyvatel.