Současná Čína, podobně jako třeba Austrálie, Nový Zéland, nebo nám mnohem bližší země, tedy třeba náš bezprostřední soused Slovensko, jsou jakýmisi „laboratořemi“ globalismu, kde si globalisté snící si svůj vlhký sen o jednosvětové vládě a totální kontrole společnosti, zkouší svoje různé politické a sociální experimenty přímo v reálu na lidech, na veřejnosti, aby je následovně, jsou-li tedy považovány za úspěšné, tím nám všem již dobře známým a zdokumentovaným překopírováváním těchto sociálních a politiuckých procesů z jedné země do druhé rozšířili postupně globálně na celý svět. Jak funguje tato metoda překopírovávání politických a sociálních procesů z jedné země do druhé, to nám globalisté jasně a krásně předvedli na té své netopýří „Wuhanské“ plandemii. Kdo má oči k vidění, tak musel vidět, jak všechny země světa, respektive jejich vlády, postupují všechny naprosto stejně, jako přes kopírák, jako by byly řízeny z jednoho centra, což také skutečně jsou. A to si mohou současní hlídači demokracie a stateční bojovníci proti dezinformacím a hoaxům pravdoláskařsky tvrdit naprosto co chtějí, ale takhle to prostě je.
Málokdo to dnes ví, ale ono dnešní objevení se Číny na světové scéně, její naprosto neskutečńý technologický pokrok a naroubovaná kapitalistická ekonomika na jakousi jakoby komunistickou diktaturu, se událo díky politické práci úplně prvních členů známé Trilaterální komise. Díky právě těmto prvním členům Trilaterální komise byla nakonec Čína vyvedena ze svých temných časů Maovi komunistické diktatury . Kromě toho právě Trilaterální komise zorganizovala, zařídila a následně i fakticky umožnila masivní transfer různých vyspělých západních technologií do Číny, a to za účelem vybudování její, do té doby skoro neexistující, infrastruktury.
Profesor Antony C. Sutton , autor knihy Trilaterals Over Washington, Volume I and II napsané v letech 1978 až 1979 , v těchto svých dvou knihách důkladně zdokumentoval celý tento takzvaný „čínský obchod“:
Trilaterální komise totiž navrhla vybudovat moderní komunistickou Čínu. Její politika byla jasná. Západ zkrátka musí pomáhat při budování nové, moderní, přesto komunistické Číny: což je také poměrně jasně vyjádřeno v tzv. Přehledu vztahů mezi Východem a Západem (Triangle Paper č. 15, 1978, str. 57, vydává Trilaterální komise) a to takto:
„(Je potřeba) zajistit Číně příznivé podmínky ve vzájemných ekonomických vztazích, což je rozhodně v politickém zájmu Západu,“ a nebo „Zdá se, že existují dostatečně funkční způsoby jak fakticky pomoci Číně přijatelnými formami spolupráce a také poskytnutím vyspělé civilní technologiie
Spisek Triangle paper 15 také dále uvádí:
„Situace je ovšem jiná… pokud jde o dodávky zbraní nebo pokročilé vojenské technologie, s výjimkou takového typu vybavení, které ze své podstaty slouží čistě k obranným účelům.“ (str. 58)
Ale ve skutečnosti, jak se později ukázalo, tak firmy řízené právě Trilaterální komisí, nakonec vyvezly do komunistické Číny nejen civilní, ale i velice pokročilé vojenské technologie. Což je ta záležitost, o které jsem se již mnohokrát zmiňovala v různbých souvislostech, jako že třeba současná Bidenova administrativa v USA jede jednoznačně pro čínskou politiku, skoro by se zdálo a nejspíš to tak i doopravdy je, že jsou mnozí vrcholní politici ve Spojených státech placeni přímo čínskou komunistickou stranou. Nebo další příklad jsou experimenty financované Dr.Faucim v čínských laboratořích ve Wuhanu. Ostatně i kapitálové napojení syna Bidena na největší těžební čínské korporace a energetické giganty hovoří poměrně jasně o skutečných vztazích mezi USA a Čínou. Pro širokou světovou veřejnost se ovšem stále budou prezentovat oficiálně jako nepřátelští rivalové. Problém je v tom, že čína drží americké státní dluhopisy ve výši stovek, či dokonce tisíců miliard dolarů.
Dále, jako součást plánu vybudování budoucího jednoho světa, a hlavně pochopitelně té jejich vysněné jednosvětové globální vlády o kterou jim jde především, tak vidí členové Trilaterální komise také jako jeden z potřebných kroků i konečné sloučení svobodného podnikání na Tchaj-wanu s tvrdě komunistickou pevninou. Ještě pozoruhodnější je, že jejich dokument předpokládá, že se komunistická Čína dokonce časem vrátí k expanzivní agresivní politice, tedy pouze za splnění těchto dvou nezbytných podmínek:
- s tím, jak komunistická Čína postupně technologicky a ekonomicky „sílí“ oproti zbytku světa i západu,
- pouze pokud se čínské vztahy se Sovětským svazem, nebo dnes s Ruskou federací časem „znormalizují“.
Spisek Triangle paper dále dodává: „Již nyní dlouhodobě trvá značná aktivita komunistických partyzánů přítomných v Thajsku a Malajsii, kteří jsou vzájemně propojení a společně hledí na Čínu jako na svůj vzor, a dokonce se nyní skutečně zdá, že jsou značně na vzestupu. (strana 59.)
Pokud jde o komunistickou Čínu, můžeme dojít k závěru, že politikou Trilaterální komise ohledně Číny je:
- potřeba a snaha přebudovat komunistickou Čínu ve světovou vojenskou supervelmoc, což se mimochodem velice úspěšně daří
- přeji si to udělat s plným a jasným pochopením toho, že Čína v tom případě velice pravděpodobně obnoví svůj expanzivní směr hlavně na Dálný východ, a
- že číňané budou ochotni dotovat svoje guerillové aktivity v Thajsku a Malajsii (velká část rádoby „civilních technologií“, které jsou sem v současné době přenášeny z číny, jsou velmi užitečné právě pro vedení guerillové války.)
Při zpětném pohledu na historii moderní číny je tak jasné, že čínský problém tak globalisté naprosto vyřešili. Nebylo to tak, že by byli tak chytří, ale tak, že si vlastně jen přečetli, co sami napsali, a pak se toho jednoduše také i skutečně drželi.
Mnohokrát bylo již všude možně řečeno, že Čínu jako první přivedl do hlavního proudu světového globálního obchodu právě jeden ze spoluzakladatelů Trilaterální komise pan Zbigniew Brzezinski. Jako další neúspěšná komunistická diktatura byla Čína vlastně nepopsaným archem papíru s více než 1,2 miliardami občanů pod svojí totalitní kontrolou. Čínské vedení ČKS však nevědělo vůbec nic o principech fungování kapitalismu a už tuplem vůbec nic o svobodném podnikání. Ale ani Brzezinski se je vlastně nijak nesnažil o čemkoli takovém poučit. Místo toho ovšem v Číně zasel semínka právě toho politicko-sociálního uspořádání společnosti, kterému se říká technokracie.
Jakmile byly diplomatické vztahy USA s Čínouopět normalizovány, tak se všechny globální korporace napojené na Trilaterální komisi vrhly do Číny za účelem budování její základní infrastruktury, továren, vzdělávacích zařízení, finančních center atd. V období pouhých 20 let, tedy přesně od roku 1980 do roku 2000 došlo k tak neskutečné společensko-ekonomické transformaci Číny, která by se dala považovat za naprostý ekonomický zázrak; ale nebylo to vůbec vlastní zásluhou Číny. Spíše lze tento zázrak plně připsat „mistrům technokracie“ v řadách členů Trilaterální komise. O tom, jakou roli vlastně hraje Trilaterální komise společně s CFR a s British Council of Foreigne Affairs právě v globalistické politice, jsem také již mnohkrát psala i hovořila.
V roce 2001 vyšel na toto téma zajímavý článek v časopise Time. Editor Time, Hedley Donovan, byl mimo jiné právě i zakládajícím členem Trilaterální komise a jeho časopisová publikace byla jedním z několika hlavních světových médií, které spolupracují právě s jejich iniciativami . Článek se jmenoval Made in China: The Revenge of the Nerds a přesně a zcela jasně odhalil, co se v Číně stalo během posledních 20 let:
Nerds vedou současnou techno-show v dnešní Číně. V posledních dvaceti letech od Deng Xiaoping čínské reformy nakopli, proto se způsob čínského vedení společnosti posunul výrazně ve prospěch tech-noc-rats . … Jde totiž zcela bez jakékoliv nadsázky popsat současný čínský politický režim jako tech-NOC-jadrný .
(Nerds – angl. dle wikipedie znamená „pitomec“ což je člověk vnímaný jako příliš intelektuální , až obsesivní , introvertní nebo mu chybí základní sociální dovednosti . Taková osoba může trávit nepřiměřeně mnoho času nepopulárními, málo známými nebo nemainstreamovými aktivitami, které jsou obecně buď vysoce technické, abstraktní, nebo se často týkají témat sci-fi nebo fantasy , s vyloučením veškerých více běžných aktivit. Mnoho takzvaných pitomců je popisováno jako plachý , nepředvídatelný , pedantský a neatraktivní člověk. Původně hanlivý termín „nerd“ byl sice stereotyp, ale stejně jako u jiných pejorativ byl postupně kultivován a předefinován spíše jako termín označující hrdost a skupinovou identitu.
Během osmdesátých let se o technokracii jako o politickém nebo společenském konceptu uspořádání společnosti poměrně hodně a často mluvilo, zejména v souvislosti s takzvaným „ neoautoritářstvím“ coby základním principem fungování a řízení společnosti a to přímo v srdci „asijského ekonomického modelu rozvoje tzv.asijských tygrů“ , o který se usilovaly hlavně Jižní Korea, Singapur a Tchaj-wan se zdánlivým úspěchem. Základní přesvědčení a předpoklady technokratů byly již vyloženy zcela jasně: Sociální a ekonomické problémy jsou velmi podobné problémům klasického inženýrství a mohly by tedy být i jako takové pochopeny, řešeny a hlavně nakonec vyřešeny.
Až viditelně otevřené nepřátelství Číny vůči jakémukoliv světovému náboženství, které Peking občas projevuje – a to především a zejména ve své až obsedantní snaze za každou cenu vymýtit ten „zlý náboženský kult“ Falun Gongu – s dnešní technokracií ale vůbec nesouvisí, má totiž své hluboké předmarxistické kořeny.
Všichni dnešní politologové, tedy hlavně všichni skeptici a kritici, by již konečně měli přestat trvat na svém vlastním hlubokém omylu, že Čína je komunistická diktatura, což prostě není a měli by začít naopak konečně trvat na skutečnosti mnohem více se blížící pravdě, tedy, že dnešní čína již je první skutečná technokracie. A právě čínský model řízení společnosti a právě technokracie je v očích globalistů tím nejvhodnějším způsobem řízení globálního světa pod jednosvětovou vládou. Přesně to by mělo být i hlavní politikou onoho stále více diskutovaného zavedení Nového světového řádu. A taky hlavním principem totalitního řízení „total control“ budoucí globální světové společnosti.
Čínská technokracie v plném rozkvětu
Dnešní Čína je ale totalitní noční můrou a nejlepší ukázkou tzv. vědecké diktatury, nebo-li právě technokracie. Se současnými 600 miliony kamer pro rozpoznávání obličeje na svém území, které mají být nainstalovány a plně funkční od roku 2020, tak má dnes Čína jednu monitorovací kameru na každých sedm občanů a k tomu také technologicky vyspělý software umělé inteligence pro rozpoznávání obličeje, který každého člověka okamžitě lokalizuje, identifikuje a hlavně neustále sleduje. Čína je zkrátka naprosto posedlá absolutním dohledem a absolutní kontrolou nad celou svou populací a to pomocí těch nejmodernějších technologií. To by mohlo být doslova definicí toho, co přesně znamená slovo technokracie.
Wikipedie technokracii definuje takto: Pojem technokracie (z řec. techné – umění/řemeslo a kratein – vládnout) a znamená „vládu techniků“. Klíčovou roli zde hraje vrstva vysoce postavených specialistů (vědců, technologů a inženýrů). Vznik takového způsobu vlády a řízení společnosti, vychází z reakcí na rozpory kapitalistické ekonomiky, tedy že kapitalistické hospodářství nebylo již způsobilé zvládnout větší opakující se hospodářské krize a také tomu, že po druhé světové válce nastal prudký technologický rozmach. Cílem technokratického systému v politickém smyslu je co nejefektivnější forma státní správy. (zdroj) V dalším smyslu jde o jakési zbožštění vědy a technologií, kdy odborníci různých vědních oborů hlavně v oboru inženýrství, biotechnologie a IT jsou stavěni na roveň jakýchsi kněží, šamanů, nebo žreců.
Zde je několik příkladů současné technokracie již zavedených a fungujících v Číně:
Čínský systém sociálních kreditů, tzv. Social Credit Scoring registruje úplně všechny občany, veškeré jejich aktivity, ale například i jejich chování a to za účelem odepřít jim nebo naopak jim udělit občanská privilegia. Občané si třeba v číně nemohou dnes koupit nový mobilní telefon, aniž by nejprve neposkytli sken svého obličeje a také mnohé další identifikační údaje. Ze své cesty do číny vím, že se v číně například vůbec nikde nedostatnete k počítači připojenému na internet, aniž by jste předtím nemuseli ukázat pas, nebo nějaké vaše platné ID
Společnosti podnikající v Číně, a to zcela bez ohledu na jejich národní původ, mají také přiděleno své vlastní skóre sociálního kreditu, aby bylo možné kontrolovat jejich veřejné chování. Všechny čínské společnosti jsou dnes povinny instalovat si vládní kamery ve svých vlastních soukromých kancelářích a továrnách.
Čína také velice podporuje všechny formy genetického inženýrství jak u rostlin, tak u zvířat, ale hlavně u lidí.
Čína má zcela prokazatelně v úmyslu ovládnout nejen blízký vesmír, ale hlavně cestování vesmírem, což celému světu jasně ukázala, když nedávno přistála se svým vlastním průzkumným vozidlem na odvrácené straně Měsíce. Již se reálně testuje čínský přistávací modul na Mars a čína se zavázala k tomu, kolonizovat rudou planetu.
Čína v současnosti vede nad celým světem v oblasti technologie 5G, umělé inteligence, internetu věcí, kvantové výpočetní techniky a má v úmyslu ovládnout postupně naprosto všechny oblasti současné vědy a techniky.
Čína dnes také velice agresivně vyváží své sledovací technologie do všech zemí po celém světě, ve snaze prosadit svou technokracii v co nejširším světovém, globálním měřítku.
Seznam čínských technologických úspoěchů by moghl pokračovat skoro do nekonečna, ale tyto faktické důkazy pouze podporují tuto moji analýzu: Čína je dnes první světová plně rozvinutá technokracie a je také první svého druhu vůbec na planetě Zemi, a to zejména díky chytrým manipulacím ze strany globalistů a podpoře západních elit, jako jsou třeba právě členové Trilaterální komise. Kromě toho se její záměrná technokracie šíří v dnešní době jako rakovina i do dalších zemí a národů, a to včetně Indie, Asie, Evropy, Afriky a Jižní Ameriky. Populace Číny a Indie dnes společně představuje více než 36 procent veškeré světové populace; pro srovnání, počet lidí žijících pod nějakou totalitní vládou v čistě komunistickém nebo marxistickém stylu je oproti tomu dnes skutečně velmi malý, až by se dalo říci, že zcela zanedbatelný.
Závěrem, jasným a současným nebezpečím pro společnost v případě dosažení světovlády vůbec není žádný druh nějakého neo-marxistického derivátu, ale spíše je to neoautoritářská technokracie čínského typu. Žít v takovém totalitním společenském autoritatvním systému bude však bohužel pro všechny ještě mnohem více tísnivější a bolestnější než by byli socialismus, komunismus a fašismus dohromady. Čeká nás globální totalitní technokratická diktatura ve vysloveně Orwelovském stylu, možná dokonce ještě mnohem horší. A tom přesně jsou všechny současné politické procesy globalistů vedoucí nenápadně k dosažení takzvaného stavu total control, což zanamená absolutní kontrolu nad každým jednotlivcem ve společnosti a to již od genetické úrovně. K tomu je zneužito zdravotnictví a hlavně ona bio-power, biologická moc, kdy se režim stává absolutním pánem nad každým člověkem a to kontrolou jak jeho těla, tak ale také vědomí i myšlení. Současný nebývalý technologický pokrok hlavně systémů umělé inteligence a tzv.kvantového computingu naznačují, že „kospirační“ teorie o našem celosvětovém směřování do globální technokratické diktatury je správná, a že je to realita, ve které jsme bohužel pro nás stále více nuceni žít. Technokratický trend je také dnes podporován všemi vládami řízenými globalisty.
Na základě informací z webu technokracy.news napsala Myšpule
(@LeilaniDowding) 
Myšpule Svět.org 