(převzato z webu Health Impact News – volně přeložila Myšpule)

Úvodní komentář od Briana Shilhavého
redaktora News Impact News

Uměle vyvolaný a „řízený“ hladomor, využitý jako zbraň, se dnes může velmi snadno stát (a také se již brzy stane) dalším nástrojem globalistů z domu Sion k ovládnutí současného světa, může se stát velmi účinnou zbraní v současné hybridní válce o nastolení jednosvětové vlády, tedy technokratické neofeudální diktatury nazývané politky jako Nový světový řád, NWO. A bylo by velice naivní se domnívat, že by takový nástroj globalisté nepoužili. Zcela jistě použijí vyvolávání nejen lokálních, ale i globálních hladomorů za účelem dosažení svých značně temných a satanistických cílů. Předpoklady k tomu mají více než dobré, ovládají naprosto celý současný světový trh s potravinami a k tomu také veškerý potravinářský průmysl na světě. Takže když se tito ne-lidé rozhodnou, že budeme mít hlad, tak nepočítejte s tím, že bychom se najedli. Nenajíme, nebude čeho, nebude kde…A jestli si myslíte, že nás tady v kotlince zachrání strejda z Ano, bude hůř, globalista Babiš, o čemž jasně svědčí jeho členství v Aspen institutu soudruha Bakaly, se svým mocným Agrofertem, tak nezachrání, protože v tom tutově jede s nima. A peníze má nepochybně také od nich. Takže tu „hladovou hru“ neboli hunger game bude hrát s nima. Protože on se i během hladomoru královsky nažere, narozdíl od nás ostatních.

Globalisté, kteří dnes ovládají svět, nejsou žádní politici. Ovšem oni ty politiky řídí, jako své figurky na šachovnici světa. Dnešní světoví politici jsou naprosto všichni do jednoho, a to celosvětově, pouhé loutky, které si z různých důvodů vybrali globalisté, kteří ovládají světový finanční systém, pro uskutečnění svých temných cílů pomalého ale dokonalého ovládnutí lidstva do NWO.

Na samém vrcholu současné mocenské pyramidy jsou, jak již s jistotou víme, satanisté ze Satanovi synagogy domu Sion, konkrétně ti „satanští Židé“, které jsou definováni v tomto článku (odkaz níže):

Identifikace luciferských globalistů zavádějících nový světový řád – kdo jsou „Židé“?

Jejich „modus operandi“ je současný světový finanční systém a globalistické společnosti – investiční fondy a kartely, které řídí svět. Nedávno jsme publikovali velmi dobře napsaný komentář F. Williama Engdahla o BlackRock, investičním fondu, o kterém se tvrdí, že má větší finanční vliv než Federální rezervní systém a vlády většiny národů. Podrobnosti v článku pod odkazem níže:

Neregulovaná investiční společnost BlackRock: Větší politický a finanční vliv než Federální rezervní systém a většina vlád

Dnes znovu zveřejňuji článek z webu „Behind The News Network“, což je web, který sleduji ve svém zpravodajství od loňského roku, kdy začala plandemie COVID-19.

Dosud jsem nedal žádný odkaz na tento web ani znovu nezveřejnil žádnou informaci z tohoto webu, protože hlavní pseudonym, který se zde používá pro většinu publikovaných článků, které tam byly nedávno zveřejněny, bylo jméno Sam Parker, které na nikoho konkrétního neodkazuje.

Ale netrvalo to ani příliš dlouho, než jsem zjistil, že ať už je tento Sam Parker kdokoliv (a velmi pravděpodobně to bude pseudonym pro několik lidí zároveň), tak je mimořádně vzdělaný a nemyslím to jen v akademickém slova smyslu. Rozumí světové politice, a nikoli pouze tomu druhu „politiky“, o kterém si budete číst v korporátních médiích, a nenajdete jej dokonce ani v alternativních médiích.

Je tedy zjevně zasvěcenou osobou, protože pouze zasvěcený člověk by mohl zveřejnit tento druh materiálu a taková osoba by se pravděpodobně nemohla dostat někam pryč, aniž by odhalila svoji pravou identitu a navíc ještě zůstala i nadále naživu.

Důvod, proč dnes tento článek znovu publikuji, je ten, že zapadá do do speciálního tématu mé práce z poslední doby, kterou je jídlo a hlavně potravinové krize.

Jak jsem již dříve mnohokrát napsal, převážná většina špičkových zdrojů informací v alternativních médiích je pouze jakási „kontrolovaná opozice“. To neznamená, že by nevytvářeli dobrou žurnalistiku, ale znamená to, že stále ještě existují určitá témata ve zpravodajství, kterých se neodvažují ani dotknout, a když ano, tak jsou okamžitě ohroženi nejen finančně a tím jsou nuceni k autocenzuře a k tomu, aby vymazali či nejlépe ani nikdy nepublikovali tyto konkrétní a určité pro globalisty „závadné“ či „politicky a ideologicky nekorektní“ články.

To se mě netýká, jako redaktora Health Impact News , protože nečerpám svůj příjem z obsahu vytvořeného na Health Impact News. Svůj příjem vydělávám prostřednictvím své potravinářské společnosti Healthy Traditions , která začala jako Tropical Traditions v roce 2001, kdy jsme se stali první společností, která dovážela „panenský kokosový olej“ z Filipín pro americký trh.

Bohužel ani zprávy o dopadu na zdraví nejsou příliš podporovány dnešními investičními firmami z Wall Street (a nemyslete si, že by se za ty roky neozvali, aby se pokusili o to si mě koupit!), a vyvolávají jisté otázky, na které by bylo asi dobré odpovědět.

Na začátku dvacátých let tohoto století jsme byli v USA schopni využít sílu nové a rozvíjející se technologie internetu k přímému vzdělávání amerického spotřebitele o tom, jak mu již globalisté dokonale vymyli mozek v oblasti výživy, jako jsou dietní pokyny USDA, které nesprávně odsoudily nasycené tuky obecně a konkrétně kokosový olej, aby se podpořila neúspěšná teorie srdečních chorob, která tyto zdravé tradiční tuky odsuzovala, a to pochopitelně pravdoláskařsky ve prospěch falešně nízkotučné dietní filozofie, která by ovšem velmi prospěla hlavním tržním plodinám v Americe, které dosud ovládaly svět: tedy sóji, kukuřice a pšenice.

K této falešné teorii o vzniku srdečních chorob byl připoután vzkvétající trh s léky snižujícími hladinu cholesterolu a kdo jiný než-li společnost Pfizer se proto stala nejvýdělečnější farmaceutickou společností své doby se svým úspěšným lékem na cholesterol Lipitor.

Ale zvítězili jsme, a přestože jsme dnes již jen jakýmsi „stínem“ té společnosti, kterou jsme kdysi byli, tak americká veřejnost má dnes přístup ke kokosovému oleji téměř ve všech velkých maloobchodních prodejnách s potravinami, ale veřejnost netuší, jaké oběti se skrývají za touto realitou.

Bylo to možné jen proto, že tehdy sektor IT Big Tech korporací ještě nebyl globalisty zkažen a technologie byli tím, co jsme dokázali využít i na hracím poli světového potravinového trhu, umožňující nám jít přímo s pravdou k americkému spotřebiteli a to k americkému spotřebiteli, který má ve skutečnosti daleko více síly, než si sami uvědomují. Dejme tedy Globalistům kontrolujícím světové zásoby potravin najevo, že chceme náš kokosový olej, a také že chceme chceme zpět své máslo, místo oněch propagovaných, při tom falešných margarínů, které byly SKUTEČNOU příčinou srdečních chorob. (Viz: The War Against Butter is Over: Butter Won from 2014.)

Protože se zde jedná pouze o komentář k představení skvělého článku Sama Parkera o americkém potravinovém systému, nebudu se zabývat všemi podrobnostmi toho, jak jsme více či méně úspěšně bojovali s globalisty, abychom v průběhu let mohli zůstat v podnikání, nebo abychom americkým spotřebitelům nabídli alternativu k potravinářskému průmyslu a obchodu s potravinovými komoditami.

Ale byli jsme nakonec donuceni opustit Filipíny, když jsme byli příliš úspěšní v prodeji kokosového oleje, když se místní teroristé pokusili unést mě a mé děti, aby za nás obdrželi výkupné, a poté, co jsme se i s celou rodinou přestěhovali do USA, musel jsem bojovat s FDA, která nás obvinila nás z prodeje oficiálně „neschválených léků“, protože to pouze jejich „schváleným“ farmaceutickým výrobkům umožňují dělat jakákoli reklamní prohlášení o léčení nemocí těmito výrobky

Za posledních 20 let v oboru potravinového průmyslu jsem se toho ale o tomto odvětví hodně naučil a proto mohu ručit za pravdivost toho, co zde Sam Parker píše, a přestože neposkytuje žádné reference nebo zdroje svých tvrzení, většinu z tohoco nám tvrdí lze jednoduše ověřit vlastním nezávislým výzkumem.

A krátké shrnutí toho, co se zde vysvětluje, je toto: v současnosti jen pouhá hrstka společností ovládá převážnou většinu světových zásob potravin, a pokud by chtěli „vypnout“ světový trh s potravinami, tak mohou, a takové jejich rozhodnutí bude to mít za následek globální masivní hladomor a smrt miliónů nebo miliard lidí, a poměrně drastické snížení světové populace.

Z tohoto černého scénáře naší budoucnosti má Sam Parker trochu obavy obzvláště v kontextu současného světového dění, a proto věnoval svůj čas k napsání tohoto článku. Odmaskoval v něm globalisty, kteří ovládají svět prostřednictvím globálního zásobovacího potravinového řetězce, a dokonce vyjmenoval konkrétní jména.

Píše: „To genocida je skutečným záměrem vybudování tohoto systému, nikoli jeho vedlejším dopadem.“

Určitě je proto dobré udělat si na to chvíli času a tento dosti zásadní článek si přečíst. Protože informace znamenají moc a někdy dokonce i jedinou možnost jak přežít události nadcházejících dnů.

Globální potravinový kartel – nástroj pro vyhladovění světové populace

Analýza od Sama Parkera
redaktora webu Za zpravodajskou sítí

Překlad a redakční úpravy Myšpule

Potraviny – ovládací nástroj k řízení obyvatelstva

Kontrola jídla využitá jako zbraň je vlastně jen starodávná a často využívaná vojenská praxe. Kdo kontroluje potraviny, kontroluje obyvatelstvo. Současný House of Windsor jen zdědil určité trasy obchodu s jídlem a potravinovou infrastrukturu.

Tuto praxi „vyhladovění“ lze najít již ve starověkém Babylonu/Mezopotámii před 4000 lety. V Řecku kulty Apolla, Demetera a Rhea-Cybele často řídily přepravu obilí a dalších potravin prostřednictvím chrámů. I mnohem později v císařském Římě se kontrola obilí stala základem říše.

Řím byl centrem své historické epochy. Dobyté, vzdálené a odlehlé kolonie v Galii, Bretani, Španělsku, na Sicílii, v Egyptě, v severní Africe a na pobřeží Středozemního moře musely posílat obilí šlechtickým římským rodinám jako daň. Daň z obilí byla často mnohem vyšší, než kolik mohla země snést, a například oblasti severní Afriky se proměnily v poušťě a oblasti prachu.

Později známý zlý městský stát Benátky ovládaný Nefilim, tedy černou šlechtou, převzal trasy přepravy obilného zrna, zvláště po čtvrté křížácké výpravě (v letech 1202-04 n.l.). Hlavní obchodní cesty Benátského třináctého století začínali na východě v Konstantinopoli, a to v přístavech Oltremare (což byly země křižáckých států) a v Alexandrii v Egyptě.

Zboží z těchto přístavů bylo vždy odesláno rovnou do Benátek a odtud sepak dostalo do údolí Pádu na trhy v Lombardii nebo přes alpské průsmyky do Rhôny a do Francie. Nakonec se benátský obchod s obilím rozšířil až do vzdálené mongolské říše na východě.

V patnáctém století, přestože byly Benátky stále obrovským obchodním impériem, poskytly část svého obilí a jiného obchodu jakousi středověkou franšízou mocnému burgundskému vévodství, jehož tehdejším sídlem moci byly Antverpy.

Tato říše, zahrnující také nemalé části Francie, tehdy sahala od Amsterdamu a Belgie po většinu dnešního Švýcarska. Z tohoto benátsko-lombardsko-burgundského spojenectví byla každá ze šesti předních obilných společností potravinového kartelu buď založena, nebo zdědila podstatnou část svého dnešního vlivu.

V osmnáctém a devatenáctém století absorbovaly britské levantské a východoindické společnosti mnohé z těchto benátských obchodů s potravinami. V devatenáctém století se pobaltská obchodní a lodní burza se sídlem v Londýně stala předním světovým nástrojem a místem pro uzavírání smluv na přepravu obilí.

Světovou výrobu veškerých potravin dnes provozuje pouhých deset až řekněme maximálně tak dvanáct klíčových společností, kterým pomáhají asi tři desítky dalších. Tyto společnosti jsou ústředními složkami anglo-holandsko-švýcarsko-amerického kartelu, který je seskupen kolem pouhých dvou velmi vlivných rodin, jejichž jména se i na tomto webu objevují čím dále častěji: Rotschieldové a Roeckefelerové

V čele s šesti předními obilnými společnostmi – má dnes tento kartel v oblasti potravinového průmyslu a surovin úplnou nadvládu nad veškerými světovými dodávkami obilovin a zrna, a to od pšenice po oves a kukuřici, od ječmene po čirok a žito. Tento potravinářský kartel ovládá však také veškeré trhy s masem, mléčnými výrobky, s jedlými oleji a tuky, s ovocem a zeleninou, cukrem a všemi druhy koření. A od tohoto kartelu pramení ony vize veganské Evropy, nebo Evropy, která bude jíst hmyz, geneticky upravené potraviny apod.

Každý rok na Zemi zcela zbytečně zemřou desítky milionů lidí na nedostatek základních potravin, na nedostatek jejich každodenního chleba. Přitom na naší planetě, kdyby ji neovládali tito ne-lidé, posluhovači Nefilim, tedy globalisté z domu Sion, by bylona světě naprosto všeho dost pro všechny a nikdo by tu nemusel umírat ani hlady ani žízní! To, že se tak děje, je jen neblahý výsledek aktivit a práce potravinářského kartelu jménem BAC (British-american cartel). A jak pokračující finanční kolaps stírá nafouklou spekulativní finanční bublinu, aktivity této světové potravinářské oligarchie se přesunují do hromadění zásob, což zvyšuje celosvětové zásoby potravin a surovin. Jsou připraveni kdykoli přiškrtit v případě potřeby jak samotnou výrobu potravin, tak ale i jejich exportní zásoby, a to nejen pro chudé národy světa, ale pro všechny, tedy i pro národy té „vyspělé“ části současného světa a tak spustit ony globalistické „hunger games“ vedoucí k další depopulaci prostým vyhladověním obyvatelstva

Budoucí potravinové války jsou dnes pevně v rukách a pod kontrolou The City, Koruny Nefilim, tedy Londýna, a také firem z Wall Street v New Yorku, tedy jsou všechny v rukou globalistů. Dnešní potravinářské společnosti byly vytvořeny postupně tak, že převzali převážnou část této starodávné mezopotámsko-římsko-benátsko-britské potravinové distribuční a výrobní sítě a potravinové infrastruktury.

Oligarchie dnes vybudovala jediný, mocný a nebezpečně integrovaný kartel surovin se třemi svými základními divizemi – tedy energetikou, surovinami a stále vzácnějšími zásobami základních potravin.

Obrázek 1 výše představuje současnou situaci na světovém trhu s potravinami. Úplně nahoře jsou House of Windsor a Club of Isles. Hned pod nimi jsou hlavní kontrolní nástroje Rothschildů – Světový fond na ochranu přírody – v čele s princem Phillipem -, který řídí svět ve všech současných etnických konfliktech a v terorismu.

Jsou zde uvedeny firmy v každé skupině potarvinářských kartelů. I když se snaží udržet nás ve fikci, že jsou různými na sobě nazávislými korporátními organizacemi, ve skutečnosti se jedná pouze o jeden jediný vzájemně naprosto propojený syndikát se společným účelem a pouze s více či méně překrývajícími se správními radami.

Dnešní světová oligarchie vlastní všechny tyto kartely a jsou nástroji jejich obrovské moci a politického vlivu, hromaděné již po celá dlouhá staletí, a to za jediným účelem, kterým je plán narušení suverenity jednotlivých národů, pochopitelně, teprve až přijde ten správný čas.

Až do čtyřicátých let se podíl mezinárodního obchodu s obilím pohyboval kolem nějakých 10 milionů tun. Jednalo se o značnou částku, ale malou ve srovnání s úrovněmi obchodu, které měli teprve následovat.

Druhá světová válka zpustošila celý svět a hlavně vyvolala masový hlad, zejména v Eurasii a v dnešním „třetím světě“. Na základě podnětu amerických programů, jako je např. „Food for Peace“, tak celosvětový obchod s obilím do roku 1979 vystřelil až na objem 160 milionů tun ročně.

Dnes je to již dokonce až 515 milionů tun ročně. Kromě toho se každý rok globálně obchoduje s desítkami milionů tun dalších potravin.

Globalistům připadalo vhodné, aby je exportovaly země s dostatečnou produkcí obilí, masa, mléčných výrobků a dalších přebytků. Ale čtyři exportní regiony kartelu dostaly tato svá prvenství v produkci potravin jejich zcela typickou metodou: lhát, krást a podvádět a to navíc velmi brutálním způsobem, zatímco velká část zbytku světa byla záměrně vržena doslova do násilím vynucené zaostalosti.

Dvě vůbec nejmocnější rodiny současného světa (Rothschildové a Rockefellerové) prostě jen odepřeli všem těmto ostatním národům možnost nákupu kvalitního nebo jakéhokoliv osiva, hnojiv, ale také bránili rozvoji vodního hospodářství, znemožňovali výrobu elektřiny, rozvoj železniční dopravy, tj. veškeré infrastruktury a hlavně vstupu kapitálu potřebného k tomu, aby se z těchto zemí stali samostatní, nezávislí a soběstační producenti potravin. Prostě samá pravda, samá láska…

Tyto národy byly redukovány do stavu jakýchsi vazalů: dostali na výběr buď import z exportních zemí potravinového globálního kartelu, nebo jejich vyhladovění.

Potravinový kartel má však kontrolu nad potravinami na mezinárodní úrovni. Například mimo USA jsou největším producentem sóji a sójových produktů Argentina a Brazílie.

Jedna z obilných společností potravinové Velké šestky, Bunge and Born, se usadila v Argentině již v roce 1876 a nashromáždila postupně plantáže o rozloze statisíců akrů. Ve druhé polovině dvacátého století se také přestěhovala do Brazílie. Dnes, v Brazílii a Argentině, je Bunge and Born hlavní silou v sóji a souvisejících produktech, spolu se společnostmi Cargill, Louis Dreyfus a Continental.

Obilný kartel tedy dominuje v produkci obilí všude na světě. Dalším zpřísněním kontroly potravin na globální úrovni jsou potom jejich společné podniky, zejména v oblasti produkce nových kmenů semen a biotechnologie.

Cargill, největší světový producent a vývozce obilí, je prostřednictvím své divize Nutrena, také vůbec tím největším producentem krmiv pro zvířata a hybridních osiv na světě. V roce 1998 Cargill oznámil založení společného podniku s firmou Monsanto, jednou z předních zemědělských biotechnologických firem, známé především svými aktivitami na poli gentické manipulace.

Také v roce 1998 založil Novartis (nový název společnosti pro fúzi švýcarských chemických gigantů CIBA-Geigy a Sandoz v roce 1996) společný podnik s Land O’Lakes a jejich prostřednictvím s ADM pro výzkum a vývoj speciálních kukuřičných hybridů pro potraviny a trhy s krmivy.

Mezitím potravinový kartel snížil produkce v exportních regionech, které se údajně těšily zvýhodněnému světovému postavení, na stav pouhých jejich služebníků v oboru produkce potravin. Během posledních čtyř desetiletí byly doslova vymazány ze světa miliony drobných zemědělců v USA, Evropě, Kanadě, Austrálii, Argentině, Brazílii, Indii a Jižní Africe.

Tento článek se pokusí poprvé v historii zdokumentovat celý rozsah koncentrace a kontroly světových zásob potravin, kterou současný nadnárodní kartel potravinového průmyslu vykonává nad veškerým mezinárodním i domácím (myšleno v USA) obchodem s potravinami. Bude se zabývat veškerou dopátratelnou mezinárodní a domácí kontrolou potravinového kartelu nad obilím, mlékem, jedlými oleji a tuky a masem.

Dnešní článek vám poskytne názvy všech klíčových obchodních společností využitých a hlavně zneužitých globalisty ke kontrole naprosto všech současných kartelových dohod nad světovou nabídkou potravin.

Pět obrovských soukromých obilných společností bylo vybráno ze staleté mezopotámsko-benátsko-burgundské-švýcarsko-amsterdamské trasy obilí, která dnes zasahuje do celého světa.

Touto Velkou pětkou jsou Cargill, Continental, Louis Dreyfus, Bunge and Born a André Cargill Company, největší světová obilná společnost, sídlící v USA na předměstí Minneapolis na Minnesotě v Minnetonce.

Založil ji Skot William Cargill v Conoveru v Iowě již v roce 1865 a od dvacátých let minulého století ji provozuje rodina miliardářů MacMillanů. Skutečný vztah společnosti Cargill je v Ženevě ve Švýcarsku, kde má sídlo mezinárodní obchodní společnost Cargill, Tradax, Inc., která zde byla založena v roce 1956.

Koupě společnosti Töpfer, hamburské obilné společnosti v Hamburku, společností Archer Daniels Midland, výrazně zvýšila přítomnost ADM ve světovém obchodu s obilím. Obchodní aktivity Töpfer se nacházejí na starých trasách Benátky-Švýcarsko-Amsterdam-Paříž a společnost pochopitelně má rozsáhlá obchodní partnerství a úzké obchodní vazby s temným „klenotem“ britské koruny, s nechvalně známou, globalistickou The Rothschild Bank.

Způsob, jakým společnosti působící v obilných kartelech fungují, je velmi tajnůstkářský. Všechny, kromě zmíněné ADM-Töpfer jsou soukromé společnosti.

Profily a historie potravinových kartelů

Zde jsou strategické profily některých klíčových společností, které tvoří hlavní hráče na potravinovéím sektoru kartelu BAC (British-American cartel). Britové mají mnohem větší míru kontroly v potravinářském průmyslu díky vlivu svého předchůdce, který se datuje již dlouhá staletí nazpět.

Ve spojení s různými dalšími vlivnými evropskými rodinami a společnostmi, je jakýmsi souhrnem evropských potravinářských společností, britské společnosti účinně vykonávají kontrolu nad většinou evropských potravinářských gigantů. Náš soudruh NWO Babiš s Agrofertem sice není tak mocný hráč jako jmenované Britské společnosti a firmy, ale nyní alespoň víme, proč tomu tak je a proč se tento člen Bakalova globalistického Aspen institutu rozhodl podnikat právě v potravinářském průmyslu, dává mu to totiž skutečně obrovskou moc a tito lidé, respektive jejich ega, touží po obrovské moci.

To vše zde uvedené vychází ze skutečností, že se Rothschildovi usadili v Londýně od roku 1795 a z této základny (The City of London) se jim podařilo ovládnout veškerý evropský obchod a finance.

USA přišly na globalistický večírek trochu pozdě. Od roku 1945 však americké společnosti pod záštitou Rockefellera udělaly v oblasti potravin velký pokrok. Proto ten název „Britsko-americký kartel“, zkráceně BAC.

Profily zainteresovaných společností potvrzují, že prostřednictvím více různých forem koncentrace moci tyto společnosti dnes celosvětově dominují v produkci obilí, mléčných výrobků, masa a dalších potravin a v systému jejich zpracování, ale také v oblasti distribuce potravin a to až do regálů vašeho supermarketu, do kterého jste zvyklí chodit nakupovat

Po povrchu Země se dnes pohybuje jen velmi, velmi málo jídla, aniž by v tom neměl ruku tento globální potravinový kartel, čímž jsou naše životy doslova v jejich rukou a když se rozhodnou, že se nenajíme, tak se prostě nenajíme!

Společnost Cargill

Cargill chová 700 000 prasat, 14 milionů krůt a 500 milionů brojlerových kuřat. V USA vlastní 440 říčních člunů, 16 vlečných člunů, 3 obrovská plavidla, která plují po Velkých jezerech, 22 zaoceánských lodí, 3 000 železničních násypných vozů a 3 500 cisternových vozů.

Cargill a její dceřiné společnosti provozují 900 závodů po celém světě. Má 500 amerických kanceláří, 300 zahraničních kanceláří. Působí celkem v 60 zemích.

Krátce po americké občanské válce koupil své první obilné silo v Iowě skotský přistěhovalecký námořní obchodník William Cargill. V roce 1870 koupil William Cargill se svým bratrem Samem obilná sila pdélo celé jižní Minnesotské železnice, a to v době, kdy se Minnesota stává velice důležitou obchodní a přepravní cestou.

Ale největší zlom Cargilla nastal, když koupil ta sila která se táhla na západ podél linie Great Railroad Northern Jamese J. Hilla. Hiss byl obchodním partnerem Neda Harrimana (otec Averella Harrimana a front pro Williama Rockefellera – bratra Johna D). Prostřednictvím systému slev a dalších opatření se postaví Hillova železniční trať pro obchod a provoz firmy Cargill.

Během 20. století se firma Cargill dvakrát téměř dostala do bankrotu a pod hladinu oceánu světového obchodu s potravinami a v letech 1909 až 1917 se Cargill doslova pohyboval na samém pokraji bankrotu. Dcera zakladatele firmy se tehdy provdala za Johna Macmillana.

William Rockefeller zachránil firmu a určil Macmillana a jeho rodinu, aby přišli a reorganizovali Cargilla. To bylo období, ve kterém rodina Macmillanů začala provozovat Cargill.

Po krachu akciového trhu v roce 1929 a následném Velké hospodářské krizi Cargill téměř zkrachoval, ale tentokrát byl znovu zachráněn Rockefellers Chase Manhattan Bank. Chase poslal svého důstojníka Johna Petersona, aby pomohl spustit Cargill, a brzy vedl již celou firmu.

Od té doby má banka Rockefellers Chase podíl ve společnosti Cargill. S podporou Rockefellervých peněz se Cargill začal rozšiřovat.

Cargill byl opakovaně obviněn pro tzv.pančování, tedy „míchání“ – prostě přidávání cizích látek do svého zrna. Například vývozní smlouva může umožnit, aby 8% objemu zrna, které společnost vyváží, bylo naprosto cizí hmotou.

Pokud je v celkové hmotnosti zrna Cargill povoleno pouze 6% cizích látek, přimíchá se donich jednoduše trochu špíny a štěrku. Supervizor společnosti Cargill v červenci 1982 řekl: „Pokud máme skutečnou čistou hmotnost, zajistíme, abychom ji takovou udrželi, ovšem jen dokud ji nebudeme moci smíchat s něčím špinavějším. Jinak bychom vyhodili naše peníze. “

Cargill se rozšířil svoji činnost do pěstování všech hlavních plodin a chovu hospodářských zvířat na Zemi ve více než 60 zemích. Své obchodní aktivity postupně rozšiřuje také do do oblasti těžby uhlí, nebo výroby oceli (stal se 7. největším americkým výrobcem oceli), ale i do oboru likvidace odpadu a zpracování druhotných surovin a kovů.

Dnes společnost Cargill provozuje jednu z deseti těch vůbec největších komoditních makléřských firem v USA, které obchodují na chicagském a světovém trhu. V roce 1995 Cargill koupil americký podnik Continental Grain. Sloučené rodiny Cargillů a Macmillanů vlastní 100% akcií společnosti s celkovým čistým jměním odhadovaným na přibližně 15 miliard dolarů.

Obilné zrno Continental

Continental je kromě známé výroby pneumatik také druhým největším obchodníkem s obilím na světě. Kombinovaná spojitost Cargill a Continental představuje přibližně 50–60% světového exportního podílu na komoditním trhu s obilím.

Kontinentální procesy Continentalu a její vliv na trhy s hovězím, vepřovém, drůbežím masem, s mořskými plody, spolu s výrobou krmiv pro zvířata a výrobou pšeničné mouky neustále a významě narůstá. Společnost Continental ročně přepraví téměř 95 milionů tun obilí, olejnin, rýže, bavlny a energetických produktů, což je množství, které svým objemem převyšuje roční produkci téměř každé země na světě. Společnost Continental také vlastní svoji soukromou flotilu tažných člunů a na 500 říčních člunů.

Vlastní více než 1 500 výsypných vozů. Má své kanceláře a výrobní závody v 50 zemích na 6 kontinentech.

Simon Fribourg založil firmu jako společnost obchodující s komoditami v Belgii v roce 1813. O padesát let později se rodina Fribourgů pustila do frézování, stavěla mlýny v Lucembursku a Belgii, zejména v Antverpách, které byli důležité se svými hlubokými přístavy a hlavně napojením na řeku Rýn , přepravovala mouku a pšenici Fribourg do a ze zbytku Evropy.

V roce 1914 se dědicové firmy přesunuli do Londýna, aby zde získali schopnosti a možnost mezinárodně obchodovat s obilím. V roce 1920 se potom sídlo firmy přestěhovalo do Paříže.

Poté, ve dvacátých letech minulého století, společnost otevřela další pobočky v USA. Během hospodářské krize ve 30. letech se společnost Continental ukázala jako naprostý bandita a zloděj.

Tehdejší hlava rodiny Jules nařídil svému newyorskému agentovi, aby koupil obilná sila na Midwest, které byly za snížené ceny, s těmito pokyny: „Neobtěžujte se na ně ani dívat – stačí je koupit.“ Když v červnu 1940 nacistická armáda vtrhla do Francie, Fribourgové uprchli do Ameriky.

V roce 1969 pomohli Fribourgové ve spolupráci se společností Cargill a prostřednictvím svého agenta tohoto obilného kartelu na americkém ministerstvu zemědělství, Clarence Palmbyho, pomohli zničit americkou obchodní flotilu pouhým přesvědčením prezidenta Nixona, že ustanovení „50–50“, podle nějž by měla být rovná polovina veškerého amerického vývozu obilí přepravována výhradně na amerických plavidlech, by měla být okamžitě zrušena, aby umožnili vylodění velkých ruských kontejnerových obilných lodí

Téměř celá produkce obilného zrna se převážela na ruských lodích a člunech Různé laskavosti se vyplatily, protože v roce 1973 Rusové odměnili společnost Continental bezprecedentním nákupem od společnosti šesti milionů tun obilí a sóji.

V roce 1976 dostala společnost Continental pokutu 500 000 dolarů za lodě s malou váhou. Na konci sedmdesátých let, kdy Kongo nebo velmi chudý Zaire nebyl schopen zaplatit své účty, společnost Continental přerušila dodávky potravin tomuto hladovějícímu národu.

V 70. letech se společnost Continental stala první obilnou společností, která prodávala americké obilí do Číny. V čele společnosti nyní stojí Paul Fribourg. Rodina Fribourgů vlastní 100% společnosti a rodina má majetek v hodnotě přibližně 4 miliardy dolarů. (Což je oproti odhadovaným 100-280tisíci miliardami dolarů v majetku rodiny Rotschieldových směšná částka)

Louis Drefuss

Je to francouzský vývozce obilí číslo jedna, a světový vývozce obilí číslo tři, vývozce obilí z USA číslo čtyři, vývozce obilí z Argentiny číslo pět atd. Louis Dreyfuss provozuje po celém světě 57 plavidel – volně naložených lodí, tankerů, panamaxů a chemických a LNG lodí.

Leopold Louis Dreyfuss se narodil ve Francii. V roce 1852, ve věku pouhých 19 let, založil své obchodní operace s pšenicí ve Švýcarsku. Postavil mlýny a obilná sila po celé Evropě a až do konce 19. století prodával všechny druhy obilí, kukuřice, ječmene a dalších plodin.

Louis Dreyfuss, ačkoli je v soukromém vlastnictví, je podle francouzského práva také družstvem. Vlastní 49% coop UFC. Na základě tohoto ujednání UFC prodává francouzské obilí výhradně pro sebe a Dreyfuss, a to jak v rámci EU, tak na jiných trzích.

To umožňuje Dreyfussovi získat úvěr za nízké úrokové sazby od polooficiální francouzské banky- Credit Agricole, přičemž tyto podmínky nejsou k dispozici čistě soukromým společnostem.

Louis Dreyfuss také vlastní jednu z největších soukromých bank ve Francii, Dreyfuss Bank. Současným vedoucím firmy je Gerard Louis Dreyfuss. Rodina Dreyfussů má hodnotu majetku odhadovanou asi na 3 miliardy dolarů.

Bunge & Born

Je to největší brazilský vývozce obilí, stejně jako velký vývozce z Argentiny a USA. Bunge provozuje 50 sil na obilí v USA a v Quebecu City má obrovské obilné silo určené pro vývoz obilí.

V roce 1750 v Amsterdamu začala rodina Bungeových obchodovat s kůží, kořením a gumou z holandských zámořských kolonií. V roce 1850 Charles Bunge přesunul rodinný podnik do belgických Antverp. Charlesovi dva synové založili kupeckou dynastii široce rozkročenou nad Atlantickým oceánem. Se svým švagrem Georgem Bornem založil Ernest právě tuto firmu Bunge and Born.

V roce 1897 vstoupil do firmy v Buenos Aires židovský obchodník s obilím-Alfred Hirsh. V roce 1927 se Hirsh stal prezidentem Bunge and Born a tuto pozici zastával 30 let.

Hirsh a další z Bunge and Born nashromáždili miliony akrů půdy v bohaté půdní oblasti pamp. Rozsah nadvlády argentinské ekonomiky Bunge and Born byl odhalen v roce 1974, kdy teroristé z Montonerosu unesli dědice firmy Jorgeho a Juana Borna a drželi je mnoho měsíců.

Během doby, kdy byli bratři v zajetí, odhalili, že Bunge and Born nejenže ovládali argentinské zemědělství, ale také, že společnosti Bunge vyráběly 40% argentinské barvy, 35% jejích plechovek, 20% textilií atd.

Argentinský prezident Juan Peron vědom si nebezpečnosti těchto obřích potravinových kartelů, se pokusil potlačit moc Bunge and Born a i dalších společností obchodujících ve velkém s obilím v Argentině. Když se Peron v roce 1946 poprvé stal prezidentem, rozhodl, aby vláda obilí skoupila od argentinských soukromých farmářů a exportovala ho dále.

Zisky byly použity na financování industrializace Argentiny. V roce 1948 za tímto účelem založil Institut pro podporu obchodu (IAPI).

Společnosti s obilnými kartely, oslabené Peronovými reformami, ho však chtěly zbavit moci. V roce 1955 byl Peron sesazen a systém IAPI, který zřídil, byl rozpuštěn. Když se Peron v roce 1973 vrátil k moci, založil ke stejnému účelu National Grain Board.

Peron opět tvrdě oponoval společnostmi obilných kartelů. Zemřel v roce 1974 a jeho nástupcem byla jeho manželka Evita. V roce 1976 byla svržena Evita Peron. Národní rada pro obilí byla rozpuštěna a kontrola vývozu obilí a masa byla vrácena soukromým obilným společnostem.

Mezitím Bunge diverzifikoval velkou část svého kapitálu do Brazílie a USA. Síla Bunge a Born je však v Argentině stále silná. Majetky rodin Born a Hirsh, které dnes společně provozují Bunge a Born, se konzervativně odhadují na přibližně jednu miliardu dolarů.

Druhá na světě GARNAC

Je to číslo 1 jihoafrický vývozce obilí a 5. největší vývozce obilí na světě.

Byl založen v roce 1877 Georgem Andreem ve Švýcarsku. Dovážel pšenici z Ruska na těstoviny. V roce 1937 odešel Frederic Hediger do USA a založil společnost Garnac s využitím peněz od George Andreho.

Garnac se stal dceřinou společností Andre Holding Company. V sedmdesátých letech, poté, co bylo uvaleno embargo na obchodní aktivity tehdejší Rhodesie (nyní Zimbabwe), pomohl Andre prodat rhodeské obilí na světových trzích prostřednictvím nelegálních kanálů. Po Andreově smrti, v roce 1942, jeho tři synové zdědili společnost. Odhaduje se, že rodina Andre má hodnotu majetku více než 2 miliardy dolarů.

Archer Daniels Midland/Topfer

Je to 6. největší světový vývozce obilí, s 9% trhu. Je také drtičem sóji v USA číslo 1 s odhadovaným 40% trhu. Je také výrobcem etanolu č. 1, mlýnem na mouku číslo 2 a dalšími. ADM/Topfer vyrábí tolik mouky, že upeče 16 miliard bochníků chleba a dostatek sójové moučky, aby nakrmila 14 miliard kuřat brojlerů – dvakrát tolik brojlerů, než produkuje USA.

V roce 1878 začal Jon Daniels drtit lněné semínko na výrobu lněného oleje a v roce 1920 založil společnost Daniels Linseed Company. George Archer, další zkušený drtič lnu, vstoupil do společnosti v roce 1903. V roce 1923 společnost koupila Midlands Products a přijala jméno Archer Daniels Midland (ADM).

Společnost ADM koupila 50% podíl ve společnosti Topfer International, jedné z nejmocnějších druhořadých společností zabývajících se kartelovým obchodům a obilím. Tento nákup funguje i opačně, vliv na ADM má starší společnost Topfer se sídlem v Hamburku, která má rozsáhlé kořeny v Evropě.

Společnost Topfer Co má více než 70% podíl ve dvou francouzských firmách – Compagnie Europeene des Cereales a G. Muller. Zbývající podíly v těchto společnostech drží skupina Rothschild ve Francii. Tyto dvě francouzské společnosti vlastní 10 velkých obilných sil ve Francii a Německu.

Šéfem ADM v osmdesátých letech byl Andreas, který pravidelně přispíval částkou 50 000 až 100 000 dolarů ročně na organizovanou ligu boje proti hanobení B’nai B’rith spojenou s organizovaným zločinem.

ConAgra

Je to mlynář mouky číslo jedna v USA, číslo jedna v USA v zabíjení ovcí, číslo dva v USA v porážce hovězího a vepřového masa.

Společnost Conagra byla založena v Nebrasce v roce 1919 jako Consolidated Mills, zpracovatel obilí (název byl v roce 1971 změněn na ConAgra). V roce 1982 koupila společnost ConAGra společnost Peavey Company, spolu se svými společníky z Minneapolisu dominovaly mletí americké mouky rodiny Pillsbury a Washburn.

To okamžitě učinilo z ConAGra America největšího mlynáře mouky. Následovala spousta nákupů v masném průmyslu.

IBP

Je to číslo 1 v USA na porážku hovězího a vepřového masa. IBP je největším řezníkem na světě a představuje 14% z celkového počtu USA. Japonsko, které spotřebovává polovinu veškerého vývozu masa z USA, je pro IBP významným trhem.

Byla založena v roce 1960 A. Andersonem a C. Holmanem jako zpracovatelé hovězího masa v Iowě. IBP vydělává peníze snižováním mezd své pracovní síly a ceny hovězího masa vyplácené farmářům.

Nestlé

Je světovou potravinářskou společností číslo 1, světovým obchodníkem se sušeným sušeným mlékem, kondenzovaným mlékem, prodejcem čokolády a cukrovinek a prodejcem minerální vody číslo 1 a americkou kávovou firmou číslo 3. Nestlé má dnes na 500 výrobních závodů na šesti kontinentech.

V roce 1866 ve švýcarském Chamu založil Charles Page Anglo-Swiss Condensed Milk Co. V roce 1867 založil Henri Nestle v nedalekém Vevey Farine Lactee Henri Nestle. V roce 1905 se Nestlé a Anglo-Swiss Condensed Milk Company spojily.

V roce 1922 převzal vedení společnosti bankéř Louis Dapples a nakonec se stal předsedou Nestlé. Během příštích devadesáti let společnost Nestlé prováděla jedno převzetí za druhým, zejména během posledních dvou desetiletí. Kontroluje veškerý vývoz sušeného mléka do oblasti rozvojových zemí

Nestlé také vlastní produkty Alcon Eye a 26% společnosti L’Oreal, největší světové šamponové a kosmetické společnosti. Je řízen pochopitelně kým jiným než-li skupinou rodiny Rothschild.

Její správní rada slouží jako jakýsi domov důchodců pro hlavy centrálních bank (ty centrální banky, které jsou ve vlastnictví Rothschildů, jako jsou centrální banky evropských zemí a BIS).

Unilever

Je světovým producentem zmrzliny a margarínu číslo jedna a jedním z pěti nejlepších světových vývozců sušeného sušeného mléka, evropským prodejcem čaje číslo jedna, světovým výrobcem mýdel a pracích prostředků číslo dva a jedním z prvních pěti. světové drtiče palmového oleje a jeden z největších světových producentů olivového oleje.

V roce 1885 Angličan William Lever a jeho bratr založili Lever Brothers. Vyrábí mýdla Lifebuoy, Lux, Rinso a Sunlight. V Nizozemsku byli konkurenční výrobci másla Jurgens a Van den Burgh průkopníky ve výrobě margarínu.

V roce 1927 vytvořili Margarine Union, kartel, který vlastnil evropský trh. V roce 1930 se Margarine Union a Lever Brothers spojily a vytvořily Unilever.

Unilever i Royal Dutch Shell jsou korporátní subjekty, které vyjadřují společné zájmy anglo-nizozemských monarchií, stejně jako skupiny Rothschild.

Philip Morris

Je to světová potravinářská společnost číslo dvě, a zároveň americká potravinová společnost číslo jedna.

V roce 1847 otevřel Philip Morris svůj první londýnský obchod s tabákem a v roce 1854 si vyráběl vlastní cigarety. V roce 1919 koupil americký finančník George Whelan práva na prodej značek Philip Morris, jako je Marlboro.

O deset let později začal Whelanův nástupce vyrábět cigarety v Richmondu ve Virginii. V roce 1985 koupil Philip Morris General Foods; v roce 1988 získala společnost Kraft Foods. Philip Morris je jedním z největších pašeráků cigaret na světě, a to jak na prodej, tak i jako barter pro jiné nelegální zboží. Je také jedním z největších světových prodejců marihuany.

Významné americké potravinářské společnosti

Bylo nesmírně obtížné shromažďovat informace o společnostech v kartelových dohodách o obilí, protože jsou všechny v soukromém vlastnictví. Bylo snazší shromažďovat informace o amerických společnostech, protože většina z nich jsou veřejné společnosti.

Zde je seznam dalších velkých potravinářských společností. Většina z nich je v rukou rodiny Rockefeller. Patří mezi ně Coca Cola, Pepsico, Mars, Walmart (působí jako distribuční entita). To je jen několik jmen.

Níže je uveden částečný seznam několika největších světových potravinářských společností. Obilné společnosti jsou vyloučeny.

Mondolez, Nestle, Associated Biscuits a Unilever jsou subjekty ovládané společností Rothschild. Pepsico, Coca Cola, Mars, Kellogg’s, Phillip Morris, Kraft Foods, General Milling, Grand Metropolitan-Pillsbury a RJR-Nabisco jsou součástí skupiny Rockefeller Group.

Hlavní alkoholické společnosti jsou v rámci Rothschildova bloku, jako je SAB Miller, stejně jako skupiny jako víno, šampaňské, whisky, skotské atd. Většina těchto prémiových značek sídlí ve Skotsku a ve Francii.

Koncentrace do čtyř skupin potravin

Zrna a obilné produkty, mléko a mléčné výrobky, jedlé oleje a tuky a maso zajišťují většinu příjmu kalorií, stejně jako bílkoviny a vitamíny, které udržují lidský druh naživu. Výrobky z obilí a obilí lze konzumovat jako krmivo pro zvířata a přímo k lidské spotřebě, někdy ve formě zrna, ale často v mleté ​​formě, například v chlebu, rotis a tortillách.

Velkou šesticí předních společností v obilných kartelech jsou Cargill (New York), Continental (New York), Louis Dreyfus se sídlem v Paříži, Bunge and Born se sídlem v Paříži, Andre se sídlem ve Švýcarsku a Archer Daniels Midland z USA a Německa/ Topfer. Prvních pět těchto společností je v soukromém vlastnictví a provozují je rodiny miliardářů. Nevystavují žádné veřejné akcie ani výroční zprávy.

Jsou tajnější než jakákoli ropná společnost, banka nebo vládní zpravodajská agentura.

Pouze dvě z těchto společností, Cargill a Continental, kontrolují 45-50% světového obchodu s obilím.

Tuzemské trhy

Kartel uplatňuje železnou ruku nad domácími zemědělskými ekonomikami národů, zejména nad těmi, které tvoří čtyři regiony exportních zdrojů potravinového kartelu. To se provádí prostřednictvím zpracovatelského průmyslu: Pokud někdo ovládá zpracovatelský průmysl, ovládá domácí obchod.

S výjimkou použití jako krmivo pro zvířata nelze kukuřici, pšenici a sóju jíst v nerafinované formě. Obilí nebo sója musí být zpracovány. Totéž platí pro maso, které musí být poraženo a nakrájeno, než je vhodné k lidské spotřebě.

Zde přichází na řadu zpracovatelský/mlynářský průmysl, v případě zrn a sóji, a balírny/masakry v případě masa. Vezmeme -li Ameriku jako testovací případ, aby byl případ obecný, lze jasně vidět nadvládu tohoto kartelu nad přbližně 90% celkové mlecí kapacity mlýnů v USA.

Přitom v roce 1979 ovládali první čtyři mlynáři v USA jen 41% tohoto průmyslového odvětví. Dnes již ovládají celých 92%!

Nakonec čtyři ze šesti předních společností působících v oblasti kartelových dohod obchodu s obilím vlastní 64% celkové americké skladovací kapacity sil na obilí. Tento údaj je však klamný. Mnoho dalších obilných sil je umístěno v oblastech, kde existuje značný stupeň individuálního nebo družstevního vlastnictví.

Když se člověk dostane k regionálním silům na obilí, procento vlastnictví obilného kartelu je mnohem vyšší. A v těch přístavech, kde se překládá obilí, vlastní čtyři hlavní obilné kartely 89% všech zařízení na obilí. Zemědělec tak musí prodat své obilí buď obilnému silu, nebo ve vzácnějších případech, tehdy, kdy si může dovolit dopravu, tak rovnou mlynáři obilí.

V obou případech jsou to však obilné kartely, kterým musí prodat. Tento proces umožňuje obilným kartelům stanovitt výkupní cenu pro zemědělce – pochopitelně že na nejnižších možných úrovních.

Velká část jejich podnikání je zahalena tajemstvím, protože zveřejňují jen velmi málo informací pro veřejnost. Lidé, kteří se pokoušeli psát knihy o obilných společnostech, tím strávili dlouhé roky, aniž by dostali jediný rozhovor s některou z rodin ovládajících obilné společnosti.

Na rozdíl od mnoha dalších amerických společností, kde rodina zakladatelů již dávno opustila scénu, jako tomu je například v případě banky Morgan bank nebo Chrysler Corp., společnosti obilného kartelu jsou řízeny stále stejnými rodinami, které je provozují již po staletí. Manželské rodiny MacMillana a Cargilla provozují Cargill; rodina Fribourg provozuje Continental; rodina Louis Dreyfus provozuje Louis Dreyfus; rodina André provozuje André; a rodiny Hirsch a Born provozují Bunge a Born.

Společnost Cargill se vyhýbá placení daní a inspekcí a také využívá svoji dopravní síť k přesunu velkých zásilek zboží kamkoli na světě, a to ve zlomku sekundy. Má vlastní zpravodajskou službu, která v podstatě odpovídá službám CIA: Používá dokonce globální komunikační satelity, pak také satelity snímající počasí, databázi, která využívá 7 000 primárních zdrojů inteligence, disponuje několika stovkami terénních kanceláří atd.

Společnost Cargill je zástupcem všech obilných společností a její krátké prozkoumání z blízka poskytne pohled na všechny ostatní. Cargill, která měla v roce 2014 roční tržby 101 miliard USD, má dominantní postavení v mnoha aspektech světového obchodu s potravinami. Je to světový a americký vývozce obilí číslo jedna a má tržní podíl 25-30% v každé z několika potravinových i jiných komodit.

Je světovou jedničkou v obchodování s bavlnou; největší americký vlastník sil na obilí (340); americký výrobce číslo jedna krmiv pro zvířata s vysokým obsahem bílkovin na bázi kukuřice (prostřednictvím dceřiné společnosti Nutrena Mills); americká dvojka v mokrém mletí kukuřice a největší americký drtič sóji; dvojka argentinského vývozce obilí (10% trhu); americký drtič mouky číslo tři (18% trhu), balírna masa v USA (18% trhu), největší balírna/jatka vepřového masa v USA; francouzský vývozce obilí číslo tři (15–18% trhu); a číslo šest v oboru producenta krůt v USA.

Má také svoji vlastní flotilu 420 člunů, 11 vlečných člunů, 2 obrovská plavidla, která plují po Velkých jezerech, dále vlastní 12 zaoceánských lodí, 2 000 železničních násypných vozů a 2 000 cisternových vozů. Společnost Cargill dokázala umístit své lidi na přední místa po celém světě. Dnes je společnost Cargill v soukromém vlastnictví a provozuje ji rodina MacMillan. Společné bohatství rodiny MacMillanů činí 15,1 miliardy dolarů.

Potravinový kartel nadále upevňuje svou celosvětovou kontrolu nad výrobou a distribucí potravin tváří v tvář blížícímu se finančnímu rozpadu USA. Za posledních 30 let tento potravinový kartel skoupil mnoho mlynářsko-zpracovatelských závodů a pekáren v celém bývalém Sovětském svazu a v celém bývalém východním bloku, čímž se tyto země dostaly pod jeho přísnou kontrolu potravin.

Potravinový kartel si také vybudoval kontrolu v odvětví distribuce potravin prostřednictvím společností jako Philip Morris, Grand Metropolitan-Pillsbury a KKR-RJR-Nabisco-Borden; tj. společnost Philip Morris, která vlastní společnosti Kraft Foods, General Foods (Post cereals), Miller Brewing Company a řadu dalších značek.

Síla tohoto amerického potravinového kartelu musí být zlomena. Anglo-holandsko-švýcarsko-americký kartel však hraje vysokou hru – o schopnost omezit přísun surovin a především potravin, zvrátit dějiny a třeba snížit počet lidí ze 7 miliard obyvatel, které v současnosti užívá si stavu několika stovek milionů pologramotných duší škrábajících se z pouhé holé existence. Proti takovému útoku se lze jen velice těžko bránit.

Proto je důležité, aby byla veřejnosti známá úplná pravda o tomto globálním potravinovém kartelu.

Kromě hyper spekulací v oblasti potravin a souvisejících komodit, které je nutné urychleně zastavit, je třeba odstranit i tento úzce související rys nastávající potravinové krize: tedy současné extrémní globalizaci celého potravinového dodavatelského řetězce.

Stalo se tak díky kontrole několika vybraných komoditních a logistických kartelů, které působí nad a proti národním vládám a zájmům jejich obyvatel. Národy byly nejprve donuceny stát se závislé na jídle vzdáleném stovky a tisíce mil; a teď jejich vlastní výroba potravin již není k dispozici.

Protože je to nastaveno tak, že genocida je primárním záměrem tohoto zvráceného systému, nikoli jeho vedlejším účinkem.

Vlády a finančníci dnes, včetně prominentního předsedy Federálního rezervního systému, jsou proslulí tím, že říkají, že současný nárůst cen potravin a rostoucí nedostatky jsou prostě důsledkem „zvýšené poptávky“, tj. „Tržních sil“.

Zlomyslně nám lžou.

Jaké „trhy“? Funguje to tak, že činnosti a postupy těchto kartelových společností jsou tím, co se rozumí chováním „trhů“.

Společnosti jsou ve skutečnosti hard-productovým křídlem globálních finančních zájmů; nejlépe nazývané coby neo-britské impérium, a od konce čtyřicátých let 20. století se k nim připojila také jejich americká frakce.

Velké nebezpečí pro celý současný svět spočívá v tom, že když se tito ne-lidé z potravinářských a zpracovatelských kartelů rozhodnou, že jíst nebudete, tak jíst prostě nebudete a ZAPOMEŇTE NA TO, ŽE BY VÁM POMOHLA VAŠE VLÁDA. Pravý opak je pravdou, jak jsme se všichni mohli přesvědčit nyní při jejich akci moribundus (neboť za Covid Plandemií stojí naprosto stejní lidé) tak když se tito ne-lidé rozhodnou nasadit celému světu hadr na hubu, tak mu ho prostě nasadí a naše vláda, místo toho aby se nás zastala tak, jak by to správně mělo být, tak nás ještě šikanuje a policejně hlídá, zda-li ten hadr na hubě skutečně máme! Takže když se rozhodnou vybít naše stáda, geneticky modifikovat naše osivo, nebo jen prostě skoupit všechna obilná sila v zemi, tak to zkrátka udělají a nikdo jim v tom nedokáže zabránit.

Přečtěte si celý článek (toto je Myšpule překlad druhého ze třídílné série) na webu Behind the News Network .

Zdroj: https://healthimpactnews.com/2021/unmasking-the-global-food-cartel-is-massive-starvation-and-population-reduction-their-next-move/

Z originálu na webu Health Impact News přeložila a redakčně upravila Myšpule